ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 227ebd60-757f-11dc-bf48-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 10 celkem · entity: person 29, place 27, org 3, work 1
1 article
Hraběnka měla v rukou krásnou kytici a dodala, bolestně se usmívajíc: »Pomyslete si, z Dráž- dan mne vyhodila policie z paláce ale přijdu zase!« Ze Salepurku oznamují: Zpráva o náhlém objevení se hr. Montignosové v Drážda- nech působila na velkovévodském dvoře toskán- ském jako blesk z čista jasna. Velkovévodská rodina měla důvodnou naději, že poměr hra běnky ke dvoru saskému utváři se příznivěji takže se ji umožní v budoucnosti setkání s je- jími dětmi, což následkem včerejší příhody jest takřka vyloučeno. Z Lipska, 23. prosince. Dr. Zehne vy- slovil se k redaktoru »Leipziger Neueste Nachrichten«: Princezna odjela z Florencie z vlastního popudu přímo sem do Lipska, b ez ohlášky. Toužila po dětech. Pouze proto se odhodlala pokusiti se o vstup do paláce. Měla úmysl zůstati v Drážďanech jenom několik hodin a spatřivši děti, odjeti. Když poznala nemožnost svého plánu, neprodleně odjela. Ze Salopurku, 23. prosince. (Pův. telegram »Nár. Listů«.) Zpráva o náhlém příjezdu hra- běnčině do Drážďan stala se u toskánského dvora známou včera o 7. hod. večerní a působila do- jmem neobyčejně zdrcujícím. Rodina byla zprá- vou tím více překvapena, protože v nedávné době hrab. Montignosová psala, že jest ve Flo- renci nadmíru spokojena, že vede tichý života že se jí tam nesmírně líbí. Hraběnka Alice Toskánská, zvěděvši o obje- vení se hraběnčině v Drážďanech, schvácena byla křečovitým pláčem a byla jen se značným obtížemi uklidněna. Rovněž na arcivévodu, kte- rýž v poslední době byl churav, působila zpráva dojmem velmi krutým.
doktor Zehnout Toužil Alica toskánský Salepurk Lipsko Florencie Drážďany Salopurk Leipziger Neueste Nachrichten
2 article
O včerejším náhlém odjezdu hraběnky Montigno- sové z Drážďan docházejí tyto další podrobnosti: Po- byt hraběnčin v Drážďanech trval jen několik málo hodin. O deváté z rána přibyla sem z Lipska, v pů třetí odpoledne zase se tam náhle vrátila. Ve 2 hod 20 min. zastavily před hotelem „Bellevue“ tři ote- vřené povozy (laudauery). Do prvého vstoupila hra- běnka v průvodu svého právního zástupce dra. Zehma. Jakmile se vozy před hotelem seřadily, obklopilo hotel neobyčejné množství obecenstva, jež projevovalo hra- běnce nadmíru srdečné a tklivé ovace. Policejní stráž jen s těží zabránila četně dostavivším se drážďan- ským damám, že k odjiždějící bývalé korunní prin- cezně zástupem nepronikly. Do druhého z připrave- ných vozů vsedl policejn president Koettig, oděn civilní uniformou, do třetího pak ředitel hotelu „Belle- vue“ pan Rounefeld. Povozy jely přes Packhofstrass a Marianský most k novoměstskému nádraží. V hotelu, kde hraběnka obývala salon č. 104 ve druhém poschodí, přihlásila se celá řada osob, jež žádaly býti připuštěny k návštěvě, nicméně však žádné z nich nebyl přístup dovolen. Dva kriminální žandarmové střežili dvéře do hraběnčina salonu .. a „Ku předu!“ zvolavše, zavedli jej k blízkým kasárnám.
Koettig Rounefeld Packhofstrass Montigno Drážďany Lipsko
3 article
Byly to, náhodou, kasárny de la Popinaire. Venku, v krásné, svěží zimě, která prostírala p nebi modrý, ocelový plášť, přibitý nesčíslným zlatými hřebíčky — přecházela stráž. „Co chcete?“ tázal se vojín, uzřev tlupu. uprostřed níž Patusset s velikou námahou drže s2 na nohou. „Vojíne!“ odpověděl kdosi z hodovníků. „tu je jeden z vašich soudruhů, velmi ubohý kterého jsme nalezli na lavici na ulici.“ „Do toho mi nic není,“ odsekl vojín, „tam je plukovník!“ Uzřeli plukovníka, starého vousáče, který hrál dámu v rohu místnosti, vedle talíře s uze- ninou a láhví z polovice prázdných — všude Vánoce! „Co mi chtějí tito podivní lidé?“ bručel si. „Přivádějí mi člověka? Ale já ho neznám. Ze kterého pak pluku je?
Popinaire Vánoce
4 article
„Nevím, plukovníku, a on sám to asi take neví. Není-li pravda, Patussete? Ke kterému pluku náležíš?“ „He, he —“ mručel Patusset, probuzený poněkud zavoláním a prudkým zatřesením, „ja nejsem voják .. „Slyšíte, plukovníku, zapomněl všecko!“ „To je pravda... Pozoruji také, že se zbavil téměř své uniformy, aby se podobal někomu kdo nezná armády ani jejích povinností . .. Uvidíme zejtra!“ A dva vojáci, uchopivše Patusseta za ra- mena, vstřčili jej do policejního sálu. „Hleďme“ — řekl si Patusset — „vystří- zlivěl jsem trochu procházkou... Už jsem se vrátil domů... ale vždyť nejsem ve svém po- koji. Jistě ten bídník domovník mne vstrčil pod schody, abych dělal rámus, a mohl mne sy- Včera, 22. prosince, byla tomu právě dvě léta, kdy v Drážďanech pronikly na venek prvé zprávy o útěku bývalé korunní princezny z jejího domova v Solnohradě. Útěk sám, jak známo, udál se o několik dní dříve. Úřadní list drážďanský oznamoval tehdy: „Její cís. a král. výsost paní korunní princezna náhle opustila v noci s 11 na 12. prosince patrně ve stavu těžké duševní choroby Solnohrad a odebrala se do ciziny, přerušivši veškeré styky se dvorním příbuzenstvem. Veškeré dvorní slavnosti, pro toto zimní období chystané, jsou odřeknuty. Rovněžo
Patusset Drážďany Solnohrad výsost paní korunní princezna
5 article
Novém roce nebude král přijímati návštěv.“ Nesmiřitelný král. Jak totiž známo, uprchla prin- cezna vzpomenuté prosincové noci ze Solnohrad, kde náhodou prodlévala, do Švýcar, a událost byla z prvu úzkostlivě tajena. Korunní prine kyl také z počátku na váhách, má-li se s manželkou smířiti čili nic a chtěl již tak učiniti. Avšak tehdejší král Jiří se vší rozhodností zakročil v této věci a prohlásil, že princezně mu- sí býti návrat do Saska jednou pro vždy znemožněn. Aby toho docílil, dal král zprávu o útěku princeznině uveřejniti v novi- nách 22. prosince, tedy za 11 dní potom, kdy se skutečně udála a učinil tak jedině z úmyslu, aby prý se „skandální afféra každému stala známou“... Ale veřejnost jala se projevovati sympatie s princeznou, litovala jí a prohlašovala, že se stala obětí jezuit- ských kruhů a jejich intrik. Princezna obdržela tehda přes 3000 dopisů ze všech vrstev lidu.
Jiří Solnohrad Sasko
6 article
Smlouva mezi hraběnkou Montignosovou a krá- lovským dvorem saským. Jakmile korunní princezna přijela do Švýcar, zahájeno mezi ní a saským dvorem vyjednávání, jež v právním zastoupení princeznině prováděl ženevský právní zástupce Lachenal. Ujednáno bylo: Manželství prohlášeno za rozvedené vinou prin- cezninou. Soudním výrokem, jejž v této věci vynes vrchní soud drážďanský opustila princezna Louisa královský dům saský a stala se opětně příslušnice rodiny habsbursko-lotrinské. Princezna podepsala li- stinu, kterou se zříká veškerých práv, příslušivších jí kdysi jakožto arcivévodkyni rakouské. Nejmladší děcko ponecháno bylo péči a ošetřování princeznině, ostatní děti byly jí odňaty. Korunní princezna zavá- zala se, že nikdy více nepřekročí území rakouské saské. Za to byla jí přiřknuta určitá roční apanáž Zároveň tak bylo jí čestně zajištěno, že se jí bude dostávati o jejích dětech přesných a pravidelných zpráv. A tato právě okolnost zavdala nynější hraběnce Montignosové příčinu k náhlé její včerejší návštěvě Drážďan, neboť po celý čas její odloučenosti ode dvora nepodáno jí, přes nutkavé urgence, zpráv o ro- dině ani nejmenšíc h. Městem posledního pobytu hra- běnky Montignosové byla Florencie. Před tím obývala villu v obci Roršachu nad Bodam- ským jezerem. Společnicí byla jí hraběnka Fug- gerová, S rodinou Toskánskou jest hraběnk Montignosová plně usmířena. V poslední době uči- nila hraběnka u příbuzných časté návštěvy a udržo- vala s nimi hojnou korrespondenci.
Montignosová Lachenal Louisa Švýcary Drážďany Florencie královský dům saský
7 article
Rauchberg, Wieser, Turnwald et consortes. S několika stran najednou mobilisována německá učenost, aby dokázala, že v království českém náleží primat Němcům a že tedy marné hnati. Ale ne, neudělám mu tu radost, budu rozumný. Vyspím se tady!“ A usnul proti dveřím, na tvrdé zemi. „Ta—ra, ta—ta, tarata“ — druhý den ráno, když trubka zazvučela, kaprál, mající službu, otevřel dvéře policejního sálu; proud denního světla probudil Patusseta, který si sedl na svém tvrdém lůžku, a celý uděšený hleděl před sebe. „Nuže“ — zvolal kaprál — „Vstávejte Co pak je to za občana? Já vás neznám! —“ „Já vás také ne“ — odpověděl Patusset — „kde to jsem? — „Dáhle, on se zbláznil“ — zvolal kaprál. — „Vyhledám adjutanta!“ A zavřel dvéře. Adjutant právě náhodou měl cosi na práci e teprve k polednímu vzpo- mněl si, že má zjistiti osobnost tohoto nahodi- lého vojína. Výklad mezi nimi byl dlouhý a namáhavý. Patusset mezi tím, co dvéře byly pootevřené, uzřel v koutě sálu jakési lůžko, pokryté přikrýv- kami — zabalil se do nich, a nechtěl ani se pro- buditi, ani odpovídati, a zvláště opustiti toto místo, kde se mu spalo tak dobře ... Když konečně zjistili jeho civilní stav, mu- sili jej v pravém slova smyslu z kasáren vy- hodit. A víte, jaká hluboká změna vzešla od této noci vánoční v jazyku a zvycích tohoto neoby- čejného jižního bohéma? Nezaklíná se nyní jinak, než výrazy vojenskými; „Institut nazývá „policejním sálem“ — akademiky „starými vousáči“, a mluvě o sobě, o své dlouhé osobě říká ochotně: „Za časů, když jsem měl čest sloužiti v armádě francouzské! ... Ohl ten Jih, ten Jih, který vykouzluje svým sluncem tolik zázraků pro své děti — nevyjí- maje ani za nocí vánočníchl Přeložila Adéla Benešova.
Wieser Turnwald Němec Patusset Benešův
8 article
je naše úsilí, domoci se ve vlastní zemi rovného práva a na základě tohoto práva poměrů tako- vých, abychom jako národ, jehož dějiny jsou totožné s dějinami této země, v domově svém mohli bez překážky česky žíti a se vyvíjeti. Poněvadž se stanoviska práva a politické sluš- nosti nedalo se naproti našim až příliš skromným požadavkům ničeho namítati, učinili pokus opříti nároky své na nadpráví svou větší hospodářskou zdatností a svými většími obětmi, jež přinášejí prý v zájmu správy státní a zemské. Při tomto vypočítávání počínali si ovšem s touže rafinova- nosti statistickou a aritmetickou, s jakou počínali si při rozdělování volebního práva a při vyměřování volebních okresů. Se strany naší vyvráceno dů- kladně, co vyvozují Němci ze šikovně seskupe- ných nesprávných dat o německé berní sílea dokázáno opět jednou, v jaké úctě mají různí němečtí pseudovědátoři a »odborní« i dilletanti- sující statistikové původu cislajtánského vědua její vymoženosti. Národnostní mapa páně Rauch- bergova visí nyní ve výkladních skříních všech německých knihkupectví jako illustrovaný do- klad k velikému švindlu, jenž se v tomto fa- mosním státě se strany povolaných »vědců« i z moci úřadní páše při zjišťování národností.
Němec Rauch
9 article
Tážeme se, kde sebral pan Rauchberg dáta k barvičkové statistice a jaký byl mu po ruce apparát, jímž zjistil poměr obou národností v této zemi? Co mu bylo podkladem, když natíral různé části této země buď žlutě, bud zeleně a když jednotlivé kraje zbarvil modře a jiné růžově? Což provedeno bylo kdy v Čechách úřadní sčítání národnostní? Aneb se snad postarala o toto sčítání nějaká jiná instance soukromá? Chraň bůh! Německý statistik provedl své dílo na základě statistického švindlu rakouského, který pojem příslušnosti ná- rodnostní substituje jazykem obcovacím. Již z to- hoto důvodu jeví se býti práce Rauchbergova zcela bezcennou. Kdyby tak snadno daly se české menšiny v poněmčeném kraji ubít, jako se podařilo panu Rauchbergovi potopiti je ve žlutém moři na jeho mapě, byl by ovšem boj národnostní v této zemi vlastně bezpředmětným, nanejvýš že by šlo o Prahu a o předměstía o několik obcí v hnědouhelné pánvi v severo- západních Čechách a o Budějovice. Však se mu dost asi ruka při tom vzpírala, když nucen byl natříti Budějovice barvou, jež označuje, že je tam Čechů mezi 50 až 70 procenty a když rovněž barvou musil doznati, že přes sčí- tání německých komisařů je v Duchcově,v Mostě, Oseku atd. a v okolí tolik Čechů, že se dnes již německým násilnictvím v Němce předělati nedají. Za to ovšem pan Rauchberg pojistiti chce Němcům v Praze a v předměstích, kde tvoří, jak známo, v nejpříznivějším případě asi 9 procent obyvatelstva s německými židy dohromady, plné rovné právo s lidem českým.
Rauchberg Čecho Němec Čechy Praha Budějovice Duchcov Most Osek
10 article
A z jakého důvodu? Poněvadž Praha je hlavní město, na které nároky má prý celá země, tedy i Němci. A proč by navzájem neměli Čechové nároky na celou zemi? Proč by neměl Čech nároky na totéž právo v Liberci a v Teplicích, v Chebu a v Ústí n. L., jaké činí Němciv Praze? Tvoří-li hlavní město země výjimku v theorii o národnostním rozdělení, proč by a to nikoli s našeho stanoviska autonomistického, nýbrž se stanoviska německého centralismu, nemělo povinnost také hlavní město říše šetřiti národnostních práv jednotlivých kmenů? A jak se to děje, nejvýmluvnějším dokladem je historie českého školství ve Vídni a měšťanská přísaha vídeňská. Marně namáhají se Němci zakrýti uměle sehnanými důvody, co jest jedině účelem neurvalého boje, jejž vedou proti rovnému právu. Jde jim o panství v této zemi a o její poněmčení. Všechno, co tomu slouží, je jim právem, co ne, prohlašují za křivdu na nich páchanou. V příčině té, marně namahá se prof. Wieser nešťastně voleným příkladem dokázati, že Čechové nejsou oprávněni žádati, aby jejich jazyk byl respektován v úřadech ve krajích vět- šinou německých. Tak jako prý by bylo bez- právím, když by ten, jenž velmi dobře nositi může kabát můj i svůj — praví pan professo — nutil mne, abych nosil kabát jeho, který nositi nemohu — zrovna tak je bezprávím, žáda- jí-li Čechové, jimž němčina nepřekáží, aby Němci dali si líbit, tam kde domovem jsou, češtinu. Pardon, tak se věci nemají. Právě naopak. My Němcům naši češtinu vnutiti nechceme, ale také si nedáme líbiti, aby na nás natáhli buršácký flans. Nechť jen si chodí ve svém kabátě po celé zemi, zrovna tak, jako my tak činiti chceme ve své čamaře. To ovšem národním našim od- půrcům není po chuti. Nejraději by stáhli s nás — porovnává-li pan prof. Wieser různé kabáty
Němec Čecho Čo profesor Wieser Praha Liberec Teplice Cheb Ústí Vídeň Němciv Praga