1
masthead
Románová přiloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k číslu 296 ze dne 26. října 1904.
4
article
— Neopatrní podloudníci. Z brusselského rychliku
vystoupili těchto dnů na stanici Feignies dva elegantní
pánové, kteří, poněvadž neměli při sobě zavazadel.
zůstali prosti celní kontroly francouzské. Avšak když
oba minuli celní čáru, prohodil jeden z nich: „Ale
tv jsme zas nabrali!“ Náhodou zaslechl to jeden z cel-
ních zřízenců, dal oba posažéry zadržeti a když byli
podrobeni tělesné prohlídce, nalezeno u nich z
40.000 fr. belgických krajek, jimiž byli ovinuti, o
hrdla až k nohám. Podloudníci dopraveni byli do
vězení v Avesnes.
= Revolver v soudní síni. Těchto dnů předveden
byl před soud v Bukurešti mladistvý zločinec Maraci-
neano, jenž odsouzen byl pro vraždu do žaláře na
12 let, kdež mu oznámeno, že odvolání jeho bylo
zamítnuto. V tom vytáhl zločinec revolver a vystřelil
čtyřikráte na soudce, při čemž jeden ze soudců lehce
raněn. V soudní síni nastal nevýslovný zmatek a po-
něvadž ani četníci, střežící zločince, nedovedli se
vzpamatovati, podařilo se vrahu uniknouti ze síně.
Na chodbě v soudní budově zastřelil jednoho ze
svých stihatelů. Dostal se na ulici a vskočil kvapně
na drožku shodiv vozku s kozlíku. Teprve teď cho-
pili se ho četníci než mohl ujet, pomocí přikvapivších
lidí ho spoutali a vedli ho opět do soudní síně. Soud
sestoupil se ihned znovu, svědkové nového zločinu
vyslechnuti a Maracineano odsouzen k doživotní nu-
cené práci. Ku poměrně nízkému trestu pro vraždu
byl svého času odsouzen, poněvadž v době zločinu
nebyl plnoletý, nyní však dosáhl plnoletosti. Udal.
že prý dostal revolver od jednoho ze svých strážců,
jemuž pravil, že se chce zastřelit, bude-li jeho od-
volání zamítnuto. Rozsudek nabyl ihned platnosti.
Marak
Feigny
Bukurešť
5
article
= Podivná svatba. Přítel našeho iistu píše nám
z Pyrgu. Sedmdesát jet potřeboval zdejší zámožný
měšťan Leventy, než se rozhodl obětovati na oltář
manželství svou svobodu. V takém stáří bývají lidé
rozumni, ale zdá se, že u Leventyr stal se pravý opak
anebo že mu čert nedal dobře dělat. Jinak to nemůže
býti, neboť umínil si zaopatřiti si mladou ženu.
V městě mu nebylo možno naleznouti mladou dívku,
která by se rozhodla provázeti starého mládence k ol-
táři, jelikož zdejší holky nejsou ještě tak civilisované,
by se odškodnily za to u jiných. Proto svěřil se svému
příteli Makrojenyovi, který milerád se uvázal v úkol
zaopatřiti mu z některé vesnice mladičkou nevěstu.
By vypinil svědomitě svůj slib, vzal si na pomoc ještě
několik známých a netrvalc to dlouho, přivedl svému
příteli roztomilou selskou dívčici a jejího otce. Le-
venty, spatřiv dívku, zbláznil se do ní a umluvil
s otcem veškeré podmínky, koupil své nevěstě různé
zlaté c. stříbrné věci. Svatba byla ustanovena na
neděli odpoledne a měla se slaviti v osamělém ko-
stelíčku u rodné vesnice nevěstiny. Ženicha tam pro-
vázel jeho přítel, kdežto druzí známí je tam čekal
s popem. Zpráchnivělé srdce bujarého ženicha bušilo
radostí, když pop skončil oddavky a všichni mu
blahopřáli. Potom odebrali se všichni do vesnice, kde
tchán za peníze svého zetě připravil bohatou hostinu
a hudebníci hráli jako ztřeštěni. Tak minul celý večer.
Makrojeny
Leventyr
6
article
Asi k půlnoci, když hostina blížila se ke konci, vy-
kradla se nevěsta s popem a vrátili se za několik
minut. Ale změnilo se mnoho na nich, nevěsta byla
oblečena v mužský selský oblek se širokým opaskem
a pop v měšťácký kroj s červenou kravatou a předsta-
vili se nebohému zenichu, čím skutečně byli! Veškena
společnost vypukla v jásot, jen ženich seděl jako opa-
řen a pohlížel s otevřenými ústy na svou drahou po-
lovici. Po delší době ale konečně přece se mu vy-
jasnilo, že se stal obětí žertu a vzpamatovav se, utíka
pěšky do města. Hosté potom pili na jeho zdřaví dále
a tančili až do rána. Od té doby neukázal se na ulic
a neosmělí se ani vystrčiti hlavu oknem.
= Pohřeb presidenta Krügra. Brusselský »Petit
Bleu« přináší zajímavé podrobnosti o nastávajícím
převezení ostatků presidenta Krügra do jižní Afriky.
Krügr
Petit Bleu
jižní Afrika
7
article
Anglická vláda měla v úmyslu dáti převézti tělo
svého dávného nepřítele na britské válečné lodia
dáti je pochovat s veškerými vojenskými poctamiv
Pretorii. Mělať při tom v úmyslu tímto činem získati
smířlivější smýšlení Burů. Poněvadž však tato na-
bídka mohla se setkati s odmítnutím, nebyla učiněna
úřadně, nýbrž oklikou. Avšak Burové rozhodli, aby
pohřební slavnosti měly ráz ryze soukromý a vý-
lučně burský. Duch starého presidenta měl. se státi
takřka morálním majetkem veškerého národa bur-
ského. Nebude tudíž konána úřadní slavnost, nýbrž
uspořádán jedině projev úcty a holdu Burů zesnulé-
mu starému náčelníkovi. Z této příčiny ustanoven
též den pohřebních slavností na 16. prosince, vý-
roční den velkého vítězství Burů nad zulským krá-
lem Dingaanem, kterýžto den od patnácti let světí
Burové jako národní svátek. Tělo zesnulého »Strýce
Pavla« dopraveno bude v prvních dnech listopadu na
malý poštovní parník »Batavia VI.«, jenž náleží nizo-
zemské společnosti a nastoupí cestu do jižní Afriky.
Pretorius
Burová
Pavel
Batavia
jižní Afrika
8
article
Loď bude na znamení smutku celá černě natřena,
na zádi pak bude zřízena malá kaple, ve které bude
uložena rakev, pokrytá květinami. Dr. Heymann,
lékař-specialista zesnulého, doprovodí ostatky presi-
dentovy na místo určení. Kapitán Wilkin, jenž vezl
presidenta Stejna z jižní Afriky do Holandska, do-
praví »Batavii« do jižní Afriky. Deputace z Trans
vaalu a Oranžského státu vzdají zesnulému presi-
dentovi poslední pocty.
= Vražedná elektřina. Na stanici zvýšené dráhy
na nároží 3. ave, a 99. v New-Yorku byl 23letý
truhlář Henry Walsh, který byl zaměstnán na nádraží
společnosti, vedle stanice od třetí elektrické koleje
usmrcen a expresním vlakem přejet. Toto neštěstí
přihodilo se o 7. hod. 55 min. ráno, kdy stanice
byla přeplněna cestujícími, kteří se ubírali do práce.
Walsh stál na perronu stanice a chystal se přejíti ko-
leje od západu k východu, když právě s obou stran
vjížděl do stanice vlak. Walsh skočil dolů na trat
a přecházel přes kolěje, když náhle klopýtnul a za-
vadil o třetí elektrickou kolej. Na to objevil se malý
obláček kouře, zablesklo se, načež nebožák padl na
prostřední kolej a byl přejet přijíždějícím expresním
vlakem. Dle všeho Walsh přijíždějící expresní vlak
neviděl, neboť když na koleje padl, byl vlak od něho
vzdálen asi 20 stop. Policista Woodbridge, který se ve
vlaku nalézal, skočil ihned na koleje a nebohéh« muže
dopravil na stanici, načež bylo telefonováno pro am-
bulanci v hospitale Harlem, avšak dostavivší se léka
prohlásil, že Walsh byl elektrickou ranou na místě
usmrcen.
doktor
Heymann
Wilkin
Walsh
jižní Afrika
Holandsko
NewYork
Woodbridge
Harlem
9
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 20. října 1904: Růžička František, do-
movník, 29 roků, 846—II. Bílý Josef, obuvník, 70
1104—II. Hodek Čeněk, stavitel, 59 roků, 153—VII.
Josef
Hodek
Praha
Růžička František
10
title
Ritschlová Anna, vdova po obchodníku, 73 roky.
Anna
11
article
702—VII. Hnízdo Václav, syn dělníka, 3 dni, 805—VII.
Skuček Jan, syn strojníka, 19 dní, 535—VIII. — U
Milosrdných bratří: Reisinger Rudolf, ruka-
vičkář, 50 roků. — U Milosrdných sester:
Mejstřík Jan, zedník, 64 roky. Horvát Filip, nádenník,
33 roky. — U Alžbětinek: Maixnerová Božena,
manželka písaře, 18 roků. — V městském chudo-
binci: Niesrová Antonie, vdova po pokrývači, 77 r.
— V městském chorobinci: Prellerová Ter.
80 roků. — V židovské nemocnici: Přívo-
rová Anna, posluhovačka, 48 roků. — Ve všeobec-
né nemocnici: Havelková Marie, manželka sluhy,
42 roky. Hladíková Růžena, manželka dělníka, 45 r.
Hůrková Anna, vdova po horníku, 56 roků. Procház-
ková Růžena, manželka listonoše, 39 roků. Sokolová
Františka, manželka řezníka, 56 roků. Scheinová
Anna, obchodnice. Tippmannová Marie, manželka řez-
níka, 72 roky.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve středu 26. října.
O 31/2. hod. odpoledne.
Soud lásky.
Veselohra o třech dějstvích. Napsal Jarosl. Vrchlický.
Režisér Jarosl. Kvapil
Ve středu 26. října.
13. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
Rigoletto.
Zpěvohra o čtyrech dějstvích. Text od F. M. Piave,
přeložil Em. Züngel. Hudbu složil G. Verdi. Dirigent
Moric Anger. Režisér Adolf Krössing.
Po druhém dějství. přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o půl 10. hod.
Václav
Skuček
Jan
Horvát
Anna
Hladíková
Růžena
Sokolová
Tippmannová
Marie
Král
Vrchlický
Kvapil
Rigoletto
M Piave
em
Züngel
G Verdi
Anger
Krössing
Praha
Přívo
národní divadlo
Reisinger Rudolf
Mejstřík Jan
U Alžbětinka
Maixnerová Božena
Niesrová Antonia
Prellerová Ter
Havelková Marie
12
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovart
Ve středu 26. října.
Začátek o 1/28. hod.
Druhé představení,
jež pořádá: Odbor c. k. poštov-
ních a telegrafních zřízenců v Praze—VII. ve pro-
spěch vdov a sirotků po svých členech.
Naše ženy.
Veselohra o 5 jedn. od Mosera a Schönthana. Přel
J. Kühnl. Rež. Bohdan Lachman.
Moser
Schönthan
J Kühnl
Lachman
Praha
lidový divadlo
odbor c
13
article
Aréna na SmichoVň (bliže Palackého
Aréna na SmichoVň (bliže Palackého
mostu).
Ve středu 26. října.
Začátek o 7. hod.
Ve prospěch režiséra Jos. Kubíka. Jako host vystoupí
pan Filip Zöllner. — Nově studováno.
Orfeus v podsvětí.
Velká komická operetta o 4 jedn. Text napsal Henri
Cremieux. Přeiožil H. Grunert. Hudbu složil Jacques
Offenbach. Režisér Josef Kubík-
Palacký
Jos
Kubík
Zöllner
Orfeus
Cremieux
H Grunert
Offenbach
14
article
Pištěkovo lidové divadlo vnarátcc
Pištěkovo lidové divadlo vnarátcc
na Král.
Ve středu 26. října.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení při malých cenách.
Po 23.: Pražské švadlenky
Fraška se zpěvy a tanci o 5 jedn. Hudbu i slova
napsal O. Faste
22930
Král
Fraško
O Fast
Pištěkův lidový divadlo
15
article
Strčil si mou ruku pod paži a táhl mne do řady,
právě se utvářející, avšak lady Tilchestrová na nás kývala
z prostředka. Zaujali jsme místo na jedné straně v její
řadě. Angustovi lichotila tato pozornost, že zapomněl
bručeti, kde jsem byla tak dlouho.
Kromě nás dvou bylo patrné všech ostatních šest-
náct z její společnosti a byli tak veselí a tak se bavili,
a bojím se, že by babička byla řekla, že jsou skoro
rozpustili.
Naše vis-á-vis byla velmi hezká dívka a velký,
štíhlý muž a když se k nám poprvé přiblížil, zdálo se
mi, že jsem jej již někde viděla a při druhé figuře jsem
poznala, že jest to můj přítel s nožikem. Když není
zablácen, je náramně hezký. Na jeho tváři nejevila se
ani nejmenší známka, že by mne byl poznal; smál se
vesele té švandě. Po divokém víření chassé byl konec,
ne řetěz dam, jak jsem byla zvyklá.
Tento tanec byl prvý okamžik za celičký večer,
kdy jsem se bavila. Všichni tito lidé mne zajímali, jakoby
byli z jiného světa — ze světa, v němž bychom s ba-
bičkou šťastně žily, kdybychom mohly. Dělali opravdový
hluk a tančili špatně, nebylo však v nich nic všedního
ani »bourgeois«. Připadala jsem si jako živočích, který
uviděl opět své druhy po dlouhém uvěznění; chtělo se
mi vyraziti a připojiti se k nim — Augustus naopak byl
v nesmírných rozpacích.
Na to následoval jeden tanec za druhým — ne-
sčetně z nich jsem musila stráviti se svým snoubencem;
jsouc však již varována prvou zkušeností, předstírala
jsem vždy, že mám velkou žízeň, neb chci si prohléd-
nouti ostatní komnaty, neb musím se vrátiti k markýzovi
a tak jsem již nešla ven k odpočívadlům.
16
article
chestrové, která se na něho roztržitě usmála, pozorujíe
mezitím něco jiného. Tu mne můj »fiancé« vyzvalk
tanci. Svolila jsem; alespoň se mi naskytne příležitost,
abych se zbavila své karfiolové kytice, kterouž jsem ne
šlechetně hodila na židli, a šli jsme.
Augustus tančí mizerně — když mnou nevrážel do
jiných tanečníků, šlapal mi po prstech — a kdyby byli
hráli skočnou neb smuteční pochod místo valčíku, jemu
by to bylo vše jedno!
»Já nikdy netančím rychle, protiví se mi to«, řekl
při prvé přestávce: »Vám ne ?
»Ne! Já ráda — alespoň myslím, že se ráda ří-
dím dle hudby«, odvětila jsem, snažíc se, abych nepro-
zradila svým hlasem hněv a nechut.
»Miláčku!« zamumlal pouze a opět mne uchopil
kolem pasu.
»Oh, mám z toho závrať«, řekla jsem (stydím se
přiznati, byla to lež) — »Přestaňme«.
To jsem se dostala od Seylly ke Charybdě; nebot
mne uvedl ven k odpočívadlům. Byla jsem ještě hloupě
neznalá, jak to dopadá na plesu, tak že mi ani nena-
padlo, že zůstaneme úplně sami, jinak bych se byla držela
v tanečním sále jako přiklížená. Avšak, než jsem co po-
znala, seděli jsme již na sedátku za plentou, v tlume-
ném světle.
»Nedáte mi nikdy hubičku, Ambrosino?« řekl Augu-
stus prosebně
»Zde přece ne«, prohlásila jsem: »Jak můžete bý
tak hrozný.«
»Vy jste zlé čírtě.«
»Říkejte mně, jak chcete — mně jest to jedno, přece
mi neučiníte veřejnou hanbu«, odvětila jsem.
Tadová kra-
Miláček
Seylly
Charybda
Ambrosino
Aug