2
masthead
Č. Budějovice, dne 12. září 1902.
Č . Budějovice
5
article
Vychází každý týden v pátek. O Redakce, administrace a expedice f Předplácí se: pro Rakousko: ročně K 4’80, půlročně
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích. & K 2*40, čtvrtletně K120. Pro Německo na rok K 548.
při objednáni. • Jednotlivá čísla za 8 haléřů. y Pro ostatní země na rok K 6’88.
Rakousko
Český Budějovice
Německo
6
article
V neděli, dne 14. září o půl 10. hod. dopoledne,
koná se veřejná schůze lidu s přednáškou
soud. Roušara z Prahy. Místnost a program
vizte na plakátech. Agitujte, soudruzi,
aby byla schůze četně navštívena a sami se v
plném počtu a v čas dostavte.
Roušar
Praha
7
article
Jak se rozhodnout?
Jak se rozhodnout?
(Českým rodičům na uváženou.)
8
article
Zítra a následující dny započíná v Českých
Budějovicích zápis dítek do škol. Zásada, že
výchova školní jen tehdy může býti zdárnou,
když děje se v řeči mateřské, proklestila si již
dávno cestu a jest u všech kulturních národů
samozřejmou. Shledáváme, že vzdělaný nár odfran-
couzský nenechává vychovávat mládež svoji
jinak než francouzský, Angličan anglicky, Němec
německy a Rus — třeba, že pro vládní
despotii považován jest za příslušníka národa zanedbaného
— rusky.
Nikomu ani nenapadne, vyzývati národy tyto
anebo je donucovati, aby posílali děti své do
škol, v nichž mluví se jazykem cizím, dětem
nesrozumitelným, a také se nikdo neodvažuje
národům těmto rozumné jejich jednání vytýkati
anebo se jim posmívati pro ně.
Jen národy slovanské odsouzeny jsou, za-
koušeti trudný osud, mají si dát rvát rodný
svůj jazyk a tím, že donucovány jsou posílati
dítky do cizích škol, zlechčovati i národní kulturu
a schopnosti vlastního ducha.
V Madarii rdousí Slováky, v Haliči znemožňují
život Rusínů stančíci polští, v Německu
sám vladař vypověděl boj Poláků a na jihu
rakouské říše zgermanisovat chtí Němci národ
slovenský.
Angličan
Němec
Slovák
Rusín
Polák
Český Budějovice
Rus
Halič
Německo
9
article
Národy tyto žalují celému světu pro křivdy
na nich páchané, volají po spravedlnosti, a kde
jen mohou, se brání. Nejvíce brání své národní
školství.
A národ český, jako vůdčí národ a nejkulturnější
všech slovanských národů, vidíme
často nabízeti pomocnou ruku těmto malým neb
.rozdrobeným národům a slýcháme jej tyto po-
vzbuzovati.
Jak mají se ale věci ve skutečnosti?
Pohleďme do sousední říše německé: Po-
chybujeme, že našli bychom tam jedinou vzdělanou
rodinu polskou, která by s klidným
srdcem posílala děti své do násilně vnucené
školy německé. Cítíme, jak závidí Poláci v Německu
tu výhodu rodinám Českým v Čechách,
že ony do své vlastní školy, do školy české
dítky posílati mohou.
Nelekají se žádných hrozeb ani žaláře, ale
bojují, aby dosáhli alespoň téhož poměřu a
my zatím zde nuceni jsme konstatovati, že pře-
kvapující počet českých rodin — dobrovolně
tisíce dětí mateřské škole odcizuje a plní jimi
školy německé, pro děti českých rodičů nevýhodné.
Nesouhlasíme s těmi, kdož říkají, že znalost
němčiny odnárodnila mnoho Čechů, učinila
z nich renegáty, nepřátelštější mnohem více
•českému národu než plnokrevní šovini němečtí,
a přejeme si naopak, aby každé dítě české naučilo
se německy, neboť jest mu to nutné, právě
jako převážná část Němců uznává znalost češtiny.
Polák
Čecho
Němec
Německo
Čechy
10
title
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích. Česká ulice číslo 18.
Adolf
Č . Budějovice
11
article
Ale toho nedocílíme posíláním dětí do německých
škol, tam se jich velmi malá čásť
správně německy naučí, většina a velká většina
jich pak neumí ani německy ani česky.
Němčině mohou se naučiti děti dnes zcela
dobře ve školách českých, pak-li rodiče jen
trochu přihlížeti k tomu budou a budou učitelům
nápomocni.
O to nemůže býti naprosto žádného sporu.
Jinak se však věc má s jinými předměty, kterým
děti ve školách naučiti se mají.
Zajisté každý z nás lne k tomu: hodně
vědět a hodně umět. Vezmeme-li dnes do ruky
školní knihu a pozorujeme bedlivě, co vše je
v ní obsaženo, klneme době, kdy sami chodili
jsme, do školy a ani desetina učení oproti
dnešnímu se nám nepodávala.
12
article
Pak zaradujeme se přece, vždyť podává se
to vše našim dětem, našemu druhému — já a
přejeme si jen, aby vše dobře pochopilo a stal
se z něj vzdělaný a rozšafný člověk.
A nyní si představme, jak veliká ztráta je
to, když tuto bohatou osnovu učební předložíme
dětem v jazyku cizím, z něhož ani slovo neznají.
Děti ti musí hleděti na vše to strnule a strach
se jich zmocní, jak se tomu naučí. Více jako
polovina energie, která ve škole české sloužila
by jen k pochopení věcí a smyslu jejich, ve
škole německé se ztrácí poznáváním nesrozumitelných
slov a duch, jádro všeho učení pochopeno
není.
Můžete si představiti, oč vše tímto dítko to
okrádáte? Vystihujete, že nerozvážní rodičové
jsou v tomto případě nejprvějším upírem a po-
škozovatelem dítěte, který je zraní již pro celý
život?
Vezměte jen před sebe českou a německou
knihu, jednoho a téhož obsahu. Ve svém životě
naučili jste se německy, čtěte tedy z německé a
pak z české. Po přečtení několika vět již seznáte,
jak mnoho v německém textu vám ušlo,
kdežto význam vět českých pochopujete zcela
jinak. Zkuste to, i když myslíte, že dobře německy
umíte.
A tak přesvědčíte se, že co zde ušlo vám
v malém, uniká tam dítkám ve velkém, uniká
jim vše, každý předmět, uniká jim tryskem.
A proto uvažujte, rodičové čeští, uvažujte
a buďte ku svým dětem spravedlivi: České dítě
patří do školy české!
Český dítě
13
article
Vilém David Vilda:*)
Vilém David Vilda:*)
I. Z MÝCH CITŮ.
Odkaz.
Mne chudá moje matička
zde opustila brzy,
a věnem zanechala mi
jen bídu mou a slzy.
Co s věnem tím si počít mám?
Vždyť na srdci mne tísní . . .
Dobře, že mohu rozdávat
to věno — svojí písní.
Roste ten odkaz, mohutní,
a s ním ty naše statky;
vždyť to, co mně jest odkazem,
i jiným daly matky.
Bez úroků ta bída zlá
se množí dál a dále . . .
A slzy v očích chudiny
se třpytí neustále.
') Ukázky z trojdílné sbírky »Od srdce k srdcím«.
Vilém David
14
article
Jsme bohatými — na bídu
a slz máme dosti . . . !
Však, proměnit ten odkaz náš,
jest naší povinností!
II. V PAVUČINÁCH HUMORU.
Ty, Vilo, knězem staneš se!
To býval přelud sladký
za mého mládí v kvetu jar
mé drahé, milé matky.
Oltáříček mně koupila,
já rád jsem si s ním hrával ;
dětem z celého sousedství
jsem »požehnání« dával.
I »ornát« mně obstarala
rodička moje milá;
co ze mne jednou stane se,
to jistě netušila . . . !
Ty dobrá moje matičko,
já poslechnout měl Tebe!
Teď mám: jen peklo na zemi,
a mohl jsem mít nebe !
A mohl jsem se dobře mít
a tloustnout v jarém věku;
teď pro tu moji hubenost
lze těžko hledat léku!
Ú, Bože! Být tak farářem!
Dbát čerta — celibátu . . . !
Kdo ví, kolik by hledalo
dnes dětí svého tátu . . . !
Má dráhá, milá matinko!
Já starostmi blednu . . .
A mám jenom dvě dcerušky,
a ženu — jenom jednu ...!
(Díl III. obsahuje cenné a věcné proslovy k dělnickým
zábavám a divadelním představením, neb slavnostem
významů jakýchkoliv. Redakce.)
15
article
Dělnická výstava v Praze.
Dělnická výstava v Praze.
Když před málo měsíci dostalo se nám
z Prahy prvých zpráv, že letošního roku ještě
uspořádána bude v Praze První dělnická
výstava, a bylo nám sděleno, že již v srpnu
bude zahájena, hleděli jsme na to nedůvěřivě a
mnoho pochybností námi zmítalo: Kde vzít prostředky
a co vystavovat?
Pravilo se: Výstava dokáže, co dělnictvo
umí. Ale jak to bude možné? Jak dokáží
kovopracovníci svůj um, když k. př. stroj, budící
obdiv světa svojí složitostí, velikostí a výtvarností,
stojí sta tisíce zlatých a miliony zařízení
k výrobě těchto strojů; kterak tedy pro-
kázati tento um, dovednost dělnictva v kovoprůmyslu?
Ne menší překážky a obtíže jevily se i
v oborech jiných. -
Výstavní výbor však ovládán silnou energií,
překvapoval nás stále novými zprávami a zaručoval
zdar po stránce morální.
Byli jsme zvědavými.
Kvapně sáhali jsme den po zahájení výstavy
po novinách, a byli jsme překvapeni;
»Národní Politika«, »Hlas Národa«, »Politik«,
»Prager Tagblatt« atd., všechny referovaly, že
výstava jest zdařilou, zdařilou nad očekávání,
mile překvapující.
Á kdo ji již viděl, vypravoval: Krásná,
nelze si ani představiti jak, Člověk musí ji vidět,
aby utvořil si úsudek.
A je opravdu krásná.
Není sice seskupeno v ní tak bohatě množství
výrobků téhož odboru jako na výstavách
Prager
Praha