Str. 302

HOSPODÁŘSKÝ LIST

Ročník XXVI.

fond podíl v Čechách 247.376 z 7,067.889 zl. 187.066 na Moravě . . . 5,344.730 33.264 ve Slezsku 950.404 226.861 v Dol. Rakousích 6,481. 733 v Hor. Rakousích 556.966 19.494 v Solnohradsku. 1.045 18.630 465. 740 v záp. Haliči ve vých. Haliči 255.0 2 741.687 zl. Obmezení rozdělování těchto podílů pouze na období 1901 až 1910 vláda nikterak neodůvodňuje. Trváme na tom, že musí býti konečně uplatněna zásada, že tyto přebytky vůbec náleží královstvím a zemím. Navrhované odpočítávání 2% jako pří- spěvek státu na správní náklady sirotčích pokladen, není proto odůvodněno, proto že se za ukládání sirotčích pokladen ještě zvláštní poplatek vybírá. Vydělovaných podílů přebytků sirotčích pokladen, má se dle návrhu vládního (§ 2.) používati k zaopatřování a vychovávání chudých si- rotků, jakož i opuštěných a spustlých dítek do 16 roků stáří a má býti dávána přednost sirotkům vojínů ve službě zemřelých. Bližší ustanovení o tomto používání podílů z přebytků správních sirotčích po- kladen zemím rozdělovaných, vydány budou zákonodárstvím zemským.

Není zajisté pochyby, že jest opatřování a mravné vychovávání sirotků a opuště- ných dítek v nejútlejším věku, v době. kdy jsou návštěvou obecné školy povinny kdy — opouštějíce tuto školu — ku prakti- ckému životnímu povolání se obracují: ve- lice důležitým prophylaktickým prostřed kem proti vzmáhajícímu se znemravňování a opuštěnosti této mládeže; avšak zásadné. naprosté vylučování z této ochrannéa podpůrné akce i mládeže starší není věcně odůvodněno a za poměrů stávajících by tato zásada neměla býti všeobecně stano- vena zákonem říšským, ale také řešení této otázky mělo by býti zůstaveno sněmům. O velké opatrnosti vlády svědčí také — po našem mínění a po dosavadních zku- šenostech — zcela zbytečné ustanovení, že má býti schodku, kterýž by při některé sirotči pokladně vznikl, aniž by mohl býti uhražen jejím záložním fondem — uhražen ze správ- ních přebytků jiných společných pokladen sirotčích v téže zemi. Alespoň v tomto ustanovení byla vláda autonomní. Při velké důležitosti úkolů, jimž mají býti přebytky společných pokladen sirotčích věnovány, jest zajisté svrchovaně na čase, aby vláda neodporovala z malicherných ohledů racionelnímu konečnému rozřešení této od let se vleknoucí otázky. Když stát nechce pomáhati královstvím a zemím při opatřování a vychovávání chudé, opuštěné mládeže a sirotků: ať alespoň nepřekáží používání těchto přebytků sirotčích po- kladen, jež bez odporu královstvím a zemím náleží, k tomuto vznešenému a nad jiné důležitému úkolu!

Výnos daně říše naší za r. 1900. aně přímé vynesly r. 1900 v Ra- kousku zhruba 301,707.831 K. čistě.277,720.245 K; oproti r. 1899 více o 5,849.773 K. Hrubý výnos daní nepřímých činil 777,728.808K čistý výnos 636,407.233 K; oproti r. 189g výroční o 33,206 655 K více. Více vynesly: domovní daně činžovní o 2,050.109 K, výdělkové daně podniků povinných k veřejnému účtování o 4.074.472 K, osobní daň z příjmů 2,389.720 K, daň z vína o 286.372 K, z piva o 1,669.863 K, z masa o 601.267 K; dávky ze spotřeby cukru 24,286192 K, minerálního oleje o 2,363.039 K; výroba a prodej tabáku 5,185.140 K, taxy a poplatky z právních jednání o 7,554.721 K. — Méně vynesly : daň pozemková o 580.029 K, daň z výdělku a příjmů o 1,339 886 K, dávky z kořalky o 140.689 K, prodej soli o 426.335 K kolky o 7,118.730 K, loterie o 624.477 K Menši výnos daně pozemkové byl spůsoben zvýšením slev na nejvyšší obnos 15 %a většími odpisy následkem živelních pohrom v Haliči a Bukovině. Ač byl kolek novinářský a kalendářový zrušen, přece výnos kolků, tax a poplatků neobyčejně vzrostl a to zvláště poplatky z převodů majetku. Celní příjmy rakousko-uherského celního území činily zhruba 135,402.512 K, čistý přebytek 131,048.226 K, oproti r. 1899 méně o 341.342 K. Skutečný výsledek jest ještě nepříznivější, poněvadž jest v tomto příjmu také obnos 13,554.439 K cel v druhém půlletí 1899 posečkaných. Tak vynesla cla r. 1890 oproti r. 1899 méně o 13,636.003 K.

Obecní pojišťovací družstva. Podává B. Beniš. místopř. hosp. spol. litomyšlského v Němčicích u Litomyšle. eště před 25—20 léty byl hovězí utn z a dabu ovažovatr a mrvy, počet dobytka byl by omezil se na tolik, kolik stačilo by pro domácí spo- třebu mléka a másla, an dobytek byl laciný, mléko a máslo také, proto se chování hovězího dobytka oproti jiným hospodář ským odvětvím málo vyplácelo. Doba ta však minula a nastal opak. Dnes jest chov hospodařských zvířat důle- žitým zřídlem příjmů. Následek toho jest. že hospodáři více všímají si chovu skotu, že týž zušlechťují, a že hledí si příjem ten pro všechny případy zabezpečiti. A proto roinictvo činně přistupuje k vzá- jemnému pojišťování pro nahodilý pád dobytka. — Po východních Čechách a na Moravě od r. 1896 vzniklo mnoho vzájemně pojišťovacích družstev obecních, která po- řízena jsou sice na jednoduchých základech, ale proto přece zdárně působí a bude-li jim podána z rozhodujících míst pomocná ruka, družstva ta nahradí zemské společen- stvo pojišťovací. Dokonalá v každém směru tato obecní družstva ovšem ještě nejsou. Hlavní vadou jejich jest, že obmezujíce činnost svoji toliko na jednu obec a ne- majíce reservních fondů, nemohou dobytek pojišťovati pro případ nakažlivých nemocí a požárů, an v těchto případech úhrada škody mohla by býti tak veliká, že jedno- tliví účastníci družstva by na to nestačili. Tu snad doporučovalo by se obecní druž- stva spojiti v okresní a župní svazy; tak bude z mnohých stran raděno. Leč dle mého náhledu mohlo by se to státi jen tehdy, když by bylo zavedeno nucené pojišťování. —Ale to se neosvědčilo ! Dnes rolnictvo

po žalostných zkušenostech při akciových podnicích a při stálém stoupání premie v úrazovně, věří jen podnikům, které samo ovládá a kteréne vyžadují velkého risika a to jsou podniky obecní, jako mlékárny, reif- feisenky a pod. Proto trvám na tom, aby byla zřizována toliko místní pojišťovací družstva a vývin těch, aby byl rozhodu- jícími činiteli podporován, aby trvání jejich zabezpečeno bylo. A kdo tu má pomahati? Předem je to stát. U nas však, pronese-li se slovo spolek, ihned shání se úřady po stanovách a za těmito hned finanční úřa- dové zpytují, zda-li u spolku toho mohlo by se něco zdaniti. Ovšem při těchto druž- stvech musí se stát zakročení toho vzdáti. Družstva tato jsou dobročinna, proto nezdanitelná a an jsou soukromá, nepod- léhají dohledu politických úřadů. Jejich základní pravidlo je: „Stane-li se ti to neb ono, pomůžeme ti všichni, a ty jsi naopak povinen učiniti totéž; nedostojíš-li ve svém slovu, jsi zase prost ty závazků proti nám.“ A takováto úmluva nepodléhá snad schválení politic. úřadů. Proto stát družstvům těm musí popřáti volnosti, ano povinností státu je družstva ta fedrovati a zřizování jich podporovati, a to hlavně tím, „když zákono úhradě škod na dobytku povstalých plícní nákazou rozšíří i na ostatní infekční nemoce dobytčí.“ Páni poslanci na říšské radě mají tut povinnost vládě hodně často připomínatia o rozšíření zákona toho všemožně se starati. Pak přichází země, resp. zemský sněm.

Mnoho napovídalo se již o zemské poji- šťovně požární, krupobitní a pro pád do- bytka. Chopte se raději práce snadnější a podporujte obecní družstva tak, aby mohla si zříditi reservní fond, ze kterého by se uhražovaly škody povstalé pádem dobytka při požáru; ostatní si družstva sama lehce opatří. A práce ta nebude velká a finance zemské tím nepřetížíte. Kdyby země dala každému družstvu první rok ku př. 100 zl. a ostatní léta po 50 zl. a kdyby družstvo rovným dílem do reservního fondu bylo povinno přispí- vati: činil by reservní fond za 10 roků 1100 zl. mimo úrok, a za nedlouho všechny obce dobrovolně pojišťovací družstvo by si zřídily. Správa fondu by ovšem musila zůstati. v rukách zájemníků. Poněvadž pak zničení dobytka požárem jen zřídka se stává, nastřádala by si během času mnohá družstva reservní fondy, které by je zabezpečovaly i pro případy nejpová- žlivější. Subvence zemská vyplatila by se jen družstvu, které by složilo naň připa- dající příspěvek do reservního fondu, pe- níze uloženy by býti musily v bezpečném ústavu peněžním, vkladní knížka uložena by zůstala u okr. výboru a vyzvednutí dovoleno by bylo jen za součinnosti dů- věrníka okr. výboru a na poukaz pode- psaný předsedou družstva a okr. starostou, čímž zamezeno by bylo zneužití peněz. Lid by sám správu měl v rukou, v druž- stvu viděl by své zabezpečení a vážil by si ho. Správa družstva by nestála ničehoa země prostřednictvím okr. výboru měla by vrchní dohled. Ovšem, že by se musela družstvům ponechati úplná samospráva. Zemská podpora říditi by se musila dle počtu pojištěných kusů, a proto družstva