Г

i

Vychází к a/d ý -den ■rivo v nedili » svátek.

Předplácí se v administraci Ostrovní nilo« Ais. inoe-II. * Prstet poltou:

«éaičně ...,

— al. 90 kr. J

1 íl. &5 kr.

étvrtíetné ..

3 . 70 „

3 „ 76 „

púlletné ...

5 e 40 „

7 „ 50 „

celoročné ..

10 „ 80 „

13 , - .

Jednotlivá čísla po 4 kr. Za donáleol do doma míslčni 10 kr.

»

I>OF»IS V trank ováné a podepaané pMJimá r ed-SLlcc© v Ostrovní ulioi Ò. 1508 П. Rukopisův nevracíme a nepodepaanýcb nedbáme REKLAMACE neiapečeténé poeýlány budteá nelran- 'kovány. ‘‘ Inieráty počítáme co BejlersijL

Čáslo 51.

V Praze, v sobotu dne 3. března 1**3.

Itoŕuík XV.

P oVemoVn Я-Пат hníím i Rakouska, Bedřichu příjmím Velikému, že koueko jest, — tu pravim, — že z|ev vičan, ale to až prý ňáký némčourský iuá&ouSKO шхнш &1Ш (neätéstím Rakouska bývají jeho ministři. A v dijinách svita, jakým jest Rakousko, rabín zemře, pak prývyvésí dva. —K.— Býti za našich revolučně prokva-: přece jaksi podivuhodné, v čemž nelze nevi- jest « zůstane dílem Božím. A tím, A když je to takové pravím, to je lépe* éených dob ministrem, at si již zodpovid-i déti prstu božího, stalo se, že Rakousko z to- kdož dílo toto provedli, jest arcidyna- když toho nechali, nebylií toho hodni a ne- ným, neb nezodpovědným, úlohou jest nemá- ! lika různých živlů složené, překonalo ovšem stie za pomocí Boží a podpory náro- hyzdili takto tu posvátnou chvíli a památku lou; býti v době, jižto vším právem nazvali Ì větším neb i menším štěstím všecka neštěstí dův/“ — Slova tato rakouského státníka, nezapomenutelného otce biskupa. Vždyt ctěn

lze dobou permanentních, téměř nepomíjejí cích schodků, ministrem financí, či jak kdysi ten jistý Hanák své manželce z Vidné psal, ministrem dluhů v, úlohou jest velmi těžkou ; avšak býti ministrem financí dnes ▼ .Rakousku, mohlo by skoro nazvali se neštěstím.

Rolník od Domažlic.

Z říšské rady. (Sněmovna poslanců. — Schůze 273.) Sněmovna pokračuje v generální debattě o

i katastrofy jemu hrozící. Slovana, zlatým písmem vepsána budou v dé- byl s nejvyšších míst, a to nám postačí, to Nadešla éra konštituční a jí v zápétí éra jinách říše. Každým slovem, kteréž tento mèli pravdu, byli by ho o ráz jen tou near-» liberální. Kterak liberalismus tu s Rakou- ministr Slovan ve sněmovuě pronesl, dýše dečnou přetvářkou uráželi, skem nakládal, kterak všechno možné vyna- nejvrelejší rakouský a dynastický patrio- Avšak můj soused je trochu ohnivější,: kládal, aby jen říši naši, kteráž dosud nejen tismus, tentýž patriotismus, jenž védom si ten pravil : Kdyby tak smýšleli vesmés Bu- trnem ale břevnem v oku jest nevražících jest nesmírných nebezpečí, jakéž národům déjováci, řekl bych jim, že jsou — ale ne, nepřátel, nejdříve rozpoltil a potom na kousky rakouským pod žezlem Habsburským během to je jen jistá cháska šmoků Přec ale mu Rakousko, jak trefné tétéž říše ministr! rozdrobil: to vše dosud v živé jest paměti, půl tisíciletí přestát! bylo a kterýž se zbožnou to nechtělo do mysle a ulevil si: nevděčníci, pravil, jemuž svěřeny jsou finance samo v sobě, j Liberálové mohou směle к nepřátelům říše vděčností uznává, že říše taká, jakou jest pravil, nectili-li národovce, mají ctít vrchního jest malou Evropou. | ano i sami к sobě říci: „Co jsme ještě měli Rakousko, hlavně jest dílem Božím, pastýře, tajného císařského radu skutečného Rakousko spojuje v sobě téměř dvě. к záhubě Rakouska učinili a neučinili jsme? a vyznamenaného; avšak myslím, takým pásma a skoro veseky národy evropské, j Zdaž jsme jen jediného prostředku к tomu Z venkova. sprostáckým zástupcům že panování odzvo- z nichžto každý, usadiv se v některém koutku | nechali bez použití? Cožkoliv jsme jinde zá Velice smutná zpráva, že umřel nám tak néno ; tií nejsou v Budějovicích dojistamožni uzlův alpských, přinesl ssebou nejen svou i hubného našli, cokoliv kde staré státnické vřele, ano horoucné milovaný ctěný náš déle. řeč, své dějiny, svou víru, zvyky národní, j čarodějnice kouzel, letkvarft a utrýchů na- vrchní pastýř duchovní, náš otec ndp. biskup Aj což pravil jiný soused — dali si věru tradice, kroj a mnohé jiné zvláštnosti. Není; škvařili a načarovaly, — to všechno jsme do v Budějovicích, naplnila veškery dědiny naše svědectví nejlepší svého sprosfáctví a proto je tudíž s podivením, že vládnouti říši tak roz-j rakouské kuchyně zanesli, ano my svého času v dechách hořem nevýslovným ; vždyť nás nechrne. V tom hovoru jsme se rozcházeli a brzy sáhlé, z přerůzných živlů složené, vládnouti ji ku Pythii na Sprévě o radu se utíkali, tak otcovsky miloval, vždyť к nám tak pře- nás unášel vlak k domovu. Budte s Bohemi jí dobře, jednotlivým národním individualitám I abychom jeu Rakousko to zmařili a přece jsme krásně mluvíval, vždyť k nám až do horna- Dřímej sladce, z věčné a vděčné paměti nepřiměřené,­ uměním jest velikým. Ra j nezmařili!“ tych krajů našich šumavských jezdíval vyhyneš nám nikdy ty neúnavný bojovníku kousko ve svém původu přirovnali lze к uě-j Kdož by se nadál nyní, když tato pře- I umínil jsem si, že pojedu na pohřeb pro Boha, Církev a vlast! kolika větším i menším vystěhovaleckým ко-• nešťastná liberální éra minula, že nyní titíž Jeho; vždyť umřel otec, jak by děti nešly |rábům, kteréž bouří zmítaný o ohromné Alpy ‘ ztroskotaly se. Člověčenstvo na nich se nalézající­ se všech světa končin bouří sem snesené­ nezahynulo, nýbrž zde kolem Alp a v nížinách,­ mlékem a strdím oplývajících, navždy Stánky své rozbilo. Živly tyto různorodé zvláštním řízením božím pod jednou dynastií v pevný téměř nerozborný celek srostly a nejen­ v mrtvou massu, nýbrž v mohutný strom srostly, v jehožto stínu všem národům se daří. Říše naše pod žezlem více jak púltisíc letým domu habsburského má nejen své slavné dějiny, má svoji kulturu, má své historické­ zvláštnosti, jichžto kdyby některý státník nedbal, říši tuto na pokraj přivedl by íáhuby, jakož bohužel dějiny její nejednou do svědčují. Historikové, jižto nejen dějiaami říší, ile i kulturou těch kterých národů se zabý- rají, až do dneška zvykli jsou v bádáních ivých všechny říše a jich národy jaksi šablo- jovitě posuzovali, všechny říše malé i velké ako nějaké vařivo : hrách, čočku, krupici, nouku do jednoho kotle házeti, záhůnky a lepřehledné lány, nížiny a nebetyčné Alpy (tejným kružidlem mèriti: historikové tací lají-li se do říše, jakou jest Rakousko, vy- redou z ní ovšem jakéhosi předpotopního ilamuta, jehož každý kulturní člověk odkudsi ! rajchu se děsí. A v skutku nestvůru tako- rou učinili přemnozí dějepiscové z Rakouska, i jehož historickém vývinu, národních a kul- urních zvláštnostech jim se ani nesnilo. Samo sebou se rozumí, že nejeden státník, emuž náhoda říši naši ku vládnutí svěřila, levédél si s takýmto zdánlivé neforemným

lidé mají telik farisejské drzosti a že při mu vzdát poslední poctu ? Dva sousedé se každé příležitosti s perfídni sofistikou namlou- přidali a jeli jsme na Klatovy, na Písek, vati a dokazovali se snaží, že oni jedině Všady v městech po cestě byly vyvěšeny moudře a věhlasné Rakouskem vládli, že je- smuteční prapory, zvláště v Písku vlály sdě-i diné oni nezbornými sloupy Rakouska byli a kanského kostela, z radnice, se střeleckého že jen na jejich bedrách svět rakouský za- domu, s domu spolků : veteránského, průmý- rozpočtu, chovati lze. Tyto a podobné věci až к omr- šlového, dělnického. A když jsme se octli Poslanec H a n s n e г njímá se slova к fak- zení slyšíme z úst liberálův, jimžto věhlasná ve vlaku, tu jsem viděl deputace duchoven- tické poznámce a konstatuje vůči hraběti Coro- ústa „fakciosův“ přezděla. Kdyby tito venstva, z měst od sborů a spolků — vždyť ninirnn, že dokázal vzrůst rakouského námař- fakciosové nebyli tak zlostí posedlí, měli by to byl muž z lidu, byl to miláček náš. Tu nlho obchodu během posledních pěti let ze sta- chom za to, že trpí nezhojitelnou fixní deputace vznešená, radové, doktoři, tu opět tistických výkazů ministerstva obchodu, soudě ideou, avšak v tomto bláznovství jeví se sy- prostí venkované, kde kdo mohl spěchal z toho, že hospodářské poměry v tomto ohledu stém a tudíž třeba blázny také činiti ne- к Budějovicům. A jak jsme čekali, nezmýlili se zlepšily. Jsou tedy výroky jeho úplné sprá- škodnými. jsme se, bylot lidu tolik, že prostorné ná- vné. Vůči podanci Scharschmidovi pravi, že Nejdovednějším krotitelem tétofakciosní, mèsti bo pojmouti nemohlo. A ta srdečnost! odpoví na jeho řeč při jiné příležitosti. Posi, abychom horšího slova neužili, chasy osvěd- Co tu slzí vyroněno ! Co modliteb sr- Scbarschmid pravil totiž, že mluvil jsem nepravdu, čila se Jeho Excellence ministr Dunajewski. dečných к nebesům odesláno 1 Jak velebný, : řka, že levice mluvila a hlasovala proti rozšířeni Tento státník na ně dorostl. Nadán nevyčer- velkolepý dojem to činí, vidět! ndp. kardi- a demokratiaování volebního pr&va. Slyše toto, patelnou zásobou vtipů, ano i žíhavébo sar- nàia s třemi ndpp. biskupy, preláty, káno- ’ domníval jsem se, že s nim, poněvadž pamatuji kasmu, obratný a vždy pohotový v řeči honí vniky a ty řady kněží mladých i starých, tu se jistě, že baron Walterskirchen složil raději je jako pravý krotitel šelem řečnickým biči- řadu pp. bohoslovců, ty sbory, spolky, de-; mandát, nežli aby hlasoval proti tomnto zákona кеш svým z kouta do kouta, žádného ne- putace, i to žákovstvo nesoucí sta věnců. — ; a poněvadž zaznívá mi v uších ještě řeč Au- šetře, tak že postrachem se stal všech fak- Bože, to je láska, to je úcta, jakéž si On spitzova proti rozšíření volebního práva. (Na le- ciosních křiklounů. A byl již čas svrchovaný, také zasloužil. Nemohu vám vypsat všecko, j vici volá se : Konec ! Konec ! Jsme v generální aby smečka ta jednou důkladně byla zkro- to vám zběhlejší vpísmě popíšou. Na hřbitov;debattě ) Baron Scharschmid arcit doložil, že cena. Fráse, jakou prohodil fakcios ze Štýr- jsme se dostali skorém s nebezpečím života*levice hlasovala toliko v třetím čteni proti voška­ : „čestRakouskajestposkvr v tísni veliké. lehni opravě a proto měním svůj výrok v ten něna," nemohla a nesměla zůstali bez po- Cestou tou tvořilo vojsko v řadách špalír, smysl, že levice zapřela toliko v třetim čteni kárání. „Já, čili my tři máme korou- jakož i na náměstí poctu vzdáv^Jo. Byla to své zásady. (Veselost a pochvala na pravici.) hev Rakouska!“ — „S námi Rakou- sláva nevídaná, do smrti mi zmysli nevyjde Generální řečník poslanec dr. Herbst sko stojí i padá!“ Také bohomrzké řeči Avšak jedno mne při tom přece mrzelo.

nelze více strpětá v radě říšské „Jeden Když jsme šli tak náměstím a prohlíželi si jest, pánové,“ zvolal Dunajewski, „kte- jej. viděli jsme prapory smuteční na mno- rýž korouhev tu třímá a budte hých domech, ale na domě jednom veřejném ujištěni, že v dobrých jest rukou nebylo praporu Ptám se, co je to za dům ? rza pomoci všech národů!“ — A na- I řeklo se nám, že radnice. Jářku: co jsou bjektem rady a proto chyby za chybou sej proti jiným stejně drzým frásím : „Rakou- Budějovice tak chudé, že nemají v radnici opouštěl a říši nejednou na pokraj záhuby! sko jest naším dílem, nám patří ani smuteční prapor? Kdybychom to byli vě- řiyádél. Proto i povstalo přísloví, kteréžiotěže vlády,“ — odvětil Dunajewski děli byli bychom jej přivezli. Ale oni prý mají řičítá se někdejšímu _pejvětšímu nepříteli ! klidně : „Co do otázky, čí dílem Ba- zač koupit, vysvětloval nám jeden Budéjo-

FEÜILLET0N.

naplat. Zakabonili se, odmlouvali — to bych ustavičné otázky Tondíka počíti s vypravová- si byl dal! Měl jsem toho dosti, když jsem ním všeho toho.-co se mu na „vandru“ při- špatně člunek hodil, nitě potrhal, neb nemo- hodilo Tondík s něho ani oči nespustil, a torně za stavem pedály šlapal; než jsem když Jan pravil, že i pro Tondíka něco při práci odvedl, již jsem za ni od otee hotovou nesl, tu vzal jej Tondík okolo krku a div jej výplatu stržil. radostí nezardousil. Jan otevřel tobolku a dal Na štěstí přišlo právě v tu dobu, když Tondíkovi krásný, lesknoucí se křížový tolar ubohý Tonda největším byl co učenník mu- a doložil : „To není ještě všecko bratříčku !

„To si zasloužil!“ Obrázek ze života kněze podává J. Štěpán. (Pokračování.) „A ten Hrádek“, jal se dále vypravovali obrý stařeček, „měl tu zvláštnost, že byl _ _ _ od stavu“. Avšak on si na tom mnoho ne-jčenníkem velevítané pro něho vysvobození ze Tatínek psal mi, že jsi se ve škole velmi ikládal, aniž na to se horšil, když v po stavovského jeho zajetí. dobře učil, a že velebný pán chtěl, abys šel lějších letech jej pan učitel čta jména žáků | Jednou sedě za stavem pohlíží nízkým na studie; zároveň ale stěžoval si mně, že, katalogu holým jmenem „Antonín Hrádek“ j oknem na prostranné náměstí, a vidí, kterak ač od srdce rád by to učinil, nemůže pro red lavici vyvolával ; ba nebyl ani uražen, ! člověk nějaký, mladý a dobře vyšacený s ve- samé nedostatky tolik sehnali, aby tebe na iyž pan kantor po lavicích prohánějícího se likým cestovním vakem na zádech ze silnice studie vypravili mohl. To však ničeho nedělá. rtíře rákoskou nemile pohladil. Snesl to’odbočil a přímo к jejich stavení mířil. Dívá Chtěl bys býti studentem? ída, ie nesměl si ani otci, ani matce po | se pozorněji а к veliké své radosti poznává, Otázka tato opravdové a vážné prone- éžovati, a že to, co dostal, v pravdě za- že to jeho starší bratr Jan „Jan jde domů!“ šená radostně dojala Tondíka i rodiče. Ton- oižil. í zvolal radostně a zatřepav vesele rukama vy- dík nerozmýšlel se dlouho na odpověď, ne- Tehdái byl v Budéticích, kamž Rábí skočil hbité, od stavu, hodil člunkem a kmit- bot nelíbilo se mu řemeslo, pro které jej iadou připatřilo, taktéž rábský rodák Fran- nuv se jen přes malou světničku okamžikem otec odhodlal. I rodičové byli radostně dotek­ Skála, kaplanem. Tento znamenaje, že byl ze dvéří, aby přivítal milého svého bratra, jati, když viděli, že Jan přinesl Tondíkovi )ndíček Hrádkovic dobré má schopnosti,'jenž více již let světem chodil, a nejposléze pěknou látku na nové šaty a podávaje mu imlouval otci, aby chlapce dal na studie, co soukennický tovaryš v Budějovicích pra- ji pravil : „Nyní dáš si udélati studentský Ie otec dlouho nemohl se к tomu odho- 'covai. mundur a půjdeš se mnou do'Budějovic, ati, ba vůbec . neodhodlal se udávaje, že Jan nebyl dlouho již doma a proto bylo Pracuji tam u hodného mistra a vydělám si imá prostředků, by výlohy na studenta za ! uvítání jeho rovněž radostné pro otce i matku, chvála Bohu více než potřebuji. Co zbude ■aviti mohl. [jakož i pro Tondíka. Bylt Jan as dvacetiletý mně, dám tobě; ty pak musíš se dobře Tondíček zůstal tedy na vysokých ško- mladík v plné síle, evéží a zdravý jako řípa, učiti, abys jpdnou, až vystuduješ, a pánem ch rábských, a vystoupiv z nich zůstaT a jak p'ný jeho vak, dva páry na něm zavé- se staneš, dáti mohl zase mně, co zbude )ma u rodičů až do svého čtrnáctého roku. šených zcela nových bot, čisté, krásné vedle tobě.* Z Tondíčka byl již pomalu Tonda, jen'nich zastrčené kartáče dokazovaly, se vším Jan vzal si Tondíka ssebou do Budé- o půl hlavy menší, než li otec, statný a potřebným hojně zásoben, a přinesl si v pěkné jovic, pracoval po všecka leta studií svého Iný výrostek. „Budeš se nyní Tondo učiti tobolce hezkou částku nastřádaných peněz ze bratra v Budějovicích a nepřál si chudinka mne za stavem“, pravil jednou otec, a vzav svého výdělku. Tondík pomohl mu shodit! vak mnohdy ani sklenky piva neb nějakého vy- ne za ruku posadil mne vedle sebe, abych s ramenou a podav mu židli, vybídnul jej, ražení, aby jen Tondíkovi potřeby jeho mohl 1 v práci jeho bedlivé pozoroval. Nevonělo aby po dlouhé, namáhavé ceeté si odpočinul, opatřili. Jan mnohokráte neobědval, neve- Qě toto uáhlé povýšení „do stavu*, ale co Jan usednul, a jedva si oddechnul, musil na čeřel, aby jen Tondík, jenž denně za dvéře

(proti) připomíná Hansnerovi, že řiieký soud nařídil v r. 1880, aby byla zřbena v Brodech škola s vyučovací řeči, která jest v Haliči za zemskou řeč uznána, že viak Hausner neprojevil­ nikdy své udiveni nad tlm, že toto usneseni­ dosud provedeno nebylo. Řečník probírá pak jednotlivé rozpočty nynčjžl vlády a odmítá výčitky proti levici pronesené. Yétiina úrokových zárnk připadá prý na dráhy, které byly povoleny­ za vlády Hohenwartovy. Že ažio stříbra

dílny jeho přicházel, dostatečným opatřen byl proviantem. I dostál dobrosrdečný Jan vytknuté sobě veliké úloze. Z výdělku rukou­ jeho měl Tondík po celý čas svých studií všecko opatření tak, že rodičové vší starosti o něho zbaveni byli. Tonda к radosti­ Janově i rodičů svých odbyv gymnasium­ a studia filosofická stal se bohoalovcem a roku 1826 co novosvécený kněz kaplanem v Horách Kašperských. Dlouho však nekaplanoval, nýbrž vlastně as pro neobyčejně veliké zásluhy své — při tom usmál se čtveračivé stařeček — byl povýšen za kooperatora na Albrechec hned roku 1828, odkudž ovšem veliká otvírala se mu vyhlídka *) na jiné veliké a výnosné fary. „Nesmějte se bratříčku!“ přerušil mne dobrý pán vida, kterak nemohl jsem ubránili se smíchu. „Nesmějte se! Žádný žert! Já dělal zde na Albrechci zajisté veliké „kar- riery “ Stal jsem se rytířem, jezdil jsem jako sv. Martin na bílé brůné, ale že jsem tak byl povýšen, dočkal jsem se i ponížení. Můj Šemík mne jednou potrestal a vyskočiv, přehodil si mne přes hlavu Tonda letěl v povětří nad Šemíkem a vykonav pouť svou aeronautickou, dopadl pádným dřepem právě před Šemíka, který zastaviv se, útrpné pohlížel­ na Tondu, svého rytíře, nyní smutné postavy a s boulí na hlavě. Od této doby počal obrat v životě mém. *) Albrechte na vyeoké hoře Úhorou má polohu,­ že z kaplanky skutečné lze ridéti daleko do ▼nitra Cech fary eizyeh patronátů : Nezamyeliee, Ba- komik, Hradeiice, Hory Matky Boží, Hory Stříbrné, Téchonice, Mysllr, Zamlekov, Chanorice, Malý i Velký Bor atd.