Čislo 241.

V Praze, dne 2. září 1900.

Ročník IV.

Redakce, administrace a expedice: Praha. Pštrossova ulice, číslo 200 -II. Hefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Kozapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější insercí po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácte dině polední.

KAl sn Jednotlivé číslo z Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází v 5 hodin 17 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 42 minuty večer.

JICKt

Neděle: Sv. Andělů Strážných.

Lle Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Alžbětinek ve Slupech Předplatne pro Prahu s donáškou do domu měsíčně. . . . . K 2.80 čtvrtletně ... K 8.40 celoročně . . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. K 9.— celoročně. . .. K 86.— Předplatné de cizozem- ska: Německa a Srbskaa čtvrtletně . . . K 12.— celoročně. . . . K 48.— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- le. Belgie s Anglie S z čtvrtletně celoročně . .. K 52.80 Telef, administrace 1126.

Dnešní číslo jest o 12 stranách. Příští číslo vyjde v pondělí v obyčej- nou hodinu polední.

Překvapení z Číny. V Praze, 1. září. Oktetový koncert velmocí v Číně dosti pová- žlivě se diskoncertuje nenadálým obratem Ruska, jemuž najednou jakoby zželelo se ubohého copánku a jež k ostatním velmocím praví: nyní nemáme v Pekingu co dělati a proto pojďme domů. To praví Rusko ve chvíli, kdy generalissimus spojených vojsk Waldersee nalézá se na cestě do Číny. Překvapení mrzutějšího nemohlo se státi Prusko-Německu, kteréž v této chvíli má na moři 9 obrněnců s vojskem a jež pomstou za zavra- ždění svého vyslance přímo hoří. Že Rusko návrh tento neučinilo z lásky k Číňanům, je jisté. Po- hnutky jeho budou asi veskrz jiné a tu nepochybí se, vyřkneme-li domněnku, že Rusko v této chvíli má mnoho co dělati se zabráním Mandžurska a že proto hraje si na velkodušného zastance Číny. Již dříve bylo proneseno podezření, že Amerika s Ru- skem je srozuměna v příčině opuštění Pekingu na- proti Anglii a Německu. Anglie v této chvíli je skoro bezmocna. Ona má všecku svoji armádu v jižní Africe a taktéž značný počet její obrněnců musí stále do Afriky dovážeti všeho druhu výzbroj a odvážeti z ní bezpočetné raněné.

Anglie nemá teď vojska, jež by mohla vrh- nouti do Číny k uhájení svých zájmů. Tak se n ní mstí nejnespravedlivější válka, kteráž kdy pod sluncem proti malému národu byla podniknuta. Kterak chlubně opakovala si ještě nedávno An- glie výrok jednoho ze svých státníků, že bez vůle Anglie nesmí se žádná cizí loď na moři ukázati A dnes se již hrdého Albionu nikdo netáže, smí-li anebonesmí-li. Někdejší sláva anglického vojska je na hadr rozstřílena od Boerů; sám nejvyšší velitel Wolseley vydal nedávno armádě své moře- vládné říše svědectví co nejhorší a Angličani na svém prvním postupu na Peking pod Seymourem žádnou měrou neosvědčili mistrovství ve strategii. Rusko praví, že by delší pobyt velmocí v Pe- kingu mohl státi se nebezpečným, komu? Číně anebo velmocím? Ovšem velmoci v této chvíli dívají se na prázdný císařský palác, z něhož císa- řovna s mladým císařem prchla, neví se kam. Pro diplomaty to veselá situace rozhodně není. Má vojsko spojenců císařovnu pronásledovati? Tolik vojska tam vůbec nemají, aby mohli ji pronásle- dovati třeba až někam na druhý konec říše. Císařovna za sebou nenechala nikoho, s kým by spojenci mohli vyjednávati, a lišák Li-Hung- Čang asi mne si radostí ruce nad jejich rozpaky. Dejme tomu, že by císařovna ani do zimy se ne- vrátila, co by si tam počali? Rusko ovšem nalézá se v položení nad míra výhodném; ono zabera si Mandžursko, jež mu leží po ruce a o Peking se vůbec starati nemusí. Stejně výhodné postavení má Japonsko, jež obsadilo si přístav Amoyský zrovna naproti Formóse. Již z toho je viděti, že obě tyto říše zahnizďují se v Číně velmi pohodlně. Dělení Číny již tím fakticky započalo; nyní bude násle- dovati »vivat sequens!« I Francouzové mohou se na jihu dobře odškodniti, toliko Anglie a Německo měly by vyjíti s prázdnou.

Německo najalo si ovšem kus čínskéko území s vhodným přístavem, jež ale může se mu snadno státi osudným. Výsledek celé expedice velmocí do Pekingu bude, že Rusové, Francouzové a Ameri- káni z Pekingu odtáhnou, a pak by tam zbyli jen Angličani a Němci. Anglie vojska již nemá, a tak by válečné břímě nadobro ulehlo na Německo. Byla by to mrzutá pasť na chlubné Německo, do níž je mnohomluvný císař vehnal. Pak by Číňané mohli s výsledkem se pokusiti Němce zahnati do moře. Velmoci v každém ohledě ukázaly tu svou slabost v nesjednoconosti. Rusko chce patrně jíti svou cestou, ono velmoce zůstavuje samy o sobě. Můj úkol — myslí si — osvoboditi evropské vy- slance, je vykonán a nyní, pašol, na zpět do Man- džurska! Rusku ovšem pramálo záleží na tom, aby pomáhalo Německu v Číně se roztahovati; nikdo přece na něm nebude žádati, aby za ně z hořícího Pekingu vytahovalo kaštany. Je to sice egoismus, ale pro Rusko velmi zdravý; kdož by mu ho chtěl ve zlé bráti? A že by Rusko za náramnou čest si pokládalo pod vedením Německa proti Číňanům bojovati, o tom není teprv třeba se vyjadřovati. Toto neočekávané odbočení Ruska od společné akce vzbudí ovšem v Německu překvapení co nej- trapnější. Něco se tu musilo státi, co Rusko roz- hněvalo. Sotva že Peking byl vydobyt a vyslanci osvobozeni, Rusko již z jeviště odstupuje. Potre- stání za čínský pych, náhrada za veliké škody na hrdlech a statcích není ještě projednána a garaince pro příště nejsou ještě dány, a již se Rusko po- roučí. Zde vězí nějaké tajemství, jež můžeme pouze tušiti, a jež ale dosti brzy bude odhaleno. Je-li toto dílem Li-Hung-Čanga, pak si čínský Bismark může gratulovati.

Zprávy politické. K situaci. Poněvadž rozhodnutí poslanců mla- dočeských stran obstrukce v poslední schůzi se ne- stalo definitivní, stalo se podle tvrzení některých listů pochybným svolání říšské rady, poněvadž — podle nich — bude svolána říšská rada pouze tehdy, když bude záruka, že bude schopnou práce. Co teď? Vláda prý má pohotově plány určité; ja- kého rozsahu jsou, dosud neznámo. Do 10. září však má se vše rozhodnouti. Mladočeši podle všeho by se rádi vymanili z obstrukce, kdyby jenom bylo možno dáti se čestně na ústup. »Neue Freie Presse« píše: »Vyjedná- vání, které měl ministerský předseda se zástupci mladočeského klubu, zůstane bez výsledku a dr. Körber nemůže dnes býti o tom v pochybnosti, že Mladočeši nehodlají od obstrukce upustiti. Jest možno, že jednotliví umírnění Mladočeši učinili dru. Körbrovi vyhlídku na změnu mladočeské taktiky. Jejich náhled však byl, jak průběh věcí ukazuje, od většiny mladočeského klubu zamítnut. Mladočeši se nyní nezbaví obstrukčních duchů, kteří jsou nyní stále citováni. Také velkostatkáři nemají vůli ani moci, aby na Mladočechy působili ve směru upu- štění od obstrukce. Rozpuštění poslanecké sněmovny se tudž dá očekávati, a snad jest otázkou jen něko- lika dnů.« — »Grazer Tagblatt« dokonce oznamuje prý z dobrého vídeňského pramene, že říšská raha více svolána nebude.

Katolické sjezdy. Přihlášky ke sjezdu v Lu- blani přijímají se de 5. září. Docházejí velmi četně. Také Chorvati a Češi budou tam zastoupeni. Potěšitelným zjevem jest, že se přihlásilo již 200 obecních starostů. — V pondělí odpoledne o 3. hod. počne katolický sjezd chorvatský v Lublani vzý- váním Ducha sv. ve stoličním kostele. O 6. hodině se slavnostně zahájí sjezd ve veliké dvoraně »chor- vatského Sokola«. Prine František Josef a jeho souboj. Před 14 dny podali jsme zprávu o napomenutí plu- kovníka Aulicha v Magyar Csebe, který upozornil husarského poručíka prince Františka Josefa z Bra- ganzy na nepřístojnost, že před svým představeným stál s čepicí na hlavě. Princ zbledl a odpověděl: »Beru to k vědomosti, pane plukovníku.« [Poté vyzval plukovníka na souboj. Plukovník odepřel dostiučinění, poněvadž jednal jako představený, a poslal o tom zprávu velitelství, princ pak Jeho Veli- čenstvu do Išlu. Podle »Pesti Hirlapu« vyrukovali v neděli 37. pěší pluk s Aulichem v čele a husaři V Praze, 1. září.

Kulturní Listy- V Praze, 1. září. K.— Minulou středu odpoledne byl jsem přítomen schůzi našeho kněžstva, v níž měl přednášku pan ka- novník dr. Sedlák. Bylo velebných pánů ve schůzích asi šedesát a na všech pozoroval jsem jakousi nemoc, vleklou chorobu. Že většina z nich měla jinak zdravé vzezření, ba mnozí dokonce červené, na pohled zdra- vím kypící tváře, to nesmí nikoho klamati podle zná- mého pořekadla: dnes čerstvý a zítra mrtvý. Znalec by byl snadno na všech vystihl tajnou nemoc, jež jim jako hladový a hlodavý červ kořen zdraví podežírá. A proto i byl do schůze v sále Svatováclavské záložny pozván p. doktor, aby jim na tu tajnou bo- lest nějakou náplasť předepsal. Zdaž a pokud se mu to podařilo, ukážu níže. Tážeš se, čtenáři, jakou jen ti velebníčkové mají nemoc? Sešel jsem se tam se starým přítelem, který mi vypravoval ze své zkušenosti.

— Stonal jsem již dávno na koleno. Užíval jsem všeho možného. Pobyl jsem též v Praze, u pro- fesorů Maixnera, Maydla, Michla a u jiných ještě. Jeden pravil, že je to ischias, druhý že je to pakost- nice, třetí rozpoznával hostec. Pokaždé jsem z Prahy odjížděl s nepořízenou. Konečně se mi podařilo doma nalézti, co jsem marně hledal v Praze. Doma máme lékaře Kneippiána. Ten konečně jal se koleno pro- hlížeti Röntgenovými paprsky. Kouká a kouká,a najednou uchopí se kleštiček a začne mi z kolena tahat — — celé archy popsaného papíru. — Už to máme, už to máme, — volal radostně a tahal a tahal, až mi z kolena vytahal celou haldu foliových papírů. Podívám se na ta lejstra, čtua čtu: Pfarrfassion — fasse — fasse — zatro- lená farní fasse. Doktor Kneippián totiž diagnosoval: častým chozením na berní úřad vytáhl jste si žílu. Trochu massáže, několik obkladů a bude zase dobře.

— Ba že, bylo těch chůzí na berní úřad, — odpovídám mu. Jiní velebníčkové zase stěžují si na žaludek. Mají stále pocit, jako by jim v žaludku vězel kauču- kový knedlík. Kurýrují se všelijak: koňakem, čajem, plzeňským a pod. — nic platno. Nechť jen nechají si žaludky prohlédnout těmi paprsky a seznají, že jim tam vězí — fasse. Opět jiným se ta slota zavrtá do hlavy, v níž nadělá bolestí větších nežli nejhorší migréna, takže časem se zdá, jako by jim v hlavě vrtali nebozezem. Ale není to nic jiného, nežli zase ta fasse. A nejvýznamnější je, že jen faráři jsou ne- mocí tou postiženi. U kaplanů se doposud neobjevila. Jak jen ta nemoc do nich se dostala? Povím i to. Ta nemoc rodí se výhradně v berních kancelářích. Tam je její pařeniště. Jakmile se z kaplánka stane farář a ukáže se v berním úřadě, již to na něho sedne a nezbaví se toho po celý život. Nejsou ovšem nátury stejné. Jednomu ty berní bacilly vrazí se do noh, druhému do žaludku a třetímu do mozku.

Tahle všeobecná farářská nemoc: »morbus parochorum fassicus« — svedla i kněze do Prahy k velikému konciliu. Pan doktor, zvlášť k tomu pozvaný, měl o té nemoci důkladnou přednášku. Radil především náplasti, k níž podával receptů ně- kolik. Recepty ty dělají se vesměs z paragrafů, jichž se na každý recept vezme několik, ty se pak dobře rozetrou, utlukou a dohromady smíchají. Takováto náplast má vědecký název: rekurs. Tyto náplasti mají do sebe to zvláštní, že se nepřikládají těm ne- mocným farářům, nýbrž pánům u berních úřadů zrovna pod okuláry, aby lépe, čili spravedlivěji viděli. Avšak p. doktor neopomenul při návodu, jak se ty náplasti pode jménem rekursů dělají, obyčejně do- dati: bohužel — bohužel že — — rozumějme, chtěl totiž říci, že ty nosy tam v těch kancelářích jsou již takové, že na ně nepůsobí ani ten nejtlustší trpant, a že ty náplasti pode jménem rekursu málokdy jeví žádoucí účinek. Vyskytl se ve schůzi ještě jiný p. doktor jména velmi známého. Ten zase navrhoval jiný způsob léčení. Radil totiž každému, kdo by tou nemocí: morbo fassico parochorum byl stížen, aby křičel, hodně křičel a pořád více křičel, a aby nekřičel nejen doma, nýbrž aby šel křičet i do Němec, kde prý je též mnoho farářů nemocí tou postižených. A když prý jich bude křičeti několik set českyi německy, tak prý tu nemoc zcela jistě zaženou. Pro- středek ovšem poněkud čínský, ale zkusit by se mohl.