ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 03e621b0-7596-11dc-bee5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 31 celkem · entity: person 110, place 77, org 11, work 7
1 masthead
Strana 2
2 masthead
o0el
3 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
4 masthead
24. února 1908. Císlo 54
5 article
Svatopluk Čech se narodil 21. února 1846 v Ostředku u Benešova. Otec jeho, Fran- tišek Jaroslav, jako hospodářský správce meškaí na rozličných místech a proto Svatopluk navště- voval nejprve vesnickou školu v Litni u Berouna. později ve Vraném u Slaného, odkud dán do Litoměřie na hlavní školu a do I. tř. gymnasijní. Oslatní ukončil v Praze na Novém městě u pia- ristů, načež, věnovav se studiím právnickým s výtočným prospěchem odbyl státní zkouškya z částí rigorosa. Již jako student obrátil na sebe pozornost drobnými básněmi a většími pracemi: Husita na Baltu (v „Ruchu“); Kandiotky (ve „Kvělech“) a Bouře (v Almanachu českého stu- denstva, jehož byl spoluredaktorem), obecné uznání si získal. Od r. 1869 byl feuilletonistu „Pokroku“, načež od r. 1871 byl spoluredakto- rem „Světozora“, uveřejnil zde řadu svých duchaplných prací prosou i veršem. Pozdějí vě- noval se právnické praxi a vstoupil r. 1873 do advokátní kanceláře ve Slaném. Té doby uve- řejnil v „Májí“, almanachu Umělecké besedy. velkou báseň Snové a v „Lumíru“ epickou bá- seň o 7 zpěvech Adamité (1873), jejíž objeven stalo se literární událostí. Zanechav právnické praxe, stal se ke konci r. 1873 spoluredaktorem „Lumíra“ a setrval zde do r. 1876, kdy opět vstoupil do advokátní kanceláře, až konečně r. 1879 spolu s bratrem Vladimírem a drem.
Čo Fran Jaroslav Svatopluk Kandiotka Bouře Lumír Vladimír Ostředek Benešov Liteň Beroun Vrané Slaný Praha Balt Lumír
6 article
Servácem Hellerem založil měsíčník „Květy“. kde dosud uveřejnil většinu svých veršovaných i prosaických prací (Ve stínu lípy, Dagmar. Zpěvník Jana Buriana, Václav Živsa a pod.), z nichž větší čásť vyšla pak o sobě. Od r. 1881 až 1882 byl feuilletonistou, později krátkou dobu redaktorem feuilletonu „Nár. Listů“. Své drobné práce uveřejňoval též pod četnými a různými pseudonymy, jako: Fr. Bažant, Otakar Čerych Jan Kazda, Václav Malina, Palát, A. Rousek J. Stára, Volavec, Giovani Vranini, Jan Vraný.
Heller Dagmara Burian Živsa Bažant Čerych Kazda Malin Palát A Rousek J Stára Volavec Giovani Vranini Vraná Francie
7 article
Orlando Furioso, Viola Těšínská a p. První sbír ka joho veršovaných prací, nazvaná Básně věnovaná rodičům básníkovým, vyšla r. 1874. Obsahem jejím jest: fantasie Bouře, řada básní Snové, výpravná báseň Adamité, biblick, sen Anděl a Menší básně. Roku 1880 vyšla jeho Nová sbírka veršovaných prací, věnovaná strýe básníkovu Jindř. Rakovi a obsahující výpravné básně: Čerkes (poprvé v „Lumtru“, 1878), Jan Žižka; Ve stinu lípy (obě ve „Květech“, 1879); Handžar („Lumír“, 1876); upomínku Na hrob Havlasův („Česká Včela“, 1878) a Zimní noz („Květy“, 1879). Sbírka tato vyšla r. 1882 p druhé a r. 1886 po třeli v „Poetických bese- dách“. Hned potom následovaly: báchorka Petr- klíče („Poet. besedy“ 1883); Hanuman („Poet. bes.“ 1884); Lešetinský kovář („,Poet. besedy“ 1884; epos Slavia („Kabinetní knih.“ 1884). epos Dagmar („Kab. knihovna“ 1885, původně ve „Květech“, 1883—84). Za přičinou studi k poslední básni podnikl cestu do Anglie a Dán- ska. R. 1882 uveřejnil ve „Květech“ výpravnou báseň Václav z Michalovie, jež r. 1886 vyšla o sobě po třetí, pak následovaly satirické básně Pravda (1886) a Sotek („Květy, 1886), lyrické sbírky Jitřní písně („Poetické besedy“, 1887a 1888 po druhé, Nové písně („Poet. bes.“ 1888) a v r. 1894 „Písně otroka“. Po požáru Národ- ního divadla uveřejnil Čech ve prospěch jeho znovuzřízení báseň Dva požáry. Neméně plod. ným byl jako beletrista, vydav o sobě 4 díly Po- vídek, arabesek a humoresek („„Salon. bibl.“ 1878—83); humoristický román Kandidát ne smrtelnosti (1884); obrázky z cesty na V, chod, kterou pomocí Svatoboru podnikl r. 1876 a jež nezůstala bez vlivu na jeho tvorbu, Kresby z cest (1884) a Upomínky z Východu (1885, dříve ve
Viola těšínský Anděl Jindřichův Rak Čerkes Žižek Havlasův Petr Hanuman Lešetinský Dagmara Václav Čo Orlando Lumír Kaba Anglie Dánsko Svatobor Slavia Handžar Český včela Sotek jitřní píseň
8 article
„Kvělech“ a „Nár. Listech“); dva sborníky, ob sahující po 11 pracích Hlumoresky, satiry a drob- né črty (1887) a Různé črty žertovné i vážné (1887); satiru prosou Pravý výlet pana Broučka do měsíce (1888); sbírku Několik povídek a růz- ných črt („Kab. knihovna“, 1880); Nový epo chální výlet pana Broučka, tentokráte do patná ekého století (1888) a konečně Pestré cesty po Če chách (1890). Za své zásluhy Čech zvolen za čestného člena Umělecké besedy a jiných korpo rací a řádného člena České akademie. Čech, ač jako spisovatel byl přímo po ukázán k pobytu v sidle literárního ruchu ná- rodního, ačkoli Praha byla předmětem jeho ho- rouci lásky a nadšení tolikráte v jeho spisech. zejmena básnických a také prosaických, zvlást historicko-satyrických, nemiloval velkého města a byl jako samotář zu zásady velikým přivržen cem pobytu na venkově, ve všemožném zátiší. Jeho příchylnost k mimoměstskému (uskulu. jichž měl za svého života několik, jest známa Z počátku hleděl se Cech všemožně vy- hnouti vlastnímu středisku městskému, i by- dlel nejraději na periferii městské, původne na Královských Vinohradech, na samém počátku nynější Palackého třidy, která přestávala ješté nízko nad samým náměstím Purkyňovým a jejíž jedna strana hleděla do polí, prostirajících s až k saměmu Kravínu. Koncem roku 1893 pře- stěhoval se Cech z Vinohradů, kvapem vzrůsta- jících a krásnou vyhlídku z okem mu hradielch, na Letnou, jejíž luznou panoramu, která mu
Palacký Purkyňův Cecha Čechy Praha Cecha Letná Český akademie královský Vinohrady
9 article
tento byt činila tak drahým, zvěčníl Čech ve svém »Druhém květu« úchvatným místem básní- ckým. Později couvl i odtud před vzmáhajleím se ruchem velkoměstským dokonce i z obvodu pražského až do Obříství u Mělníka, život svůj dokonal ve ville Havrance u Troje. Vždy stra- nou od davu od jeho oslav, vyhýbaje se uznání a poctám s úzkostlivostí až výstřední. Jeho od- mítání titulů, vyznamenání a stipendií ovšem svědčilo o pevnotě jeho křemenného karakteru a křišťálovém smýšlení Čechově, který hluboce eítil přikoří, nepřátelskou vládou na národu pro- vozované a svému hořkému názoru o tom zje- dnal několikráte neklamný projev, jako opětov- ným odmílnutím státních stipendií a členství pan- ské sněmovny. Při oslavě jeho čtvrtstolete básnické činnosti roku 1893, kteráž spadla v jedno se čtyřicátými narozeninami Vrchlického. seházel Sv. Čech. Vyhnul se všem manifesta- cím, směřujícím k jeho oslavě a ujel z Prahy.: Mnohdy ovšem trpkost Čechova byla více než odůvodněna, jak tomu bylo zvláště po jeho fenomenálním, a co česká literatura literaturou ojedinělém úspěchu »Písní otroka«. Způsob, ja- kým nabldnuto a v městské radě odůvodňováno bylo propůjčení čestného pražského měsťanství Čechovi, zasažení místodr. Thuna do literárních oslav básníka písní otroka roztrpčila Čech tak, že vrátiv Praze její čestné měšťanstr na připisu a 50krejcarovým kolkem bez adání
Čechův Vrchlický Čo Čecho Čechy Obříství Mělník Trója Praha Thun Praga
10 article
důvodů, vzdal se i členství Akademie i svého říšského mandátu i ujel do Italie. Vrchovatým způsobem odvděčil se Čechovi za všechna utr- pená přikoři národ oslavou jeho 50tých narozenin. kterouž životopisec Čechův nazývá právem témět národním svátkem.« Poslední oddíl jeho básnické činnosti jest označen thematickým dílem básni- ckým »Sníh«, z něhož zřejmými hlasy mluví básníkova životní resignace, ale stejnou silou nezlomná jeho láska k lidem s přísvitem poesie vánoční. Program, který si Čech položil ve »Sněhu«, hledí reslisovati v posledních svých pracích: »Pohádka o čarovném pavouku«, která hlásá kult pravdy a lásky k lidstvu mohutností, předstihující každou dřívější práci Čechovu, a „Modlitby k Neznámému“, kteréž obsahují takřka Čechovu závěť. V tu dobu spu- dají jeho přípravy k soubornému vydání jeho spisů, až r. 1897 přikročil k dílu, kteréž jej lá- kalo již od samého jeho mládí, 1. číslo „Květů“. ročníku 1898, počátek největší dosud práce Če- chovy „Roháč na Sioně“, dramatické básně, po- činající předehrou na bojišti lipanském. R. 1903 vydal Sv. Čech sbírku básní „Sekáči“, žárem mohutností upomínající na „Plsně otroka“, ale přece jen harmonicky vyznívajících jako „Sníh“. „Není snad mohutnějších písní“, píše životo- pisec Čechův prof. Flajšhans, „nežli některé refrény, ,takhle kosou máchnout do všeho“ . ..“
Čecho Čechův Čo profesor Flajšhans
11 article
O posledních okamžicích ži- vota Svatopluka Čecha. Šedesáté narozeniny, jež připadly na rok 1906, zastaly Svatopluka Čecha již churavého Trpěl srdeční vadou, kterážto choroba často jej na lože upoutala. Minulé léto trávil Svatopluk Čech na své vile v Troji, kdež o zdraví jeho pečoval p. dr. Heiní, lékař v Kobilisích, který potom docházel také k Čechovi do zimního jeho bydliště v Šimáčkově ulici č. 908 v Holešovi- cích. Poslední dobou se zdravotní stav Svato- pluka Čecha zdánlivě zlepšil. Dne 21. února oslavil Svatopluk Čech své 62. narozeniny v kruhu svých drahých - bratra p. Václava Čecha, sester Zdenky, Milády a Růženy a neteře sleč.
Čecho Čo doktor Heinit Kobilise Zdenek Miláda Růžena Trója Šimáčkův ulice Holeš
12 article
Vandy Rakovy. Svatopluk Čech byl toho dne ve velmi dobré míře a těšil se, co vše zařídi a jaké přípravy učiní, jakmile se počasí trochu zlepší a on zase do Troje se přesídlí. Ještě včera, v neděli ráno, byl velmi čilý a chystal se odpoledne na procházku do Prahy. Po 10. hodině dopolední začal sí však stěžovati na nevolnost. Ulehl na lože, v domnění, že je to jen chvilkový rozmar nemoci a proto také k sobě ani lékaře nezavolal. V poledne neměl žádnou chuť k jidlu a odpoledne po- hřížil se ve hluboký spánek. O 7. hod. večerní slečna Zdenka, která bratra svého s neobyčejnou láskou ošetřovala, přistoupila k loži Svatopluka Čecha. V tu chvíli Svatopluk Čech otevřel oči. pohlédl na sestru s úsměvem, jakoby ústa jeho zašeptati chtěla vroucí díky, pak se oči jeho zavřely a z prsou vydral se mu mocný vzdech — bylo to vydechnutí poslední; Svatoplnk Čech zemřel! Bez smrtelného zápasu, klidně, jakoby byl usnul. Přivolaný lékař p. dr. Fähnrich pokusil s injekcemi probudit srdce k činnosti, ale bez- výsledně. Konstatoval, že smrt nastala následken srdeční vady. Obličej zesnulého Svatopluka Čecha nejeví pražádné stopy útrap a bolestí. Dnes ráno byl obleknut do smutečního obleku a položen do rakve. Jak se dovídáme byl Svatopluk Čech čin ným i ve své chorobě a velmi pilně psal. V led- novém sešitě »Květů« uveřejnil báseň »Do š- rého světa«, podepsanou pseudonymem V. Ja- nata. Měl jedinou ještě snahu — dokončili »Ro háče«. Svatopluk Čech nezůstavil žádné posledn vůle. »Vždyť se byl zdravotní stav jeho tak zlepšil, že Svatopluk na brzký konsc svého ži- vota ani nepomyslil«, praví slečna Zdeňka Če- chova.
Rakův Čo Zdenko Čecho doktor Fähnrich Svatopluk če Trója Praha
13 article
Prof. dr.
profesor doktor
14 article Jan Palacký.
Jan Palacký. K veliké, otřesivé ráně, s jakou na veřejnost českou dolehla zpráva o úmrtí nejnárodnějšíhu pěvce, miláčka všech, našeho drahého Svato- pluka Čecha, připojila se včera ještě druhá: syn otce národa Františka Palackého, prof. Ph. a JUDr. Jan Palacký zemřel! Ačkoliv vě 77 let už výší svou jest „mementem mori“, přece překvapila zpráva ta svrchovaně, nebo ještě před třemi dny dr. Jan Palacký meškal v museu a pracoval jako kdy jindy. Náhlá smrt ochrnutím srdce zasáhla ho z rána se soboty na neděli. Prof. drem. Palaekým odchází ze života našeho muž nad míru zajímavý, hluboce vzdě- laný, učenec vzácného rozhledu, vědátor úžasné paměti, živý konversační lexikon. Přičte-li se k odborné zeměvědně činnosti jeho i účast na ruchu politickém a v organisaci hospodářského ruchu, veliká řada jeho děl geografických a zeměpisně biologických, zůstává činnost jeho co do všestrannosti ojedinělou. Životopisná data jeho znamenají značný kus historie let předbřez- nových i potomních. Narozen one 10. října 1830 v Praze, nabyl základního vzdělání v domě otcovském a teprve do šesté třidy gymnasijní vstoupil na akad. gymn. pražské za ředitele Jos.
Palacká Čecho Palacký profesor JUDr doktor Praha
15 article
Jungmanna. Domácím učitelem byl mu V. v Tomek. Již v časném mládi osvojil si frančtinu, vlastinu a angličinu. Na universitě pražské stu- doval filosufií a práva. Před tím vykonal cesty, r. 1838—39 s rodiči do Říma a Nenpole, v zimě r. 1845 a 1847—48 s matkou do Nizzy. Vraceje se z druhého pobylu v Nizze, jel do Pontebby v rychlíku, jímž dopravována též státní pokladn rakouská s velkým obnosem, které nezmocnili se povstalci jen z té přičiny, že nepokládali P. na prohlášení jeho v plynné vlaštině učiněné za Rakušana. V Praze nastávaly při příchodu jeho pohnuté doby r. 1848, jichž se účastnil. Se Šafa- ríkem byl původcem slovanské trikolory a jako akademický legionář byl v červnovém boji zajat a vyměněn za ministra Thuna. R. 1850 byl po- výšen na doktora filosofie, jsa ještě posluchačem práv, v zimě r. 1853 pak studoval v Paříži, kdež za jeho dobrozdání, podané vládě v olázce černo- horské, nabidnuta mu čestná legie, kterou všal odnl. It. 1854 ztal se doktorem práv, načel
Jungmann Tomek Rakušan Thun Řím Nenpola Nizza Praha Šaf Paříž
16 article
odbyl tříletou praxi advokátní a u zemskéh soudu. R. 1856 stal se prostředkováním prof. Höflera docentem zeměpisu na pražské univer sitě. Za účely studijními dojížděl do ciziny, pra- cuje v knihovnách a museích, v Italii, Německu. Francii a Anglii, při čemž procestoval i Skotsko a Norsko a zvláště často byl v Berlíně, kdež stu- doval u největšího geografa tohdejší doby, Karla Rittera. Delši dobu pracoval v král. knihovně v Mnichově (1859). R. 1859 oženil se s Ade- lincu rozenou Ilämplovou. Roku 1860 dědil po matce velkostatek Lobkovice a přídal se hned ke konservativní straně národní, v níž byl výhorem a která kandidovala jej do sněmu za velkostatek. Z příčin politických zastavil r. 1866 přednášky universitní. Na světové výstavě pařížské mě účinné zastoupení české orby a téhož roku na- vštívil Moskvu. R. 1867 zvolen byl poslancem na sněmě českém z kurie velkostatkářě a spolu náhradníkem v zemském výboru, r. 1870 zvolen byl opět do sněmu, r. 1871 a 1872 znsedal v zemském výboru, v němž si získal zvláštn zásluhy o zlepšení zemských ústavů zdravotních a zvolen ze sněmu také do říšské rady, kde však nezasedal, účastně se tehdejší abstinence če ských poslanců.
profesor Höfler Ritter Lobkovic Německo Francie Anglie Skotsko Norsko Berlín Mnichov Ade Moskva
17 article
R. 1878 obnovil svoji docenturu, při děleni university pražské na českou a německo“ přeše) na onu, na níž r. 1885 jmenován mimořádným a r. 1891 řádným profesorem zeměpisu. Vymě- niv r. 1883 svůj velkostatek Lobkovice za domy v Praze, zasedal ještě na sněmě v obdohí 1883 až 1889, avšak potom vzdal se činnosti politické Od té doby věnoval se činnosti vědecké - učitel- ské a s obzvláštní horlivostí řízení zeměpisného ústavu české university. Při tom podnikal roz sáhlé cesty studijní, takže kromě střední Evropy procestoval Dánsko, Bosnu, Dalmacii, ŘRecko evropské Turecko atd. Rovněž účastnil se věde ckých sjezdů pro zeměpis, geologii, botaniku. ornithologii, zoologii, národopis, anthropologi a j., jichž navštívil přes 20 a na nichž kona přednášky (v Paříži, Londýně, Antverpách, Pešti. Bernu, Janově a j.) i volen k různým hodnostem Tak zejména byl místopředsedou mezinárodního botanického sjezdu v Antverpách, mezinárodníhe ornithologického sjezdu v Pešti atd. Na mezi- národním sjezdu „de l'assistance publique“ v Pa- říži měl hlavní zásluhu o založení mezinárod- ního výboru a zdárně působil pro úřady práce. Palacký byl členem české společnosti zeměvědné (čestný člen), francouzské a německé společnosti zoologické, vídeňskych sdružení přírodověde- ckých: společnosti zeměpisné, zoolog.-botanické. ornitholozické, geologického říšského ústavu. společnosti pro výzkum Orientu, Oriental klubu v Londýně (čestný člen), přírodopisné společnosti v Moskzě, německé botanické společn. v Řezně, botanické v Antverpách, ornithologické centrálky král. uherského v Peští (čestný člen) a j. v., od r. 1858 jest mimořádným členem král. české společnosti nauk. Bývalého svého účestenství na českém životě spolkovém musil pro churavost v poslední době zanechati.
jít l Palacká Praha Evropa Dánsko Bosna Dalmacie Turecko Paříž Londýn Antverpy Pešť Bern Janov Moskz Řezno ústav český univerzita Oriental klub
18 article
Palacký byl literárně neobyčejně plodný. Vydal řadu spisův, uveřejnil přečelné prá-e v pullikacích vědeckých společnosti, jichiž byl členem a psal od mládí skoro do všechi časopisů českých, jakož i do mnobých politických a vědc- ekých listů cizích. K činnosti politické vedia je vodle tradicí rodinných pohnutá doba národa če- ského, do které padá jeho jinošský a mužný věk V politických názorech Palacký byl konservati vec směru v základě umírněného, chlácholivého a smiřujícího, dle okolností a potřeby však také rázného a neústupného. Veřejně mluvil málokdy avšak v mnohých politických důležitých událo stech měl vynikajíci účastenství.
Palacká
19 article
Tak zvláště provedl ve fundamentálkách territorialní rozdělení velkostatku, přijaté po- zději pro říš. radu a v zásadě r. 1901 i pro sněm, veliký podíl měl na vílězství konserva- fivní strany ve velkostatku, Mnoho pracoval v komisích, kde všestranné jeho vědomostí do- cházely hojného ocenění. Politické své myšlenky o veřejném životě uložil v přečetných novinát ských článcích, brožurách i samostatných spi Jako majetník Lobkovic Palacký obrátil po- zornost k organisaci hospodářského ruchu Čechách a ke snahám po povznesení zeměděl- ství, tak že dle vlastních svých slov byl prvním agrárníkem v Čechách. Křísil a obnovil jako hospodářský jednatel kraje pražského hospodář- ské spolky, jichž schůze byly od místodržitelstvi podmíněny jeho přítomnosti a zodpovědnosti. Do tohoto odboru jeho činnosti spadá také jeho účastenství při zakladání Živnostenské a Národní banky, dále jeho působnost jako censora Hospo- dářské banky, správního rady Prvního vzájemně pojišťovacího ústavu proti ohni a krupobitl který již roku 1863 získal českému živlu, jed- natele a později předsedy hospodářského spolku brandýského. Zvláštní péči věnoval chovu koni. za který byl vyznamenán stříbrnou medaili
Lobkovic Palacká Čechy národní banka hospodářský spolek brandýský Hospodářský banka
20 article
Avšak nejdůležitější činnost v ohledu tomto vy- víjel při opravé daně pozemkové jako člen zem- ské a pak ústřední komise v 1. 1880—82, kdež měl hlavní účastenství při snížení daně pozem- kové v Čechách. I v tomto směru Palacký na- psal řadu statí, článků a samostatných spisů většinou populárních. Palacký získal si o če- skou zeměvědu veliké zásluhy i horlivou péči o zeměpisný ústav české university a jemuž opatřil pěkně sbírky, zvláště geografický herbár o více než 12.000 druhů, snad jediný toho druhu na světě. Konečně dlužno podotknouti, že přeloži Gnizotovy Dějiny vzdělanosti v Evropě a Seri- beovu veselohru »Milovánu býti nebo umříti.« Není výčtem tímto obsažena ovšem celá veliká činnost Palackého, není zachycen celkový jeho význam; neboť k tomu zapotřebí by byl obsáhlé studie vědecké a povshopisné, vystihu- jící současně i neobyčejnou duchaplnost, vtip nost a svéráznost, jakou se Palacký honosil současně i přímost a neobalenost úsudku vůč každému a všem. O posledních jeho okamžicích se nám sdě- luje: Dr. Jan Palacký trpěl srdeční vadou, která v poslední době zvláště jej skrušovala. Nieméně neulehl a jak již podotčeno, téměř do poslední chvile byl činným. V noci ze soboty na neděli se mu přitížilo. Přivolaný lékař dr. Samohrd o 1. hod. ranní konstatovati mohl již smrt, nastalou ochrnutím srdce. Mrtvola zesnu- lého bude převezena z bytu jeho v Klieperově ulici na Král. Vinohradech do chrámu sv. Lud- mily a odlud zejtra (v úterf) o 3. hod. od- sech.
Palacká Gnizotův Palacký doktor Samohrd Lud Čechy Evropa Klieperov ulice na Královský Vinohrady ústav český univerzita
21 article
polední převezena do Lobkovic, kde koná se v středu dopoledne pohřeb. K poslednímu jazykovému rozhod nutí krajského soudu v Chebu. (Z kruhů odborných.) Odůvodnění nejnovějšího rozhodnutí c. k krajského soudu v Chebu, jakožto soudu rekurs ního, kteréž tyto dni v »Národních Listeche uveřejněno bylo, musí každý odborník uznati prohlásiti za akt naprosto tendenční, sdělaný a vydaný za tím účelem, aby setřen a okleštěn byl dosah zákonodárství z roku 1848, poku se týče stejného práva obou zemských jazyků před soudy v celém království českém. Jak se každý přesvědčiti může z in- strukce vydané pro manipulae u krajských soudů, uveřejněné v dekrelu ze dne 11. října 1791 (vydaném v souboru po- litických zákonů císaře Leopolda II., 3. svazek, strana 96) a dále z dekretu dvorní kan celáře ze dne 23. dubna 1807 (sbírka poli- lických zákonů, svazek 28. čís. 49), spočivalo v těchto dobách vyhlašování zákonů na tom zá- kladě, že zákony vyhlašovány byly politickými úřady pomocí podřízených úřadů obecních a úřadů farních, při čemž pu- blikace zákonů těch tiskem v nějaké sbírce ne byla nutna, ačkoli se to v poslední, shora uve dené době z pravidla dělo. Byl-li pak nějaký zákon (nebo nějaké nařízení) do nějaké officialní sbírky pojat, bylo tím zároveň také na úřadě dosvědčeno, že vyhlášení zákona platným způ- sobem již se stalo.
Leopold II Lobkovice krajský soud v Cheb
22 article
Tak zvaná normální nařízení, vy- daná jakožto předpisy spíše jenom pro úřady. jakožlo direkliva k používání a šetření, než pro poučení stran, měla býti uveřejňována a rozši- řována v oboru justičním (dle příkazů dvorního dekretu ze dne 17. června 1825 čís. 2107 sbírky zákonů soudních, a ze dne 16. listopadu 1827 č. 2319 téže sbirky) apelačními cirkuláři, totiž oběžníky čili cirkulárními výnosy apelačních soudů. Avšak výklad zákona pro stran musil býti vyhlášen čili publikován vždy jenom politickým úřadem, v zemi guberniem. A nyní: co stalo se roku 1848 Obyvatelé města Prahy podali, jakožlo přední zástupcové českého národa, za účelem zlepšení stavu českého národa císaři Ferdi- nandovi dvě pelice, a na druhou jich paticí vydal eísař resoluci, tedy rozhodnutí v formě kabinetního listu, svědčícího předsedovi ministerstva a ministru vnitřních záležitosti bar Piller dorfovi ze dne 8 dubna 1848. Cisař naři zuje tu (»fordere ich Sie auf), že mají býti poslanci příslušnou cestou u vi- doměni o těchto koncesích, které císař udě- luje, aby dal svým věrným Pražanům důkaz svého oteovského smýšlení a svojí pěče o blaho království českého (to jest že uděluje cisař českému království tyto kon- cese): 1. Česká národnost má se státi za úplné rovnosti českého jazyka s jazykem německým ve všech odvětvích státní správy a veřejného školství základem; 2. budoucně mají všechny veřejné soudy všechna soudní místa obsazovány býti jenom osobami, které jsou obou zemských jazyků znalé.
Piller Pražan Praha sbírka zákon
23 article
Baron Pillersdorf, vykonávaje nejvyšší roz- kaz (»in Vollziehung des Allerhöchsten Be- fehles«) vyhlásil kabinetní list intimalem na po slance s dodatkem a projevem plné naděje, »že petenti v ústupcích, jež císař udělil (Zugeständ- nissen) shledají svrchovaně uspokojivé záruky (Garantien) pro žádoucí vývoj konstituce svoji vlasti. Guberniální praesidium pak dalo celý intimá ministra vnitřních záležitostí i s cisaťovým kabi- netním listem na vědomí všem podřízeným úřadům dekrelem ze dne 12 dubna 1848 č. pr. 2786 a koordinovaným úřadům připisem téhož data s vyzváním, aby je dále sdělily úřadům sobě podřízeným. Celý tento státní akt byl pak vy- hlášen a otištěn ve sbírce zákonů provineiálníeh pro království české na rok 1848 pod č. 74 strana 107—112. Není tedy tato publikace řádně proveden dle zákonů té doby platných a shora uvede- ných ?
Baron Pillersdorf zákon provineiálníeh pro království
24 article
Avšak dále! Apelační soud pro královstv české vydal oběžné nařízení (Zirkular- verordnung) ze dne 30. května 1818 apel. č. 9555., kteréž ve smyslu shora uvedeného de- kretu dvorní kanceláře ze dne 23. dubna 1807 (sbírka polit. zákonů svazek 28 č. 49) se svo- lením zemského gubernia pod čís. gub. 31.792. uděleným publikováno číli vyhlášeno a rozšířeno bylo, a úvod k tomuto nařízení vyznačuje obsah i účel jeho tak jasně a přesně, že žádná sof- stika není s to jej zfalšovati. Praviť se tu: »Dle vyřízení, jehož došly petice obyvatelů hlav- ního města Prahy, vyzvalo c. k. ministerstvo spravedlnosti c. k. český apelační soud, aby — pokud záležitost spadá do působnosti soudů sice v příčině rovného práva českého zemského jazyka (Gleichstellung) s německým zemským ja- zykem před soudy — vydal pro podřízené in- stance vhodné poukazy (geeignete Weisungen) Následkem tohoto vysokého rozkazu a v důsledku dalšlho ministerského rozhodnut ze dne 22. května 1848, čís. 721 J. M. se tedy
Praha
25 article
Jako každému jest na vůli dáno, všeliká soudní podání buď v če- ském anebo v německém jazy ku předkládati, tak jsou všech n soudní úřady povinny, protokoly o soudních aktech anebo ústní projednávání každého druhu v tom zemském jazy ku konati, jakož i všecky nálezy v tom zemském jazyku vydávati, klerého mocna je strana, od níž písemně podání učiněno bylo anebo s kterou soudní protokol byl za ložen a pro kterou usnesené vyřízení anebo učiněný nález (das geschöpfte Erkenntniss) určeny jsou, tedy české straně česky německé německy. Všecky dosavadní, tomuto na- řízení odporující předpisy ane bo zvyklosti se následkem vysokého nařizuje: zmocnění tímto prohlašují za zrušené. Tohoto rozkazu mají poslušny býti i hospo- dářské úřady, pokud jim obstarávání justičních záležitosti svěřeno jest.« Toto nařizení apelačního soudu jest vy- hlášeno a otisknuto ve sbírce provincjalních zá- konů pro království české na rok 1848 pod čís. 119 strana 261—262. Jest tedy zjevno, že i § 13. řádu soudního z roku 1781 ode dne, kdy toto nařízení vydáno bylo, platnosti pozbyl, pokud by totiž — což ovšem se popírá — tomuto novému právnímu řádu vůbec byl na odpor.
26 article Stávka zřízenců pražských elektrických podniků na obzoru?
Stávka zřízenců pražských elektrických podniků na obzoru? Zpráva »Národních Listů« o rozhodnutí správní rady elektrických podníků, jímž se odmílá seznam požadavků zřízenců, předložený Zemskou jednolou zřízenců drah, vzbudila veliké zklamání mezi zří- zenci. V jejich řadách převládalo mínění, že ve sta- novené liůte desíli dnů dojde od správní rady od- pověď, alespoň z části požadavky zřízenců splňující a zatím už třelího dne dostali odpověď naprosto od- mítavou! Nutno vzpomenouti průběhu schůze zří- zenců na Střeleckém ostrově, kde byla vášnivá ná- lada slávková a ihned dohodnouti možno, jaké ná- zory převládají po odmítnutí požadavků. Situace včerejška předvídala sláv- ku určitě a bezpečně a sice má být za- hájena zejtra, v úterý ráno. Tato chystaná krajní akce zřízenců ovšem nemalou měrou dotkne se zájmů všech vrstev obecenstva a proto považu- jeme za nutné, informovati veřejnost o všech po- drobnostech nejnovějšího hnutí zřízenců elektrických drah pražských.
27 article
Z krubů členů správnírady elektri- ckých podniků se nám sděluje: Způsob předlo- žení seznamu požadavků vzbudil u nás naprostý odpor, neboť nemůžeme uznávati žádnou organisaci, která sestává z lidí, stojících mimo podnik obce pražské. Jsem (pravil oslovený člen správní rady) zastancem zájmů drobných lidí a podporoval bych některé požadavky zřizenců, které také budou splněny, ale postup zřízenců nepoklá lám za správný a tak nedojde ani ke splnění toho, co mohlo být spl- něno. — »O báváte te stávky?« byl člen správní rady dotázán naším referentem. — Odpověď zněla: »Nikoli, ani v nejmenším. Především pochybuji, že dojde ke stávce úplně. Víme, že zřízenci nejsou solidární a že všichní povelu ke stávce ne- uposlechnou. V tom případě zastaví se doprava na podrožných tratích a na blavních tratích věrný per- sonál dostačí. A i kdyby všichni zřízenci bez vý- jimky zahájili stavku, netřeba se toho lekati. V krátké době opatří se tolik personálu, že plná potřeba bude hražena. Kancelář podniku jest stále zaplavována žádostmi o místa, lakže jedno místo desíli uchazeči možno obsadit. Jest zapotřebí jen tolik času, aby se nový personál vycvičil.« — Jiný přední člen pod- niků na otázku, co se zařídí po prohlášení stávky, odpověděl: »Podniky vydají vyhlášku s vyzváním všech stávkujících, aby se na svá mísla dostavili, jinak že bude na uprázdněná místa přijat nový personál.«
28 article
Jaké názory převládají mezi zřízenci, možno seznati z následujících interviewů. Jistý zřize- nec pravil: »Pane, u mne to je velmi těžká věc, abych se zúčastnil stávky. Nemohu říci, že jsem úplni spokojen, ale pracuji s danými poměry. Jinde jest ještě hůře a kdo ma doma rodinu, nehazarduje s mí- stem. Jest nás na této trati několik, kteří stávku ne- zahájíme!« Jiný zřlzenec líčil situaci takto: »Zahájíme boj a vime, že jeho zdárné vyřízení jest odvislým od solidarity. Mezi 650 zřízenci jest jick s tva 50, kteří do stávky nevstoupí, ale těchto 50 nic neznamená, s nimi se vozba provozovati nemůle.
29 article
Hlavní podmínkou ovšem jest, aby všichni zřízenci byli jednomyslní a nezradili se navzájem, Slyšeli jsme, že správní rada elektrických podniků pošle do schůze parlamenláře k vyjednávání o ústupky, ale vyšle je pouze tehdy, když sál Suřeleckého ostrova bude naplněný.« Jeden z personálu na vlečných vozech povídal: »My jsme úplně z obliga. Jestli nás ti první po- tábnou (motorové vozy), tak my pojedeme. Když zů- stanou stát, stojíme rovněž- Když deputace Zemské jednoty odevzdala soupin požadavků zřízenců v presidiu rady městské, upo- zornil je náměstek starosty p. dr. Štych, že presi- dium a rada městská nemůže do této záležitosti za- sáhnouti přes hlavy členů správní rady, la že jesl jedině kompetentní k rozhodovaní o námezduích po- měrech. V Zemské jednotě ziízenců drah konala sev sobotu večer porada o tom, co se má státi po od- mítavém rozhodnutí správní rady. Usneseno, aby o 12. hodině v noci z pondělí na úterý konala se schůze ztízenců elektrických podniků pražských na Střeleckém ostrově. Na jednotlivých tratích zřízenc netajili se tvrzením, že zřízenci usnesou se na za- hájení stávky a že v úterý ráno do remis vůbec ne- příjdou.
Štych
30 article Volební ruch.
Volební ruch. Zármutek a žal realistických pokrokářů. Pokro- kovi kand dáli prof. dr. Masaryk a dr. Bouček konali včera odpoledne schůzi v Platýze, poslední na Sta- rém městě před volbami. Slesky velké tam pronášeli na »hlubokou pokleslost politického boje«. Lamento- vali, že v poslední době jedinou schůzi nemohli mit bez kravalu. Něco tak špatného prý nečekali a dr. Bonček pro boha prosil ony voliče, kteří hluk pro- vozovali, aby jej nevolili. Prof dr. Driina pravil, že na Králohradecku jsou lepší poměry na schůzích než v Praze. Boli ho to velice, ale věc se ještě může na- pravit. Usmíří se, když oba pokrokovci budou zvo- leni. — Panům dlužno jednou konečně říci pravdu. Kdo pak pánům pokrokarům dal právo komandovati a urážeti? Když pak se jim stejnou měrou oplácelo, to už dle jejich názorů bylo sprosté. V žádné schůzi politické nebyto slyšet tolik urážek, co jich pronesli pokrokoví kandidáti. A když voličstvo nemičelo bránilo se, vyčinili mu slovem-i liskem. Jestli tedy půnové z realistické strany nyní, před jistým pro- padnutím nařikají, nechť nezapomenou, že neslý- chané toto špatné bejií oni zaseli. Redaktor Karel Slan. Sokol, kandidovaný demo kratickými státoprávními stranami, představí se dnes v pondělí večer na schůzi „U anglické královny“ (Vladislavova ulice). Jeho kandidatura byla symra- ticky přijata ve voličských schůzích „Na Bojašti“, „u Trajců“ a „u Bucká Z Břevnova. Na úterý dne 25. února 1908 usla- novena v obci zdejší druhá volba poslance do zem- ského sněmu. Volba provede se opělně v „Sokolně“ čp. 206 a započne táž o 9. hodině dopol. a skonči odovzdání hlasů o 12. hodině polední.
profesor doktor Masaryk Bouček Bonček Driin Pan Slan Sokol Platýz Sleska Praha Vladislavův ulice Břevnov U anglický královna
31 article Denní zprávy.
Denní zprávy. — Prof dr. Emil Přersche uveřejňuje jme- nem »německého centrálního volebního výbora pro Prahu a předměstí« v orgánech kasina také v neděli plamenný vzkaz německým voličům Prahy, Smíchova a Karlina, aby dosvědčili, že také v »našich městech« němectví tvoří pozoru- hodnou součást obyvatelstva. Pan prof. Pfersehe, jeden z morálních původců listopadových bouří 1897, volá k německým voličům poukazem na nastávající volební opravu, k níž mají Němci pražští, smichovští a karlinšti dokázati, že mají plné právo na přiměřené politické zastoupenía spolupůsobení na zemském sněmu: »Každý ně- mecký hlas má tu důležitost, ani jediný Němec nesmí scházeti. Každý Němec, který svého hlasu neodevzdá německému kaudidátu
doktor Přersch Karlin profesor Pferseh Němec Praha Smíchov