Strana 2.

LIDOVÉ NOVINY

V Brně, 17. července.

řízeno zemské zřízení pro krá- lovství české (bezvolební opra- vy). a zákon o úpravě jazyko- vých poměrů u samosprávných úřadů. Pak má sněm vyříditi zatimní rozpočet zemský, usnésti indemnitu zemského výboru za hospodář ství za doby obstrukce a schváliti zemskou půjčku 90 až 100 mil. korun. Potom má býti usneseno osvobození daně z příjmu od zemských přirážek a má býti provedena volba nového zemského výbo- ru. Posléze má býti zemským sněmem přijata resoluce, ve které by sněm uložil stálé komisi národněpolitické, aby vypra- covala návrh volební reformy na tom základě, aby vrstvy dosud ne- zastoupené došly ve sněmu za- stoupení. Dohoda o jazykové ú- pravě u zeměpanských úřadů nemá býti dle nynějších disposic předlože- na ani českému sněmu, jak čeští poslancí si původně přáli, ani říšské radě, jak žá- dala svého času vláda Bienerthova a jak dosud žádali Němci, nýbrž má býti ta- to úprava uzákoněna paragra- fem čtrnávtým. Kramářova touha,

aby se jazykové věci v Čechách upravo- valy absolutisticky, má dojíti svého splnění na celé čáře. Zůstane hanbou pro českou politiku, že jediné- ho odpůrce našel mezi vyjedná- vajícími stranami českými a německými tento absolutisti- cký způsobřešení: tímto odpůr- cem byl až dosud, jak se dovídá- me z bezpečného pramene, mí- stodržitel kn. Thun. Místodržítel je totiž přesvědčen, jestliže strany si troufaj sjednati dohodu, že mají míti také o d- vahu této dohody hájiti, ať je to na sněmu nebo na říšské radě. Svorné- mu přání českých vládních stran a Němců, aby se vyřídila tato otázka císařským naříze- ním paragrafem čtrnáctým, ani kn. Thun nemůže se konec konců stavěti v cestu. Resoluce, která má býti usnesena o volební reformě v plenu sněmovním, je jenom děravý plášť, který má zakrýti po- rážku české politiky sněmovní v tomto bodě. V zemském zřízení vý- slovně se určuje počet členů sněm.

Bylo-li ustanoveno na podzim r. 1910, že předmětem jednání má býti změna zem- ského zřízení, pak se samo sebou rozumě- lo, že se musí jednati o volební reformě zemské. Pro tuto volební reformu byl ta- ké zvolen zvláštní referentský výbor, je- hož předsedou je hr. Vojtěch Schön- born. V tomto výboře se usnesli Němci a velkostatkáři odmít- nouti jednati na podkladě ná- vrhu všeobecného, rovného vo- lebního práva a proto vzata za zá- klad vládní osnova. Ale ani o této osnově se z vůle Němců nejednalo. Celé jednání skončeno bylo tím, že dv. rada Bach- mann prohlásil, že Němci nemohou se o zlidovění sněmu vysloviti, do- kud nepoznali mínění německých národ- ních dělníků (ne sociálních demokratů!). A toto Bachmannovo prohlášení, které mělo způsobiti odklad jednání, českým sněmovním stranám — mladočeské a agrární — úplně dostačilo. Od té do- by se nezasadily, ač uplynula řada měsíců, ani o další nějakou schůzi tohoto referentského komitétu. Volební reforma z em- ská je z vůle Mladočechů a a- grárníků odstavena, ale ostat- ní zemské zřízení má býti vyří- zeno, má býti rozmnožen počet příse- dících na čtrnáct, mají býti rozděleny re- feráty v zemském výboře atd. atd., a až všechno to bude zavedeno, pak teprve má býti připuštěno 43 českých a němec- kých lidových poslanců do 334členného sněmu.

Na českém sněmu zasedal dnes re- ferentský komitét permanent- ní školské komise. Usnesl se před- ně na odpovědi finanění komisi na přípis, že na učitetské platy není více než deset milionů korun. V přípise žádá školská ko- mise, aby na úpravu učitelských platů bylo věnováno aspoň 20 až 24 milionů korun. Potom se jednalo o zatimním přídavku tří milionů korun, který má býti učitelstvu udělen na poslední čtvrtletí tohoto roku. Usneseno bylo přijmouti a doporučiti sně- mu, aby věnoval částku tří milionů korun na mimořádné podpory učitelstvu na poslední čtvrt- letí r. 1912. Výpomoc tato má býti uči- telstvu vyplacena 1. prosince a má býti zásadně prohlášeno, že tato zatimní vý- pomoc děje se jednou pro vždy a ni- kterak nepraejudikuje definitivní úpravě učitelských platů. Smiřovací tajemství v Praze a Kramářova informovanost.

V Praze a po celém království bude čím dál větší odpor smiřovací jednání. Zatím co totiž němečti zástupcové před- kládají pravděpodobné výsledky dosavad- ní akce representantům národních organi- sací (Volksratu, Bundu, Schulvereinu), ne- sdělují Češi ani toho nejmenšího. Němci jsou tedy nesporně lépe informováni a ta- ké jistě připravenější. Jednání jejich je opatrnější a prozíravější. Čeští vyjedna- vači se patrně jen jen třesou, aby už měli smiřovačky pod střechou a mohli převzíti »účast na vládě«. Bojí se patrně, aby je ně- jaký zástupce Nár. jednot nebo Matice nebo dokonce Národní rady nezdrželv postupu důkazem, že přistupují na věc o- sudnou. Tento dojem vyrůstá nutně i ze psaní německých listů, které vesměs pro- jevovaly obavy, že vystoupením oposič- ních stran z jednotného klubu bude ohro- ženo česko-německé vyrovnání. Ale to jsou celkem známější věci. Zajímavějšía

novou zprávu však můžeme podati o in- formovanosti dra. Kramáře. Před nedáv- nem tvrdil posl. Choc v rozmluvě, že také volební řády autonomní (tedy sněmovní a obecní) mají býti zaklansulovány kvali- fikovanou většinou tak, že by stačilo ně- kolik málo uníněných Němců nebo velko- statkářů, aby se nemohlo úpravou voleb- ních řádů hnouti. Dr. Kramář tvrdil, že pro volební řády neplati a nebude platit klausule o kvalifikované sněmovní pre- senci a kvalifikované většině. On prý měl o to domluvu s knížetem Thunem a jeho stanovisko prý bylo konečně uznáno. Po- slanec Choc však se nespokojil tímto uji- štěním a otázal se zástupce agrárníků, který tu jednání řídí (dra. Viškovského). zda ustanovení o kvalifikované presencia většině má platiti také pro volební řády. Ovšem že ano, řekl dr. Viškovský. Když pak posl. Choc namítl, co dr. Kramář říkal odpověděl dr. Viškovský: »To by byl mu- sil dr. Kramář míti srážku s kníže- tem Thunem zrovna poslední dni. Jinak je to nemožno.« Posl. Choc šel

tedy k dru. Kramářovi s otázkou, kdy měl tu domluvu s Thunem. Dr. Kramář odpověděl: Asi přede dvěma roky. Tablean. Myslíme, že škoda každého pokusu o charakteristiku takové vůdcov- ské informovanosti. Čeština nemňí ani tak ostrého výrazu, aby tato informova- nost mohla býti přiléhavě pojmenována. Strana chlebodárců. Z Prahy, 15. července. Mladočeská strana má nyní patrně za nejhlavnější účel, aby všichni její lidé se stali »chlebodárci« a jako chlebodárcové ovládli český veřejný život. Kdo nejde s nimi dobrovolně, koupí se nebo se vyhla- doví. Má na vybranou jedno ze dvou, pa- trně proto, aby Mladočeši mohli dokázati snadno a rychle, jak výhodna je pro ná- rod jejich politika a jak hubený je úděl těch, kdož nechtějí uznati její výbornost, ba samospasitelnost. Polovice listů v Čechách je už koupe- na a ještě se objevují po něčem nové stopy mladočeské zlaté žíly. Kupování listů i s živým inventářem nebo s celým fundem instructem, mrtvým i živým není jistě hezká věc. Ale česká veřejnost si už na ni jaksi zvykla. Ba byla by snad i spo- kojena, kdyby mladočeské chlebodárství se neřídilo také jinam a nezachvacovalo pomalu kde kterou vrstvu národa. Jak mají políčeno na živnostnictvo a jak jdou či chodí na dělnictvo, bylo již častěji uka- zováno. A bude ukázáno ještě častěji na stále přibývajících nových případech. Za- tím však zasluhuje povšimnutí mladočes- ká práce v úřednictvu. Mladočeská strana rozesílá nyní co chvíle cirkuláře hned státním, hned zase samosprávným úřední- kům. A slibuje tu osobní výhody těm, kdo se k ní přihlásí. Samosprávným úřed- níkům dokonce hlásá, že ani nemohou býti organisováni v jiné straně než v té, která má v rukou městské radnice a jiné samosprávné sbory.

Je jistě bez výkladu zřejmo, co se tu myslí. »Úředničku — musíš také v politice tančit dle panské píšťaly«, to je krátký smýsl této moudrosti. Úředník nemá dle mladočeské zásady ani práva organisovat se samostatně — mimo vůli svých chlebo- dárců. Nemá tedy koaličního práva a ne- má občanské svobody. Nemá? Chceme býti spravedlivi a řekneme tedy přesně, jak věc je: Dle mladočeského oficielního názoru má úředník sdíleti a zastávati po- litiku svého chlebodárce a smí se organi- sovatí pouze tam, kde mu jeho chlebodár- ce dovolí a jak i pokud mu dovolí. Uvedeme hned některé dokumenty. Z absolventů obchodní akademie a jiných obchodních škol dostávají nyní místa už téměř jen mladočeští synkové — bez o- hledu na kvalifikaci. Zatím co kvalifikova- ní synové jiných otců zůstávají bez místa, mladočeští synáčkové sedají i bez kvali- fikace do teplých hnízdeček. Byly zjiště- ny tak hnusné doklady, že na př. vůdce mladočeského úřednictva se nestyděl jít gratulovat Horstovi do Assic. Generali k »úspěchu« dosaženému protiprávním vyhozením řady úředníků českých, kteři se dovolávali velmi slušně aspoň obstojné existence. Gratuloval pak jen proto, aby pan Horst přijal na jejich místo — jeho synovce. A dokonce sám dr. Kramář do- poručoval tam uchazeče.

Mladočeši se snaží ovládnouti kde kterou banku a ve státních i samospráv- ných úřadech prostrkují své lidi na úkor nemladočeských kvalifikovanějších úřední- ků. U pošty na př. vzbudilo toto jednání zřejmý odpor a budí jej také u železnic. Ale nejhůře vede se úřednictvu tam. kde Mladočeši mají vládu přímo v rukou Všimneme si zvláště zemských ústavů. Lidové Noviny ukázaly před časem na ne- poměr mezi Hypoteční bankou království českého a markrabství moravského. Ale obraz by byl neúplný, kdyby se neuká- zalo, kdo vlastně znemožň u je zdárnou práci v zemských ústavech. Vzpomínáme docela stručně nedávného křiklavého případu. Ředitelství (obchodní) Hypoteční banky království českého bylo obsazeno uchazečem, který měl pro toto místo nedostatečnou kvalifikaci. Kvalifi- kovanější uchazeči byli odstaveni. Stala se tu dokonce i kuriosní věc, že většina mladočeských chlebodárců prosadila s vč- ho muže docela i proti chráněnci Kramá- řovu. Úřednictvo obou zemských peněž- ních ústavů organisované ve Spolku zem- ského úřednictva jednalo ještě před roz- hodnutím o této věci ve své spolkové schůzi. A pouze jednalo nikterak neo- hrožujíc ani práci ani zdar ústavu. Naopak ukázalo, čeho by bylo ústavům třeba k většímu rozkvětu. Ale poněvadž právě při tom se ukázalo nad slunce jasněji, že zájem ústavů je docela jiný než zájem vládnoucí mladočeské kliky, bylo zle. Punkcionáři spolku byli disciplinárně sti- žení důtkou a předseda spolku potre- stán dokonce i preterování m při posledním povýšení v Hypoteční bance. To se stalo před časem.

Ale věcmá a ještě patrně bu- de míti teprve nyn í zajímavou dohru. Mladočeská klika s drem. Zachy- stalem v čele dala totiž rozšířovati zprá- vy, že prý předseda byl preterován pou- ze a jedině ze služebních důvodů kvalifi- kačních. Byla to zřejmá lež, poněvadž kde kdo ví, že právě tento předseda patří me- zi úředníky velmi dobře kvalifikované. Úřednictvo nebylo ovšem k těmto věcem lhostejno. A intervenoval, pokud víme, úřednický Svaz. Mladočeští chlebodárco- vé vidouce, že vedle veřejnosti politické zajímá se o věc také odborová organisace úřednická, lekli se, že by v úřednictvu snad ztratili nadobro poslední kousek pů- dy a naladili tedy najednou jináče: Před- seda Spolku z. úředníků prý sice byl pre- terován — ale ne za trest. Nemohl prý však býti povýšen, když bezprostředně před tím dostal důtku. Ale kvalifikačně není proti němu nejmenší námitky a bude prý mu také vše v brzké budoucnosti na- hrazeno! Tak tedy — páni potrestali dle vlastního doznání úředníka, který trestu nezasloužil, a potrestali jej jedině proto, že nezakázal kritiku mladočeské vlá- dy nad Hypoteční bankou! Neznáme pří- padu, že by si některý byrokrat byl do- volil podobné jednání proti kterémukoliv funkcionáři kteréhokoli spolku státních ú- ředníků nebo zřízenců, ač tyto spolky při- rozeně také často musejí dost ostře kritisovat různé nepořádky ve státně ú- řednickém organismu. Lze se potom divit, že lidé horší než nejbyrokratější byro- krat dělají politiku, která ukazuje, že ne- mají ani špekty porozumění pro potřeby národa, bojujícího za práva a svou svobo- du! Vždyť vlastně nechtějí a neumějí chtít

šeli, bludné, pohoršivé, bláznivě a bludně ode mne učené, tvrzené, kázané a ohláše- né . . . před vámi zjevně srdcem i ústy odříkávám i odvolávám svědče a tvrdě nad to a vyznávaje srdcem i ústy dobrovolně a svobodně, že po vše časy, kteréž jsem v Českém království. v Pražském městě i v sboru učení Pražské- ho bydlel, nikdy jsem v pravdě neslyšel ani srozuměl, by který živý člověk jak mezi duchovními, tak mezi světskými a zvláště poctiví mužové mistr Jan Hus a mstr Jeroným z Prahy by kdy učili, drželi, čtli nebo kázali bludy nebo kacíř- ství, nežli zákon a čtení boží a svatých apoštolóv a doktoróv učení, mnilosrden- ství a pravdu, lásku, spravedlnost, boží pokoj. »Protož prosím pokorně všemohoucího boha a pána našeho Jesu Krista, aby pro své veliké milosrdenství odpustil mně ty všechny mé hříchy, bludy a zlosti . . »Nad to osvědčují zjevně a výhlasně, jestliže bych kdy budoucí časy zjevně ne- bo tajně proti svrchním věcem cokolivěk učil, tvrdil nebo kázal, že mně jakžto kři- vému přísežníku a v dřevní blu- dy se navracejícímu ani nemá věřeno býti...« Osvědčení toto, sepsané latinou, bylo do češtiny a němčiny přeloženo a stou- penci husitství horlivě rozšířováno. Moc- ný dojem z toho fzktu v Praze i jinde strana protivná snažila se ovšem všemož- ně ale marně seslabovat.

Zápisník. [K historii pojmu světových stran.J V čísle 248.9 Batkových illustro- vaných přednášek vykládá prof. dr. Ar- nošt Dittrich, jak asi lidstvo došlo k pojmu čtyř světových stran. K pojmu severu a jihu došli první astronomové z pozorování hvězd: záhy si všímli, že určitá hvězda (nyní a Malého Medvěda) nemění téměř svého místa na báni nebeské. Tím byli ve- deni k určení pevného směru severu,a směru opačného, jihu. Přímka stojící kol- mo na spojnici sever jih, míří k východu a západu. Neměnlivost posice polární hvězdy jistě stala se dříve nápadnější, než že slunce v době rovnodennosti vycházía zapadá v témž bodě; pojem severu a jihu bude dojista starší než pojem východu a západu. — Určování stran světových stalo se v dobách pradávných úkonem ná- boženským; vždyť jednalo se o Slunce a

Hvězdy; vykonávali je pak kněží, kteří tento vědecký výkon přiřadili k nábožen- ským ceremoniím. Jest známo, že severní pól opisuje v 26.000 letech na obloze veli- kolepou kružnici, při čemž přibližuje se k různým hvězdám souhvězdí Malého Med- věda, Kefea, Labutě, Lýry, Herkula a Ha- da. Nyní jest vyznačen hvězdou a Malé- ho Medvěda, před 5000 lety byl u Draka. hvězdy to 3. velikosti. Máme zprávy, že Egypťané a Sumerové určovali sever dle této hvězdy; jest tedy znalost severu a světových stran prastará. Egyptské stav- by, zejména pyramidy, vždy základními hranami ukazují ke čtyřem stranám světo- vým. Chodba vedoucí do největší pyra- midy, Cheopsovy, jest přímočará a míří přímo k severnímu pólu nebe. — Určování světových stran dle východu jest mnohem mladší a jest původu staroitalského. — Za- jímavá jest odpověď na otázku, zdaž ně- která ze světových stran těšila se kdy ja- ké přednosti. Sumerské označení pro se- ver jest »směr základní« nebo »ištanu« čili jedna. Ve starobylé astronomii jest ozna- čení pro »sever« a »nahoře« totéž; domní- vá se tedy dr. Dittrich, že primát severu je původu staroorientálního, babylonské- ho: Eufrat a Tigris tekou od severu k jihu.

V Egyptě, kde hlavní řeka Nil teče od jihu na sever. myšlenka tato vzniknouti ne- mohla. O Eufratu a Tigridu říkali Egyp- ťané, že tekou obráceně. Králové egyntští, kteří pronikli až do Mesopotamie, chlubí se ve svých nápisech, že napájeli koněv obrácených vodách. — Ovšem neschází ani dokladů pro primát východu. Pohřbívání mrtvol dělo se buď k východu, kde denně slunce se rodí, nebo k západu, kde jest říše smrti; my říkáme, že se orientujeme. t. j. východujeme (ač na druhé straně dá- váme přednost severu, kladouce ho na ma- pách nahoru.) Číňané pokládají východ za směr normální; tak tekou hlavní řeky čín- ské na východ; že hvězdy běží na západ, zavinili dva obři, kteří tak urputně mezi sebou bojovali, až přerazili sloupy nebe- ské, přeťali popruhy země a svět uvedliv nepořádek. K středověkému primátu ori- entu zajisté valně přispěla ta okolnost, že Palestina a místa prvního křesťanství by- ly od střední Evropy na východ. Č. [Mudrosloví z kandidátních řečí.] Vídeňský žurnalista Augenetter, který nedávno vydal sbírku květnatých nesmyslů z parlamentu pod názvem »Když jazyk brkne«, sebral nyní podrobné mudro- sloví z řečí různých kandidátů na schů- zích a tato sbírka má velmi ostrou notu vídeňáckého ducha o politice. Několik u- kázek, které jsou přeložitelny: »Takový doktor nebo profesor myslí, že už bůhví co není! Jako by každý z nás nemohl být totéž, k dyby se byl víc učill«—

»Slyším-li takového nadutého agrárníka, našeptává mně vždycky můj dobrý ge- nius: „Dej mu pořádnou facku!'« — »Velectění pánové, dokažte, že jste rozum- ní a stateční muži tím, že v den volby ode- vzdáte hlasy mně!« — »Tento muž na- shromáždil svého času jako sekretář ne- mocenského spolku tolik másla na své hor- ké hlavě, že nesmí ani postaviti se pod lucernu!« — »Vláda žije v nadpřirozeném klamu, že vytrhne-li vnitřnostiz poplatnictva, posílí tím velmocen ské postavení říše.« — »Ubohé děti slu- žebných přijdou na svět nezřídka ve chlívku a prase je při tom kmotrem!« — »Velkým zlořádem při nynějším berním zákonodárství je, že tyto daně, se nejen předpisují, ale že se musí také platiti.« — »Také v tak zvané lepší společnosti vy- skytují se nemanželské děti, které mají vícero otců.« — »Mnohem nemrav- nější nežli mužské je ženské pohlaví, ne- boť statistika dokazuje, že to má nejvíce nemanželských dětí.« — »Tento člověk bude tak dlouho napínat vlákno mě trpělivosti, až jednoho krásného dne praskne a jako lavina jej zničí.« — »Dnes kde kdo snaží se o to, aby se mohl sluniti ve stínu vlády.« — »Na té schůzi jem nechtěl mluviti proto, abych nebyl ho- zen jako perla sviním.« — »Zavedení sed- mileté návštěvy školní na venkově je ne- zbytno už v zájmu ladem ležícího chovu dobytka.« — »Dolnorakouští voli mají výbornou pověst a na to jsme právem hrdi.« — »Žádám onoho pána, který dělá pořáde výkřiky, zdvořile ale rozhod- ně, aby držel blbou hubul«