Číslo 323.

V Praze, dne 24. listopadu 1900.

Ročník IV.

Redskcs, administracee Praha. Pštrossova ulice,

KArOLICKE LIST

etnko oPisy e jsdu port prosemnace a při častossí ingercí po- vycházejí denně o sost v29npo dvanácté no ednotinre sko relon reako ča , f e

ne pro Prahu s donáškou dodomn měsične . . . . ceor k ašo ušemsko pcstga: čtvrtletn5 .:: K 8.— K 6 ska: Hěmecka a Srbska: celoročné. :: : K 48.— angie. Anglie a Ruska; ren:: k 32. a9 eronodskoe

Slunce vychází v 7 hodin 29 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 4 minuty večer

Sobota: Sv. Chrysogona, mučeníka Čtyřicetihodinná pobožnost chrámu Páně u sv. Jakuba na Starém Městě od 23.—27. t. m.

Čínská debata v říšském sněmě německém. V Praze, dne 23. listopadu. Bylo lze předvídati, že německá výprava do Číny vzbudí v říšském sněmě nemalý odpor, po- něvadž stala se bez vědomí a svolení tohoto nej- vyššího zákonodárného sboru, ano i říšského kan- cléře knížete Hohenlohe, nýbrž pouze z iniciativy císaře Viléma samého, který takto chtěl uskuteč- niti sny svoje o velmoci německé říše ve věcech zámořských. Není tedy nikterak divno, že debata o čínské otázce v říšském sněmu německém se vede již ně- kolik dní ne sice prudce, ale také ne hladce. Kn. Hohenlohe dobře se poradil, kdýž odstoupil s mí- sta kancléřského ještě před svóláním sněmu říš- ského, aby nebyl nucen hráti úlohu mic netušícího kancléře, jako druhdy »der nichts ahnende Bürger- meister« Uhl ve Vídni, kterého každá důležitá věc nalezla nepřipraveného. Z rozpravy o této otázce v říšském sněmě možno vybrati několik markantnějších bodů, které chceme tímto krátce charakterisovati. Jsou to hlavně tři mužové, kteří vzbudili pravou sensaci v této otázce, kaneléř hrabě Bülow, poslanci Be- bel a dr. Bachem, kteří zastupovali stanovisko vládní, socialistické a katolické Z nich odnesl si palmu vítězství beze všeho odporu hrabě Bülow, s kterým německý císař může býti úplně spokojen a přesvědčen, že našel pravého muže, který rózumí jeho politice a který dovede ji také důstojně obhájiti. To se mu také do jistých mezí podařilo způsobem neslýchaným.

Učinil to hlavně rázovitostí svého hovoru více než předvedenými důkazy, takže se zdá, že Ně- mecko se vrací do dob knížete Bismarka, kterého si obral nový kancléř za vzor v cynismu, aforis- mech a drastické frási a upřímnosti s rozdílem, že tou upřímností Bülow skutečně chce pravdu do- kázati, kdežto Bismark upřímností chtěl pravdu zatajiti. K tomu se druží jasnost v jeho hovoru, fakož i německá pýcha, kterou stavěl na odiv parlamentu, který následkem toho zapomněl na slabou stránku ospravedlnění výpravy čínské a ne- svolává říšského sněmu za příčinou úchvaly její. Také pozorujeme v jeho řeči captatio benevo- lentiae — lichocení parlamentu, o kterém se la- skavě vyjádřil na rozdíl od Bismarka, který naň pohlížel jako na nevyhnutelné zlo, kdežto Bülov jej hladil a uspával vybranými slovy, při tom urá žeje jeho práva. Byl to však spíše triumf jeho vlastní osoby, nežli ospravedlnění otázky čínské, kde svaloval snad většinu viny na evropskou diplomacii a také na vyslance německého, zavražděného Kettelera sa- mého, poněvadž nerozpoznala nebezpeží vzrůstají- cího, následkem čekož císař Vilém byl přinucen tak jednati, jak učinil. S povděkem vítáme v jeho řeči obrat, kterým skvěle obhájil činosti missi- o nářů. Také neopomenul kancléř polichotiti An- glii a Rusku, aby si tak oba státy naklonil. Z Beblovy řeči s našeho stanaviska jest nám odsouditi neurvalý způsob, kterým napadl missionáře, na něž svaluje vinu vzpoury čínské.

Nedivíme se tomu nikterak, poněvadž jeho strana vášnivě vždy vystupovala proti šíření náboženství v cizích zemích. Stanovisko socialistické strany zastupoval též velmi strannicky dr. Singer, je- hož včerejší řeč jest druhým zkráceným vydáním vývodů Beblových. Týž se vyslovil hlavně proti braniteli missií protestantskému kazateli Stö- ckrovi a prohlásil, že chce býti raději ve spo- lečnosti pohanů, než Stöckrověl Dr. Bachem za tupoval včera s nemalým úspěchem stanovisko katolického středu Obráti se hlavně proti výpadům Beblovým a Singrovým co se týče missií a s velikým důrazem vyvracel námitku, že většina novokřesťanů pouze z pří- čin hmotných přijala víru křesťanskou, po- ukazuje právem na jejich heroismus, kterým tak mnoho jich snášelo trpělivě nejtěžší muka. Jest pravdou, pauperes evangelizantn. — chudí stávají se křesťany a hlásají veřejně svoje náboženské přesvědčení, ale proto přece nejsou špatnými, jak Bebel tvrdil, vždyť socialisté právě opak toho o chudých dokazují. Rovněž ospravedlňuje vroucně záslužnou činnost biskupa A nzera, který čínské poměry dobře zná a předvídal hrozící nebezpečí již v květnu běžícího roku. Obrácení pohanů na víru křesťanskou neděje se násilně, přes to však zasluhují missionáři nejúčinnější ochrany, jako ob- chodníci, ke kterémuž cíli převzalo Německo v Číně protektorát missií. Vřelá obrana katolických missií, kterou před- nesl dr. Bachem ve včerejším sezení říšského sněmu našla také zaslouženou pozornost přes po kročilou dobu a neminula se účinkem. Z dosavadní rozpravy o čínské otázce možno již předem souditi, že německá vláda nalezne většinu, která schválí její kroky v této věci učiněné.

Zprávy politické. Praze, 23. listopadu. Zasedání zemských sněmů. Proslýchá se, e n včerejší ministerské radě bylo již v zásadě rozhodnuto, že zemské sněmýssdatí budou ve dnech od 10. do 20., nejdéle do 22. prosince. Ale NVolání jejich stane se dle »D. Volkbltu.« pod podmínkou, že nedojde na nich na žádnou státoprávní akci. Němci také by prý takovou akci vhodnými prostředky zma- řili a musilo by se také zakročiti z místa rozhodují- cího. Ale řeč nejvyššího zemského maršálka Jiřího kn. Lobkovice na jubilejní schůzi obchodní komory pražské způsobila — dodává list — dojem, že takové obavy nejsou bezdůvodny. A musejí býti na základě posledních skutků vídeňské vlády pochopitelny — dodáváme my. Nové vyjednávání v Tyrolsku. Zastupujíce voliče vlaského velkostatku dojeli baroni Marsia Hippoliti do Bolzána, vyjednávati s oněmi ně- meckopokrokovými velkostatkáři, kteří hlasovali proti kompromisu s katolíky, ohledně jejich připojení se ke Vlachům. Za Němce dostavili se dr. Edmund Z al- li nger a dr. Fr. Kofler. Rozhodujícího usnesení dosud však učiněno nebylo.

Uherská poslanecká sněmovna pokračo- vala dnes v rokování o zavodňovacích průplavech. Posl. Alex. Pap ujal se slova proti předloze. Když byli promluvili ještě poslanci Jul. Vaneso a Fr. Košut, bylo pokračování odročeno na zítřek. Vypovídání českých kněží z Německa. Z Výmaru se oznamuje, že vlády v Durynsku zapo- věděly další vykonávání služeb Božích v jazyku če- ském nebo polském pro slovanské dělníky. Čtyři polští a čeští kněží, příslušní do Rakouska, byli vy- povězeni jako nepohodlní. Císařová Bedřichová vdova slavila dne 24. t. m. své 60. narozeniny, za kteroužto příčinou ji navštívil císař Vilém, její syn. Zdraví císařovnino, jehož podrytí zavdávalo v poslední době příčinu k vážným obavám, zlepšilo se již tak, že na zámku Fridrichskronu konány jsou již všeliké přípravy pro pobyt na jihu. Srbský arcikněz Milan Gjurič, kterýž byl po loňském přelíčení, konaném pro velezradu, kněžské

FEUILLETON- Hrabě Ondřej Alexandr Szeptycki, nový řecko-katolický metropolita. Před rokem cestoval jsem po Bukovině, která pro svou rozmanitost národní a náboženskou se právem nazývá Rakouskem v malém, a tam často jsem přišel do styku s vynikajícími členy sjednocené církve ru- sínské, kteří právě tehdy se obírali živě novým svým představeným, brabětem Szeptyckim, který byl2. února 1899 jsmenován biskupem stanislavským. Tato črta budiž vzpomínkou na moji cestu bukovinskou. Hrabě Oudřej Alexandr S zeptycki zrodil se ze starousedlé katolické rodiny polské v Haliči 29. července 1865 v Przylbicích u Přemyšlu a nazýval se původně Roman, kdežto jméno Ondřej mu bylo dáno teprve, když přestoupil na obřad staroslovanský. Jeho otcem jest vynikající poslanec zemský, který dosud žije, hrabě Jan Szeptycki, matkou pak Žofie, dcera hraběte Alexandra Fredra, znamenitého spiso- vatele polského, autora »Zemsty«. Studoval na gymna- siu sv. Anny v Krakově, které dokončil s vyzname- náním již v 18. roce věku svého. Poněvadž byl velice zbožně vychován, není divu, že toužil vstoupiti do stavu kněžského, avšak otec nebyl jeho záměru nakloněn, maje za to, že na dráze diplomatické může povznésti rodinu Szeptických a do- spěti k stupni nejvýše přístupnému. Proto domlouval synu svému, aby od úmyslu svého upustil, poukazuje na jeho mladý věk, kde není si ještě vědom tak dů- ležitého kroku životního, a přemluvil jej, aby vstoupil na fakultu právnickou, poněvadž by mu bylo čekati na vysvěcení, an by neměl dostatečného věkul. Míel za to, že na studiích právnických se mu myšlénka ta vykouří z hlavy, až pozná svět. V té věci mů- žeme srovnati otce jeho s otcem sv. Aloisa, který rovněž nechtěl synu svému povoliti, aby vstoupil do řádu a dal jej k různým dvorům, aby ve víru svět- ského života zapomněl na svůj úmysl.

Poslušný syn uznal důvody svého otce, posleehl ho, avšak při tom se nevzdal svého úmyslu, vstoupiti do řad kněžských. V 22 letech pak absolvoval studia právnická a byl povýšen na doktora práv. A nyní přistoupil k svému otci s přáním státi se knězem, ač celou dobu svých studií o tomto úmyslu nemluvil, tak že otec se již těšil, že má vyhráno. Proto podiv jeho byl tím větší. Ale přece poslechl opět svého otce, který mu radil, aby se vzdělal ještě ve vědách flosofckých, a netrvalo dlouho, mladý filosof byl promován na doktora filosofie. Právě v této době bedlivě si všímal dějin halič- ských a vlastní rodiny a tu poznal, že jeho rod byl původně rusínský, že způsobil svými předky mnoho zlého dobrému lidu malorusínskému, a právě toto poznání mělo na jeho životní dráhu rozhodný vliv, neboť si umínil věnovati všecky své síly národu rusínskému, aby tak vykonal oběť za příkoří spáchaná jeho předky. V pravdě heroismus vyššího stupně! Avšak dosud nebyl čas, aby se vytasil se svým plánem. Otec jeho chtěl z něho míti státníka a na- sadil veškeren vliv svůj v této věci. Proto měl za to, že vojenský život změní úplně jeho úmysl. I tu podvolil se věrný syn svému otci a vykonal jedno- roční službu dobrovolnickou u 6. pluku dragoun- ského.

A teď nastala doba jednati rázně a neodvola- telně. Se vší určitostí sdělil se svým otcem, že má pevný úmysl státi se knězem a že si nedá v té věci překážeti dále. Otec jeho, ač byl smýšlení přísně ka- tolického, přece měl starost o slávu rodiny větší nežli bylo třeba, a proto se radil s muži zkušenými, jakým způsobem by mohl odvrátiti svého syna od stavu kněžského. I poradili mu, aby vzal k synovi člena řádu jesuitského, který by mu jeho úmysl rozmluvil. Tu se otec usmál a prohodil: »To by tak ještě chy- bělo, ten by mi syna vzal do svého řádu!« »Ni- koli,« zněla odpověď, »společník ten bude činiti přísně, co mu představený nařídí.« Stalo se. Plné dva měsíce byl Jesuita jeho spo- lečníkem, konali společně cesty, chodili do společno- stí, studovali spolu — o otec se již radoval, poně- vadž řeholník se o věci nezmiňoval. Než nastojte! Po uplynutí 2 měsíců přísné »zkoušky« přistoupil společník ke starému hraběti a oznámil mu: » Vše marno! Snažil jsem se poukázati na kněžský stav plný odříkání, na jeho kariéru státnickou, na studie bez úspěchu. Je to vůle Boží, a vy byste se, pane hrabě, prohřešil, kdybyste déle bránil svému synu státi se knězem.- Otec byl překonán dojmem, slzy mu vytryskly z očí, načež konečně »post varios casus, post tot diserimina rerum« — »po různých příhodách, po tak dlouhé době« dal své otcovské svolení k synovu záměru. Avšak jaké překvapení! Syn chce se státi kně- zem řecko-katolickým! Jaké ustrnutí v celé rodině! Živou mocí nechtěl k tomu přivoliti, aby se stal »od- padlíkem« potomek katolické rodiny, která se může