Číslo3.

„Nový Jihočeský Dělník“

Strana 5.

jest poctivý soc. demokrat. V Novém Etinku se schůze nekonala pro vánici, jaká v ten den pano- vala. I zde, ač schůze oficielně zahájena nebyla, promluvena trpká pravda pro obč. Prokýška ,kte- rý přišel potajmu vyslechnout referenta. Za to večer v Kostelní Radouni byla schůze imposant- ní účastí a vytrvalostí posluchačů. Referent sou- druh Křížek poukázal na taktiku zedníků-centra- listů a bylo vidět, že mluví ze srdce přítomných. Když ještě promluvil soudr. Blažek, jakým způ- sobem a zbraněmi pracují centralisté proti če- skému dělnictvu ve Vídni, schůze za nadšené ná- lady ukončena. Dojem a nálada smýšlení, které zažil zde na českém jihu sám občan Prokýšek, svědčí nejlépe z toho, když sám prohlásil, že vícekráte na agitační cestu sem nepůjde, třebas je to v mém rodišti. Jen aby správně své před- stavené informoval o smýšlení zdejších zedníků.

Vydří. Před říšskými volbami byla každá na- še vesnice zaplavena letáky faráře Vacka, které zněly: Nevolte německobrodského Zvolánka, kte- rý urazil venkovany tím, že řekl na jedné schůzi, že na venkově uzavírají se sňatky ne z lásky, ale podle počtu kusů dobytka. — A ejhle, histo- rie naší vesnice dokazuje, že Zvolánek měl prav- du. U nás, ve Vydří provdaly se dvě dívky, dce- ry agrárníků z přesvědčení. Jedna provdala se do Roseče. Již několikrát, vzdor tomu, že jest řádná žena, musila i s dětmi od svého muže odejíti. Na domluvy šla zase zpět. Nyní musila od svého muže, který nezdá se ani člověkem, o- dejíti znovu, aby zachránila sebe a děti před surovým týráním. — Druhá provdala se do Pol- ště. Byla o ni též vždy dobrá pověst a divili se u nás ve Vydří, když stěhovali do Polště její vý- bavu. Bohatá byla výbava šťastné nevěsty která za dva roky i s výbavou objevila se opět ve Vydří, nemohouc snášet mužovo týrání. Ptáme se: Byly tyto dva sňatky z lásky? Kdo nahradí nešťastným ženám ztracené štěstí živo- ta? Faráři a poslanče Vacku, Zvolánek měl pře- ce jen pravdu.

Třeboň - Lišov. Třeboň. Persekuce našich soudruhů, kolpor- tujících tisk strany a časopisy, již od několika let silně ochabla. Jen v mimořádných obdobích, ve volbách a podobných příležitostech, jest kol- portáž — a to zase zhusta, jen na denunciace za- rputilých odpůrců soc. demokracie — do jisté míry stížena, a našim kolportérům předpisují se pokuty. Zkušenosti během let nabyté vytříbily naše soudruhy kolportéry tak, že jen stěží mo- hou se dostat do styku s ochránci zákona o ti- sku a kolportáži. Jinak jest to skoro nemožno. Ani úřady již, vzhledem k opoře státu, ku kleri- kálům (u kterých každý kostel, kostelník a fara jest prodejnou na ochranu svatých zájmů samo- spasitelně vycházejících plátků) se příliš nena- máhají ve vyhledávání a trestání „delikventů“.

Tím víc byli jsme překvapeni, když minulý tý- den navštívil naší družstevní prodejnu četník, v záležitosti prý — „nedovolené kolportáže ka- lendářů!“ — Jak jsme vyšetřili, podobných po- dařených udání událo se na více obchodníků, resp. knihařů a zjistili jsme, že dotyční přes to, že mají licence k prodeji je opravňující, jsou zbytečně šikanováni na udání místního „knih- kupce“, a denunciace ta že není prvou, a jak známe hamiždnou povahu udavače, také ne po- slední. Přibíjíme nedůstojné jednání vůči kolegům na pranýř a denunciant, když již za každou cenu chce brzo zbohatnout, tož ať místo zbytečného psaní udání užije čas k práktické potřebě svého závodu a jistě „zbohatne“ dříve, než se tak státi může na účet živnostníků, které, již proto že povolení mají, jest, mírně řečeno, směšné! V posledním čísle klerikálního plátku budě- jovického byly zaznamenány dvě noticky z Tře- boně, ve kterých „dopisovatel“ věnuje svoji vzácnou pozornost našemu konsumu a okresní nemocenské pokladně. Na obě odpovídáme: Ta- kový „dopisovatel“, který o družstevním hnutí a o úsporách členů, kteří uloživše, mohou tě- mito zcela volně disponovati, ergo: kdykoliv jim libo tyto sobě vyzvednouti, má názor, že již vyzvednutím úspory jest ohrožena existence družstva, jest hlupák. I z druhé noticky čiší

102 102 102 zavázal se slevovati našim čtenářům při koupi zboží i při správkách hodinář a zlatník Pro zkých

Ferdinand Starý v Kanovnické ulici z jeho bez tak úplná ignorance a neznalost zákona nemocenské- ho a stanov. Nebyl by však dopisovatel katoli- ckým tovaryšem, aby z nepravdy nevytloukal kapitál a jen z toho důvodu tyto řádky panu „dopisovateli“: Za prvé, představenstvo poklad- ny nikdy a nikomu neupřelo nároky, jestli sám člen svým jednáním, příčícím se ustanovením platného zákona a vzorných stanov, příčinu k zamítnutí nezavdal, a za druhé (a to si může klihový tovaryš přečíst dvakrát), že nikdy ne- necha si představenstvo ústavu samosprávného, který jen pomocí peněz dělnických a příspěvků zaměstnavatelů jest udržován a své poslání plní, diktovat od úřadů, komu podpora vyplacena býti má, dokonce snad že „musí“. Není toho však ta- ké třeba: pokladna v každém směru vychází členstvu vstříc pokud toho jen možno a mů- žeme říci, že všickni členové, kteří pojištění po- jímají v pravém slova smyslu, jsou úplně spo- kojeni, vyjímaje ovšem notorické nespokojenc ze řad tovaryšů katolických a národních, kteří, když ne svou početností, tož aspoň drzostí chtí na sebe upozornit. K tomu však se příležitostně vrátíme.

Z Veselí n. Luž. V pátek dne 12. t. m. záhadným způsobem skončil svůj mladý život 21tiletý Tomáš Lahůdka z Horusic. Zmíněného dne kráčel ve společnosti ještě dvou spoludruhů z práce domů přes zamrzlý rybník horusický, aniž by byl tušil, že za několik okamžiků ne- bude mezi živými. Pod rodinný krov mezi své sourozence a nic netušící rodiče, vrácen byl co bezduchá mrtvola. Jest to úděl proletářů, jichž podobným způsobem hyne tisíce na poli práce, aniž by se koloběh naší planety nějak nad tím pozastavil. Případ tragický a jak shora podo- tknuto, záhadný a to tím spíše, jelikož oni Hva jeho spoludruzi po dobrozdání ohledaného místa činu soudní komisí a dle posudku lékařů, byli z rozkazu státního návladního vzati do vazby vyšetřující. Nelze nám předbíhati soudnímu vy- šetřování, neboť z výsledku jeho šetření bude do celé věci náležité světlo vrženo. K objasnění celé věci pro naše čtenáře uvádíme celý děj, jak jsme jej z hodnověrného místa zvěděli: Všichni tito tři mladí hoši byli v učebním poměru u p. Jana Hási, mistra tesařského v Bošilci a jak shora uvedeno, po skončené práci večer vraceli se po zamrzlém rybníku domů. Co pak se mezi nimi odehrálo, jest doposud zastřeno rouškou tajemství. — Chceme dnes věnovati také několik řádek korporaci, která má svůj vznik snad již staletí (?), ale hodně desítiletí jistě. Jsou to naši „literáti“. No, no, jen žádný úžas laskavý čtenáři, tak jako jinde a jinde honosíme se též i my literátským spolkem. Ovšem že jsou to li- teráti, kteří nepěstují literaturu na pěstění lid- ského ducha, to by se od nich mnoho žádalo. Oni totiž prosí za seslání ducha svatého, ale až tenkráte, když dotyčný spoluobčan súčtoval s tímto světem a koná poslední cestu tam, od- kud není východiska. Tedy assistují při pohřbech.

Ovšem že ne zadarmo, nýbrž patřičná kvota mu- sí býti složena do spolkové pokladny. Čestné mí- sto jím též přináleží na kůru kostelním, kdež doprovází služby boží písněmi. A to jsme tak hotovi s činností této korporace, kterou provádí na venek. Vidím, jak již nedočkavý čtenář se táže: A což, jak jest ta vniterní činnost či pů- sobnost široká? Tu odpovídám: Není to také tak obsáhlé, ale při této příležitosti čili lép řečeno činnosti vidíme také jistý druh literatury, která se sice liší od skutečných literátů co do způsobu jejího tvoření a užívání, ale působí na nervový stav každého smrtelníka takovým do- jmem, že mnohdy jest nucen vyhledávati pomo- ci u MUDra, aneb ochrany své pošramocené re- putace u JUDra, by jej zastupoval u c. k. soudu. poněvadž by se musel stydět za to, co provedl o jurtágu. (Jahr-Tag = výroční den, pozn. p.). By nebylo mezi námi dlouhého napjetí, jest to li- teratura ze skutečného ať již plechového aneb skleněného hostinského litru a rozumí se samo sebou, že v něm musí býti šumivý mok Gam- brinův. Podobný „Jahrtag“ konal se též u nás hned po novém roce a sice tak důkladně, že po- trval dva dny. V hostinci p. Mrkvy sešli se naši „literáti“ a aby se neřeklo, že nejsou též stra- nou reformní, zavedli místo obvyklého jídla: sýr a ohřívané párky. Ostatní již následovalo po sobě, jako po masopustě škaredá střeďa. Soudy snad tentokráte nebudou, jelikož hlavní děj li- trové a pardon, literární společnosti odehrál se za oponou a sice v průjezdě hostince p. Mrkvy. Nepovolané jazyky kolportovaly pověst, že p. P. ukousl p. P. při tom literárním zápplení prst, ale není prý to pýravda, on prý p. P. si jej usekl až po „Jahrtagu“ sekerkou. Ovšem že ne schválně, ale nešťastnou náhodou!

Týn n. Vlt. - Netolice. Z Tupes u Břehovce se nám píše: U nás provádí se stavba silnice, na níž okres přispjěl asi 3000 K. Potřebné pozemky poskytli takořka všichni občané zdarma v naději, že tak bude lze zříditi řádnou cestu. Dohlídku na stavbu silnic vedli M. Hodianek, starosta v Břehově a M. Pa- vlíček, radní v Tupesích, kteří sami se nabízeli, že za tuto práci nebudou ničeho žádati. Brzo po- tom ale slyšeli jsme p. radního, jak se vychlou- bal, že okresní starosta mu řekl, že za dozor si může počítati 400 K! Na silnici samou bylo určeno 300 metrů kamene. Odborníci však dnes tvrdí, že na silnici bylo dáno nejvýše 150 m.a proto také silnice, zejména z Tupes do Němčic, jest horší, než každákoliv polní cesta. Když sil- nici převzal okres do své správy, byl každý zvě- dav, jak provedeno bude konečné súčtování zejména, jak zachová se náš pan radní. Při pro- hlídce stvrzenek bylo pak zjištěno, že některé stvrzenky byly přímo podepisovány tajemníkem p. Maříkem. Mimo jiné dány byly čtyři „odmě- ny“ po 20 K, starosta z Břehova dostal 50 K. p. radní z Tupes dokonce 60 K. Pan radní ppčí- tal si také 160 K za diety!! Víme také zcela určitě, že dvě stvrzenky na 80 K za 30 hromá- dek kamene objevily se sice v účtech, ale že ká- men na silnici dodnes není a již také nebude l

Tak se u nás hospodaří! Korupce v pravém slova smyslu. Při převzetí silnice, aby obra skorumpovaného hospodářství byl dokonán, by- la také uspořádána v Břehově hostina. Kdo to všechno platil? Občanstvo má právo, aby se ptalo! Odpovězte, rýnové, kteří hodovali jste v Břehově a za vřavy a výskání rusíte klidné občany ze spánku a jedete do Tupes do obec- ního úřadu na telecí pečeni!! Odpovězte jas- ně a určitě! Jinak posvítíme na vaše hospodář- ství blíže. Purkarec. Veřejná schůze koná se u nás v pátek dne 2. února t. r. v 10 hod. dopoledne v hostinci p. Šíleného. K programu „Hosppdář- ská a politická situace“ promluví řečník z Bu- dějovie

Trhové Sviny - Kaplice. Besenice. V jednom z posledních čísel „N. J. D.“ octla se od nás lokálka o p. K. Tetenkovi z Vídně, který posílá k nám odštěpenecké plát- ky se zřejmou tendencí, hnutí našemu co nejvíce uškoditi. Na konstatování tohoto fakta dostalo se nám v odštěpeneckých listech titulů, které zřejmě charakterisují ty, kteří v chorobné sna- ze po popularitě a dobrém bydlu stali se zrádci naší strany. Vytýká nám p. T., že byli jsme dět- mi, když on u nás zakládal organisace. Poně- vadž si to v tomto případě p. T. trochu plete, přivádíme jeho povídání na pravou míru. Naše politická organisace založena byla spolkem „Bu- doucnost“ v Budějovicích v r. 1905, organisace kamenodělníků pak po založení českého svazu v Praze. Neměl tedy p. T. na založení organi- sace u nás žádného podílu. Zradili prý jsme po- žadavky zdejších povozníků? Ne tak, starostli- vý příteli, ale upozornili jsme jen na nepříhod- nost doby ku kladení požadavků. Ostatně známe naše povozníky a víme, že mimo soudr. Douchy jsou největšími našimi nepřáteli. Radíme proto p. T., aby nestaral se o věci, do kterých mu n- čeho není. Soudruhy naše pak vyzýváme, aby všichni v pospolité práci starali se o sesílení na- šich organisací, a zejména řádně navštěvovali naše schůze. Velký Pořešín. Mladá naše organisace svola- la na minulou neděli veřejnou schůzi, na níž k programu „Hospodářská situace v zemi i obci“