Číslo 76.

V Praze, dne 18. března 1902.

Ročník VI.

Redakce, udministrace expedice Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí ozapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefen redakce č. 1126.

KAIULK

Úset o. k. poštovni spořitelny č. 360. 790. Prahu Předplatné pro domu: s donáškou do 2.80 měsíčntě . . . . K 8.40 čtvri ptně . .. K 38.60

LlS

Pro tuzemro poštou: mněsíčně . . .. čtvrtletně ... K 9.— celoročně.. . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— K 48.— celoročně. Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- 0, Belgie a Knglie: čtvrtletně .. K 18.20 K 52.80 coloročně Telet. administrace li26.

Slunce vychází v 6 hodin 11 minut ráno. Slunce zapadá v 6 hodin 7 minut večer.

Úterý: Sv. Eduarda Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně v c. k. dv. kapli na hradě Praž. od 18.-22. t. m.

Roztomilý súsed. V Praze, dne 17. března. Nespolehlivý, zpronevěřilý, stále útočivý, zlý soused musí v celé obci a nejvíce v nejbližším sousedství stále ztrpčovati život. Víme z nejednoho příkladu, že soused hodný raději statek svůj prodal a usadil se jinde, jen aby nemusil od chasy zlého souseda sná- šeti stále úkory. Co však lze provésti v malém, není k prove- dení u velkém. Máme tu na zřeteli velikého souseda v Německu. Nemine téměř ani dne, aby denní listy nezvěstovaly nějaký výpad přerůzné čeládky jeho na naše území. Jezdí-ll čeládka zlého souseda při každé příležitosti sousedu přes osení, přebíhá-li brav brzy do cizího žíta, brzy na louku, ničí-li mu mýtlny, po- škozuje-li sady, pak se to musí státi nesnesitelným; do konce tehdy, není-li tu instance, která by pych takový účinně potrestala. Případ takový naskytuje se v poměru Rakouska k Německu, který stává se přímo zoufalým, bun- tuje-li se čeládka poškozovaného souseda s čeládkou zlého souseda. Jakou to čeládku na našem rakouském velko- statku máme, nabyli jsme nového důkazu z nedáv- ného sezení na říšské radě, kdež pověstný hrboun dr. Elsenkolb s nejdrzejší chvástavostí naznačoval úmysly Všsněmců ke zradě nad Rakouskem, aniž by se mu bylo se strany kompetentní dostalo pokárání sebe menšího. To právě je při tom nejsmutnější, že před- sednictvo na říšské radě na vlastizrádné projevy Vše- němců nemá již odvahy reagovati, což svědčí již o ja- kémsi fanatismu auebo i marasmu těch kterých kruhů. Véru, že každý upřímný přítel říše musí tu zastyděti se. Jednu útěchu máme při tom, ovšem slabou, ale útěchu přece, že ten zlý soused skoro stejně se chová k sousedu druhému a že tudíž máme soudruha v neštěstí — Rusa.

Sotva že nedávno u nás dopadli jednoho špehouna, bývalého rakouského důstojníka, jenž, jak známo, pra- coval pro našeho souseda, byl vyzrazen jiný špehoun ve Varšavě ve službách téhož souseda. Nebyl to nikdo jiný, než ruský plukovník, rodem Němec, Grimm. Je sice zvykem již dávným mezi velmocenskými sousedy, že si vydržují vyzvědače k vystihnutí vo- jenských tajností vzájemně, avšak špehounství v době naši při moderní organisaci millionových armád má do sebe důležitosti mnohem větší. Každá millionová armáda musí míti pro případ války dopodrobna vy- pracovány plány k mobllisaci, musí míti kolem ohro- žených hranic svá střediska, kolem nichž mají ar- mádní sbory se shromážďovati. Mobilisační plány každé větší říše vyžadují mnoho práce a jsou-li tyto vyzrazeny, pak nelze řje měniti rázem, protožo mu- sejí býtl přispůsobeny místním poměrům hranic obou sousedních říši. Ve chvíli, kdy panovníci sousedních říší mezl sebou pěstují nejpřátelštější styky, kuje se nejčernější zrada na sousedu méně prozíravém, v našem případě na Rusu. A tu objsvuje se příklad dosti žalostný, staré, hluboko zažrané korrupce v tělese ruského ko- lossa. Je-li záhubná korrupce v úřednictvu, může státi se přímo osudnou ve vojště a to ve vyšším důstojnictvu. Nesmrtelný Gogol učinil v »Ravisora« neskonale směšnou korrupci ruského činovnictva a když na roz- kaz cara Mikuláše byl »Revlsor« před nejvyššími ná- čelníky úřednictva dáván, zvolal prý: S takovou pa- káží musím vládnouti! Doposud však nevyskytl se splsovatel, jenž by byl napsal »Revisora« n korrupci vojenskou. Takový by ovšem neušel osudu nejkrutějšímu. Musí býti mnoho dosud shnilého v ru- ském vojště, soudíce tak dle nejnovějších zpráv z Varšavy.

V posledních dnech byl tam veliký po- čet důstojníků zatčen a v obydlích vyso- kých vojenských hodnostů vykonány prohlídky. Plukovník Grimm měl se svým představeným (I) ve- lícím generálem a náčslníkem generálního štábu Pa- zyrevským nejen služební, nýbrž i velice důvěrné styky, které mu usnadňovaly, že po řadu let dodával německé vládě nejdůležitější plány vojenské, týkající se mobilisace a opevnění na západních hranicích ru- ského Polska. Aféra tato může míti i následky mezl- národního významu, poněvadž žádné velmoci nemůže býtl lhostejno, když sousední velmoc podplácí ohrom- nými sumami její vysoké hodnostáře, aby na nich vy- lákala nejdůležitější tajemství. Plukovník Grimm postaven bude před vojenský soud v Petrohradě, kde bude zcela jistě odsouzen k smrti, poněvadž jeho vina byla nade všecku po- chybnost zjlštěna dříve, než byl zatčen. Poněvadž mobllisační plány byly Německu prozrazeny, bylo v ministerstvu vojenství nařízeno, aby bez odkladu byly vypracovány mobilisační plány nové na změně- ných základech. Polské listy se dovídají, že také druhý náčelník generálního štábu, rovněž baltický Němec generál Werterstein, podal žádost za propu- štěnou a že nyní sám ruský ministr vojenství Kuro- patkin mešká inkognito ve Varšavě, aby celou aféru

sám vyšetřil. Dle dopisu krakovského »Czasu« přišel sám ministr vojenství Kuropatkln na stopu tohoto špehounství, poněvadž zpozoroval, že Německo v po- slední době rozložilo dva pluky v sousedství oněch pohraničních stanovisk, která v tajném ruském mo- bllisačním plánu byla ustanovena za středisko mo- bilisace. Za své špehounství obdržel Grimm v posledních třech letech z Německa přes milion marek ! Odhalení Grimmova špehounství obrátilo opět u zvýšené míře pozornost ruských listů na Němce z říše, kteří pořád četněji se usazují na hranicích rusko-německých a ve všech větších městech pol- ského království. Němci ti sami sebe považují za předvoj pangermánský a přípravují cestu Německu při jeho postupu na východ. Ruská vláda až dosud jich roztahování se trpěla se zaslepeností až překva- pující. Němcl z říše udržují stále styky s otčinou svou, pěstují mezi sebou ideje pangermánské a mají jako hlavní své středisko ve Varšavě spolek »Verein der Reichsangehörigen«, který dostává 3000 marků státní podpory od Pruska a jehož zámožní členové platí roční příspěvek po 100 markách. Němců z říše. jest ve Varšavě na 8000 a mají dva protestantské kostely, soukromé školy a řadu spolků. Všecký ty spolky a zejména »Verein der Reichsangehörlgen« pě- stují tendence pangermanské, aniž by jim dosud byl někdo v tom překážel. Věru roztomilý to soused, jenž si stejnou dobou vydržuje armádu špehounů ve Francli (Dreyfus), v Rakousku a v Rusku. Uvidíme, jaký dojem to učiní na cara Mikuláše II.

Z říšské rady. Z Vídně, 17. března. (Tel.) Dnešní schůzi zahájil předseda udělením dvou důtek řečníkům ze schůze páteční. Nejprve volal k po- řádku posl. Svozila, že neslýchaným způsobem zatáhl do debatty císaře Viléma II. a potom posl. Eisen- kolbovi, že urážel »naše vlastenecké city«, patrně tou tlustou chválou Hohenzollerů. V následující potom debattě mluvil nejprvé posl. Tollinger, jenž pouka- zoval k tomu, jak by se peněz povolovaných na koňské dostihy mnohem lépe mohlo použítl k účelům vědeckým a po něm posl. Blanchini, jenž se vý- mluvným způsobem zastával práv Jihoslovanů na universitu. Další řečník, bar. d'Elvert, měl jako všichni jeho blíženci, především českou techniku v Brně na válci a sehrál ten kousek s obvyklou vervou. Mezi jiným pravil také, že tato škola ohro-

FEUILLETON. Katolická církev v Japosku. Podává dr. V. Pavlík.

V poslední době vyskytly se v denních listech zprávy, že Japonci učinili pomocí evropské kultury v uplynulém století XIX. neobyčejný pokrok ve vzdělanosti ve všech téměř oborech umění a věd lid- ských. Nejnověji pak objevila se zvěst, že hledají i »novou« víru, aby jí jaksi dokončili a korunovali dílo kultury své novodobé. Jest si zajisté co nejvíce přáti, aby rozhodli se bystří Japonci pro církev kato- lickou, jež jim arcť zcela »novou« není, poněvadž již od XVI. století až po naše doby i církev katolická čítá Japonce mezi své vyznavače, byť i v počtu po- měrně nepatrném. Zmíníme se tudíž o osudech c ír- kve katolické v říši na nejzazším východě asij- ském se rozprostírající. První, kdo símě sv. víry Kristovy Japoncům přinesl, byl veliký apoštol Indů s v. Frantlš ek Xaverský z Tov. Ježíšova. Působení tohoto horli- vého a Bohem nadšeného hlasatele víry Kristovy, jenž směle po bok stavitl se může apoštolu národů sv. Pavlu, mělo tak blahodárné účinky, že sv. víra kato- lická přes mnohá pronásledování se udržela — ovšem v malém poměrně počtu — až na naše doby.

Sv. František Xav. pokřtil v Goa, hlavním sídle působení svého v Iudil, vznešeného Japonce jménem Angera, a umínil sl, že s ním do vlastl jeho se ode- bere, aby I tam víru v Krista ukřižovaného hlásat mohl. Dne 15. srpna r. 1549 přistál skutečně v ja- ponském přístavu Kangoximě v provincii saxumské, maje s sebou zmíněného svrchu Japonce a Jesuity Kosmu Turrlana a Jana Fernandeza. Vladař pro- vincie saxumské, vyslechnuv sv. Františka, dovolil mu hlásati sv. evangelium v území svém. V krátkém čase obrátil sv. František přes 200 Japonců na víru Kristovu, mezi nimi i 2 bonze — pohanské kněze domácí, — jež pak k dalšímu vzdělání do semináře svého v Goa odeslal. V r. 1551 odebral se sv. František do Miaka, tehdejšího hlavního města říše, kde však mnoho ne- pořídíl; i odešel do města Aman guchi, kdež poda- řilo se mu asi 500 duší Kristu získati. V provin l Bungo, kamž po té se odebral, odporovali mu bon- zové, namítajíce proti nové víře, že »je-li křesťanství lepší náboženství jich domácího, čínští mudrcové dávno by je byll již přijall.« Tím pohnut, odhodlal se sv. František i do Číny se vypraviti a víru Kristovu tam hlásati. Na- vrátil se do Goa a odtud teprvé zaměřil ke břehům čínské říše. Nežli však jich dostihl, zemřel na ostrově Sancian, poblíže města Kantonu v jižní Číně, dne 2. prosince roku 1552 v 46. roca věku svého. V díle sv. Františka pokračovall Jesuité od něho v Japonsku zanechaní, jimž podařilo se i ve hlavním městě Miako mnohé kostely, školy křesťanské vysta- větl. Poznali totlž, že křesťanství nebude mítl úspěchu, než když vyšší kruhy pro ně získány budou. I jalí se mezi nimi působíti a tak stalo se, že asl o půl

století později počet křesťanů v Japonsku vzrostl na 200.000 duší. Mezi křesťany byli nyní již i vznešení Japonci, zejména Bartoloměj král z Omury, král z Bunga František a Protasius z Arimy, kteří po- slali r. 1585 dědičné prince své ve slavném poselství do Říma, by papeži Řehoři XIII. za věrozvěsty jim poslané a za zřízení seminářů poděkovali. A tak byla by i nadále zkvétala a rozšiřovala se stále víra Kristova v Japensku, kdyby byl Bůh v nevystihlém úradku svém neustanovil zkoušeti své věrné. R. 1578 vypuklo kruté pronásledování kře- sťanů. Bál se totiž císař Taiko-sama (1582—1598), který na počátku křesťanům dosti přál, že by se Por- tugalci pomocí křesťanů domácích říše jeho zmocnilí — a v domnění tom 1 bonzové jej potvrzovali! Proto zakázal císař nejprve konati veřejně křesťanské služby Boží; brzo potom poručil Jesultům zemi opustiti; na 70 kostelů bylo zbořeno a mnoho křesťanů, kteří k modlám pohanským vrátiti se nechtěli, z rozkazu císařova bylo usmrceno. Ježto však edikty císařské ve všech provinciích s přesností vykonávány nebyly, zůstalo pod ochranou některých knížat v zemi dostl Jesuitů, kteří z opatrnosti pro zbylé křesťany služby Boží tajně konati nucení byl. Když po několika letech pronásledování poněkud utuchlo, příšlo v r. 1593 několik španělských Fran- tiškánů do Japonska, a ač byli od Jesuitů varováni, konali v hlavním městě veřejně služby Boží! Okol- nost tato, jakož i neprozřetelná řeč jakéhosi španěl- ského kapitána, jako by král španělský užíval misslo- nářů ku podmanění clsích říší, — přlměla císařo