1
masthead
V Praze, v pátek dne 18. listopadu.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20b
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
Praha
5
article
Číslo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Praha
6
article
LSIi
LSIi
Předplaeení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
8
article
Předzvěsti offensivního postupu na
řece Ša.
Z Londýna, 17. listopadu. Tokijs ký
zpravodaj »Standardu« oznamuje ze v če-
rejška: Japonští stratégové tvrdí, že posta-
vení Rusů na řece Ša samo sebou jest nebez-
pečné, jelikož offensivní postu
odtud jest nevýhodným a ústup
velice nejistou věcí. Ze Šanchaje
telegrafuje se témuž listu, že ruská nejkraj-
nější hlídka pravého křídla, v síle
3000 mužů pěchoty, jízdy a dělostře-
Iectva, uhodila u Maitaho na opevněné
postavení Japonců a zahnala tyto se
značnými ztrátami zpět.
Zmařený úklad japonský na
generála Stesselja.
Z Londýna, 18. listopadu. »Daily Te-
legraph« oznamuje ze Šanchaje: Na ge-
nerála Stesselja chystán byl vel-
mi dobře promyšlený úklad se
strany japonské. Osm dobrodruhů, pře-
strojených za Číňany, chtělo se přepraviti na
džunkách k Port Arturu, jakoby dováželi potra-
viny. Jeden z těchto měl se dáti
předvésti generálu Stesseljovi
odevzdati mu důležitou zpráv
jakousi. Zatím však generál Stessel
byl o záměru tom vyrozumén a převlečení Čí-
ňané postříleni. Nalezeny u nich revolvery
dýky.
Podezřelé chování Číny a gene-
rála Ma.,
Z Paříže, 17. listopadu. »Peti t P ari
sien« dovídá se z Mukdenu: Hnutí mezi
Číňany jest velice podezřelé. Generál Ma
opětnjě začíná vystupovati na je-
viště. Rozmnožuje kvapně svou ar-
mádu a žádal opětně japonské dů-
stojníky za instruktory. Vůbec na-
lezá se nyní v neustálém styku
s Japonci. S ruské strany učiněna všechna
možná bezpečnostní opatření.
Rus
Stesselja
Číňan
Port
Stesselj
Stessel
ma
Japonec
Londýn
šo
Čína
Paříž
Mukden
Daily T
Ma
9
article
Nehoda japonského dělostřelectva
při přechodu řeky Ša.
Z Londýna, 18. listopadu. »Morning
Post« oznamuje: Japonské dělostře-
lectvo v síle dvou batterií pokusilo seo
přechod řeky Ša přes led. Sotv
že první děla vjela na poměrně
slabý ještě led, probořila se. Další
přechod tím byl překažen a zne-
možněn.
Japonské rozhořčení proti Něme-
cku pro porušování neutrality.
Z Londýna, 18. listopadu. Tokijští zpravo-
dajové »Morning Postu« oznamují, že
všechny listy tokijské s velikou rozhorleností
vyslovují se o chování se Německa vůči Rusku
a píší: Německé loďstvo patrně z nej-
vyššího rozkazu obsluhuje baltické
loďstvo na jeho cestě. Nepochybujeme ani
na chvíli, že Německo jest tajným
spojencem Ruska. Což nemá tolik od-
vahy prohlásiti se veřejným spojencem ? Pak
promluví za nás Anglie a Amerika
Carův rozkaz k organisaci vzdu-
choplaveckého sboru.
Z Petrohradu, 18. listopadu. Dle carského
rozkazu má v nejkratší době sibířská set-
nina vzduchoplaveckého sboru
rozmnožena býti na jeden prapor
Důstojníky jeho mají býti vesměs inženýři a tech-
nicky vzdělaní důstojníci.
Dnešní stav projednávání nočn
příhody v Severním moři.
Z Londýna, 18. listopadu. (C.-B.) Z Pe
trohradu se oznamuje: Dota z y, učině-
nými jak na anglickém vyslanectví, taku
ruského zahraničního úřadu, zjištěno, že
znění rusko-anglické dohody v zá-
ležitosti afféry hullské se projed-
nává způsobem naprosto mírným
a uspokojivým. V zahraničním úřadě bylo
dnes odpoledne prohlášeno, že mezi tímto
úřadem a admiralitou není nej-
menšího rozdílu ve smýšlení a po-
suzování celého případu.
Carův
šo
Londýn
Německo
Rusko
Anglie
Amerika
Petrohrad
severní moře
Morning Post
10
article
Otázka celá vede se v principu ve smyslu
anglického návrhu vyšetřování. Současně však
přikládá se navržené změně textu
značný význam. Tvrdí se, že Rusko nemůže
připustiti, aby v dohodě vysloveno
bylo potupení námořních důstoj-
níků ruských v afféře hullské zú-
častněných. »Novoje Vremja«, pro-
mlouvajíe o této záležitosti, píše, že anglická
vláda snaží se zaměniti výšetřující úlohu
komise s úlohou trestajícího soudce,
k čemuž ovšem nemá práva. (Reuter.)
Výslech a výpovědi rybářů hull-
ských o noční srážce.
Z Hullu, 18. listopadu. (C.-B.) Při vyše-
třování v afféře hullské vyslýchán byl včera
kormidelník rybářské lodi »Gull«, který
podobně jako všichni až dosud vyslechnutí
svědkové tvrdí, že se mezi rybářskou
flotillou anglickou oné noci ne-
nalezala žádná japon. torpédovka
ani jinakájaponskálod. Ruské válečné
loďstvo zastavilo jen na dvě až tři lodní
délky od »Gullu« a vypálilo. Dále vy-
pověděl týž kormidelník, že když při
palbě přes obrubu lodní dolů pohlédl, tu
spatřil loď, jejíž všechna světla byla
shasena. V prvém okamžiku považo-
val ji za torpédovku. Později prý se uká-
zalo, že to byla poselná loď »Alf a«.
Na otázku z ástupce ruské vlá dy,
Hull
Gull
Rusko
Reuter
Novoj Vremja
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Jeseř.
12
article
Páter Jan se připravoval na nedělní kázání.
Bylo odpoledne v sobotu ke konci října.
Páter Jan byl u velkého gotického okna
svého pokoje. Držel se římsy, hlavu maje sklo-
něnu na ruce a pozoroval podzimní krajinu.
Neodrážel se příliš od její melancholie se
svojí černou klerikou.
V zahradě stál velký kaštan s haluzemi se-
žloutlými nebo hnědě zelenými už skoro holý.
Byl smutný jako chřadnoucí stařec, a plody jeho
válely se kolem po písku a v trávě. Chvílemi se
ulomil list; padal, toče se a narážeje o větve
klesl mezi ostatní, jimiž žloutla se již země,a
které postýlaly zelené záhony jako mrtví motýli.
Páter Jan sledoval každý list očima a po-
zoroval jej tak dlouho, až se zase utrhl jiný.
Bylo mu teskno; v každém listu viděl smre
a konec.
Bylo mu líto těch umírajících ozdob, jež
klesaly k zemi němě, bez obrany, bez výkřiku.
Byl by je býval chtěl oživit', přál si, aby měl
moc přivolati jaro, vdechnouti zeleň těm žlutým
mrtvolám a ozdobiti jimi zase holé větve ka-
štanu.
Bylo mu smutno — smutno takovým
smutkem, který umrtvuje, zbavuje vší naděje,
vynucuje slzy a vzpomínky.
Bylo mu líto umírajících listů, protože cítil,
že ta smet, ta beznaděje je údělem — jeho — —
V dáli se hnědala pole, a kolem lesklé hla-
diny rybníka louky byly skoro svěží svou ze-
lení uprostřed jednotvárných, zoraných polí. Vše
osvěcovalo slunce, klonící se k západu nesmě-
lými paprsky, jež zářily sice, ale nehřály.
Páterovi Janovi bylo stále smutněji.
Bloudil myšlenkami v minulosti — —
Před desíti léty byl také v této krajině.
Studoval tehdy práva a byl šťasten.
Tam na té cestě, jež se vine od rybník
mezi topoly, vždycky na ni čekával. Přišla
Jan
13
article
s úsměvy a láskou, a pak spolu chodívali
tisknouce se k sobě, plni štěstí a bezstarost-
Vítr svál uschlý list na okenní tabuli a
vyrušil ho z myšlenek.
Vzpomněl si na kázání: Chtěl psáti o víře
naději a lásce. Obrátil se ke stolu, vytáhl arch
papíru a chtěl začíti. .
Po chvilce přemýšlení podepřel si rukou
čelo a zadíval se do okna. List, který tam před
chvílí uvízl, se zvolna snášel po skle. Ještě
jej zahlédl v dolejší tabuli; pak zmizel do-
cela —
Tehdy byl také podzim. Také padaly listy
Hlavinku měla položenu na jeho prsou; onji
chvílemi líbal na čelo. Žlutý list ji spadl do
vlasů. A on jí řekl:
„Hleď, miláčku, i strom tě miluje — p
listech ti posílá polibky.
Vzal jí jej s vlasů a smál se:
„Ale já žárlím i na ten strom; chci, aby
byla jen mojí. Viď, dušinko, nikdy tě nebude
líbat nikdo mimo mě?
Byla nějak zaražena, nelíbala ho tak jako
Hlavinek
15
article
jindy
Ptal se jí.
A když mu řekla, proč se nesměje, byl ne-
výslovně nešťasten. Toho, co uslyšel, se ne-
nadál, a tím byla rána těžší, že byla neočeká-
vaná. První otřes štěstí, ale zničující
Musí se vdát —
Příští dni byly pro něho mučením.
V cestu sňatku jejímu se stavěti nechtěla
bál se, aby mu kdysi nevyčítala, že se stal pů-
vodcem jejího neštěstí.
Sám byl příliš mlád, než aby jí mohl na
bídnouti život.
Ale doufal stále v náhlý obrat, ač o na-
ději té nevěděl, a myslil mnohdy, že je úplně
připraven ji ztratit.
Sňatek její ho však morálně ubil.
Mnoho dlouhých, zimních večerů proplaka
slzami bolesti a málomocnosti
Ona byla daleko.
Víte svištěl, a v tmavá okna šlehal sníh.
Hlodala ho beznadějná žárlivost.
Teď v těch okamžicích, kdy on tady sedí
opuštěn, pokořen — — — ji její muž svírá ve
své náručí, líbá ji a v duchu se vysmívá
jemu —
V těch chvílích jím lomcoval vztek, dech
se mu zatajoval, a v oči se mu draly palčivé
Tu ji miloval nejvíce. Vzpomínal, jak ho
líbala, jak cítíval pohybující se její rty, které
mu šeptaly i při těch polibcích, jak ho má
ráda —
Teď libá svého muže právě tak.
A pak klesal zlomen lítostí a dlouho pla-
kával —
Čtyřikrát mu psala.
Sejít se s ním nechtěla, ač ji zapřísahal,
že hyne zoufalstvím.
Vít
17
article
Později se dověděl, že se jí narodilo dítě.
Tím ji ztratil úplně.
Nepřekvapovale ho, že s ním potom pře-
rušila veškery styky; nevyčítal jí, neboť ji mi-
loval a pochopoval.
Ale teď byl zcela opuštěn.
Osiřel se svou smutnou láskou. Nereptal.
Viděl v tom osud, jejž nutno snášet
Život přemohl lásku.
Ještě jednou jí psal, naposled. Loučil se
s ní a oznamoval jí, že vstoupil do semináře.
Místo ženy — tmavou kleriku.
Když ztrácíme naději, ztrácíme vše.
A seminář dává jen naději v život věčný;a
život věčný chce smrt — —-
Zapadající slunce vroubilo žlutě silhouetty
kaštanu.
V pokoji bylo šero; jen na stropě lesklo se
několik zářných pásů od posledních. paprsků.
Tma zvolna houstla, a z černa bělalo se
na zdi tělo Kristovo jako fantom.
Bylo ticho, rušené jen chvílemi dušeným
vzlykáním.
Páter Jan plakal —
Kristův
Jan
18
article
Václav Reichal.
Reichal