1
masthead
Ročník XXXXVIl.
2
masthead
V Praze, ve středu 22. dubna 1908.
Praha
5
article
Na raunt a odpol listy
přodelásí se
v Praze v adnínislraei
pa měsíe . . . . . .
na čivzt lela
s dvojí šoztiken
na měsl
no čtoil lata
ve eliclkác
s mdsíe . . . . . 9 K 30h
Poštout
a — nee
na stvrt keis . . . . 9 K o0n
s drojí sieilkou
sv něa
aní . . . K e
Praha
Poštout
6
article
Co se blíží.
Co se blíží.
Z velikonočních úvah mimočeských zdaj
se nám býti na ten čas a pro další postup
politiky vnitřní této poloviny soustátí nejvý
znamnější ony, jež se vyskytly současně a hro
madně v časopisech dostupných informacím
vládním a jež téměř souhlasně si obraly stej
nou látku, totiž ustálení pracovní způsobilost
lidového parlamentu a smír českoněmecký
V čele jejich vykračuje si »Fremdenblatt«
Navázuje na posavadní činnost nynější rady
říšské, snaží se zažehnati šířící se pocit ne
jistoty, jejž nepokládá za dosti odůvodněný
Posudek o práci a chování se nového zastu
pitelstva lidu nemůze prý vyzníti neuspokojivě
vždyť parlament tento přece vyřídil své úkoly
a veliké strany provedly to, oč se zasazovaly
parlament pracuje a to je rozhodující. Ovšem
musil si vytvořiti nové prostředky a methody,
tak čelí nutným návrhům nutnými návrhy na
prospěch vládních předloh, jimž se ostatně
všude dostává určitě přednosti. A dosahuje
svého cíle. Nedostatky posavadního, zasta
zalého jednacího řádu takto obeplul. Mohlo
by se však státi, že by tyto nové prostředky
jakožto nepsané a neuzákoněně zvyklosti stěži
se udržely proti odporu a tak asi co nejdříve
nastane potřeba upevniti je zákonem, t. j. pro-
vésti opravu jednacího řádu. Nynější jednac
řád neovládá již jednání parlamentu a tak
tento sám nutně přikročí k jeho reformě.
Také dr. Steinwender razí dráhu této
opravě. Shledává, že práce parlament sje-
dnocuje, kdežto mnohomluvnost jej rozrušuje
Oprava řádu jednacího by sice pomohla, ale
bez předchozího smíru českoněmeckého není
naděje, že se dospěje ke klidné práci parla-
mentní, nehledě ani k tomu, že národnostním
sporem se ohrožují zájmy svobody.
Steinwender
7
article
Poslanec dr. Fuchs doufá ve spásu
pouze od silného parlamentu, ale aby se
parlament stal silným, musí se zabezpečiti
před otřesy. V parlamentě a ve všech jeho
stranách jest dosti mužů, kteří jsou ochotni
a odhodláni zjednati podmínky, aby parla-
ment sesílil. Důležitý úkol při této akci při-
padne opravě jednacího řádu. Od něho,
jakožto předsedy výboru pro opravu tuto
někdejšího předsedy sněmovny se očekává.
že se ujme iniciativy k zabezpečení lidového
parlamentu.
Podobně jako dr Steinwender i »Zeit-
pouze v urovnání sporu česko-německého
shledává prostředek ozdravující. Vláda, kteráž
sílu svou pouze z lidového parlamentu může
čerpati, vystihla potřebu onu, a proto při
pravila jazykový zákon, o jehož schválen
parlamentem se přičiní stejně odhodlaně
jako to učinila při volební opravě a rakousko
uherském vyrovnání.
Dále sdělil člen vlády, bezpochyby ně
mecký ministr krajan, zdejšímu orgánu
kasina, že velmi vázným úkolem bude ukli-
zení jazykového sporu v Čechách. Návrh
jazykového zákona jest již hotov a v lůně
vlády se již sjednotili, jak při něm postu
povati. Po svátcích velikonočních počne vláda
vyjednávati s vůdci Němcův a Čechův a
otáže se jich, zdali se jí podařilo nalézt
»střední linii«, by takto získala podkla
k dalšímu vyjednávání.
I dr. Pergelt, jak jsme již včera uvedli
rozepsal se o upravení otázky národnostní
Vychází však z pochybného předpokladu, že
jsou zdejší národové historickým vývojem
k sobě připoutáni — takový názor vyslovo-
vali Němci svého času i vůči Maďarům
zmýlili se Při úpravě otázky jazykové stav
vedle potřeb občanů i potřeby státu, ale
ihned stát zaměňuje jeho úřadníky, kteří prý
nemohou znáti všecky jazyky, jimiž rakousti
národové mluví. Toho na nich ovšem nikdo
nikdy nežádal, ale proč tuto nedbá dr
Pergelt historického vývoje, jenž zjedna
doktor
Fuchs
Steinwender
Zeit
Němcův
Čechův
Pergelt
Maďar
Čechy
8
article
v zemích českých rovnoprávnost a rovno-
cennost jazyků zdejších; pak by byl nepo-
třeboval směšné námitky o nemožnosti, aby
úřadníci znali všecky jazyky.
Připouští pouze znalost jazykovou dle
praktických potřeb a tyto opět uznává jen
pro obvody, v nichž ten který jazyk jest hro
madně zastoupen, a proto opět opouští histo
rický vývoj a staví místo něho nové správní
obvody »národně ohraničené«. Vedle toho
ovšem zbyly by přece ještě obvody jazykově
smíšené, a tu si vypomáhá tím, že nepři
pouští jednotný princip při řešení jazykove
otázky.
Jsa si vědom, že Němci dosud ze stát
ních prostředků nejvíce čerpali pro své kul-
turní zájmy, chce nadále pěstění zájmů těch
přenechati národním kmenům a to na vlastní
jejich útraty. Němci by ovšem za to, co již
od státu obdrželi, nijakou náhradou nebyli
povinni.
Ze zaokrouhlených obvodů německých
češtinu vylučuje, ve smíšených by ji při-
pustil; v Praze žádá pro němčinu u úřadů
rovné právo, ač by větší české menšiny v ně-
meckých obvodech utopil. Vrchní úřady v zemi
chce rozděliti, jako zemskou školní radua
radu zemědělskou. Do německých obvodů
připouští pouze německé úřadníky; za to
vymiňuje si platnost němčiny jakožto pro-
středkujícího jazyka i vedle vnitřní češtiny
při úřadech v obvodech českých .
Z tohoto mračna však nebude déšť; hi
storický vývoj, na nějž se odvolává ve pří
čině státu, poráží ho na hlavu v zemích če-
ských!
Němec
Praha
9
article
Než všecky tyto hlasy, doplněné ještě
zprávou »N. W. Tagbl.«, námi rovněž již
včera zaznamenanou, že současně s jazy-
kovým zákonem vláda pomýšlí i na rozmno-
žení úřadníků v Čechách, jsou neklamným
dokladem, že stojíme na prahu vládní akce
smiřovací. Vidíme zároveň, kterak Němei
k akci této se všestranně připravují; denně
pociťujeme, jak kořistí na újmu práv našeho
jazyka, aby se při vyjednávání oblášeném
mohli proti historickému vývoji odvolávat
na kořist, jíž se zmocnili od konce minu
lého roku.
A jaké přípravy se konají u nás? Mim
trapný osobní spor o to, kdo zavinil takovýto
pro náš národ velmi nebezpečný stav, vše
ostatní jest před zraky naší veřejnosti z
haleno
Či snad jest tento spor také jen přede
hrou k akci vládní?
Politikové vedoucí tuší asi, že vládn
návrh připravovaného jazykového zákona n-
razí ve veřejném mínění českém na tohý
odpor a že způsobí positivní politice nová
zklamání; tuší však asi také, že vláda si
upraví takovou půdu v parlamentě, aby akci
svou provedla asi s podobným úspěchem.
jako volební opravu a uherské vyrovnání
Vídeňské časopisy urovnávají jí již cesty
když ne jinak, vezme se na pomoc i změna
jednacího řádu, aby se dal parlament řídii
»zákonnými pravidly«.
N W Tagbl
Čechy
10
article
Není-liž v této situaci obsaženo i vlastn
vysvětlení tak zvaných odhalení »Venkova«
kteráž konec konců neobsahují nic, nežže
nynější ministři čeští poměry ty nezavinili
že stojí před hotovými událostmi.
Ale ani předchůdci jejich neshledávají
na sobě nijaké viny. Vždyť na př. včera
»Den« takto vzpomíná historické stránky po
měrů soudních: »U chebského soudu kraj
ského již od let nejsou žádní čeští radove
ani sekretáři, kteří by byli způsobilí přijít
do senátn. Německý senál při vrchním soudě
zemském jest dílem punktací; konečně nelze
neurčitě tvrditi, že »za posledních let
bylo tak zv. uzavřené území k velké škodě
národa zbaveno mnoha českých dobrýeh
soudců«, ale musilo by se určitě prohlásiti
že se to stalo za oposice, za Körbra, kdy
německé hnutí činilo pobyt českým úřad-
níkům v německých městech tak nesnesi-
telným, že sami žádali o přeložení do
českého území
Není tedy nikdo vinen; všicci jsou
muzikanti!
Ale takováto česká předmluva a omluva
ke smiřovací akci vládní jest přece jenom
špatně maskovaný útěk — před zejtřejšín
dnem
chebský soud kraj ský
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 21. dubna. (Vojenské o táz
k y.) Příštími delegacemi a zvýšením vojenských
platů zabývají se uherské listy i v číslech svá
tečních. Stojí ovšem na známém stanovisku
strany neodvislosti, že bez národních ústupků
nelze rozřešiti nijakou vojenskou otázku, a tedy
ani zvýšení platů; při tom však připouštějí mož
nost kompromisu. O jednom takovém kom
promisním plánu má zprávu „N. P. Journ.“
Uherská delegace by povolila zvýšení důslojni
ckých platů a zlepšení stravy pro mužstvo již
v naslávajícím květnovém zasedání, ale te
prve od 1. ledna 1909 bez zpětné platnosti. Z
to musilo by se straně neodvislosti dostati zá
ruky, že řešení vojenských otázek začne se při
pravovati již v nejbližší budoucnosti. Košutovei
spokojili by se prý s poměrné malými sliby, jež
by se daly provésti pouhým rozhodnutím koruny
pouhým armádním rozkazem, vydaným za při
ležitosti nějaké vhodné slavnosti. Šlo by o čty?
věci. 1. Otázka praporová dala by se roz
řešiti dvěma způsoby; buď by se prapory z voj
ska vůbec odstranily, anebo panovník by daro
val všem plukům nové prapory se svou podo
biznou, jež by se pro uherské pluky umístila na
červeno-bílo-zelené půdě, pro rakouské pluky na
černo-žluté. 2. V otázce emblemové Maďar
by se spokojili, kdyby se na vojenském opaskt
místo orla umístila uherská koruna; na čákách
by orel zůstal. 3. V otázce jazykové jsou
maďarské požadavky stlačeny do nejmenší míry
O maďarském velení není už řeči; také služebný
jazyk maďarský se už nežádá. Stačilo by, kdyby
se důstojníkům rozkázalo, že jsou povínni v
vnitřním styku s mužstvem užívati maďarskél
jazyka. 4. Ve válečném loďstvu má dojíti ně
jakým vhodným způsobem platnosti samostatnost
uherského státu.
Journ
Maďar
Praha
12
article
Ale zpravodaj ihned podotýká, že koruna s
doposud ke všem témto požadavkům chová od-
mitav ě. Panovpík prý v rozmluvě s jedním
uherským ministrem prohodil: „Nemohu si přee
ústupky dát odkoupiti.“ Ale, jak praveno, ko
šutovci nežádali by ústupků ihned po zlepšen
vojenských platů, nýbrž spokojili by se slibem
že budou dány ve vhodný okamžik.
V Praze, 20. dubna. (Hr. András sy
o příští politice uherské.) Vládn
„Mag. Hirl.“ otiskuje Andrássyovu stať „Poli
tika budoucnosti“, v níž se ukazuje na nut-
nost volební opravy. Nynější volebn
řád je zastaralý, poněvadž nedopřává zejména
dělnictvu řádného zastoupení. Příští poli-
tika uherská musí se zabývati zvláště sociálním
zájmy, musí sloužiti také malým lidem. Stále
jen polemisovati se socialisty neprospěje. Jen
dobrou hospodářskou a sociálnou politikou jes
možno převésti široké vrstvy lidové na myšlen-
ku uherského státu. Nutno zlepšiti hospodářskou
správu a upraviti zdravotní otázky. Také n
rodnostni otázee nosmí se upírati značný
význam a dá se rozřešiti jen „náležitou peč
vnitrostátního života“. Nutno intensivněji pran
vati kulturně a odstrafovati vše, co dělí „na
cionální“ (t. j. maďarské) strany, jež tvoří parla
ment. Jen za takových podmínek možno prý vy
tvořiti v Uhrách mocnou a národně jednotnou
společnost.
Ze Zádru, 18. dubna. (Mistodržite
Mikul. Nardelli) zotavil se ze své choroby
již tak dalece, že by se mohl uvázati opět ve
správu dalmatského místodržitelství. Ale lékat
Mag
Hirl
Andrássyův
Praha
Hradec
Uhry
Zádr
Mistodržite Mikul
14
article
ho varují, aby se střežil jakéhokoli přepínání
sil, poněvadž choroba (byl raněn mrtvicí!) by
se mohla opakovati. Zdá se tedy, že se M. Nar-
delli odebere přece do výslužby. Jako možní
kandidáti na úřad místodržitelský jmenují s
dosavadní zástupce místodržitelův, dv. r. Ton-
čič, hr. Atems a president vrchního soudu
v Terstě Gerčer. Nejlepší naděje má Gerčer.
jenž býval dřive presidentem vrchního soudu
v Dalmacii, zná dobře chorvatský jazyk a hodi
by se nejlépe na rozšíření jazykové otázky v Dl
macii. Neví se však, přijal-li by úřad místo
držitele, poněvadž je mu již 60 let. Odmítne-l
bude asi vážným kandidátem hr. Atemss, kter
nyní slouží v Dalmacii.
Ze Zádru, 18. dubna. (Řešení ja zy
kové otázky.) Splitský „Velebit“ má z Vídn
zprávu, že tam řešení jazykové otázky v D
macii dozrává: Bar. Beck se prý zavázal dal
matským poslancům, že rozhodnutí se stane be
hem tohoto roku. Pro technické a finanční o
tiže bude se jazyková otázka řešiti postupně
Starší úřadníci, kteří nejsou schopni úřadovat
chorvatsky, obdrží lhůtu, po které budou dán
do výslužby. Do 3 až 5 let má býti chorvatský
úřadní jazyk všude zaveden. Vlachové také prý
už nečiní obtíží, jsouce si vědomi, že se vlašské
úřadování v Dalmacii nadále udržeti nedá. Přej
si pouze, aby se na chorvatských středních ško-
lách věnovalo více péče vlaštině, s čímž jsou
srozumění i Chorvatě.
Beck
Vlach
Nara
Dalmacie
Zádr
15
article
Ze Záhřoba, 19. dubna. (Souboj b ar-
Raucha s drem. Medakovičem.) Se-
kundanti dra. Medakoviče, jenž vyzván bar
Rauchem pro obsah prohlášení srbské neod-
vislé strany, jejíž předsedou je dr. Medakoviě
mají pochybnosti, je-li bar. Rauch schopen sa-
tisfakce, poněvadž se v jedné starší aféře s hnr
Khuenem-Hedérvárom zachoval nedosti důstoj
ně. Mimo to jsou pochybnosti, měl-li bar. Rauel
právo vyzvati dra. Medakoviče po druhé
prohlášení, když v prvém prohlášení obsaženy
tytěž výtky a bar. Rauch přes ně přešel mlče-
ním. Sekundanti dra. Medakoviče navrhli tedy-
důvěrníkům Rauchovým, aby se dříve sesta
čestný soud, jenž má rozhodnouti, je-li baron
Rauch satisfakce schopen a učinil-li vyzván
v čas, načež by se teprve rozhodlo o souboji
Čestný soud, dojde-li naň vůbec, nemůže se se
jiti dříve, než v úterý po sváteích.
Rauch
Medakovič
Medakovi
Rauchův
16
title
Politické zprávy zahraničné.
17
article
V Praze,
Češi a Bosna.
Čech
Praha
Bosna
18
article
Když r. 1875 vypuklo hercegovské povstání
český národ do posledního muže vzplanul sym
patiemi a nadšením pro bojovníky za svobodu
za svobodu takovou, jak si ji bojovníci sam
představovali. Byl to v našem národě zápa
čistě idešln., bez nejmenší poskvrny egoismu
Jak v r. 1876 a 1877 bojiště balkánské se roz
šiřovalo, rozšiřovalo se i pole slovanského cí
tění českého národa. R. 1878 rakouská vládn
potřebovala seuhlasu svých národů pro okupse
Bosny a Hercegoviny. Místo národního osvobo
zení mělo se Bosňákům a Hercegovcům dost
rakouské okupace! Kdo v těch zemích jasně
trochu šíře viděl, věděl, že se dostanou z dešti
pod okap. Ale po vůli a přání národa nikdos
neptal, a především se po nich neptal berlinský
kongres, jenž dal Rakousko- Uhersku mandáí
k okupaci Bosny a Hercegoviny, dokud by se
tyto země neuklidnily. Až se Bosne a Hercego
vina uklidní, doba mandátu rakousko uherskéh
vyprší. Protože pak Rakousko-Uhorsku záleží
na tom, aby v Bosně a Hercegovině zůsta
trvale, nesmí tam poměry uspořádati tak, ab
nastal úplný klid a spokojenost. Takový absuru
se tají v zlém a pochybeném elaborátu, kterým
jest borlínská smlouva! Ostatně Rakousko - Uher
sko není stát, který se stará o upokojení a blah
svých národů kromě německého a maďarskéhi
Mnoho měsíců do okupace vládní orgány vi
deňské Slovanům rakousko-uherským malovali
stkvělou budoucnost, jaká jim v říši habsburské
Bosňák
Hercegovec
Bosne
Bosna a Hercegovina
Rakousko
Uhersko
Boseň a Hercegovina
Uhry
20
article
kyne, rozšíří-li se na Balkán. Vídeňské zálusky
nesly se mnohem dále, než do Bosny a Hercego-
viny. Vládní agitatoři psali, že připojením bal-
kánských Slovanů Rakousko-Uhersko se poslo-
vení a slovanský jeho živel nabude zdreují-
převahy nad neslovanským. Přemnozí rakousko-
uherští Slované dali se vládními agitátory pře-
svědčiti a jako dříve planuli za svobodu jihe-
slovanských bojovníků, tak nyní vzplanuli za
jejich nesvobodu pod správou rakousko-uher-
skou. Těch, koho se týkalo, se již neptali, na je-
jich přání a protesty ohlodu nebrali: šli a oku-
povali Bosňáky a Hercegovce právě tak, jako
Němei a Maďaři.
Idealism slovanské myšlenky z let přede-
šlých zvrhl se v egoism, v egoism, dlužno po-
dotknouti špatně pochopený a falešný, nebt
Slované rakousko-uherští mohli tehdy už věděti,
že slovanské Rakousko-Uhersko není jejich ná-
rodní myšlenkou, nýbrž fantomem, který před
jojich očima vykeuzlují jejich protivníci v říši,
aby je učinili sobě povolnějšími a na konec je
oklamali. Fantom ten se jim podle potřeby uka-
zuje v různých podobách a vždycky se rozplyne
v nic. Takovým fantomem ukázalo se v tét
polovici říše i všeobecné a rovné volební právo.
Nyní už každ, rakouský Slovan bezpečně
ví, že okupace Bosny a Hercegoviny neučinil
Rakousko-Uhersko slovanským, naopak přivedla
ty živly, s kterými jest jim věčně bojovati, d
zemí za Sávu a vydala jim v šanc tamější slo-
vanský lid.
Češi při okupaci hrají nevýhodnou úlohu
tím, že cele nepřináležejí ani jedné, ani druh
straně: ani okupaci, ani okupovanému, nespc-
kojenému národu.
Slovan
Bosňák
Hercegovec
Maďar
Čech
Balkán
Bosna
RakouskoUhersko
Rakousko
Uhersko
Hercegovina
Sáva
21
article
Sarajevská „Srbská Riječ“ v posledních
číslech zabývá se poměrem Čechů k okupované-
mu národu. Cituje článek mladého českého
učence, který se postavil na stanovisko austr -
slavismu, rozpínajícího se na Balkán a ukazuje
Rakousko-Uhersku cestu až do Soluna. Rakou-
sko-uherským Slovanům dokonce ukládá za po-
vinnost, aby se neoddávali „platonickým
myšlonkám o osudu „svobodných“ států bal-
kánských, nýbrž aby se čile a plodně chopili
účastonství při novém rozšíření monarehie.
Orgán okupovaných Srbů vyjadřuje se o tomto
stanovisku slovy: „Člověk, který takto myslí
píše, není náš přítel... Češí, kteří takto smý-
šlejí, lépe učiní, nebudou-li se našich věcí do-
týkati, neboť všechny jejich pokusy jsou marny.
Naše zásada „Balkán balkánským národům
zcela je protivna cíli těch českých politiků, z
které jmenovaný učenec mluví a kteří spolu
s našimi nepřáteli bojují za svaté Rakousko
v němž jsou právě titíž naši čeští bratři nej-
nešťastnějším národem. Nechť jen bratři Če-
chové bojují za svá práva a my je ujišťujeme,
že, dokud budou k našemu národu upřímni, vždy-
cky najdou naše sympatie, jež budou arci sil-
nější, budou-li naše země svobodné a nezávislé,
než kdyby se staly provinciemi společného utla-
čovatele.
Je zapotřebí, aby Čechové o tomto dvojim
stanovisku uvažovali a úvahy své rozšířili n
revisi svých snah, s kterými přicházejí ke Slo-
vanům. My Čechové fakt okupace nozavinili, ani
ji neodčiníme. Avšak poctivost a upřímnost při-
kazuje, abychom okupaci nekryli štítem slovan-
ské myšlenky, jenž musí zůstati čistý, stkvělý
a neporušený, jinak myšlenka slovanská bude
zkompromitována a padne. Užíváme-li slovanské
myšlenky jako vábičky, kterou jiné Slovany vá-
bíme do lůna této říše, nejsme jejími apoštoly,
jojími uvědomělými šíříteli, nýbrž jejími hro-
dubna.
Čecho
Srba
Balkán
Rakousko
Uhersko
Soluna
22
article
baři.
Slovanská myšlenka v Pelrohradě.
Kníže černohorský Nikola za svého pobytu
v Petrohradě přijal také deputaci Slovanského
dobročinného spolku, v níž byli oba náměstkové
předsedy, senátor A. A. Naryškin a prof. P. A.
K ulakovský, a členové výboru: gen. pěchoty A.
P. Skugarevský, komoří S. V. Semenov a V. N.
Korablov. Senátor A. A. Naryškin v oslovení
Kníže
Naryškin
profesor
Skugarevský
S V Semenov
V N
Petrohrad
24
title
Svatopluk Čech
Čo
25
article
Před půlstoletí m.
Před půlstoletí m.
Chci se živě vmysliti v některou svou pro
cházku pražskými ulicemi před 40 bezmála lety
Byl jsem v tu dobu, r. 1869, dvacet roků stá
a bydlil jsem na Malé straně. Snažím se tedy
představit si, pokud možno určitě, některou
svou chůzi na universitu, kde jsem na podzin
roku 1868 byl zapsán do čtvrtého ročníku prá
Mostecká ulice se od té doby téměř nezměnila
t. čž staré domy hledí na mne nyní jako tehdáž
jen že jsou v nich jiné krámy a že zejména
zmizel proslulý hostinec u Steinitzů, druhdy
nejelegantnější restaurace malostranská, jaks
representační vůči cizincům, beroucím se tudy
na Hradčany. Ani naše pražské Benátky na Če
tovce neztratily mnoho ze své ponuré romantiky
a staré i novější sochy kamenného mostu právi
tak shlížely na mladého studenta. Ovšem známý
Turek byl tehdáž bez nosu, který mu nahražen
teprve v době novější, a právě obě nejimposant-
nější skupiny, na nichž utkvívá nejčastěji, ae
nikoli se sympatií k oběma svatým jesuitům, po-
hled mladíkův — sochy Ignáce z Loyoly a Fran
tiška Serafinského — již jen vzpomínka kouzl
nazpět na prázdné nyní pilíře.
Dláždění mostu bylo ovšem chatrnější, než
po nynější obnově, chodníky hrbolaté, prošla-
pané a talsé kamenné zábradlí hodně opotřebo
*) Viz „Nár L“ ze dne 15. dubna tr.
Steinitz
Ignác
Serafinský
Hradčany
Benátky
Loyola
národní L
26
article
vané; za to nerušily však starobylého nimbu ko
lejnice elektrické dráhy, a vůz tramwayový by
by tehdáž vzbudil sotva menší podiv, nežli zna-
mý z pověsti jelen se zlatými rohy.
Tramway jest také důkazem, jak těžko před
stavit si v úplné přesnosti život i nedávné min
lesti. Nynější pokolení nemůže si již ani pomysli
pražského uličního ruchu bez těch dlouhých
různobarevných, chodci stále hrozících nestvů
rek železniční fantasie, bez drnčení kolejí, křiku
a zvonění konduktorů — a jak báječně s
sevrkly dnešním Pražanům všechny vzdálenosti
Chůze z Karlína na Smíchov a zpět byla ji
malým cestováním, do Vršovie podnikával jsem
celodenní výlet s botanisujícím přítelem (Vino
hrady poskytovaly tehdáž svými květnatý mi me
zemi z rákosnatými rybníčky vděčné loviště
mladičkým přírodozpyteům) a do Holešovic, l
žících již na konci světa, vážili cestu jen ti Pra
žáci, kteří chtěli pozorovati ryzí, nezkažený ven-
kovský lid.
Pražan
Karlín
Smíchov
Holešovice
27
article
Avšak třeba již vrátiti se do mlh minulosti
Pozorování s mlhami se mi skutečně nejlépe
hodí. Jako bych se uhíral hustě zamlženou hor
skou krajinou: nevidím hodnou dobu nic v tom
vlnivém kouři kolem do kola, jen leda slab
obrysy čehos nezřetelného, jež marně snažimse
určitějí vyhraniti z beztvárného šeda — tu po-
jednou trhá se na jednom místě šerý závoj
v té trhlině objevuje se úryvek nějaké krajiny.
čásť lučiny s potůčkem, chatrě, za ní slinný
začátek jedlového lesa, avšak marně pátrám
v mlze, kam se vine dále potůčex, co je za lu-
činou, jak daleko se táhne onen les, zůstává tu
jen fragment krajiny, jako vystřižený nazdařbůh
z celku a zavěšený v prázdnu. A tak bývá i vži-
volních vzpomínkách: vytane ti na mysli situace.
třeba do podrobností zřetelná, ale nadarmo vzpo-
mínáš, kterého určitě to bylo roku, jak jsi se
do ní dostal, co předcházelo, co následovalo —
vše je zahaleno šerem neproniknutelným a je
diný ten útržek vzpomínkové příze míhá se pře-
tehou.
28
article
Na příklad: Dobrav se v duchu bývalým
hrbolatým mostním chodníkem, mimo Star
městské mlýny, které tehdáž měly jiné vzezřer-
než v nynější obnově po velkém požáru z roku
1873, průchodem tehdy ještě silně poškozen
a zvětralé Staroměstské mostecké věže s v
bledly mi malbami, které teprve později Pel
Maixner restauroval — vystoupiv tedy v ducnu
ne Křižovnické náměstí, jehož vzácné scenerie
se bohudíky moderní vandalismus téměř nedo-
tknul, živě vzpomínám okamžiku, kdy jsemtu
poprvé spatřil svého pozdějšího soudruha
z „Ruchu“ Emanuela Miřiovského, který takto
nál.dou zahajuje řadu mých známých v nyněj
ším cyklu vzpomínek. Šel jsem s kýmsi po Kři
žovnickém náměstí a průvodce můj ukázal po
jednou k obloukům u paláce Colloredovského
se slovy: „Podívej se, tamhle jde Miřiovský!“
S napjatou zvědavostí pohlédl jsem na hezkého
štíhlého mladíka, který právě jedním z oblouků
procházel směrem k nádraží. Díval jsem se z
ním s pocitem, v němž bylo dosti závisti
také trochu obdivu: obdivu nad odvahou, s ja-
kou právě v oněch dnech vystoupil — prví
z nejmladší lterární družiny — na veřejnost
s celou knihou, s básní „Márinkou“. Způsobilo
to mezi námi pravou sensaci. Ani ne pro báseň
samu (měliť jsme většinou již slušné sebe-
vědomí a posuzovali jsme se navzájem, aspoů
v myšlenkách, dosti přísně) — ale imponovalo
nám, že směle předstoupil přeč obecenstvo
kritiku se samostatnou knihou, byť sebe menší,
kdežto my jame dosud vystupovali se svými
Maixner
Miřiovský
Colloredovský
Márinka
křižovnický náměstí
29
article
básnickými prvotinami porůznu jen v čas
pisech, zvláště Hálkových „Květech“, a pospol
v almanachu Sládkově „Ruchu“ r. 1868. Mih
se mi v paměti zřetelně z té dávné episodky jer
postava mladičkého básníka, kterého můj pe
hled napjatě sledoval zahýbajícího průchodnem
obloukem ke Královské lázmí — vše ostatní
i osoba průvodce, který mi naň ukázal, mizí ve
tmách nepaměti. Stěží bych si připomenul i rok.
kdyby letopočet 1869 na titulním listu „Márin
ky“ nedosvědčoval, že sběhlo se to téhož roku
— nebo byl-li letopočet po vydavatelském ob
čeji trochu anticipován — koncem r. 1868.
Nežli zannu pod oním obloukem také k ná
břeží, přikouzlím si ještě z minulosti obraz du-
hově pestrý, který jednou za rok rozkvétal n
mostě a Křížovnickém náměstí ve smavých ma
jových parvách tak bohntě, že až oči přechá-
zely. Později vybledal rok od roku, až odkvet
na dobro, a nynější mladé pokolení nemůžes
již ani představiti té neuvěřitelné svatojanské
postrosti.
Hálkův
ka
křížovnický náměstí
30
article
Vzpomínám živě prvního svatého Jana, kte-
rého jsem jako žák druhé latinské v Praze za
žil. Vážná, starožitná šeď města, tehdáž ješte
mnohem zachovanější, se střízlivým, po tehdej
ších modách se opičícím krojem svého obyvatel
stva, začala se jednoho krásného slunného dne
jarního zveselovati nezvyklými barvitými tony
jednotlivě i v chumáčích jak ohnivé polní květy
obilím proskakovaly tou šedí a černí makově
červené šátky, chrpově modré sukně a jiné zá-
řivé barvy roztodivných venkovských oděvů —
i pošmourné staré domy oděly se ve svěží zelen
záplava březových listků věnčila na všech stra
nách vehody hostinců a krámů — barvitá pří-
měs vesnických postav umnožila se a houstl
každou hodinou, až nabývala znenáhla převahy-
Plzeňsko se tu smálo svými sněžnými holubička-
mi, Chodsko svými nachovými sukněmi, Blatsko
svými ohromnými měňavými šátky, i Morava
svitila zlatotkanými kordulkami, střapci, fábory,
dukáty, vyšíváním, péry a kytkami všech barev
a pobádkových tř pytů.
svatý Jan
Praha
Plzeňsko
Morava
Chodsko
31
article
Všechny oči byly — jak se říká — „na
vrch hlavě“. Venkov otvíral je široce na nezvyklé
měsiské zjevy; Praha zase pozorovala zvědavě
tu bezděčnou výstavu venkova. Zvědavost mé-
šťáků měla namnoze ovšem příchuť pohrdlivou:
folklor nebyl ještě v modě a německá neb ná-
rodně neuvědomělá čásť obyvatelstva, v té dob
Prahou vládnouci a dávající městu hlavní ze-
vnější nátěr, hleděla na onen český venkovský
příliv dokonce s nechutí, jinak ovšem nijak ne-
pohrdajíc zvýšeným ziskem v obchodech
živnostech, jejž rušné svatojanské dni přinášely.
Jsem ostatně přesvědčen, že navzájem i ven-
kovští hosté leckdy nedovedli skrýti svůj úsmě-
šek nad měšťáckými modami a způsoby, i na
zvláštní poločeskou, poloněmeckou hatmatilkou.
která se na ulicích pražských ozývala tam, kam
si vůbec troufala povržená, sprostá čeština. Žád-
ný z nás studentíků nebyl by se osmělil vstou-
piti do krámku jen trochu lepšího s českým
oslovením a připadalo mi jako hrdinský kousek,
jako smělá vlastenecká demonstrace, když jsem
později kupoval nějakou maličkost poprvé če-
sky, dokonce i ve Spitrově optickém obchodě
v Jesuitské ulici.
Ale o sv. Janě — i v té smutné době Ba-
chovské — spláchl venkovský příboj na dva
dni z Prahy větší čásť cizáckého nátěru, vráti
jí na chvíli vlastní přirozenou mluvu.*) — —
*) Dále Čech nepsal. Tu konší Básníkův rukopla
svatý . Jana
Praha
Jesuitský ulice
Čechy