V Prně rv

LIDOVÉ NOVINT

Strana

-lováni jsou: I. Ladislav Toman, dne 24. června 1881 v Ústupově narozený, do Sulikova příslušný, ženatý statkář v Rosičce, především, že dne 22. října 1911 u Ratiškovic proti stolařskému pomocníku Ar- noštu Scbňllerovi z Vídně v úmy s- lu, aby jej usmrtil, střeliv jej ze zadu do hlavy, tak jednal, že z toho smrt Arnošta Schüllera vzešlaa vražda spáchána byla způsobem potutelný m:

II. Ludvík čeppe, dne 6. srpna 1877 ve Vel. Meziříčí narozený. tamtéž příslušný, ženatý, inspektor pojišťovny „ Brně. že onen čin Ladislava Tomana poradou, poučením a schvalová- ním nastrojil a zúmyslně k něm dal podnět:

III. Rudol že 9, dne l0. května 18St narozený ve Zbejšově, tamtéž přislušný, ženatý, advokátní selicitáto ve Svitávec. e poradou, poučením a schva- lováním čin Tomanův nastrojil zámysině k němu dal podnět, k je- ho vykonání nadržoval opatření brosíředki, pomoci poskytl a k zoeřnemn provedení přlspěl. edem se s Ladislavem Tomanem detozamel o pomoc po dokonané m činu i o p na zisku a nžitku

jenet mabn,

února 1880 v Rosičce narozený, tam a. ženatý, rolník v Jobově Lhotě. vdobě od 25. do 27. října 191 nřed pátrajícími úřady Ladislava ana skryval a přechovával. a vtozuámo, že je zločince n mo to žalování jsoi lzdislav Toman a Rudolí Železný jakožio spolupachatelé. že I. ve Žďáře pojavše dne 4. dubna 1911 l hlormace a dne 5. dnbna 1li do kapií lenvy mezi manželi Joseiem a Frantiskou sastrovými jakožto prodavajícími a La- dislavem Tomaneni jako kupcem usedlosti č. 12 v Buči ustanovení, že manželé Šustrovi knihov- ního zajištění nedoplatku kupní ceny v obnosu 17.880 kor. — správně 23.280 kernu — nežá- dají, a nepojavše do smlouvy ustanovení, že Toman přejímá bez srážky na kupní cenu vý- měnek Jana a Kateřiny Sustrových na u- sedlosti váznoucí, tímto lstivým jednáním man- žele Šustrovy uvedli v omyl, kterým tito utr- pěli škodu přesahující obnos 2000 korun; 2. přepsavše stvrzenku Josefa Šustra ze dne 2. května 1911 na obnos 1600 kor. — splát- ku na nedoplatek kupní ceny — na 7600 korun, aby jí jako důkazu použili, předsevzali čin ke skutečnému vykonání podvodu, čin ten však náhodou dokonán nebyl: 3. v březnu 1911 v Kunštátě při uzavírání kupní smlouvy mezi Ladislavem Tomanema

Josefem a Marií Jalovými kupci usedlosti č. 7 v Sulíkově tvrdivše, že na ní váznou knihovně pouze nějaké maličkosti a zneuživše stivě nevědomosti jejich o tom, že tam mimo iné vázne knihovní právo zástavní pro pohle- ávku občanské záložny v Letovicích z dluž- ního úpisu ze dne 7. února v obnosu 6000 ko- run, uvedli je v omyl, kterým na svém ma- jetku utrpěli škodu více než 2000 korun; 4. vyžádavše v březnu 1911 od Jana Pro- házky v Kunštátě jeho podpis jako ručitele na prázdný blanket směnečný a vyplnivše jej proti úmluvě, při tom se ukrývali za nepra- vou tvářnost osob závazkům dostáti schop- ných a ochotných, aby ho svedli k škodlivému jednání, k němuž by se nebyl odhodlal, kdyby na něm nebyl býval podvod onen spáchán: 5. začátkem září 1911 Richarda Heiden- reicha lstivým předstíráním, že směnka bu- de zniti na 1000 kor., přiměli k podpisu prázd- ného blanketu, tak že na svém majetku utrpěl škodu 2000 korun převyšující; dále že Ladislav Toman v létě 1911 v Su- likově a Josef Blaha od září do října nosil pušku v podobě hole; Ludvík Čeppe a Z- lezný zvlášť od 25. do 28. října v Brně králi zakázané hry.

Těmito skutky dopustili se: Ladislav Toman zločinu úklad- ně vraždy ve smyslu §§ 134, 135 tr. z., zločinu dílem dokonaného, dílem nedokonaného podvodu ve smyslu f§ 8, 197. 200, 201 a. d. a 203 tr. z., přestupku ve smyslu §§ 2, 3. 32 zbrojního patentu trest- ných dle § 136 s ohledem na §§ 34 a 35 tr. z.; Ludvík Čeppe spoluviny na zlo- řinu úkladné vraždy ve smyslu §§ 5 134, 135 tr. z. a přestupku dle § 522 tr. z. trest- ných dle vyšší sazby § 137 s ohledem na § 35 tr. z.; Rudolí Železný spoluviny na zločlnu úkladné vraždy ve smyslu § 5, 134, 135 tr. z., zločinu dílem doko- naného, dílem nedokonaného pod- vodu ve smyslu §§ 8, 197, 200, 201 a. d. a 20 tr. z. a přestupku dle § 522 tr. z. trestných dle § 137 s ohledem na §§ 34 a 35 tr. z ; Joseí Blaha zločinu nadrževá- ní zločincům ve smyslu §§ 211, 214 a pře- stupku §§ 2, 3, 32 zbrojního patentu, trestných dle vyšší sazby § 215 s ohledem na ustanovení § 35 tr. z Obšírná žaloba čítající 90 tiskových stran Mičí nejprv misto vraždy.

Na severozápad od stanice Rohatce želez- niční trati Vídeň—Krakov leží obec Ratiško- vice. Ze stanice lze se do této obce dostati dvěma cestami, první široká jako silnice, ale jinak neupravená, počíná hned na konci sta- níce (směrem k Přerovu), kdežto druhá užší znšlní v místž, kde silmice rohatecko - hodonín- ská přibližuje se k trati, i je nutno jíti k ní podél dráhy ve směru k Břecla- vě až k strážnímu domku č. 108 sto- jícímu od nádraží ve vzdálenosti 10—12 minut cesty. Dále vede ona cesta k Ratiškovicím většinou lesem, na konci teprv ide pastvínami, které asi v šíři 3 km. obepínají osadu. Les přechází k pastvinám podél cesty v nízký, březový lesík. V pondělí dne 23. října 1911 z rá- na stal se tento lesík jevištěm hrůzného nálezu. Dělníci, kteří šli k 5. hodině ranní z Ratiškovic do Rohatce, nalezli na cestě 126 kroků od kraje lesíka mrtvolu muže. jenž na první pohled byl zavraž- dě n. Mrtvola ležela naznak s rukama a nohama roztaženýma, hlava spočívala v tratolišti krve. Pravá očnice i bulva byly zničeny, patrně seč- nou ranou, oko vyteklo. Nad pravým obočím byla na kůži zřejma vypuklina a pod kůží nalezen byl při pitvě projektil.

Vnitřní koutek levého oka a část obou víček rozpoltěny byly též sečnou ranou. Nad levým obočím byly dvě menší rány sahající až na kost. Část obličeje od špičky nosu až po dolní čelist a napříč od pra- vého boltce až doprostřed levé li- ce byla sečnými ranami úplně zni- čena. Dolní část nosu docela scházela, zbyt- ky zubů a kostí čelistních visely částečně roz- tříštěny, kus pravé horní čelisti s ko- stí paterní byl odseknut. dolní čelist byla v pravé polovici nějakým ostrým nástro- jem rozsekána na menší a větší kousky; rov- něž rty byly mnohonásobně rozťa- brada i s kostí byla odseknuta. Pod čelistí nad ohryzkem hluboká rána přetínala svalstvo a cévy. sahajíc až hluboko k páteři. Dvě rovnoběžné rány nalezeny byly v tý- lu směřujíce od středu k oběma boltcům Spod- ni zasáhla kost lebeční, kterou odťala asi ve velikosti zlatníku; i tato rána šla a žk páteři, kdežto horní zasáhla levou kost týl- ni a leb byla jí asi zvící pětikoru- ny proražena. V krajině stydké byla mrtvola obnažena a polilavní úd celý byl odříznut. Krom tratoliště pod hlavou shle- dány byly pruhy krve asi metr až dva od mrtvely, stopy tkáně tělesné i úlomky kosti. Ruce i šat byl též krví potřísněny. Na zim- ním kabátě — ulstru — přehoze- ném přes pravou ruku byly části vyvrhnuté potravy. Při dalším pátrání po stopách krve vedou- cích do lesa 17 kroků od mrtvoly nalezen byl pohlavní úd, půl horního rtu a část nosu byly na chodníku vedie cesty.

Soudní lékaři označili za příčinu smrt rozdrcení morkové tkáně a vykrvácení z hlu- bokých ran. Střelná rána vnikla vza- du týlem, vypálena byla z bezpro- střední blízkosti, avšak zbraň ne- byla přiložena k hlavě. Rány v o- bličeji a v týle byly způsobeny o- strým, těžkým nástrojem, pravdě- podobně sekerou, k dalšímu zoha- vení bylo použito nože. Zavražděný byl nejprve střelen, pak následovaly rányv týle a v obličeji, zohavení dle nepatrného krvácení stalo se po skonu. Nezdá se být vyloučeno, že pachatel pomýšle odděliti hlavu od trupu a odnésti ji. Zvracení nastalo po ráně střel- né, kdy nastoupilo bezvědomí; potrava byla, jak se zjistilo, libové maso a zelí, a byla požita asi 3 hodiny před smrtí. Na břiše v okolí slepého střeva byla shledána jiz- va, která nasvědčuje, že zavražděný byl své- ho času operován na zánět slepého střeva.

Mrtvý oblečen byl ve dva kabáty, svrchní světle hnědý, spodní šedě kostkovaný, kalhoty měl téže barvy, košili trikotovou, s bílou, škro- benou, patrně novou náprsenkou a límec, spod- ní kalhoty bílé a čisté, modrá kravata přeho- zena byla do tváře. Pokrývka hlavy a boty nebyly nalezeny. Uzly tkaniček od šněrova- cích bot ležely u bosých nohou tak, že pa- chatel chtěje ušetřiti času při zouvání tkaničky uřezal. Některé kapsy byly obráceny na ruby, v ostatních našly se věci, jež nápomocny by- ly později při zjištění totožnosti mrtvoly. Lí- mec spodního kabátu byl roztržen, levý cíp byl proříznut. Ve vzdálenosti 7 kroků od mrtvoly nalezen byl útržek ja- kéhosi řemene, kožený pás ležel u mrtvého. Dne 27. října časně ráno hajný Petr To- man (obviněnému naprosto cizí) několik kro- ků od cesty na mezníku u dubu nalezl na třech větvičkách as metr od země svinutý modrý balík. Když ho zvedl, vypadla zkrvá- cená vesta, jež vyhlížela, jakoby si o ni ně- kdo utíral ruce, obal tvořila modrá zástěra.

Věci ty byly později poznány ja- ko majetek stolařského pomocní- ka Arnošta Schüllera z Vídně. Mí- sto nálezu je od místa činu asi 1000 kroků vzdáleno. Ale již 23. října našly se dva předměty z nichž bylo z počátku nutno souditi na totož- nost zavražděného; 7 kroků od něho byla po- hozena obálka s firmou »JUDr. Otokar Sedlá- ček, advokát a obhajce ve věcech trestních. Boskovice« a s adresou: »Blahorod pan Ladislav Toman, statkář, Ro- sička, pp. Mor. Olešnice.« Směremk Rohatci 850 kroků od mrtvoly nalezen tele- gram adresovaný Tomanovi v hotelu Slavia v Brně: »Momentně nemohu, mám malou ho- tovost na cestu. David. Zpráva o zločinu, jemuž co do bestiálno- sti hned tak podobného sotva se najde, rozší- řila se rychle do všech končin a některé o- kolnosti nutně opodstatňovaly domněnku, že jde o loupežnou vraždu, jejíž obětí nemohl býti nikdo jiný než Ladislav Toman, statkář v Ro- sičce. I byli také hned zatčeni čtyři potulní kejklíři Jan Richter, jeho synové Jan a Josei a František Langer, kteří v noci na 23. října tábořili v Rohatci, pro podezření, že vraždu spáchali nebo se jí súčastnili. Po delší vazbě byli propuštění, když se bezpečně shledalo, že momenty, z nichž podezření vzniklo, byly ni- cotny.

Zatím došla zvěst o příšerném nálezu ra- tiškovickém do Brna a okolí Rosičky a rozší- řila se v kruzích, v nichž jméno a osobnost Tomanova byly dobře známy. Ve mnohých z oněch lidí, kteří znali jeho poměry soukro- mé, zejména finanční a jeho podniky z posled- ní doby, vznikly pochybnosti, byl-li skutečně zavražděn Toman, jenž v posledním čase octl se v povážlivé finanční tísní — ale nejví- ce podezřelou byla okolnost, že byl u několika ústavů pojištěn pro případ úmrtí netoliko na ob- nosy neodpovídající jeho spole- čenskému a majetkovému postave- ní, nýbrž i podrobnosti smluv by- ly nejvýš nápadny Od okresního soudu v Kunštátě, jenž znal poměry Tomanovy, a od pojišťoven, které by- ly interesovány — hlavně od „Viktorie«, u níž byl pojištěn na obnosy 50.000 a 10.000 ko- run — byl dán podnět k tomu, aby zjištění to- tožnosti zavražděného dělo se s mimořádnou opatrností a péčí. Velmi závažnou úlohu zaujal při tom dr. Otokar Jirka, lékař pojišťovny

„Viktorie«, jenž se rozpomněl, že 29. červen- ce m. r. vypaloval Tomanovi na ruce dvě bradavice. Když ho pak 25. srpna prohlížel při pojišťování, shledal, že po jedné bradavici zby- la jizva, druhá se vyvinovala znovu. Při ag- noskaci mrtvoly nebylo na ruce zavražděného po bradavicích ani stopy. Hned téhož dne prováděna byla ag- noskace za přítomnosti osob, jimž byl Toman dobře znám. — Dlužno podatknout, že od 12. října dlel mimo dům a do 22. října nebyl ni- kým viděn. — Mlímo jiné byli přítemni dva bratři jeho Vincene a Jindřich a manželka Ma- rie Tomanová. Aby obličej zavražděného na- byl pokud možno své podoby, přišil dr. Hru- bý z Hodonína chybící části. Vyslýchaní ne- mohli s určitostí vysloviti, je-li mrtvý totožný s Tomanem, jednotlivosti však tomu odporo- valy. Průběh agnoskace ukazov al, že oběť volena byla opravau obrat- ně, šlo-li o to, vzbuditi domněnku. že zavražděný je Ladislavem To- manem, vždyť sama manželka i nej- bližší příbuzní uvedeni ve značne a vážné pochybnosti, k čemuž arci při- spěl zhovadilý způsob, jímž byl obličej oběti k nepoznání zohaven. Časem získána, byla ovšem ne- klamná jistota, že u Ratiškovie byl zavražděn

Arnošt Schüller,

30letý, svobodný stolařský pomocník z Vídně. A stejně neklamný a rychlý vývoj událostí zápětí potvrdil, že na provedení vraždy ra- tiškovické měl v prvé řadě zájem ten, jehož mrtvolu měl zavražděný představovat a to právě obviněný Ladislav Toman. Vražda sama byla vlastně pro- středkem k provedení jiného zlo- činu — podvodu na pojišťovnách, u nichž se Toman dal pro případ úmrtí pojistit. Předstíranou jeho smrtí mělo se dosíci, aby komusi byly pojištěné ka- pitály vyplaceny a konečně doručeny Toma- novi. Nade vši pochybnost bylo jas- no, že je pachatelem vraždy Ladislav Toman a to buď vrahem samým nebo pů- vodcem a strůjce m. Přirozeně nastala po něm horečná honba a záhy zjištěno, že byl v době po vraždě vi- děn na pomezí česko-moravském v Jobově Lhotě, obci asi hodinu od Rosičky vzdálené. Dne 1. listopadu zatčen byl na br- něnském nádraží, kam přijel o 1/211. hod. noční vlakem od Božího Po- žehnání. Tehdy tvrdil, že dojel do Brnas úmyslem dostaviti se k soudu v Uherském Hra- dišti, který, jak mu bylo známo, vydal nan zatykač. Není proč pochybovati o tomto úmy- slu, neboť dne 2. listopadu došel rekomando- vaný jeho dopis podaný v Mostě v Čechách. kterým ohlašoval, že se dostaví k výslechu. V dopise líčí vše tak, jako by na zavraž- dění Schüllerově neměl viny, a stejně si počí- nal při výslechu u zemského soudu v Brně, ač nepopřel, že jel se Schüllerem až do Rohatce, ale tu se s ním rozešela nevěděl, co se dále dělo. Z počátkui u soudu v Uh. Hradišti nepřipustil, že by na vraždě měl účast, byť nemohl vysvětliti spou- stu okolností, které jej už tehdy usvědčovaly drtivým způsobem.

Již 13. listopadu nastal v zodpovídání jeho významný obrat. Pod tíhou důkazů tohoto dne poprvé připustil, že vražda ratiškovická nebyla mu nikterak cizí; při vraždě prý se nesúčast- nil, návodu k ní nedal, ale s pro- vedením byl srozuměn. Vypravoval pak, že koncem července — když byla již uskutečněna pojistka u Viktorie na 50.000 ko- run — jistá osoba nadhodila, že by mohl sa- novat své finance za pomoci svých pojistek. Asi 14 dní nebo tři neděle později seděl ve společnosti Rudolfa Železného, velkoob- chodníka Leopolda Röhrla z Brna, Ludvíka Čeppe a Antonína Bezděka, lihovarníka z Vyš- kova v zahradní restauraci v Kunštátě a tu prý kdosi pronesl tato slova: »Pane Bezděk. vždyť se dejte pojistit, mohil byste si zajet do Ruska, poslat pak sem mrtvolu nějakého člo- věka vám podobného a dá se tím udělat pěk- ný obchod. Kdo slova ona pronesl, neřekl, ale onen člověk, jenž s ním mluvil o jeho financích při této rozmluvě nebyl. Všecky osoby dle tvr- zení Tomanova přítomné byvše vyslechnuty rozhodně popírají, že ona slova byla prone- sena. Krátce potom — vyprávěl obviněný dá- le — člověk, jenž s ním mluvil o sa- naci pomocí pojistek, přišel jižs návrhem, že by, maje dosti zná- mých u pojišťoven, vše sprostřed- koval, kdyby se nalezla mrtvola

Tomanovi podobná, a žádal polo- vici pojistky u „Viktoric«, tedy 25.000 korun za odměnu. Když neustal naléhat, svolil Toman konečně v září k pro- vedení. Jeho úkolem bylo prý vyhledat pouze vhodnou osobu, onen druhý se zavázal prové- sti ostatní, zvlášť vyzvednout pojistku, až by Toman odjel. Toman však se rozhodl, že ne- chá pojistku u sebe a vyčká přírozený průběh věcí. Dne 12. října domluvili se o provedení plá- nu, 16. jel prý do Visolaje v Uhrách vy- jednávat o koupi statku, dne 18. a 19. sešel se s oním společníkem a zajel pak do Vídně, kde nalezl v Arnoštu Schüllerovi vhodnou osobu pro svůj plán. Vylákal ho pod záminkou, že mu opatří místo v továrně u svého přítele, do Břeclavy, kde mu koupil čisté prádlo, hnedv sobotu kázal mu obléci si jeho vlastní šaty. Tyto si vzal Toman již při odjezdu z domo- va, aby do nich oblékl svou oběť, ba měl jev automobilu už 9. října. V záři již uzavřel s »Viktorií« nově poji- štění na 10.000 korun i telefonoval v sobotu 21. října, že posílá premii telegraficky, aby mu byla pojistka zaslána. To se stalo a večer téhož dne přijel za ním sekretář „Viktorie Salo Griífel a pojistku mu odevzdial.

Kdežto původně Toman tvrdil, že v neděli v den vraždy — přijel za ním onen druhý člověk do Břeclavy, změnil svou výpověd záhy v ten smysl, že místo něho přišla jiná osoba, k vraždě najatá, kterou mu dříve spo- lečník v Brně doporučil Dle úmluvy dostavil prý se Toman večer na břeclavské nádraží k vlaku, který odjiždí po 8. hod. k Přerovu. Ne- jmenovaný svěřil mu podrobnosti, kdy, kdea jak chce Schüllera sprovodit se světa. Koupi dva lístky do Rohatce a tu Toman prý si kou- pil lístek III. třídy do téže stanice. Ve vlaku jel v témž oddělení se Schüllerem i byl tam také profesor reálky hodonínské Jaromír Cu- pal, s nímž se Toman od dřívějška znala který vystoupil v Hodoníně. Nejmenovaného prý Toman ve vlaku neviděl, myslil si však. že jede určitě s sebou. Po příjezdu do Rolatce k 8. hod. večer se- šli se všichni tři: Toman, Schüller a nejmeno- vaný u vlaku. Zatím co Schüller čekal u za- vazadel, domlouvali se. TToman odepřel účast- niti se vraždy, protože prý nebyl v kraji znám a konceně zapůjčil nejmenovanému svůi brow- ninu, poněvadž neměl zbraně. V nádražní re- stauraci vypili po sklenici piva, Toman dopro- vodil druhé dva před stanici, sečkal ve sta- nici a odjel o 10. hodině do Přerova, kam po- dal i svá zavazadla, odtud jel do Lvova, kde pobyl do 24. října, kdy večer vrátil se zase do Přerova. Tam setkal se, jak bylo umluve- no, s nejmenovaným, jenž mu odvedl browning se slovy, že věc je v pořádku provedena. To- man prý tomu rozuměl, že Schüller je za- vražděn. Zaloba rozebírá obšírné výpovědí Toma- novy, potírá vyprávění o pachateli jen jemu známém jako vybájené a rozvíjí

siť důkazů.

Toman také kličkami — dovozuje obžalo- vací spis — do nichž se tímto svým zodpo- vídáním sám zadrhl, je přímo sešněrován, na konec neví v pravém slova smyslu kudy kam, utápí se v zoufalých pokusech dodati svým smyšlenkám aspoň zdání věrohodnosti. Sou- stavně odpírá sděliti jméno »vrahovog. Ne- hledě ke frivolnímu způsobu, kte- rým si při tom počíná a při němž si nejen ze soudu, nýbrž i z celého světa zrovna šašky tropí a vůbee nanejvýš odpornou komedii hraje, obráží se v tomto jeho počínání hlavně to, že on vraha v domnělé třetí osobě neodhaluje jen proto, že takové osoby není, protože vra- hem jest on sám. Řada důkazů, že byl na místě vraždy, a- svědčuje ho železnou mocí a tvrzení, že byl v osudnou chvíli na nádraží rohateckém, je průhlednou smyšlenkou. Tak tvrdí, že onen vrah byl v jehoa Schüllerově společnosti na nádraží v Břeclavě i v Rohatci, v břeclavském hotelu „u korunya pokojská prý mu oznamovala, že ho očekává jakýsi pán — vybájený vrah — v nádražní re- stauraci setkali se prý s prof. Cupalem, avšak ani jeden z četných svědků neviděí s Tomanem mimo jeho oběť třetího člověka, do nádraží restaurace rohatecké Teman vůbec nevkročil. Nesprávným je jeho tvrzení, že kupoval nejmenovaný dva lístky do Rohatce a on sám třetí pro sebe; pokladní Te- rezie Baillonová pamatuje se určitě, že současně kupoval dva lístky do Rohatce pán, jenž podal zavazadla do Letovic a do Přerova — nebyl to nikdo jiný leč Toman — a totéž potvrzuje zřízenec Michal Hluchý, jenž za- vazadla vážil.

Železniční strážník František Tománek. jenž konal službu v domku, u něhož odbočuje cesta od nádraží na zmíněnou cestu ratisko- vickou, slyšel asi 10 minut po přijezdu večer- ního vlaku od Břeclavy, jak kdosi přecházi trať. Poněvadž byly závory uzavřeny, vyšel se svítilnou a spatřil dva muže podlézati, než úruhou závoru zvedl, a jíti dále. Pozoruhodno jest, že popsal Tomana zevrubně, ač ho jen jednou viděl, popis druhého muže hodí se na Schüllera. Na místě činu nalezly se obálka a telegram s adresou na Tomana: je nepochybno, že tam byly úmysině pohozeny, aby vzešla domněnka. že zavražděn byl Ladislav Toman. On to sice vysvětluje, že je zapomněl v šatech, jež půjčil Schüllerovi, ale zase nevysvětluje, jak o tom věděl jeho nejmenovaný společník, zvlášť když mu neřekl, aby papíry pohodil. Lživou jeví se výmluva jeho, že nevěděl, kdy, kde a jak má býti Schüller usmrcen; od- poledne v neděli — v době, kdy prý neměl tu- šení, kam pojede s nejmenovaným a obětí — píše pohlednici své manželce: »Nyní právě od- jíždím vlakem do Dubňan, čeká tam na mne jeden obchodník«. Z Rohatce do Dubňan šla by cesta podle místa vraždy, ač Toman mohl tam jeti dále vlakem a ušetřiti si svízelné ce- sty pěšky. Zřejnou výmlavou je i ta, že ne-