Ročník Xl.

C. Budějovice, 15. února 1912.

Císlo 7.

Předplatné na celý rok . K 4.80 na půl roku . K 2.40. na čtvrt roku K 1.20 Německo rok K 5.48 Ostatní státy K 6.88 Vycházíi každý čtvrtek s belle- tristickou přílohou. Redakční uzávěrka v úterý večer V drobném prodeji číslo 8 h.

JIHOČESKÝ ORGÁN ČESKOSLOVANSKÉ SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE.

NOVÝ JIHOČESK Redakce, admini- strace a expedice Č. Budějovice, Dělnický dům. Účst poštovní spoř italny č. 68. 557. Inserty platí se při objednání. Majitulé XVI. a KVIl. kraj soriálne demokratické organlsace vČzchách Zodpuvědný redaktar a vyda- vatel Rlnis Kři. Stižnosti na Permana Jans Děinický konsum Č. Budšjovice. Tiskne knihtiskárn Edmund janda Strakoni

NIK

Pracovní řády.

Dr. Alfred Meissne V oboru kovodělném vypukl spor o pra- covní řády. Zaměstnavatelům nejde ovšem o znění jednotlivých ustanovení pracovního řádu, to je v tomto sporu podružným, nýbrž oni chtějí bo- jem oslabiti dělnické organisace a proraziti zá- sadu, že si do poměrů v továrně nedají mluviti dělníky, tím méně jich organisacemi. V tomto boji jde o moc a rozhodne v něm organisace oné třídy, která prokáže větší sílu a solidaritu. Přes to nebude od místa zabývati se právní stránkou tohoto sporu a zkoumati, pokud orgány povo- lané k zachování zákonů učinily zadost své po- vinnosti.

Dle § 88. a) živnostenského řádu je pro to- várny a živnostenské podniky, v nichž jest přes 20 pomocných dělníků zaměstnáno ve společných místnostech, předepsán pracovní řád. Pracovní řád má obsahovati ustanovení o různých součá- stech pracovního poměru, upravuje jednotlivosti pracovního poměru a stává se, byl-li řádně děl- níkovi ohlášen, doplňkem pracovní smlouvy Poměr pracovního řádu k individuelní smlou- vě pracovní závisí od různých okolností. Jednal musí být zachovány určité formality zákonem předepsané, pracovní řád musí být od zaměst- navatele podepsán, od živnostenského úřadu vi- dován, v dílně vyvěšen a každému dělníku při vstupu do práce ohlášen. Nezachová-li se některá z těchto formalit, nemá pracovní řád závazno- sti a nelze ho pokládati za část smlouvy pra- covní. Než i při zachování všech formalit může platnost pracovního řádu buď úplně nebo čá- stečně být vyloučena. Pracovní řád má jako smleuva jen význam podpůrný. Přichází teprve fehdy k platnosti, když zaměstnavatel s dělní- kem neuzavřel pracovní smlouvy odchylného ob- sahu. Když pracovní řád na př. nesouhlasí se zvláštní písemnou úmluvou, je směrodatnou smlouva písemní a nikoliv řád pracovní (rozh. živ. s. ve Vídni z 23. října 1900, sbírka č. 554).

Zaměstnavateli a dělníkovi je v zásadě sice po- necháno na vůli, aby uzavírali smlouvy, ježs pracovním řádem nesouhlasí, avšak při tom nelze pouštěti se zřetele, že důkaz o uzavření odchylné smlouvy je v praxi mnohdy obtížným. Jde-li o úmluvu ústní, nejen že důkaz o obsahu úmlu- vy té po letech je téměř nemožný, nýbrž zde povstává i otázka, zda osoba, jež dělníka do práce přijímala a ústní sliby učinila, k takovým slibům odporujícím pracovnímu řádu vůbec byla oprávněna. I ustanovení § 887. obč. z. může být proti dělníku užito. Dle tohoto paragrafu nelze v případě, že uzavřena byla o smlouvě listina, na ústní ujednání, jež současně se stala, ales listinou nesouhlasí nebo obsahují nové dodatky, bráti žádného zřetele. Když dělník podepíše pra- covní řád, zřizuje o pracovní smlouvě listinua nemůže se pak odvolati na to, že před svým podpisem měl ústně ujednány podmínky, jež s pracovním řádem nesouhlasí. Ony ústní úmluvy padají, šlo o pouhé nezávazné sliby a pro poměr jeho budou soudy pokládati za směrodatný je- dině pracovní řád. Tomuto nebezpečí jest vydáno také dělnictvo, které bylo přijato na písemnou smlouvu. Doda tečno u smlouvou mění se pů- Kuchyňské náčiní Úplné výbavy pro nevěaty již od 30- vodní smlouva písemní. Podrobí-li se dělník bez podmínečně pracovnímu řádu dodatečně vy- hlášenému, dává souhlas ku změně své písemné smlouvy a zbavuje se práv z této smlouvy ply- noucích. Proto právem věnuje dělnictvo pozor- nost obsahu pracovního řádu, nejde jen o pouhý jednostranný projev vůle zaměstnatelovy, nýbrž jde o návrh smlouvy závazné pro obě strany.

Tato část naší úvahy nebyla by vyčerpána. kdybychom se omezili na pouhé srovnání pomě- ru mezi pracovním řádem a individuelní smlou- vou uzavíranou mezi zaměstnavatelem a jednot- livým dělníkem. Nutno si všimnout i poměru me- zi pracovním řádem a smlouvou tarifní (kol- lektivní). Tam, kde ku pracovnímu řádu přistu- puje smlouva tarifní, komplikuje se smlouv pracovní ještě o další složku. Pak stojí vedle s- be smlouva tarifní, pracovní řád a individuelní smlouva pracovní. Tu stávají dvě možnosti. Bu smlouva tarifní a pracovní řád si neodporují, anebo jsou mezi sebou v rozporu. V prvějším případě, když tarifní smlouva týká se části pracovní smlouvy, jež není upra- vena pracovním řádem a naopak, mohou i ta- rifní smlouva i pracovní řád vedle sebe obstáti a pak je lhostejno, která z obou smluv je dří- vější a která pozdější. v druném případe je-i smlouva tarifní s pracovním řádem v odpo ru dere se do popředí otázka priority. Pozděj- ší smlouva mění smlouvu dřívější. Je-n smlouva tarifní pozdější, mění se jí pracovní řád, pokud je se smlouvou tarifní v odporu. A opač- ně, pozdější pracovní řád, který odporuje tarifní smlouvě, může porážeti tarifní smlouvu. Pravím „může“, neboť sám hájím názor, že tarifní

smlouva nemůže být změněna individuelní pra- covní smlouvou a že pracovní smlouvy, jež jsou s tarifní smlouvou v rozporu, jsou neplatny. A- však praxe soudní je názoru opačného, ta při- pouští i pracovní smlouvy uzavřené s jednotli- vým dělníkem, jež nejsou ve shodě se smlouvou tarifní, ona přiznává tarifním smlouvám jen vý- znam podpůrný, a ona by v důsledku toho u- znala i zrušení tarifní smlouvy pracovním řádem, který později byl vyvěšen a dělníky bez námit- ky přijat. Dle panujícího názoru by tedy pra- covní řád, označený jako „smlouva pracov- ní“ a obsahující ustanovení o době pracovní, vý- platě a pod., jež se odchylují od smlouvy tarifní, byl pokládán za platný a jedině směrodatný, ta- ritní smlouva padla by pod stůl. Tím by ovšem také bylo vysloveno, že zaměstnavatelé t ar i f ní smlouvu porušili v podstatných č ás t e ch, bez souhlasu druhé strany. Každé porušení smlou- vy zavazuje stranu smlouvu rušivší k náhradě škody druhé straně povstalé. Zda zaměstnavatel uvážili, že svým jednostranným počínáním způ- sobili druhé smluvní straně škodu, spočívající podporách vyloučeným dělníkům a že mohou být potahováni k zodpovědnosti? Buď řád pracov- ní — dle tvrzení zaměstnavatelů — stávajících ta- rifních smluv se nedotýká, pak jsou ustanovení tomu odporující v pracovním řádě z bytečná a odpor zaměstnavatelů proti škrtnutí jich ne- odůvodněný, a nebo tarifní smlouvy pracovním řá- dem doznaly změny a pak rušitelé smlouvy mu- sí nesti všechny důsledky.

Kukátko do budějovického svědomí. Německému císaři Vilémovi prorokovala vě- štkyně Pythie, že rok 1913 bude pro Německo rokem hrůzy a zkázy. Na tuto příhodu z mo- narchova mládí vzpomínají si nyní po socialisti- ckém vítězství z posledních voleb konservativ- ní a klerikální listy a chvějí se strachem před rokem, Pythií za nešťastným pro Německo ozna- čeným. U nás v Budějovicích zdá se, že rokem ne- štěstí budeme moci označovati rok 1912. Nečeks nás snad ani mor, ani válka, ani možnost toho, že by socialisté opanovali budějovickou radnici, ale hospodářství naší komuny hrozí propuknouti v hotové, otevřené skandály, ne nepodobné to- mu, co tak význačně charakterisoval svého času vídeňský obecní starší ve své populární kritice boha „Bere Budějovice jsou obec, která má a dobrá polovina celé rozpočtové úhrady musí býti rok jako rok obětována úrokům z obecních dluhů. Mělo by se tedy jistě s obecním jmě- ním hospedařiti co nejopatrněji, a zatím blíží- me se víc a více skutečnosti pohádky o Bum- líčkovi, který snědl krajíc chleba, bochník chle- ba, tátu s mámou a ještě stále křičel, že má hlad. Německé národnostní posice v Č. Budějo- vicích jsou také takovým nenasytným Bumrlíč- kem. Chápou, že je dobře krmiti se, dokud ve žlabě dosti píce a tak vedle jednostrannýcho- becních rozpočtů hledá se stále, co by se ve prospěch němectví dalo urvati. Tolik vystihnul každý laik při poslední schůi obecního zastupitelstva, kde s německé strany přišel návrh, ab

německé společnosti pro vystavění hotelu v D- vadelní ulici, a sice tím způsobem, že konsorciu postoupen byl by dům Vendlerův, který byl b zbourán a na jeho místě zřízena zahrada ho- telu. Návrh byl také německými hlasy obecního zastupitelstva přijat. Česká menšina sice pro- hlásila, že s usnesením nebude spokojena, ale zkušenosti nás učí, že takové cnosti z nouze může se málo věřiti. Někdy si ti páni starší obou zemských velice dobře rozumí a plané a papírové protesty jsou jen pro zaclonění ve- řejnosti. To je jeden doklad toho, jak se u nás ho- spodaří s obecními penězi. „Ber“. „Ber“, tento pámbu vídeňských křesťanských sociálů stěhuje se do Budějovic, kdež, jak viděti, ho mohou velice dobře potřebovati. Milliony djuhů, nemocnici na spadnutí, žád- né lázně, ulice horší než v nejzapadlejším Ko- courkově, to je bilance dosavadní vlády jiho- české metropole, A na to na všechno š e d e sá- titisícové presenty, které se omlouvají tím, že vystavění hotelu povznese u nás cizi- necký ruch. To je tolik, jako když Praha Hává třicet tisíc na koňské dostihy! Nemocnice v Budějovicích, v městě se 45.000 obyvateli, bude pomalu stře doevropskou raritou. Bude se sice stavěti nová.

J. Doubek,

přes 14 millionů dluho

obec darovala 60.000 korun