2
masthead
V Praze, v úterý dne 44. března 1905.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předpiací se
r Praze v administrnni
na miě sín
na čtvrt leta
s drejí čoníškou
va sařel
7k6oi
na črvat lela . .
ve Elislkách: 2 K 9ot
na uěsie-
Toštont
na něsie
ne čtvrt leta . . . . 9 K ooh
s dvojí zisilkoe
pa roě
na čtvrs lota . . . K eo n
L. Z Petrohradu, 13. března o 8.20
kod. večerní. (Původní telegraf. zpráva zvlášt
ního dopisovatele »Národních Listů«.) V gu-
bernii vitebské propukly nepokoje.
Rolníci sežehují a plení domy ven-
kovské i vyhánějí majitele jejich
V gubernii kurské byl zapálen dvore
velkoknížete Michala Alexandroviče
Z Londýna, 13. března. Prvá ruská
armáda, které velí Liněvič, unikl
obklíčení od Japonců. Pokusy
generála Kamamury, který necha
své vojsko dokonce jeden den uraziti
40 mil pochodu, nepodařilo se
v pravý čas dostihnouti Liněviče. Týž
byl sice Kurokim odřízuut od silnice,
která spojuje Mukden s Fušunem,
ale již v pátek mohl oznámiti Kuro-
patkinovi do Tělinu, že se soustře-
ďuje na cestě do tohoto místa. Podle
zpráv z TTokia odhaduje maršál Ojama
počet ruského vojska, které účastnilo
se poslelní bitvy, na 300.000 mužů
pěchoty, 26.000 jízdy a 1368 děl.
Podle úřadních zpráv, z Tokia do-
šlých, kladly ruské oddíly v okolí
Mukdenu ještě v sobotu zou-
falý odpor.
(Ostatní lelegrafické a telefonické zprávy
viz na straně 5.)
Michalus Alexandrovič
Japonec
Kamamura
Kura
Ojama
Praha
Petrohrad
Londýn
Tokio
Mukden
5
article
Probili se!
Probili se!
„Jenom zázrakem mohl by se
generál Kuropatkin se svou poraženou, Japonci
úplně obklíčenou a hrůzou podlomenou armádou
probíti k Tělinu. Většina jeho armády jest již
zaskočena a obklíčena vojskem Nogiovým,
Okuovým, Nodzuovým, Kurokiovým a Kama-
murovým od západu, od jihu, od východu i na
severu. Po hlavní mandarinské silnici, ani po
trati mukdensko-tělinské nemohou trosky a ne-
dobitky armády ruské dostihnouti již Tělinu.
Neboť silnice tato jako trať železniční jest již
zatarasena 7 kilometrů severně nad Mukdenem
pluky Nogiovými. Prchajícímu Kuropatkinovi
zbývají k vyváznutí a spáse toliko velmi bídné
horské cesty, vedoucí přes průsmyk Vanko-
talinský. Avšak toto jediné východiště jest již
také velmi vážně ohroženo vojskem Kamamu-
rovým ...
Tak líčily před 4 dny po bitvě mukdenské
skoro veškeré anglické a po nich německé listy
zoufalý stav ustupující, poražené armády ruské.
Kuropatkin
Japonec
Nogiův
Okuův
Nodzuův
Kurokiův a Kama
6
article
„Jen zázrakem“ se mohla ještě zachránit a po-
něvadž zázraky už se dávno nedějí, tož zdála
se jim úplná záhuba její na ústupu neodvratna.
V pevné té naději, že bude Kuropatkin tak se-
vřen, že musí kapitulovat, neváhaly londýnské
listy dne 10. března napsati: „Slušelo by
připsat generálu Kuropatkinov
palmu největší strategické zna-
menitosti, ano bylo by lze nazvati jei
přímo největším vojenským ge-
niem, kdyby se mu podařilo z této
nesmírně tísnivé posice nynějš
vyváznouti!
Než nastojte, ještě nechýlil se večer téhož
dne, ozval se „ztracený“ generál Kuropat-
kin sám. Telegrafoval dne 10. března o 6. hod.
do Petrohradu: „Od dnešního odpoledne byl
ústup naší armády velice nebezpečným, zvláště
pro sbory, nalezající se daleko od hlavní silnice
mandarinské. Japonci ohrožovali naše sbory.
avšak vděk nejkrajnějšímu napnut
sil, vyvázly již naše armády z ne-
bezpečí. Nepřítel střilel na naši ústupní čáru
od západu i od východu. Zejmena prudkou palbu
udržoval proti dvěma bodům na silnici mandžur-
ské: u Tawy a Puhe. (Místo Tawa asi 10
kilometrů, Puhe asi 16 kilometrů severně od
Kuropat
Japonec
Petrohrad
7
article
Mukdenu). Vojsko naše drželo se re-
lice statečně.“ —
Vskutku také není podnes ani jediné zprávy
úřadní z Tokia, která by svědčila, že by Japone
byli v pronásledování ustupujících Rusův do-
sáhli nějakého úspěchu a dostihli v patách za
nimi dále, než Kuropaíkin uvádí.
Tolikéž nesplnila se luzná naděje japano-
filů, že snad levé křidlo ruské, bránivší tal
hrdinně průsmyk Kuntulinský, jakož i východní
horské cesty u Matsjundanu a Dity, jest bud
zníčeno neb zajato: nýbrž i jemu podařilo se za
stálých bojův dosáhnouti vysokého levého břehu
řeky Hunu mezi Funšanem a Supanem a tím
cesty na Tělin.
Japone
Rusův
Kuropaíkin
Hun
Tokio
8
article
„Že pak tento ústup nepodobal se
útěku,“ doznává sama „Neue Freie Presse“.
dokazuje ta okolnost, že Japonci se teprv
hotují podnikati na zadní voj levého
křídla ruského z údolí Hunu nájezdy u Kinsau,
Siatrianu a Fušunu. Co se pak tkne pravého
křídla ruského, bylo toto na svém ústupu po sil-
nici tělinské krutě znepokojováno od západu voj-
skem Nogiovým a od jihu vojskem Okuovým.
avšak ubránilo se šťastně pronásledovatelům
svým, což doznávají samy zprávy japonské, dle
nichž „Rusové ustupují podél dráhy (mukden-
sko-tělinské) dále na sever.“ Krylo tedy levé
křídlo ruské chrabře bok hlavní armády ruské,
ustupující po mandarinské silnici a tábořící dnes
již zajisté v Tělinu. „Ze všeho vysvítá“ — jsou
slova včerejší „Neue Freie Presse“, „že ru-
ský ústup v podstatě děje se pravi-
delně.“ — „Zázrak“ se tedy stal skutkem.
A jak vypadají ty ohromné ztráty ruské,
které od 9. t. m. nadouval žlutý tisk od Tokia
až po Londýn a Vídeň do rozměrů přímo bá-
ječných? Tvrdil, že prý Rusové, podstoupivše
boj u Mukdenu o síle 302 000 pěšáků, 26.000
jezdců a 1112 děl oproti početně s lab ším
prý Japoncům (celkem prý jen 215.800 mužů
s 894 děly) ztratili ve dvanáctidenní hroznété
bitvě mukdenské na 200.000 lidí — totiž:
150.000 mrtvých a raněných, 50.000 zajatých
a na 500 až 600 děl.
Japonec
Hun
Fušun
Rus
Londýn
Vídeň
Neue Frei Presse
9
article
Po třech dnech však už musí sám ten
japanofilský tisk svoje údaje smrštit na 40.000
padlých a raněných a na 25.000 zajatých
Rusů, z těch 500 až 600 ukořistěných ruských
děl pak jich dnes nezbývá šťastně než pouhých
60. A tak je nucena i včerejší »Bohemia« pou-
štěti zpáteční páru a doznati nevrle:
»Vůči kritické situaci, v níž ociťovalo s
celé ruské vojsko, dlužno říci, že se ú stu
Rusům rozhodně zdařil a že toli-
kéž oběti, jakých vymáhal, jsou poměrně
vlastně nepatrné . . . Cože znamená vů č
zprávám anglického tisku a vůč
vysoce vypjatým nadějím vítězu
ztráta 40.000 zajatců a — 60 děl, kdyžtě
celá ostatní armáda ruská se 1300
děly byla zachráněna?«
Však pravý úsudek a odhad bude teprv
možný, až vyjde časem na jevo skutečná číslice
ztrát japonských, kterou ovšem té doby
vláda japonská před vlastním lidem a před
světem pod sedmi zámky tají. Že bude hrozná,
jest tak jisto, jako že Japonci měli v bitvěu
Mukdenu aspoň o 70.000 mužů více vojska
než Rusově. Jedině nesmírná početní přesila
umožnila jim tu dosud nevysvětle-
nou výpravu 50.000 ne-li více mužů oklikou
60 kilometrů na Sinmintin, kterouž zaskočili
a překvapili Rusy po desltidenním nerozhodnu-
tém zápasu nenadále v týle, severozápadně o
Mukdenu podobně jako v den bitvy kralohra-
decké překvapila a zaskočila v rozhodném oka-
mžiku armáda korunního prince Bedřicha pru-
ského, od Králové Dvora přes Zvičinu přichvá-
tavší, Rakušany u Chlumu v boku a způsobila
jim katastrofu. Zdali také Kuropatkin dopustil
se podobné tragické viny, že do poslední chvíle
neopatřil si náležitých zpráv o tomto úkladu
japonském, či zda-li neměl naprosto dostatek sil,
aby jej mohl vítězně odrazit, kdož by té chvlle
troufal si rozsoudit ? Jisto jen tolik, že nedostihla
Rus
Japonec
Rusův
Bedřich pr
Rakušan
Mukden
Bohemia
10
article
na bojiště v čas značná vojska ruská, vy
pravaná ku pochodu z evropské Rusi již v lednu
t. r., kteréžto opozdění zaviněno nejspíš nepo-
koji a stávkami, tou dobou jako na
zavolání po celé Rusi zabouřiv-
šimi. Očekávaje bezpečně každým dnem při
chod jejich, setrvával Kuropatkin v hlevním mě
stě Mandžurska a to bylo jeho neštěstím, tak
jako že byl přikovén ke dráze man-
džurské, nemoha se od ní vzdáliti, aby čelil
Japoncům operacemi dalekosáhlými a smělými
výpravami obkličovacími, jako oni při svém
snadném spojení s vlastí svou vždy mohli proti
němu troufale podnikat. Jdou zprávy, že požá
dal Kuropatkin za své propuštění a že bude na
hražen jiným vojevůdcem. Nuže, kéž tomuto
Štěstěna jest věrnější družkou v dalších zá-
pasech, k nimž car Mikuláš II. jest prý ne-
ochvějně odhodlán za česť a budoucnost těže
zkoušeného Ruska! —
Japonec
Kuropatkin
Mikuláš
Rus
Rusko
evropský Rus
11
article
Čeští poslanci v „parlamentním“
ministerstvu.
Čeští poslanci v „parlamentním“
ministerstvu.
Jakkoli nic snadnějšího v situaci nynějš
než zodpověděti otázku, může-li některý český
poslanec z klubu svobodomyslného vstoupiti do
parlamentního či do poloparlamentního minister
stva Gautschova jako plnomocník své strany, je
u nás přece dost nedočkavců, kteří domnívaj
se, že ku politickému spasení národa našeho
neschází nic jiného, než aby vedle ministra
krajana povolán byl do kabinetu jako ressortní
ministr některý český poslanec.
Dokazují, že všechny ostatní ohledy ustou-
piti musejí zásadě, že zkaždá politická strana
snažiti se musí dospěti ke vládě a zabezpečití
si tím politickou moc. A že by český minist
byl representantem české moci v kabinetě, o tom
prý nalze pochybovati.
Ostalně prý nikdo nevytýkal ani dru. Kai-
zlovi ani dru. Rezkovi, že vstoupili do minister
stev, jež nebyla naše, ba dr. Kaizl byl prý im-
posantní většinou zvolen ve svém volebním
okresu opět za poslance, když se byl dle stanov
klubu, byv ministrem jmenován, mandátu svého
vzdal. I dru. Rezkovi prý rovněž nepře-
kážel ministerský úřad, když se byl ucházel
mandát do zemského sněmu. — A »Politik« vy
světluje dokonce oprávněný odpor proti tomu,
aby nyní, bez závazných ujednání vstoupil ně
který poslanec český do kabinetu, mizernou prý
nám Čechům závistivostí oproti každému,
kdo má štěstí něčím se státi. Opakujeme opělně
že je ku podivu, jak se u nás rychle i na nej-
bližší a nejpřirozsnějši věci zapomíná. Gož
může dnes kdo z českého klubu vstoupiti do
ministerstva, když neuplynula ještě ani ona
lhůta, která se strany české dána byla baronu
Gautschovi, aby osvědčil ochotu oproti národu
našemu.
Gautschův
doktor
Kaizl
Rezek
Čecho
Gautsch
Kai
12
article
Co by si, pro bůh, počal parlamentn
český ministr v kabinetě, kdyby neosvědčily se
předpoklady, za nichž upuštěno bylo se strany
české od obstrukce a kdyby čeští poslanci nu-
ceni byli vrátiti se ke dřivější taktice? Tolik
politické moudrosti, k níž mnozi páni, jak se
zdá, teprve v poslední době se dopracovali,
máme dávno již, abychom dovedli oceniti vý-
znam politické moci. Nepodceňujeme také to, co
český ministr v kabinetě dovede národu svému
škodlivého zameziti a co zmařiti, i kdyby vý-
sledky positivními vykázati se nemohl a věru
že zbytečně se namáhají ti, jichž se to týče,
poučiti nás o tom, jaké chyby se dopouštíme
když vzpíráme se tomu, aby beze všeho, jen
na pokyn shora, posadil se některý český po-
slanec — a na to klademe důraz — jako repre-
sentant politiky své strany, do křesla mini-
sterského.
Poukazovati na dra. Kaizla a na dra. Rezka
je počínání nemístné. Mezi kabinetem Gautscho-
vým a Thunovým je valný rozdíl, rovněž mez
dobou, kdy dr. Kaizl okupoval palác ministerstva
financi a touto dobou. Tehdy byla v plat-
nosti ještě jazyková nařízení
Kaizl
Rezek
Thunův
doktor
13
article
poslanci čeští měli závažný slib,
že splněny budou požadavky je-
jich. Dr. Rezek stal se ostatně poslancem
teprve tehdy, když z ministerstva Körbrova byl
vystoupil. A nemohl-li on, neparlamentní, úřad-
nický ministr, vytrvati v kabinetě, který odpíral
všechny ústupky národu našemu, jakou by tam
měl za stejných okolnosti posici ministr parla-
mentní? Mluví se ovšem neustále o tom, že
Gautschův poměr k nám je zcela jiný, než byl
Körbrův, však dokladu pro to nen
dosud ani jediného. Naopak, z hříš-
ného otálení se jmenováním soud-
ních úřadníků jest patrno, že nemá
baron Gautsch ani tolik kuráže,
učiniti po spravedlnosti národu
našemu ve věci druhého neb tře-
tího řádu a v niž právo naše je tak
samozřej mé.
doktor
Rezek
Gautschův
Körbrův
Gautsch
14
article
Obrozený kabinet Gautschův nemohl by
býti jiný než koaliční; což ale političti mudrcové
nechápou, že koaliční kabinet byl by kreaturou
bez kosti, masa a krve, kdyby se neopíral
koalici stran. A je dnes kdo tak nsivní domní-
vati se, že koalice taková je možná? Což se
vytratily jistým pánům u nás z mozku již i ty
nejzákladnější pojmy politické, že mohou se
domnívati, že by representace národa
našeho pro nic za nic, jen k vůl
tomu, že jeden nebo dva z českých
poslancův stali se ministry, mohla
po tom když vzdala se obstrukce, státi se
dokonce sans fagon stranou vládní?
A tou by přece státi se musila, kdyby své zá-
stupce měla v kabinetě. Přece nelze si mysliti,
že by jeden neb dva poslanci čeští seděli ve
vládě a ostatní vládě té dělali by opposici. A po
všem tom odváží se »Politik« tvrditi, že po-
hnutkou, ze které rozumní čeští politikové vzpí-
rají se za nynějších okolností tomu, aby kdo
z českých poslanců stal se členem Gautschovy
vlády, je »česká závisť«.
Známe tuto slabou stránku v české povaze
ale v tomto případě věru že nepůsobí. Kdyby
skutečně byla naděje, že vstoupením do mini-
sterstva ten či onen pán k tomu způsobilý —
to ovšem předpokládáme — národu svému
platně by prospěl, nikdo by mu ani ministerské
slávy, ani titulu a jiných ještě s úřadem tím
spojených výhod nezáviděl. Jsme přesvědčeni, že
v klubu českých poslanců není nikoho, kdo by
tyto naše vlastně samozřejmé náhledy nesdilel.
proto můžeme tvrditi, aniž bychom se obávali,
že bychom se někoho tím dotkli, že národ náš
by nikdy nestrpěl, aby k vůli tomu, že snad
ten či onen — dle sPolitik« — nemůže se
dočkati zlatem vyšivaného fraku, odstrčeny byly
stranou národní prospěchy a zájmy.
Gautschův
15
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 13. března. (Účtovárí řádo-
vých tax.) Krakovský „Glos Nar.“ dovídá se
z rozpočtové komise poslanecké sněmovny, že
za jednání o disposičním fondu dojde na dosti
choulostivou debatu. Čásť řečníků požádá pr
za vysvětlení, na jaké účely jdou úřadní taxy.
vybírané dle platných předpisů od osob, vyzna-
menaných různými tituly a řády. Dotazovatelům
nejde prý zatím o vysvětlení, co se děje s pe-
nězi, soukromě placenými ze taková vyzname-
nání. Chtěji pouze zvěděti, nač se užívá tax.
úřadně předepsaných a ve kterých knihách jsou
zúčtovány. „Gl. Nar.“ soudi z této zprávy, že
parlament počíná státní správu skutečně kontro-
ko vati.
Z Krakova, 12. března. (Rozkol mez
slezskými Poláky.) Od posledních sně
movních voleb na Těšínsku jevi se mezi slez
skými Poláky různost jednání. Tehda, jak
známo, na Těšínsku propadl kandidát ústředního
polského volebního výboru P. Londzin a po-
slancem zvolen neodvislý polský kandidát Hal
far. Brzy na to objevily se rozmíšky ve správě
těšínské Školské matice polské, takže čásť vý-
boru, hlásíci se k táboru čistě katolickému, z vý-
Glos
Polák
P Londzin
Praha
Nara
Krakov
Těšínsko
poslanecký sněmovna
16
article
V drobném prodeji
zannÍ čílo o zobě . . . za
sdpelední
. . . . za žb
Ve alialkách na venkově-
ranní číclo. . . . . .
cepolední . . . . . . . . 5b
Inseráty
platí ce hotevé napřad
Fřečplacení a inserty pšljíná sěeslni-
strace v Marlanské ulici č. a.
Tam nacházejí se téš rečakee
tiskárna a expečice „Národnich Listě“,
Rukopisy ze novrac-ji.
Marlanský ulice
17
article
boru vystoupila. Matice tím sice neutrpěla, poně-
vadž zbylí členové výboru vedou spolkové věci
na všeobecnou spokojenost Poláků, ale ochla-
zení značné části polského obyvatelstva pro
zájmy Matice může míti přece nevýhodné ná-
sledky. Činily se pokusy, aby se rozvaděné tá-
bory opět smířily, ale místo smíru nastává úplný
rozkol, ježto „Svazek slezských katolíků“ na
poslední valné hromadě se usnesl zahájiti úplně
samostatnou politickou činnost, se žádnou pol-
skou stranou nevstupovati do styku a odvolati
delegáty teké z polské Národní rady. Rozkol jest
dílo P. Londzina, který po porážce při sněmov-
ních volbách utrpěl druhou porážku tím, že byl
odstraněn z předsednietva Matice školské, a z
to se nyní mstí na polském vedení na Těšínsku.
Polák
P Londzin
Těšínsko
Matica
polský národní rada
18
article
Z Lublaně, 11. března. (Sl« vanské
školství v lstrii.) V Istrii žije na 118.000
Vlachů, 140.000 Chorvatů a 44.000 Slovinců,
tak že Slované tvoří 61, Vlachové 39% obyva-
telstva. Počet škol vlašských a slovanských vy-
kazuje však čislice obrácené. Vlachové mají 190
třid národních škol, t. j. 63%%, Chorvaté 81,
Slovinci 31 třídu, celkem 112 tříd čili 37%
všech národních škol. Příčina tohoto nepoměru
jest s dostatek známa. Zemská školní rada, spo-
čívající v rukou výlučně vlašských, zakládá jen
vlnšské školy, třeba v osadách čistě slovanských,
škol slovanských pak nezakládá a překáží obcím,
chtějí-li si národní školy zříditi samy. Několik
charakteristických příkladů, jak strannicky si
počíná istrijská vlašská školní rada proti Slo-
vanům, uvádí „Slovenec“. R. 1870 zemská
školní rada svolila Velk. Lošini chlapeckou
a dívčí školu vlašskou. R. 1895 obecní zastupi-
telstvo se usneslo, aby vyučovacím jazykem na
lešinských školách byla chorvatština. Vlašská
menšina obecního zastupitelstva proti tomu pro-
testovala a zemská školní rada usnesení zrušila.
Chorvat
Slovan
Vlach
Lublaň
Istria
Vlach
19
article
Na stížnost chorvatské většiny ministerstvo osvě-
ty odpovědělo, že nemá s otázkou školní co či-
niti, poněvadž ji rozhodla již zemská školní rada.
Lošinské školy jsou podnes vlašské. Ve Vo-
loské je ode dávna vlašská škola; okresní
školní rada žádala roku 1897, aby se při ní zří-
dily chorvatské pobočky. Za dvě léta zem. školní
rada žádost zamítla, protože prý ve Voloském
jest už soukromá chorvatská škola. Obec se od-
volala k ministerstvu osvěty r. 1899, ale odpo-
vědi nemá podnes. Na vlašské zemské škole je
40 žáků, na soukromé škole sv. Cyrilla a Me-
thoda v jedné třídě 90 žáků. V Plaviji ne-
daleko Kopru obec požádala roku 1893 za zří-
zení chorvatské školy a sama vystavěla pro ni
budovu za 15.000 K. Žádala jen za učitele. Zem-
ská školní rada odvětila, aby posílali své děti do
dvoutřídky, která bude zřízena ve Skofiích.
Cyrill
20
article
V Plaviji mají školní budovu a 80 dětí, povin-
ných školou, ale učitele nemají podnes. V Ber-
gudei totéž. I zde obec dávno již vystavěla
školu, ale zemská školní rada učitele nedala. Je
tu však škola, poněvadž učitele platí spolek sv
Cyrilla a Methoda. Obec Vlachovo má 100
školních dítek; za školu prosila již roku 1896,
ale podnes neobdržela ani odpovědi. A tak v celé
řadě jiných slovanských obcí. Země nemá pro
učitele ve slovanské obci ani několik set korun
na služné učiteli, ale vlašské „Lega nazzionale“
poskytuje na povlašťování slovanské mládeže
v Istrii ročně 10.000 K, neboť slovanská men-
šina na sněmě jest úplně bezprávná.
Z Pešti, 11. března. (Nemaďarské po-
slanecké kluby.) Hodžův „Slovenský
Tyždenník“, odpovídaje brašovskému orgánu
starorumunské strany, píše, že národnost-
ní klub se neusnášel, aby jeho jednacíni ja-
zykem byla maďarština, poněvadž se rozumělo
samo sebou, že jednání nelze vésti ve všech
jazycích (rumunském, srbském a slovenském).
kdežto maďarština jest dle zákona z roku 1848
úřadním jazykem sněmovním, a tedy také nej-
vhodnějším jazykem klubovním.
Sedmihradští Sasíci, jichž jest ve sněmu
13, vystoupili z liberálního klubu, k němuž se
přihlásili po volbách a založili si zvláštní klub,
jehož předsedou zvolen Vil. Melzer, náměstkem
dr. Oberth a zapisovatelem Arn. Heintz. Saslý
Vlachův
Hodžův
Melzer
doktor
Oberth
Arn
Heintz
Istria
Pešť
spolek svatý Cyrilla
slovenský Tyždenník
21
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Mukden
posvátné hroby čínské dynastie.
Jsou tomu právě čtyři roky, kdy upozorněna
byla naše veřejnost na Mukden zajímavou zprá-
vou, že ruská vojska, vracející se z tažení proti
Číně, přinesla ze starobylého tohoto města Man-
džurie vzácné staroslovanské památky rukopisné
a mezi nimi i některé české. Celá západní Evropa
a zejmena Francie interessovaly se o tento ná-
lez, zejmena když došly zprávy další, že nale-
zeny netoliko slovanské, nýbrž i v jiných jazy-
cích a dle všeho z Cařihradu sem dopravené pa-
mátky rukopisné. Soudilo se na díla starých
klassiků a ve Francii sestavena zvláštní vědecká
ke mise, jež společně s Rusy měla rukopisné pa-
mátky prozkoumati a o výsledcích bádání podati
zprávu. Došlo-li k expodici vědecké a jak do-
padla, nezvěděl však dále nikdo a věc upadla
v zapomenutí. Rukopisy prý uloženy v museu
moskevském a další osudy jejich neznámy. Tato
upominka vynořila se pisateli těchto řádků z pa-
měti nyní, kdy téměř již po třinácte měsíců tak-
řka denně a třeba několikráte dočítali jsme se
zpráv z Mukdenu a ve dnech poslodních dočtli
se zprávy bolestné pro každé srdce slovanské:
o porážce Kuropatkinově v okoli Mukdenua
o jeho vyklizení Rusy. A tu nebude od místa
o věkopamátném tom městě a jeho okoli šiřeji se
rozepsati. Jeť Mukden, dnes v rukou japon-
ských, jedním z nejinteressantnějších a histori-
eky proslavených měst dálného Východu. Dle
zpráv činských historiků je mnoho tisíe let stár
a jest kolébkou nad Čínou dnes vládnoucí dy-
nastie Mandžu. Severozápadně od Mukdenu n
Rus
Mandžu
Čína
Evropa
Francie
Cařihrad
Mukden
dálný východ
22
article
cházejí se všem Číňanům podnes nejposvátnější
místa, hroby císařů, kde odpočívají panovníci
kteří dávno před dynastií Mandžů vládli nad Čí-
nou. Také první dva císařové této dynastie z po-
lovice a konce 17. století jsou zde pochováni.
Velice zajímavé popsání Mukdenu a okol
učinil ruský plukovník Alexandr Vasiljevič Ve-
reščagin, bratr slavného malíře, jenž loňského
roku na zevní rejdě portarturské s admirálem
Makarovem vzal na „Petropavlovsku“ tak tra-
gický konec! Plukovník Vereščagin, stejně dobrý
válečník jako cestopisec, přišel poprvé do Muk
denu, jak ve svých vzpomínkách píše, za doby
zimní. „Město samo,“ pravi, „leží asi dvace
verst od nádraží. Vysoko sněhu leželo na polích.
vše vůkol zářilo bělostí. Krajina kol do kola jes
jedna ohromná, nepřehledná rovina. Cesta k mě-
stu vede jedinou, širokou silnící se zajímavým
těžce stavěným mostem, jehož pilíři jsou ska-
liska. Stavba činí dojem, jakoby pro staletí slou-
žiti měl tento most komunikačním účelům. Ballu-
stráda mostu krášlena jest fantastiekými so
chami, v bílém kamenu tesanými, z pola lvya
z pola psy představujícími. Před námi v dálce
leží Mukden jako tmavý bod. Čím blíže k městu,
tím markantnějšími stávají se jeho obrysy, až
posléz na bílé půdě objeví se tmavé střechy, krá-
šlené v rozích draky, triumfální obloukya
brány.“
Číňan
Mandž
Vasiljevič
Makarov
Vereščagin
Muk
Ball
Petropavlovsk
polo pes
23
article
Při vstupu do města překvapí příchozího
podivuhodná čistota, která v jiných městech
Mandžurska jest řídkou vzácností. Ulice, ze-
jmena v zimě, jsou velmi čistě zameteny a rovné
jako stůl. Po obou stranách ulic táhnou se tak-
řka nepřetržitě řady krámů, jež krášleny jsou
fantast. řezbami v dřevě a čínskými nápisy, sdě-
lujícími, co v krámě k dostání. Od obsazení Muk-
denu Rusy namnoze nápisy čínské zaměněny
ruskými. Avšak kromě nápisů snaží se majitelé
obohodů i jiným plastickým způsobem upozor-
niti kupujícího, s čím obchodují. Tak není vzác
nost na chodníku před krámem umistěná ve-
liká dřevěná bota, na znamení, že zde obyvatel-
stvo najde čínského ševce; nebo naleznou se ob
chody, před nimiž vyřezána do dřeva hromada
čínských i ruských peněz, na znamení, že zde
směnárna a podobně.
Rus
24
article
Zajímavo, že o počtu obyvatelstva Mukdem
číslice úžasně se rozcházejí. Někteří cestopise
němečtí uvádějí, že nemá více než 100.00
obyvatel; Vereščagin mluví o půl millionu duší
slovník „Ottův“ na jednom místě (viz Mukden
o 250.000, na jiném (Mandžursko) o 150.00
až 200.000 obyvatelích. Zdá se, že číslice Ve
reščaginova je značně přehnána, ačkoliv veliká
rozloha a výstavnost města mohly by i tento po
čet obyvatelstva pojmouti.
Hned při vstupu do města upoutá pozornos
příchozího veliká budova, starý malajský klá-
šter vzácné architektury. Zde ještě před rokem
nacházelo se sídlo bývalého místodržitele Alexě-
jeva, po odchodu pak jeho bydliště vyššíel
důstojníků ruských. Dnes asi ruské stráže vy-
střídány japonskými..
Největší vzácností a památkou Mukdenu
jest cisařský palác a řečené již hroby císařů.
Císařský palác byl po dobytí a obsazení Rusy
neprodleně uzavřen a zapečetěn, aby zamezeno
bylo neubranitelnému jinak pustošení a dranco
vání. Proto všechny zámky jeho při „ávštěvě se
rezpečetily a po skončené opětně zapečetily. Ob
divuhodný palác sestává z řady budov, z nichž
každá má jen po jediném velikém pokoji. Většina
budov jest prastará a mnohé z nich nemají žád-
ného vnitřního zařízení, jelikož jsou na spad-
nutí. Ba několik budov leží v malebných tro-
skách... Stěny složeny jsou z pestrobarevných
kachlí, vzácně trvalého koloritu. Nízká, polo-
sbořená jedna komnata jest bývalá slavná bi-
bliotéka císařská; až de dnes většina památek
Vereščagin
Ottův
Rus
Mukden
25
article
čínských jest zde uložena, tak na příklad všecky
historické zprávy o dynastii Mandžu, archaeolo-
gické nálezy, kamenné desky s nápisy a pod.
Ve zvláštním sále uchovány jsou manifesty ci-
sařské o následnictví trůnu, zákony a prohlášen
cisaři čínskými, vlastnoručně podepsaná. Všecky
tyto drahocenné památky svázány jsou ve žlutém
hedvábí. Budova dnešní bibliotéky jest dvou-
patrová, ale také valně již sešlá. Balkony jej
jsou na spadnutí a proto není přístup na ně do-
volen. Pokoje knihovny nejsou zvláště roz-
sáhlými; podél stěny i na příč stojí skříně na
knihy a v nich uloženy tyto v bednách. Z venč
jest však budova knihovny, jako ostatní budovy
eísařského paláce, neobyčejně malebnou.
Střechy na spodních svýen koncích jsou ohnuté
vzhůru, jako střechy u klobouků a sbíhají se
úzkým pásem nahoru, kde končí podobou draka,
zatím co v rozích umístěny figury psů a různých
zvířat. Střechy celého císařského paláce pro-
vedeny jsou z pestrých cihel, zelených, žlutých
a někdy i modrých. Kromě bibliotéky v císař-
ském paláci pozoruhodnou jest sbírka císařských
starožitností a klenotů... Vstoupí se do velikého
sálu, přeplněného skříněmi, jež přikryty látkou,
avšak neuzavřeny. Zde nalezají se vázy z čer-
ného bronzu, prastará to práce originálních fo-
rem, pokrytých prachem století. Jiná komnata
obsahuje postroje pro koně císařův, bohatě vy
kládané zlatem a drahokamy, stříbrné náčiní
atd., vše v hrozném nepořádku zpřeházené, o
věků neuspořádané a netknuté rukou lidskou.
Ve skříních jiných pokojů nalezají se rovněž
drahocenné ozdobné a bijouterní předmětyz
bronzu, stříbra, zlata, korálu, tyrxisu, slonové
kosti, želvoviny, malby na hedvábí a knihy, n
pergamenu psané, s ilustracemi, ve zlatě pro-
vedenými.
Císařské hroby, „Čaolin“ a „Fu-li“ nazý
vane. leží sedm verst severozápadně od Muk
Mandžu
Muk
26
article
denu. Správa jich svěřena jest Číňanu, jenž ode-
vzdal Vereščaginovi visitku s touto titulaturou:
„Dow Jen, žlutý prine z krve císařů, strážce
hrobů Fu-li“. Brána, kterou se vstoupí do po-
svátných míst, sestavena z kachlů, pokud barvy
se týče velmi harmonicky vybraných. Kol brány
půlobloukem utvořena palisáda z kmenů dubo
vých, tak mohutných, že není možno jich
obemknouti. Na zdich umístění jsou lvi s kovo-
vými kruhy v nozdrách. Projdete-li se branou,
vkročí se do smrkového lesa, který působí ne-
vylíčitelným dojmem. Prastaré pně vyrůstají
k nebi, jeden krásnější druhého. Středem táhne
se, kam oko dohlédne, alej pinií, jejíž konee
uzavírá chrám. Tato alej proťata je na příč ji-
nou, která utvořena ze statuí fantastických, bá-
ječných zvířat a hrůzných bytostí. Všechny tyto
sochy jsou na vysokých, kamenných podstav-
cích, značně zvětralých a mechem pokrytých.
Ve chrámu, který stojí na konci aleje, nalezá se
veliká kamenná želva, nesoucí na zádech ka-
mennou pamětní desku. Opodál na stupni pře-
kvapí příchozího dvě nádherná křesla se stolem
uprostřed. Na stole leží míč. Číňané věří totiž,
že v den narozenin zemřelého císaře přilétá jeho
duše a duše jeho ženy, jež usednou na křesla
a poživše jídel, na stole připravených, pohrávají
si míčem a opět odlétají. Vedle tohoto chrámu
nachází se po stranách aleje řada pagod. V sa-
mém středu parku jsou pak staré eísařské hroby,
z nichž zejmena hrob císaře Taifuna ze 17. sto-
letí jest nádherným mausoleem. Syn jeho
Sundžu podmanil v r. 1644 celou čínskou říši.
Úeta, jakou Číňané hrobům císařů pro-
kazují, jest takřka státním zákonem. Jak Kuro-
patkin, tak Ojama chránili se, aby boj jejich ne-
byl vtažen na posvátná místa čínská: vědělit,
že znamenalo by to vzplanutí nové a vášnivé
války s Čínou.
— ad—
Číňan
Vereščagin
Taifun
Kura
Ojama
Čína