neustálé přeměny části dělnického obyvatelstva v nezaměstnané nebo polozaměstnané lidi. Tito pak, nabízejíce svoji pracovní sílu, snižují pra- covní mzdu a nutí zaměstnané dělníky k to- mu, aby se podrobovali kladeným jim podmín- kám a vykonávali vždy větší nadpráci. Nadpráce zaměstnané části dělnické třídy rozmnožuje pak řady její reservy, zatím co naopak zvýšený tlak. který vyvozuje tato svou konkurencí na onu, nutí zaměstnané k nadpráci a k podrobení se dikt tátu kapitálu. Příčiny tyto vedly národohospo- dáře ku stanovení zákona nazvaného Lassalem „železný zákon mzdy“. Odůvodnění tohoto zá- kona, založené na malthusianismu prohlašuje Marx plným právem již roku 1867 a později ve svém „programovém listě“ za naprosto nespráv- Marx podrobuje pak bedlivějšímu pozorován existenční formy poměrného přelidnění, čili re- servní a rmády výrobní a dospívá k závěrku. že hromadění kapitálu, které způsobuje na jedné straně ohromné bohatství, tvoří na straně druhé bídu, přetížení prací, zotročení, nevědomost, se- surovění a mravní úpadek. To snaží se Marx dovoditi z hospodářských dějin Anglie v letech 1846—1866. — Jeho líčení poměrů špatně place- ných vrstev britského průmyslového dělnictva, spočívající na úředních dokladech, jeho obrazy ze života zemědělského proletariátu, znázornění krisí a hospodářského postavení proletariátuv

Irsku, odhalují v pravdě hrozné poměry. Dotyč- nou kapitolu končí slovy: „S hromaděním po- zemkové renty v Irsku jde ruku v ruce hroma- dění Irčanů v Americe. Irčan, vypuzený ze své domoviny ovcemi a voly, objevuje se za Atlant- ským okeánem jako Fenián. A naproti staré krá- lovně moří zdvihá se hrozivěji a hrozivěji mla- dá, obrovská republika“ Pak obrací se Marx k rozřešení otázky, jak se dálo tak zvané původní hromadění kapitálu, čili jak se utvořilo kapitálové jádro, tvořící žá- rodek kapitalistické výroby, kterou dosud pozo- roval a zkounal. Jako legendě posmívá se vý- kladu, že chudoba širokých vrstev, nemajících jiného zboží na prodej než svou pracovní sílu, bohatství několika málo lidí, které neustále ro- ste, ač tito již dávno přestali pracovati, vznikly tím, že „původně byli na jedné straně lidé pilní inteligentní a především spořiví, na straně dru- hé pak lenoši, stravující vše, co měli.“ Má při tom na mysli vývody, jaké nalézáme na př.u konservat vního národohospodáře Roschera, kte- rý o původu kapitálu praví: „Mysleme si rybář

ský kmen bez soukromého vlastnictví a kapitálu, jehož členové chodí nazí, bydlí v jeskynícha živí se rybami mořskými, které chytá rukama v pobřežních kalužích, kam je zanesl příliv mořský. Všichni jeho pracovníci buďtež stejní a každý z nich nachytejž denně 3 ryby, které také sní. Tu však si představme, že některý chytřejší z nich obmezí po 100 dní svoji denní spotřebu na dvě ryby a takto nahromaděnou zásobu 100 ryb použije k tomu, že po padesát dní místo chytání ryb obrátí svoji pracovní sílu k zhotovení člunu a sítě rybářské.....“ Marx naproti tomu dokazuje na základě an- glických dějin, že kapitálové jádro dnešní spo- lečnosti vzniklo zrušením feudálního řádu hospo- dářského. Zvláště rozkvět flanderského vlnař- ského průmyslu a odpovídající tomu stoupání cen vlny daly v Anglii popud k vypuzení feudál- dálních pozemků a zabírání obecní půdy, ne- boť veškerá orná půda přeměněna bylav ovčí pastviny. Toto obrovské vyvlastňování bylo neobyčejně podporováno reformací a spojenou s ní konfiskací zádušních statků. Pokračováno v tom bylo ještě větší měrou za obnoveného panství Stuartovců a po velké anglické revo- luci. — Konfiskace zádušních statků, zprone- věřilý rozprodej státních panství, krádež obec- ního majetku, usurpatorská a s bezohledným te- rorismem provedená přeměna feudálního a rodo- vého majetku v moderní vlastnictví soukromé to byly ty „idilické“ methody původního hro- madění kapil álu. Jimi získány pozemky pro kapi- talistické zemědělství, ony opatřily kapitálu půdu a pozemky a zjednaly městskému průmyslu ná- ležitý příliv proletářských psanců. Ruku v ruce s tím šlo od konce patnáctého století zákono- dárství, směřující k snížení pracovní mzdy Pokračování příště

„Impotence legitimistické vládní soustavy stavěla se vždy od dob první francouzské revo- luce na stanovisko: udržeti status quo! V této všeobecné snaze, ponechati věci tak, jak byly upraveny náhodou nebo skoro náhodně, spočívá vysvědčení chudoby, doznání vládnoucích mocí

Nakladatel a zodpovědný redaktor Alois Kříž. — Tiskne knihtiskárna Edmund Janda v Strakonicích.

Všude k dostání!

že jsou neschopny sloužiti jakémukoliv pokroku a civilisaci. Napoleon uměl si v okamžiku po- drobiti celý kontinent a uměl s ním dispono- vati způsobem, který nasvědčoval velkému na- dání a vědomí cíle. Celá spojená moudrost ev- ropské legitimity, jak ji soustřeďoval vídeňský kongres, potřebovala by řadu let, aby mohla vy- konati totéž. Myrmidoni prostřednosti, jakje pojmenoval Béranger, bez znalostí historie, bez velkých myšlenek a bez iniciativy, zbožňují sta tus quo, který sami stloukli dohromady, ač jsou si plně vědomi hudlařství, s jakou byla tato stvůra provedena. Přece Turecko nezůstane témže postavení, právě tak jako ostatní svět. Vždyť stejným právem mohly by pak být činěny pokusy udržovat mrchu zdechlého koně stále v témž stavu hniloby.“ „New York Tribune“ 1853 „labastrii nejlepší prací prášek. kg balíček 10 hal.

Karel Marx

po dvoře, jak se to uzdravovalo a pak u- zdravené odváděl do jejich domovů. Když se Poldíkovi Málka zpronevěřila, ty tam byly zlaté časy jeho koní. Ta špet- ka bystrosti, kterou tak pracně nabyli, by- la hnedle zmařena — z koní opět stávaly se herky. Poldík neměl již komu jimi se pochlubiti, hněval se, že vůbec kdy byl tak pošetilý a dal si s nimi práce. Byla to opět ta odměřená chůze po pražských uli- cích, jíž nic nevyrušilo ze všední rovno- váhy. Ale když Málka s takou okázalostí se provdala za Frantíka, Poldík nemohl ty ko- ně a vůz již ani viděti. Měl tolik jasného názoru, že viděl, kterak nestejný zápas podnikl on co rumař s Frantíkem píska- řem. Nebyla tím jeho mysl vinna, že pro- hrál, ale ta všední loudavost, kterou byl sám tak prosáknut. Zdálo se mu, že není nic opovržlivějšího nad toto zaměstnání jeho — vždyť sám jím opovrhoval. A ten- krát kdyby ten svůj vůz byl mohl zavésti i s těmi koňmi někam na horoucí skálu, aby po všem nezůstala ani památka, byl by to udělal bez rozmyšlení.

Tenkrát sám v sobě ztratil všecku pod- statu a jistotu; nebyl to on. Koně musili býti jím jako popleteni. Počal dle me- thody zcela jiné a kdo znal methodu jeho dřívější, musil říci, že to není methoda pražádná. Co mu bylo teď dvacet kroků? Co mu bylo „hi“, „hista“, co mu bylo zamlasknutí, pokřiknutí, šlehnutí bičem, za- klení? Míchal a pletl to všecko jedno do druhého; klel, kde měl říci „hista“, bičo- val, kde měl zaklíti, mlaskal, kde koně se nadáli biče. Zastaviti už docela se nesměli podle chuti, neboť pak spustil na ně po- jednou spoustu toho, co měl jako v zásobě, jako když přijde vítr, hromobití a kroupy pohromadě na jednou. Koně už pak chodili kolem hospody, kolem tabáčnice, kolem ho- kyně, kolem ostatních ctihodných firemv těchto končinách jako vrtohlaví — odvykli se zastavovati a byli rádi, jen když tak zhola ještě se dostali dále. Tu opět již znatel neznatel mohl na nich počítati žebra, podle srsti mohl udati, co zavinilo řemení a co zavinil chomout. Poldík snad to ani neviděl, kam ty jeho ko- velikého stavebního ka- pitálu určen jest výtěžek „Druhé České Loterie“ Losy prodávají se po1 koruně ve všech prodej- nách. Zajisté, že nebude ani jediného Čecha, který by nebyl majitelem ale- spoň jednoho losu ve prospěch nejnešťastněj- ších z nešťastných

lnserce v našen časopise jest výhodná.