Ma cha Bsty předplácí ne: VBrně v ndministraci na měsíc. . . . K 2.— na čtvrt roku. . K 6.— V Brně s donáškou do domu dvakrát denně o 40 hal. měsíčně více. V prodejnácl v Brně i na venkově mě- síčně bez donášky K 2.50 Poštou s jednou zásilkou na měsíc . . . . K 2.50 na čtvrt roku . . K 7.50 S dvojí zánilkou o 60 hal. na mésíc více.

Za 8 hal.

Za s hal.

Ročník XX.

Brně, ve čtvrtek dne 13. června 1912.

Dnešní číslo jest o 14 stranách.

Před kapitulací. Na Minoritském plácku ve Vídni sídlí na zaslouženém politickém odpočinku jako dolnorakouský místodržitel bývalý mini- sterský předseda dr. Richard bar. Bie- nerth. Za pár dní bude tomu rok, co se po výsledku červnových voleb odebral do tohoto zátiší. Bylo pro něj dávno vyhraže- no a když jeho chvíle přišla, protože kře- sťanští sociálové ve Vídni a klerikálovéu nás utrpěli zdrcující porážky, byl jeho předchůdci, starému hraběti Kielmanseg- govi poslán modrý arch telegraficky až do Paříže, kde byl na cestách, jen aby baron Bienerth byl okamžitě zaopatřen. Ted chodí bar.Bienerth po Ringstrasse, jezdí na dostihy, otvírá výstavy a vede příjemné salonní živobytí ministerského emerita. Jestliže však v těchto dnech zabloudí po- hledem k parlamentárnímu paláci, má jistě pocit pěkného zadostučinění. Neboť to, co se teď děje v poslanecké sněmovně, je dů- kazem, že bar. Bienerth jako vychovatel parlamentu nepůsobil zbytečně a neplodně.

Systém, o kterém se myslilo, že se jeho pádem vyžil, trvá a kvete. Systém, který čeští poslanci dlouhé měsíce potírali, proti němuž se bouřili ve slavnostních přísa- hách a resolucích, přešel dávno do jejich krve. Bienerth není již ministrpresidentem, ale čeští poslanci, kteří považovali kdysi za životní úkol své politiky, tento systém vymýtiti a zdolati, stali se jeho obětí a vyznavači. Dospěli tam, kde je chtěl baron Bienerth míti. Třeba si jenom vzpomenouti, jakou roli hrály vojenské předlohy přede dvěma lety a ještě bezprostředně před loňskými volbami. Pamatujeme se přece všichni velmi dobře, jaké to byly v českém táboře hrozby, stala-li se zmínka o branné refor- mě. Česká delegace zklamaná dlouhotrva- jící marnou oposicí, smířená s tím, že sy- stém Bienerthův je držen a podporován všemi mocnými činiteli tohoto státu, vi- děla v branné reformě veliký mezník bu- doucnosti. Počítala, že u tohoto Filipi vy- pořádá se s protičeským systémem jak ná- leží; že z kořene vyvrátí jeho existenci a zarazí mu dech, protože bez českých hla- sů není dvoutřetinové většiny, nezbytnév parlamentě pro tyto předlohy. Ujišťování pp. Udržala, Kramáře, Hrubana a ostatních posuzovala celá česká veřejnost jako sa- mozřejmost: tu bude nepřátelská vláda nucena přilézti ke kříži, vyjednávati a dá- vati dostiučinění za všecky zločiny Ho-

chenburgera, Schreinera, Wrby; tu nade- jde velká chvíle české politiky, která ne- bude moci najíti české poslance malinkými, tu bude česká pěst sevřena spravedhvým hněvem nad vším, co na nás Bienerth na- páchal a neotevře se, leč, že by se jasně a upřímně přiznalo, že bez Čechů a proti Čechům není již nikdy žádná vláda mož- ná. Branná reforma — to bylo heslo, kte- ré oživovalo českou politiku silou k novým zápasům, odhodláním k definitivnímu súčtování se vším tím, co se nazývalo bienerthovským systémem . Většina českých poslanců, kteří ted zastupují českou věc ve Vídni, Biener- tha osobně a jeho režim z bezprostřední- ho názoru nepoznala. Když přišli tito noví lidé do Vídně, nebyl již Bienerth ministr- presidentem. Vystřídal ho na pár neděl bar. Gautsch, který se rozžehnal s vládou té chvíle, když s gestem neurasthenika vrhl do sněmovny přiznání, že bez Čechů vládnouti nelze, pak přišel Stürgkh, který posadil na ministerskou lavici sice pár no- vých lidí, ale Hochenburgra utvrdil v jeho posici jako nedotknutelnou svátost každé příští vlády a teď, kdy Stürgkh je nemo- cen, vede vládní záležitosti bar. Heinold — jak, to se ukázalo zrovna těchto dnů revolverem, který položil sněmovně na prsa, neodkývá-li na povel branné před- lohy. Všechny tyto osobní změny nedo- tkly se však základního programu vlád- ního, který zůstal od Bienertha nezměněně v platnosti. Je to program vyhladověcí ku- ry české politiky, vyklešťování jakýchkoli národních a politických požadavků z ní.

Čeští poslanci mohou odříti vládní služby, ale musí tak učiniti zadarmo, zatím co se vesele vládne ve prospěch německonacio- nálního programu ve všech oborech stát- ní správy a především ve prospěch ví- tězství zločinné obstrukce německé na českém sněmu. Ale těchto pár osobních změn na ministerské lavici připravilo pře- ce velký obrat v českých poslaneckých řadách. Připravily náladu mezi českými po- slanci, že branné předlohy netřeba poli- ticky ceniti a že je možno tuto daleko- sáhlou reformu hoditi jako přívažek ke všemu tomu, co jednotný český klub zra- dou svého programu poskytl již pobie- nerthovským vládám na posilu nezmněně- ného Bienerthova systému.

Malichernými sofistickými výklady malinkých lidí, které velká chvíle v české politice přece jen zastihla, zakrývá se o- hromující kapitulace, ku které se většina české delegace chystá. To není jen pro- puštění ojedinělé předlohy z oposičního po- stupu, s kterým se šlo do voleb, to je u- znání méněcennosti českých plánů v par- lamentní politice, která je protějškem oné méněcennosti českého živlu, jež má býti proklamována v českoněmeckém vyrov- nání. Německá města v minulých dnech na výzvu volksrátu usnášela se na proje- vech proti tomu, aby Češi byli nějak u- spokojeni u příležitosti hlasování o branné reformě. Úřadující zástupce ministrpresi- denta bar. Heinokd převzal do svého pon- dělního revolverového prohlášení němec- ké stanovisko skoro doslovně. Německé organisace jsou na to, aby štvaly. Vláda však není na to, aby toto šťvaní brala na svůj prapor. Prohlášení vlády je důkazem, že je to vláda, která si princip Bienerthův osvojila za svůj do posledního důsledku. Je to vláda, která se nehodlá namalati zkou- máním českých požadavků politických. kulturních a hospodářských, jejich opráv- něností a spravediností. České hlasy se nekupují, zní paušální heslo, zatím, co Němci jsou poutáni k vládě jen tím, že je to jejich vláda, krev z jejich krve, že pro- vozuje až do posledního písmene politiku jejich diktátu. Této politice čeští poslanci chystají se dáti hlasováním pro brannou reformu zadarmo definitivní sankci. Ne. bar. Bienerth nevládl marně.

České strany a branné předlohy. Tel. - Z Vídně. 12. června. Je to těžký porod! I nejvlažnější duše v českém táboře cítí, že hlasování pro branné předlohy není ničím, praničím o- důvodněno. Nátura je ovšem silnější nežli všechny úvahy rozumu a taktiky a tak sotva skončí vše jinak nežli, že mlado- česko-klerikálně-agrární koa- lice bude s některými absence- mi hlasovati pra branné refor- my. Ale přece panstvo ještě nemohlo a- portovati odpověď bar. Heinoldovi, jak si ji objednal. Hlavně v agrárním klu- bu, kde je přece jen několik samostatně myslících hlav, byly námitky a pochyby proti tomu, aby odhlasována byla šma- hem reforma, která je na celá léta po- slední příležitostí súčtovatis nepřátelským systémem, aby od- hlasována byla bez splnění nejmenších po- žadavků českého národa a proti tomu, aby agrární klub, největší v české delega- ci, dal se komandovati bezpodmínečně drem. Kramářem, v jehož vleku se a- grární politika již od založení Jednotného českého klubu zmítá. Výsledkem těchto rozpaků bylo, že agrární poslanci do schů- ept v drabném p Velký list . . . 8 hal. Malý list . . . 2 hal v Brně i na venkově. Jeden z obou listu zvlái nelze předplatiíi Předplatné a insertr splatny a žalovatelny jsou v Brně. Redakce, administrace tiskárna a ezpedice: Rudolfova ulice čís. 6. Telefon: Redakce č 12a, administrace č. 12b. Číslo účtu u poštovní spořitelny 60.739.

FEGILLETON.

Číslo 160. ze parlamentární komise jednotného čes- kého klubu přišli se zprávou, že se usnesli podávati v branném výboru vzdor hroz- bám vlády pozměňovací návrhy, resp. je podporovati a za druhé, že defi- nitivní rozhodnutí vyhražuje siagrárníklub až dopříští sch ů- ze parlamentární komise, která byla stanovena na úterý. Dr. K r amář s klerikály měl přípraven již dnes poslušný raport k bar. Heinoldovi a výborové usnesení agrárního klubu skřížilo tento plán. Na výslovnou otázku, jsou-li ochotni agrárníci hlasovati pro nebo proti bran- ným předlohám, prohlásil jejich předseda posl. Udržal, že pravděpodobně budou hlasovati pro branné předlohy, ale že trvají na jistých poža- davcích politických a hospodářských. Za- takových okolností bylo rozhodnutí parla- mentární komise Jednotného českého klu- bu, na které bar. Heinold čekal. odlo- ženo do úterka. Mladočeši prohlásili. že se zachovají podle usnesení většiny Jednotného českého klubu. Jménem po- slanců neodvislých prohlásil v dnešní parlamentárce posl. dr. Masaryk a jménem národně sociálních posl. Klo- fáč, že tyto kluby budou hlasovati proti branný m předlohám, proto- že není politického, národního ani jiného důvodu, aby v této ryze politick záležitosti posilována byla vláda nám nepřející, ba zřejmě nepřátelská.

Odpoledne konal klub národně- sociální s klubem neodvislých poslanců společnou konferen- ci, na níž byly nezávazně vyměňovány názory o situaci vzhledem na branné před- lohy a postavení Jednotného klubu k nim. Má se za to, že zjednána byla úplná do- hoda o dalším společném po- stupu. Vládní koncese Rusinům. Tel. - Z Vídně, 12. června. Jak se proslýchá, odpověděla vláda na známé memorandum Rusínů. V odpo- vědi se zdůrazňuje politický význam za- mýšleného císařského reskriptu v otázce rusínské university, jehož cena prý potrvá, ať je situace jakákoliv. Za dru- hé se ujišťuje, že rusínská država na lvov- ské universitě zůstane nezkrácena, dokud nebude zřízena samostatná universita ru- sínská, za třetí, že budou zřízena stipen- dia pro profesory a za čtvrté, že je vláda ochotna lhůtu 10 let pro zřízení university zkrátit.

Zápisník. [Světlá vzpomínka v ovzdu- ší hrůzy.] V těchto dnech, kdy se jména Tomanova z Ústupa u Olešnice vzpomíná s hrůzou, není nezajímavo vzpomenout šlechetného člena rodiny Tomanových, blízce příbuzného s otcem a strýcem obža- lovaného, který v letech 1850—1895 půso- bil v Brně v povolání učitelském, těše se pověsti učitele pokrokového, snaživého, lidumilného a z míry šlechetné mysli. Po- cházel z olešnické větve Tomanůa otec jeho byl soukeníkem, kterého jednou o všechno okradli příbuzní matky obžalo- vaného Ladislava Tomana. Jakub To- man vystudoval jako chudý student ně- meckou průpravnu v Brně a přislušel do řad uvědomělých českých studentů, kteří v Olešnici na rozhlášeném zahradním ho- stinci »na Puchárně« pořádávali uvědomo- vací české besedy a divadla, k nimžz široka daleka sjížděly se uvědomělé rodi- ny z Poličky, z Bystrého, z Trpina (rodina Foustkových mnohočlenná, synové studo- vali na pražské universitě), z Letovic,z Kunštátu. Učiteloval v Brně na dívčí obec- né škole u sv. Jakuba a pilně účastnil se jak učitelského a reformního školského ruchu, tak života národního. Byl ženat s Arnoštou Foustkovou, sestrou Viléma Foustky, profesora na brněnském gymna- siu, redaktora Moravské Orlice, vyda- vatele Zábavných Večerů a zakladatele české tiskárny. Měl velkou knihovnu čes- kých publikaci tehdy vydávaných a v čes- kých hodinách snažil se v děvčatech pů- vodu českého budit národní uvědomění.

Když bylo založeno české (»slovanské«) gymnasium v Brně, agitoval po vsích pro hojnou návštěvu a chudým českým stu- dentům vyptával u rodičů svých školaček bezplatné obědy a různé podpory. Kdyžz brněnské radnice začal později váti prudčí německý ruch (za Winterhollera), v těch letech těžké rodinné nehody rána za ra- nou zlomily jeho energii. Sám onemocněl těžce chrlením krve, po té manželka jeho po řadu let těžce stonala. Nouze byla den- ním hostem u něho: rodinné stříbro, skvo- sty byly zastaveny u lékárníka za léky. Jedinou útěchou bylo mu studium frančiny a francouzské literatury. Tehdy chtěj ne- chtěj obmezoval se na svou rodinu a na ošetřování trpící ženy. Jediný František Vymazal býval občasným u něho hostem. Složiv zkoušku z frančiny na brněnské techmice, byl ustanoven učitelem francouz- ského jazyka na městské vyšší dívčí škole — a i tam byl znám svým českým půvo- dem, třebas již v těch letech spolkového života českého se neúčastnil. Sličná dcera jeho zemřela brzy po své svatbě a mužně krásný filosoficky vzdělaný syn jeho MUDr. Hubert Toman, plukovní lékařv Brně, jediný ho přežil. I jeho osud byl tra- gický: nakazil se u nemocného. Vědom si neodvratné blízkosti smrti, s filosofickým klidem pozoroval nezastavitelný vývoj smrtelné své choroby. Vdova po něm jest provdána v Chorvatsku za lékárníka. V Pátkově utrakvistickém učitelském čtrná- ctidenníku s českými a německými články jsou některé statě napsány Jakubem To- manem. Zemřel v Brně asi před 15 lety a neprávem dán na jeho náhrobek nápis pouze německý. Velmi mnohé dámy brněn- ské, bývalé jeho žačky, s vděčnostía úctou vzpomínají naň jako na dobrosrdeč- ného učitele svého.

[Kdybychom žili dvě stě let.) I ve vědě má fantasie svoje místo a už ne- jedenkrát vedla živá imaginace badatele na stopu nových věcí. Jaký div, že se mo- derní vědec neodvrací ode všeho, co bylo zdánlivě odbyto jako utopie, s takovou absolutní skepsí, jaká byla v modě v době velkých úspěchů přírodních věd na počát- ku minulého století. Moderní chemikové zabývají se leckterými alchymistickými problémy a třeba že k výrobě zlata z olo- va je stejně daleko, jako za dob Sendivoje, dvorního alchymistického rady Rudolfa II., byly jiné alchymistické úlohy, jako na př. výroba diamantů a jiných drahokamů, roz- řešeny zcela úspěšně. I v mnohých pově- rách ukázal vědecký rozbor špetku prav- dy — vždyť někdy jest to zhuštěná zku- šenost celých generací. Moderní lékařství převzalo řadu lidových prostředků léčeb- ných, když se analysou a pokusem pře- svědčilo o jejich účelnosti; poznává se, že někteří ze zázračných lékařů středo- věkých nebyli než obratnými hypnotiséry. Ba ani kouzelná routa, s níž hledali staří havíři rudu a vodu, nezůstala pohozenaa seriosní fysikové konají pokusy, zda za zdánlivým kouzlem nevězí neznámý zjev fysikální. Proč by tedy se nemohla věda pustiti do problému prodloužení života? Snad přece je životní elixír, který zabrání stárnutí? Vždyť není pochyby, že stárnutí organismu má své, dosud neznámé příči- ny. Což, nalézt je a odstranit je? Dle jed- né theorie způsobují nebo aspoň urychlují stárnutí jisté jedy a bakterie. Kdyby bylo

možno paralysovat jejich účinky, mohl by se život lidský prodloužiti. První vědecká šetření brala se cestou empirickou; zjišťo- valo se, co požívali a jak žili obzvláště staří lidé. A tu bylo nápadno, že v jistých krajích na Balkáně je obzvlášť mnoho sta- rých lidí. Někteří vědátoři domnívali se, že to je účinek zvláštním způsobem zkva- šeného mléka a sýru voghurtu, jenž má látky či bakterie, které působí jako proti- jedy na látky, urychlující stárnutí. Několik lékařů a chemiků se zabývalo speciálně touto otázkou, byly spory a debaty — chybělť jeden z hlavních momentů důkazu, totiž dostatečná doba k pokusnému zjiště- ní vlivu voghurtu na stáří lidské. Ale pří- vrženců yoghurtové theorie stále přibývá. Mezi ně patří také Menčikov, o němž jsme se včera zmínili, že hodlá předložiti francouzské akademii výsledky svých bá- dání; našel prý mikroba, který ničí jedy stárnutí. Také tu ovšem bude chybět hlav- ní důkaz, totiž vyzkoušení, k němuž je za- potřebí celých desítiletí. Ale není vylou- čeno, že se vědě skutečně podaří poznat blíže příčiny, způsobující stárnutí buňky, organismu a že je bude možno alespoňz části odstraniti. Představme si, jaké ná- sledky by takový objev měl. Nelze pro- zatím jinak, než pohlížeti na tuto možnost trochu humoristicky. První následek (v prvních dobách objevu) by asi byla straš- ná panika životních pojišťoven. Veškerá pojišťovací mathematika, která vychází od statistických úmrtních tabulek, dle nichž u nás sotva jeden ze sta tisíc se dožije stáří 100 let, byla by na hromadě. Člověk, který se pojistí na doživotní ren- tu, splatnou v šedesáti letech věku, bral by rentu ne dvacet (iako dosud po většl-