knížecí. Vedle šlechty ještě něco znamenali mě- šťané, ale naprosto ve stavu opovržlivém byli sedláci. Měli sice svobodnou půdu, ale ceny žádné neměli, považováni za něco nečistého- šlechta titulovala je „smradem, černým člově- kem, špinavým“ atd.; půda, volnost jejich dle toho zvána „černou půdou“ a daň „černým bo- rem“. Sedlák půdu měl svou ale vedle ní i propůj- čenou, společnou ostatním. Ruskaja Pravda?) zákoník z doby XI., XII. a XIII. stol. zná sed- láky usazené na své půdě a na půdě cizí šlechty a panovníkově. Avšak šlechta záhy zbavovala lid jeho vla- stní půdy, pokud ji ještě měl, přisvojovala si ji, „okňažnila“ ji a buď připojila ji ku své. nebo udělila ji jiným, a tak mizel stav svobod- ných sedláků; z vlastníků stávali se šlechtičtí nájemci, jak se zejména dělo v republice Nov- gorodské.

Z BLÍZKH I Z DÁLI PRVÝ VÝKAZ VŠEOBECNÉ DĚLNICKÉ ZÁ- LOŽNY V PRAZE II., Hybernská ulice č. 7, ku 1. září t. r. Členské podíly . . . K 16.261.— Reservní fond . . . . K 1.322. 61 Vklady vložené . . . K 275.821.97 Vklady vybrané . . . K 79.105.01 Zápůjčky vyplacené . K 325.213.75 Zápůjčky splacené . . K 180.531.65 Peněžní obrat . . . . K 1,485.321 86 Záložna přijímá vklady na knížky, běžný účet. Eskontuje směnky a účty živnostníků. — Daň dů- chodkovou platí záložna sama ze svého. — Složní lístky zdarma. — Poskytuje půjčky na směnky s ručiteli, směnky obchodní, dluhopisy. — Členské podíly 20 K. Zápisné 1 K. — Podíly lze spláceti ve čtyřech čtvrtletních lhůtách. — Obchodni míst- nosti otevřeny jsou denně od 9 do 1 hod. a od 4 do 7 hod. večer. Filiálka téhož ústavu na Smí- chově, Bozděchova ulice č. 970, úřaduje v úterý, ve čtvrtek a v sobotu od 4 do 7 hodin večer. LEGENDA HOHENZOLLERNĚ. V něme- cké císařské rodině udržuje se podivná pověst, jež některé z princů naplňuje úzkostí. Roku 1849 byl poslán královský princ, který se poz- ději stal zakladatelem německého císařství, do *) Pravda ruská — svod prav v XI., XII. XIII. stol. Vydal H. Jireček. R. 1880. Píč: Dě- jiny Ruska do r. 1884.

Nakladatel a zodpovědný redaktor Alois Křiž. — Tiskne knihtiskárna Edmund Janda v Strakonicích.

Badenska, aby tam potlačil revoluční hnutí. V Badensku žila tehdy jistá pověstná prorokyně k níž chodil kde kdo. Také princ se o ní do- zvěděl a ze zvědavosti ji navštívil. Věštkyně pracovala tím způsobem, že jezdila tužkou po cifrách, sestavených v kole; odpovědi řídily se dle toho, n kteřých cifrách se tužka zastavila. Princ se jí tázal: „V kterém roce bude zalo- ženo císařství německé?“ Věštkyně si napsala běžný letopočet 1849 a pod jeho devítku cifry, na nichž její tužka zůstala stát. Princ byl velice překvapen, že to byla táž čísla, která tvořila letopočet; vypadalo to následovně: 1849

Připočtěte součet těchto čísel k běžnému letopočtu a zvíte rok založení císařství,“ pravila Pythie. Připočtením povstalo číslo 1871. „Kdy zemru?“ — ptal se dále princ. Pythie na- psala 1871 a pod jedničkou napsala zase čísla, na nichž její tužka zůstala stát. Tím povstal ten- to obrazec

„Sečtěte opět tato čísla a zvíte, co chcete vědět.“ Princ sečetl a zvěděl, že zemře roku 1888. „A kdy zanikne říše německá?“ — byla třetí princova otázka. Pythie napsala poslední číslo, jež vyšlo souhrnem, 1888, a pod něj totéž číslo jako před tím;

„Sečtěte čísla a zvíte letopočet pádu Ně- mecka.“ Princ sečetl, vyšlo 1913! Proroctví ba- denské Pythie již dvakráte se vyplnilo: r. 1871 byl Vilém I. korunován na císaře německéhoa r. 1888 zemřel. A proto se dnes srdce některých členů císařského domu německého zachvívá úz- kostí, zda i to třetí proroctví se splní!

LITERATURH. KAPESNÍ KALENDÁR českosl. dělnictva so- ciálně demokratického na rok 1913. Ročník 19. Redigoval Ant. Svěcený. Cena v pevné vazb 80 hal. (poštou 90 hal.). Vydalo Ústřední děl- nické knihkupectví a nakladatelství (Ant. Svě- cený) v Praze II. — Nejrozšířenější publikace českoslovanské strany sociálně demokratické jest rozhodně Dělnický kapesní kalendář. Jeho obli- ba spočívá ve svrchovaně praktickém uspořá- dání, které činí z něho příručku přímo nezbyt- nou každému našemu příslušníku. Každý ročník přináší obsáhlý materiál všeobecných vědomostí praktického života, zejména v důležité otázc právní. Důležitá tato okolnost jest dostatečně oceněna oblíbeností kapesního kalendáře mezi dělnictvem. Upozorňujeme na pozoruhodný ob- sah letošního ročníku, který přináší v popu- lárním podání „Rakouskou nauku občanskou.“ Mezi jiným jest tu životopis Camilla Huys- manse se zdařilou podobiznou a zajímavé kul- turní kalendarium a praktický denní zápisník. Objednávejte prostřednictvím kolportérů! K NALEŽM MALEB A KRESEB V AL- TAMIRSKÉ JESKYNI. Španěl Marcelius Sau- tuola prohlížel jeskyně v okolí svého bydliště Altamiry. Když se svou dcerkou hrabal v půdě jedné jeskyně, vykřiklo pojednou děvče „Býk“! ukazujíc na stěnu. Skutečně na stěně byl nama- lován býk v životní velikosti. Při bližším o- hledání seznáno, že zvíře tvořilo část rozsá- hlého obrazu, asi 14 metrů dlouhého, na němž byla zobrazena skupina rozmanitých zvířat.

Poslední vědecké nálezy o těchto kresbách kon- statují, že malby pocházejí od lidí starší doby kamenné, kteří žili v jedné části období le- dového. Někteří kladou toto období do 25. až 30. tisíciletí před naším letopočtem. O tomto svrchovaně pozoruhodném objevu, který posky- tuje kulturní historii materiál ohromné ceny. napsal soudr. Em. Škatula informativní článek provázený četnými fotografiemi do 4. čísla „Ru- dých Květů“, které právě vyšly s cenným obsa- hem obrázkovým a literárním. Doporučujeme tento nejlevnější obrázkový lidový měsíčník po- zornosti našich čtenářů. Na „Rudé Květy“ před- plácí se ročně K 2.80, na půl roku K 1.30, jed- notlivá čísla za 20 hal. Předplatiti lze v kaž- dém knihkupectví, jakož i přímo v Ústředním dělnickém knihkupectví a nakladatelství (Ant. Svěcený) v Praze II. „KLEOPATRA“, román z dějin egyptských od J. Eberse. Právě vyšel sešit 4. Vychází v „Románové knihovně „Záře“. Předplácí se, na 10 sešitů 2 K u kolportérů nebo přímo v Ú- středním dělnickém knihkupectví a nakladatel- ství (A. Svěcený) v Praze II.

přidal koním ovsa. Odpoledne na to bylo slyšeti Poldíkovo „hi“ od jednoho konce ulice až na druhý, práskal, jakoby vyháněl o sv. Janě čarodějnice, a klel více jen z žer- tu, takže si z toho koně také nevzali mno- ho. Bylo mu i do čerstvějšího kroku, takže předbíhal povoz až do polovic koní, načež se zastavil a s jakýmsi úsměvem vyčkal, až ho povoz dohonil. Už nikdy více Málka neplakala, přináše- jíc oběd, ale přece Poldík vždy díval se jí vstříc, aby viděl, kterak se tváří. Málk usmála se někdy již z daleka, a na to zdálo se Poldíkovi, že vaří ještě jednou tak dobře a že mu oběd chutnal výborně. Neříkal to sice mnohými slovy, ale bylo to na něm vidět; když skládal první talíř do košíku, usmál se, usmál se i po druhém jídle a na konec dodal: „Vy jste výborná kuchařka, Málko.“ I Málka se usmála, ale sklopila oči; když odcházela, podal jí Poldík ruku a dosti dlouho dával jí s bohem. Tenkrát přidal koním hodně ovsa. Odpoledne na to mohl každý na něm ty nepravidelnosti viděti z daleka. Tvář jeho vypadala, jakoby pořád ještě obědvala

chválil Málku, jaká jest kuchařka. Pomlaská- val si, i „hi“ vyměnil často za mlasknutía když zapráskl, bylo to jen jako označení. že jest rád, že si umí zaprásknout. Zaklel s takou tváří, jakoby si byl řekl: „Ani ne- vím, k čemu člověk kleje!“ A tu dále za- městnával se v mysli s Málkou než čímko- liv jiným. Stávala se jaksi majetkem jeho vědomí a Poldík si liboval že má čtverácké oči, že má ve tvářích důlky, když se zasměje, že jest v tváři červená, zdravá, že jest děvče, které stojí za to, aby za ním se ohlednul Potom se stávalo, že mu nebylo dosti, aby jí podával ruku na dlouhé s bohem. Vítal jí také ruky podáním, když přinesla oběd, pousmál se při obědě častěji a říkal „Tak, tak, Málko, to je hezky!“ Potom vždy koním přidal a přidával, tak že nyní již ani jediný kamarád nešel kolem nich, aby je byl pohledem svým nezměřil a pak týmž pohledem nehodil Poldíkovi asi tato slova: „Hleďme, chce míti z herek ještě koně!“ A bylo tomu tak. Táhli sic ještě jako herky, ale byli by mohli již také všude zaklusat jako koně. Jednou, nevím jakou náhodou, opozdil