Ročník XXXVII.

HOSPODÁŘSKÝ LIST

Strana 761.

Wčelné obdělání pšeničného pole. Pšenice jest naší nejcennější a také nejvíce nároků činíci obilinou. Daří se nejlépe na těž- kých, humosních, hlinitých půdách, snese více vlhka než žito, jemuž vlhko nesvědčí a jež vy- zimuje v takových polohách, kde pšenice zimu úplně dobře přestojí. Nejlepší předplodinou jest: řepka, jetel, směsky, úhor a luskoviny. Jest ne- správné, prohlašovati pšenici za rosilinu n ělko kořenicí. Dle nejnovějších bádání vniká kořání pšenice až do hloubky 275 cm, najde-li tam jen přijímatelné živiny. Se setbou pšenice má se z ohledu na nebezpečí mouchy zelenoočky po- sečkati až do konce září.

Máme zkušenost, že dobře zakořeněná pše- nice vzdoruje zimě a poléhání a rok 1912 do- kázal, jak přílišné hnojení dusíkaté, jmenovitě na jaře, škodí, ježto pšenice po něm poléhá. Z ohledu toho nemá se k pšenici hnojiti přímo chlévskou mrvou. Ježto pšenice odnoží až na jaře, bývá pozdě seta; dále že musí před zí- mou prodělati pouze krátkou vegetační dobu a ježto jest nad míru důležito, aby se v čas za- kořenila, a následkem toho pak na jaře nepole- hala, jest nutno k pšenici používati umělých hnojiv ve vodě rozpustných, jež jsou lehce pří- stupny, čímž se zabezpečí dobré přezimování pšenice a časem také plná sklizeň. Nejlepším jest hnojení na ha 2 q 40° draselnaté soli a 4q superfosfátu. Použije-li se místo draselnaté soli kainitu, pak musí býti toto hnojivo rozhozeno 14 dní před setbou, kdežto draselnatá sůl se supe fosfátem může býti rozházena přímo před setbou nebo několik dnů před ní. Přehnojení d isíkem způsobí klejovatost zrna a zhodnocuje tím pšeničnou mouku k účelům pekařským. Na podzim používá se 40—60 kg chilského ledku, nebo 40 50 kg síranu čpavkového, na jaře pak dle potřeby ve dvou dávkách po 50—60 kg chilského ledku. Jakmile se může na pole s potahem, nechť se pole pšeničné uválí a teprve po novem zako- řenění as v 8 až 14 dnech lehkými branami po délce uvláčí. V Sedmihradsku a na Moravě vi- děl jsem dobře přezimovavší pole pšeničné bez předchozího uválení zvlácené a varuji každého hospodáře před stej tou nepředložeností. lnspektor panství A. Pettera vod

Strojové hloubení hlubokých sludní (artézských). na hlavu nebozezu poměrně příliš pomalu; vedle pádnosti úderů pro hloubení děr jest směr odat- ným i počet ran v minutě. Tak i zde jako všude jinde osvědčuje se převaha stroje. Pára, stla- čený vzduch a voda (v dolech a při práci tu- nelové), elektřina, petrolej (benzin, nafta atd.) a kombinace těchto hnacích prostředků pojaty byly časem do služeb při vrtání strojovém. Na obr. 287. viděti hla- vu paličného nebozezu používaného k vrtáni hlu- bokých děr do tvrdého podkladu skalního, hrot nebozezu rozráží při vrtání skálu i sto, ba i tisíca více metrů pod touto svou hlavou na povrchu se otá- čející a bušící. Jaký ohromný rozdíl me- zi touto elegantní novin- kou a původním železným vrtadlem! První stroje to- hoto druhu původně ne dosti prozkoušené byly těžké, neohrabané. Stroje hnací parní neb stlačenym vzduchem hnané stavěny byly z počátku se setr- vačníky a na pevných zá- kladech; pohybovaly se tempem pohodlným; sy- stém ten jako zastaralý nahražen v době nejnovější strojmi lehčími, visícími ve vzduchu na sloupech po- hyblivých, které vyvíjii bez setrvační ku pohyb i tři- krát rychlejší a při tom vykonají 400—500 obrátek nebozezu v minutě. Tot arci znamenitá převaha oproti ručnímu dlabánía i oproti ručnímu vrtání. Francouzové jsou mistry v dělání artézských studní; jejich celá řada kolonií leží ve výsušné severní Africe, kde zdar a vlastně i možnost modernějšího rolničení v prvé řadě odvisí od zdatnosti pramenů z nitra ahlubin země na světlo studněmi artézskými přiváděných. Při

Obr. 287. Hlava pa- ličného nebozezu, používaného k vr- tání hlubokých děr do skal.

Vrtadlům s paličnými nebozezy dříve všeo- becně k hloubení děr do skal používaným vy- vstává v nové době konkurence v strojních vrtadlech s buchary. Hlavní rozdil mezi oběma systémy spočívá v tom, že tlukadlo u stroje bu- charového pracuje úplně neodvisle od vrtacího nebozezu. U strojů s paličným nebozezem jest palice s vrtadlem spojena vhodnými součástěmi v jeden celek, který se také sem a tam spolu pohybuje, kdežto u stroje bucharového, podobně jako při ručním přitloukání, dopadá tlukadlo na nebozez, který s ním nijak není v žádné jiné souvislosti. Z pravidla artézská studna hloubí se tak dlouho, dokud se na vodovodnou vrstvu nena- razí. Artézskými studněmi dobyla se spodní voda i v Sahaře, v stepích australských, kde se stává, že i po celá leta nesprchne a kde by ani jinak voda nezbytná pro domácí zvířata a člověka se nedostala. V Australii, kde za dob sucha doby- tek v tisících kusech žízní padal, jsou artézské stu- dny nenahraditelny. U nás lze získat poměrně — i v studnách nejhlubších — blízko pod povr- chem vodu; a nebude se třeba zavrtávat na sta m pod povrch. Přes to ale vrtání studní v mnohém případu přijde levněji jak jich obyčejné hloubení. Na obr. 288. viděti jak třaskaviny spouští do dolů, kde jimi pak roztrhají a rozvolnějí vrstvy skalní v hloubce jakekoliv. Při hloubení studní bylo by lze použit do hlubokých vývrtů také silnější dávky dynamitu, když by bylo účelem rozrazit nepro- pustné spodní vrstvy skal až na vrstvu či aspoř jen štěrbinu vláhovodnou. rod

Amer. patent. stáčeč piva do láhví (obr. 289) narazí se do sudu, jako obyčejná dřevěná pípa. Hořejší špuntovnice na sudu nesmí se ani navrtati ani probíti, aby kyselina uhličitá ze stáčeného piva unikati nemohla, a dálei proto, aby stáčeč mohl fungovat. Stáčeč sám stahuje samočinně vzniklou pěnu z lahví do sudu, takže ani kapka pěny se při stáčení nezmaří a mimo to neztrácí ani na ja- kosti, poněvadž kysličník uhličitý z piva vypr- chati nemůže. Poněvadž stáčečem uzavře se dokonalé, vzdu- chotěsné spojení mezi sudem a lahvi plněnou, nemůže vůbec pivo zvětrati a stočené pivo po- drží tuže sílu a tentýž říz jako v sudu samotném. Stáčeč zhotoven je celý z hliníku, který k po- dobnému účelu jest materiálem nejlepším. Aby smůla, případně i jiná nečistota ze sudu do piva se stáhnouti nemohla, opatřen jest každý přístrojek síťkou a jest tak sestrojen, že i při častém používání po léta vydrží. Vyrábí se dva druhy stáčečů a to jednoduchý, kterým možno plniti pouze jedinou láhev (tento stojí 14 K), a dvojitý, kterým lze současně pl- niti 2 láhve najednou. K dostání u fy Korngut, Myšlenice, Halič.

Každý hospodář, jenž přinucen byl dělat hlubší studnu v nepříznivých poměrech (tvrdé skále), ví nejlépe sám z vlastní zkušenosti, jaké obtíže dá studňařům pronikání tvrdší skály do hloubky a jaké horentní sumy pohltí taková studna. V lmech malorolníci naši, již ještě dosti primi- tivně těži kámen lomový, poněvadž je to jejich jen náhodné a vedlejší zaměstnání, používají rukodílné práce k vrtání děr pro odstřel, jedno- duchého želízka a palíčky. A stejně vrtá ještě většina vesnických studňařů. Na povrchní dla- bání děr stačí jakž takž primitivní jejich způsob pro hloubení však hlubších děr do tvrdé skalní podstaty nutno však již používati dělnějsích strojů vrtacích, třeba i rukodílných, t. j. vrtacího dláta a tak zvaného mládku. Pro vrtání však studní artézských neb k hlubším vývrtům za účelem zkoumání hornin v hlubinách země, neb k hlubším závrtům hornickým nedostačí víc ani rukodílné vrtání, ač je značně zrychlené proti primitivnímu dlabání paličkou a želízkem, tu po- užívá se vrtání strojového, které jest nejrychlejší a tudíž i nejlevnější. Artézské studně se vlastně dnes ani jinak než strojově nehloubí. Při ručním vrtání dopadají jednotlivé údery

Obr. 288. Hřídel ku spouštění třaskavin do dolů. zvědy a odpovědi Právní dotazy zodpovidá advokátní kancelář p. JUDra K. PIPPICHA v Chrudimi, kterou v pří- padech sporu doporučujeme. Odborné dotazy zodpovídá J. STŘÍTESKÝ, prof. král české zem. stř. hospodář. školy v Chrudimi. Čís. 237. Jak draho by přišla doprava vagonu dříví z Benešova do Prahy (případně z Vlašimi do Benešova — Prahy) a z Prahy po Buště- hradské železnicí na stanici Krupou. Kolik ma suchého dřeva (sloupků a staveb. dříví) se na 1 vagon naloží? Odpověď: Udejte přesně jaké dříví budete dopravovati. U sloupců musite udati délku, to samé je třeba i u dříví obyčejného, je-li přes

Pumpy, vodovody, samoč. napajedla nejlépe se zárůkou a nejlevněji staví V. Jaroš, Kralupy 499

vrtání o závod konaném v Africe vrtaly 2 stroje různých systémů v tvrdé žule díry o hloubce 57 mm v minutě. Nevyhnutelné přestavování stroje, občasné uváznutí nebozezu, nasazování nových, delších vrtacích tyčí, když vyvrtaný otvor stává se hlubším, podmiňuje nezbytné omeškání nutným zastavením stroje, které do- stupuje až 50% dělné doby. Byla-li tato ztráta času do výkonu stroje spoluzapočítána, vrtal stroj jeden v minutě 49 mm, druhý 44 mm do hloubky.