Ročník xl.

Č. Budějovice, 5. září 1912.

Číslo 36.

Nov

ihočes

Jihočeský orgán českoslovanské sociální demokracie. Předplatné: na celý rok K 4.80, na půl roku K 2.40, na čtvrt roku K 1.20, Německo na rok K 5.48, ostatní státy K 6.88. Vychází každý čtvrtek o 10 stranách. V drobném prodeji číslo 8 hal. Reďakční uzávěrka v úterý večer. Redakce, administrace a expedice Č. Budějovice, Dělnický dům. Účet pošt. spoř. č. 68.657. Inserty plati se při objednání. — Majitelé XVI. a XVII. kraj soc. demokrat. organisace v Čechách. Stížnosti na Jana Permana Děln. konsum C. Budějovice. DĚLNICKÝM OTCM A MATKÁM bezpro- středně před zápisem do škol připomínáme jich lidskou a kulturní povinnost: Dáti svým dě- tem výchovu v mateřském jazy ku. O hesle a zásadě „České dítě patří do české školy“ bylo toho již tolik napsáno a namluveno, že to neustálé, rok jako rok se opakující vyzývání českých rodičů, aby svým dětem dali českou výchovu, je jen dokladem slabosti české povahy, která lehko- vážně pomijí konání toho, co druhý národ pova- žuje za svoji první povinnost. Nebo četli jste snad někde, že by Němci musili psáti časopisecké a kniž- ní úvahy o tom, že německé dítě patří do něme- cké školy? Nečetli, poněvadž u Němců a každého druhého kulturního národa rozumí se to samo se- bou. Jenom u nás hřeší ještě mnoho rodičů a z růz- ných důvodů dávají své české děti do německé

školy. Dávají jim německou výchovu, zapomínajíce ve svém bludu, že na vlastních dětech páší tak zločin. My, sociální demokraté, nejsme žádnými šovinisty a s oficielním vlasteneckým světem jsme v naprostém zásadním rozporu, ale jsme také pří- slušníky svého národa a vždy stojíme na té zá- sadě, aby dítě vychováváno bylo mateřským jazy- kem. A pravíme otevřeně: Je špatným sociálním demokratem ten dělník, který své děti posílá do německé školy. Podívejte se jen do severních Čech a do Vídně, kdo tam plní naše české menšinové školy. V převážné většině jsou to sociální demo- kraté a tento fakt nepopirají ani vlastenecké kor- porace. Tam na severu a ve Vídni nasazuje český dělník, náš soudruh svoji existenci, je propouštěn z bytu a z práce, vypovídán z obce, ale neleká se toho a dává svým dětem, co chudý otec svým dě- tem jedině dáti může — výchovu školskou v ja- zyku mateřském. — U nás, v jižnich Čechách vi- dime ale mnoho dělnických rodin, které za oka- mžité a namnoze jen zdánlivé výhody plní svými dětmi poloprázdné učebny německých škol. To není zdravý zjev a je potřebí na škodlivé jeho účinky neuvažujíci rodiče upozorňovati. My jistě nijak nejsme proti tomu, aby se člověk naučil znáti co neivice řečí. Naopak dodáváme, že čim více člověk zná, tim lépe pro něho, a zejména pro dělníka.

Ale je zvrácená taktika, když malé, šesti- nebo osmileté dítě českých rodičů dáte do německé školy. Takové dítě musí duševně zakrnět a že mlu- víme pravdu, toho dokladem je právě dorost če- ský z německých škol vycházející. Známe rodiny, kde rodiče se svými dětmi nedovedou se řádně smluviti. To z nich udělala německá škola, která sice je a musí býti studánkou kultury pro německé dítě, ale pro české dítě stává se hotovým peklem. Takový dorost je ovšem nejlepším materiálem pro assimilaci, pro odnárodňování a k tomu pomáhaji — čeští rodičové sami! Hřeší nejen sami na sobě. ale i na svých dětech a i na hospodářských jejich zájmech, poněvadž těžko se z takového odchovan- ce školy, jejímuž jazyku nerozuměl, vychovává člověk zásadový, celý, na nějž v politickém a ho- spodářském životě lze spoléhati. Německy se vaše děti mohou jinak naučiti. V pozdějších letech v po- kračovací škole, konečně i na škole české, kde němčina, nechť již co povinný nebo nepovinný předmět se zavádí. Proto vám píšeme tyto řádky, abychom vám připamatovali vaši povinnost: Dej- te svým dětem českou výcho vuí

Organisacím a soudr

PURKARECKÝ PŘÍPAD budou se na kompetentních mi- stech dožadovati zakazování so- ciálně demokratických schůzí...“ Z lokálky mladočeského „Českého Denníku“ ze dne 29. srpna. 1912. V Purkarci, přírodní krásou bohaté, hospodář- sky ale chudé jihočeské obci, podařilo se nám po úspěšně skončené stávce plavců probuditi tamější dělnictvo k čilejšímu životu. Svoláno bylo několik schůzí pěkně navštívených, dělnictvo, zemědělcia plavci jeví zájem o plánovitou práci organisační přestalo zbytečné utrácení peněz při pivě a kartách. mizí řevnivost a nepřízeň jednoho dějníka k dru- hému, nastupuje na místo toho všeho vzájemný pocit dělnické solidarity, a to není vhod nějakému svobodomyslnému dopisovateli plzeňského orgánu dra Kramáře, který ve shora citovaném čísle píše v dopise z Purkarce: „Zdejší sociální demokraté v pořádání schůzí jsou neúnavni. Stále někdo z budějovického ve- dení jezdí je sem „poučevat“. Poměry násled- kem tohoto dospěly tak daleko, že mírumilovn občané, vidouce následky stálého tohoto štvani jedněch proti druhým, usnesli se podati na pří- slušné místo zvláštní memorandum, v němž mi- mo jiné budou se dožadovati zakázání těchto schůzí, neb aspoň obmezení jich na miru nej- menší. Žili jsme zde stále v klidu, neb srostl jsme všichni spolu a navzájem si vypomáhali.

Nebylo rozdílu mezi rolníkem, chalupníkem, dom- kářem neb dělníkem. Až od té doby, co stala se naše obec eldorádem sociálně demokratických demagogických agitátorů, je po klidu. Jeden v druhém vidí nepřítele, ač od dětství spolu se snášeli, nesouce břímě svého povolání. Jsou za- jisté jiné cesty, po nichž možno dojíti k hmot- nému i duševnímu povznesení celých stavů i jed- notlivců, nežli osočováním a štvaním. A u nás našli se bohudík lidé a těch je velká větši- na, těch, kdož souhlasí s naším stanoviskem, jak denně o tom máme doklady. Venkovský lid ne- potřebuje rad soc. demokratických, neboť stálým deklamováním o bídě a nouzi na schůzích — je- ště nikomu se nepomohlo. Tu jest třeba práce reelnější: jíti ruků v ruce za společným cilem ne rozbíjeti české řady vzájemným rozeštvává- ním stavů.“ Otiskujeme zúmyslně celou lokálku, která je výbornou charakteristikou našich poměrů. Podotý- káme předem, že není nás tajno, že purkarecký dopisovatel „Českého Denníku“ není příliš daleko od tamějšího ohecního úřadu a že je také jedním věrným poddaným Jeho Jasnosti, kteří nedovedou chápati vývoj poměrů a myslí, že socialism musí se zastaviti u Karlova Hrádku. „Mírumilovní občané“ v Purkarci zvláštním memorandem budou se tedy domáhati zákazu so- ciálně demokratických schůzí. Půjdou na c. k. okres- ní hejtmanství v Č. Budějovicích a budou upozor- ňovati na to, že sociálně demokratické schůzev Purkarci jsou s to, ochromiti veřejný pořádek! Bu- dou dokazovati, že v Purkárci se lidé od jakživa dobře snášeli, ale socialisti z Budějovic, ti že ve svých slovech nosí tam nesvár a nenávist, že ne- uhům ovenivšech tiskopisů knihtiskárna „Mírumilovní občané v Purkarc

ašem kraji doporučuje se ku zho- elni

doporučují lidu, aby bez reptání „nesl břímě svého povolání“, ale že purkareckým plavcům a zeměděl- cům říkají, že mzda K 1.20, K 1.60, nebo nejvýše K 2— jest pro dělníka, který má živit několi- kačlennou rodinu, nedostatečnou, a že musí žádat Jeho Jasnost a jiné zaměstnavatele o zvýšení mzdy Mladočeští agrárnici z Purkarce budou prosit c. k. hejtmana, aby zakazoval sociálně demokrati- cké schůze, na nichž se mluví plavcům o tom, že schwarzenbergská robota je něčím nezákonnými A ta robota v Purkarci je. Dělník tady úpí pod jařmem jihočeského krále jako snad nikde jinde. Nechte si o tom, pánové z mladočeských redakcí, vypravovati od plavců z Purkarce, Zlaté Korunya jiných míst, jděte do jejich rodin, poznejte jejich život a jste-li lidmi, budete mluviti jinak. „Protest proti demagogii“ nadepsal mladočeský dopisovatel svou lokálku v plzeňském denníku. Historie politického života měla by jeho výrok za- znamenati. Mladočeský nadávač pustil sliny svého vzteku a nadává, místo aby přišel do sociálně de- mokratické schůze, kde každému je volnošt slova zaručena a dokázal, že není rozdílu mezi bohatým a chudým. Na to jeho politický um nestačí a raději vlasteneckými frásemi volá na jedné straně po spo- lečné práci, na druhé straně okresního hejtmana. aby nám zakazoval schůze. Mohlo by se tomu také říci: denunciantství!

Ale zdá se nám toho slova skoro škoda. Je v tom výraze zrcadlo lokajské české duše, která v tomto připadě má mladočeské zabarvení. Takovým pro- cům na jihočeském venkově je proti srsti, že lid- se probouzí, chápe význam organisace, že život vezdejší chce si upraviti, nevěře v nadpozemskou odplatu. Proto na nás volají okresní hejtmany. Je to posledni, co mohou dělati a jejich volání proti naším schůzím zůstane zbožným přáním, i kdyby je okresní hejtmani poslouchali. Ovšem, pur- karecký případ je jinak typický. Ukazuje nám ledví českého měšťáka nepokrytě tak, jak je. „Český Denník“ udělal nám dobrou službu, že, ať již vě- domě nebo nepozornosti, ten výkřik purkareckého svého přítele uveřejnil. My vime, že měšták zůsta- ne měšťákem a zarputilým nepřítelem snah dělni- ctva po jeho lepším životě. Oficielně se to sice popírá, ale někdy i mladočeské noviny mají pravdu. Tentokrát ve třídní zášti proti organisovanému dělnictvu volaly na nás okresního hejtmana a od- soudily samy sebe. Purkarecký případ budiž pro naše soudruhy poučením. Spoléhejme sami na sebe a věřme tomu, že jen v cilevědomé třídni organisaci, v sociálni demokracii je spása proletariátu. JIHOČESKÁ POŠTOVNÍ SÍ, JEJÍ NE- DOSTTKY H POTŘEBY. (Pokračování.) Pokud se tkne nedostatečného a příliš pozd- ního doručování poštovních zásilek, vyskytují se stížnosti ze všech končin komorního obvodu. Doručování děje se na př. ve Veselí po 10. hod., ve Vyšším Brodě o 11. hod., v Bechyni po 11. hod. nebo odpoledne (v lázních!) ve Svídnici po 1. hod., v Sedlčanech po 9. hod., v Kame- nici n. Lípou po 11. hiodl. atn.

Ed. Janda Strakonice.