1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v úterý 6. října 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplání se-
v Praze v sdministraei
a měsíe . . . ..
na čtvrt leta . . . . 6 K —k
s dvojí donáškeu
sěsle
n črt 1aa . . . . 1 K 50k
vo sisách: 2K 80
na měrs ke
Pošton:
ri. . . . . K on
s drojí zásilkas
Praha
ao
5
article
:E2
:E2
na mšst
ne Birrt nkta-
E 2
6
article
Za neodvislostí Bulharska
přivtělení Bosny a Hercegoviny
Za neodvislostí Bulharska
přivtělení Bosny a Hercegoviny
Nové veliké převraty na poloostrové
balkánském. Nečetný, ale bystrý, pracovitý
a statečný národ bulharský, neleniv po
těch třicet let od svého osvobození molodci
ruskými, nýbrž přičiniv še vlastní silou
o scelení své vlasti smělým přivtělením Vý
chodní Rumelie (v září 1885), aby odtud
zdatně se tužil a ozbrojoval — konečně vy
stihl přihodné chvíle dějinné a roztrha
včera poslední pouto svého vet-
chého polopoddanství vůči sultánům ture-
ckým, jimžto byly jej spjaly velmoci evropské
na kongresu berlínském smlouvou meziná-
rodní z 13. července r. 1878. Panující
kníže Ferdinand Koburský, jejž zvolilc
velké národní shromáždění v Trnové 25
června 1887 za konstitučního panovníka
země — prohlášen tamtéž včera
za krále — neodvislého králov
ství bulharského.
Nejde tu jen o pouhé titulární povýšen
z knížete na krále, ale jde tu o skutek hi
storický, jímžto země a národ bulharský
vstupuje se znakem úplné státní souverenity
na čele v řadu samostatných států evrop-
ských. Nechť při tom vzestupu byla Bulha
rům nápomocna číkoli diplomacie, budsi
ruská či rakouská, Bulhaři osvědčili se býti
obratnými hráči, kteří bystře vystihli příhod
nou sobě chvíli a troufale odvážili se činu.
k jehož zdaru všichni Slované jim zajisté
srdečně blahopřejí. Či snad přestřelili a od
pykají osudně své odhodlání? Neschází pro
roků, kteří věští Bulharům krutou odvetu
tureckou. »Toho si nedá hrdost osmanská
líbit. Omlazené Turecko vrhne se jako zra-
něný tygr na bulharského lva!« straší.
Ferdinand koburský
Bulhar
Slovan
Bulharsko
Bosna
Hercegovina
Turecko
Vý chodní Rumelie
7
article
Nám však se nepodobá do té chvíle
válka turecko-bulharská býti tak jistou, jako
bouře po parných dnech.
Vždyť ve skutečnosti už dávno oželel
Turci ztrátu svého bývalého panství nad
Bulharskem a pouze Makedonii si hledí žár
livě zachovati. Pakliže tedy korunovaný
král bulharský navzájem zřekne se vůči
Vysoké Portě všech nároků a nápadů n
Makedonii — a to asi Ferdinand Ko
burský za zisk koruny královské učiní —
pak, soudíme, zastrčí sultán turecký svů-
povytasený meč vůči Bulharsku rozvážně dd
pochvy.
Však ještě jiná událost může Bulhary
ochrániti před pomstou Tureckou. A tou
jest — Rakouskem současně chy
staná amputace Bosny a Herce
goviny. Ano, na zejtří po prohlášení ne-
odvislého království bulharského dopadne
prý na Turecko druhá rána:
Rakousko přivtělí si Bosn
a Hércegovinu.
»Nyní, anebo nikdy!« pobádal dne
1. září t. r. klerikální vídeňský »Vaterlande
(orgán hierarchického »spolku Piova« stát-
níky rakouské a dnes již zvěstuje se, kterak
vyslanci rakouští v Paříži, v Římě.
Londýně a Petrohradě odevzdal
tam vlastní list císaře a krále říše rakousko-
uherské, kterýmž se dotýčným mocnostem
oznamuje, že Rakousko nespokojuje se na
dále pouhou úlohou pacifikatora a správce
Bosny a Hercegoviny, ale osvojuje si nad
ní trvalé, dědičné vlastnictv
a samopanství.
ko
Bulhar
Bosn
Hércegovin
Bulharsko
Makedonie
Rakousko
Bosna
Turecko
Paříž
Řím
Londýn
Petrohrad
Bosna a Hercegovina
Piov
8
article
Veliké překvapení to věru pro veřejnost
naši, kteréž až do včíra vládní tisk rakousko-
uherský každý úmysl brzké annexe co nej-
rozhodněji popíral. Avšak překvapil-li tím
baron Aehrenthal též velmoci evrop
ské — Rusko, Italii, Německo, Anglii a
Francii, překvapil-li tím zejména turecko
vládu jako obyvatelstvo Bosny
Hercegoviny samo, — pak neváháme
rozhodnutí jeho označiti jako velice po-
vážlivé a riskantní. Dějiny skýtají
sice příklady, kde »odvaze přálo štěstí« —
kde zdařil se ku podivu náhlý, překvapující
a smělý čin, kde imponovala pak světu » ho-
tová událost«. Než, přihlédneme-li blíže, shle-
dáme, že tu vždy bývala pro taký bleskový
čin, pro takou překvapující politickou udá-
lost dráhně půda připravena jednak
v tužbách národů, o něž šlo, jednak v my
slích vzdělanců a vrstevníků sousedních. Na
proti tomu že však ztroskotaly žalostně pod
niky sebe vznešenější a oprávněnější, kde
odvážlivci nepočítali naprosto s nepřízní okol-
ností daných, neodvažovali sil protivných.
nýbrž jen troufale v šťastnou náladu a v pře-
kvapení nepřátel spolebali. —
Nuže, jak opatřila vše to diplomaci
rakouská? Podařilo se bar. Aehrenthalov
získati veškeré velmoci, a mezi nimi ovšem
především Turecko pro svůj plán. Či má
snad za dostatečné, získal li souhlasu pouze
Německa a Italie, že nepotřebuje se pak
již ohlížet na nikoho jiného, ani na Turecko.
ani na Rusko, ani na — Srbsko?
Avšak především bychom si dovolil
otázku: získal pro myšlenku an-
nexe obyvatelstvo Bosny a Her
cegoviny? O to jde, o to se jedná
v první řadě jak soudí a smýšl
převážná většina lidu v obo
těch zemích o tom problému
Přejeli si spadnouti trvale po
panství rakouské bez výhrady
bezvýminečně, či protiví-li se mu to z duše,
tak že nepřestí valo reptat a vzpírat se
annexi pro celý vek?
Rusko
Německo
Anglie
Francie
Bosna Hercegovina
Turecko
Srbsko
Bosna
Italia
9
article
O této vůli lidu bosenského a herce-
govského by se měli státníci ra-
kouští především přesvědčit prve
než vytasí se s plánem svým před delega-
cemi a před světem veškerým.
Zprávy neodvislých pozorovatelův o smý-
šlení většiny obyvatelstva bosensko-hercegov
ského nezněly až dosud pro Rakousko pří
znivě. Jistily, že přes všechny ohromně peně
žité oběti, jež bylo Rakousko za těch třice
let na zvelebení Bosny a Hercegoviny po
ložilo, obyvatelstvo tamní, pravoslavné jako
mohamedánské, zůstalo podnes panství ra-
kouskému srdcem cizí, ano nepřátelské.
Čemuž opět zpravodajové oficiosní horlivě
odpírají, tvrdíce, že prý převážná většina
obecného lidu ničeho si vroucněji nežádá
než býti přivtělena ke svému dobrodinci Ra-
kousku. Proč ale potom to přísné stíhání
národního tisku v Bosně vojenskými soudy
proč to odsuzování žurnalistů oposičníc
k tak uhrutným trestům žaláře až 9letého
na pevnostech rakouských
Kde jest tu pravda? A přece nutno s
jí dobrati a dopíditi před osudným krokem
stůj co stůj! — Přece nebude žádný osví
cený delegát, žádný pokročilý státník ra
kouský chtíti a žádati, aby si Rakousko-
Uhersko přivtělilo ten lid bosensko-herce
govský proti jeho vůli jako nějaké mrtve
zboží nebo němý brav!
Rakousko
Bosna a Hercegovina
Boseň
10
article
Lid, který se dovolává pro sebe své
zákonnosti a samosprávy, ba který žádá pro
svou vlasť poctivou svobodu ústavní
lid takový předce není radno proti jeho citu
a vůli přivtělovat pouhými dekrety a připu
zovat k lásce a oddanosti mocí bodákůva
policistův. Takové přivtělení b
zajisté nebylo žádným ziskem
žádným rozhojněním moci říše
žádným požehnáním, ale naopak nejnebez
pečnějším a nejpovážlivějším pokusem dobro-
družným, který by mohl dříve či později zl
se nám vyplatiti.
Co životův a co obětí hmotných stál
nás před třiceti lety již pouhá okupace těch
zemí, ačkoliv bylo tehda Turecko přestálou
nešťastnou válkou s Ruskem do běla vy
krvácené; kdežto dnes po třicetiletém odpo
činku stojí zde vůči nám politicky znovu
zmlazené, národně zjitřené a — vojensky
silné i připravené. Nuže, opatřili sobé stát-
níci rakouští záruky, že toto Turecko zů-
stane vůči annexi Bosny a Hercegoviny dnes
tak trpným divákem, jako roku 1878? A bez
této jistoty dvoji — bez ubezpečení se sou
hlasem obyvatelstva bosenského a neutrali
tou moci turecké: zrážíme státníky rakouské
v poslední snad chvíli od kroku přenáhle-
ného a přeosudného.
Jest tu přece prostředek snadný a bez
pečný jak dopátrati se vůle a smýšlení lidu
bosensko-hercegovského. Jest to plebiscit
Nechť před annexí Rakousko-Uhersko, ja
kožto říše ústavní a právní, otáže se poctivě
toho lidu, kam chce v budoucnosti ná
ležet a patřit. Nechť dá mu svobodn
hlasovatiosvém vlastním osudu
Pak, ale jedině pak, když svobod
ným hlasováním velká větši n
vysloví se pro přivtělení k Rakousku —
s pánem bohem; avšak dříve ne! —
bůh
Turecko
Rusko
Bosna
Hercegovina
RakouskoUhersko
Rakousko
11
title
Vážný převrat na Balkáně.
Balkán
12
article
Bulharsko neodvislým královstvím
Bulharsko neodvislým královstvím
Telegram našeho zpravodaje p. J. Cou-
duriera, odeslaný v neděli dne 4. října
z Londýna, oznamoval — jak ve včerejším
poledním listu sděleno — že neodvi slos
Bulharska má býti prohlášen
zejtra v pondělí v Trnovu kníže
tem Ferdinandem, jenž přijm
titul cara Bulhar.
Zpráva ta plnou měrou se po-
tvrdila,
Kníže Ferdinand předevčírem veče
přijel přes Bukurešť do Rusčuku, načež odtu
se všemi ministry, kněžnou i dětmi odjel v
3 hodiny ráno do Trnova. (O Trnovu data
viz dále.)
Odtud pak ve včerejších hodinách dopo-
ledních prostřednictvím »Agence Telegraphigue
Bulgare« vydána tato úřadní zpráv a:
Bulharsko bylo dnes do-
poledne v Trnovu vyhlá-
šeno neodvislým králov-
stvím.
Ze Soflje, 5. řljna. Proklamace Bul
harska královstvím stala se o 11. hod
dopolední v Trnové, kde vypáleno
ze dvou baterií několik saly. Město
samo bylo ozdobeno do pesledního
domu prapory, neboť od včerejška
prohlášení bylo zde již známo, Hníže
Ferdinand přečetl v přítomnosti
kněžny, dětí a všech ministrů, dále
velitele posádky a jiných prohlašo-
vací listinu, načež přečtena veřejn
zástupům kol budovy shromážděným
ve velikém počtu.
Neprodleně pak znění proklamace
vytištěno a jednak plakáty, jednak
zvláštními vydáními listů, — do ostat-
ních měst pak telegraficky oznámeno.
Zástupy provolávaly bouřlivě knížeti
*Slávu«,
Oslavy prohlášení neodvislosti.
Ze Sofije, 5. řijna. (K. k.) Zprávy o pro-
hlášení Bulharska královstvím
byly přijaty v hlavním městě i na
J Ca
Ferdinand
Bulhar
Telegraphigue
Bulharsko
Londýn
Trnov
Bukurešť
Rusčuk
13
article
venkově nadšeně. Všude jest čilý ruch.
Veškeré úřady správní učinily opatření, aby byla
událost ta oslavena. Města jsou ozdo-
bena prapory. Na veřejných místech v So-
fiji budou dnes hráti čtyři vojenské hudby. Dvě
baterie vypálí pozdravné rány. Zejtra budou ko
nány po celé zemi slavnostní bohoslužby. Na
vojenském cvičišti u Sofije bude se zejtra dopo
ledne konati slavnostní přehlidka celé posádky
Rovněž na venkově budou se konati podobno
přehlídky. Do Trnova docházejí neustále nesčet
né blahopřejné telegramy. Všechny úřady jsou
dnes uzavřeny. Školy byly uzavřeny na 3 dny
Dojde k válce s Tureckem?
Ze Sofle, 5. října. Bulharské mini
sterstvo vojenství nařídilo všem dů
stojníkům, meškajícím v cizině, aby
se ihned navrátili ke svým praporům.
Zálohy všech výzev se svolávají.
Z Berlína, 5. října. Ve zdejších politickýeh
kruzích se tvrdí, že Mladoturci bojí se
osudných následků, jaké by měla ny n
válka s Bulharskem, a proto prý vyna
loží všechno, aby zachován byl mír. Dále soudí
Turci, že jest lépe ztratiti provincii, nežli při
pustiti, aby se zase rozmohla reakce. O nálade
v Ildizu proslýchá se, že sultán by by
ochoten vésti válku. Nutno tedy vy
čkati, zdali Mladoturci, kteří jsou pány, přivol
k válce nebo jí zabránl.
Z Berlina, 5. října. Zprávy z C ari
hradu oznamují, že nepanuje tam
sjednocená nálada válečná, ačko-
liv velký kruh obyvatelstva na-
léhá na to, aby konflikt s Bulhar
skem byl rozhodnut zbraněmi.
Z Berlína, 5. října. »Berliner Tgblit.
oznamuje z Cařihradu: Dnes nebo
zejtra stane se asi rozhodnutí, zdali
Turecko vyhlásí Bulhersku válku,
nebo ne. Jsou jisté známky, které nasvědčuji
tomu, že k válce nedojde, protože případná po-
rážka turecká pomohla by jenom reakci. Vel-
kou nedůvěru vzbudilo v Caři-
hradě objevení se dvou ruskýc
válečných lodí před Varnou.
Turek
Bulhar
Trnov
Turecko
Berlín
Bulharsko
Cařihrad
Vela
Sofijá
C ari hrad
Berliner Tgblit
14
article
Nespokojenost v Srbsku nad pro-
klamací Bulharska.
Z Bělehradu, 5 října. (Pův. telegr
„Nár. Listů“.) Proklamováním Bulhar-
ska neodvislým královstvím je nad
míru znepokojena srbská veřej-
nost. Noviny piši, že je to zničením
berlinské smlouvy, že po ujálosti
bulharské dojde na annexi Bosny
a z berlínské smlouvy nezbude nic.
Srbský lid nesmí prý dopustit, aby
za živa byl pohřben; srbská ar-
máda musí býti ihned mobilisována.
V očekávání událostí král odroči
cestu na manévry. Jel na ně jen
náčelník hlavního štábu. Minister-
ská rada sešla se odpoledne za
králova předsednictva. Před veče-
rem konán velice hojně navštívený
meeting u pomníku kníž. Michala,
kde projeveny sympatie pro Bosnua
nepodlehlost srbského národa. S vo-
láním »Živila Bosna!« obrovský
zástup táhl ke královskému pa
láci.
Bulhar
Michalus
Srbsko
Bulharsko
Bělehrad
5 říjen
Bosna
15
article
Motivy proklamace Bulharska
královstvím.
Motivy proklamace Bulharska
královstvím.
Že se Bulharsko prohlásí nezávislým od Tu
recka státem, v posledních dnech se očekávalo
Co je na Bulharech, oni už nejednou k činu
tomu se odhodiávali, ale nikdy se neodhodlat
jednak proto, že si nebyli jisti podporou vel
mocí, jednak proto, že se necítili ještě dostatečně
vejensky silnými naproti Turecku, anebo jinak
že Turecko ještě nebylo tak oslabeno, abyse
malé Bulharsko mohlo pustiti s ním do zápasu
bez obavy, že dává do sázky své bytl.
Nynější moment je pro Bulharsko nade všs
cko příznivým. Turecko je mladotureekým pře
vratem oslabeno tak, že se zdá, že nadešla jeho
smrtelná hodinka. Konstituce Turecku síly ne
dala, nýbrž rozvrátila je. Turci sami jsou mez
sebou rozdvojení na staré, konservativce, kteř
jsou proti evropské civilisaci, a na mladé, kteř
na turecký, starý a suchý kmen vočkoval
evropské rouby. Boj mezi oběma stranami i
kterak není odklizen tím, že dosud zjevně ne
vypukl. Jemu bylo v prvé chvili zabráněno tím
že pro mladoturecký převrat prohlásil se sán
sultán. Ale že se sultán dal získati, či vlastně
zastrašiti od Mladoturků a podlehl jim, znamen
pouze, že svou věc spřahl s jejich a svůj trůn
i život učinil závislým od zdaru mladotureckýel
reforem.
Bulhar
Turek
Bulharsko
Turecko
16
article
Ale zatím, co mezi Turky všecko ještě
kvasí, zatím, co Mladoturci uspěli teprvé sestavi
a uveřejnit svůj program, ukazuje se, že mlado-
turecký převrat nebyl pro Turecko ničím jiným
než novým jevem rozkladu této shnilé říše. Vee
je v tom, že Mladoturci, jak vykládáme naj
ném místě, nedovedli pro sebe získati křesťan-
ské národnosti Turecka, nýbrž je proti sobě
podráždili tak, jak toho nikdy ani Staroturci ne-
dovedli. Upírajíť jim najednou právo národníh
bytí a vymyslili pro všecky příslušníky konsti
tučné monarchie turecké národnost no
vou, otomanskou, jíž nikdy nebylo a neni
již nemají ani sami Turci. Bulhaři, S. bove
Arméni, Řekové, Albánci pod Tureckem ma;
od Mladoturků poručeno, aby se od nynějška
nazývali ne svými národními jmény, nýbrž „Oto
many toho a toho vyznání“ l
Možná, že se brzy ukáže, že mladotureck
převrat neudál se bez vědomi, ano rady a spolu
působení některých velmocí, které jim poradiý
i to, aby osmanskou říši zcentralisovali a náro
Turek
Bulhar
Armén
Řek
Albánec
Ota
Turecko
17
article
nosti spořádali, dejme tomu, podle příkladu ma
darského.
Že Bulharsko konflikt s Tureckem předví
dalo a na něj čekalo, tomu nasvědčuje úsilovné
jeho zbrojení v posledních měsících, v nicht
Creuzotově továrně zaplatilo za děla a malokali
borné pušky 25 mill. franků.
Konflikt diplomatický nastal známou aférou
bulharského zástupce v Stambule, Gešova, jeni
cítil se uražena, že nová turecká vláda nez
chovala se k němu, jako ku představiteli nezá
vislého státu, a odjel do Sofije. Čin tento by
předzvěstem dalších kroků Bulharska tímto smě
Berlínský kongres ponechal Bulharsko v od
vislosti od Turecka, ale Turecko samo nikdy
tuto odvislost nepovažuje za jinou, leč pouze
nominalnou. Turecko, staré Turecko, za tri
cet let od berlínského kongresu ani jednou ne
protestovalo proti skutkům bulharské politiky, jež
si vždycky vedla úplně samostatně vnitř i vně
Turecko, staré Turecko, nikterak se nevmí
silo do války Bulharska se Srbskem a při jed
nání o mír nevmísilo se do díla jako vrchnosten
ský stát nad Bulharskem.
Bulharsko
Turecko
Stambul
Gešov
Srbsko
18
article
Takové chování starého Turecka svědč
o diplomatické zchytralosti starých tureckýeh
státníků, kteří si byli vědomi slabosti Tureck
a proto se tiše spokojovali s theorelickou suve
renitou, kterou sultánovi zůstavila berlímsk
smlouva.
Jinak mladí Turei. Ti snad dobře studo
vali evropské konstituce a znají dějiny a živo
Francie a Anglie, ale ze života vlastního státu
neznají ani nejbližšího. Jak jim mohlo napad
nouti, aby traktovali bulharského diplomatického
představitele jako tureckého úřadníka! Úpln
nedostatek staré turecké chytrosti jeví se v tom
to činu, a následky pošetilosti dostavily se brzy
Bulharsko přikročilo k záchvatu té části vý
chodní železnice, která probíhá bulharským úze-
mím a je něco přes 300 kilometrů dlouhá. Dráha
je majetkem společnosti, která má nejvíee
akcií v Rakousko-Uhersku a Německu, ale jinai
vyšší právo nad ní náleželo Turecku. Histori
tohoto záchvatu ještě není objasněna, ale zájmy
rozličných stran při Východní železnici jsou vel
mi spletité a mohly by z toho vzejíti veliké
nesnadné zápletky, kdyby se věc nezjednodušila
tím, že někteří důležití interessentí stojí za Bul
harskem. V té příčině ukazuje se všeobecně n:
Rakousko-Uhersko, jakožto nejbližšíh
protektora Bulharska.
Čin Bulharska je porušením berlínsk
smlouvy, pravda. Ale jest otázka, zdvihne-li se
kdo v Evropě proti Bulharsku, aby berlínskou
smlouvu, diskreditovanou, zlopověstnou, od ná
odů stonásob prokletou, zachránil od tohoto po-
rušení?
Turecko
Francie
Anglie
Bulharsko
Rakousko
Uhersko
Německo
RakouskoUhersko
Evropa
19
article
Uvidíme. Kdo proti Bulharsku nebude,j
především Rakousko-Uhersko, jemuž porušen
borlinské smleuvy Bulharskem dá oprávnění.
aby ji také porušilo — v Bosně a Heree-
govině. Jako Rakousko-Uhersko, zachová se
Anglie, jež se prohlásí za samostatnou drži
telku Egypta a Kypru, jakmile Rakousko jinal
„upraví“ svůj státoprávní poměr k Bosně a Her
cegovině. O Německu lze předpokládati,ž
nechá na Balkáně jednati svého rakousko-uher
ského spojence a spokojí se prospěchy politik
obchodní, neboť Rakousko v obchodním slova
smyslu razí cestu na Balkán Německu. Ru sk
sice poslalo do Sofije notu proti záchvatu Vy
chodní železnice, ale ono přece nemůže být
proti Bulharsku.
Podoná se tedy, že žádná z velmocí Bulhar
sko nezakřikne a nechají Turecko, aby si s ním
spor vyřídilo samo. Turecko může jedno z dvo
jiho: buď se spokojiti s nezávislosti Bulharsk
jako dokonaným skutkem, anebo mu vypovědět
válku.
Bulharsko je na tuto válku připraveno
Dávno na ni myslilo a národ jeho trpělivě
snášel veliké náklady na zbrojení. O bulharské
armádě, jež se již jednou stkvěle osvědčila ve
válce s králem Milanem, jde jeden hlas, že je
výborně vycvičena, připravena a vykázněn
Bulharská armáda je chloubou svého národa
národ, bude-li válka, ochotně si uloží ještě
větší oběti, aby uhájil, co mu dávno patřilo a co
mu v přihodné chvíli samo spadlo do klína jak
zralé jablko.
rem.
Bulhar
Milan
Bulharsko
Rakousko
Uhersko
Boseň
RakouskoUhersko
Anglie
Egypt
Kypr
Německo
Balkán
Turecko
20
article
Jeviště prohlášeni království.
Trnovo náleží mezi nejdůležitější a nejpamál
nější města knížectví bulharského. Romantickou po-
lohou nevyrovná se mu žádné město evropské, a
dosti připomíná některá horská města dalmatska.
Rozkládá se z větší části na úzkém, táhlém ostrohu
utvořeném Jantrou, která vine se tu mezi kolmým
vysokými stěnami. Na protějším severním břeh
Jantry rozkládá se, nyní v ssutinách, hrad Trapezica
kde prý stávalo 7 kostelů. Jižní stranu Trnova lemuje
lesnatý svah „Svaté Hory“ (Sveta Gora). Mezi nim
pak v hlubokém údolí podle řeky, přes níž vedou dv
mosty, tísní se skupiny domů. Tu na úpatí Trapezi
leží sříceniny kostela sv. Dimitria, podle podání koru-
novačního chrámu carů bulharských, naproti němu
stoji mitropolija, sídlo mitropolity s chrámem sv
Petra a Pavla, málo úhledným. Níže na řece jsou
„lavry“ svatých čtyřiceti mučedníků, zbudované r
1230; jeden z nejpřednějších bulharských klášterů
Svatá Hora
Svet Gore
Dimitrio
Petro Pavel
Trnovo
Jantra
Trnov
21
article
Za turecké vlády obrácen byl v tekje dervišů. Chov
hojně cenných památek, zejména fresek a staroslo-
vanských i řeckých nápisů. Obyvatelstvo Trnov
počtem 12.858 duší (1893), je skoro výhradně bulhar-
ské, neboť Turci po válce se vystěhovali. Trnovo pi
pomíná se poprvé v IX. století, avšak předchůdcem
jeho v římské době bylo Nikopolis u vsi Nikjup
Ale o Trnovu slyšíme více po obnovení bulharskéh
carství r. 1186, kdy se stalo hlavním městem Buihar-
ska a zůstalo jím až do dobytí Turky 17. červenc
1393. Tito je podřídili k Nikopoli. Ale přes to udrže.
se tu živý obchod, jak svědčí o tom osada Dubrov-
čanů. Úpadek nastává teprve v XIX. sloletí. Za po-
slední války rusko-turecké obsazeno bylo Rusy6
července 1877 téměř bez boje, načež stalo se zá-
kladnou ruských operucí. Za to po osvobození Bul-
harska nastal tu nový život, neboť konalo se zde
pět národních shromá ždění, z nichž jedno vypraco-
valo t. zv. trnovskou onstituci
Turek
Dubrov
Rus
Trnov
Trnovo
Buihar
Nikopoli
22
article
V drobném prodejí
nas
rsnní číslo o sobě .
odpolední . . . . . . . za 2k
Ve dlialkách na venkově-
ranní číslo. . . . .
odpoladní . . . . . . . . ek
Iuserátv
platí se hetevě napřal
Piedplacení a lnserty přijímá zdmini
strace v Marianské ulici č. a
Tam nacházají se též redakoe
tlskárna a ezpndice , Národních Liste-
Bakopisy se nevnaesje
23
article
Ferdinand, ear Bulharů.
Kniže, nyní car bulharský Fer
dinand Maxmilian Karel Leopold Mari
narodil se dne 26. února 1861 ve Vídni jako
čtvrté dítě prince Augusta Sasko-kobursk-
gothského a princezny Klementiny Orleanské.
Otec jeho zemřel 26. července 1881, matka
dne 16. února 1907.
Dne 7. července 1887 byl bulharským ná-
rodním shromážděním po poděkování se Alex-
andra Battenberského zvolen knížetem bulha-
ským jako Ferdinand I., fermanem Porty ze dne
2. března 1896 pak potvrzen a jmenován guver-
nérem Východní Rumelie. Dne 21. dubna 1893
oženil se s Marií Louisou, princeznou bourbon-
sko-parmskou, která zemřela dne 1. února 1899
ve věku 29 let. Z manželství toho vzešly čtyři
děti: Boris, prine Trnovský, jemuž jest nyní
14 let. Kyrill, princ Preslavský, Eudoxia Au-
gusta a Nadežda. Dne 28. února letošního rol
oženil se kníže Ferdínand podruhé s Eleonorou
princeznou z Reussu
Ferdinand
Bulhar
Maxmilián Karel Leopold
Klementina Orleanský
Alex
Marie Louisa
Boris
Trnovský
Kyrill
Eleonora
Mari
Vídeň
August Sasko
východní Rumelie
Reuss
Ferdinand I
Eudoxia Au
24
article
Zabavení Východní dráhy
Bulharskem.
Zabavení Východní dráhy
Bulharskem.
Ministr financí ohlásil jménem
vlády všem představitelům cízích států
v Sofiji, že ve příčině Východní dráhy
Bulharsko za žádnou cenu neustoupí.
Diplomatům zároveň doručen pamětný
spis, v němž se dokazuje, že Rulhar-
sko tento krok učiniti musilo, protože
dosavadní exploatování Východní
dráhy přináší mu ohromné škody
je spojeno i s nebezpečím pro případ
války.
V pamětním spise bylo již napověděno, k čemu
se Bulharsko odhodlalo. Praví se tam: Za-
chvácení Východní železnice bylo příkazem ná-
rodní cti Bulharska, jež chce býti hosp-
dářem ve svém domě a proto nemůž
dopustit, aby jeho komunikace byly v cizlch
rukou.
Orgán předsedy ministerstva Malinova pro-
hlásil: »Ani konference, ani smirčí soud ne-
mohly by změniti rozhodnutí Bulharska. Bul-
harsku dokonce nejde o škod
cizlch akcionářů Východní želez-
nice. Jest ochotno dráhu od nich vykoupit
a má za tím účelem pohotově 30.000 00
franků.
Malinův
Bulharsko
25
article
Z Londýna.
Z Londýna.
(Pův. zpráva »Nár. L.
Měl jsem přiležitost hovořiti se z-
stupcem jisté evropské velmoci, jenž po-
byl mnoho let na Východě a zná velmi
dobře tamější poměry, jakož i velmi
dobře zpraven jest o tom, kterak s
smýšlí v anglických kruzích o zápletce
bulharské, pokud se týče vých od-
ních drah. Vyslovil se takto:
Celá otázka záleží v tom, j e-li
Bulharsko tajné podporováno Ra-
kouskem a Německem čili nic.
Jestliže ano, pak protesty Velké
Britanie, Franeie a Italie ne-
zabrání, aby Bulharsko ne-
provedlo svou. Je známo, že An-
glie protestovala proti zabrání východních
drah Bulharskem a podporuje reklamaei
Turecka; ale ani Anglie stejně jako
Franeie a Italie nemají nej-
menšího úmyslu pustiti se d
války nebo se jí jen zúčastniti v při-
padě, že Bulharsko přejde přese všechny
ústní nebo písemné remonstrace těcht
tří velmocl.
Jak se zachová Německo? N
tom celkem nezáleží, poněvadž Německ
jedná v souhlase s Rakouskem ve všech
záležitostech balkánských.
Londýn
Bulharsko
Německo
Velká Británie
Turecko
Anglie
Rakousko
26
article
Neznámo jest pouze, jak se s ku-
tečně chová Rakousko. Praví
se, že zaslalo Bulharsku pro-
test, jenž byl ostatně bulharské vládě
sdělen pouze ústně, ale není snad mez
Bulharskem a Rakouskem tajná dohoda,
takže Rakousko, odsoudivši veřejné po-
stup Bulharska, ve skutečnosti se s nlm
smiří?
Na tom záleží vše. Přes to, že bul-
harská armáda je nejlenší v oné části
Evropy, je přece jisto, je nemůže tak
snadno vtrhnouti do Turecka a táhnouti
přímo na Cařihrad, jak myslí pisatei
článku, uveřejněného v »Timesech«. Ne-
mohla by vůbec napadnouti Turecko,
kdyby bulharská vláda neměla jistotu.
že rumunská armáda zachová nejpřísnější
neutralitu. Není však žádným tajemstvím,
že Rumunsko jest přední stráží nebo
spíše krajním křídlem trojspolku.
Dalo Rakousko již Rumunsku na
srozuměnou, že musí býti neutrálním
v každém případě? To je druhý bo
otázky.
S jisté strany ujišťuje se
určitě, že tajná dohoda mez
Rakouskem a Bulharskem
skutečně trvá, takže Rakou-
sko bez překážky připoji
Bosnu a Hercegovinu, v od-
měnu pak za to uzná neod-
vislé bulharské královstvi.
J. Coudurier.
Anglické sprostředkování ve sporu.
Z Londýna, 5. října. Reuterova kancelát
se dovídá, že anglická vláda podala vládě
otomanské a bulharské návrhy na roz-
řešení otázky dráhy východní. Vláda otomanská
dala by ráda souhlas, aby právo nájemné bylo
společností přenecháno Bulharsku, k d y b
J Coudurier
Reuterův
Rakousko
Bulharsko
Evropa
Turecko
Cařihrad
Rumunsko
Bosna a Hercegovina
Londýn
Timesy