ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 7ca23e70-661b-11dc-bcc4-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 44, org 10, person 42, work 2
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v sobotu dne 24. srpna 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 233.
4 article
Na ranpí a edpol. ltsty D přílohami (.Nančný Obzor“ ve středu a „Literárni Hlidka v pátek) přežplání see Praze v administraei p něsic . . . . . . 2 K — n čtvet lela . . . . . 6 K —h s dvojí čonáškou n nlsí . . . . . . 7 K 0h Bs čtvt leba ve niisikách za něsle . . . . . . 2 K 80 Poštont n něsle, . . . . . 9 R on za čtvrt leln s drojí zisilkou na mlsí ne čtvrt. lek
Praha Literárni Hlidek
5 article Dukátový beránek.
Dukátový beránek. Na devátý rok již pokračují práce o úpravě měny, ale zlatá měna zůstávala stále pouhým zbožným přáním. Dnešním dnem nastal první, ovšem že velmi opatrný krůček, kterýmž uve- deny budou do oběhu zlaté dvaceti- koruny ve množství sice obmezeném, ale přece takovém, že obecenstvo znenáhla z vlast- ního názoru bude s to přesvědčiti se, že zlaté mince nové měny skutečně také existují. V současném pokolení není ovšem pamět níka oběhu zlatých mincí; všechna příchyl nost k penězům kovovým lpěla u nás na stříbře, dokud nebylo svrženo se své někdejší výše a nebylo zbaveno odvěkého svého po- stavení jako rovnocenný činitel zákonné měny a tak zůstala touha po drahé kovové minei po léta neukojena, až nyní v poslední schůzi generální rady banku rakousko- uherského stalo se jednomyslné usnesení, že dnešním dnem jak u obou hlavních ústavů, tak u všech bankovních filiálek budou se ně- které platy konati ve zlatých dvacetikorunách. Generální tajemník banku rakousko-uher ského Pranger ve zprávě o kovovém pokladu bankovním oznámil generální radě, že na- bídka zlata jest nyní tak značná a zásoba jeho ve sklepích bankovních tak uspokojivá, že může se správa odhodlati uvésti do oběhu zlato, jež jeví se býti přebytečným i vyžádal si zároveň usnesení, by generální rada zmocnila správu bankovní, aby vydávala zlato ve dvacetikorunách. Nebude to sice to tožným s právem započetí s fakultativním placením ve zlatě, ale pouhým nezávazným pokusem, uvésti zlato ve značnějším rozsahu do oběhu a seznámiti takto obecenstvo se zlatou míncí.
rada banka
6 article
Toto usněsení generální rady stalo se ovšem ve srozumění s vládami obou polovin říše, kteréž zároveň pověřily bank rakousko uherský vlastním hospodářstvím zlatým, čímž se soustředí v rukou banku všecek obrat ve zlatě a umožní se zároveň žádoue přehled pohybu zlata. Množství zlata, jež uvedeno bude takto do všeobecného oběhu, nedá se vůbec přesně ustanoviti; závisíť to na mnoha okolnostech. z nichž jenom nejdůležitějších se dotkneme. Především bude správa bankovní toho dbáti, aby vlastní zásoba zlata banku zachovala se neztenčena asi na výši, jakouž vykazovala počátkem letošního roku : totiž asi 980 mil. korun. Dokud potrvá nynější příznivý přítok zlata, bude možno uváděti nepřetržitě zlato do oběhu; mimo to bude bank sám napomá- hati, aby nynější stav na trhu penězním. jenž přítok zlata k nám podporuje, pokud možná co nejdéle nerušeně potrval. Správa banku ovšem nebude vypláceti bankovky zlatem, což jest podstatou fakultativního placení zlatem; ale bude dle své vlastní libosti konati některé vý- platy ve zlatě, a to hlavně takové, při nichž lze předpokládati, že příjemce zlata toto nepodrží, ale sám je opět dále vydá. Bude tedy vypláceti gáže svých úřadníků z části ve ztatě; rovněž bankovní akcionáři dostanou dividendu částečně ve zlatě; po- dobně mohou se díti výplaty některých půjček bankovních, zvláště hypotekárních, z části ve
7 article
zlatě; a snad i při jiných podobných pří padech bude bank konati částečné placen zlatem. To budou tak asi prameny, jimiž bude pronikati zlato do obecenstva a poněvadz podobno placení se bude díti ne pouze u po- kladen hlavních ústavů ve Vídni a v Pešti- Budíně, ale i u všech poboček, jest pravdě podobné, že zlato se dotlačí do vrstev po- měrně dosti širokých. To jest prý také jedním z účelů nyněj šího opatření správy bankovní, kteráž jednak hodlá prý znenáhla obecenstvo na oběh zlata navykati, jednak ale shromažďovati takto zkušenosti o účincích, jaké placení zlatem bude míti. Ovšem, toto pozorování bude dosti ne- spolehlivé, protože samo placení zlatem nemá prozatím ráz skutečného zavedení oběhu zlata. Zajisté, že značná čásť zlaťáků, jež se ode dneška octnou v rukou obecenstva, ze- jmena v prvních dobách, kdy budou zlaté dvacetikoruny »novinkou«, zmizí ve známých domácích pokladničkách, kdež budou očeká- vati svého vysvobození při rodinných pa- mátných událostech. Jak dlouho toto mizen zlatých dvacetikorun potrvá, nelze ovšem předem stanoviti, ale bude takto nehybně ulo- žených dvacetikorun zajisté značné množství. než se učiní zadost široké touze, míti aspon jeden exemplář ve své moci. Proto jen menší část dvacetikorun do oběhu uvedených bude v prvních dobách skutečně obíhati a vrátí se po případě zpět k banku, aby nanovo svou pouť nastoupila. Tato po našem mínění neveliká částka by ovšem nestačila na dlouho uhájiti předpoklá- dání správy bankovní, že zlato obíhá aspoř pokusmo a nemohly by býti ani zkušenosti banku, ani zkušenosti obecenstva z takovéhoto oběhu zlata nabyté významnější.
Vídeň Pešť Budín
8 article
Doplňovati v obecenstvu mizící zlaté dvacetikoruny bank z vlastních zásob může jen potud, pokud nebude nucen sáhati hlou- běji do svého kovového pokladu, totiž, pokud vážněji zásoba tato neklesne pod míru výše vzpomenutou asi 980 mill. korun. Za nyněj- šího stavu trhu peněžního není se třeba obávati, že by snad naše zlaté dvacetikoruny se stěhovaly za hranice; naopak, jak již shora připomenuto, jest výhodná cena zlata spíše hlavním zdrojem stálejšího jeho přítoku k nám, a tudíž i prozatím nejvýdatnější na- dějí, že oběhu zlata mezi námi bude při- bývati. Okamžik, jejž správa bankovní k pokus- nému, dobrovolnému placení zlatem zvolila, jest ovšem dosti výhodný, protože oběh ban- kovek jest nyní zásobou zlata z 75 proc. uhražen. Pro širší obecenstvo a ani pro bank sám nebude však rozlišování, zda-li placení banku zlatem jest fakultativníči jinak dobrovolné, tvořiti značnější rozdíl; ve skutečnosti bude oběh tak veliké části bankovek zastoupen či nahražen zlatem, jak velikou čásť zlata bank propustí do oběhu. To jest asi totéž, jakoby správa bankovn stejnou čásť bankovek zlatem vyměnila. Pokud uvedením zlata do oběhu má jednak obecenstvo placení zlatem navykati, jednak správa bankovní zkušenosti shroma- žďovati, mohlo by se ovšem za to míti, že nynější pokus, uvésti zlato do oběhu, jest
9 article
pouze přípravou k vlastnímu placení zlatem. A po této stránce by pokus tento mohl znamenati i více, uvážíme-li, že ociťujeme se v hospodářské nejistotě jak co do poměru mezi oběma polovinami říše, tak co do utvá- ření se budoucích obchodních poměrů mezi národních. Z tohoto hlediska by ovšem nynější pokus mohl býti přípravou k samostatnému jednání každé poloviny říše, o čemž zvláště v Uhrách mnoho se přemýšlí; tam také po- spíšili si, aby měli pohotově potřebnou zá- sobu zlata ku zahájení placení ve zlatě. Uhry si mimo jiné slibují v tomto případě. že by jejich hodnoty za hranicemi nabyly větší důvěry. Za nedlouho se ovšem ukáže, zda-l usnesení generální rady banku rakousko- uherského vytrysklo pouze z úvah »vycho- vatelských«, aby obecenstvo si na zlato na vyklo, či zda-li sluší za ním tušiti důvody hlubší, dosud před veřejností tajené.
Uher Uhry generální rada
10 article
Politické zprávy domácí. Porada v polsko-českém sporu o Slezsko. »Dz. Polský« oznamuje, že zejtra dne 24. t. m. konati se bude ve Frýštátě polská porada o sporu polsko-českém o Slezsko. K po- radě pozváni jsou také Poláci haličtí. List dává na jevo naději, že spor s Čechy bude urovnán po dobrém a nepodaři se rozdmy chati jej v rozměry takové, aby škodil oběma stranám a byl vodou na německý mlýn. Po kládá za vysoce nepolitickou myšlenku o admini- stračném rozdělení Slezska a připojení polských okresů k Haliči. Od českých politiků list očekává, že zauzd »zhoubný šovinism zaslepených svých rodákův a položí hranici lokálné vášní.« Souhlasí s ná vrhem českým na svolání společné porady česko- polské. Na pořadě porady frýštácké bude také návrh, aby založen byl spolek na obranu polské národnosti v Slezsku. Návrh byl by podle mí nění listu dobrý, kdyby činnost spolku takového neomezila se na Slezsko, nýbrž rozšířila se na celou hranici polské národnosti, jíž hrozí n jiných stranách větší nebezpečí, než ve Slezsku.
Dz Polák Slezsko Čechy Halič
11 article
Kdyby Poláci založili ve Slezsku protičeský spoek, Češi odpověděli by založením spolku protipolského. I my doufáme, že spor polsko-český bude urovnán po dobrém, ale prosíme druhou stranu, aby pro bůh nás nevydávala za iniciatory sporu, útočníky a šovinisty, když je pravdou, že jsme v této příčině byli až do poslední chvile passiv- nými a tím právě jsme se dopustili chyby. MMy se nikdy nenadáli, že mezi námi a Poláky ve Slezsku k takovému sporu dojde, protože jsme jim vždycky přáli svobodného rozvoje a víme. že Slezsko je půda, kde často nelze učiniti roz- dil mezi Čechem a Polákem, podobně jako v Makedonii nelze vždy rozeznati mezi Srbem a Bulharem. Když ale páni Friedlové bratrskou ústupnost a mírumilovnost Čechů pokládaji za slabost a myslí, že nadešel okamžik pustiti na nás nové Lisovčíky a po způsobu Němců pro hlašovati nás na vlastní půdě naší, vlastní hi storicky i ethnograficky, za vetřelce a cizáky proti kterým každá zbraň je dobrá a dovolená tu, prosíme, není šovinismem, prohlašujeme- my Čechové, že jsme připraveni podniknouti bo na obranu svých hranic, svého jazyka a národ nosti a svého historického práva i na východě. jako jej po mnohá leta nikoli bezúspěšně ve deme i na straně západní. Přejeme si míru s Poláky slezskými, pak ale oni sami musejí považovati za svou povin nost zkrotiti své Friedly a to nikoli na chvíli nýbrž trvale.
Polák Čech Slezsko Čecho Srb Bulhar Friedl Němec Slezsko Makedonie
12 article
Tábor uherských Srbů ve Velkém Bečkereku. Bečkerecký tábor srbského lidu vydařil se skvěle. Účastníků bylo na 7000. Souhlasné pozdravné telegramy došly z Pešti, Záhřeba Zemuna, Vršce, Somboru, Bílé Církve, Karloveů Iloku, Ady atd. Předsedali: Ivan Zavišič, Sveto- zar Petrovič a Bogdan Davidovič. Po zahájení byl sastaven srbský telegram, kterým holdováno králi uherskému. Potom dr. Kosta Alexič, lékat pančevský, ztlumočil požádavky Srbův uherských a navrhl resoluci, jejíž čtení přerýváno bylo hlučným, dlouhotrvajícím »Živio«. Resoluce při jata jednohlasně. Hlavní body jsou: Církevní samospráva uherských Srbů ne může pravidelně působiti, není-li pravidelně svo- láván církevní sněm; proto srbský lid odmitá od sebe každou zodpovědnost za následky toho. že vláda uherská svolávání církevního sněmu srb- ského zanedbává. Tábor usnáší se zvoliti 12člennou depulaci, jež vypracuje písemnou prosbu ke králi a podá zodpovědné vládě, aby ji na nejvyšším místě odevzdala. V prosbě budou králi připomenuty zákony, kterými církevní samospráva uherských Srbů je zřízena, a vylíčeno zlo, které vzniká z toho, že vinou vlády uherské sněm církevn není svoláván.
Srba Sombor Zavišič Petrovič Davidovič Kosta Alexič Srbův Pešť Záhřeb Vršac Karlove Ilok Ada Sveto
13 article
Resoluce vypočítává potom žaloby a stíž- nosti srbského lidu v Uhrách a praví meziji- ným: Srbský církevní sněm nesvolávají v čase zákonitém, a svolají-li, neprojevují šetrnost k jeho usnesením. Maďarská zodpovědná vláda před- kládá králi k potvrzení usnesení církevních sněmů srbských, ale vždy dělá na nich libo- volné změny, přidává a vynechává, anebo po léta zdržuje. Avšak i ty zlomky, které králem byly potvrzeny, zodpovědná vláda maďarská za- držuje, obsahují-li nějaké právo srbského lidu, ale za to provádi beze dleni, obsahují-li nějakou novou jeho povinnost. Kromě toho vláda míchá se i jinak do srbské církevní samosprávy i do církevního soudnictví, k čemuž nemá práva což protiví se všelikému pojmu samosprávy. Církevní a kulturný život uherských Srbů ne- může se vyvijeti, nedocházeje podpory a pomoci státních úřadů. Následkem toho zmocňuje se srbského lidu v Uhrách zoufalství, neboť ztrácí víru ve spravedlnost.
Srba Uhry
14 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 23. srpna. Správní reforma na Litvě a Bíl Rusi. Úřady »zemských náčelníků« budou za ne- dlouho zavedeny na Litvě, Volyni, Podolí a n Kyjevsku. Gubernie běloruské (mohylevská, vi- tebská a minská) dostanou je již koncem t. r.- třem guberniím litevským a Kyjevsku dány budou brzy na to. »Náčelníci zemští« zřízeni byli v Ruskur 1889 a instituce jich trvá nyní deset let. Zřídi
Rus Praha Litva Volyň Podolí Kyjevsko
15 article
V drobném prodejit raaní číslo v sobě . . . za S odpolední . . . . . . . za 2h Ve flialkách na venkověi ranní číslo. . . . . . . . 10 odpolední . . . . . . . . Bb Inseraty platí se hotevě nspřeš. Předplacení a inserty přijímá admaínl- strace v Marianské ulici č. 8. Tam nacházejí se též rečskce, tiskárna a expodies „Národnich Listá“. Rukopiny se novracnji
Bb Národnich
16 article
je Alexandr III., aby stvořil »úřad silný a lidu blízký«. Zemšti náčelníci zaměnili volené »smírčí soudce«, jichž instituce vznikla r. 1864 za svo- bodomyslné epochy Alexandra II. Náčelníci zemští jsou úřadníci korunní, ale jmenovaní ze středu obyvatelstva každého újezdu a gubernie. Ani cizinec, ani člověk přespolní nemůže se státi zemským náčelníkem. Instituce předpokládá, že zemskými náčelníky jmenování budou mužové v »zemi« nejhodnější. Musejí býti v dotyčné »zemi« držiteli půdy a míti vyšší vzdělání. Náčelník zemský jest administrátorem i smírčím soudcem. Moci jeho podlehá obyva- telstvo selské, neboť šlechta v středním Rusku má vlastní samosprávu, v městech konají soud soudcové městští a správa politická přináleží administraci státní. Blahodárná tato instituce osvědčí se zajisté i v těch guberniích, ve kterých bude nyní za- vedena. Užitečný spolek v Petrohradě. V Petrohradě utvořil se spolek větších kupcův a průmyslníků, jenž obral si za úkol všemi silami bojovati proti padělávání a kažení poživatin. Nový spolek bude zakládati filiálky všude po ruském venkově. Hodno následování.
Alexandr III Moc Rusko Petrohrad
17 article
Felix Faure o francouzsko-ruské allianci. Právě když celou Evropu vzrušila nena- dále zpráva o chystané cestě carově do Francie, čímž má být nově a slavně manifestováno ne- zlomné a nezkalené přátelství republiky a carství, vyšla ve »Figaru« nová kapitola známých vzpomínek na presidenta Faura, v nichž pseudonym Saint-Simonin zaznamenává mnohé zajímavé rozmluvy presidenta republiky. Tato kapitola přichází v čas, neboť v ní jsou obsaženy velmi zajímavé podrobnosti stycích Faura s carem Mikulášem a přihodách, jež mají historický význam. Faure vypravuje, že on sám na vlastní pěst učinil, že byla alliance francouzsko-ruská pro- klamována před celým' světem pověstnými slovy: »naše oba národy nyní spřátelené a spolčené«, jichž použil ve svém připitku při hostině na palubě »Pothuanu«. Faure učinil tak bez vědomí diplomatů, jímž by se podobný projev zdál příliš smělým.
Faur Figar Mikuláš Evropa Francie SaintSimonin
18 article
Jednalo se mu o to, aby alliance, uzavřená na základě diplomatických úmluv, byla též veřejně vyhlášena a příležitost k tomu našel při své cestě na Rus, při historické hostině na palubě »Pothuanu«. Toasty a řeči, jež se pronášejí officiálně, musí býti napřed sděleny. Když se přibližila doba hostiny, odevzdal Faure carovi text svého přípitku se slovy: »naše národy spřátelené a spolčené«. Faure vypravuje o tom: »Diplomaté shle- dávali, že jsem nebezpečně odvážný. Byl jsem však klidný. Znal jsem cara Mikuláše. Věděl jsem, že od té chvíle, kdy budu chtít fici hla- silě pravdu, najdu u něho loyalní porozuměnía podporu. Kdyby neměl tak přímou povahu, kdyby chtěl zmírniti text a přidržeti se tonu chalonských přípitků, kde se mluvilo jeno přátelství a ne o allianci, byl bych mu řekl: »Proč nechcete říci to co je?« Co by mi mohl odpověděti? Ale car četl můj připitek a shledal jej dobrým, případným a podstatné jeho výrazy: »národy spřátelené a spolčené« opakoval i ve
Faur Mikuláš Rus
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Do Ivanovského. Z ruských vzpomínek podává Lerae. Z Varšavy do Brestu byla veselejší cesta Hojně listnatých lesů. Slyšíme zvuky polnie. Zvě- davi k oknu. Hle, les je pln vojska. Letní ležení Stanů, domků i zemních baráků plno. Vidíme vojíny na stráži. Oděni lehce v plátěném oděvu a vysokých botách procházejí s puškou na rameni. Mijíme Siedlec, Lukowu, Blalu a k 10. hodine večerní staneme v Brestu. Plná hodina času. Carovně vypadá nádraží — jako hrad se střílnami a cimbuřími — v záplavě elektrického svělla. Perron vyvýšen, z vagonu na rovinu vystoupíte- A honem do restaurace! Hejno sklepníků pro- bíhá obrovskou dvoranou. Ve chvilce kouří se z talíře před vámi. Po večeři spat. Ještě nez jsme ulehli, pozorovali jsme cvičení vojínů s reflektorem. Ozářili nám vlak ze vzdálenosti značné. V čas války stal by se bezpochyby terčem jejich děl. »Dobrou noc!« Zaujali jsme dolejší lože (tři). Nad námi ještě tři. Říkají, ze v cizině někdo za nic neusne. My bychom po- dle toho byli jako doma. Ve chvíli spali jsme všickni. Ani člověk nevzpomene, kam ten ocelový oř letl. Vstával jsem dosti časně. Průvodčí přeje »dobrava utra« a usměvavě vypravuje, že musil slečinky (čtyř- a pětiletá děvčátka) v noci při- krývati. Pochopil jsem ho. Zdejší průvodčí jsou zdvořili a úslužní nade vše pomyšlení. Nevim, je-li to pravidlem, ale během své cesty jsem po- zoroval, že Rusové, bezpochyby že se jedná vždy o velké vzdálenosti, cestují s tolika zavazadly. jako by se stěhovali. A tu průvodčí usměvavě pomáhá vytahovat, ukládat, rovnat, ba může-li, též pro kipjatku doběhne. »Kipjatka« vařicí voda, jíž na stanici za 5 kop. dostanete plnou konvici na čaj. Má-li cestující chuť — a obyčejně má — běží na nové stanici zase pro kipjatku.
Ivanovský Blala Perron Hejna Rus Varšava Brest Mijit Siedlec Lukowa
20 article
Přivstal jsem si. Kolem ještě stejnoměrné oddychování. Spěchám v »ubornuju«, kde nalezá se též mramorové umyvadlo a toiletní stolek se zreadlem. Předejde-li vás některá dáma se svým toiletním kufřikem, rozlučte se s nadějí, že před půl hodinou uvedete svůj zevnějšek do pořádku. Krajina má stále stejné vzezření. Nekonečná rovina prostoupená hojnými listnalými lesy ohromná luka, stáda skotu i koní, kroužicí lo- paty větrníků, i vesnice řídce v polích zapadlé. Mijíme Minsk, Oržu, Smolensk. O půl jedenácte v noci jsme v Jarcevu. Poslední naší stanici Teď ještě »jen« 110 verst (asi 117 km. poštou. Nejdříve večeře, pak »tělegramu« milým domů a zjednati trojku »lošaděj« do Duchov- činy. As po půl hodině oznamují, že » kočár« čeká. Nebylo vyhnutí, musili jsme do toho. V Čechách působil by podobný povoz nemalé obveselení drobnější části obecenstva. Sedli jsme, posadili děti do polštářů na dno mezí kolena, ukryli se a: do světa šírého 1 Trojka ! Skvostná jízda! Silnice měkká, neštětěná, vůz plyne jako po vodě. Koně letí. Prostřední s duhou cinká příjemně zvonkem, postranní koně šikmo k němu, s hřivou vlající a blýskajícím okem jako přízrak noci se řílí. Chvílemi vozka pře námi: »Oj, gólubčíci !« a výkřik provází cilelným pokynem biče. Širokou silnici vroubí věkovité břízy. Mihají kolem nás jako lesní bělostné ženky z pohádek. Příšerně vypadají ve svilu vycházejícího měsíce vypálené, staré jejich trupy tu tam se šklebící. Kolem velebné ticho.
Smolensk Duchov Čechy Mijit Minsk Orža km
21 article
Usnuli bychom, kdyby nebylo strachu. »Máš re- volver?« táže se bojácná paní choť. »Mám. Ale patrony jsou v kufru!« Leč k čemu revolver Jest úplně bezpečno. Krajina začíná se mírně vlniti. Proti nám černá se cosi jako obrovitý had. Je to řada as 40 těleg s jedním vždy koní- kem, jež potkáváme. Jeli prý pro zboží do Jarcova. Živé duše nespatřiš. Mužící spí. Konici nekováni, stupají tichounce. Mihne se kolem nějaká sa- mota, kapička, v níž kmitá světýlko před iko- nem, projíždíme nějakou vesnicí a konečně po jedné hodině jsme v Duchovčině. Přesedat Trojku jsme nedostali. Jen pár koní do Berez- něva. Ani »kočár« ne. Jen tělegu vystlanou senem. Natáhli jsme se pohodlně, přikrylia vozka, jemuž bezpochyby dřívější řekl, že do- stal na čajók, jede stejně rychle. Stanic do Bělého je šest, tak po 20 verstách. Vzdálenost musí vozka projeti ve dvou hodinách. Platu z trojky kolem dvou rublů. Pomalu svítá. Modravé mlhy vznášejí s nad lesy. Červánky vroubí obzor. Ale zuby chladem klapou. O půl čtvrté v Berezněvu. Ale koně nemají. Náhodou téhož dne jel guber- nátor na prohlídku a pro toho třeba 2 párů koní. Poštmistr, mladý člověk, nastavil samo var, uvařil vejce a konečně se nabídl, že povoz
Máša Konice Bereza
22 article
opatří. Vůz byl sice pode vší kritikou, ale ko- níci dobří. Tarantas plný sena, sedíme zprvu jako na Araratu. Mužík jede slušně. Ne sice jako »poštový«, ale cesty vůčihledě ubývá. V vzduchu plno prachu. Vesnice, jimiž projiž- díme, působí dojmem skličujícím. Jaký rozdí mezi našimi bílými domky s červenými stře- chami a těmi smutnými, dřevěnými, nepohodou sešedivělými chatrčemi. U nás vše v zeleni skryto — zde takřka stromu neviděti. Jentu a tam nezbytná bříza smutně sklání větve. Časem ještě smutnější podívaná! Shořelý les. Půda ještě černá, nebo již travou zarostlá — a z ní trčí jako stožáry — černé, ohořelé, zmrzačené trupy stromů. Rozkošná oasa jsou monastýry. Všechny ve stínu věkovitých parků. A v těch kostely se střechami, natřenými svět- lou zelení a růžovými vlysy pobočních stěn. — Náš izvoščík báječně páchne. Co chvíli nacpává malinkou lulku a čoudí až bůh brání. Daroval jsem mu kuba. Poblahodaril, ale cigárosi nechá až domů. V Novaseloku krmil. Panstvo vylezlo z tarantasu, v němž koníci pak slavili hody. My do čajné. Čajnaja je opatření vlády proti alkoholismu. Za nepatrný peníz (4 nebo 5 kopějek) může se každý napíti čaje do libosti.
Mužík Ararat Jent
23 article
Vyloženy tu i některé časopisy a knihy. Leč vše má svůj konec. Minuli jsme Voroncovo, Děmjacky a konečně kolem čtvrté hodiny odpo- lední jsme v Bělém. Pěkné, čisté městečko se 4 kostely, prý as 9000 obyvatelů. Však žádné dlouhé zdržování. Vyplatil jsem mužíka, přidal četvrtát (25 kop.) na čajík a hajdy proletkou do Ivanovského. As půl hodiny. Kolem páté již vynořovaly se z temného březového parku obrysy zámečku a závodů — a v malé chvili objímali jsme se s milými. Po tolika létech! Nejdříve do vytopené báně spláchnouti prach a vypařiti se důkladně, něco pojísti — a pak honem spát! Byly rozkošné týdny v Ivanovském. Jak milé spolužití s drahými! Ať již obědy, nebo odpolední čaj, k němuž scházeli jsme se všickni. nebo rozkošné večery v zahrádce nebo na bal- kónu. Co vyprávění a zpěvu! Tu šerem a ti chem nočním nesly se v dál naše písně ná- rodní. Za světlých nocí, kdy ostatní již klidně oddychovali, vrátil jsem se na balkon a s dý- mem rižského doutníku nebo havanské cigarety vysilal vzpomínky v dáli.
Děmjacka Pěkná Ivanovský Ivanovský
24 article
Ve dne toulání krajinou. Protékají iměním Ivanovským řeky Lba a Obša. Jak vábné bylo sednouti v loďku, zaveslovati do stinu a hověti si ve příjemném tom zákoutí s knihou v ruce Často zapletli jsme se do rostlin, jež jako liány ze dna k povrchu se derou. Jindy na udie- chytali jsme malé plótve, ogůnky, nebo v sá- želce karásky, jež jsme pak ličili na zubce. Jednou dokonce štika ukouslá provaz a ujela i s kotvicí a karaseml Někdy dali jsme zapřáhnouti do tarantasu a jeli na návštěvu do Bělého nebo Krásnopole. Z nejmilejších výletů bylo Tarchovo. Horka soužila nás v Rusku měrou nemens nežli v Čechách. Svlékl's v komnatě co s dalo, a přece nic platno. Ani voda neposkytla osvěžení. Teplá i v řece jako v koupelně. Jenom chladné noci pomáhaly. Na harádě (zelinářská zahrada) vše vadlo. Děti také horlivě pomáhaly od jahod, smaródy krásné (ryvizu) i lusků. Do- mácí Sáša slídil jen po okurkách. Přišel-li na nějakou, slupl ji neloupanou jako víno. Jeto zdejším zvykem. A kluk při tom jako tambor. V takových dnech utíkal jsem na trávník zadního sadiku. Bylo třeba jíti kolem žitnišť, kde právě baby (ženy) žaly obilí. Každá ozbrojena ve- likým srpem, koná práci, kterou u nás jen mužští konají. Má některá tabák ale nemá »bu- máhy« (papíru) i poprosí vás o »hazetu« (no- viny), ukroutí cigaretu z machurky a již před libou vůní se dávám do zaječích.
Obša Sáša Bělý Horka Rusko Čechy
25 article
Ve chládku pod stromy zcela příjemně. Z řekou vlní se lány ovsa ještě zeleného jak brčál. Chvilemi zaduní po »parómu« kopyta. Koník veze seno do senníků. Nebo stupají děv čata s košičky plných malin do »hóroda« na »varení« k čaji. Chvíle plynou jako voda. Časem zazní zpěv. Pěkně z dáli se p slouchá. »Po ulicě mostovoj, po širokoj stolbovoj šla dě- vica za vodoj. za něj paren molodoj kričal: Děvica, postoj.« Načež moudře děvica: »Ax, ty, paren, pareněk, tvoj glupenkoj razumok, ne kričí vo ves narod, moj baťuška u varot.« Nápěv se mi zalíbil, napsal jsem si celou píseň. V úterý a ve čtvrtek jezdívali jsme do B lého na koncerty. Na starodávných valech upra veny jsou pěkné sady s procházkami a zákoutími. Okouzlující jest odtud pohled na Vaskreséňskou církev, ve vlnách se obrážející, i na flinskou v zeleni se skrývající, nebo na druhé straně na ověžený sabor. V parku jest buffet i moderni akustická veranda pro kapelu. Čas rychle prchal. Čím více přáli jsme si býti dále od doby rozloučení, tím rychleji při- kvapila. Zpáteční cesta byla už méně veselá. Ve Voroncovu, kdež jsme stáli, zavedli nás u kupce do světnice. Na podlaze z domácího modrého plátna koberce. Děti — rejdíce po světnici — každou chvíli jej někde shrnuly. Starucha s velikými okuláry nestačila natahovat.
26 article
Po dětech vždy jen očima lupla. Otevřel jsem kufřik. Nešťastnou náhodou vypadla mi při ote- vření škatulka se sodou. Zátopa bělostná na podlaze. Rozbalíme kuřata pečená a pustíme se s chutí do nich. Stařenka zůstala s pootevře- nými ústy státi. »Hospodi«, zašeptala a utíkala. A opakovala, kdykoli znovu šla přes pokoj »Hospodi ! Hospodi!« Až později vzpomněl jsem, jaké pohoršení jsem vzbudil u stařenky. Byl právě ruský půst. A Rusové přísně jej dodržují. Teď ovšem to šlo rychleji. Koně letěli. V Jarcevu jsme přespali a nenocovali pak už nikde. Blížíme se Granice. Počítáme, kdy bu- deme v Praze ! Vojín odebírá pasport. Prohliží, obrací list za listem. Konečně: »Vám němóžno jéchať!« Tak! A proč? Dovídáme se, že samým spěchem neohlásili jsme policii »obrátnyj vy- jezd«. Co teď? Prý zpět aspoň do Varšavy. Ale nosič po odchodu vojáka radí, ihne kurýrním vlakem pustit se do *, kdež prý mi to snad na policii udělají. Nebylo zbytí. Ve čtvrt na dvanáct byl jsem v *. A hned na po- lieii. Ale nikoho jsem nezastal. »Sevódňa prá- znik«. Svátek. Ve svátek na Rusi nikde, ani v úřadě se nepracuje. Proklatě! Jdu ulicí, ne- věda si rady. Pojednou čtu: Varšavsko- Věnská gostinnica. »Vénská« — Vídeňská. »To je jisté žid,« napadlo mi. »Ten za peníze poradí.« A vskutku. Nezmýlil jsem se v jednom, ani ve druhém. Pomohl. Byla sice drahá pomoc, ale byla. Ještě jsem se s chutí zasmál, když bylo po starosti. Měl již peníze v hrsti, a tu si vzpo- mněl, že prý ješlě komusi dal hrivenník od cesty. Nemám drobných. Chee-li, rakouské. I to se rozumí, že chce! Vzal rád dva dvacetihaléře. Louče se u nádraží, zval mne, až tudy zase budu míti cestu, abych jej opět navštívil ! 11«
Rus Hospodi Granice Praha Varšava VaršavskýVěnská