Ľ>OI>I«Y

Ггаикотап^ a podepaaa« pMJimá r e d. a. Ico* ▼ Oatrovni ulici è. Ш-П.

nemelme a uepodeptanlcb nedbám*.

RukopicAv

REKLAMACE

neupeCetáné poaýláaj biufteinefraa- kovány. lateráty potitim* м н)1*твф.

Čimío flee.

Program nového správce pražského místodržitelství. Slova, kteráž byl pronesl nový správce místodržitelství českého и příležitosti offici- dního přijetí členft zemského výboru, pře- evédčojí nás, že neklamali jsme se ve svém očekávání a ve svých nadějích, které pronesli rakouský generál, jsme tuto hned po tom, kdyjsvěstováno z tomu povolán, aby Vidné, že na místo svob. do Prahy generál, důvěrní Naděje naše nebyly nikterak přepjaty ; očekávali jsme jediné, že v čelo zemské správy dostane se muž bezohledně spravedlivý a ne stranný; muž. který by se nedal opsnovati •vlivem osob, jimž prospěchy strannické jdou Jeho Excellence rytíře Krause souditi můžeme, splnily se nám naděje tyto úplně, což tuto s největším uspokojením rádi zaznamenáváme. Český národ nebyl věru nikdy přepjatým

tím, když z kruhů vládních odstraňováno jest neblahé to protěžování jediné strany politické, kteráž v slepé vášni se domnívá, že jen ona určena lest к tomu, aby ovládala a řídila osudy říše a při tom aby potlačovala každou jinou stranu a každý jiný směr politický, kterýž nehodí se d * její rozpočtů. V táboře ústa- váckém bned z počátku nedůvěřivě posuzovali poslání polního podmaršálka ryt. Krause a také i nyní dosti nepříznivé posuzují slova, jimiž nový správce místodržitelství pražského úřední svoji činnost takřka zahájil. Není také divu, neboř němečtí naši liberálové již ode dávna uvykli tomu, aby veškerá přednější místa ve správě státní obsazena byla muži úplné jim oddanými. Го celou tu řadu let. co němečtí liberálové byli и vesla, starali se o to vydatně, aby veškeré vyšší úřadnictvo dokonale prosáklo všemi těmi zásadami, jimiž oni oblažovali národy rakouské; a tak ae vysvětluje, proč ještě i nynější vláda se tkává se s odporem na místech, kile oposice vůbec ani nebývá. Jediné ještě v armádě udržel se duch. nepodrobený vlivu strannickému, ale kdyby byli ústaváci ještě jen deset let v Rakousku vládli, sotva by se byl pak ještě ve vojšté nalezl muž, jehož politické přesvědčení by bylo sahalo přes sloupce prušáckého listu „N. Fr Presse“, a kdož ví. jest li by po boku samého mocnáře byl býval trpěn muž, stranictvím neprosáklý. Tolik aspoň je jisto, že potřebuje-li stát nestranné síly. hledali jí musí v samém okolí císařovu. Tenkrát nalezena ještě hledaná ona síla a nezmýlíme se, tvrdíce, že tato síla poslání svému dostojí. Polní maršálek ryt. Kraus dovede, jak je vidět, zřetelné mluvili, auiž by urazil.

pána Webera přjjde 1 i t i к Ik císařův, aby ujal rkou.* se tu zemské správy. Ze slov těchto, kteráž rou v další příznivý rozvoj věcí, o který byli skutečně mají býti zřejmým označením pro- jsme již v obavách, kdy viděli jsme vzmáha- gramu nového místodržitele, seznáváme že jící se ty vlny ústaváckých úkladů, kteréž v české veřejno-ti vůb-c správné bylo pocho- zvláště v naší Praze hrozily nebezpečím ve- peno p slání Jeho Excellence polního pod- likým. maršálka rytíře Krause. ! Jesti to tedy zcela pochopitelno. kdy nade všechno; muž rázný a přímý, jehož he-1 vůbec doká/ati z řeči této, kterouž na jiném šlem и vykonávaní důležitého jeho úřadu jest místé podáváme, že nový správce místodrži- pravo a pravda. A pokud již ze slov telství pražského poslán jest „výhradně jen na ve svých požadavcích: spokojuje se již jen leč také se vší přísností n a o d- I Kdo к oběma národnostem stejně dobrou vůli 'chová, může se právem za věrného tlumoč- jníka koruny a vlády vydávat!. První toto vystoupeni J. Excell. rytíře Krause přesvědčuje nás. že pochopil situaci úplné, o čemž svědčí zvláště jeho ubezpečení, že ujal se svého úřadu .jako císařský který není к zde dělal po- u. tím méně politiku stranni- Toto ubezpečeni naplňuje nás důvě- ústavověrné orgány posuzují dosti nepříznivé slova nového správce místodržitelství pražského Včerejší „Neue Freie Presse“ byla pro svůj úsudek v příčině té zabavena. Ostatní pak ústavácké časopisy snaží se

Némce“ ; zvláště nelíbí se jim rozhodné pro nesená véla : „ ... případům však, které jsou vyvolány zúmyslným překrucováním pojmů, co jest národní právo a co strannické rejdy, postavím se se vší nestranností. por.“ Tato slova zdají se býti ústaváckým listům příliš všeobecnými; kdyby na místě ryt. Krause byl mluvil některý přívrženec jejich tábora, b 1 by dojista určitě se zmínil o tom, proti komu se vší přísností se postaví, takto ale možno prý slova nového správce místodržitelství vyklá dati si všelijak. Jediná stará „Presse“ namáhá se, aby dokázala, že nový správce místodržitelství ve všem jen Čechy měl na zřeteli v řeči své. Vytýká pak orgánům oposičním, že to pochopili nechtějí a praví: „Vždyť jsou to jen Čechové, kteříž ohrožují stanovisko Němců v Čechách a proto — má-li již býti v onom „suum cuique“ nějaký význam — třeba si je vykládali jedině ve smyslu, českým výstředníkům n příznivém.“ Naproti tomu ale píše „Třib.“ : „Polní pod- maršálek rytíř Kraus ubezpečil obě národnosti o své nestrannosti a o své stejné přízni ; tot patrný jest prospěch pro Čechy, neboť málokterý z dosavadních místodržitelů osvědčoval jim nějakou přízeň a mnohý z nich byl i stranníkem v jich neprospěch. Převážná většina německého lidu v Čechách jest ale tak alece spravedlivá, aby nežádala žádné přednosti před svými českými krajany a protož zajisté i této většině lidu německého přijde velice vhod přímý projev nestrannosti a stejné přízné. Po našem náhledu mohou jak slovanští tak i němečtí obyvatelé Čech spatřovali ve slovech nového správce mistodržitebtví nejlepší své naděje.“

V Praze, dne 23 července. (Akademie slovanská v Římě.) Pokr.) Po biskupu Rotteilim propůjčeno slovo hr. Tarnockimu. který v malebném národním kroji, plným vědomím polského š echtice ubíral se na místo vykázané, aby přednesl poi skou báseň Szujskiho Vážně a zcela v duchu výtečného skladatele provedl úlohu svou. Báseň dotčená vrcholila v následujícím: Jako před tisíci lety slovanští poutníci za vůdcovstvím sv. Methodéje do Říma zavítali jsou hledat opravdovou lásku, pravdu н spravedlnost, tak že dnes potomci téchtýž Slovanů před nej vyššího kněze církve předstujuijí, aby vyprosili sobě jeho aspoň požehnání v bo i к dal Šímu provádění díla a záměrů Cyrillo-Metho déjských. — Nynr následoval zpěv řtverhlasý kapely papežské, к němuž vzdělal text ve vlaštii.ě Brunelli. ľísuť tou pozdravují „sbra- tření Latinníci své lovanské bratry“. Kapela byla uinísténa v zadnítii kouči sálu a oblečena veskrz v slavném fialovém talaru. Výtečnou básní prof Kozmiaua (po sky) vzdány sv. Otci díky za milost, že dnes Slovany na proti nepřátelům jejich hájí, jakož činívali ode dávna jeho předchůdcové. — Opét dáno místo vlašské básni, od prof. Sinistri-ho sepsané

Básník vzletným způsobem oslavuje ss. apoštoly Slovanské tou příčinou, že všecky žaloby proti záměrům jejich zdvižené nejlíp vyvrátili jsou veškerou činností svojí ; načež prof. Guszalwicz, Rusín. v mateřské řeči opé- val radostnou událost, že Lev XIII. v národech východních oživil naději, že pravdou sv. evangelia probuzen bude v nich nový duchovní život, jakož druhdy Cyrillem a Metho- dějem zapuzeny byly temné mlhy otrockého pohanstva. — Věrný bratr Slovák, věhlasný zastance svého rodu proti zpupnosti maďař ské, děkan Juraj Slotta, jal se po té nadšením a mohutným hlasem velebili skutek, že к slovu Lva ХШ. všickni slovanští národové společně pospíšili к stolci Petrovu, hojit и pramene pravdy vezdejší své rány a vyprosit pomoc Svrchovaného v duchovním svém hoři.

Básník živou deklamací svojí zaujal poslucháčstvo, kteréž skorém by nebylo otálelo hlasité projevili mu zálibu svou, kdyby jinak nebylo zdržovalo se vůči sv. Otci a sboru 'bardinálskénra. Buzolič slavil v slovinčine útrapy, jež snášeli bylo sv. Cyrillu a Me- thodu, že věrně jsou trvali v spojení se sv. Stolicí nedadouce se žádnými ohledy odtr- hnouti od Říma. kterouž odu zakončil trefně květnatou chvalořečí na Lva XIII. Bujarý profesor klasických řečí na státním učelišti — laik Massi svojí vzletnou latinskou odou uváděl na paměť, že sv. Cyrill obrátiv Chazary tělesné zůstatky sv. pap. Klementa z Cherzonesu donesl na Moravu šťastně uvodiv potomky Čecha na víru Kristovu a v společenství sv. Církve římské. — Pozornost všech napnuta byla tím více, ježto došlo na přednášku vdp. probošta Štulce, jehož úvodní poklonu sv. Otec obzvláštní mi- lostností opětoval. Nadšenou, právě básnickou odou slavil náš pěvec náboženský v řeči české Lva XIII., к jehož slovu přispěchali ná rodové slovanští к svátému stolci, aby v Římé vyprosili na Bohu odměnu vččné slávy přepečlivému náměstku Kristovu zde na zemi

Roéiiik ЖШ. Výlevy svého zbožného citu přednášel velebný kmet právě mludistvým zápalem od počátku až do konce; hlas sloužil mu výtečné, takže všickni zdravotních jeho poměrů znalí divili se zvučné přednášce. Sv. Otec projevil ale také nevšední spokojenost svoji básníku a vůdci našemu laskavým úsměvem i opětným pohybem rukou Svých. (Dok.)

Politický přehled domácí. V Praze, dne 28. července. Patrná rozmrzelost počíná se jevili v přednějších kruzích strany ústavověrné. V pó- slední době napnula partaj správních radů veškeré své síly, aby učinila néco „velikého* a to, co provedla zklamalo ji v její očekávání. Dobře posuzuje v příčině té situaci krakovský „C z a s“ kterýž praví: „Oposice může se oddati zármutku. Události pražské, místo co by byly svrhly kabinet hr Taaffea, byly mu spíše к užitku. Útok ústaváků patrně se nezdařil, i jest tudíž zcela přirozeno, že upevnil postavení onoho, proti němuž byl namířen. Možn dodali, že agitace zahájená ústa- váckou levicí, usnadnila jmenování takového místodržitele pro Čechy, jehož si vláda přála a jehož pravé vzhledem к celé situaci potřebuje.“ — V této chvíli všeobecného zklamání poznává ústavácká partaj, že prý nemá žádného určitého programu a že právě nyní nemá ani v čele svém osvědčeného vůdce. Dr. Herbst jako by se byl propadl — mlčí a neradí svým věrným, co by činili měli v dobé kdy ocitují se v koncích se svými politickými rozpočty. V nékten ch vídeňských listech ozvalo se již také voláni: „Kde je dr. Herbst?“ A na to odpovídá „N. fr Presse“: „Herbst šel tam, kdež většina oněch věrných patriotů je к nalezení. kteří na poslední štaci svého plodného života spatřují, kterak dílo jejich rukou se rozbourává; šel mezi „neprozřetelné“, mezi „odbojné excellence“ (jakž to byl nazval Hausner), mezi „na smrt znavené“ (jak tomu zase říká Bismark).“ Tento projev předního orgánu ústaváckého jest dojista velice významný, považujeť se za odpověď samého Herbsta, jenž nespokojen se svými šiky bitevními uchyluje se v zátiší. Ostatně vykládá se nynější „zdrženlivost“ Herbstova i jinak.

Jest jisto že ústaváci posledními svými štváč- skými pokusy nehorázné si uškodili i v kruzích nejvyšších a Herbst, aby úplně se nestal nemožným, к čemuž věru již nemá daleko, opatrné se schoval, aby se neřeklo, že atd. Možná, že i to volání: „Kde je Herbst?“ není ničím jiným, než nastrojenou komedii. Z Vidné. Dnes sejde se ministerská rada, kteráž zabývali se bude záležitostmi svoláni sněmů a zároveň ustanov! předlohy, které se sněmům mají podati. Mezi jiným bude podána předloha o upraveni dosavádnlch zemských zákonů o volném děleni pozemků, tak aby se zabránilo svévolnému rozkouskováni spořádaných živnosti. Nevyhnutelnému děleni nemají se činiti žádné překážky. Kromě toho chystají se sněmům

FEUILLETON. a-dpla-Trčí.

Námořský román od W. Clark* Rassel a. Hlava druhá. К pře sýpům. (Pokračování ) „Zhounek* byl jedenáct set tun velký plnokoráb, koráb totiž na dné plochý a poněkud okrouhlý, v boku a na zadku plný. Měl malované zvírky (Stückpforten) a poměrně skrovnou výšku okraje, což mu smě ý majestátný pohled dodávalo. Obraz jeho jména, nestávající z žeuské postavy, jejíž obnažené hořejší tèlo z oblaku vystupovalo, byl opravdovým př(jeinným výtvorem umění. Velká heková okna (Heckfenster) zvláštně stavený výbok (čelo. Bug) a těžké kruh láky (Rundhölzer) označovaly jej co lod ze staré školy. Avšak přes všecku starověkou výstavnost nebylý obrysy jeho méně úhledné než které kohv Aberdeenské prorývačky (Aberdeen — Klipper). A skutečně poskytoval „Zhounek* velebný pohled, stoje před městem Gravesend em (čti Grévsend) za jasného letního blankytu, kdy voda řeky Temže bledé zbarvena jako v zrca dio se proměňovala, v němž obraz lepého ко rábu se odrážel, čelá hejna člunů objížděla toto velké těleso a po padacích lanových schodech (Fallreeps), plachtovinou pokrytých, stoupaly chvátavé posuvy dolů a nahoru. Národní prapor trčel na konci vratiráhna (Gaffel) ж I pře lil korábu vlál modrý Petr na znamení všem, jichž se týkalo, že jest „Žbounek“ к odplutí hotov a že v krátce kotvice vytáhle.

Byl určen pro New-York; odtamtud měl druhý náklad na jih dopravili a potomně ještě к závěrce peruánské město Cailao (čti Kaljáo) zasáhnouti, prvé než peruté své opét к Starému světu obrátil. Jen málo pocestných první třídy nacházelo se na palubě a někteří z nich prod évali na zevnějších padacích lanových schodech, zabráni jsouce do tiché vážné rozmluvy se svými přáteli, kdežto o-Utní na zadní palubě stáli, zaroseným okem к břehu pohlížejíce. Mezi nimi byla vdova jejíž manžel teprv od několika neděl na hřbitově jistého malého kentského města odpočíval. Zamýšle'a se se svým chlapečkem opět к přátelům do Nového Yorku vrátili. Jsouce na cestu připraveni stáli tu za ruce se držíce ; dítě těkalo zrakoma plno úžasu kolkolem, co rutím máti jeho upřené к zemi hleděla, kteráž srdci její navždy drahou byla. Vždyť kryla pozemské po zůsUtky milovaného chotě! Řeka skyUla krásný obraz přičinlivého ruchu; lodě stály na kotvách anebo plovaly sem a Um ; čluny jezdily od břehu ku břehu ; jasná zář sluneční zvýšov&la a oživovala barvy vlajek, jasné skvěla se na rozpjatých plachtách, vyklouzujíc kmitavé stříbrné pruhy po vodě. Několik plavcův vyložilo se přes zábradlí kormy, nékteří prohodili hluboce vážné vtipy, jini provolávali svým ženám, nevěstám a přátelům stojicim na člunech kolem korábu, pozdravení na rozloučenou. Malá část mui- štva byla v lanoví zaneprázdnina rozvazováním Upartních prova/rů (Beschlagzeisen) na koncích vráhea (Raanocken), by hned mohli plachty rozepnooti. jak mile lednická píšťala ■e ozve. Vítr, lehké to proudění vzduchu, byl

severní — a za všech okolností příznivý po- vánek (Brise), slibující, že brzo je z řeky odnese a dobrou plavbu průlivem jim zjedná; čekali jenom na příchod kapitána a lodivody, by od břehu odrazili. V 11 hodin mél se koráb po plachtách spustili a v tom samém okamžiku, kdy jasné hlaholy zvonů na kostelních hodinách od pevniny přes řeku zaznívaly, blížil se člun, třemi lodníky veslovaný a v mžiku vstoupili scházející posud dva mužové na padací schody lanové, vné lodní stěny spuštěné. Vysoký, ramenatý mladý muž jiřivítalje. Salutoval, vida kapitána na palubu vystupovali. „Vše hotovo, pane Holdsworthe ?“ „Vše hotovo, pane.“ „Dejte kotve zdvihnout.“ „Stane se, pane, hned.“ Bleskem octnul se v popředí zadní paluby (Hinterdeck) a hromový hlas jeho rozlehal se po korábu shromažďuje veškeré mužstvo lodní na určitém místé přední paluby (Vorderdeck) tak že se zdálo, jako by jeden každý z nich provazcem na příslušné jemu místo přitažen byl. Pronikavé zahvízdla lodní píšťala ; podplavčí přistoupil ; mahagoniba- revná tvář lodivody vzala na se starostlivý výraz; hřink, brink, břink hnulo sebou kotevní loutko (Ankerwinder. cabestan), a stejnou dobou ozval se draslavý zpěv. do něhož sbor v pravidelných přestávkách vpadal : A když к stavidlům přijdete. Můj ty hochu! Čeká tam na milce Sály, Jen ai plavci pospěšte I Námořníku, méjž se к veslu.

Můj ty hochu ! A vyveď ji z zlého větru, Jen si plavci pospěšte ! A napotom ozývaly se výkřiku všeho druhu, jako na př. : „Vy tam, odstrčte čluny od břehu I“ „Vtáhněte padací schody lanové !“ „Rozvažte vnitřní kluvecl“ „Jeden muž do zadu к vrativeslu !* „Čtyři z vás к velké maršové plachtě!* (Marssegel.) „Alou 1“ „Co tu děláš?“ „Třitužuji lano!“ „Vezmi je přece jak se patří do ruky, ty mořský tuláku !“ Kdo nyní mladého Holdswortha spatřil, viděl námořníka s hlasem jako vichřice; celou velkou loď s tisícerými její součástkami, kru- hláky. lany, plachtami atd držel čemu Hkajíc jako hračku na dlani Kapitán nacházel se v kajuti, lodivoda vládl a řídil nyní mocně vše jako pán a velitel ; Holdsworth ale pozoroval bedlivě jeho tvář, by rozkazy z ní vyčetl. Řetěz byl napnut a kotva vyskočila; několik plavců opustilo nyní loutko, by plachty rozestřeli. Nastal příliv ; koráb plul skoro nepozorované okolo velkého amerického plavidla, kteréž večer před tím v moře se vypravilo Několik člunů plulo s nim, ostatní obrátivše plavily se zpět do Gravesendn ; veslaři v nich sedici povstali, klobouky i šátky mávajíce, odcházejícím pozdrav na rozloučenou zasýlali. (Pokračováni.)