Ročník XVI.

V Praze, dne 23. ledna 1908.

Číslo4.

ŽENSK

Proč žádáme my ženy volební právo do zemského sněmu. Kdyby měla společnost v Rakouskua v Čechách býti posuzována dle toho, jaké po- stavení žena zaujímá, byl by to velice smutný úsudek. Nesnese postavení ženy v dnešní společ- nosti přísného posouzení. Dnešní společnost, jak ženě popřává práva a svobody, jest odsouzení hodna. Vždy byla žena opěvována jako bytost něžná a toto opěvování zaplatiti musila draze svou svobodou a samostatností. Ti, kteří ženu hýčkali, zároveň jí upíral všechnu soudnost, rozum, schopnosti ku práci vyšší, samostatné a považovali ji za dítě, jímž měla zůstati po celé věky, a dle toho se k ní také chovají. Nejen jednáním a názorem společenských vrstev je žena duševně ubíjena, ale též i kapi- talismem. Tento bezohledný kapitalismus tělesně i duševně ženu zničil, ženu dělnickou hlavně. Jděte se podívati do dusivých továren, jděte k uhelným dolům, ku stavbám a uvidíte, jak hrozné spousty bezpráví na ženách páše onen moloch chamtivý. Ce na jedné straně upírá se ženě každá vyšší schopnost ku práci duševní, na druhé straně přikovává ji kapitál ku každé vysťlující práci strojové a průmyslové. Ty nejnižší práce musí vykonávati žena, a za to zachází s ní kapitalismus často hůře než se zvířetem. Nejhoršímu zacházení vystavena je žena se strany zaměstnavatelů i popoháněčů v továr- nách a dilnách. Jak ponižující postavení žena dělnická za- ujímá, jest viděti, a společnost ani necítí svou sesurovělost. Ani ve vyšších vrstvách společen- ských netěší se žena úctě a vážnosti. Tam žena nesmí vyplniti život svůj něčím vyšším; světák, který ji obletuje, přeje si jen ženu fintivou, omezenou, za to ale bohatou.

Odebírejte „Zenský lisr, který le u nás prvým u jedlným týdně vycházejicim listem žen a divek. Vychází každou středu s datem následujícího dne. Cena 6 h.

Mnoho ze života polosvěta přenáší se do těchto lepších, vyšších kruhů a dle toho to tam také vyhlíží; oba ty světy různí se jen šatem. Stanovisko, jaké dnes žena ve společ- nosti zaujímá, možno nazvati sesurovělé. Táže- me-li se, kde jest žena ceněna, jest odpověd velice smutná. Kapitalismu je žena dělná jen předmětem vyssávání, u buržoasie předmětem peněžním. Říká se, že kol ženy točí se celý svět. Ale jaký svět! Všechny vztahy k ženě v dnešní společnosti jsou nizké, lživé. Všude, kde slabší silnějším byl utiskován, byl také ponížen a toho v prvé řadě zakusila žena, najmě žena proletářská, žena dělnická. Žena proletářská, dělnice, stejně jako dělník považována jest za bytost podřízenou, určenou výhradně k lopocení, dření a rozmnožování kapitálu. Na hlavu ženy shrnuly se všechny špatnosti, vše, co bídného, špatného, a není po- hany, která by nebyla vymyšlena na ženu. A jaký je dnes skutečný poměr muže k ženě? V rodině, tam prý zrcadlí se nejlépe život muže k ženě. Křesťanství vyhlásilo manželství za nejposvátnější, nedotknutelné zřízení. Tak jako kapitalismus smi přivlastňovati si výdělek jiných, a zakázáno naproti tomu, aby používán byl v zájmu všech, tak také má společnost podivný názor na život rodinný. Vše je dovo- leno, jen ne to, aby život dvou bytostí v pravdě posvěcený láskou byl trpěn, nepodvolí-li se formálnostem. Muž v dnešní spofečnosti zná ženu jako svou nepřítelkyni. Dnešní společnost má ještě mnoho na svém zdokonalení vykonati, aby názor na ženu byl lepší. Kdo zde vinen? Vina na obou stranách; muž tradicionelně odchován v názorech méněhodnosti ženy, v ná- zorech zpátečnických, klerikálních, vžil se do toho názoru sebepovýšení, Žena vyloučena ze života veřejného, podceňovala sebe.