Strana2.

LIDOVĚ

NOVIN

V Brně, 13. června.

Zikmund Winter. Zemřel nejplodnější žák Václava Vla- divoje Tomka a mistr drobné povídky lstorické. K historickému jeho díhu cho- vala se novější kritika vědecká chladně, až odmítavě, vytýkařc mu, že budí dojem vehi bohaté a dobře roztříděné sbírky materiálu bez celkových úsudků a přes- ných závěrů, ale jen touto trpělivou prací sběratelskou ponořil se Winter tak v čes- ký život doby reformační a renaissanční, že zdál se spíše měšťanem Prahy věku XVI., než moderním občanem. Znal doko- nale kroj, obydli, zaměstnání i život sou- kromý, jazyk i duši lidí té doby a dovedl vzkřísiti tento zašlý svět mluvou zvláštní, nad míru hutnou, výraznou, které vhodně vybrané starodávné slovo neb úsloví do- dávalo vůně dobové. Kam všude nesvádějí nás jeho přehojné obrázky rakovnickéa pražské, sebrané v knihy prostých názvů (Starobylé obrázky z Rakovníka 1886. Rakovnické obrázky 1888, Dva obrázky rakovnické 1891. Pražské obrázky 1892. Ze staré Prahy 1894. Staropražské novely Staré listy 1902 a j.)! Život kancelářskýi školní, tajemné kutění alchymistů, pitky počestných mistrů v rozmanitých těch piv- nicích, starosti pánů bakalářů, disputace mistrů a žáků, spory ve shromáždění ce- chů, žárlivost měst na jich výsady — to vše zachycoval ve výjevy, které připomí- nají nenapodobitelnou svérázzností umění

Schwaigrovo. V každé povídcce souste- ďuje zájem čtenářův na zajímavou figurku, kreslenou do nejmenších detailů, ať jest to buciatá šenkéřka, nuzný kantor nebo povržená »panečnice« — nevěstka. Rád provází své osoby ulicemi a rynky a pak poznáváme starodávný žiot v samém je- ho varu. Hle, mladý kantor týnský (ze školy u chrámu Týnského v Praze), přišlý do Prahy z venkova, vyšel si po páteč- ních nešporech na procházku. Pozoruje výrostky, hrající na rynku v kostky, dívá se na hosty, hlučící před hospodou, diví se smělosti pražských kluků, kteří jesuitu pronásledují na ulici a tak drobnými uhička- mi dochází až ke kamennému mostu, od- kud právě přijíždí vysoký formanský vůz. Všímá si i pěkných paní měšťanských. útlých v bocích, pyšnících se nádhernými klobouky, zdobenými peřím pštrosím. Za- pomínáme při tom na přítomnost a stará Praha vstává před našima očima. (V po- vídce Krátký jeho svět.) Ještěs větším mistrovstvím zachytil později div- tý život v rozpadávajícím se klášteře sv.

Anežky na Františku v Praze, jehož pře- vor. zdomácnělý Vlach, udržuje přísný pořádek mezi svými několika poddanými a denně zasedá k soudu, tak že poznáváme rozličné typy pražské spodiny: svodnice. zloděje koní, babky čarodějné atp. (Rozi- na sebranec 1905.) A posléze v díle Mistr Kampanus (1909) pokusil se — první mezi českými beletristy — zasa- diti katastrofu bělohorskou do rámce hi- storického obrazu. Ale i v této největší své práci zůstává historickým gen- ristou: líče pletichy bídného odpadlce Mollera i ušlechtilé snahy o reformu české akademie humanistického snílka Campana, hlučné porady odbojné šlechty i tajné pikle náčelníků protirefor- mace, ano v samém líčení bitky bělohor- ské a krvavé dohry na lešení staroměst- ském — stále přerušuje epický tok svého vypravování pečlivými postřehy kulturně- historických detailů. Když vracejí se di- váci z vítání zimmího krále — povšimne si cizinců Angličanů, dýmajících z krát- kých trubek »dabak« a v líčení bitvy bělo- horské nezapomíná na přesný popis krojů a zbraní ..

Winter s počátku přikládal svým po- vídkám účel velmi skromný: chtěl jimi přilákati publikum k historii a vpravit m příjemnou formou kutturně-historické vě- domosti. Vlastním jeho cílem bylo však osvětliti městský život staročeský po všech jeho stránkách. Zprvu — jakov pracích beletristických — podával jen drobné obrázky ze života měšťanského: popsal starodávnou světnici (V měšť an- skésvětnici starodávné s ná- črtky Schwaigrovými 1895), kuchyni, ná- dobí, ukázal, jak se pekl chléb a strojily hostiny, jak vařily kuchařky atp. (K u- chyně a stůl našich předků 1892), s drem. Zíbrtem popsal kroje v zemích českých od počátku století XV. až po dobu bělohorskou (1893 ve dvou dílech) a po- sléze v řadě objemných prací snesl s mra- venčí pílí a vzácnou vytrvalostí vše, co vyhledal v archivu pražském a rakovni- ckém »o životě našich českých měšťanů starodávných«. V kulturním obraze českých měst (2 svazky 1890, 1892) vylíčil zevní ráz starých měst, správua poměry finanční i soudní, péči o chudin- ství a zdravotnictví atd. Pokračováním tohoto díla jest Ž ivot církevnív Čechách (2 svazky 1895, 1896), jehož opatrnost a neupřímnost vzbudila prudké odmítnutí se strany realistické (s' die Vančurova v Naší Době 1897), O ži- votě na vysokých školá ch pražských knihy dvoje (1899) a Dějiny řemesel a obchodu v Čechách ve věku XIV.—XVI. (2 svaz- ky 1906 a 1909).

Jak soudí o těchto pracích novější škola historická, bylo již pověděno. Win- ter v předmluvách i zvláštními polemika- mi (Otevřený list prof. Masary- kovi 1897) snažil se obhájiti svou metho- du. Jisto je, že materiál jím sebraný je vzácný a že i filologovi skýtá hojnou ko- Život svůj vylíčil Winter sám ve Světozoru 1886 i později v různých vzpo- mínkách. Otec jeho byl zvoník, naposted u Panny Marie Vítězné pod Petřínem. Před Zikmundovou maturitou zemřel a tu syn zastával skoro rok službu otcovu,, aby matka nepozbyla skrovného platu 25 zl. měsíčně. Tenkrát už, doprovázeje kněze. všímal si lidského života v nejosudnějších jeho chvílích. Po studiích historických u Tomka byl rok suplentem v Pardubicích, odkud si přivedl do Rakovníka »ženu a své rodinné štěstí«. Marie tam i později v Praze byla mu věrným pomocníkem. Archiv rakovnický přečetl téměř celý. Po desítiletí (1874—1884) dostal se do Prahy na akademické gymnasium. Pensi trávil na Král. Vinohradech. Winter byl řádným členem České Akademie, sekretářem její I. třídy, řádným členem akademie věd v Krakově a členem Královské společnosti nauk. V živé paměti je dosud jeho ne- šťastné zasažení do sporu rukopisného, kde — po smrti Gebauerově a bez důkazů prohlašoval, že prý při svých pracích krok za krokem musil opravovat Gebauerovy omyly. Gebauer však rád z jeho prací čerpal. Zemřel muž, který byl vě tš u mělec než vědec; nelze za- jisté říci větší chvály! řist.

Poslanecká sněmovna.

Tel. - Z Vídně, 12. června. Poslanecká sněmovna vyřídila dnes ve speciální debatě třetí skupinu služ ební pragmatiky, v níž jsou obsažena ustano- vení o služebním poměru státních zaměst- nanců, o disciplinárních trestech a pod. Z českých poslanců promluvil k této partii velmi účinným způsobem posl. Kalina, který povšimnul si výpadu vídeňského posl. Pollaufa proti českým uchaze- čům do státní služby; poukázal správně na to, jaký nedostatek českého úřednictva všude panuje, zejména však v centrálních úřadech. Zde nedostatek jazykově způso- bilých úředníků má za následek také ztě- žování veškeré agendy, poněvadž není řídký případ, že dvorní radové a nejvyšší úředníci jsou nuceni vyřizovat akta, která patří koncipistům, Právě z toho důvodu, že není úředníků znalých neněmeckých řečí. Zcela správně podotkl posl. Kalina, že je to jen následek shovívavosti Slova- nů, jestliže jsou tyto poměry možné, pro- tože je nesporné právo Slovanů také v mi- nisterstvech všude ve své řeči mluviti a jednati. Všechny pozměňovací návrhy k této třetí skupině byly zamítnuty a při- jato vesměs znění výborové. Čtvrtá a poslední skupina je druhým hlavním oddílem služební pragmatikya jedná o zřízencích. V této debatě odůvod- ňoval posl. Buřival svůj minoritní ná- vrh k § 198., dle něhož sluha má povinnost vyhovovat pouze služebním rozkazům a žádným soukromým nařízením. Debata o této partii byla přerušena a bude skon- čena v příští schůzi, která se koná v úterý.

Sněmovna bude míti tedy čtyřdenní pře- stávku, během níž bude zasedat stále branný výbor, aby připravil branné před- lohy pro plenum. Je samozřejmo, že laký- koliv pozměňovací návrh k branným před- lohám za tohoto chvatu výborového jed- nání stal se ilusorním. Vláda aby uchlá- cholila poslance, kteří cítí, jakou smutnou roli hrají vůči vládnímu diktátu, dává roz- šiřovat pověsti, že je ochotna po odhla so- vání branných předloh v dohodě s uher- skou vládou podat novelu k brannému zá- konu, na jejímž základě by mohla býti do- datečně jednotlivá ustanovení branného zákona zlepšena. Předseda dr. Sylvester zahajuje schůzi o 11. hod. Přechází se k dennímu pořádku, to jest pokračuje se ve speciální debatě o třetí skupi- ně služební pragmatiky. Mluvili generální řečník proti dr. Lewic- ki, generální řečník pro dr. šl. Mühlwerth a zpravodaj menšiny dr. Rybář načež po doslovu zpravodaje Čecha přijata třetí skupina dle výborového návrhu jednohlasně. Všecky pozmě ňova- cí návrhy zamítnuty, protože navrho- vatelé a jejich strany nebyli přítomni. Potom jednalo se o poslední skupině, tý- kající se sluhů. Mluvili minoritní zpravodaji Buřiv al a Forstner. Ministr spravedlnosti dr. šl. Hochen- burger odpovídá na dotaz dra. Neumannao exekuci rakouských rozsudků v Uhrách. Potom přednesena řada dotazů, načež schů- ze skončena o 4. hod. odpol. Příští schůze v úterý 18. června o 11. hod. dopol.

Rozpočtový výbor. V rozpočtovém výboru skončil dnes pos ryt. Vasilko věerejší svou řeč; na to po- kračoval v obstrukci posl. Dnistriánskyj, který dal návrh na ukončení schůze. Návrhi byl však zamítnut 32 hlasy proti 2. Konec schů- ze vyplnil všeněmecký posl. Malik dlouhou řečí. Branný výbor skončil dnes jednání o paragrafech 8.—10. branného zákona. Všechny pozměňovací ná- vrhy byly zamítnuty. Posl. dr. Eugen Lewic- ki žádal odročení jednání, dokud nebude zjed- náno jasno o tom, byly-li branné předlohy v Uhrách zákonitě vyřízeny. Když předseda Pogačnik návrh zamítl jako nepřípustný, navrhl posl. Lewicki konec schůze. Návrh byl zamítnut všemi hlasy proti třem. Výbor pak začal speciální debatu o třetím oddilu branné předlohy. Porada o vodocestné novele. Na dnešek byla svolána vládou porada poslanců z Dol. Rakous, Moravy a Slezska, na které se jednalo o otázce vodocestné. Při- tomni byli ministří ryt. Rössler a Trnka s četnými odbornými referenty. Na návrh po- slance Seitze zvolen byl na této poradě užší výbor. který má s vládou vyjednávat o poža- davcích těchto zemí pokud se týkají dunajsko- oderského průplavu. Do výboru byli zvoleni členové vodocestného výboru z těchto zemí, jakož i někteří poslanci, kteří nejsou členy; za Moravu posl. Staněk. Předsedou komi- tétu zvolen byl posl. Primavesi. Komitét tento sejde se příští týden, aby formuloval vládě požadavky zmíněných zemí.

Deputace trafikantů.

Do parlamentu dostavila se dnes deputace českých i německých trafikantů, která parla- mentním klubům a ministru financí odevzdala memorandům, obsahující požadavky trafikan- tů. U ministra financí vedla stížnost na jakost tabákového zboží a protestovala proti zřizo- vání nových trafik. Ministr vzal stížnost de putace na vědomí a ujistil ji svou blahovůlí : podporou.

Uherské událossi. Stav Hervoičův. Tel. - Ze Záhřeba, 12. června. O stavu těžce zraněného bánského rady Hervoiče byla vydána odpoledne tato zpráva: Všeobecný stav poněkud lepší. Podráždění mozku povolilo, slabost vzro- stla, celkový stav povážlivý. Puls a te- plota nezměněny.

Atentát na Cuvaje.

Tel. - Z Pešti, 12. června. Vyšetřušící soudce Weinerth do- stavil se dnes do paláce bánova a vyslechl královského komisaře Cuvaje a jeho chot o podrobnostech atentátu. Policie tvrdí, že Jukič chtěl spáchat atentát již o Božím Těle, že však neměl k tomu příležitosti. Jukič sdělil prý svůj úmysl několika sou- druhům, kteří nejen že prý ho od úmyslu nezrazovali, nýbrž ho ještě v něm posilo- vali. Několik těchto mladíků bylo zatčeno. Je prý zjištěno, že atentát na Cuvaje byl počátkem celé řady připravovaných podobných zločinů. Známý agitátor Mirko Pisačič, který je rovněž zapleten do aféry, přiznal prý se, že věděl o atentátu a o dalších, které byly zamýšleny prý na ji- né osobnosti. Pisačič prý byl s pachateli úplně solidární. Byl také ponechán v za- tímní vazbě. Je to člověk přepiatých poli- tických názorů a je bez zaměstnání. V Záhřebě panuje klid. Následkem atentátu Cuvaj nařídil, že do tří dnů musí každý

ně), nýbrž 140 let. Pojišťovnám by ne- zbylo, než žádat, aby člověk od osm- desáti let nahoru byl prohlášen za umrlého — podle dosavadních tabulek; anebo mu- sily by jej udat policii, že kazí statistiku; nebo by musily žádat odstranění příliš starých cestou násilnou; nebo by vymá- haly zákaz požívání životního elixíru. Anebo konečně — zavřít krám a vyčkat. až by bylo možno se spolehnout na nové tabulky. S prodloužením věku by přiroze- ně se pošinula hranice starobní invalidity a člověk stoletý by byl asi tak čerstvýa čilý, jako je dnes čtyřicátník. To by vedlo ovšem k rozmarným komplikacím. Obecná škola by počínala v patnácti letech, střed- ni trvala by asi do pětatřiceti, vysoká do padesáti. Praktikanti, asistenti atd. musili by zadarmo sloužit alespoň dvacet roků, ve věku osmdesáti let by byl člověk rád, kdyby dostal definitivu. Nebylo by nic divného setkat se na universitě se starým studentem, který absolvuje dvoustýpade- sátý semestr. Do deváté hodnostní třídy by se mohl člověk dostat nanejvýš v 120. roku věku svého a výjimkou by byly zase jen zemské úřady, kde by se tu a tam vy- skytl mladík mezi rady, totiž stotřicátník nebo stopětatřicátník. Do pense by se ne- šlo dříve, než v stošedesáti nebo stosedm- desáti letech. — »Vy mladíku, co si to do- volujete?« oslovoval by vážný pán se 150 křížky na zádech 80letého šviháka. »Za- hodíš to, ty kluku!« hnal by vážný pensista osmadvacetiletého kvartána, který si v průjezdu potají zapálil cigaretu. Katecheta by čeťl levity šestatřicetiletému maturan- tová: »Tož vy tak, ještě máte mléko na

bradě a už za hrokkama?« Apropos, co se toho mléka týká, kdož ví, zda by se tua tam ještě desítiletí hoši nekojili? Těžko je určit, kdy by se lidé ženili. Ženich sedm- desátiletý by byl jistě výjimkou, pravidlem by bylo pro ženicha stáří od osmdesáti let nahoru. S nevěstami by byla potíž. Snad se některý čtenář bojí, že by svět za krát- ko byl přelidněn, kdyby lidé umírali te- prve ve 200 letech? Mohu ho v tom směru upokojiti. Sňatků by totiž bylo pravdě- podobně velmi málo. Alespoň je pochybno. že by životní elixír dovedl prodloužit také krásu ženskou, a považte, v jakých roz- pacích by byli muži, kdyby dívky dospí- valy teprve tak kolem padesáti! Je-li dnes k tomu potřebí odvahy a silných nervů, věřte, potom by byli manželé praví hrdi- nové. Ba možno říci, že by svět se nejen přelidňoval, ale brzy by se objevil ještě silnější úbytek porodů než je v Uhrách a ve Francii. Stát, který by chtěl zachovat populaci na patřičné výši, musil by patrně zavést jakýsi druh branné povinnosti na záchranu dorostu, ač-li by prémiemi a řá- dy nedovedl podnítit lásku k vlasti. I v ji- ném směru jsou odůvodněny obavy, že by bylo mnoho desertérů před manželstvím; jen si představme ťakového úředníčka v

X. třídě s pěti nezaopatřenými dětmi ve stáří od třiceti do sedmdesáti let! Zlé by to bylo také v politice. Volební právo bylo by těžko dát už padesátníkům, pasivní by rozhodně nebylo možno svěřit lidem, kteří by neměli alespoň osmdesát let. Při častém střídání ministrů, jež je v Rakous- ku obvyklé, by státní příjmy stačily sotva na uhražení ministerských pensí, Ale ži- vot by nicméně získal na kráse a Máka- vosti. Dnes člověk v čtyřiceti už účtujes životem, potom by nebylo těžko v stu le- tech začít nový život. Moderní život je beztak příliš komplikovaný, než aby člo- věk ho mohl z gruntu a všestranně poznat za tu chvilku, co dlí v tomto slzavém údolí.

Pak bylo by snadno ovládnout pilnějšímu žáku do padesáti let všechny obory lid- ského vědění a svět, naplněný důkladně vzdělanými vševědy a všeumělci, náram- ně rychle by se vyvíjel a pokračoval. Žasneme-li dnes nad divy, které denně plodí lidská vynalézavost, což teprve po- tom, kdybychom jako šediví dvěstěletí starci, usmíření s životem, seděli s fajfkou v besídce a přihlíželi dobromyslně k hrám 15letých batolat i 25letých klukůa vzpomínali na zašlé doby před stoosm- desáti lety, kdy ještě nebylo ani vzduš- ných rychlíků, ani železničního spojenís Marsem, ani výroby piva z dřeva! A pře- mítajíce o osudech českého národa, vzpo- mněli bychom si na politická dětinství za éry Kramářovy, ale s úsměvem bychom ho omlouvali: »Jaký div, vždyť mur tehdy bylo v padesáti teprve osmnáct!« —r—

Umění, věda, liferafura.

Prol. Ludwig zemřel. Z Prahy se nám telefonuje: Dnes zde ze- mřel dvorní rada prof. Alfred Ludwig. známý jazykozpytec a profesor srovnávacího jazyko- zpytu na pražské německé universitě. Od roku 1901 byl ve výslužbě. Zesnulý má neobyčejné zásluhy na poli jazykozpytném, zejména pokud jde o zkoumání sanskrtu. Ale nejenom vědecká činnost budí naši pozornost; zesnulý učenec byl jeden z oněch vymírajících Němců, kteří žijíce v našem středu měli porozumění pro naše snahy na poli uměleckém, vědeckém a kultur- ním. Tato po Praze známá spravedlnost vůči Čechům neubírala mu nikterak jeho národního přesvědčení, ale byl to učenec, který svou kul- turní vyspělost zachoval si i vůči denním po- litickým otázkám. Co to znamená, můžeme po- souditi, vzpomeneme-li si, jak beztaktně se za- choval nedávno rektor německé university vůči českým lékařům. Hudební sdružení učitelské v Nov. Městě. které absolvovalo v zimní sezoně řadu kon- certů, vystoupí s novým programem 23. června v Novém Městě. Na programu: Liszt, Grieg. Dvořák, Novák, Suk, Jindřich, Křička, Kunc, Dirigent Karel Konvalinka. Barytonová sola přednese konc. pěvec L. Němečekz Brna, klavírní skladby Vl. Rohlík Z pražských divadel. Národní divadlo: Dnes vystoup tenorista pan Tadeusz Dura, tentokráte jako Alfred Germont ve Verdiově opeře Vio- letta. V pátek vystoupí předposledně pí. Gzovská v představení meloplastickém. V sobotu odpoledne bude hráti pí. Gzovská naposledy v představení pro studentstvo a to Blaženu v Shakespearově veselohře Mnoho povyku pro nic. Večer jako šesté před- stavení Smetanova cyklu opera Hubička. V neděli odpoledne další reprisa Maeterlinckovy výpravné báchorky Modrý pták, večer no- vě obsazená opera Dimitrij od Ant. Dvo- řáka.