Strana 2. Číslo 203.

KATOLICKŘ LISTY.

Dne 26. července 1900.

Výsledek pouhých 2434 osob, jaký byl přivoděn tolika a tolika prostředky, zajisté upokojiti musí sta- rostlivé srdce vrchního pastýře diecése i veškeré jemu oddané duchovenstvo. Ale i v tomto blahém upokojení vkrádá se mimoděk na mysl otázka: Proč tolik ko- stelů protestantských se staví a co ten chvat při jich stavění, a co ti zahraniční pastoři u nás a ten spěch nabýti rakouského občanského práva?? Odpověd k této otázce není těžká, jedná se v severních Č- chách o další proselytství, jedná se o utužení ideí severních Němců, jedná se o velikou politiku, jíž hnutí »Los von Rom« bylo počátkem, skrovným-li v očích našich, uspokojivým však pro sektáře, usmáli-li jsme se my nad těmi několika sty odpad- líkův oproti více než-li půl druhému milionu kato- líkův v diecési, poradovali se jak pastoři, tak i staro- katolíci. Ten příliv pastorů zahraničních, a to ná- padné jednání obcí německých: jako přijetí cizího člověka ve svazek obce, darování pozemků ku stavbě kostelů, neb pro oko poskytnutý za skrovný, směšný peníz mají více co společného s násilnou politikou nežli s opravdovou věrou. Vizme jen, jak počínajísi ti cizí pastoři zahraniční u nás! Tak jeden nedávno sem přistěhovalý pastor (nechci jmenovati jeho jména a místo »působnosti«, abych nebyl jmenován »řím- ským« udavačem) pořádá každou středu náboženské večírky, a jaké řeči přednáší, myslím, že na té nej- poslednější zednářské schůzi mohly by se přednášeti, dovoluje si ty nejsurovější urážky týkající se i osoby Spasitelovy, Rodičky Boží, církve katolické, jejího učení, kněží a pod.

A pány okresní hejtmany, jimž přece četnictvo vše referuje, překvapiti musí, že i v těchto nábožen- ských schůzkách vede řeči politické, jež rakouskému vlastenectví ne na úkor nejsou ... A jiný pastor, na něhož může býti zase Frýdland hrd, chtěl u nás. v království českém zaváděti saské, pravím saské zá- kony. Ve Frýdlandě m. r. byla založena samostatná stanice protestantská, s pastorem a se vším jiným. A tu, aby více členů pastor získal, když agitace lidí nenadchly, tu vtíral se do rodin smíšených manžel- ství, která byla uzavřela platný sňatek před katoli- ckým duchovním na základě právoplatné smlouvy.

Vtíral se pastor zvláště mezi takové rodiny, kde muž — evangelík — byl saský poddaný. I žádal pak ve zvláštním podání na okresní školní radě, aby také dítky, kde otec evangelík a saský příslušník, byly dle s aských zákonů evangelickými. Tak jeden případ! Byly to 4 dítky ve stáří od 7—12 let, o něž se jednalo Byla to neomalená troufalost či nevědo- most pastorova, že Čechy ještě nejsou žádnou pro- vincií Saska, a tu že platí dosud zákony rakouské, jako on podléhá u nás zákonům rakouským a nikoliv saským! Není to do nebe volajícím bezprávím — vtírati se do rodin, jež 13 let, jak přítomný případ svědčí, v míru žily, a teď popuzovati ženu a dítky proti otci, a žádati od rakouských úřadů, by vymá- haly platnost cizích zákonův a přes noc změnily ná- boženství dítek až 12letých!? A i dle zákonů sa- ských dítky toho případu náležejí k tomu nábožen- lohou na řece Sázavě a dobrým, v pravdě katoli- ckým smýšlením, kde staročeská poctivost desud ne- vymizela, jak jsme se za dob svých studií sami o tom přesvědčili.

Toto město také dalo národu našemu několik vynikajících mužů, kteří si získali zvučná jména v rů- zných oborech, byvše odchováni většinou na praemon- strátském gymnasiu dovedně řízeném. Tam spatřil jubilár světlo světa dne 26. července 1840, načež po dovršených gymnasijních studiích v Jihlavě stal se členem praemonstrátského řádu v útulném Želivě, jehož ozdobou v pravdě jest. Slavné sliby složil dne 28. září. Na kněze pak byl vysvěcen dne 31. čer- vence 1864, načež studoval filosofii na fakultě praž- ské Roku 1866, tedy již po dvou letech stal se profesorem klasické filosofie, roku 1871 pak byl n doktora filosoie povýšen. Aby se ve vědách filosofických ještě lépe vždě- lal, konal studia na universitách v Innomostí, Praze, Římě a ve Vídni v letech 1882—1883. Po té pů- sobil na gymnasiu v Olomouci, kde roku 1883 stal se též soukromým docentem křesťanské filosofie na bohoslovecké fakultě, roku 1891 pak byl povolán za řádného profesora základní dogmatiky a filosofie na theologickou fakultu do Prahy, kde byl v letech 1893 proděkanem, roku 1894 děkanem, r. 1898 rektorem magnifikem, roku 1899 prorektorem. Dále jest kní- žecím arcibiskupským čestným konsistorním radou, inspektorem náboženství na reálkách na Malé Straně a na Král. Vinohradech, biskupským notářem králové- hradeckým. Byl též vyznamenán za zásluhy řádem že- lezné koruny III. třídy. Jeho vědecké práci žehnal sv. Otec při audienci římské před lety a očividně toto požehnání provází všecky jeho práce. Dejž Bůh, aby i další jeho čin- nost byla korunována hojným výsledkem ve prospěch vlasti i národa.

ství, v němž byly pokřtěny, vyučovány a vychovány. A to ani pastor, opíraje se o zákon saský a žádaje jeho vymáhání — nezdál se věděti! — Troufa- lost, blasfemie a politika cizích pastorů v severních Čechách jest veliká! A dle stálého fedrování jejich snah zahraničními Němci možno se u nás nadíti toho nejhoršího. Bídy u nás mezi lidem přibývá, do seminářů posýlají němečtí rodiče tak málo synů, nová generace vede si ve školách i jinde vyzývavě, a výsledek chabost a vlažnost ve věcech víry. Na druhé straně peníze a tisk, sliby a rouhavé řeči, politické rakety mezi lid — a pustošení v zápětí! Ne nadarmo sta- víte a důchody opatřujeté své kostely a voláte ka- zatele od Frankfurtu k nám! Dobře praví Jeho Excellencí ndp. biskup litoměřický ve svém pastýř- ském listě vánočním r. 1899: »Toto heslo (»Pryč od Říma«) jest vlastně vydáno za účelem politi- ckým, směřujíc k odtržení zemí a národů od ra- kouského mocnářství a od panujícího redu Habsburského, pod jehožto ochrannou záštitou dosud šťastně a spokojeně žili. Jsou si toho nepřátelé Rakouska předobře vědomi, proč svatou církev tak zuřivě pronásledují; vždyť by své z vrhlé zá- měry nemohli prosaditi, pokud národové zůstanou katolické církvi věrně oddáni a jí se nechají vésti.« Ergo caveant consules . ..

Zprávy politické.

V Praz e, 25. července,

K situaci. Celá příští vnitřně-politická situace zahalena jest neproniknutelným temnem i dnes. A přece děje se za kulisami tak mnoho, z čehož by dobře souditi se dalo na příští záměry vlády. Ale ta je tentokráte neobyčejně mlčeliva, nikdo nemá o jejích úmyslech a cílech ani potuchy. Jisto jen, že nepře- stává pokračovati ve svých poradách s vůdci jedno- tlivých stran parlamentárních. Vyšlo zvláště na jevo, že v posledních dnech vyjednával předseda minister- stva dr. šl. Körber s dr. šl. Baernreithrem a hr. Stürghem. Jinak pracují levičácké listy vše- možně k tomu, aby nedošlo ke znovuobnovení pra- vice. Lekají se ho přímo jako zhouby strany, jíž za- prodaly své služby. A lekají se ho tím víc, že snaha, směřující k znovuobnovení pravice, zapouští vždy hlubší a hlubší kořeny také v polském kolea v klubu katolické lidové strany. J. V. císař do Gorice. Jak jihoslovanské listy píší, přijede J. V. císař František Josef I dne 19. září do Gorice za příčinou slavnosti 400letého připojení Goricka k Rakousku. Zemský hejíman již svolal vynikající muže ku poradě, jak tuto památku i návštěvu císařovu nejlépe oslaviti.

Návrat ministrů. Ministři vracejí se ze svých cest zase již do Vídně. Dnes přijeli tam ministr ob- chodu baron Call a ministr financí Böhm- Ba- wer k. Posl. dr. Josef Tuček, jehož včera ozná- mené úmrtí znamená těžkou ztrátu nejen pro družnou Moravu, nýbrž i pro celý český národ, narodil se dne 26. září 1845 v Brodku na Moravě (mezi Prostě- jovem a Vyškovem), kdež otec jeho byl úředníkem na panství hraběte Kalnokyho. Gymnasium studoval v Olomouci a v Těšíně. Právnická studia vykonal na universitě vídeňské. V prosinci r. 1870 nastoupil advokátní praxi v Brně jako koncipient dra. Heschla, načež r. 1876 otevřel vlastní advokátní kancelář v Brně. Hned v prvních letech svého působení v Brně postavil se do řad horlivých a obětavých pra- covníků české věci. Drobná práce národní nalezla v něm nejhorlivějšího pěstitele a vytrvalého apoštola.

Přímá povaha a zlaté srdce zjednávaly mu všude úcty a rozšiřovaly řady jeho ochotných spolupracov- níkův. V několika letech stál dr. Tuček v čele če- ského hnutí v Brně a v kraji. Byl jedním z prvních bojovníků za české školy zde a spolková organisace Čechů brněnských jest v podstatné části i dílem jeho. V čele přemnohých spolků brněnských stál dr. Tuček a jméno jeho zlatým písmem zvlášť zaznamenáno bude v dějinách brněnské Matice školské. Tato neúmorná a výsledná činnost byla příčinou, že dru. Tučkovi hned r. 1881 nabídnut byl mandát do sněmu mo- ravského ve venkovských obcích okresů jihlavského a telčského. Dr. Tuček dlouhá leta byl činným v Matici Brněnské, v presidiu čtenářského spolku, jako správní rada hypoteční banky, v předsednictvu filiálky Živnostenské banky, v Matici Besedního domu, v advokátní komoře, v zemské školní radě. R. 1892 zvolen byl místopředsedou advokátní komory brněnské, i byl takto první Čech, jemuž se hodnosti té na Mo- ravě dostalo. Vážná choroba počala loni hlodati na jeho zdraví. Ve chvíli, kdy sil jeho bylo české věci nejvýš třeba, znemožňovala mu choroba energicky po- kračovati v díle, k němuž se oehotně přihlásil, jež obětavě na se vzal V posledních měsících byl ne- mocný trvale upoután k lůžku. Předevčírem dostavil se akutní zánět plic, jemuž včera dr. Tuček o 3/42. hod. odpoledne podlehl. Skonal v náručí své choti

a obklopen četnou svou rodinou. Českému lidu vy- rván tak pracovník poměrně mladý, 55letý. Dr. Tuček zasedal na sněmu moravském od r. 1881. Byl ná- hradníkem zemského výboru, r. 1896 zvolen příse- dícím a r. 1897 členem zemské školní rady. Do říšské rady zvolen byl na Boskovicku po bar. Pražá- kovi r. 1892. Vstoupil do klubu českých poslanců neodvislých, jehož místopředsedou byl zvolen. Vzhle- dem na svůj úřad přísedícího zem. výboru při vše- obecných volbách říšských r. 1897 nekandidoval. V roce 1898 vyznamenán byl řádem železné koruny III. třídy. Na počátku posledního sněmovního období vzdal se předseduictví klubu českých poslanců, před- sednictví výkonného výboru strany lidové a zem. vý- borství. Pohřeb konati se bude ve čtvrtek, dne 26. t. m. o půl 6. hod. na večer. Budiž zesnulému věčná pamět! Abstinence slovinských poslauců na sněmu istrijském. Chorvatští a slovin- ští poslanci na sněmu istrijském uve- řejnili sdělení, ve kterém se praví, že se dne 7. t. m. usnesli vstoupiti do zemského sněmu; poněvadž však jim nebylo doručeno žádného pozvání, poznali, že ani od vlády ani od majority nemohou nic očekávata tudíž upustili od původního usnesení a rozhodli se do sněmu nevstoupiti. Posl. P. Stojalovski svolal v neděli schůzi svých voličů do Chojniku. Byla navštívena sice asi 500 osobami, ale dopadla pro svolavatele špatně. — Když totiž P. Stojalovski, jenž předsedal, nechtěl uděliti slovo P. Olexovi, strhli účastníci schůze, hlavně ženy, ohromný hluk. Vládnímu zástupci ne- zbylo, nežli schůzi rozpustiti. Přes to nechtěli pří- tomní hnouti se ani z místa. Volali: »Pobijte nás!

Nehneme se odtud!« Byli následkem toho povoláni četníci. Zatknuvše několik osob, zuřící dav na konec rozehnali. Bavorská vláda proti zdražení uhlí. Bavorská vláda zaslala do Vídně notu svědčící spo- lečné vládě, ve které protestuje proti zvýšení doprav- ních sazeb na uhlí na drahách státních ohlášené. Ba- vorský průmysl, hlavně pivovary velice by trpěly zdražením českého uhlí. Má se za to, že na bavor- skou notu společná rakouská vláda odpoví. Mikuláš řecký přijel vč.ra ráno do Petro- hradu a odebral se do Petěrhofu.

Poměry v Srbsku počínají mimo vše nadání vraceti se do klidných kolejí, tak že se zdá, že že- nitba mladého krále Alexandra nerozruší klid země tak valně, jak bylo z různých stran opovídáno. Nej- lepší toho doklad možno spatřovati v tom, že mimo všecko nadání podařilo se sestaviti nový kabinet. Je složen takto: Alexa Jovanovič, dosavadní pre- sident apelač. soudu, předsednictvo a věci zabraniční; Lazar Popovič, dosavadní soudce kasač. soudu, vnitro; Anast. Antonovič, dosavadní odborový přednosta v ministerstvu vnitra, spravedlnost; dr. Mika Popovič, býv. odborový přednosta v ministerstvu obchodu, finance; podplukovník Miloš Vasič, ad- jutant krále Alexandra, vojenství: plukovník zákop- nického sboru Ondřej Jovanovi č stavby; Dušan Spasič, dosavadní odborový přednosta v obchod- ním ministerstvu, obchod; advokát Pavel Marin- kovič kult a vyučování. — Dnes vydán byl úkaz, jímž se uděluje všeobecná amnestie pro politické zločiny. Pouze pro osoby, st- častněné přímo při atentátu na krále Milana, amne- stie neplatí. V bělehradských úředních srbských kruzích se ujišťuje, že nové ministerstvo má ráz rozhodně ne- stranný. Dva jeho členové jsou důstojníci, ostatní dílem aktivní, dílem bývalí úředníci. Předseda mini- sterstva Jovanovič, jenž jest také ministrem za- hraničních záležitostí, jest umírněný pokrokář. Ministr vnitra a národního hospodářství jsou smýšlením libe- rálové. Ministr financí Popovič, jenž působil ja- kožto odborový přednosta po leta po boku bývalého ministra fmnancí dra. Vuiče, jest umírněný radikál.

Tato příslušnost jednotlivých členů k srbským stra- nám nepadá prý nikterak na váhu. — Zpráva o na- stávající amnestii vzbudila ve všech kruzích obyvatel- stva veliké uspokojení. Dále se sděluje z Bělehradu: Když ministři vi- děli, že nemohou krále odvrátiti od úmyslu zasnoubiti se s paní Mašínovou, povolali metropolitu Inno- cencia. Ten klekl před králem Alexandrem na ko- lena a prosil ho, aby upustil od zamýšleného zasnou- bení. Král Alexandr na to prohlásil: Je to nemožné, ještě dnes musí býti moje zasnoubení v úředním listě publikováno, a také sňatek co nejdříve vykonán, neboť chci, aby moje dítě se nenarodilo mimo man- želství. Prozíravost katolických missionářů v Čí- ně. Apoštolský vikář Alfons Favier psal 15. května z Peitangu francouzskému vyslanci v Pekingu násle- dující slova: »Den ode dne stávají se poměry hrozi- vější. V Paoting-fu bylo 70 křesťanů zavražděno. V Tschoo-Tscheu byli novokřtěnci na kusy rozse- káni. Několik vesnic bylo vypleněno, a více než 2000