Strana2.

ŽENSKÝ LIS

8. číslo.

stvím pozastaviti i ženy matky. Ženy matky, kterés námahou a obětavostí vychovávají dětí svých, jež mají být jich podporou. Když k samostatné práci jsou vycho- vané, odcházejí do služeb molochu. Kdyby ženy zase- daly v parlamentě, nemohla by ani jediná pozvednouti ruky své na milionové výdaje za smrtící nástroje, jež i v době míru mnohým přivodí smrt. Jest požadavek volebního práva pro ženy již proto nutným, aby mohly být ochrankyněmi míru a pokoje v parlamentě. Boj proti požadavku na militarismus jest bojem proti bídě, proti stoupání nouze. Ten, kdo po- voluje požadavky militaristické, ten trpící lidstvo žene do největší bídy a nouze.

Theresa Malkielová Světový mír. „Proč, pro vše na světě, vybral náš výbor ,Světový mír“ za první předmět své přednášky?“ ptala se ne- dávno jedna soudružka. „Nemáme zajímavějších a nut- nějších předmětů k úvahám?“ Jest dobře, že ženský národní výbor zahájil kurs „Světovým mírem“, neboť původní porobení ženy da- tuje se z počátků válek. Vrátíme-li se k prvému stupni vývoje lidského shledáme, že válka k ochraně, primitivních předmětů soukromého vlastnictví byla příčinou zavedení nad- vlády muže a jeho tyranie nad ženou. V té míře, v jaké se množil majetek a s nutno- stí jeho ochrany před dotěrným sousedem, bylo třeba fysické síly, či boje. Muž byl dlouho lovcem a proto dobrým bojovníkem. Této vlastnosti nyní výhodně vy- užil, jeho místo stalo se vyšším než postavení ženy, která byla hospodyní, prvotním výrobcem a vychova- telkou dětí. „Muži,“ praví Bedřich Engels, „chopili se otěž i v domě, ženy byly zbaveny své hodnosti, zotročeny. staly se nástroji rozkoše mužů, a pouhými stroji k ro- zení dětí.“ „Mysleme si dějiny bez války,“ praví Carl Hein- zen, „nebo slabší pohlaví schopné účastniti se boje, a celé postavení ženy rázem se mění.“ Velký bojovník za práva žen věděl co praví, sle- dujeme-li dějiny, vidíme, že žena trpěla nejvíce u ná- rodů bojovných. Postavení její u bojovných Reků bylo nepopsatelně podřízeno.

Což nebyla žena zažila hlavním dílem dějin až do století devatenáctéhot Celý proces společenského vývoje, od divošství k civilisaci žádal fysickou sílu, neboť moc obranná, která měla za následek hromadné vraždění, byla vlast- ností, která se připisovala jedině muži a v její slávě žena neměla podílu. Toto — její neschopnost zabíjeti bylo vždy užíváno za hlavní důvod proti poskytnut jí práva volebního. I dnes jest řemeslo válečnické ve vysoké vážnosti U některých lidí tvoří stálý strach před válkou hlavní důvod proti rovným právům muže i ženy Mysl mužů jest posud pod vlivem minulosti, t.j. dne, kdy výsada občanství s sebou nesla povinnosti. které jen síla muže mohla provésti. Škrábneme-li hlu- boko pod kůži skoro každého protivníka ženského prá- va hlasovacího, shledáme, že příčinou jeho oposice jest jedině myšlenka na minulý veřejný život, tak plný hrubosti a násilí. Obrátíme-li se do minulosti — ať jakékoliv byly příčiny válek, musela žena a nejvíce žena trpěti v plné míře důsledký zabíjení. Želící srdce matky krvá celo více než smrtelné rány jejího syna. Mužové válkou vyhrávali a dobývali, ale žena vždy ztrácela. Kdežto vražedné zaměstnání muže bylo sla- veno, úspěchy žen, a nebylo jich málo, s těmi se vů- bec nečítalo. Obracíme-li stránky dějin a sledujeme-li postup vý- voje, shledáváme, že kdekoliv fysická síla ustoupila duševnímu vývoji, kde národové se přiblížili bytosti lidské a vzdálili zvířete, tam i postavení ženy se zlep-

Cím vzdělanější a lidštějším stává se národ, tím více protiví se mu nadvláda jedné třídy nad druhoua tím zřejměji seznává, že svoboda a rovnost nemohou být zavedeny mezi třídami, pokud není mezi pohlavími. Hlavně vzhledem k uskutečnění rovnosti pohlaví měly by se ženy hluboce zajímati o světový mír. „Zru- šení války“, předpověděl Carl Heinzen, „stane se o- svobozením žen“ Poskytnutí hlasovacího práva ženám v jedné zemi, zatím co ženy v jiné zemi jsou posud bez práva toho, neznamená osvobození pohlaví. Svoboda, ať vyjádřena v hlasovacím právu žen či ve zrušení námezdného otroctví jest v úzké souvislosti nejen s celým ostat- ním rozvojem jedné země, ale závisí na stejném roz- voji všech zemí. Dokud nemůže země spoléhat, že její pokrok a úspěchy nebudou kaženy některou jinou moc- ností, nemůže úspěchy ty pokládati za trvale cenné. Pokud synové hledají slávu v militarismu, po tak dlouho zůstanou matky druhořadným činitelem při tvo- ření osudu svých dítek. Pokud nutí naše vojsko milliony mužů, aby zůstali svobodnými, potud dařiti se bude prostituci žen. Pokud budou dělníci jedné země nuceni vražditi své bratry, dělníky jiné země a to pro nic jiného, než pro zisk svých pánů, potud i mrak otroctví lidí viseti bude nad lidským pokolením.

Vyňato s chicagské „Spravedlnosti“

Maličký krůček ku předu. Rakousko se nemůže dosud zhostit starého policej- ního poručníkování svého obyvatelstva. Má ovšem ve- lice špatné svědomí, chová se nejenom k neněmeckým národnostem, nýbrž i k nemajetným třídám velice ma- cešsky, nejhůře ovšem k ženám, jimž nepopřává ani rovnoprávnosti občanské, ani rovnocennosti politické. Nemá tedy nikde pevné půdy pod nohama. Kam se hnete, cokoliv podnikáte, všude máte za sebou policajťa a výběrčího poplatků. Chcete-li založit spolek, musíte mít na to povolení a musíte za to pla- tit, chcete-li konat schůzi o jakékoliv veřejné otázce, musíte mít k tomu povolení. Ženy nesmějí přistupovat do politi- ckých spolků, čímž vlastně řečeno, že se nesmějí súčastňovat veřejného života politického. Na štěstí je toto rakouské zpátečnictví poněkud zmírňováno pověst- nou nedůsledností naší byrokracie a tak se mohou ženy naše alespoň částečně súčastňovat veřejného života, tře- ba jsou vyloučeny z členství a z činnosti politických spolků. V Prusku, kde do nedávna panovaly stejné po- měry jako u nás, alespoň v tomto ohledu provedena už náprava. Naše spolčovací a shromažďovací právo upraveno zákonem ze dne 15. listopadu 1867, tedy v době, kdy počínal u nás německý liberalism nabývat významua moci. Pro dobu tehdejší znamenal nový zákon jakýs takýs pokrok, byl alespoň částečným omezením dosud panující naprosté zvůle policejní. Účinky nového zákona se ihned počaly jevit. Zakládáno hojně spolků, svolá- vány časté schůze, na nichž diskutovány všechny ve- řejné otázky-