Str. 160.

HOSPODÁŘSKÝ LIST.

Ročník XXVI.

goriích dělením se zmenšuje průměrná rozloha hospodářství. Tato čísla však ne- vyjadřují vzrůstání počtu vlastníků půdy ale toliko vzrůst počtu hospodářství, po- čítaje i hospodářství pachtovaná, kterých poměrně nejvíce přibývá. Malých hospodářství také drahně při- bylo rozprodáváním obecních pozemků. Tato hospodářství prosperují po výtce chovem dobytka a výrobou sýra a másla. Slovem, v Nizozemsku nepostupuje u vý- robě zemědělské kapitalistická velkovýroba, jež jest po názorech sociální demokracie hlavní pákou proletarisování malého rol- nictva, a sám socialista Vliegen ve svých zajímavých zprávách o hospodářských a sociálních poměrech v této zemi uznává, „že nynější vývoj zemědělství v Nizozemsku nevede k socialismu, nýbrž že se od něho vzdaluje“. — Strana socialistická spolehá proto v úspěchy postupujícího zadlužování nizozemského rolnictva. V Nizozemsku vzrostly hypotekární dluhy v letech 1874—1895 z 571,795.000 na 1.217,016.000 nizozem. zl., z nich se platí 4/2—5% i vyšší úrok, ačkoliv míra úroková osobního úvěru současně kolísá od 21/2 do 31/2 . Z toho odvozuje Vliegen, že se vyvlastňovací proces v zemědělství jinak uskutečňuje, než-li v ostatních obo- rech výrobních, ale že konečně nastává přece. Sedlák tak hyne, jako jiný výrobce, pod tíhou břemen. Ano, trváme na tom, že musí zemědělství nésti všecky stinné stránky vývoje kapitalistického, aniž by bylo účastno jeho výhod.

Vliegen přiznává, „že sociální demokra- cie nizozemská odmítá kompromisy, čelíc ku zachování rolnictva, jež část sociálne demokracie francouzské a německé obha- juje, a že trvá na tom, že zachování tét výrobné třídy není ani společnosti, ani děl- nictvu prospěšné“. — Píše: „Má-li býti zemědělství při životní síle zachováno — a tím jedině se dá malo- rolník pro sociální demokracii získati — musí býti zavedena ochrana celní. Touto ochranou se arciť uvalují břemena na ve- škeré obyvatelstvo na prospěch jeho jediné třidy a opatření takové jest již proto ne- udržitelným, protože zdražením plodin zdra- žuje se půda a tak zdržuje se přechod půd, ve společné vlastnictví. Kdo chce malého hospodáře jako vlastníka půdy zachovati, musí celý vyvlastňovací proces zastaviti, vždyť musí býti v prvé řadě malý maje- tek pohlcen. Soukromý majetek pozemkový se musí státi břemenem, musí býti drži- teli u přirovnání s jiným majetkem škodným; pak teprv vznikne naděje ve překonání odporu vlastníků proti sespolečnění půdy.“ Vliegen dovozuje, že ve státech, v nichž jsou obilní cla, nejsou poměry rolnictva přirozené, protože jest clem ochraňováno před soutěží a protože clem zvýšovaným výnosem půdy jest také pozemek zdražo- ván, pachtovné i mzda zvýšována. Roz- víjí-li se při tom, jako v Německu, sou- časně také průmysl, tak že se příznivé podmínky odbytu poptávkou jeho po plo- dinách stupňují: vede se podnikatelům zemědělským dobře a o dělníky je nouze. Nemají se při tom sice všickni dobře, což bez toho ani v nejlepších dobách nebývá, ale aspoň velkostatkáři a velcí sedláci mohou těžiti na účet malých a dělnictva. Clem se sice potraviny zdraží, však ochranná cla zabezpečují výnosnost zemědělství.

Při posuzování vlivu cel obilních, jako ochranného prostředku rolnictva, Vliegen nepostřehl, že prospívají toliko většímu, u pěstování obilí aktivnímu rolnictvu, aniž by z nich také mělo malé, obilí toliko ku své potřebě produkující rolnictvo uži- tku, a že jsou ve státech u výrobě chle- bovin pasivních, jakým jest také Nizo- zemsko, především cly finančními. Sociální demokracie nizozemská, na sje- zdu v Arnheimu r. 1897 konaném, učinila následující zásadní usnesení: „Nizozemská sociální demokracie spa- třuje také ve přibývání malých pachtéři a zemědělského dělnictva známky rozkladu rolnictva a proto se domáhá příznivějšího upravování pachtovních smluv, trvajíc na zásadě, že má býti pacht placen pouze z čistého užitku, totiž po odčítání všech výloh, počítajíc také náklad výživy pachtéře a jeho rodiny a j.; že musí býti při ne- úrodě čásť pachtu slevena a j.“ V každé obci má býti zřízena pachtovní komise, skládající se z volených zástupců vlastníků půdy, pachtéřů a dělníků, jejíž schválení by podléhala každá pachtovní smlouva. Sociální demokracie nizozemská žádá, aby sedláci byli nuceni podle rozlohy usedlostí nejmenší počet dělníků po cel rok vydržovati. Ku zaopatřování pozemků usedlým děl- níkům za nejnižší ceny má býti obcím vyhraženo vyvlastňovací právo. Obcím má býti také zůstaveno mimořádné zdaňo- vání vlastníků pözemků, kteří v obci ne- bydlí. Ochrana dělnictva průmyslového má býti rozšířena na dělnictvo zemědělské.

Sociální demokracie nizozemská se tím netají, že se tímto postupem má státi po- zemkový majetek nesnesitelným břemenem a že tak má býti uspíšeno koncentrování půdy v rukou velkostatkářů a kapitalistů. jež jest po názorech sociální demokracie toliko přechodem ku sespolečnění země- dělské výroby vůbec. Sociální demokracie nizozemská tvrdí, že jest velkovýroba v ze- mědělství výnosnější, než-li výroba malá. Nazírání a rozlišování toto nesrovnává se se skutečností. Povšechně není lze tvrditi, že by velkovýroba zemědělská byla vůbec poměrně nejvýnosnější. Při vlastní správě velkostatků vůbec náklady správní a j. břemena vzrůstají — a proto také pronajímají velkostatkáři své statky, aby si zabezpečili stálejšího důchodu. Proto jsou klamnými naděje, že by kon- centrace půdy — velkostatkářská výroba ze- mědělská — uspíšila naplnění tužeb sociální demokracie v oboru zemědělském. Vliegen se odchyluje od tohoto obecného názoru. uznávaje, že jsou v Nizozemsku malá hospo- dářství výnosnějšími, než hospodářství velká. Tak správně však nerozlišoval při uvažo- vání o následcích zadlužování statků, nepo- střehnuv, že vzrůstáním veřejných a soukro- mých břemen jest zemědělství vůbec, malé i velké hospodářství, stejně ohrožováno. Tak ukazuje i postup sociální demo- kracie nizozemské, že v naší době soci- ální demokracie ve všech státech vešker své úsilí soustředuje ku dobývání posict jež dosud drží a hájí rolnicto. Musíme-li teprve vykládati, jakého vý- znamu a jakých následků by mělo její vítězství? Buďme na stráži !

Nová třířádková plečka na řepy firmy Černovský a spol. v Č. Brodě. pová tato plečka sestává ze 3 ple- ček jednotlivých ve společném rámu umístěných, kteréž plečky velké oblibě se těší a pro znamenitý vý- kon značného rozšíření v tu- i ci- zozemsku dosáhly. Sestrojením těchto 3 pleček v jediný stroj docíleno při stejném výkonu značné úspory lidské síly, jelikož k obsluze stačí jen 2 lidé. Stroj, jak z obr. 58. vidno, jest jedno- duchý a na šířku i hloubku buď v celku neb v jednotlivých částech říditelný. Radli- čky půdu nejen nakypřují, ale i plevel ničí, tak že stroj veškerým požadavkům plně vyhovuje. Zařízení k práci jest tak jednoduché, že každý, kdo s plečkou vů- bec pracoval, se v něm vyzná. Na stejnou šířku řádku dle stroje secího zřídí se celá plečka posunutím pojízdných kol v ho- řejším rámu, v kterém jsou vojky upev- něny a který jest několika otvory opatřen.

Jsou-li jednotlivé řádky různé šířky, za- řídí se dle nich jednotlivé plečky posu- nutím jich na společné, jízdnými koly pro- cházející ose. Řízení stroje v práci děje se ze zadu pákou, kterou možno tlakem radličky hlouběji neb mělčeji do země za- pustiti a mimo to v pravo nebo v levo posunouti, tak aby plečky vždy středem řádků pracovaly a řepu nepoškodily. Pro- hloubení neb změlčení docilíme tím, když oka, pomocí jichž jsou plečky na ose umí- stěny a na různou šířku řádku říditelny. otočíme kol osy nahoru neb dolů. Plečka tato byla na všech výstavách a závoděních první cenou vyznamenánaa poukazujeme pouze ku mezinárodnímu zá- vodění plečkami r. 1900 v Tót Megyeru v Uhrách, kde vedle státní ceny uherské byla zvláště stříbrným pohárem za zna- menitý výkon odměněna. Dále poukazu- jeme k výroku prof. dra. S. Streckera z Lipska, který po výstavě německé říše v Dráždanech, kde rovněž dostalo se plečce té vyznamenání, v čís. 30. „Dráž- ďanských hospodářských listů“ velmi po- chvalně se o ní zmínil. Cena plečky 140 K a doporučujeme tento výrobek domácí.

Kťeré hnojivo má hospodář voliti. Píše B. Weyr, řiditel cukrovaru v Předměřicích n. I. otázce, které hnojivo má hospodář voliti, nelze tak snadno odpověděti; vždyť život rostliny nezávisí pouze na dostatku živných látek, ale jest vý- slednicí různých sil, které často rolník ovlá- dati nemůže. Rostlina potřebuje k vzrůstu dostatek živin, světla, tepla a vody a rolník nemůže činiti více, než že hledí hnojením učiniti půdu teplejší a schopnější zadržovati vlhkost i v době sucha. Jakkoliv jest nesnadné rolníkovi rozhod- nouti se pro to které hnojivo, máme přece jistá vodítka, dle kterých se říditi možno. Především jest to půda, jež jednak svým chemickým složením, jednak svými fysikál- S přílohou.