V Brně, 3. října

LIDOVÉ NOVIN

Strana 11.

Skolský obzor. Hospitace divek na chlapeckýc školách měsťanských. Rozhodnutím c. k. zemské školní ra- dy v krát, českém povolena byta proza- tímně a zkusmo na 3 léta počínaje šk. ro- kem 1912—13 hospitace dívek na chlapec- kých školách měšťanských v Čechách za těchto podmínek: 1. Dívkám dovoluje se školní návště- va měšťanských škol pro hochy jenom o- jediněle a v počtu nepříliš značném, ni- kverak 20 procent hochů v I. třídě nepře- vyšujícím počtu a podle uznání okresních škol. rad, vedeného zřetelem ku panujícím poměrům. Téhož poměru nutno šetřiti ve školním roce 1912—13 i o přijímání dívek do vyšších tříd chlapecké měšťanské ško- ly. Jestliže by poměr tento postupujícími aneho opakujícími dívkami vlastního ústa- vu překročen býti měl, má být upuštěno od každého dalšího zapisování dívek do těchto tříd. V každém případě náleží však před zápisem zjistiti, zdali prostor učeben dovoluje tuto návštěvu a zdali úhrnný po- čet hochů a dívek v jedné třídě nepřevy- šuje i při dostatečných výměrech prosto- rových nejvyšší počet žáků, dovolený pa- ragrafem 11. říš. zákona o školách obec- ných.

2. Zápis dívek do 1. třídy měšťanské školy pro hochy má se díti podle ustano- vení §§ 162. až 164. a 166. řádu školního a vyučovacího. Do 2. anebo 3. třídy mě- šťanské školy pro hochy mohou dívky no- vě přijaty býti, jestliže před počátkem školního reku obstály s prospěchem v při- jímací zkoušce z předmětů 1. po případě 2. třídy měšťanské školy pro hochy, při čemž ve zřetel přicházejí zvláště ony par- te učebné látky, kteréž učebným roz- vrhem jenem měšťanským školám pro ho- chy předepsány jsou. Jinak platí ustano- vení § 166. od. 2. a 3. ř. š. a v. — Dívky k návštěvě měšťanské školy pro hochy připuštěné buďtež postaveny na roveň ho- chým tuto školu navštěvujícím a podle to- bo nechť se s nimi jedná; buďtež tedy bě- jem školního roku rovněž tak zkoušeny a lasifikovány i obdrží řádné pololetnía výroční vysvědčení a na konci své po- vinné školní návštěvy vysvědčení propou- štěcí. O znění těchto vysvědčení bude po- zději vydán zvláštní výnos.

3. Učebný rozvrh měšť. školy pro chlapce nesmí dovoleným přibráním dívek utrpěti žádné újmy ani změny. Tělocvik však jest tu předmětem pro dívky nepo- vinným a budiž mu vyučováno ve zvlášt- ním oddělení, pokud možno ženskou k to- mu způsobilou silou vyučovací podle roz- vrhu pro dívčí měšť. školy platného. 4. Naproti tomu jest vyučování v ruč- ních pracích povinno i má se díti v místní obecné škole pro dívky zpravidla ve zvláštním oddělení podle rozvrhu platné- ho pro měšťanské školy dívčí. Dříve než se povolí návštěva chlapecké školy měšť. dívkami, má okr. šk. rada zjistiti, že je po- staráno o přiměřený dozor nad dívkami podie § 74. řádu školního a vyučovacíhoa zvláštní oddělené čekárny a záchody pro ně. Rovněž má si okresní školní rada pře- dem zajistiti souhlas činitelů školu vydržu- jících, jímž je zajištěn vyšší náklad, ná- vštěvou chlapecké školy dívkami vznika- jící, jnenovité na vynčování jich v tělo- cviku a v ženských ručních pracích . 5. Povolení k návštěvě dívek na měšť. školách pro hochy spadá v působnost okr. školní rady, jež udílí povolení to na žádost rodíčů a návrh učitelského sboru školy, aniž by návrhem tím byla vázána. Kdyby z návštěvy dívek na mě ťanské škole pro hechy vznikly nepřístojnosti budiž o tom ředitelstvím ihned okr. školní radě podána zpráva. Na ní bude, aby po vyšetření sta- vu věci zjednala přiměřenou nápravu.

Ukáže-li se toho nutnost, může býti provi- nilým dívkám povolení návštěvy příslušné měšť. školy pro hochy opětně odepřeno. Výnos zemiské školní rady v král. českém je v muohém ohledu k dívkám ben velentnější než výnos ministersiva vyučevání o hospiaci dívek ve školách středních. Na měšťanskou školu připoušti zemská školní rada nejen daleko větší pro- cento hospiiantek (na středních školách ponze 5 proc.), ale nejcennější vymoženo- stí je, že dívky postaveny jsou na roveň hochům, že budou tedy během školníhio roku zrovna tak zkoušeny a klaskikovány jako hoši, kdežto dívky hospltující na ško- lách středních zkoušeny a klasifikovány jsou až na konci semestru. Na Moravě byl sice vydán podobný výnos již dříve, ale nebyl publikován. Proč, vědí bohové. Připouští se tedy iu nás hospitace dívek na chlapeckých ško- lách měšťanských, ale za jakých podmínek a v jaké míře, o tom širší veřejnose niče- ho neví, neboť výnos zůstal skryt jako úřední tajemství ve stolcích okresnicl školdozorců. Není pochyby, že publiková ním tohoto výnosu prospčlo by se rozvoji měšťanského školství na Moravě, nebot odpadla by jedna z hlavních příčm, proč zřízení měšťanských škol je ve mnohých obcích oddalováno, totiž obava, že žactva pro samostatnou školu chlapeckou nebo samostatnou školu dívčí nestačí, jak se stalo na př. v poslední době v Bojkovicích a snad i jinde. Ukázali jsme nedávno na tomto mí- stě, jak rozvoj českého měšťanského šk ol- ství na Moravě jen velmi pomalu pokra- čuje, že dosavadních 72 měšťanských škol chlapeckých a 62 dívčích nám naprosto nestačí a že teprve až budeme míti 117 chlapeckých a 115 dívčích škol měšťan- ských, bude poměr českého a německého školství na Moravě stejný a spravedlivý.

Je ovšem samozřejmo, že všude tam, kde žactva obojího pohlaví je dostatečný po- čet, usilovati budeme o zřízení měšťan- ských škol dle pohlaví rozdělených, tam však, kde pro rozdělené školy měšťanské dostatečného počtu žáků není, mohla by býti pro začátek provedena částečná koe- dukace. Stav takový by byl ovšem jen provisoriem do té doby, dokud by počet dívek nevzrostl tak, aby bez obavy mo- hla býti zřízena samostatná škola dívčí. Není tedy oprávněna obava, že by tímto provisoriem zaražen byl rozvoj měšťan- ských škol dívčích, spíše naopak. Během takového 2—3letého provisoria naučil by se lid oceňovati význam školy měšťanské, poznal by na dětech měšťanku navštěvu- jících, že škola tato podává přece jen pev- nější a širší základy všeobecného vzdě- lání než méně organisovaná škola obecná a nepochybujeme, že by brzy z obce míst- ní i z obcí okolních byl do měšťanské školy takový nával dětí obojího pohlaví, že by musela býti dle pohlaví rozdělena. Úznáváme vážné námitky proti koe- dukaci ve škole měšťanské, víme, že vý- vojově a fysiologicky jsou hoši a děvčata v tomto věku od sebe velice odchylni a že individuální ráz měšťanských škol, zejmé- na stále více požadovaný zřetel k prak- tickým místním potřebám, které jsou jiné u hochů a jiné u děvčat, tímto novým sv- stémem utrpí, ale všechny tyto námitky nevyváží jedné přednosti, která je pro nás v této době nejdůležitější a nejsměrodat- nější: rozvoj českého měšťanského škol- ství na Moravě by se neobyčejně popo- hnal a měšťanská škola stala by se školou nejširších vrstev lidových, jak ji míti chceme.

Ze středoškolských výročních zpráv. Koncem každého školního roku roz- létne se jich po všech končinách. Každý skoro studentík nese si s výročním vy- svédčením i celkovou výroční zprávu toho gynmnasia, reálného gymnasia, té reálky, kde právě uplynulý školní rok odbyl. Vy- znamenaný — či dle nového termínu — s výborným prospěchem absolvovavší vi- dí při svém jméně hvězdičku, nebo vidí je proloženým tiskem vytištěné — jaká to nevypsatelná radost pro takového ctižá- dostivého mladíčka a to už za těch 50 hal. stojí! A ti ostatní prostí vojáci bez hvěz- diček i bez proložení už z lidské zvědavo- sti si koupí výroční zprávu; vždyťv prázdninových chvilkách, kdy už se do ničeho nechce, »program« může pobavit a nově vzbudit příjemné hodinky i s pohrda- vým úsrněvem nyní odbývané těžké kdy- i chvíle duševních krisí mladého života. To snad je též jediným kulturnějším poslá- ním těch spoust potištěného papíru. Komu jinému dostane se výroční zpráva do ru- ky, přelistuje ji sice, podívá se, nemá-li mezi učjteli nebo žáky někoho známého a odkládá pak papír apaticky na vždy- cky. Mrtvá je to literatura, jak to čiperně a trefně nazval Jiřina, mrtvá nejen svými vědeckými i nevědeckými články úvodní- mi, všelikými řečičkami za různých při- ležktostí pronesenými, než i celým ostat- ním svým obsahem. Těch 16 nebo i více bodů programových, jež obsahují údaje o sboru učitelském; o sbírkách a pomůckách učebných, o podporách, kroniku ústavu, ú- daje o poměru školy a rodiny, o učebných osnovách, o školním zdravotnictví, o čet- bě, thematech úloh, cvičebnicích, nábožen- ských výkonech, zkouškách maturitních,o důležitějších výnosech, seznam žáků i jich statistiku a konečně návěští pro příští škol- ní rok — to všecko jsou vlastně samé ú- řední údaje, určené spíše ke kontrole prá- ce ústavní, než zajímavosti pro veřejnost.

A i ta kontrola nemůže být — troufám si to říci — provedena perfektně; vždy mnohý nesprávný údaj zaviňuje tisk, lec- co se také ve shonu práce na kanci školní- ho roku opomene a přehlédne. Letos má na př. gymnasium v B. zaznamenáno, že dva profesoři učili současně v téže třídě němčině — a nyní můžete hádat, když by vás to zajímalo, který z nich opravdu němčině v oktávě vyučoval. A přece, probíráte-li se ze zájmu škol- ského, nebo z povinnosti v těch stozích potištěného papíru, jak do vašich rukou ostaly se ze všech možných ústavů z ce- lého Rakouska, najdete mnoho zajímavé- ho. Není to snad ani suchá statistika škol- ství, ani ty všeliké programové, obyčejně od některého z profesorů ředitelem vynu- cené články, ani poměry národnostní, ná- boženské na tom onom ústavě, ač i v té věci by se konstatovala cenná data — ne, to všecko nechcete. Váš zájem soustře- ďuje se na tom, co byste snad nejlépea nejpříhodněji nazvali duší školy; dobrý pozor musíte míti, brejle mámení dovedou nasazovat ti různí sestavovatelé výročních zpráv — než máte štěstí, jako onen pout- ník v Komenského »Labyrintu«, že brejle nasadsli křivo, takže můžete z pod nich hledět na vnitřní stav a život školský, ja- ký asi opravdu jest. Malá poznámka, špat- ně volený obrat, jediné slovo prozradí mnoho — a dovede doplnit obrázek na- šich středoškolských poměrů. Jinde zas suché cifry a úřední sloh vám dávají cí- titi ducha a duši ústavu — a věřte mi. zrovna snad ti suší, úřední kronikáři s ne- vyšperkovanou řečí mluví nejupřímněji: v nich nejspíše vycítíte opravdové přátele školy nové, moderní. — Čtete na př. v programu jednoho gymnasia: »Dle vys.

nařízení c. k. zem. škol. rady ze dne 31. října 1910, č. 32.701 učinilo ředitelství kro- ky k zavedení cvičení střeleckých na gymnasiu zdejším; avšak z obou nejvyš- ších tříd ústavu nepřihlásil se ke cvičením těmto žádný žák. Nebylo tudíž v tomto školním roce možno fakultativní vyučová- ní ve střílení zavésti.« Neb zase: »Slav- nostní proslov (při t. zv. »Dětském dnu «), v němž žactvu v hojném počtu shromáž- děnému i veškerému přítomnému obecen- stvu na mysl byly uvedeny lidumdlné sna- hy Jeho Veličenstva a vysvětlen význam zemské komise pro ochranu dětí a péči o mládež, přednesl žák VIII. třídy...«, kte- rý — i to je význačné — nebyl ani s vy- znamenáním! Nemluví jen tyto dvě úřed- ní poznámky zřetelně? A když už mluvíme o gymnasiu, tož jaké proudy prochvívají gymnasia rakous- ká? Jeden z ředitelů gymnasilních ve své slavnostní řeči při oslavě čtyřicetiletého trvání ústavu promluvi toto k žákům: „Vás (žáky) svěřili nám rodiče s důvěrou jako nejdražší svůj poklad, abychom, seč sami nejsou, to my vám poskytli: rozum váš vzdělali a potřebnými vědomostmi o- bohatili, abychom... vychovali vás v ušlechtilé povahy.« Ano, to by mělo býti úkolem a cílem středoškolské výchovy. Ale jak oddálil se od onoho ideálu chvalopěvec z gymnasia v U. H., když vyličuje v nekrologu zásluhy učitele, který pro svou pedantskou povahu a svůj policajtský systém byl studenty přímo ne- náviděn! U hrobu Tvého, drahý P. A., po- modlí se vroucně nejen Tvoji kolegové. nýbrž i přečetní vděční žáci, kteří Tvým ideálům porozuměli(!). — Sladce dřímnei, druhu milený, odpočinutí věčné dejž Ti, o

Pane, a světlo věčné nechť Ti svítí na pravdě Boží!« — O mrtvých prý ničeho zlého — ano, ale stejně nepřípustno je každé nadceňování a nadhodnocování. By- lo by věru zajímavo zjistit anketou, jak tento od studentů obávaný »studený a iro- nický muž« těžké povinnosti (citujeme zase) konal... se znamenitým úspěchem.« Úspěch negace by to byl — a tomu zemře- lému takový chvalozpěv? — Vůbec ve chvalozpěvech na bývalé, pensionované l zemřelé učitele programoví oslavovatelé se překonávají. A byl-li to bývalý ředitel, tož je nutno při nejmenším konstatovati že všechny zkoušky měl s vyznamená- ním. že dostal aspoň padesýt pochvalných uznání od zemské školní rady a odjinud; že »vůbec — a zas citujeme — byl ředitel k... členům svého sboru profesorského vůdcem vzorným a rádcem upřímným, u- díleje z bohaté studnice svých vědomostí a zkušeností rád, ochotně a s jemným tak- tem rady a pokyny, že, jsa sám přísný a

nepovolný k sobě samému, působil neodo- latelně osobním svým příkladem na učitele i žáky.« — Hranice komického dotýká se zpráva o odchodu prof. F. M. na gymnasiu v O.! »Za příležitosti 50. a 60. výročí pa- nování Jeho Veličenstva vylíčil (onen pro- fesor)... obsažnou a věcnou řečí ohrom- ný pokrok, jaký učiněn byl ve všech od- větvích veřejného života za slavné vlády císaře a krále Františka Josefa I. a při- spěl tak nemálo ku vzbuzení lásky a od- danosti studující mládeže k Nejjasnějšímu rodu panovnickému.« Tak veliká byla — dle gymnasijních análů — činnost onoho ctihodného pensisty — a za to nedostalo se mu ani titulu školního rady, nýbrž jen »dík a uznání za mnoholeté a úspěšné pů- sobení v úřadě učitelském.« Radujte se všichni, kdo podobným způsobem chcete pěstiti loyální city ve školní mládeži. »Dik a uznání« vás nemine! I rubrika »náboženské výkony« je za- jímavá. Jsou na Moravě katechetové, kte- ří nábožensky opravdu vychovávají.

A, tak si myslím, příliš příjemně nedo- tknou se jich tyto zprávy, svědčící o pě- stění náboženského formalismu. Na gym- nasiu v U. H. »i mino úřední a povinné výkony náboženské chodívati někteří žáci dobrovolně do kostela a přistupovali tak- též k sv. svátostem,« — na I. gymnasiu v B. »sloužena mše sv. na žádost abiturientů před písemnými pracemi maturitními,« — na gymnasiu ve S. »soukromě chodíval; někteří studující ve všední dny na měi sv. i na odpolední služby Boží v neděli a ve svátek.« Pisatelé citovaných vět jisté si neuvědomili slov evangelia, když pro svět- skou slávu a povrchní pochvalu biskup ské konsistoře prohřešili se proti přikazům mravního zákona. Ale nade všecko dojemné jsou zprávy o střeleckých cvičeních na některých gymnasiích. — Na gymnasiu v K., kde střelecká cvičení byla za vodení nadporu- číka 25. z. pl., »již v r. 1910 11... pode kovali za ochotu sl. velitelstvím posk vtnu tou příležitost k střeleckým cvičením dva žáci VII. a VIII. třídy...« — Na gymna siu v B. byl dokonce »správce sbírky s lecké, c. k. poručík v záloze.« jehož nedo cenitelným příčinčním se stalo že zv chni účastníci kursu — 11 žáků ze VII. třídy, mezi nimi syn ředitele a býv. místoředite le — jevili o střelbu neobyčejný zálam. protož také výsledek... byl nad miru příznivý.« A takových poručíků v z., kteří be asi stejně notili, máme na Moravě el řadu; na gymnasiu v P. jsou dokonce tee To jsou asi největší disonanční akordv na gymnasiích moravských: vyváží ie kulturní práce mimořádná, jež na nno- hých ústavech děje se ve formně ficko-literárních i hudebních besídel učných přednášek i vyložených poučnýchi i zábavných časopisů? O reálkách i reálných gymnasých mo- Norbert Fric. ravských příště.

Drobné zprávj. Proti dejinitivě okr. školních inspeh inrů vyslovil se Svaz rakouských jihosiovanskýchi učitelských družstev na sjezdu, konanémv prázdninách v Cejli ve Štvrsku. Přijata byla tato resoluce: »Učitelstvo sdružené ve Svazu jihoslovanských učitelských družstev vidí definitivě okresních žkolních inspektorů věc rozvoji národního školství krajné škodlivoua trvá na žádosti, aby okresními iuspektoryv první řadě byli imenováni učitelé škol ober- ných a měšťanských, hteři mali prokázati vse- stranné vzdělání a způsobilost i neůhonný žl. vot.« Není tedy ani jediné učtelské organisace v Rakousku, která by se vyslovila pro dejl- nitivu okresních školdozorců, naopak téměf všechny vyslovují se proti, neboť uzákoně- ním dejinitivy posiluje se ve škole vliv byro- kratický a klerikální. A Morava má přijati to. co jinde se odmítá. Jak podporují okresní hejtmani na Moravě školství. Nejhorší školu z celé Moravy mal Malé Kunčice u Místku. V nezdravé díře as 80 m2 veliké tlačí se při polodenním vyučování na 100 dětí. Učitel má pod okny záchodovon žumpu, ale pomoci se nikde dovolati nemůže. Okresní hejtman Knessl ještě obecní výbor po- siluje, aby nové školy nestavěli. Chodil prý ta- ké do takové školy a sedal v podobných la- vicích.

Zavřené německé školy. Případ butovický měl by i nejsmířlivějšího českého člověka po- učiti, že s našimi milými sousedy druhé ná- rodnosti nesmí býti déle jednáno v rukavič- kách a že jedině správnou taktikou je ta, j karakterisuje případně naše přísloví: »Na tvr- dý klín, tvrdá palice!« Letos v Židenicích, Trnávce, Krumpachu a Val. Meziříčí učiněn první pokus sebeobrany a doufáme, že i v ji- ných městech českých najdou se lidé pevně páteře a nebojácného srdce a budou Němncům spláceti stejnou mincí, jak oni nám platí v Po- štorné, ve Vídni a v Butovicích. Jen tak naučí- me moravské Němce tolerantnosti a respektu k našim školským záležitostem Kulturní obraz Uher. Svojí maďarisační tendencí známý Apponyiův školní zákon naři- zuje sice povinnou docházku školní, ale záko- na se v tomto ohledu nedbá a návštěva školy je v Uhrách asi taková, jaká byla u nás v době školy konkordátní. Dle nejnovějších úředních dat je v peštském komitátu přes 24.000 děti, které žádné školy nenavštěvují, v bihareckém 26.000 dětí, v marmarošském dokonce 25.000 dětí. Vůbec je v Uhrách ne měna než půl spili- onu dětí, které vůbec do skoly pechodí. é žko ovšem rodičům děti do škely poshati, když v mnoha stolicích je naprostý nedostatek skol a ještě větší nedostatek učitelů. Maďaři veliké sumy vynakládají na maďarisaci dětí sloven- ských, rumunských, srbských i německý chi, ale. o vlastní děti se nestarají a nechávají je bez elementárního vyučování. Špatně se vyplati Maďarům tato taktika.

Konference pro mravni vzdělání vále ve. škole konána byla ve dnech 29. záři až 1. řii- na t. r. v Berlíně. Pořadatelem konierence biy! německý svaz pro světskon skolu a morálku, Konference súčastnila se řada vynikajících ně- meckých paedagogů a přednášel meci jinými také nedávno suspendovaný ev. farář Traub. Jazyky neněmecké na vídeňské univ ersljě. Je známo zajisté, že od německé obstrukee proti Badeniovi nestrpí úřady akademické ve Vídni, aby studentské spolky ohlašovaly na černém prkně spolkové zprávy ve své řeci. neřkuli aby rektorát a děkanáty činily úřední vyhlášky v řeči jiné než jenom německé, aby tak uhájily »německý ráz« vídeňské university. A přece ještě před 40 lety bylo jinak. Bylo to za nastolení centralistické vlády Auerspergo- vy v měsíci listopadu 1871, kdy jednal senát videňské university o tom, mají-li se úřední vyhlášky studentům oznamovati též v jiný ch řečech než jen v německé. Právnická jakulta to byla, která učinila návrh, aby všecky řeči rakouské měly v té věci stej- né právo jako něměina, a přes odpor značné části přítomných profesorů většina hle- disko to uznala správným a schválila je. Jak by se asi akademický senát zachoval v této záležitosti anno 1912. snadno si každý domyslí. Tak se časy měníl