IvrluiM кя/rtV lifn mimo po uedèli « «tvátkn. Pŕedpláoi м « «dminietreci O* •»*« ▼ « i «allo* òim. тон-11. * Prue: • |»#é«*«it ■Miaé ~ ii. 90 kr. étTrtJetné .... S „ 70 , celoročné 10 „ M .

OOFMHY

CECH.

rrankoTané a podepaaaé pMjlmi r e da Jc c e ▼ Oatrovnl allei ó. Ш-П.

RukapiiAv

Jednotlivá ôísla po 4 kr. Za donáéenl do doma méelčné 10 kŕ.

1 *1 VR kr. 3 . 76 .

nerraciae a nepodepaaaýck nedbáme. REKLAMACE neupečetéaé poeýláoy budtet оеГгав- k o t A a y.

laierAty poMtána oo s^JUTatyi.

Ciel o f КЗ.

\ Praxe* v «obutu dne 13. «rpna IKKI.

■torniк Ж111.

„N. Fr. Presse“ o papežské allokuci. .Neue Freie Presse* pHuesln tyto dny svftj isudek o poslední allokuci sv. Otce u praví hned v úvodu, /e listina tato saj í ma vo u [byla Piem IX.. .Až posud*, praví dále, .uží- al Lev ХШ. ve všech svých oficielních reich a spisech slov umíraéných, kteréž príjemné -e Lišily od spůsobu mluvení a psaní jeho předchůdce a opráváovaly к naději, že nynější papež bude se snažiti, aby dosáhl smíru s moderním státem a s uyuéiší Itálií.* Židovsko-liberálnf orgán vídeňský končí pak ú>od tento slovy, že papežství zůstává si stejné, byt se i měnily hlavy tiarou zdobené. Kdyby byla .Neue Fr. Presse“ přestala na tomto úsudku nebyli bychom si slov její ani povšimli, I da že bychom jí ochotné při svědčili к závěrku podaného zde úvodu Avšak svými zpravodaji o skutečném stavu vecí špatné byl zpraven. „L,ev XIII praví .Neue Fr. Presse“, .líčí věci tak jakoby se byl veškery lid římsky shromáždil, aby ze mřelému nejvyššímu pa týři Církve katolické poslední čest prokázal a jakoby jen hrstka hříšníků byla se odvážila pohanèti a porušili průvod smuteční.“ Špatně by si byla „Neue Fr Presse* posloužila kdyby v témž čísle, v m inž tuto úvahu svoji přináší, byla otiskla zároveň véruy překlad papežské allokuce.

Čtenářové byli by se mohli na vlastní oči přesvědčili, jak neobratně umí Ibáti draze placený jejich orgán, nebof sv. Otec praví přece: „Hned /. počátku přerušovala ne ne­ známá tlupa zloämiýchlidí z ovolným pokřikem smuteční slavnost, čím více pak m n o ž i 1 a se tato tlupa výtržníků, tím víre vzmáhala se její odvázuost a zlovolnost . “ Avšak toto jsou jen maličkosti. Židovsko liberální orgán chce totiž dokázali, že „katolických pobožnůstkářů* bylo hrozné má o, kdežto .římští občané,“ to tiž výtržníci, byl. v převalné vétšiné „Kte rak to bylo možné,4 ptá se s židovským úšklebkem pisák v „Neue Freie Presse.“ -že tito zbožní překonali spravedlivý svůj hněv a nedali se v bohumilém hněvu do *é hrstky antiklerik-lů ?~ К tomu pak dodává ihned, že pří vrže n<ců tu Vatikánu zle by se bylo vedlo a že by málokterý z nich byl vyvázl sezdravomkůží, kdyby nebyla zakročila policie italská ! Vídeňskému šmoku patrné jest líto, že nedošlo to к horšímu a že katolíci průvodu se účast- nivší, nebyli šrnahem vražděni a kamenováni. V dalším diví se posuzovatel papežské allokuce, kterak pry hněvali se může Lev XIII proto, že mrtvola jeho předchůdce byla pohaněna, a kterak pry nazývali může Bberály další její líčení je t druhu takového, že ue j kup irské konal služby lidem, jichž jediným možno je mlčením pominouti. Především snaží jřemeslem byl podvod a švindl; jakž bychom se dokázat!, že v allokuci nejsou správné vy-| bledati mohli mravního citu ve s onpcích líčeuy události, jež staly se v noci z 12. na|,:“*“ 1 13. července, a že papež Lev ХШ. vlastními

římské barbary a lidmi zlovolnými ! Pohanění mrtvoly, zneuctění památky slavného papeže — tot vídeňskému šmoku pravá maličkost ! Kdyby nékdo vynadal židu-lichv H, kdyby některý list opovážil se pochybovati o est již proto, poněvadž se zdá, jakoby psáua poctivosti podniků Rothschildových, kdyby tu či onde pronesen byl nepříznivý úsudek o otravném působení židovského některého „mo derního4 spisovatele — — to by teprvé .N. Fr. Pr.* nazvala barbarstvím, kdežto urážeti a hanobiti vše, co katolického, tot liberální.! .Neue Fr Presse“ a vedle ní celá ta smečka zaprodaného vídeňského časopisectva liberálního známa jest již ode dávna pochybnou svojí mravní cenou a proto nepřekvapuje nás tato obrana italských ničemníků, kteříž neznají ani úcty к zemřelým, již na lézti možno i mezi divochy. Yždyt tomu ani jinak bytí nemůže; — jakž bychom očekávati mohli něco jiného od listu, kterýž svého času listu, kterýž pravidelné zastává se jeu vrahů a zlodějů, «ož osvědčil ješté nedávno, kdy naříkal nad osudem vraha sultána Abdula Azize, pověstného Midhata paši. jehož ve ebil jako velikého hrdiuu a mučeníka! Proto jest tedy potí bný úsudek o papežské allokuci ve sloupcích „N. Fr. l’r.r zcela na svém n ísté — hanba a potupa, vy cbázejíci « takového inasta, je-t vlastně ctí a uznáním: proti chvále, vycházející z úst špinavých, museli bychom se přímo ohradili.

Z Vídně, dne 11. srpna. (Rjecká otázka. Bosna. Srbský církevní kongres.) V našich vyšších kruzích jest všecka pozornost bedlivě obrácena к událostem ua jihovýchodní hranici naší říše Pak li se hospo daření Tiszovu na pohled mnoho shovívá, neopomíjí se předce bedlivě jej pozorovali a sočí nespouštěli, jinak by byl při své neobyčejné zručnosti & bezohlednosti svými plány již dále pokročil. Zkusilt to za po-ledních měsíců dokonale; ano jedenkráte až dokonce odvážil se na skrovný pokus trucování, když se mu odepřelo v chorvatském vyrovnání hýt.i po vůli. Výsledek všeho ale byl, že vydán nej- vyšší rozkaz, aby přivtélení Hranice к Chorvatsku v peremptorické lhůté bylo vykonáuo. Po té stáfenul uherský niinislrpresident ovšem týkadla zpět osvědčuje se velice povolným vykonavatelem vůle nejvyšší. Ovšem zase jen ua oko, uebot v .-rdci jeho p'atí princip : „acheronta movebo “ V tom smyslu musí se posuzovali novy šachovní tah, že silná tlupa zpěváků z Rjeky zavítá do Pešti poho- stinu. V této agitaci se všude osvědčuje ruka Tiszova. Mimořádné, velice významné vyzná menání generála Filipoviče pálí jako pekelný oheň v duši debreczinského hrdinu. Na roz- loučeuou posledního hraničářského generála odpovídají Uhry demonstrací rjeckých

Italianisimů, aby císaři pánu rozjitřený bolák před oči postavili.^ Zcela podobna chtivost, nejvyšší kruhy podráždili, diktovala úvodní článek o Bosně, Který jste u výtahu ve včerejším čísle z „P. LI.* přinesli. Jest to odporná záležitost, která se pečlivému vladaři méně šetrnou ne urvalostí předstírá, abv se mu pravá radost z dobrého zdaru chorvatské kraieviny pokazila P»trné bude na objednávka Tiszovu uherský říšský sněm, ovšem i uherská delegace obě tytp věci zvláštním pathosem přetřepávati. Jsem li ale dobře zpraveu, bude vše štvaní marné. Chorvatsko nepustí sc do otázky rjecké tak dlouho, dokud Hranice nebude s vlastí chorvatskou úplné spojena а к tomu bude věru celé zimní doby třeba. V Ilosně se ale prozatím za nejbližších měsíců nic rozhodného nepodnikne. Jakkoliv reorganisace bosenské komise nutnou potřebou jest, jakkoliv vláda zemská s vétší energii by vystupovali měla: předce nestane se v tom ohledu, ničehož. Nestává totiž vůbec nikoho, který by niél té mužné odvahy, ráznou a všestrannou organi- saci navrhnouti či poduiknouti. Každý ze zdejších pánů se bojí odpovědnosti. Kdyby nějaké opatření doporučil, které by se neosvědčilo. jest kariéra jeho pochována a o jednoho pensistu více. Proto ponechává každý, pokud možno, vše při starém; nejde se ani krok ku předu a těleso živoří U všech našich rozhodujících kruzích nedostává se právě občanské odvahy a statečnosti, proto také marně ohlížíme se po nějaké iniciativě, vše boří se v bahně. —

Pan Tis/.a slíbil onehdy Srbům, že jim povolí svolání církevního kongresu, aby mohli voliti nového patriarchu. Má-li skutečně vláda uherská tolik síly, aby otázkou touto hnula, pak nastane boj velmi tuhý. Nynější administrátor patriarchátu, jak známo, nejvíce nenáviděný biskup srbského národa, od uherské vlády srbské církvi přes moc vnucený, naráží ua nepřekonatelné překážky ; uherská vláda ale žádného jiného za patriarchu nepotvrdí. Také nelze ani se domysliti, koho by asi Srbové měli voliti. Stojkowič jest již pH* 1*6 stár A Graič nemneeu. Proto jest n> néjSÍ pro- visofium ještě to nejmoudřejsí.

К cestě císařově. Due 11. t. m. opustiv Bludenc, odebral se cisar do Stubenu, aby si prohlédl stavbn umelu arlberského Vjezd do tunelu zdélí asi 300 metrů byl třemi elektrickými lampami osvětlen. Podnikatelé stavby bratři Lappové spolu s vrch- uím ředitelstvem uvítali císaře za zvuků uá- rodní hymny. Na to pruhlédl si panovník strojírny a pak činěny přípravy kn vjezdn do tn- uelu. část dilny proměněna na vkusný salon, po jehož stěnách rozvěšeny nástroje, jichž se kn vrtání tunelu potřebuje Na stole rozložeuy byly všeliké druhy arlberských nerostů a pak kytice z alpských květin. V salóně převlekl se

císař do <>děvu к cestě do tunelu potřebného a po té iiésledoval vjezd. Tuuel osvětlen byl 2000 plameny. Císař přijal r.de vysvětleni o pokroku práce. V červenci vyvrtalo »e průměrně 3 6 metrů deuuě, nyní 4 metry. Prohléduov si tunel, odjel císař zpět do Slabenu a odtud po snídani do sv. Antonína Uvítáni v tomto místě bylo rovněž skvělé, jakož po celé cestě U slávo- brány uvítali císaře okresní hejtman Soberer, odbor.il správce Wagner, podnikatel stavby Caconi Císař vyptával se tu, jak stavba pokračuje a dováděl se, že průkop obnáší již přes 1000 metrů. Vyslechnuv ještě správu purkmistra o stavu obce sv.-Autonluské, prohlédl si psnovnlk strojírny a dílny a obleknuv potřebné к tomo roucho, vešel císař i s té strany do tnneln, jejž asi 500 metrů zdélí osvětlovalo 20 elektrických svítilen. Také zde vyslovil ředitelstvu stavby svou spokojenost, zanesl vznešené své jméno do pamětní knihy a opustil za jásotu obyvatelstva sv. Antonín, ubíraje se dále do Landeckn, kamš o 5. hodině odpoledne na tyrolskou půdn přibyl. К vítajícím jej hodnostářům pravil císař: .Těší mne. že se tn duchovenstvo tak četně shromáždilo.“ Promluviv během půl hodiny asi se 30 osobnostmi a vyptav se důkladně na místní poměry, odebral se císař do svého hó- telu, kdež o 6. hodině dávána tabule, již účastni byli kromě drnžiny císařovy mlstodržitel, náčelníci úřadů, několik farářů a několik představených obcí.

Politick? přehled domácí. V Praze, dne 12 srpna. Na článek „Pester L1.“ v příčině obupaě- uiho poměru Bosny a Hercegoviny,'kterýž včera tnto u výtahu jsme podali, odpovídá „Fremdenblatt“ : „Okupační poměr nijak neob- mezuje další naši akci. Můžeme v Bosně či- niti, cokoli nám libo, nikdo nemá práva míchati se tn do záležitosti naši správy Ve skutečnosti jest poměr Bosny a Hercegoviny к Rakousko týž, jako poměr zemí říšských. Aby pak tento poměr státoprávně a národohospodářsky byl upraven, к toma ještě nenastal vhodný okamžik. ituuecHe Babioui není dnes jeste na denním pořádku právě tak jako nebyl« před třemi lety, kdy hr. Amlrássy poprvé hájit' okupaci v delegacích. Nic nám ale v tom nebrání, abychom tyto obě provincie civilisatorskými pracemi ještě úžeji a ještě většími prostředky, než tomu bylo doposud, připontali к našemn mocnářství Rozhodnuti o tom nalézá se v rukou sborů zastupitelských obou polovici říše a v rukou delegaci. Zdaž by také „P L1.“ chtěl se toho njmonti, aby zvětšené tyto oběti a prostředky byly povoleny ? Pochybujeme o tom a přece by takové jednáni bylo jen konsekvenci jeho nářků o zdlouhavosti našich civilisatorských výsledků v Bosně.“ Na tyto a podobné námitky přináší již dnešni „Pester LI “ odpověď a připomíná znova, že nejasný poměr okupační příčinou jest všeho zla a ze po tak dlouho, dokud poměr tento bnde trvati, není možné řádné upraveni správy v Bosně

FEUILLETON. IDT stcLplarNT-či- N&mořský román od W. Clarka Russei a.

Hlava AeatA. V člunech. (Pokračováni.) Pinaska Holdsworthem spravovaná měla todmadvacet stop zdélí a okolo sedm stop téíH. Vzadu nacházela se truhla, naplněná malými pytlíky lodního sucharu a z předu stály lva velke sudy a jeden menší s vodou a cínová číše к rozdávání odmérků. Na dně člunu ležela nad čerpadiištém, z něhož se všplychaná roda pomocí polovice kokosové skořápky sna- ino vybrali dala, pevná mříž, tak že byly nohy v suchu Člun byl nový. pevné stavěný i ráhenní plachtou opatřený. Mél také malý itrclkoKtroi, jejž Holdsworth opatrné к ve- llařské lavici přivázal. Byl to jediný plavecký lástroj, který při sobé měli. Prodlením odpoledne ohledali zásobu vody i potraw- a vypočtli, že na deset dní vystačí, rezmouce za to, že každá osoba denné nic víc lež dva suchary stráví a pintou vody se spo- :ojí. Kromé toho mèli tři láhve rumu. Prvý dmérek rozdával Holdsworth v pét hodin poledne. Každý obdržel po jednom sucharu; «šik a oba plavci jedli s velikou chutí; ge- erál a Holdsworth požili jen kousek, kdežto ani Tennentová a herec podílu svého se ani edotkli Matka dala polovici svého sucharu ynáčkovi a vstrčila dmhou polovici do kapsv, by mu na večer zase něco poskytnouti mola. Herec nechtěl nijak odměrek svůj při- nouti a Holdsworth vstrčil jej opět do chle- «vého pytlíku. Ostatní plavidla podrželi na úzorn. Velký hin byl před nimi oba postranní visáky ná

sledovaly v nestejné vzdálenosti. Chvílemi máchali čepicemi a snažili se na vzájem obo- dřiti, a když slunce do mokrého živlu zacházelo, zapě o více osadníkův velkého člunu píseň, jejíž bláboly, povánkem přitlumeny, po moři hučely a se šuměním Ion, spodek pi nask' oplachujících, se spojovaly. Zacházející slunce zaplavilo velmoře široko daleko rudou září večerní; avšak po celém obzoru kolkolem nezračilo se nikde a na žádném místé něco jiného, leč záludné výběžky vyšlapujících a mizících bulav. S přibývající temností ostřil sepováaek; plachty byly zkráceny a několika zmenšovacími provaze! uvázány. Zpočátku bylo ješté tak jasno, že vidél jeden druhého, ale brzo ztratil Holdsworth ostatní čluny z očí. a když znamenal, že se vítr točí, otočil své plavidlo, předpokládaje, že ostatní rovněž tak učinili. Úplná malomocnost jejich stavu tanula jim nyní více než kdy jindy ua mysli. Velmi snadno dá se něco o člunu napsali a čisti, jenž v tmavé noci po Atlantském velmoři sem a tam bloudí ale jen ten, kdo to sám zaku sil, znázorní si hrůzy takového postavení. Vždyť tvoří už vlny, jejichž hebké řeřabení jedva slyšitelně o plaňky barounu bije, ne- beipečné proudění pro otevřeny člun, nad ehož nízkými pobočními stěnami své sykotné jlavy dmou, jakoby v nejbližším okamžiku celé plavidlo pohltiti chtěly. Tato bezprostředná blízkost moře rodí opravdu přemáhající pocit Nohama stojíš pod hladinou mořskou a hlava tvá vyčnívá jen o něco málo nad ní Nepřetržitě cítíš nepokojné houpání podseku, jenž neohrabaně usiluje dutiny vln prorýtí, a brzo na tu, brzo na onu stranu se potáceje a potom zase smý- kavé ku předu se žena, plavbu dále koná. A mezi tím škrýpne ti moře hrst pěny do tváře, jako by ti v malé předehře okázali chtělo, co zamýšlí učinit roznítí-li vítr jeho hněv.

Hvězdy se prosy paly a třpytily se bez pohnutí skrze oblaka, kvapně к severovýchodu plynoucí. Krátké, rychlé dmutí moře rozhou palo člun nepříjemně a v>šplýcMo ob čas žertovnou pěnivou vlnu na plavce, na dně člunu sedící. Povánek byl však 'íce jižní než východní, a tohoto zůstala teplota v noci mírná. Chlapeček dřímal tiše na rukou matčiných, pan St Aubin opíral se založenýma rukama a hlavou na prsa svěšenou o stožár; kdykoliv se létavá voda jako přeháňka do člunu vylila, vyjel náhle do výšky, klesl a e hned zase do snivého, polovědomého stavu, do něhož byl krátce před západem slunce upadl. Generál a Holdsworth chvilkami spolu rozmlouvali. Nyní stáhl Wingard límec od kabátu přes uši, vlezl pod veslařskou lavici, schoulil se tam jako kočka a usnul. „Paní Tennentová, udělejte mi to к vůli a lehněte si,“ dí Holdsworth. „Udělám vám ze svého kabátu výbornou podušku. Já ho nepohřeším. Spal jsem už za chladnějších nocí, než tato, jen v rukávech od košile na na otevřené palubě. Potrvá li tento vítr, nebudu člun v nejbližších hodinách otáčet; můžete se tedy bez výtržky s chlapcem svým na délku položití.* Poděkovala mu, připojila ale, že zůstane raději seděli, poněvadž není v stavu nsnouti. „Vy jste celý den ničeho nejedla,* podotkl generál. „Máte vše vynaložit, by vám síly neubývalo. Prosím, pokuste se trochu pojisti.“ Holdsworth podal jí suchar; ulomila ti kousek a zdálo se, že jej snědla; ale po tmě nebylo lze pozorovali, jak m<lý kousek to byl.

Z druhých člunů nebylo ničeho к spatření, ačkoliv se Holdsworthovi jednou zdálo, jako by stranou к větru ze vzdálí hlahol lidského hlasu slyšel. Přidá člunu čelila nyní к východoseverovýchodu, avšak člun nesl se při šatném vétru a urazil za hodinu jedva více než čtyry uzly. Poskakování vln zdržovalo značné jeho běh, ale po nějaké chvíli omalelo se, n< bot vlny stávaly se delšími a ná-ledovaly za sebou v pravidelných přestávkách O dvanácté hodině půlnoční nařídil Holdsworth Johnsonovi, aby Wingarda sbadii. poněvadž ustavičnou prací u kotrče zemdlel. Ihned vylezl plavec ze svého úkryta a přišel na zad Holdsworth odevzdal mu lana kotrční do ruky a přikázal Johnsonovi, aby si šel nyní lehnout. On sám posadil se za větrem vedle stožáru a těkal zraky v pravo i v levo po moři. Generál zvrátil se na lavici, na níž seděl, я spal, zakryv tvář oběma rukama. Chlapec odpočíval libě na prsou matčiných; zda-li i matka usnula, to Holdsworth nemohl říci. Z nenadání vyskočil pan St. Aubin. jako by se mu zle přisnívalo, zahuhlal několik přervaných vět a umlkl zase. „Drž člun těsně při vétru a dívej se bez přítrže po moři,“ pravil Holdsworth к Win- gar do vi. „Vy byste se mél také trochu prospati, pane. Já mohu zatím člun dobře v ruce podrželi, než se vyspíte.* „To ne, počkám až se Johnson vyspí.* Tak uplynuly dvě hodiny. Bylo asi půl druhé ráno, když Wingard hlasem poněkud zvýšeným zvolal: „Pane Holdswortbe, je to koráb, — tamo — na protivětří?* (Pokračováni.)