Číslo7.

„Nový Jihočeský Dělník“

Strana 5.

stinských svolaná. Referát podaný p. Petrovic- kým, zástupcem svazu společ. hostinských z Pra- hy, doplněný vývody soudr. Pešuly, jakož i pří- padná resoluce jednomyslně přijaty. Schůze ta- to, řízená soudr. Nejedlým, pp. Pudíkem a Jen- drichem, zajisté svého úkolu dosáhla, a jest nyní na platných činitelích — pánech z Jednotného klubu — by respektovali požadavek svých voli- čů. Máme-li jistou nedůvěru k onomu klubu, jistě nevzniká z příčin malicherných; když uvážíme, že přítomný starosta města nemohl v té věci dáti určitého prohlášení, poněvadž svaz českých měst žádné direktivy v této věci nedal, naopak k vy- čkávajícímu stanovisku radí, za svoji osobu pro- hlašuje, že jest bezpodmínečně proti uzákonění pivní daně již vzhledem k tomu, že obec, neměla- li by pivního krejcaru, musela by zvýšit obecní přirážky — o 40 procent!! Takové „osobní“ pro- hlášení učinilo již více zástupců měst a obcí, ale jejich svaz mlčí jak zařezaný. Leží na bíledni proč: svaz ovládán jest mladočechy. Radnice jsou mladočeské. Ale všichni ti pánové dosud nevědí, zda v rozhodné chvíli „vůdce národa“ Kramář nerozhodne se pro dělání positivní politiky ve

Vídni, a proto to vyčkávací stanovisko. Voličů a poplatníků se žádný neptá na úsudek: vy plat- te, dělejte nám volební stádo, chraňte český ná- rod od rozpínavosti organisovaných dělníků ale do politiky nám nemluvte! — toť asi důvod toho tajuplného mlčení. Tentokrát se však pá- nové přepočítávají. Posavaďní důvěřivost kruhů živnostenských, živená hlavně falešným výkla- dem socialismu, začíná se viklat a poslanci, prá- vě a jedině z těchto důvodů, ne svými schopnost- mi (viz Kratochvíl) zvolení, musí veřejně při- znat barvu: buď být vládním pochopem a za- bíječem těch, kteří na něho spoléhali, nebo cestu k voličstvu sobě zatarasit úplně. To jsou asi naše úsudky o celé této vážné záležitosti a byli bychom rádi, abychom se klamali: neboť míti pravdu za cenu tisíců ožebračených odin, není právě pocit nejpříjemnější, ale dosavadní skutky členů Jednotného klubu nutí k velké opatrnosti a bdělosti. Pokud našich soudruhů se týče, ti již své povinnosti jako vždy dostojí.

Lomnice n./Luž. Dokument bezmezné nesvě- domitosti a lichvářské spekulace, všecka ta ne- návist, stupňující se až k šílenství oproti těm, u kterých všecek cit a soudnost neodumřela, jest nejlépe charakterisována „živnostníkem“t, je- hož inteligenci nelze ani definovat, a který jest také pravým představitelem těch, kteří z bídy lidu a jejich strádání zajišťují si více než slušné živobytí a jehož dopis, zaslaný svému konku- rentu, doslovně otiskujeme. Jestliže dělnictvo, stavíc se po bok živnostnictvu, když vláda na je- jich bedra klade nesmírné požadavky, pak zajisté má právo od něho očekávat něco jiného, než zpupné odkopnutí, když jedná se o holé uhájení živobytí v dělnických rodinách. Jací však vysky- tují se ještě dnes ve středu živnostenského stavu živlové, svědčí následující dopis: „Ctěný pan R. P. zde! Tomušíte to pečivo někde zbírat. ne- bo vyrábět Sou navás vesměs. stížnosti odefšech pekařu, jak sy neřeme slnícky pocinate, máte kluka, ani neňi uspolku přihlášen není ani učeň ani dělník jeto ňáky sbehlyk od řemesla a toho snat posylate dum od domu spečivem, ten to ly- dem vnucuje zdaly tomu ňáky přetrš neuděláté sme nucený sy vest stížnosť, ku slavnému hejtmanství, vždiť sou pekaři kteří sou vskutku potřebnejší neš vy a nedělato žádny. Kdyš sy- takto počínate lyde pak sy pomysly ženas to nic nestojí že se to jenom rano natřese ze stro- mu, jak to budete dělat, dale udělam sy ja sám krám zrovna vedle vás a pak budeme konkuro- vat, uš se měto prestavá lybyt, potom mo bíti združení pekařu, a vám to zrovna potřeba není za společenstvo č I. F. K. — Tose vubec příčí žívnostenskem řádu já vám ho necham přečíst.“

Potud dopis. Nám nezbývá, než připojit malý komentář: Dělnictvo, uvažujíc o kreaturách dru- hu K., který jménem společenstva dovolí si vy- hrožovat hejtmanstvím, živnostenským řádem, který, jak vidět, ani nezná, neb podobné pito- mosti nemohl by uvádět o člověku, který osiře- lého hocha (jest totožný s osiřelým dítětemz posledního čísla) nazývá „zběhlíkem“, nemůže 10 102 102k zavázal se slevovati našim čtenářům při koupi zboží i při správkách hodinář a zlatník v Kanovnické ulici z jeho bez tak již nízkých cen. Protož V— V— V— Ferdinand Starý přes tento zjev přejít mlčením a nadále být na stráži, by pán onen „nesetřásl se stromu“ něco pro konsumenty hodně nepříjemného. Jak vidět, kuráž na zdražování má báječnou. Z Mláky u Třeboně. Měl jsem již častěji příležitost slyšeti od různých lidí, že udělal na ně v Mláce velmi příjemný dojem nápis: „Li- dová knihovna“. Je to pravda! Podobného cosi uzříme v málokteré jihočeské vesnici. Jest zde tak obětavý obecní výbor, že věnuje každoročně 30 K na nákup knih, kterýžto obnos, na 38 čísel čítající obec, jest slušný. Méně slušné je ale po- čínání lidí, kteří mají se o objednání starati. By- lo by zbytečno vypisovati poměry oné vsi, ač s tímto jsou v úzké souvislosti. Stačí říci, že knihovna jest pod protektorátem sboru dobro- volných hasičů. Sbor Mlácký má nepatrný po- čet členů a snad jedině tím se dá vysvětliti okol- nost, že se octla pod neobmezeným vlivem indi- vidua, jehož duševní obzor jest velmi omezený.

Stalo se, že jistý abiturient gymnasia, nyní uči- tel, navrhl knihy, jež by se mohly za obnos 30 korun objednati. Když obsah a kritika knihi spisovatelů byla několika slovy načrtnuta, byla objednávka přijata až na ono zajímavé indivi- duum, jež se postavilo proti objednávce knih z toho důvodu, že je ještě nečetlo. Jsem přesvěd- čen, že tento znatel literatury nečetl kromě ně- kolika Marianských kalendářů vše, co až dosud bylo vytištěno. Nic jiného se nedá soudit o člo- věku, jenž jest pevně přesvědčen, že ruský spi- sovatel Tolstoj píše referáty o Svobodově „Ml- sáníčku a Lapeném Samsonkovi“ do „Vídeňského Denníku“! Patrně slyšel kdesi vychvalovat Tol- stého a ve své dobrodušnosti pokládal ho za českého spisovatele. Nejsmutnější při té věci je, že ostatní členové podrobili se jeho úsudkua neobjednali ani knihy navržené ani jiné, ač má sbor již dávno peníze na ně. Možné, že budou míti tutéž výmluvu, jako hasiči v Brané u Tře- boně, když vrátili „vzdělavacímu sboru“ v Tře- boni hasičské besídky s poznámkou: „Jo, my to nemůžeme přijmout, poněvadž by se tím způso- bem mohla mezi nás dostat slintavka a kulhav- ka“. Patrno, že Mlácká knihovna pod vedením tohoto výtečníka proměnila by se ve sbírku vod- natých předhistorických románů a starousedlých novell, jež píší pp. Dostál, Klecanda, Pavlík Sy- chra atd. za tím účelem, aby podporovali trá- vení své i svých čtenářů. Přenechte výběr knih lidem literatuře rozumějícím a protokolované kni- hy hleďte objednat.

Z Borkovic (okr. Veselský). Kroužek míst- ních ochotníků opravuje v čís. 5. t. l. ze dne 1. února naši zprávu z čís. 1. ze dne 4. ledna t. r. uveřejněnou. Informovali jsme se přímo u interessované osoby a tu vyšlo na jevo, že věc se má zcela jinak, než jak nám byla zprvu líčena. Tedy po této stránce doznáváme milerádi, že oprava byla správná, avšak připomínáme, až když změnila svou původní stylisaci. Nejednalo se nám o korporaci, která se zabývá uspořádá- ním her divadelních, jako o osobu, jež měla býti s timto stělesněna. že v tomto případu byla osoba p. řídícího učitele do věci neprávem za- tažena, vyplývá z opravy samotné. Myslíme, že tímto doznáním dáváme satisfakci jak ochotni- ckému kroužku tak i p. ř. učiteli, pokud se týče zmíněné zprávy po stránce slohové a obsahové. — Než jděme po motivech, které nás k oné kri- tice vedly. A tu máme na mysli citovanou strán- ku, která jest velmi těkavým předmětem pro naší tělesnou soustavu, ať již osobní anebo hromad- nou. Není pak divu, je-li někdo v tato místa, jež jsou zvlášť choulostivá pro vzbuzení nervstva citového, zasažen, přichází z rovnováhy a jest nutno vzpružiti opačnou výbojnost, by nastala opět normální rovnováha. Proto nijak nezazlívá- me p. ř. učiteli, snažil-li se dosíci své občanské rovnováhy, z níž jsme jej pošinuli. Naproti to- mu doufáme, že nám bude prominuto, když při této příležitosti budeme konstatovati, kdy tím- že p. ř. učitelem ona citová rovnováha bylau nás porušena. Bylo to v minulých říšských vol- bách, kdy p. ř. jako volební komisař v naší obci, odepřel výkon volebního práva soudr. B. a to z toho důvoďu, že tento, mezi obdobím hlavní a užší volby, změnil své bydliště. Důvod tentoa

anáři dol postup celé volební komise s p. komisařem v če- le byl v naprostém rozporu s §§ 6. a 8. voleb. řádu pro radu říšskou z r. 1907. Nuže (!), my doznáváme shora onen omyl a uvádíme jej na pravou míru. Bude mít p. ř. učitel též tolik odvahy a říci veřejnosti, že jeho postup při užší volbě dne 20. června 1911 nekryl se s pří- padným zákonem? Může se zde sice namítnouti, že jsme odbočili od původní věci a tím že utí- káme od vlastního činu. Než věc jsme vyložili shora a další polemiku založili jsme po stránce citové, jelikož k objasnění celé věci byla naléhaví a nutná. A cítí-li intelligent, je-li někde skříp- nut, tož i my máme city normálně vyvinuty vzdor tomu, že naše ruce mají mozoule, které jsou tvrdé jako kámen. Z Mezimostí. V minulém čísle t. l. utkvěl nám v paměti případ vypovídacího fermanu, jímž obec veselská obdařila občany Sudu, Práškaa Zavadila. Pokud se nám podařilo slyšeti a pro- nášeti náhledy osob na věci nesúčastněných, možno konstatovati, že úsudky těchto osob byly ve prospěch oněch třech vypovězených. Než to jest věcí místních občanů veselských a my prostě přinášíme na veřejnost obrázek, který se odehrál v naší obci za patronace pokrokového obecního zastupitelstva v čele s pokrokovým starostou té samé záležitosti. Věc, o níž se jedná, jest ná- sledující: Obč. Josef Zavadil po obdržení vyho- sťovacího přípisu zjednal sobě byt v naší obci.

Jaké však bylo překvapení domácího p. K., když k němu přišel obecní strážník se vzkazem, by jej do bytu nebral (Zavadila), že prý obec na svém katastru nebude jej trpěti. P. K. chtěje míti jistotu, co na věci jest pravdy, odebral se k sta- rostovi obce p. Katzovi a žádal o vysvětiení. P. starosta Katz výrok strážníkův potvrdil a proto vzal celou věc za svou. Něco podobného nás přímo překvapilo a to tím spíše, jelikož pan starosta Katz byl a jest u nás ctěn a vážen co veskrze pokrokový muž, a že on, starosta, něco podobného provede bez souhlasu obecního vý- boru a zastupitelstva, tomu jsme nechtěli vě- řit. Ale fakt jest fakt a p. starosta Katz o své vlastní újmě zabránil obč. Z. pobyt v naší obci, aniž by sobě byl vyžádal svolení kompetentních činitelů, které jsou v § 11. odst. 7 (nález ze dne 28. listopadu 1889, čís. 3203, B. 4986) vý- slovně uvedeni, v zákoně obec. zřízení pro král. České ze dne 16. dubna 1864. A jest občan Z. aneb některý z oněch dvou, jež meškají ve Vídni, nějak zvlášť nebezpečen cizému majetku? Naprosto nejsou! A jestliže byli trestáni pro lesní pych, myslíme, že není zde důvodu, když již byli soudně potrestáni, tento ještě stupňo- vat. My bychom mohli jmenovati celou řadu těch, pro něž již dávno mohlo býti osudného § 11. použito. My ale nejsme žádnými denunci- anty a takovéto udavačství s hnusem zavrhujem. Ostatně naši zástupci v nejbližším sezení obec- ního zastupitelstva musí tuto záležitost vnésti na přetřes a otázati se, z jakých důvodů byli tu zatlačeni na pouhého diváka. Takhle jsmesi pokrokovost v naší obci nepředstavovali a do- znáváme upřímně, že nám odpadá chuť jakékoli součinnosti při nastávajících (?) obecních vol- bách.

Doporučujeme našim rodinám Kolínskou cikorku. hnutí

Samospráva — domkářů. Kompromisy pro obecní volby a naše strana. V celé řadě obcí súčastňují se naši soudruzi voleb do obecního zastupitelstva ne samostatně, nýbrž s jinými stranami, s nimiž uzavírají vo- lební kompromisy. V této důležité záležitosti neměli jsme dosud přesného vodítka a tak sou- druzi v každé takové obci uzavírali kompromisy na vlastní pěst. Vánoční náš sjezd jednal o dů- ležitém tomto problému a usnesl se na následu- jících pravidlech — shrnutých v resoluci — pro uzavírání kompromisů v obecních volbách: