Mjpeuim- -rYvm

V y f liali k a f,(IV (ten almo po neděli a avitkn. Prodpláel м v admin ittraoi Oanrevaki allo» Aia. mon-ll. * Ртам: tpatlau: шМба« — d. «0 kr. lil. 2Akr. i>i»»iial .... a , 70 , 3,7», celoročné 10 , ВО , 16 , — ,

Dopiart frankované a podrpiané pMjlaá r mdLalccm ▼ Ostrovní nllcl 6. 1508-П.

RukopitOv novrndme a oepodei epianýeh oedbin«.

Jednotlivá óíila po 4 kr. Za don »ión 1 do domo mési in é 10 kr.

REKLAMACI noiapeieténé poiýlány budtei o*fraa- kov&aj. Inrnritf potiUmi oo мДОотаф.

slo 233.

těká a kdy pomoc nejčastěji dosti pozdě přichází. Proti „krvavým“, necudným spisům mnoho bylo pověděno a napsáno již u veřejnosti české, avšak drzost židovských i nežidovských nakladatelů jest přímo neúmorna a přese všechno varování zaplavovány jsou celé pan řečník učinil sobě a „liberální věci“ kraje neblahými škváry literárními, jež po- pěknou reklamu, rozhlédl se vítézd-lavné po nejvíce dostávají se do rukou mladých, ne- sněmovně, v níž ozývala se mu hlučná po- zkušených lidí a účinkují pak na dncha chvala těchto jako dech morový. Mládež jest na dějí naší, jest naším nejdražším pokla dem vezdejším, něhot v nf spočívá budoucnost národa, v ní i naše čest a chlouba. Věkové příští budou o nás sonditi dle toho, jaké pokolení odchováme. Péče o ducha a srdce této mládeže jest tedy mnohem důležitější, než všechny ty věci, jimiž zabýval se dosud český sněm na svých letošních jedenácti schůzích. A hle, většina těch pánů ve sněmovně smála se včera, když dr. Vašatý podával zprávu o spravedlivé a veškerého uznání hodné žádbsti obce vysocké ; — ano, smáli se pánové z tábora ústaváckého a smáli se i někteří z tábora našeho ...

Jest ale th ba, abychom vylíčili zde dříve celý ten zajímavý obrázek, jehož jevištěm byla včera pražská síň sněmovní. — Zdálo se, že většina pánů poslanců těšila se již napřed na referát dra. Vašatého, neboť sotva že tento počal mluvili, rozlehl se smích celou sněmovnou. Jindy páni poslanci při výkladech zpravodajů baví se na svých lavicích tlumě ným hovorem a málo o to se starají, co vlastně zpravodaj povídá či předčítá; tento krátě ale opustili svá místa a aby „z veselého výkladn* ani slůvko jim neušlo, shlukli se kolem řečníka, jenž v upřímné snaze dokazoval, že v posledním dvacítiletí valně ujala se pokoutní ona literatura, kteráž jedovatými svými plody zhoubně mezi lidem působí a již třeba tím více potlačovali, čím větší jest drzost a nestoudnost ničemných nakladatelů a jich kolportérů Nelze upříti, pravil zpravodaj, že krvavou, necudnou touto literaturou veliká činí se škoda na mravech lidu a zvláště lidu mladšího. Z nemravné, pok'eslé mládeže vzejde také nemravné a pokleslé občanstvo. Proto třeba žádosti obce vysocké věnovali

Českého oživeno bylo včera téměř z nenadání živnostenský zákon, aby se zabránilo šíření výstupem, kterýž stojí za to, abvchom se o tohoto duševního jedu Ku konci svého váném obéírnéji zmínili. — Mezi jiným došla kladu učinil zpravodaj jménem komise uávrn, na řadu žádost obce vysocké. aby aby se petice obce vysocké odstoupila vládě obmeseno bylo roziiřování tzv. k uvážení s tím dokladem, krvavých — či jak zpráva dotčené komise -konaly j sněmovní uvádí — .krvelačných* ro- kónu tis Ш á n Q Již ta okolnost, že ze středu samého Tento návrh nelíbil se většině, kolem ndu Mývá se hlas, prosící za ochranu proti řečníka shromážděné, něhot ozvala se u vý: 4ným rozšiřovatelům nemravných, ducha znamném „bručení* Pan dr. Eduard, Otravujících knih, velice jest charakteristi- Grégr, týž, jenž nedávno na slavnosti li- ckou pro naše poměry! Ovšrm, sbory záko- panské nice své okázale podával ku spou« nodárné mají mnoho jiné a prý důležitější tání právě ve chvíli, kdy věděl, že ho opravdu práce, než aby si všímati mohly každé ma-'nikdo poutat! nebude — týž pan dr. Eduard fičkosti. byt i ta „maličkost* mohla se státí Grégr postavil se proti zpravodaji, otevřel zárodkem zhoubné a věčné nevyléčitelné ra-jsvá výmluvná ústa a dokazoval „ohnivé*, že koviny na těle národa, a proto jest třeba, : není třeba žádost obce vysocké vládé dopo- aby se někdy lid sám ozval a pověděl, kde ručovati. něhot by tím prý byly úřady zb>- ho co bolí a čeho se děsí Avšak lid ozývá se'tečně upomínány na konfiskační svá práva, obyčejné u věcech podobných teprvé tenkráte. ((Smích mezi poslanci německými.) když „už je opravdu zle“, když míra již pře-'Úřady nejsou prý beztoho shovívavý. Nej

pence ooce vysocne ouswupua vmoe ení s tím dokladem, aby dotyěné úřacfar přísné svoji povinnost vzhledem к zi ísko'ému a živnostenskému. lepším protijedem proti krvavé literatuře jest prý hojné šíření .Matice lidu*, kteráž — mimochodem řečeno — tiskne se u pana dra Grégra a mèla by se vlastně jmenovali Maticí jeho kněhtiskárny. Když byl takto Zpravodaj dr. Vašatý hájil zprávu komise a dokazoval, že jeho návrh nesměřuje к tomu, aby vybídnuty byly úřady ku větší činnosti konfiskační, nýbrž že jedná se tu pouze o nemravné romány, proti nimž třeba již jednou rozhodné vystoupili Řečník setr val na návrhu komise, jakž jej byl podal ve své zprávě Po té přikročeno bylo za všeobecného hluku ku hlasování, jehož výsledek nedal se ale zjistili, neboť poslanci posud stáli v různých skupinách kolem stolu zpravodaje. Dalo se ale sonditi, že pro návrh komise zvedli ruce jen poslanci češti, vyjímaje pana dra Eduarda Grégra a Čelakovského. Žádáno,aby provedena byla o hlasování tom protizkouška.

Nejvyšší maršálek: Když tedy věc tak vážnou'se stává, prosím, aby páni poslanci к této protizkonšce odebrali se na svá místa (Za hlučného smíchu vsedají poslanci do lavic.) Nejv. maršálek: Žádám ony pány po slance, kteříž jsou pro návrh komise, aby povstali. (Čeští poslanci, vyjímaje známý dvoj- lístek, a někteří velkostatkáři povstali.) Nejv. maršálek: Prosím, aby provedena oyla protizkouška. (Povstali ted všichni poslanci němečtí a s nimi ultra-liberálové dr. Ed. Grégr a Čelakovský.) Nejv. maršále к : Návrh komise padl. (Smích a hlučný souhlas po celé sněmovně.) Tot krátké vylíčení „veselého“ obrázku ze včerejší schůze sněmovní. Za hluku a smíchu prostě odstrčena (nechceme užiti slova případnějšího) žádost obce, která již svoji snahou, v petici osvědčenou, zasluhuje uznání všech pravých přátel národa. К obrázku našemu jest nám ale přidali ještě trochu světla a zároveň i trochu stínu, aby celek byl úplný. — Z řad něméckých po-

Voaab'u AK V nraioVÀ anAmnvnv vètài poiornost, айкоН nelze zamlčeti, že véc • vstali p r o návrh komise vdpp : dr. Hecht, prof, déjf mnozí mezi kandidáty, právě tak, jako i V 6801}' " ODrazeí Z pr&ZSKe sněmovny. ^ nenj v kompetenci sněmu. Úřady mely by ^ na maloetranském gymnasiu a rektor Schindler, i předsedu ci lajtánského ministerstva, hra- Až posud málo zajímavé jednání sněmu tu v první řadě přísné vykonávali tiskový a čtenář snad připomene nám že u těchto bète Ta affe a. Jak vidéti, probírají novi« hlasovali pro návrh komise. Ovšem — — ale vizte stín: Proti návrhu komise povstali v řadách německých také vdpp : P. Hafen r i c h t e r, profesor na německém gymnasiu novoměstském a P. J a r e š, převor rytířského řádu maltanského. Ü pánů těchto rozhoduje snad dříve stanovisko politické a pak teprvé — svědomí.

Kandidáti ministeria véci zahraničných. Úmrtí barona Haymerle stále ještě jest předmětem novinářských rozprav, jichž jádrem jest ovšem otázka, kdo asi bude nástupcem tohoto v úřadě ministerském. Sdělili jsme iž v předešlých číslech celou tu řadu kandidátů, jichž jména uváděna jsou u příležitosti této a proto zbývá nám jen povědíti, která z těchto jmen uváděna jsou nyní s největšími nadějemi jednotlivých stran. Vedle Karla knížete Schwarzenberg a, jehož jméno již předevčírem ůstavácké pohlaváry ve Vídni velice postrašilo, jmenuje se v poslední chvíli dosti často také baron H ii b n e r mezi kandidáty. Včerá zvláště bylo jméno jeho v politicKých kruzích vídeň­ bwsovní bojí se jména toho jako čert kříže! O;hraběti Trauttmannsdorffovi jest jisto, že by úřad ministra věcí zahraničních nepřijal i kdyby mu byl nabízen a protož zbývají nám z kandidátů strany autonomní toliko výše uvedení dva státníci. Bude-li při obsazování uprázdněného křesla ministerského rozhodovat! vliv strany; jež nyní v Cislajtanii jest u vesla, pak jest velice pravděpodobno, Že nástupcem Haymerlovým stane se některý t oněch dvou kandidátů Možná ale také, že při jmenování no vého zahraničného ministra rozhodovali budou ještě jiné ohledy a pak ovšem možno se nadití, že otěže zahraničné politiky svěřeny budou některému z kandidátů maďarských z nichž nejčastěji se uvádí hr. Kal noky, dosavadní vyslanec v Petrohradě. Ústaváci rozšiřují zprávu, že hr. Taaffe rád by měl za nástupce Haymerlova bar. Calice, vyslance v Cařihradě jehož prý doporučuje zvláště to, že zná dokonale poměry v Turecku.

Nevíme věru, proč by Rakousko ve škerou váhu mělo klásti na „turecké poměry“ ! Rozumí se, že i tato zpráva, kol portovaná časopisy centralistickými, právě tak málo jest pravděpodobná, jako celá ta spousta kombinací, jimiž častováno jest tyto dny čte nářstvo politických denníků Kromě Kalnoky-ho uvádí se ze strany maďarské také hrabě Andrássy a svob. pán S z 1 a v y, avšak i toto velice jest pochybné. O Andrássym sděluje se již nyní, že sám sebe příliš cení, než aby zasedl na křeslo, uprázdněné pouhou „náhodou.“ P. Szlavy jest sice obratný diplomat, ale důvěřuje prý málo svým fysickým silám a proto by nepřijal úřad, který mu ostatně posud nikdo ve skutečnosti nenabízí. Také předsedu uherského ministerstva, Kolomana T i s z u, uvá- pánů poslanců samo sebou se rozumí, kdy ' nářští politikáři jeduu vynikající osobnost za ských často opakováno, následkem čehož na-. . . , , stála prý na burse veliká „sklíčenost*. Židé kteréž sejiti se mají v první polovici měsíce

Roénik ЖЛ11. druhou. Jsouť přesvědčeni, že snad přece uhodnou, nvedou-H několik tuctů různých jmén. Také o době. kdy nový ministr véci zahraničních bude jmenován, různé kolují zprávy. Jedny praví, že jmenování stane se před zahájením delegací, jiné zase, že obsazení stane se až po delegacích, do kteréž doby spravovali bude ministerstvo zahraničné ve službě nejstarší odborní náčelník K a 11 a y. Také tohoto pána uvádějí mezi těmi, jimž úřad ministerský definitivně může býtí svěřen, avšak tato kombinace jest ze všech dosavadních nejnešťastnější. Baron Kallay jest pán již poněkud pohodlný a pak příliš popudlivý, kterouž poslední vlastnost nesmí miti ministr, řídící politiku zahraničnou. Muž nalézající sq v čele úřadu tak vysokého a veledůležitého, musí miti vedle všech přiměřených schopností také „dobrý žaludek !“ — Konečně se sděluje, že uprázdněné křeslo ministerské obsazeno bude až po schůzi rakouského císaře s carem Alexandrem III Schůze tato. o níž zmiňujeme se níže ve zprávách politických, ustanovena jest na den 18. tohoto měsíce a kdyby nový ministr hned na to byl jmenován, stalo by se to přece ješté před zahájením delegací.

listopadu. Ze včerejších večerních listů vídeňských jediný „Neues Wiener Tagblatt“ přináší poněkud obšírnější zprávy o přípravách ku jmenování nového ministra zahraničného. Píše takto : „Včera a dnes konaly se za předsednictví císaře porady, na nichž rokováno o otázce, má li se ve správě ministeria věcí zahraničních zavést! provisorium, aneb zdaž jest záhodno, jmenovali ihned nového ministra. Jakž se samo sebou rozumí, věnována v první řadě pozornost okolností, že při nastávajícím zasedání delegací nemůže zahraniční úřad postrádali zodpovědného správce. Bylo však také pronešeno mínění, že prozatímní správce zahraničné kanceláře zcela dobře může dostát! úloze vzhledem к delegacím. Není neoprávněna domněnka, že cislaj- tánské ministerstvo prohlásilo še pro zavedení provisoria, anebo aspoň pro odložení konečného obsazení, kdežto společní ministři a zástupcové zájmů uherských prohlásili se pro okamžité obsazení uprázdněného křesla ministerského. Bylo pak poukazováno к tomu, že referenti zahraničně kanceláře zcela dobře mohou podali zprávy, pokud týče se věcí minulých, kdežto úlohou nového ministra bude, aby vzhledem к budoucnosti podal uspokojení že rakouská politika za okolností nynějších v ničem se nezmění. Nástupcem Haymerlovým se vší rozhodností označuje se nyní rakouský vyslanec v Petrohradě, hrabě Kalnoky. Týž vyrovná se Andrássymu úplně v neznalosti přísné služby kancelářské, avšak bohat jest novými myšlénkami, jichž umí také dobře využitkovati. V zasvěcených kruzích koluje zpráva, že hrabě Taaffe posud se zdráhal, jmenovali nějakého kandidáta, jehož by možno bylo uvésti ve shodu s politikou stran, o néž se nynější kabinet cislajtánský opírá. Hrábě

FEUILLETON. I£T SL<ä.pl3lT7-ČÍ- NámoHký román od W Clarka Rusiela.

(Pokračováni.) Hlava dvacátá pátá. Na druhé atrané ulice. Když se bylo v prsou paní Parrotové první pohnutí mysli, povstalé neočekávaným objevem nájemníka, poněkud utišilo, jala se ta dobrá paní rozjímali o novém domácím drubu svém, jenž jí každotýdně čtrnáct ši- lingů přinášel. Jeho zacházení s malým děvčátkem činilo na ni velice příjemný dojem; ano, ona tím dospéla к skálopevnému přesvědčení, že jest to dobrý vlídný človék. Ačkoliv však paní Parrotová dle všeho, co viděla, ani dost málo vlídnost nájemníka svého v pochybnost nebrala, nebylo jí předce možno, ntvořiti sobě úsudek o postavení jež on v občanské společnosti aneb mimo ni zaujímal, aniž uhádnouti, jakému stavu přináleží, měl-li kdy nějaké povolání a z kterého dílu světa sem pnbyl. Jmenoval se Hampden. To bylo anglické jméno. Přes to nebylo však jisto, ma-li néjaké křesťanské křestní jméno. Lístek na tlumoku jeho přilepený neobjevoval mezi „Pan“ a „Hampden* žádné jiné písmeno, z nébož by bylo lze sonditi, že má vůbec křestní jméno. Byl-li pak křesťanem? To za jisté doufala Nechovala sice 'žádného záští proti jinověrcům, nicméně bylo jí však rozhodně třeba věděli, že lidi, kteří v pokoji jejím přebývali, к církvi její patří.

Vyslovil přání, že by rád ve dvé hodiny obědval, a když přišla prostřít na stůl, — neboť nedržela žádnou služku, nýbrž obsta rávala domácí práce sama. — spatřila jej pořád ještě u okna stojícího a s takovou pozorností na liduprázdnou ulici se dívajícího, jako by o to šlo, podívali se na kolem táhnoucí nádherný průvod. Když se pohled jeho s její pohledem setkal usmál se, neřekl však ani slova, a také ona nic neproneela, obávajíc se, aby nebyla dotíravou. Vše, co prodlením obědu rozprávěl, obmezovalo se na přívětivé nznání jejího kuchařského umění; nicméně znamenala při vynášení misek, že vzal ze skopové pečené, již tak ochotně chválil, jedva kousek do úst, a že ze čtyř zemčat, jež mu předložila, ještě tři zbyly. Když byla v kuchyni, zaslecbla, že opouští dům, a když si byla práci odbyla, šla náboru po schodech a ubírala se do světnice, v níž matka její přebývala. „Nebude li ten pán den ode dne více jistí, nežli dnes v poledne,* pravila nsednonc ns sesli a ovívajíc si uzardélou tvář cípkem zástěry „vsázím se, oč chceš, že budeme dříve neb později miti mrtvolu v domě.* „Co že pravíš?* zasténala stařenka, kte ráž rovně jako svíčka v pletené sesH seděla

a velikánskou bibli, na jejíž roze>řených li- .stech brejle spočívaly, v pravici držela. „On není tak jako tak nic, leč kost a kůže,* pokračovala paní Parrotová, „ale byla radost poslechnout! jej, jak s Nelly rozmlouval. Človék by ani neuvěřil, že umí mužský s dítětem tak roztomile zacházet. On si ma lou Nelly pozval na čaj, a já nenahlížím, co by se proti tomu namítali dalo, když s tím matka spokojena bude. Já to ovšem na sebe nevezmu ale budu dříve s Conwayovou mluvit To je paní, která se mi líbí? Vypadá jako vznešená paní, avšak zdá se, že už mnoho zlého zakusila, — to nebožátkol“ Zrovna v tom okamžení, v němž paní Parrotová pokoj matčin opouštěla, kráčel znbní lékař Conway okolo jejího domu, a poněvadž nebudeme jeho příjemné společnosti častěji užívali, majíce hrdinu, s nímž raději obcujeme, vidí se mi nebýti od místa bychom jej nyní, kde Holdsworth není doma, blíže ohledali a jej do příbytku jeho doprovodili. Doktor Conway měl ryšavé iiconsy a rusé vlasy a nemohl slouti naprosto ošklivým. Naopak, jednotlivé tahy jeho obličeje byly tak naladény, že mohly přesnadno tvořili příjemný celek ; měli zajisté způsobný nos, hezky sklenuté čelo, pěknou bradu a ostře vyznačený, úplné souměrné tažený obrys tváře. A přece bylo to líce podstatným důkazem o praviiě onoho tvrzení, ie pravidelné tahy v obličeji jenom poskrovnu krásu člověka podmiňuji.

Nedostává se mi slova, bych on^n nízký stupeň dobrého vyhlížení označil, jenž povstává, když hezké tahy a mrzké náruživosti navzájem o přednost závodí. Při muži, jemuž v tu chvíli pozornost věnujeme, mělo se s tím skutečné tak. MéU takový bezvýznamný prázdný obličej, že každý, kdo jej náhodou uzřel, netknnt pohled odvrátil. Jeho úzké pysky daly sonditi jak na nesrdečnost. (ak i na sobectví. Oči jeho nabývaly hluboko svislými klapkami mdlého pohledu Nosil se dle kroje tehdejšího času, ale na oblekn bylo mnoho nedostatků. Chůze jeho byla chvatná, krok nejistý; klobouk seděl mu maličko stranon na hlavě, ruce vězely v kapsách u kalhot, a když došel dveřf od domu, otevřel je kopnutím nohv Nesundav s hlavy vkročil do bydlecí světnice a shledal tam prostřený stůl, ale nikoho v pokoji Přes to, že byl dům nedávno vystavěn, čalouny nové a strop bílý, vyhlížel pokoj nepřívětivě. Neboť žádný i sebe pěknější čaloun, žádná bílá barva nebyla s to, aby zrušila nepříjemný dojem, jejž zkřiva na podlaze přibitý koberec, osnmélá, voskovaným plátnem potažená pohovka, rozviklané křeslo, neokrá- šlené krancle krbu, vybledlé červené záclony a starý, v okně stojící porouchaný stůl na každého vstupujícího činití musily. (Pokračováni)