Císlo8

„Nový Jihočeský Dělník“

Strana 5.

du“ minulo a tento pořezal jenom své vlastní horlivé pracovníky. Tabákové dělnictvo jest dosti vyspělé a jistě rozezná práci proň vykonanou a dle toho také soudí. „Hlas Lidu“ by učinil nejlépe, kdyby nelhal. Neboť výzva: „Volte sa- mostatně a jenom své přátele“ jest smělostí, které není rovno. Myslíte, že dělnictvo nezná počet vašich odborově organisovaných členů? Konečně „Hlas Lidu“ má tak krátkou paměť, že neví, co psal po volbách r. 1910. Když píše, že sociální demokraté v nemocenském výboru ani neprovedli to, co jejich výbor navrhl. Kdy? Snad v roce 1910? Nebo 1911? Konečně nebu- deme pánům z redakce „H. L.“ předpisovat, co mají psát, čtenáři zmíněného listu mají dobrý žaludek, oni stráví lež jako pravdu. Tabákové dělnictvo upozorňujeme na veřejnou schůzi v ne- děli 25. t. m. „U císaře rakouského“, kde bude o těchto záležitostech promluveno. Agitujte! Riditelství „Grand Bio“ v Č. Budějovicích ve prospěch vyloučených kovodělníků. Mladý, ale snaživý podnik dal důvěrníkům našich organisací k disposici určitý počet vstupenek, jichž celkový prodejný výnos věnován je vyloučeným kovo- dělníkům v Praze. Prodej těchto vstupenek vy- nesl značnou sumu, kterou v dnešním čísle také kvitujeme. Šlechetný tento čin jistě zasluhuje jen uznání, které uvědomělé občanstvo nejlépe pro- káže tím, když při návštěvě kinematografických podniků uváží, že třeba podporovati ten podnik. který pochopuje spravedlivé snahy proletariátu.

Třeboň - Lišov-

Z Mezimostí. Jak jsme strávili letošní ko- nec masopustu? Otázka tato na první pohled malicherná a mohlo by se říci, že nesouvisí s tendencí a účelem našeho listu. Ale my již jsme si zvykli tolik na ten náš tisk a s námi naši přivrženci a příznivci, že ať jest již věc taková aneb onaká, toužebně očekává každý vyjití na- šeho jihočeského harcovníka se zřejmou otáz- kou na rtech, (?) co as tomu najde „Jihočeský Dělník“ za kabát. Netajíme se tím nikterak, že právě tím, poněvadž věc oblečeme do případ- ného úboru, okruh našich odběratelů doznává čím dále tím více půdy a rozpjetí mezi vrst- vami, jímž skutečný pokrok není nějakým že- bříčkem, po němž by se vyšplhali na výši své slávy a pak na nás pohlíželi s patra. A ted začneme s tím masopustem. Ne sice tak šablo- novitě, nýbrž chci tě, laskavý čtenáři, uvésti do vyšších „sfér“, z nichž by jsi měl dostateč- ný přehled přes jeviště, na němž se tento dějo- dehrává. Jsme prý národem chudým a porobe- ným. Ano, to jsme, pokud representujeme sku- tečný národ na poli práce, kultury a osvěty.

Tam však, kde rozhoduje majetek a rodové privilegie, přestává po našem soudu skutečný národ a spíše bych to nazval národ v národě. jenž nad námi vládne s neobmezenou vehemencí. A od takovýchto cizopasníků dnešní lidské spo- lečnosti, kopírují se různé zvyky a mravy mezi samotnými pracujícími vrstvami, že to přímo za- ráží. Tedy na příklad: Dne 15. t. m. pořádali místní číšníci, jichž počet nedosahuje ani celého tuctu, ples, na němž účinkovala vojenská hud- ba pěš. pluku č. 75 z Jindř. Hradce. Neběží nám o to, kdo jej financoval, jaký byl výsledek aneb proč jej pořádali, neboť jest to věcí do- týčných pořadatelů. Charakterisujeme tento pří- pad po stránce politické mravnosti, neboť právě shora předeslaná slova jsou toho dokladem, kam se to vrháme, jestliže takovýmto okatým způso- bem chceme zastřít holou skutečnost. Ani tím není míněno nějaké příkré stanovisko vůči vo- jínům-hudebníkům, jenž na tomto plesu účin- kovali, poněvadž znám jejich postavení mnohem lépe, než mnozí ti, jež na této zábavě těšili se všestranné pozornosti a úcty a snad i ti, kteří tuto aranžovali. Se strany proletáře, třeba jeho proletářská postava okolností jeho povolání jej vehnala do fraku, není nijakých příčin, by nějak okázale holdoval militarismu. A právě dnes ne. Pak že jsme národ porobený. — Týž samý den a dobu pořádali příslušníci strany agrární ve- přové hody. Jest to nový druh jich národních slavností. Než tu opět doznávám, že nám nic po tom není, kdo co pořádá. Leč okolnosti, které

Ryzí pravda jest, že nejle obchod uhlím v Pekárenské uli tu předcházely, jakož i událost při tomto ve- přovém aktu, vtiskly mně péro do ruky, a zde to máte černé na bílém, jak se vlastně věci mají. Jest všeobecně známo, že páni ze zelené inter- nacionály, ať již započnou jakoukoli akci, musí dostat subvenci. Jo, ale teď je potíž s těmi subvencemi. Parlament nezasedá a než se sejde, bude masopust fuč. A posečkati s tím na po- zdější dobu, bude již teplejší počasí, které u nás nechce jíti k duhu vepřovému dobytku a čert tomu věř, jak by to působilo na vepřovou zábavu v jejím útlém mládí, když není ještě ná- ležitě vyzkoušena, mnoho-li snese stupňů Cel- siovy soustavy tepelné. A obrátit se o subvenci k zemskému výboru? Ten se sám chtěl dlužiti od té, nám prý tak nepřátelské vlády, dva mi- liony korun, a le min. př. hr. Stürgkh nejevil ně- jak zvláštní náklonnost vůči žadatelům. Jaké pak krámy! Napsala se sběrací listina pod účel- ným titulem: „Vepřové hody“ a vyzkoušela se platební síla místních občanů. Nás sice neobtě- žovali, poněvadž trhani a cizáci smrdí grošem za to ale nevynechali zdejší židy, kterým při ji- ných příležitostech nemohou přijíti na jméno.

Zábava vepřových hodovníků byla velkolepá, obzvlášť pak, když po ukončení představení přítomného cirkusu „Orient“ vtrhl mezi holdu- jící kvas veselý, prý (??) s hudbou cirkusovou v čele bývalý kandidát poslanectví na říšskou radu, zubní lékař p. MUDr. R. Machek. Snad již dělá p. dr. Machek náladu pro příští volby říšské, aneb snad již pro volby obecní? Staňkov. Pan farář Hosnedl v Lutové velice rozčiluje se nad tím, když některý dělník ne- chce mu beze všeho platiti to, co si on za ná- boženské své výkony požádá. Dělník T., když šel žádati o ohlášky, musil předem zaplatiti tři koruny a při oddavkách samotných měl do- pláceti ještě šest korun. Dělník ale náhodou do- vedl oceniti práci pana faráře a vyplatil mu jen K 1.60. Z toho se nyní p. farář velice zlobí a rozhlašuje, že pro něho na zaplacení nebylo, ale kamarádům dělníka že se v hospodě platilo. Bylo by proto dobře, kdyby pan farář, cítí-l se poškozen, nedoplatek od T. vymáhal! Uká- žeme mu potom sazbu štoly!

Jindřichův Hradec - Počátky. Zpráva o montérech od firmy Kolben v mi nulém čísle uveřejněná, vyvolala doklad, jakým dělník býti nemá. Píše nám jeden z montérů: Vidím se dotčeným článkem ze dne 15. února v čís. 7. vydané. Co se týče mé osoby, spa- třuji přečin tiskového vydání!!! žá- dám, by se opravilo příští vydání. Jinak bych byl nucen proti Vám zakročiti, neb jste byl ne- správně, pane redaktore, informován. Podotý- kám, že se nás montérů, co jsme na stavbách, netýká, neb máme docela jiný řád, jak ho mají v dílnách. Na to Vás upozorňuji, že jsem žád- né vyzvání, abych přerušil práci, o stávkujícího výboru neobdržel, i kdybych byl vyzvání obdržel, dělal bych v ždy dle své vůle. Jak vidím, byl jste asi osobou ne- znající poměrů nesprávně uvědoměn. Pakli ne- opravíte článek ze dne 15. února jak výše uve- deno, co mé osoby se týče, vezměte si na vědo- mí. S úctou Josef Kulman, montér. Pan Kulman dělá se nevinným, ale podtr- žené části jeho vlastního dopisu dokazují, že o výluce věděl, a měl proto také vědět, co je povinností čestného dělníka! Trváme proto na tom, co jsme napsali.

Trhové Sviny - Kaplice. Starostové a občanstvo všech tří českých obcí na Kaplicku shromážděné na schůzi dne 11. února 1912 v Soběnově usnesli se na tomto pro- jevu: „Obnovujeme opět jednomyslně co nejroz- hodnější protest proti zamýšlenému rozdělení okresu kaplického a přidělení českých obcí k okresům jiným a pevně trváme na všech dřívěj- ších ohraženích proti jakýmkoli změnám, jež by měly v zápětí velikou hospodářskou i národnost- ní pohromu. Jako typická vystupuje tu obec Soběnov, jež dle vládního návrhu má býti při- dělena okresem do Trh. Svinů a okr. hejt- manstvím do Třeboně (3 dny cesty), ač pší uhlí hnědé, smolné a kamenné má František Sobota má teď k sídlu obou těchto úřadů do Kaplice slabou hodinku. Vyzýváme veškeré zástupce če- ského národa, zejména Národní radu českoua Svaz českých zemských poslanců, aby hospodář- ských i národnostních práv našich hájili a nikdy nepřivolili zákonům, jež by nás uvrhly v náruč bídy. Vyzýváme naše obecní úřady, aby nepro- dleně protest tento s vylíčením poměrů sdělily se zemským výborem přímo, protože chováme obavu, že okresní zastupitelstvo kaplické, jež dosud šetření nekonalo, mínění našeho správně nevysvětlí.“ — Zaslaný nám projev uveřejňuje- me bez poznámek.

Krumlov - Prachatice. Venkov jedna rodina. O pravdivosti tohoto pěkného agrárnického hesla přesvědčili se naši soudruzi v Č. Křemži a okolí. V Holubově, obci jinak bohaté a pravověrnými agrárníky ovládané, vybírá se ještě totiž školní plat, který na chu- dácích, kteří mají sotva na chleba, je se vší kru- tostí vymáhán. Několik tamnějších občanů na- prosto nemajetných, kteří skutečně školní plat platiti nemohli a nemohou, bylo za to agrárním obecním výborem exekvováno a zabavena jim prasata, která pro vlastní potřebu byla cho- vána. Je známo, že na venkově vlastního „krm- níka“ hledí si vychovati každý podruh. Je to v zimě poloviční živobytí. Ale toto „poloviční živobytí“ bylo jmenovaným zabaveno. Postižení ještě ani nyní nevěřili, že agrární láska půjde tak daleko, aby jim prasata byla prodána, ze- jména když po zabavení do 14 dnů nebylo k prodeji jich přistoupeno. A poněvadž neměli pro- středků déle je chovati, prostě je zabili. A na to naši hlasatelé hesla „Venkov je jedna rodina“ čekali. — Na „pachatele“ zkonstruována žalo- ba pro přestupek § 1. zák. ze dne 25. května 1883, z níž se měli „fendovaní“ občané zodpo- vídati. Agrárníci slibovali jim nejméně měsíc. Výsledek byl, že c. k. soud byl milosrdnější, než demokratičtí agrárníci a postižení odsou- zeni byli ku 24hodinnému vězení. Tak skončilo agrární tažení proti chudákům. Až budou agrár- níci zase chtíti naše hlasy, jistě jim to připo- meneme. TRY jest úplně nový, dle zdravotních pravidel vyráběný, tekutý cidič kovů. Ž ád- né drhnutí! žádné špinavé ruce! a žádné žíraviny! — tudíž také žádné po- škození neb zbavení kovů lesku. Žádejte jen TRY

Týn n. Vlt. - Netolice. Jak počíná si velebný pán! Píše se nám z Němčic: Dne 13. t. m. byl jsem přítomen svatbě p. Jana Chromého, hajného ze Žabovřesk. Opozděním hostů a špatnou cestou stalo se, že svatebčané dostavili se o půl hodiny později na faru, než jak bylo ohlášeno. Farář Bohatý v Němčicích uvítal ale ženicha způsobem, který kněžské jeho poslání divně charakterisuje. Pra- vil, že by měl chuť jej oddat až jiný den, že není povinen čekat a že musí zaplatiti 44 k r., pak že jej teprve oddá. Ovšem byl tento podařený pastýř duší chytrý, svědky poslal ven a pak teprve urážel ženicha, by tento neměl svědků. Seslí hodit do kouta, nebylo nic no- vého u „mírumilovného“ sluhy božího, ale nej- lepší vysvědčení vystavil si velebný pán u oltá- ře, kde dával totiž tím vztek na jevo, že štolu z rukou snoubenců takořka strhl. Jest vůbec na celém farním okrese známo, že „důstojný pán“ chová se hůře k lidem, než jak křesťanská láska předpisuje a proto nechce-li dotýčný pán více- kráte o sobě slyšet, žádáme, by se choval, když ne jako kněz, alespoň jako slušný člověk. Farní úřad v Purkarci nám píše: Ve smyslu § 19. tisk. zákona žádám za opravu zprávy ve Vašem listu nadepsanou „Purkarec“ v č. 6. ze dne 8. února 1912 v jednom z nejblíže příštích čísel stejným tiskem a na stejném místě: Není pravda, že užívám kazatelny k tomu, abych s n ohlašoval cenu umělých hnojiv, pravdou je, že jsem k něčemu podobnému kazatelny nikdy ne- použil. Také slova ,anebo je úkolem kněze z ka- zatelny jedněm dělat agitátora pro návštěvu vě- nečku a návštěvu druhého věnečku pod trestem hříchu zakazovat“, vztahují se na mne. Prohla-