8. čislo

ŽENSKÝ LIST.

Strana 7.

berlinském, který podobně je zařízen, způsobila taková nehoda své doby, že tři dny potrvalo „ústřední mrznutí“. Však co škodí? Přece jen ústřední topení je pokrokem, při němž každá vada znamená jen pobídbu k dalšímu zdokonalení, nikoli ale k za- stavení.

Dopisy. Z Berouna. Nový způsob vykořisťování, jaký zavádí řiditel Hellmann v továrnách Kubin- zkých, nese již své neblahé ovoce: celá řada zmrzačených dělníků, hlavně děvčat, je toho nej- lepším dokladem a půjde-li to tak dále, pak páni Kubinzští budou nuceni vedle továrny postavit in- validovnu pro mrzáky. Minulý týden opět byla za- chycena strojem dělnice Sklenářová z Tetína a byla ji rozmačkána ruka až k rameni. K zraněné byl ři- ditelem povolán závodní lékař Weinstein, který ledabyle ji obvázal a poslal ji domů. Jak se o ne- mocnou staral dále, je přimo trestuhodné: přišel k ní až třetí den, když ruka již černala a dělnice musila býti na rychlo dopravena do Prahy do ne- mocnice, kde snad nebohá přijde o ruku. My o té věci si s panem doktorem ještě promluvíme, má toho již na svědomi víc, a nevíme, bude-li mu to stále co platno, že pan řiditel nad ním drží svoji ochrannou ruku. Je to již pátý případ zmrzačení od nového roku, a na tom nese největší vinu řiditel

Hellmann, který stará se co nejvíce o bezedný pytel bar. Kubinzkých. Na strojích, na kterých pra- covaly dříve dvě až tři dělnice, musí nyní pracovat jedna za tutéž mzdu a v tkalcovnách je totéž; chce-li býti dělník hotov se svojí prací, musí čistit stroje v běhu. Dělnictvo již mnohokráte žádalo, aby na čistění strojů byl stanoven delší čas, ale řiditel nechce ani slyšet, raději ať je plná továrna mrzáků, jen když miliony Kubinzkých rostou, na pana řidi- tele z toho pak také něco zbude. Řiditel nechává verbovat mladá děvčata do továrny z vůkolních vesnic, kluky nebere, jak svého času prohlásil, těm by musil víc platit a holky dělají za babku. Dnes má však bídu i o děvčata, protože každá dělá půl roku a buď se zmrzačí, nebo si vybere nemocen- skou podporu a více se v továrně neukáže. Na ta- kové poměry, jaké zavedl řiditel Hellmann, se ne- nachytají ani děvčata z vesnice. Také pěkný obrázek.

Z Liberce. Dne 2. února konala se zde ve- řejná schůze s programem: „Úkoly mládeže a po- měry dívek služebných“. Referovala soudr. Rezle- rová ze Semil. Nejprve vysvětlila, proč se ženy or- ganisují, zvláště v poměru dělnice tovární vůči ka- pitalismu, o její pracovní době, nedostatku času pro osvěžení těla i zábavy duševní, o zavedení 8hodi- nové doby pracovní, o nalehavé nutnosti zlep- šení dělnických bytů. Po té přikročila k líčení po- měrů služek, jež jsou otrokyněmi i v nádherných domácnostech, kde zaměstnavatelky nevědí, co by ve své rozmařilosti měly dělat. Když se dotkla vůbec postavení dělné třídy a žen, pojednala o pří- činách neuvědomělosti ženy, která nemůže se posud vyprostiti z moci kléru, poněvadž nehledí se vzdě- lávat a straní se všeho, co se snad jen socialistické jmenuje. Prohlásila na konec: „Jen od socialismu můžeme očekávat vykoupení z tohoto bahna, v kte- rém nás černé sotně drží oběma spáry.“ Celá její řeč byla napjatě sledována a odměněna neutucha- jicím potleskem. K otázce o úkolech naší mládeže promluvil soudruh Procházka. Napomenul mladé soudruhy, aby nedali se vlákat do řad stran kleri- kálních a měšťáckých, poukázal na jich povinnosti, aby vstoupili do šlépěji, ve kterých za naše práva bojovali a mřeli naši předbojovníci a aby byli při- praveni, až jednou povinnost je zavolá. O nutnosti návštěv důvěrných schůzí mluvil soudruh Eichler, o dělnických odvodech soudr. Patřičný. Na to byla schůze, která byla velice četně zvláště ženami na- vštívena, předsedou skončena. Soudruzi a soudružky!

Na vás nyní je, abyste dokázali, že krásná slova naší mladičké soudružky Rezlerové nepadla na půdu neúrodnou; zvláště my služky pochopit musíme konečně, že jen pevná organisace ukáže nám cestu k lepšímu životu. Pochopíte-li to a probudíte-li se z netečnosti, pocítíte jednou radost samy ze sebe a z plna srdce a zvoláte „Ať žije sociální demo- kracie“, která nás tak přeměnila. Ž. Pátková.

Z Holešovic-Buben. „Skupina Praha VII. spolku žen a dívek při domácí práci zaměstnaných“ konala dne 14. ledna 1908 členskou schůzi s přednáškou „O veřejném zdravotnictví“. O thematě samotném pojednal soudruh dr. Sachs, který pěknými slovy vylíčil potřebu veřejného zdravotnictví ve všech příoadech. Další program členské schůze byl násle- dující: Čtení protokolu z minulé členské schůze, zprávy funkcionářek a sestavení kandidátní listiny ku volbě nového výboru. — Dne 28. ledna 1908 konala se valná hromada téže skupiny s programem: Čtení protokolu, zprávy funkcionářek, čtení kandi- dátní listiny nového výboru, což vše bylo jednohlasně schváleno a přijato. Do výboru zvoleny následující soudružky: Mašková, Sattlerová, Pospíšilová, Lavi- čková, Pánková, Turková, Hrudková, Platilová, re- visorky: Cumpová, Nováková, náhradnice: Matysová, Krejčová, Koubová. Po té promluvila soudr. Strna- dová o činnosti spolkové a pobízela přítomné sou- družky ku hojné agitaci. Na to byla valná hromada soudružkou Maškovou ukončena.

R. Sattlerová. Společnost spočívá na svědomi, nikoli na vědě. Civilisace jest především věcí mravnosti.- Bez poctivosti, bez úcty ku právu, bez citu pro povinnost, bez lásky k bližnímu, slovem, bez cnosti, vše jest ohroženo, vše se hrouti; a ani vědy, ani umění, ani přepych, ani průmysl, ani řečnictvi, ani četník, ani celni výběrčí nejsou s to, aby udrželi ve vzduchu budovu, jejíž základ jest pochyben. Stát, založený pouze na výpočtu a sklížený strachem, jest budova málo ušlechtilá a nepevná. Základem každé civilisace jest prů- měrná mravnost davů a dostatečné konáni dobra; kamenem úhelným jest povinnost. Ti, kteří nejsouce viděni, plní svou povinnost, a tím dávají dobrý příklad, jsou tedy spásou a sloupy tohoto světa bleskotného, jenž o nich ani nevi. Deset spravedlivých bylo by spasilo Sodomu avšak je třeba tisícův a tisícův řádných lidi, aby Amiel. zachránili národ porušení a pádu.