1
masthead
Ročník XXXXIX.
2
masthead
V Praze, v pátek 17. prosince 1909.
Praha
4
article
Na rannt a večerní listy
předplácí se
V Praze v administracii
na měsic. . . . . . 2 K — h
na čtvrt leta . . . . 0 K — h
s dvojí donáškou
na měsln.
na čtvrt lota . . . . 7 K 62h
vo filiálkách
na měsio. . . . . . 2 K 30k
Poštou:
na měslo
na čtvrt lsta . . . .. 3 K 80
s dvojí zásilkou
aa měsi
na dvtista: . : .nk o
Praha
5
article
Telefonické a telegraf. zprávy
„Národnich Listů“.
Telefonické a telegraf. zprávy
„Národnich Listů“.
Návrh Slovanské jednoty na
změnu jednacího řádu.
Z Vídně, 17. prosince. 11 hodin. Ve sně-
movně jest ohromný rozruch. Poslane
všech stran jsou v parlamentě. Povoláni před-
sedové všech klubů. Koná se porada o podání
pilného návrhu, který zní: Pilný návrh
poslanců Kreka, dra. Kramáře, Udr-
žala, Šusteršiče a soudr. Slavná sněmovno.
račiž usnésti se! Následující osnově zákona
uděluje se ústavní souhlas. Zákon ze dné . . ..
se souhlasem obou sněmoven říšské rady naři-
zují takto: Zákon ze dne 12. května 1873 do-
plňuje se těmito pravidly: ČI. 1 § 17 a) měni
se takto: Presidentu sněmovny
poslanecké jest zůstaveno učinit
opatřeni vhodná, aby zajistily se
práce sněmovní proti každé po
ruše a každému zneuživání jedna-
cího řádu.
Za tím účelem jestpresident opráv-
něn vykonati četbu a sdělení došlýchi
spisů, schválení úřadních protokolů a rokování
o návrzích iniciativních, pro které se žádá ři-
zení pilné teprve na konci schůze, o de-
příti přestávku před hlasováním
a nedopustiti při návrzích fo
málních hlasování jiné, leč hlaso
vání prosté povstáním, při čemž připoušt
se konstatování poméru hlasů jenom, má-li sám
president pochyby o výsledku.
Počiná-li si nějaký poslane
hrubě proti důstojnosti a vážno-
sti sněmovny, uráži-li těžce předsedu, nebo
dopustí li se zjevného odporu proti jeho nařizeni.
jest president oprávněn takového
poslance vyloučiti na dobu nane
výše tři schůzI. Proti opatření takovému
jest dovolen apel na sněmovnu, která rozhodne
bez debaty hlasováním prostý m.
Krek
Vídeň
Udr
st sněmovna
6
article
Čl. II. Tento zákon, který nabude
platnosti v den, kdy bude vyhlášen, bude
obmezen na dobu jednoho roku
Po stránce formální se navrhuje, aby návrh byl
vyřízen nejzkrácenějšim řízením
bez jednání výborového ato hne
v prvním, druhém i třetim čtení.
Z Vídně, 17. prosince. Kluby Slovanské
jednoty, vyjímaje klub českých radikálů, schvá-
lily, aby posl. dr. Kramář podal shora již
uvedenou změnu návrhu dra. Kreka na roz-
šiření pravomoci presídenta poslanecké sně-
movny.
Účinek návrhu Slovanské jednoty
na zménu jednacího řádu.
Z Vídně, 17. prosince. 1 hod. 25 min
Ve sněmovně trvá rozruch, způso-
bený návrhem na změnu jednacího
řádu. O 12. hodině polední sešly se něme-
cký výkonný výbor, parlamentní komise
strany křesťansko-sociální a parla
mentní komise kola polakého. O 41. hod.
sešly se strany vládní ku poradě. Na 3. hodiu
svolána jest konference z ástup eů
všech stran. Na 4. hodinu svoláno jest
plenum kola polského. — Jak jsme již
oznámili v listě ranním, bude se návrh posl.
dra. Kreka a soudr. na změnu jednacího řádu
ještě dnes projednávat. Možná, ž
následkem toho nebude ž ádná schů ze
noční a že bude permanentní schůze, trvající
od středy, dnes ukončena.
doktor
Kramář
Vídeň
7
article
Výkonný výbor německých stran a změna
jednacího řádu.
Z Vídně, 17. prosince. (K. k.) Výkonný
výbor německých stran vzal v dnešní
schůzi nejdříve na vědomi zprávu předsedy- dra
Sylvestra o jeho včerejší rozmluvě a minister-
ským předsedou svob. pánem Bienerthem. Co
se týče pilného návrhu o reformě jedna-
cího řádu, který podal poslanac Krek, po
případě poslanci dr. Kramář a Udržal, trvá
výkonný výbor na stanovisku, že
nechová se odmítavě ke ziměně
jednacího řádu. Pouze poslanec Wolt
protestoval proti každé změně jednacího řádu.
Avšak vysloveno, že než by se mohlo přikročiti
ke změně jednacího řádu, musel by býti
jednací pořad úplné uvolněn a mu-
selo by býti zabráněno použiti § 14. Musely
by býti tedy odvolány všechny pilné
návrhy a poskytnuta záruka, že do 23. t. m.
budou v poslanocké sněmovně vyřízeny proza-
limní rozpočet a zákon zmocňovaci. Nebyla za-
hájena porada o meritorní části návrhu o změně
jednacího řádu. K meritorní poradě dojde teprve
ve výboru. Usiluje li Slovanská jednota vážně
o změnu jednacího řádu, kterou chtěj
také strany německé, vede k této změně
cesta jenom ta, že bude zabráněno použití § 14.
Porada o změně jednacího řádu může býti za-
hájena jenom tenkrát, zastaví-li se obstrukce
uvolní-li sa jednací pořad
Z Vídně, 17. prosince. Německé strany
vzpirají se pilnému projednán
návrhu na změnu jednacího řádu.
Žádají, aby slovanské strany vzaly nazpět veške
ré své pilné návrhy a návrh Krekův-Kramářův
aby projednával se jako návrh normální. Dříve
však, aby se schválilo rozpočtové provisorium
vykonalo prvni čtení předlohy obchodně-poli
tické.
Sylvestr
Bienerth
Krek
doktor
Kramář
Udržal
Wolt
Krekův
Kramářův
Vídeň
8
article
Slech o odročení říšské rady.
Z Vídně, 17. prosince. Ministerský před-
seda bar. Bienerth byl dnes dopoledne o 10.
hod. přijat císařem na dvorním hradě ve zvlášt-
ním slyšení. V parlamentě tvrdilo se s naprostou
určitostí, že bar. Bienerth žádal a dostal
plnou moc, aby říšskou radu, nechať stane
se v poslanecké sněmovně dnes cokoli, zejtřej-
ším dnem prohlási! odročeno u.
Z úřadního věstníku
Z Vídně, 17. prosince. (K k.) »Wiener Ztg.
oznamuje: Cisař udělil správci zahra i Václavu
Maruškovi v Klecanech zlatý záslužný kříž.
Revoluce v Nicaragui.
Z Nového Yorku, 16. prosince. (K. k.) Te
legramy ze San Jusna del Lur u Nicaragni sdě-
lují: Dle zpráv z Managui byl presiden
Zelaya kongresem sesaze n.
Z Nového Yorku, 16. prosince. (K. k.)
Bitevní loď »Nebraska«, kotvíci na rejdě brock-
lynské, strojí se k rychlému odplutí, jaks
proslýchá, do Nicaraguy.
Z Nového Yorku, 16 prosince. (K. k.)
»Associated Press« oznamuje z Managuy, že
president Zelaya oznámil kongresu
přípisem, že se vzdává svého
úřadu.
Antonomie Elsaska-Lotrinska.
Z Paříže, 14 prosince. (Pův zpráva »Nár.
Listů«.) »Figaro« uvažuje na slova »Tägliche
Rundschau«, radici Eisasanům a Lotrinčsnům,
aby byli hodni, protože jen poslušným dětem
přináší Ježíšek pěkné dárky a praví : My Francouzi,
kteři přejeme si pro Elsasany a Lotrinčany
pěkné dárky, ale nepřejeme si, aby se stali po-
slušnějšími, máme o otázce Elsaska-Lotrin ska
Bienerth
Wiener Ztg
Maruška
Zelaya
Figaro
Francouz
Vídeň
Klecany
Nový York
San Jusna
Managui
Nebraska
Nicaragua
Managua
Antonomie Elsasko
Lotrinsko
Paříž
Associated Press
Tägliche Rundschau
Eisasan
9
article
mínění příma opačné než kaneléř. Prolestujeme
zejména proti umělému rozdílu, jenž byl činěn
mezi rodiči, kteří mají právo vzpomínati na
Francii a dětmi, které nemají právo lnouti kní
srdcem.
Pro přivržence rodinných tradic je latn
these neudržitelna a kaneléř by jí zajisté nevzla-
hoval na Němce žíjící v Uhrách nebo na Litvě
přiznal by jim stálé právo ctíti svou dřívějš
vlast a tvrdil by, že v jedině generaci nemůže
vymizeti minulost několika stolell.
S druhě strany sluší zaznamenati, že žádný
člen spolkové rady před Bethmannem Holiwegem
neřeki v říšském sněmu, že heslo »Elsasko-Lotrin
sko Elsasanům a Lotrinčanňm« má v sobě cos
svůdněho a oprávněného. To dokazuje, nepoklá-
dáli Bethmann-Holiweg Elsasko Lotrinsko jeste
za dosti annektované a dosti germanisované
aby mu povolil v nynější době autonomii, že
aspoň nepojímá tuto autonomii jako pouze zdán-
livou, jako pokrytecké poloviční opatření, nýbrž
jako rozhodný krok k federativní svobodě v ráme
záboru.
Tato aufonomie, je-li odpírána dnes, nebude
povolena za dvě léta. Budou stejné překážky, to
je jisto. Litujeme svých bratří v Eleasku L
trinsku, ale blahopřejeme si jako francouzšt
P. Rocheverre.
vlastenci.
Němec
Holiweg
Francie
Uhry
Litva
Eleasko L trinsko
10
article
Král Belpů skonal.
Král Belpů skonal.
2 Brusselu, 17. prosince. (K. k.) Král
Leopold zemřel ve 2 hodiny 35
minut ráno.
Z Brusselu, 17. prosince. (K. k.) (3 1/4 h
ráno.) Smrt krále Leopolda jeh
okolí úplně překvapila. Lékar
chovali včera večer v 11 hodin ta
kové naděje, že jen jeden léka
a dvorní maršálek baron Goffine
byli přítomni v zámku Laekenu
a bděli u krále. Král zemřel em-
bolil. BaronGoffinet sděli! kolem
3. hodiny úmrtí jeho členům ro-
diny.
Z Brusselu, 17. prosince. (K. k.) V
4 h. ráno.) Večer minul neobyčejne
klidně, když náhle kolem 2. hod
20 minut zavolal král lékaře a pra-
vil: »Doktore dusím se!« Tím byll
vše skončeno. U krále byli v té
chvíli jenom doktor Thiriar a pro-
fesor Depage. Prine Albert př iby
25 minut po úmrtí králově do pal
mového pavilo nu.
z Brusselu, 17. prosince. (4 hod. 10 min
ráno.) Jedna z ošetřovatelek, které bděly u krále
slyšela ho vzdechnouti a zavolala lékaře. Když
přišel, řekl mu král: »Zadusím se doktorel«
Hned na to nastala smrt. Lékař dal mu ješté
na kvap morfiovou injekci, ale nadarmo. Král
zemřel ve 2 hod. 35 min. Mezi palácem v Lae-
kenu a Brůselem projiždí nyní množství automobilo
a kočárů Ministrům sdělena, státními telegramy
smrt králova.
Leopold
Goffine
Thiriar
Albert
Brusel
Laeken
Lae
11
article
Nový král Belgů.
Nový král Belgů.
Z Brusselu, 17. prosince. Nový král na
bude svých práv teprve, až slož
před spojenými komorami přísahu
na ústavu. Formule přísežní zní: „Přísahám
že vždy zachovávati budu ústavu a zákony bel-
gického lidu a národní neodvislost a nedotknutel
nost Belgie“.
Čekána byla zvěst tato po několik dni.
avšak i kdyby nebyla bývala čekána a náble
Belg
Brusel
spojený komora
Belgie
12
article
dání.
přišla, nebyla by vzbudila velikého vzrušení.
Ni v zemi »osiřelé«, ni v Evropě ostatní. Král
Leopold II. byl jedním z řidkých panovníků,
kteři nejsou činiteli skutečnými ni v politice
domácí, ni v politice zahraniční, Ponechával
vládu zůplna ministerstvu, zodpovědnému sně-
movně a nehleděl volnost jeho obmezovati, an
když po celá desetiletí krutým režimem kleri-
kálním dolehá na malou, ale čilou a bohatou
zemi, a nemísil se ani do hojů vášnivýcb, když
před tím liberální vláda Frěre-Osbonova hleděl
školství elrkvi uzavřiti.
A žel! nelze řici, že král činil tak z ne-
strannosti, jakož náleží moudrým králům: nikoliv
vlastní obohacování a milostné pletky byly jemu
vlastně jediným cílem životním. Jest přílis
známo, jak hleděl k svému obohacení zneužit
i svého postavení jako suverén konžský a jak
se rval po smrti choti své o dědietvi i s dcerami
svými. A ještě větší vzrušení vzbuzovaly jeho
milostné zajíždky do Paříže, jeho styky s taneč
nicí Cléo Merode a na konec s paní Vaugha-
novou, kteráž ještě v posledních letech život
jeho ovládala starce, kterýž už byl překroči
požehnaný věk sedmdesátky.
Leč nad hrobem otevřeným trapno rozdíra
tyto upomínky a dlužno dodali jen, že nebyl
Leopold II. šťasten ani v dítkách svých. Syná-
ček, přimý dědic trůnu, zemřel mu již ve věku
deseti let, nejstarší dcera, Louisa, rozvedená o
chotě svého, prince Koburgského, proslula roz
mařilostí svou, svými dluhy a procesy pro vy-
lákané klenoty a druhá dcera, Štěpánka, jež měl
někdy vstoupiti na trůn rakouský, pozbyla prvního
chotě svého známou tragedií meyerhingskou.
Leopold II
Vaugh
Louisa
Koburgský
Štěpánek
Evropa
Paříž
Syný
čeka
13
article
Leopold II. nedosáhl ni z daleka výše a po-
vahy otce svého, Leopolda I., jenž povolán byl
v r. 1831 co první »král Belgů« na trůn osvo-
bozené Belgie. Nezanechá valné stopy v dějinách
a oplakáván jest pouze z povinností.
Stůjž zde o něm několik ješté osobníchi da
životopisných:
Lecpold II. Ludvík Filip Maria Viktor (e9
dubna 1834 v Brusselu), měl od r. 1840 titu
vévody Brabantského. R. 1846 vstoupil do voj
ska a postoupil r. 1865 až na generállieute
nanta. Když dospěl plnoletosti, byl přijat r. 1853
do senátu a zasnoubil se s Marií Jindřiškou
(* 1836), dcerou arcivévody palatina Josefa.
Jsa velikým milovníkem cestování, projel z
mládí velikou část krajin evropských a navštívil
také Malou Asii, Egypt, Iadu a Činu. Po smrti
otcově (1865) ujal se vlády a nedával se nikdy
svésti k násilnému zasahování do vývoje po-
měrů. Za války německo-francouzské zachovával
přisnou neutrahitu. Pozornost věnoval hned
počátku hmotnému povznesení země, jmenovitě
zvelebení obchodu belgického. Jednak z této
příčiny, jednak z přirozené záliby pro objev
cestopisné, jež pilně sledoval a činně podporo-
val, a jich praktické využitkování dal r. 1885
podnět ke zřízení státu konžského, jehož byl
suverénem. Z manželství Leopoldova s Marií Jin-
dřiškou narodil se (1859) jediný syn Leopold.
vévoda Brabantský, který však k velikému žalu
rodičů zemřel již r. 1869, a 3 dcery, z nichž
Luisa (* 18. února 1858) provdala se za prince
Filipa Sasko-Koburského, Stefanie (* 21. května
1864) za rakouského korunního prince Rudolfa
a Klementina (* 30 července 1872) za Karla
Antonina, prince Hohenzollernsko-Sigmarinského.
Leopold II
Belg
Ludvík Filip
Marius Viktor
Marie Jindřiška
Josef
Iad
Marie Jin
Leopold
Luisa
Saska
Stefanie
Rudolf
Klementina
Antoninus
Belgie
Brusel
Egypt
Leopoldov
Hohenzollernsko
Leopold I
Lecpold II
15
article
Po smrti 10letého synáčka krále Leopolda m
prohlášen byl následníkem, jelikož selský zákon
v Belgi platný ženy z následnictva vylučuje.
brafr králův hrabě Filip Flanderský. Ale také
tento i jeho nejstarší syn Baldonin předčasně
Leopold m
Filip flanderský
16
article
V drobném prodejie
ranní číslo o sobě . . za
večerní
. . . . za 4k
Ve filiálkách na venkově
ranní čislo . . . . . . .
vočerni . . . . . . . . 5 h
Inseráty
platí se hotové napřed.
Předplacenlí a insorty přijíma
administraco v Marianské ul., 3.
Tam nacházejí se tát
redakce, tiskárna a sxpodice
„Národních Listů“
Rukopisy se novracojl.
17
article
zemřeli. Stal se tudiž králem dnes druhý sya
hr. Fianderského Albert.
Albert I. narodil se 8. dubna 1875,
jest ledy 34 let stár. Albert, jenž od plnoletosti
své jest senátorem, zabýval se dosti živě politi-
kou a nastoupil r. 1908 i cestu informační po
státu konžském, aniž ale něčím k odstra-
nění zlořádův tamějších přispěl.
Přes to ale po návratu uspořádal mu belgický
lid ovace, spíše však z hněvu proti králi pa-
nujícímu nežli z nadšení pro následníka. Mezi
timto a králem nebylo proto také žádného sku-
tečně srdečného poměru.
Chot Alberta, nynější královna Alžběta,
provdána 2. října 1900, jest třetí dcera ne-
dávno zemřelého věvody bavorského a zároven
očního lékaře dr. Karla Teodora. Vyniká vzdělá-
ním i slíčnosti.
Z obou synů její narodil se Leopold, ny-
nější následník, 3. listopadu 1901, druhý syn
Karel Theodor jest o 2 léta mladší. Třetím dí-
tétem jest třiletá princezna Marie.
Král Albert žil již jako následník v nej-
lepších stycích s dvorem pruským a má
i česlné poslavení ve vojsku německém.
O jeho sympatiích pro Francii, jež strýe
jeho Leopold II. nepopíratelně choval, není však
nic známo, ač jest Belgie mluvou, dějmami
sousedstvím svým především s Franci
spřizněna.
Albert
doktor
Karel Teodor
Leopold
Karel Theodor
Marie
Leopold II
Francie
Belgie
královna Alžběta
18
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
Ve Vídni, 17. prosince.
(Zvláštní telef, zpráva »Nár. Listů«.)
Obstrukce v poslanecké sněmovně.
Skandály, způsobené s galeriía
loží.
Z Vídně, 17. prosince. Noe minula klidně,
netoliko v zasedací slni, nýbrž také, což dlužno
zvláště připomenouti vzhledem na události, které
se sběhly včera večer také v ložich a na gale-
riích. Teprve o půl 6. hodině ranní došlo
ke skandálu za řeči posl. Hyrše
který způsobil dolnorakouský zemský poslanee
a purkmistr města Sv. Hyppolitu Pittner
týž pán, který zosnoval německou revoltu prot
návštěvě českých turistů ve Vachavě. Přišel
čtvrt na 6, provázen několika pány a dámou do
vestibulu parlamentního paláce a přál si, aby
mu vyvolali nějakého německého poslance svo-
bodomyslného. Pravili mu, že jest ve sněmovně
posl. dr. Stölzl. »Ten jest mituze málo
liberální,« odvělil Pitiner. »Liberál-
nějšího na skladě již nemámel«
bylo mu odpověděno. Bylo viděti, že dáma jest
střízliva, páni však že byli poněkud r oz-
jařeni — patrně celonočním pobytem poblíže
lihovin. Pittner dostal se — nevíme věru jak —
do lože, kde si počinal velmi nepokojně. Marně
konejšila jej dáma. Odtahovala jej pořáde od
rampy, nad kterou se nakláněl. Pojednouji
odstrčil a počal křičel, ukazuje na poslancs
Hyrše: »Co pak ten tam mluví? Te
může býti také čínština! Tomu
nikdo nerozumí! Vy zlodějovél
Vy pakáž! Vy padouši! Chceme
míti lacinou práci!« Posl. Buříval po
znal křiklouna a zvolal naň: »To jest Pittnee
ze Sv. Hyppolitu. Patrně přicházi z ně-
jaké krčmy a také se podle tohe
chovál To jest skandál, tak ze chová zem-
ský poslanec!« — Z nařizení vicepresidenta
dra. Steinwendra, klerý právě předsedal, byl
posl. Pittner z budovy sněmovni
vyveden. O 6. hodině ranní skončil Hyrš
Noe
Hyrš
Hyppolit Pittner
doktor
Stölzl
Pittner
Posl
Buříval
Hyppolit
Vídeň
poslanecký sněmovna
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Za mrtvým hercem
Vzpomínka na upřímného přítele. Napsal L adís lau
Chmelenský.
Když jsem letos za pošmurného srpnovéh
dne přijižděl od roudnického nádraží do útul
ného, malého místečka v českém Středohoři
kdež od let trávím svou dovolenou, ukazova
mi starý listonoš Š falda z daleka, že má pre
mne psaní. Otevřel jsem a čell:
V Nové Pace, 5. srpna 19 9.
Velectěný příteli !
»Nesli ho na marách nepřikrytého.«
Koho?
Olelie nikdy neřekla.
Mne neslitaké a já povím
Trpím nervosou, nevím již jak dlouho: ponledn
dobou vyvrcholila v záchvaty závraťové. Při nepatrné
procházce to se mnou uhodí na rovné cestě a musím
být domů doveden, neb odnesen. Eogegement u di
vadla bych už přijmout nemobl.
Jednou mne to stihlo doma.
Bytná a posluhovačka po krátké úradě nechal
mne odnésti do nemocnice.
Dali zavolati dva zřízence a »ti mne ne sl
nanosítkách nepřikrytého.«
Diváků, jak jsem ve málobách pozoroval, byl
mnoho, herci to mají rádí — mně to bylo jedno.
Donesli mne nahoru, hodili do vřelé vody, vy-
koupali mne, dali mi komisní prádlo, odnesli do
velké síně, položili na lůžko, přiloživše mně pytel
ledu na hlavu.
Nevím, jak dlouho jsem byl v bezvědomí, ale
rozhližeje se po místnosti — poznal jsem refektař
kdež jsme před léty hráli s Pokorným divadlo.
Nová Paka
20
article
Zvolna počínal jsem usfnati. Dávali jsme
»Žebravého studenta« — tančil jsem se Zelenkovou
krakoviak a všichni ti staří známí se kol mne kupili —
byl jsem šťasten, že je zase vidím, vždyť jsem je
měl tak rád!
Pobyt v nemoenici nepříjemný nebyl. Samt
»lehčí« pacienti, vandráci, vůdcové procesí — a tak
co z okresu bylo tam dodáno — cítil jsem, že se
do té sebranky jak náleží dobře hodím. Vážili si
mne velice a byli ke mně samá ochota. Dlouho do
noci se vypravovalo a virtuos na foukací barmoniku
hrál pod dekou, což se velmi dobře poslouchalo
Ošetřovatelky a služky jsou sestaveny z mladých,
hezkých děvčat — jako druhdy náš ženský sbor
samě lýtko, samá — tento — což se v kratkých.
modře prubovaných sukýnkách dobře vyjímná. Inu —
fešácký špitáll
Po uplynutí lýdne zavedl jsem s panem doktorem
Matysem následující rozmluvu ve verších:
Ja: »Zitra bych rád šel už domů.«
On: »I nemám nic proli tomu.«
(Prosa.)
»Leč vyléčen ještě nejstel
Slíbil jsem zachovávati přísně příkazy lékařsk
— což také ve vlastním zájmu činím.
Léčení mé záleží v naprostém vegetariänství.
Žádné pívo, žádné víno, žádný tabák, žádné maso
— mně to nevadl.
Zažil jsem u různých společností tolik bídy
hladu, že bych tenkrát můj nynější vegetariánský
obídek byl považoval za posvícenské hody.
Se srdečným pozdravem Vám,
Zelenkův
Matys
Prosa
21
article
Váš upřímný, starý
22
article
Aleš Hondek.
Odepsal jsem ihned, jakmile jsem se po-
někud ve svém tuskulu uhostil, litoval vřele
jeho nemoci a zval Houdka srdečně, aby, ž
přijede do Prahy — což dělo se pravidelně
o velikonočních noremních dnech — považoval
jako obyčejné můj domov za svůj.
Na tento dopis odpověď však již nedošla
a pátého listopadu dočetl jsem se v denních
listech, že hereciveterán Alois Houdek skončil
předešlého dne v Nové Pace sebevraždou.
Houdek narodil se r. 1839 ve čtvrti svato-
petrské v Praze jako syn strojníka. Datum ne-
pamatuji, říkal jen, že právě s Marianské hradby
hřímala děla. Poprvé viděl jsem jej u divadelní
společnosti Josefa Jiřího Staňkovského, Švandova
zetě, v r. 1872 v Hradci Králové, kde jsem
studoval. S ním byli — mimo jiné — tehdy
členy společnosti Slukov, Syřínek, Pokorný
Kaška, Kubik, Čížek, Kristerius, Šlpek, Ullrichová.
Bydžovská, Grunnertová, Syřinková, Veselská,
Čížková a Staňková.
Tenkrát jako student viděl jsem v něm
pouze dobrého herce, později, když jsem dospěl
a seznal jej blíže, naučil jsem se v něm ctí
i výborného člověka.
K mé vlastní divadelní společnosti příšelse
Hondek
Houdek
Josef
Jiří
Staňkovský
Švandův
Syřínek
Kašek
Kubik
Kristerius
Ullrichová
Bydžovská
Grunnertová
Syřinková
Veselská
Čížková
Staňková
Praha
Nová Paka
Hradec Králové
Slukov
Šlpky
23
article
svou o tři léta starší cholí Babettou, rodem Ju-
lišovou, již téměř ke konci své divadelní čin-
nosti a byl jako Jan Vávra, Pulda, Lier, Kafka.
Charvát, Gabriel, Blažek, Nový, Písecký, Paelo
a Zvíkovský, dávno zesnulý již Václav Černý.
a letos v lednu v pražském blázinci zemřevš
Alex Šlégr, pak Ryšavá, Procházková, Košnerová
Mařka Wintrová, Julča Kaucká a Božena Merhau
tová, jedním ze stěžejných sloupů mé činohry
Houdek i jeho choť, která ho ve smrti a
o rok předešla, byli oba lidé z míry skromní
tiší a hospodární. Tomu také nasvědčuje témět
neuvěřitelné faktum, že si u divadla, kdež z pra-
vídla každý o peníze přijde, uspořili malý ka-
pitálek 7000 korun.
Roku 1896 začala Houdková churavěti
její manžel mi svěřil, že jí cestování již ne-
svědčl, že se hodlá usadit na místě trvale. Na
můj dotaz, jak a kde, oznámil, že obdržel v Nové
Pace, v kanceláři advokáta dra. Knizla míst
solicitátora, se služným 80 korun měsíčně
S tím, pak z invalidní podpory herecké jednoty.
která obnášela u obou manželů dohromady
kolem 320 korun ročně a s úroky svých úspor
že troufá si být skromně živ.
Vávra
Pulda
Lier
Kafka
Charvát
Gabriel
Blažek
Černá
Šlégr
Ryšavá
Procházková
Košnerová
Wintrová
Kaucká
Merhau
Houdek
Nová Paka
Paet
24
article
Ujišťoval mne, že nemá nijaké příčiny clti
se u mé společnosti nespokojeným a podotkl
výslovně, že počká, třeba i několik neděl, až
se mi podaři najíti za něho náhradu. Tato s
záhy vyskytla v osobě taktéž již tragickému
osudu podlehnuvšího Františka Šípka a 28.
máje roku 1897 rozloučil jsem se s manžely
Houdkovými, stěhujícími se do Nové Paky, co
nejsrdečněji. Bylo mu tehdy 58, jí 61 rok.
Leč v písemném spojení zůstávali jsme
ustavičně a uveřejním někdy řadu jeho dopisů,
stejně svérázných, jako onen v čele této črly
otišténý, na doklad, jak bystrým, při tom dobrým
a upřímným člověkem Houdek byl. Vidím jej
dosud před sebou. Postavy prostřední, spíse
malé, s výraznou, bizarrně formovanou lebkou,
pečlivě přičisnutým řídkým vlasem, ostrým
nosem a velikýma, jaksi strnulýma očima, upo-
minajtcíma poněkud na oči rvbl.
Šípek
Houdkův
Houdek
Nová Paka
25
article
Dokud byl zdráv, nebylo u něho o vtip
nouze. Tak pamatují se zvlášté na příběh.
který odehrál se mezi ním a nedávno zesnulým
Karlem Lierem. Hráli oba skoro týž obor,
ovšem že Houdek stál vždy jaksi ve stínu umě-
lecky silné individuality Lierovy a tím se vyvi-
nula mezi oběma jakási řevnivost, která jim
však nevadila, aby se přátelsky stýkali. Houdek
chodíval si vždy ve dne skromně, ale čistě,
když však večer šel do divadla, oblékal své
nejobnošeně,ší šaty, aby ušetřil. Neměl se pro
koho strojit. V divadle oblékl se do kostymu,
odpovídajícího jeho roli, po představení pak
chodival se ženou denně — až na řídké vý-
jimky — rovnou domů. Lier naproti tomu chodi
si ustavičně elegantně, na ulicí i večer, po di-
vadle do hostince, kdež jako výborný společník
byl hostem nad jiné vítaným. Bylo to svého
času v městském divadíe v Turnově, kde (ten
krát aspoň) v šatnách herců z ohledů bezpeč-
nostních nebylo dovoleno používati jiného světla
než svíček.
Lier
Houdek
Lierův
Turnov
26
article
Kdysi, za večera byli herci v garderob
již shromážděni a ličili se k představení, majíce
své občanské šaty, z nichž se svlékli, rozvě-
šeny po rohatinách na zdi upevněných. Pod
těmito táhlo se podle zdi, as ve výši jednoho
metru od podlahy, vodorovně upevněné prkno.
na něž si kladli herci odložené drobné před
Pojednou vešel Houdek a vyňal z koše
napřed sem již přinešeného jednotlivé částky
svého večerního úboru. Lier povšiml si Houd-
kova obnošeného klobouku, který visel na jed-
nom ze hřebiků a nenápadně posunul hořící
svíčku právě pod Houdkův klobouk. Houdek
tvářil se, jakoby zcela nic nepozoroval, postavil
však jinou svíčku pod Lierovy, na protějši
straně pověšené nové spodky. Lier pozorovav
po očku upřeně, kdy Houdkův klobouk »bude
dost«, si loho nepovšiml, za to ostatní herci
pozorovali mlčky a pozorně oboje.
Pojednou se vyvalil z Houdkova starého
prohořelého klobouku dým a současně rozhosti
měty.
Houdek
Lier
Houd
Houdkův
Lierův
27
article
se po šatně penetrantní zápach doutnajícího šat-
stva. Lier, podivav se klidné po svém zvyku
přes brejle, upozorňoval:
»Houdku, támhle vám doutná klobouk.«
Tónem dobráckým ozval se oslovený, který
si právě lepil vous: »A co je vám do toho
Já vám taky neříkám, že vám támhle hoři kal-
hoty«
Takových a podobných kousků dalo by so
vypravovat bez počtu. — Jako herci slušely
Houdkovi nejlíp šarže, ač i ve velikých úlohach
charakterních míval často úspěch. Nejvíce se
líbil v rolích bohatých, něžných tatinků, tak na
příklad jako švec Sokol v obraze ze života „M
Vojtíšek“, neb bankéř Janáček, v nyní již témět
zapomenuté Moserově veselohře „Ultimo“, kte-
rou sies oblibou volil ke své benefici a v níž
našel vždy tóny nevšední dobroty a měkkosti.
Mně speciálně nezapomenutelným zůstane jeho
„zvoník Jonáš“ v Sardouově „Vlasti“. V moder-
ním repertoiru podal jako Bayerle v „Režné ko-
šili“ a Blimm v „Katakombách“ výborné ukáz-
ky svého realistického pochopení úloh, pepřené
suchým humorem. Byl též vždy pohotov pro
různá extempore a znám i jako příložitostn
básník. Stůjž zde uvedeno veršované proslovení,
kterým uvítal v lednu 1897 v Hradci Králové
při večírku, pořádaněm tamní inteligencí na po-
čest Vojty Slukova, bývalého svého druha
z dob pobytu u malých společnosti:
Víš, co je nízká kulisa?
znáš čilý život za ní?
Umělče v zlaté kapličce
s úctou vzpomínej na ni.
Je svatokrásné umění.
jet lidstvu nebes darem,
světější je však nadšení
to přioděné cárem
Je nizounká ta kulisa,
jak chaty českých lidí,
kdo v ní se zrodil, palácem
se jemu býti vidí.
Zrozen tak mnohý velikán
v té české chatě nizké,
tak i to české umění
jo české chatě blízké.
Lier
Houdek
Vojtíšek
Janáček
Moserův
Jonáš
Sardouův
Vojta Slukův
Hradec Králové
Sokol