Číslo 130.

Praze, dne 13. května 1902.

Ročník VI

Redskce, udministrace expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—I Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy ee nevracejí Hezapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku

KAl vzdy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. Il26. Slunce vychází ve 4 hodiny 20 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 33 minuty večer.

Z říšské rady. Z Vídně, 12 května. (Tel.) Schůze sněmovny, po delší přestávce opět za- hájená, započala rokováním o pilném návrhu posl. Fresla v příčině zabití dělníka Touše při veřejné schůzi ve Vyškově četnickým bodákem. Dojem roko- vání jest poněkud podivný, neboť ministerský před- seda dr. Koerber tvrdí, že Touš nebyl zabit, nýbrž že bude nejspíše za několik dní propuštěn z brněnské nemocnice, neboť rána, kterou dostai do levé strany prsou, ač prý jest 5 cm. hluboká, nezasáhla choulosti- vější orgány. Posl. Fresl však trvá na svém, že Touš dostal 8 cm. hlubekou ránu do zad, a že zemřel. Přechod k rozpočtu ministerstva železnic účinkoval na pány poslance jako kámen mezi vrabce hozený.

Jest jich málo, kteří věcem železničním rozumí,a ještě méně těch, kteří by si troufali pana ryt. Wittka pohněvati, neboť život politický přináší to s sebou, že jsou mnozí neustále na cestách, a tu je » frajkarta« at moc dobrá. Chování sněmoven na celém světě naproti železničnímu úřednictvu jest až příliš nápadné. Po- štovních zřízenců dovedou se ujmouti, železničních neujali by se ani sociální demokraté, kdyby — nemu- sili. A přece se tu jedná bezmála o 100 000 lidí bez jejich rodin. Pan dr. Elenbogen zařídíl si věc tak. že se ujímal jen dělníků a podúředníků, úředníky pak líčil jako z pola zbytečné. Kdyby četl »Kato- lické Listy«, pověděli bychom mu něco zajímavého, ale protože jich nečte, necháme toho býtl. Poměry se od několika let poněkud zlepšily, ač ne zásluhou sněmovny, ale proto přece úředníci na trati také mají ješté mnohé přání; jich se však neujme ani sociali- stický, ani jakýkoliv jiný poslanec. Když dr. Ellen- bogen domluvil, shledalo se, že se prací přetížení páni poslanci už rozjeli k večeři a do divadel, a schůze vzdla náhlý konec. Sněmovna poslaneeká. (Zasedání 17. Schůze 13 4.) Předseda hr. Vetter z Lilie zahájil schůzi o 3. hod. 20 min. odpoledne. Mezi došlými spisy nalézá se pilný návrh posl. Fresla, týkající se usmrcení účastníka schůze lidu dne 4. května ve Vyškově konané, četníkem. Navr- huje, aby vláda byla vyzvána, by se postarala o přísné vyšetření toho případu, aby komisař Legler, jenž při

ULK onon

Úterý: Sv. Servacla. této schůzi úřadoval, byl pro porušení zákona přísné potrestán a pozůstalí po zavražděném aby byli na státní útraty zaopatřenl. Navrhovatel posl. Fresl líčí v odůvodnění návrhu dopodrobna příběhy při oné schůzi lidu, protestuje prudce proti jednání četnictva, a v odporu se zprá- vami v listech praví, že on sám si dal největší práci, aby lid upokojil a k rozgkodu pohnul. Přl zakročení četnictva prý jeden muž jménem Petr Touš utržil 8 cm. hlubokou ránu do zad a zemřel dva dni nato ve vyškovské nemocníci. Rečník činí za to nejen čet- nictvo a ministra zemské obrany zodpovědným, nýbrž celý kabinet, který místo aby oba provinilé úředníky a četníky potrestal, ještě je vyznamenal. Řečník prosí na konec, aby sněmovna schválila pilnost návrhu. Ministerský předseda dr. Körber líčí případ na základě úředních zpráv následovně: Dne 4. května konala se na t. zv. Malém náměstí ve Vyškově na Moravě veřejná schůze asi 250 osob pod širým nebem. K jedinému bodu programu »Politické, kulturní a ho- spodářské požadavky českého národa« mluvil posl.

Fresl, jenž ostře útočil na státní úřady, takže pří- tomný zástupce úřadu nucen byl jej prostředníctvím předsedy vyzvati, aby se mírnil. Když posl. Fresl v další řečí vládu přímo z podplácení poslanců ob- viňoval (hlučné: slyšte! slyšte!) prohlásil úřední zá- stupce schůzi za rozpuštěnou a vyzval přítomné, aby se rozešli. Toto vyzvání zůstalo zcela nepovšímnuto. Pan posl. Fresl pokračoval ve své řeči a choval se vedle toho proti úřednímu zástupcl, smím-li tak řícl, zhurta, an tloukl rukama na stůl a se slovy: To je násilí, buď si sedněte nebo táhněte! — jemu žldli pod nohy hodil. (Slyšte, slyšte!) S ohledem na to a poněvadž všecky pokusy množství upokojiti zůstaly marny, byl zástupce úřadu nucen dáti prostranství četnictvem vykliditi. Četníci však postupovali se sklo- něnými bodáky teprve potom, když se přes opětovné vyzvání zástupce úřadu nikdo z místa nehýbal, a p. posl. Fresl ve své řečl dále pokračoval. Když už se četníci dostavili, vyzýval jeden účastník, jmé- nem Košťál, množství slovy: »Nerozcházejte se ! Ve jménu zákona rozkazuji, aby se mluvilo dále !« (Hlučná veselost.), ze které příčiny byl zatčen. V tla- čenici za postupování četnictva utrpěl nádenník Petr Touš bodnou ránu do levé strany prsou. Posl. Fresl odporuje. Min. přenseda dr. Körber: Není dosud zji- Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Salvatora v semináři od 13.-16. t. m.

štěno, jakým způsobem Touš svoje zranění utrpěl, neb ani zraněný, ani četnictvo, ani lokoliv jiný nemůže o tom nic určitého řícl. Posl. Fresl neco volá. Min. předseda dr. Körber: Ale počkejte přece, až budu hotov. Zranění zaviněno bylo patrně ná- hodou, neb četníci neučinili výpad proti množství se zbraní, nýbrž postupovali zvolna. Nejspíše vrazil dav Touše v tlačenici proti nastavenému bodáku nebo šavli strážmistra, a Touš byl při tom zraněn, aniž by to četníci byli pozorovali. Ač zranění jest 5 cm. hlu- boké, přece dle výpovědl lékařů v zemské nemocnici v Brně, kde se Touš nyní v ošetřování nalézá (Slyšte! Slyšte!), jest jen nepovážlivé, neb vnitřní orgány zraněny nebyly. Zraněný bude, nenastanou-li komplikace, v několika dnech opět uzdraven. (Ve- selost. Šlyšte! Slyšte !) V příčině zákonitosti použití znraně zevedeno bylo vyšetřování u soudu zemské obrany. Případ neměl tedy onoho významu, který se mu připisuje. Úřady i jejich orgány vystupovaly kor- rektně, zjednávajíce zákonu úctu. Kdo zákon porušil, to rozhodnouti ponechává ministr sněmovně. (Hlučný souhlas a potlesk.) Jelikož není k pllnosti návrhu nikdo více za- psán, ujímá se posl. Fresl závěrečného slova. Týž popírá, že by zraněný ležel v nemocníci, neb on na- opak svému zranění podlehl. (Slyšte! Slyšte!) Způsob, jakým případ líčí ministerský předseda, jenž ovšem sám nebyl přítomen a byl svými orgány falešně in- formován, označuje řečník za hrubou lež.

Předseda vyzývá řečníka, aby se mírnil. Posl. Fresl popírá, že by byl mluvil o pod- plácení poslanců vládou. Řekl prý jen, že vláda poslance odvrací od národní politiky a je chce zaří- ditl na polítiku hospodářskou a že jim nabízela pe- níze. Řečník prosí na konec o schválení pllnosti návrhu. Pilnost návrhu se zamítá. Sněmovna přechází k dennímu pořádku, t.j. k pokračování v rozpočtové debattě »Ministerstvo že- leznic«. Posl. Plepes-Poratynski praví, že jenom mimořádné schopnosti nejvyššího náčelníka ústředního železničního úřadu a několika jeho spolupracovníků sluší děkovati, pakliže tento komplikovaný úřad ne- selhává. Na to lituje veliký nedostatek vozíva, ale uznává, že v tom ohledu nastalo zlepšení a doufá, že Předplatné pro Prahu domu: s donáškou do 2.80 měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně . . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. K 3.— čtvrtletně ... K 9.— celoročně. . . . K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.. . . K 48.— Předplatné-do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- lie. Belgie a Anglie: čtvrtletné . . K 18.20 celoročně K 52.80 Telef, administrace l126-

FEUILLETON. Otázka pítné vody pro Prahu. Píše Arnold Müller. Troufám-li si psátl o věci, která i pro skutečné odborníky obsahuje mnohé obtíže, činím tak v pře- svědčení, že otázka pitné vody pro Prahu nalézá se dnes ještě ve stadiu tak neurčitém, že I laik se do ní může bez trestu pustiti. Až dosud není totiž zásadně rozhodnuto, má-li se voda do Prahy vésti s hora nebo zdola, od západu nebo od východu a výsledky hledání a zkoumání, pokud se již v tom ohledu staly pokusy, taktéž nejsou dle toho, aby i odborník mohl dáti odpověď určitou, takže laik, jenž vysloví pouhou domněnku, nemusí se příliš obávati, že bude to, co napsal, v zápětí vyvráceno. Až dosud hledsly se prameny pro Prahu, pokud vím z novin, hlavně u Lahovičsk nad Prahou,a pak v poříčí Labe blíže vtoku Jizery, nyní pak se mluví o projektu vésti vodu až od Mladé Boleslavl a také se vyskytly hlasy, jež poukazují ke Krkono- ším a jiné, jež mluví o Sázavě nebo o Vltavě o Svatojanských proudů nahorů.

Přiznám se, že by se mi vodovod z krajin nad Prahou více zamlouval, než vodovod z vodního území Labe, poněvadž z poříčí Vltavy a Sázavy jest ku Praze přirozený spád a tato okolnost umožňuje zří- zení vodovodu a jeho udržování za lacinější peníze, než by tomu bylo při vodovodu z končin labských, jak dále ukázatl se vynasnažím. Ale ještě také jiná okolnost padá tu aspoň částečně na váhu a sice to, že se pltná voda pro město tak důležité, jako jest Praba, nemá hledatí směrem ku hranicím, nýbrž co možná nejvíce uvnitř země a to z té příčlny, že v dobách války mají vodovody i jakousi strate gickou důležitost, byť v Praze ne právě tu největší. Mysleme sl, že by voda do Prahy vedena byla od Mladé Bo- leslavi nebo z Krkonoš a že by vznikla opět jednou válka s Německem. Podle všeho dostal by se ne- přítel do země a nemeškal by, pakli by se Prahaa její okolí nalézaly v rukou armády rakouské, vodovod přerušíti. Nezískal by tím sice mnoho, ale něco přece a proto by tak jistě učinil. Kdyby však voda do Prahy vedena byla z končin střední Vltavy, tu jíž by se snáze mohlo očekávatl, že prameny ne- padnou nepříteli do rukou dříve, dokud osud Prahy samé nebude rozhodnut a tím už by nebezpečí toho druhu bylo z pola odvráceno. Leč to, jak pravím, má význam jen podřízený.

Hlavní váha spočívá na otázce, z které strany by se dal postaviti vodovod laciněji a odkud by se v něm voda do Prahy laciněj! vedla. Jest přirozeno, že lacinější bude vždy voda která sama teče, než ta, která se musí strojem hnátl. ale jest také otázka, zdali by přes velký spád v údolí Vltavy a Sázavy bylo možno vyhnouti se strojním pomůckám. Jisto jest, že vedení vodovodu z kon- čin nad Svatojanskými proudy nebo z končin sázavských výše od Kamen- ného Přívozu, kam se zraky naše musí obra- ceti, mělo by značné obtíže, jelikož jak Vltava v Svatojanských proudech, tak Sázava od Kamen- ného Přívozu k Davli mají koryta skalnatá značným horstvem vedoucí, kudy by položení trub stálo nej- spíše ohromné peníze, také pak jest otázka, zdali by kladení trub ve Svatojanských proudech nekolidovalo se zamýšleným splavněním řeky. Zde by vodovody musely nejspíše býtl vedeny přes rokle a stráně,

stranou od té či oné řeky a to by opět bez strojů možno nebylo. Leč údolí Vltavy a Sázavy nejsou jedlná, odkud by se mohla vésti voda ku Praze v přirozeném spádu. Jest tu ještě údolí Berounky a údolí potoka Kocáby, kde by se nejspíše potřebné množství vody nalezlo. Proč se dosud na Berounku tak málo myslelo, není mi známo, ale příčinou toho jest asi závažný důvod, nejspíše jakost vody samotné, neb jinak zdá se tam vody býti s dostatek. Naproti tomu není nemožno, že na údolí potoka Ko- cáby nebylo ani vzpomenuto, ač se tam také zdají býti všecky podmínky pro nalezení veli- kého množství dobré vody a proto snad nebude na škodu, když o údolí tomto se zde blíže zmíním. Potok Kocába vpadá do Vltavy u samých Ště- chovic, kde vystupuje do údolí Vltavy hlubokou roklí a v místech, kde teče zvolna, spíše už podobá se říčce, než potoku. Jeho prameny nalézají se za Sv. Horou u Příbrami ve výšl přes 500 m.; jeho hlavní přítoky pak přicházejí z Brd (Hřebenů), a sice z kon- čin nad Dobříší. Celé údolí toto měří v přímé čáře asi 25 km., v šířce pak 10—15 km., množství vody v něm ukasuje na dosti značné dešťové srážky, geo- logický útvar pak jest takový, že tam lze hledati vodu v ne příliš veliké hloubce a slce z následujících příčin: severozá- padní hranice údolí toho tvoří Hřebeny, jejichž výška obnáší dle některých map od 500 až do 688 metrů. Horstvo toto jest ponejvíce břidličnaté, tedy celkem dosti propustné. Jlhovýchodně obrubují údolí toto pa- horky, jež leží mezi potokem Kocábou a Vltavou, táhnou se od Milfna za Příbramí až k Štěchovicům a skládají se hlavně ze žuly, patrně tedy méně pro-