Číslo 311..

V Praze, dne 12. listopadu 1900.

Ročník IV.

Hedaxce, aúmimustracea expedics Praha. Pštrossova ulice, číelo 200-II Nefrankované dopley se nepřijímají, rukopisy se nevracej Nozapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní.

ILKt

Pondělí: Sv Martina, papeže. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Cyrilla a Methoda v Karlíně od 8.-12. t. m. Předplatne pro Praku s dcnáškou d domu měsičně. . . . . K 2.80 čtvrtletně . . . K 8.40 celoročně. . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. K 3.— čtvrtletně . .. K 8.— celoročně. . .. K 86.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . celoročně,. .. K 48.— Do Ameriky. Franoie, Švýcarska, Italie, Bel- gie, Anglie a Ruska: čtvrtletné . . . K 13.20 K 52.80 celoročně. Telefon redakce č. 1126.

Listy z Krajiny. V Lublani, 7. listopadu. (A ještě volby. — Dr. Frant. Prešern.) Myslím, že mi bude odpuštěno, začnu-li dnes zase o volbách. Co tu radosti a strasti pro jedno- tlivce a zvláště pro pány kandidáty. Pln nadějí ve své zvolení, se musí chvílemi přece jenom strachovati, že propadno, . zejména oni, kteří poprvé vystupují v turnaji, vydobýti si poslanecké křeslo. Je však ta agitační doba velice poučná, neboť, chce-li kdo sama sebe důkladně poznati — a to by se Sokratovo »po- znání sama sebe« smělo od příštích poslanců přece požadovati, ne? — tu ať se jen postaví za kani-i- dáta, a brzy zví, jaký chlapík je. Kdyby byli na to někteří liberální kandidáti pomyslili, věru, že by byli kandidaturu praštili někam, a na sto zámků se zavřeli, by k nim nabízeči kandi- datur nemohli. Než začneme raději a to nejdříve s »ženialním« učitelem Jelencem. Teď se ukazuje voličům do opravdy. Tak ho ukázal dr. Tavčar v Postojněa v sobotu večer se ukázal na Viču u Lublaně sám.

Schůzi svolali liberálové, přišlo však něco málo kře- sťanských sociálů a mnohem více socialistů. Před- sedou zvolen socialista a dal slovo učiteli Jelen- covi. Když začal pronášeti svůj program, a jeden hlas ho upozornil na volební právo do lublaňského městského sboru, tu se učený pan učitel tak řečnicky rozohnil že nevěděl kde je, a na pomoc mu musily přispěti »popirji«, na kterých měl svoji řeč napsánu,a které se na paměť naučil. Na další otázky nevěděl povědíti, které věci z dělnické otázky má národní liberální strana ve svém programu. Veselí nad zna- menitým kandidátem rostlo, a dostoupilo vrchole, když mu jeden fečník vyčítal, že na různé otázky neodpo- vídá: »Še meni se ne upa odgovoriti, kako figuro bode tak mož pač igrai v parlamentu pred ministri!« Na to Je- lenc, jenž jinak do jednoho čísla »Učitelskega Tova- riša« vrazí samochvály 6 stránek, raději se poradil s Vaňkem, a ačkoliv jej volali nazpět, přece se ne- vrátil. Jeho kandidatura na to i od přítomných li- berálů odmítnuta. Takového kandidáta mají naši li- berálové v V. kurii. Zvíte-li někde o nějakém ještě, prosím, oznamte našemu Luki, by měl druha ve smutku. Luka Jelenec je pedagog, a jako takový vykládá dětem pedagoga Slomšeka přísloví. Jak pak, kdyby jim na sobě vyložil pravdivost následujícího: »Mla- denič, ki previsoko letí, navadno nizko obsedi.« — Což nemá Tavčar slitování nad učitelským stavem, jemuž modlou je?

Jako kandidaturu Jelencovu, tak odmítají mnozí liberálové i kandidaturu Globočnikovu, Plantonovua Zupančičovu v Dolenjskih městech a venkovských obcích. Globočnik je velkostatkář, jenž své statky sám spravuje, tedy pro poslanectví času nemá, jedno nebo druhé by zanedbávati musil. Notář Plantan vedle své obětavosti je osoba nesympatická a Zupan- čič — risum teneatis amici! Jenom Jelenec stojí pod ním. Zupančič je alespoň tolik moudrým, že schůzí nepořádá, nýbrž nechá za sebe pracovati jiné,a koyby i něco promluvil, aspoň by promluvil něco o hospodářství hospodářům. Zupančič je svým povo- láním hospodským a — koňařem. Jako takový má zajisté poslanecké schopnosti a jelikož je kandidátem liberálním, půjde ruku v ruce se Stránským. Pří- padně mu může koupiti dobrého koně pro německé divadlo. Anebo snad ustanoví tento poslanec, jaké koně mají míti biskupové, aby se »Slov. N.« nezlo- bil, vyvede-li nějaký biskupský kůň nějakou tu bry- kuli a trochu se splaší. Protektorem Zupančičovým je známý německo-slovinský liberál hr. Barbo. O kandidátech Božičovi pro Notranjsko a Le- narčičovi pro lublaňské okolí podotýkám tolik, že první byl před 10 roky hlavou »Los von Rom« po Vipavě, a druhý se stal slavným svým výrokem: nadučitel Žirovnik (arciliberé!) má víc v botě, nežli všichni kaplani dohromady v hlavě.

Tak jsme šťastně přišli k botě. A ty, panečku, hrají a budou kráti v parlamentě velikou úlohu. Tak to slibuje kandidát samozvanec pro Lublaň dr. Tav- čar. Ve zmíněné schůzi v Postojně vyjádřil se: »Pře- stati musí ono věčné pokrytectví, které doposud tla- čilo naše poslance v říšské radě.« Doma byli zvoleni na liberálním programě a ve Vídni musili choditi s poslanci katolickými. Že dá Tavčar svým soudru- hům takto překrásný kompliment, na to on dříve ne- pomyslil. Slíbil, že jihoslovanský klub rozbije. A na to si nechá udělati boty »na kveder«. »Črevlji na kveder«, to vám je znamenitá obuv. K těžké práci do lesa, do vody, podešev je přišit k okraji kůže tak, že tento je ven obrácen. Ovšem je taková bota hrozně veliká a neforemná. A v takovou obuv zahalí Tavčar svoji »zart- nožku a pustí se v ní do Vídně na ministry a ukáže jim, kdo je on a co jsou oni. Ministři se ho leknou — vždyť zůstanou na podlaze známky jeho pobytu,a budou před ním kapitulovati jen což. Radil bych hlavně dr. šl. Körberovi, by si opatřil nějaký pancíř na ona místa, kde mají obyčejní smrtelnící břicho.

Myslil-li však dr. Tavčar s těma svýma botama na kveder, že je práce v parlamentě těžká, co si počnou Jelenec a tutti quanti, kteří nejsou tak učení, jako jejich principál? By byl Tavčar zvolen, agituje i jeho žena u kupců: »Da veste, če bodete našega gospoda vo- lili, bom še pri vas kupovala. če ne — pa ne!« Když si troufá jedna takto vystupovati, což kdyby se toho způsobu agitace chopila oposice? Jak viděti, i tento kvítek něžného pohlaví chce po způsobu svého manžela zahaliti svoji nožku »v črevelj na kveder«. Snad bude potom hlavně lublaňská mužská a ženská »intelligence« choditi v této parádní obuvi a zavede — novou modu. 3. prosince bude tomu sto let, co spatřil světlo světa dr. Franc Prešern ve vsi Vrba pod mohutným Stolem nedaleko bledského jezera. Zemřel r. 1849 jako advokát v Kranju. Letos mu tam na počest udě- lána slavnost s pamětní deskou. Prešern slyne jako největší slovinský básník. Jako člověk byl velice do- brého srdce, měl však též své slabé vlastnosti. Samo- statným se dlouho nemohl státi pro svoji svobodo- myslnost.

Zprávy politické. V Praze, 12. listopadu. Ministr zahraničních záležitostí hrabě Goluchowski vrátil se včera z Pešti zase do Vídně. Uherská obchodní komora oslavovala včera jubileum svého 50letého trvání. Konána byla za tou příčinou slavnostní schůze, které účastnil se také ministr obchodu Hegedüs. Včera odbýván byl slavnostní banket, kterého účastnili se předseda ministerstva Koloman Széll a všichni členové jeho kabinetu. Císařští manželé němečtí dávali včera ve- likou snídani, ku kteréž byl přizván také rakousko- uherský velevyslanec Szögyieny i-Marick. Optimismus franeouzských katotíků. Nedělní »Vaterland« přinesl pozoruhodný článek

FEUILLETON- Pád Arkuna. Zpěvohra o předehře (Helga) a 3 jednáních (Dargun). Slova napsala Anežka Schulsová. Hudbu složil Z d. Fibich. Op. 55 a 60. (Poprvé v Národním divadle v pátek, 9. listopadu 1900.) —er. Kdo neznal by tragický pád hrdé Ar- kony. Na bílých skalách, jež moře líbalo, vévodila zemi i moři pohanská svatyně Svantovítova, byla Delfami severních Slovanů, sloužíc celému areopagu kněží za prostředek ke vládě nad národy. Svantovít považován za nepřemožitelného. Korouhev jeho hlá- sala vítězství. Této víry užili kněži svatyně arkonské, aby vládli lidu, pamětlivi více své ctižádosti, než blaha lidu svého, a připravili mu smutný pád, za- hubivše s mrtvou modlou i živý, bujarý národ. Kříž září svou zastínil Svantovíta, ale hrdé kněžstvo spíše lid obětovalo a život národa, než by vzdalo se vlády své a přijalo sladké břímě Kristovo. V toto ovzduší dlouholetého zápasu uvádí ná poslední práce Fibichova. Boj pohanstva, zoufalý a marný naproti vítěznému křesťanství líčí nám, jeho mohutné tóny. Děj zpracován následovně. Mladistvý rek a kněz Svantovítův Dargun zastavil se, vraceje se z výpravy na dánském břehu v sídle Gunarově, kde Helga, spanilá dcera hostitelova, opětujíc jeho lásku, a za- pomenouc svého ženicha, dánského reka Absalona, zcela se mu odá. S bolestí poznává navrátivší se Absalon, že ztratil milovanou nevěstu, ale odpouští Dargunovi ve jménu Kristově a zaslibuje se Kristu docela. Ale Dargun odmítá svedenou Helgu, sudba věští mu moc a sílu jen tehdy, bude-li sám.

»Nic nesmíme znáti v srdci nežli moc! Tak sudby svaté výrok hlásal mi. Úplně oddává se ctižádosti a zapomíná na svou povinnost, na svůj cit, toť jeho vina, ale vina, která nám ho sympatickým rekem nečiní. Jaký proti němu hrdinou Absalon, jenž uražen odpouští. — Gunar do- zvěděv se, co se stalo, vyzývá Darguna, jenž ho vraždí. (Předehra.) O dvacet let později vládne na Rujaně neobme- zeně velekněz Svantevítův Dargun. Král i oba sy- novci jeko Rutan u Jaroměr jsou pouze nástroji vý- bojných choutek Dargunových, jenž vojsko vysílá ku břehům okolním, aby plenili a loupili. Těžce nese kněžic Jaroměr vládu Dargunovu, odpor jeho ještě podněcuje záletná Radana, žena bratra Jaroměra Ru- tana, žádajíc, aby svrhl Darguna i svého bratraa opětoval její lásku. Jaroměr odmítá, neboť jiný obraz milostný září v jeho mysli. Spatřil na břehu cizince, jenž mocným slovem vzbudil dívku spanilou, která vlnám mořským byla vyrvána. Cizinec jest Absalon rek, jenž biskupem se stal v Roeskilde a kancléřem dánským se svou chráněnkou Margit, dcerou ne- šťastné Helgy. Poslán byl ku břehům Rujany, aby ztrestal zpupnost Darguna. Loď jeho se však ztroskotala a on zachráněn s Margit rybáři. Jim hlásá víru Kristovu. Mezitím vrací se vítězná výprava Rujanců, ve- dená Rutanem. Vítězné bojovníky posílá Dargun ku břehům dánským, ale Jaroměr odpírá poslušnost. Z to prohlašuje ho Dargun psancem v zemi. Ale Ab- salon přijímá kněžice pod ochranu a obrací ho ku kříži. (1. jednání.) Zatím sídlí Absalon a Margit v jeskyni, obklo- pené bukovým hájem. Očekávají příchod loďstva

dánského. Jaroměr, jehož lásku Margit opětuje, při- pravuje pro Absalona člun, Margit bdí na skále u moře. Tu přichází Dargun, jenž slyšel podivné zprávy o tajemném cizinci, spatří kříž, znamení to, jak praví, Boha mrtvého, a ve hněvu chce ho pod- títi. Ale v tom spatří u kříže Margit. Hrůza jímá jej, neb spatřuje v ní opuštěnou Helgu. V hrůze odkvapí. Lesem ubírá se Rutan s Radanou a s družinou na své sídlo. Týrá záletnou ženu svou, která však dovede ho obelstíti, lhouc jemu horoucí lásku svou. Vláká ho do jeskyně a zavraždí. Nyní jest volna, může milovati Jaroměra. Ale právě volá přicházející Margit toho, k němuž zahořela hříšnou láskou. V ší- lené zárlivosti označí Margit jako vražednici knížete a dává ji odvésti na Arkun. Ale brzy dovídá se z úst Jaroměra, že jen Margit miluje a ji s odporem odmítá. Nechce štěstí jeho ničiti, odchází na Arkun, aby osvobodila aspoň nevinnou Margit. Absalon přichází s vojskem dánským a jmenuje Jaroměra jeho vůdcem. (2. jedn.) V chrámě Svantovítově stihají Darguna trudné myšlénky. Přemýšlí o děsivém zjevu Helgy a pova- žuje to za trest Boha křesťanského. Přichází Radana a vyznává vinu svou, chtíc zároveň sama sebe od- souditi. Dargun volá Margit a poznává v ní svou dceru. Když uslyší, že umírající Helga mu žehnala, podléhá a objímá nalezenou dceru. Ta chce ho za- chrániti. vybízí ho, aby přijal křesťanství, ale marně. Poznovu vzplane ctižádost Dargunova, odmítá dceru svou, spoléhaje na moc Svantovíta. Když však slyší, že voje nepřátelské vítězí, že Dargun, v jehož moc slepé důvěřoval, byl přemožen, sám zvráti modlu po- hanskou v hořícím chrámě a v troskách jeho hyne.