Vyoká’/л každý den mino po neděli n ivátku.

Předplácí •• v administraci Ostrovní itlioo čís. inos-ll.

■tteiéaě . SlTrtlftné pAlletné . Mlarotal

S 5 10

a Preist patlout

90 kr.

1 tl. ih kr.

Jednotlivá dlela po 4 kr. Za áoDiienl do doma miilčai 10 kr.

ÖÖFMSIY •rtakovaaé a podcpoaa* pMJim* redakce ▼ Ostrovní oliti ě. 1508 I. Rukopisův ■msefna a aepodopMných sedkám« REKLAMACE ■aaspečeMné potýláuy bodtal na frsa* kaiány. literáty poéítám* et ntjltTn^l*

éislo 21

V Praze, v sobolu dne 27. ledna l£№3 I nil. I I II II r I * ■ ■ T - I

Horník XV.

Pozvání к předplacení na měsic únor politiolvého dennitxu „CECH“ Poétou předplácí se: ua čtvrt lou 8 ri. 75 kr., na pftl lota 7 zl. 50 kr., na celý rok 15 zl. — V Praze bez donášky : na měsíc 90 kr., na čtvrt leta 2 zl. 70 kr., na pál lota 5 zl. 40 kr., na celý rok 10 zl. 80 kr. Za donášku do domu, kterou* výhradné •dministrace obstarává, platí se měsíčně 10 kr. Předplatné zasýlá se — nejlépe pošt о V nimi poukázkami administraci „Čecha“ v Praze, ostrovní ulice číhIo 1508-11.

Diplomacie na cestách. V Prate, dne 86. Isdna. —K.— Giers opět na cestách. Co tu zase chce? Táže se cely svět a novináři z pér svých na čtenáře sypou tisícerých domněnek­ at si již pravdivých, či nepravdivých, vše jedno, jen když zvědavost čtenářstva něčím­ se ukrotí. V zimě tak kruté nikdo, byt i Rusem byl, nerad cestuje. Musit к cestování zimo- mřivé diplomacie zvláštní býti příčina. My váecbno proč a proto stranou ponechávajíce dovolujeme si tuto toliko povšechnou situaci v Evropě nakresliti. Úmrtím Gambetty obzor politický ve střední Evropě S& povyjasnil, naproti tomu na západní zachmuřil. Zde nyní tři rázné strany závodí o vládu nad národem jenž od věkův navyknul, v čele civilisace a politické moci kráčeti. Francie co do moci první místo postoupili musela Německu,­ dosud však zůstává předmětem bázně i naděje své soupeřte. Zdaž a co v blízké době z čarodějuického kotle, jakým dnes Francie jest, vyškvaří se, neb vykrystalisuje zdaž potrvá republika, neb z něho vyskočí monarchie, kdož by mohl uhoduouti ? Poměry ve Francii velice jsou zamotány. Každý spůsob vlády, at si již monarchický, neb republikánský­ bude miti nesmírných obtíží к překonání Francie tajnými spolky až na dno jest rozryta,­ tak že musel by tam nový přijití Napoleon­ staršího vydání, aby politickou! strategickou­ ženiálností pořádek tam trochu zjednal. My aspoň skrovných máme nadějí v konečné uspořádání poměrů ve Francii. Napoleon I. obrovskou přejal úlohu, pře- obtížné dědictví po revoluci, z něhož měl opět vytvořiti říši velmocenskou, světovládnou Skalný ostrov stal se nejen jeho ale i hrobem jeho dynastie. Dnes dědictví toto mnohem horší jest, jelikož stiženo jest socialismem, jenž šírým světem podvratně hýbe. Socialismus v různých ovšem formách zasahuje ze střední Európy nejen do všech její říší, ale až i za moře do

FEUILLETON. Задээ-охгха-г!- Fantaatioké obrazy od Petra Kopřivy. XIV. Nový pokušitel. (Pokračování.) Jindřich stál jako na trní. V sále, byt nebylo již mnoho lidí, bylo ale předce tolik, že znamenali mohli jeho rozpaky i domýšleli se, jakéhos poměru mezi oběma v časích minulých.­ Celý svět jej znal. i věděl Jindřich, že v malé chvilce bude město plno pravdy i lže o zastaveníčku s dámou, jež mu ani ve snách nenapadlo. Nyní litoval, ie byl kdy z domu vyšel a mohl, kdyby nebyl slabochem se vrátiti! Bázeň я jedné strany, aby předsevzetí svému nestal se nevěrným a takto rodinně štěstí opětně si nezničil s druhé strany hříšná zvědavost, kterak a proč dáma tato zde náhle se objevila? — zmítaly Jindřichem. Zde, zde na tomto místečku, mezi balíky suken stál opětně na rozcestí, — zde rozcházely se cesty: aneb nazpět do náruče své andělské Marie, nazpět ku svému dítěti, nazpět do lůna rodinného, aneb ku předu do nevých břichů, nových pokušení, nových běd, zmatků a konečné záhuby. Obé stálo ted jako oheň a voda, jako nebe a peklo před nín. Kam se ted vrhne? V zadu doma viděl manželku svoji, jaké dle jeho přesvědčení kraj světa by byl nenašel, a kteráž jako an dél atrážce nad ním bdíc, nejsladiími pouty látky manželské к sobě jej vázala. Viděl ji > očima izkostí planoucíma za ním odeháze-

nového světa obou Indií, ano i de říše syna nebes. Tento nový, strašný odpůrce státníkům­ evropským jde na rozum. Vedle toho i nemocný muž v Turecku Čím dál více blíží se ku svému nezbytnému rozkladu. Jindy by Turecko opět a opět stalo se osudným jablkem к válkám mezi velmocemi evropskými. Dnes situace v Turecku­ mnohem chladněji, mírněji se posuzuje­ — Žádnou válku, pro Bůh, žádnou válku! — zdá se heslem bytí diplomacie. Máme doma co pořizovat, doma co krotili, blahobyt u&rodů hyne. státní vydání úžasné vzrůstá, dluhů státních přibývá, čehož socialisté­ velmi obratně dovedou ku své propagandě­ ту užitkovali, trůny tisícileté povážlivé se viklají, monarchie činí dál více stárnou, к čemu tedy mezi sebou se škorpiti, к čemu spolu válčili? Jeden tedy hlas po Evropě ozývá se a ten tlumočili lze slovy: mír, shodu mezi třemi monarchiemi: Rakouskem, Ruskem a Německem. Francie dnes přestává býti spojencem komu koliv. Dokud věci tam se nevykrysta- lisují, nemůže na ni se Rusko spoléhali, a nežli se skryatalisují, mnoho ještě vody uplyne! Cár strojí se tímto rokem ku korunovaci I to nemalým znamením míru může se nazvali.­ Výkon tak posvátný, v našich dobách čím dál řidší, třeba se zvláštní okázalostí provésti. I к tomu jest třeba míru Rusko vedle toho přichází к poznání, že nihilismus nejvíce zahnízdnil se v její církvi státem spoutané.­ V katolickém Polsku o nihilismu téměř ani nevědí, ba ani mezi protestanty v pobal- tických zemích není ho valně znáti. A co horšího.­ že jmenovité synové popů nihi- lismem jsou zachváceni, takže cár třásli se musí před synysvých popů. To snad i nebylo poslední příčinou, proč t. diplomacie ruská tentokráte к Ítímu kulantnější se osvědčila. Církev ruská osudným­ s e z a m e m jest, к němuž cár nemá klíče, aniž zná čarovná slova, aby se otevřel a proto jaksi utekl se к tomu, jemuž Kri - stus ty pravé klíče odevzdal л kterýž jediné právo má království pravdy a spásy zde na zemi otvírali a zavírali.

Strašnú lichva v novém vydáni. (Panu vrchnímu státníma zástupci k povšimnutí.) V ubohém chudém Plánicku poiamavském taH lichva nejhroznéjil stále. Zde dosaváde vydán jest nbobý nái český lid několika vydíi- duchům obfesaným i neobřezaným. Tito bohatnou­ a ještě vlče aež dříve lid vyisár-j1. Oni kopají nejenom četné nájmy dávajíce za SOOzla- tový nájem toliko 150 zl., jsou nejenom vjbi račí velkých úroků, ale i náhončími nesvedomitých­ advokátů některých, kteří jim v díle ožebračení­ kraje tohe zdárně pomáhají. Ne* tím jejich hltavost není nasycena. Tito dob odi nečkové (?) lidn sňatí se umírajícího bídon venkovana­ zdejšího ještě jinak dorazit ! Oni půjčují

nelehká na šminky papírové, a!e vedou obchod svůj nekalý i se živými směnkami. Koupi totiž, neb ssbtron tvým dlninlků t na sta kasů dobytka­ keviiiho i skopového — a ten půjčnjl chudým zadluženým rolníkům, chalnpnlkům i domkátům. Jako dobři (? 1) přátelé pod ronchem beránčím pfieházejt к takémn nbotákn tonoo- clraa se slívy: Ale, ale, pantáto Vokonnejc, rei nevědí pomoc? Pánbůh vl, aby viděli, te jich mám rád a to a nimi dobře myslím, vezmou si ode mne pomoc; vesmon si hovisi nebo sko- piky u pomůrou si — Tonoucí chytá se i stéblu a sadluteaý i iidat Vesme si ed pana Sroubku nebo Hasthorlika, od pana JaiteJesa nebo Šmel- kheleaa na přiklad dle rady jeho ty 2 kravky, 1 telátko a několik skoplků. Snad si tlm pomůže?­ Soad nepatrná dávka s dobytka toho p Jaiteiesovi mn neaškodf. Ach! on si tak vypůjčuje­ břitvu, která mu к aamov;aidě hmotné pod lichotnon podobou vnntkána. V tom spočívá­ právě ta schytralost těchto pijavek lidu, te rolníka neb i jiného venkovana zadlnieného, neumějícího­ počítali, obelsti a při tom jeitě za dobrodince se mn stavějí. „Pantáto, vědí z ten kravek mi dají pakatýlek, z každej 20 vlatek anebo aby viděli, že jich mám moc rád, z té sek mi daji 19 a i té plavek 19 zl. a 60 no- vejeb rožně a je na tenhle rok jejich a budou zase dobře hospodařit. Baden m t mrva a užitek­ budem mit na půl. Z těch skoplků badoa mít voní půl vlny a já půl. Ny? pánbůh vl! není to dobře ? ! To telátek můion si nechat do tři let, budon mit rase kravička a užitek a mléko bode jejich, sie potem je mein! Ny to pro nich terno, to je češti weissgott!" Tak syčí nejhorží nepřítel ubohého lidu našeho své ebeti do uši a prekasuje mn dobrodiní­ nejbrůtnéjžl — půjčuje ran na vlče než sto procent živý svůj lichvářský majetek. Tot nejborži směnky!! Tot strašná lichva v novém vydáni ! Z Králové-Hradeeka. (O upraveni kongruy.) .Vivat sequens !* stálo v 17 č. .Čecha“ se dne 23. Jedna t r — Na toto vyzváni, odhodlal­ jsem se i já svůj souhlas s opravením kongroy vysloviti Nejsem sice čtyrstovým, nýbrž­ rnrálnlm farářem, neb dostávám z berního úřadu jen 36 zl. výknpn ročně — a ostatní mně má dát rnrále. Ale to rnrále není takové, te by mně čtyrstovi kollegové mnoho co cávi- děti měli. Na 400vé farce byl jsem aspoň pokojněji iiv. Mát rnrále téi svoje obtíže. Drží-li je farář sám, vl se ze zkaženosti, mnoho li mn nese, svlážt je li sám a proto dostatečně dohližeti nemůže­ A pronajme-li roli, platí zas nájemníci bnď nepořádně nájem, aneb ho vůbec neplatí, aneb ani nenajde dost nájemníků, poněvadž se hospodářství při větších obtížích méně vyplácl, než obchod в hotovými penisy, a poněvadž si každý osadník několik měřic pole raději konpl od rolniků, ktfřl čfm dále tim vlče své živnosti o nás paneloji. Lnka a jeteliska v takové zimě, jako vloni

a letos vymrsuou, následkem čehož je sas dobytok­ laciný. Z žeho tedy ten rorálni farář, nenl-li beneficiala jeho právě skvělé u nepomá- bá-li au na osadě malé tlačit nějaký ten příjem ze štoly — s čeho m* ten vybývut pravidelná a nepravidelná vydáni, když u něbo nikdy není prvního, aby ti mohl t kvitancl poslat pro jisté toldy? V usnáni těchto okolnosti bylo zdejší faře původni přiřknuto 100 sl. s .kasy salis*. Ale následkem .zlepšováni beneficii* byla zdejší fasse výše vyšroubována a řeklo se, že fsrář oněch 100 zi. vico nepotřebuje. Před r 1850, když býval zde desátek a vše lacinější, byl by farář spíše mohl těch 100 zlat. oželet. Za to můžeme se těšit sáslnboi, že se s katolických fondů podporují naši nepřátelé.­ Než vzdor torno, anebo právě proto, jak kdo ebee, souhlasím nejen s nutnosti brzkého upraveni kongruy, nýbrt i s kvinkvenálksmi a se změnou patronátu , jak si ji dopisovatel .Nár. L * přeje, o čemž ostatně již před lety v .Časopisu pro kat. dscbovenstínéU jednáno bylo a hlavně s vydáním náboženských fondů do správy biskupů jednotlivých zemi. Cnique enom ! Není to žádná koacese, upravi-li se naše příjmy době přiměřené ; nehe t je к tomu vládu od r. 1852 zavázána, kdež při prováděni výkupu desátku se slibilo, že se koř gros zvýší, poněvadž­ si vláda ze skrovného výkopu třetí dli shrábla a se zbytku mniime ještě 10 pct. daně platit ! — O rozdělováni subvence darmo mluvili.­ Ve zdejším vikariátu nejmenšl 2 fary nedostaly­ ani zbla, kdežto větším a velkým beneficilo­ po 100—200 *1. uděleno bylo. Ohledně p. Krále a .Ústřední matice" souhlasím­ úplsě s redakci .Čecha". — Kdyby p. Král složil mlstopředsedoictvi, jistě by kněžstvo ještě horlivěji potřebného ústavu toho se ujalo, majte jistoto, že příspěvky jeho nebudou vynaloženy­ na agitace protináboženské. Běda tim, kteří nesvornost v národě roruěcnjl ! Beato* populus, eojns Dominus Deus est.

Politický přehled domácí. V Praze, dne 86 ledna Z Vidně. .Boskýministr Giere", tot nynt heslo, tot .motto" veškerých vídeňských a většiny zahraničných­ listů. Návštěva rnského zahraničného ministra dovedla pro tn chvíli veškeré politické události, byt byly sebe závažnější, na stranu odstrčili­ a učinila sobe přední politickou události dno. V tak pohnuté době,v jaké právě nyní šijeme, vdobě plné vážných události, json pera žurnalistická v takovém .tamia", še již následkem fysické setrvačnosti­ nejson s to, aby se i o méně význMiBij- žich ndálostech neresepsala do nekonečna. Včera byl rnský ministr přijat ve zvláštni audienci u císaře, rozmlonval a ním přes půl hodiny a když z císařského brada odcházel, zářil prý obličej jeho spokojeností. „Z&řlel obličej diplomatův*,­ což tn látky pro nejdalekosáblejší kombinace.­ .Byl prý při svém přijeti císařem neobyčejně­ vyzcameoán*, tonto frási ulehčili zpravodajové­ v prvém okamiiku své nejvýš míha­

jícím se dívali, nyní, v tomto roshodném okamžiku­ uznával, že nevinná, čistá duše Marie duchem prorockým nové nebezpečí zřela a proto mu odejiti bránila To vše jasné viděl, a proto mu vnitřní hlas pravil: nazpět, nazpět,­ hledej spásu v útéku! Neboř jedním okamžikem kouzelný hrad štěstí rodinného, pomni, že jsi nejen manželem, ale i otsem, eo je zde ti po té ž e n š t i n ě, kteráž snad schválné přišla, jako had do ráje rodinného se přiloudila, aby ti jej v peklo zaklela. To vše Jindřich jasně viděl, však v tom mu i slova matky jeho napadla: nu. rždyt ho tam nikdo neukousne! — Za smál se hlasitě, načež ruku Dianě podal kte-

vraeely ae, myšlenky to bolestné, jako dýky bodavé Děvečky její spatřivše nápadnou bledost­ její tváří, domýšlely se, co asi v srdei jejím se děje a proto i ony mlčely, po špič kách chodily z úcty к bolu evé paní. Tarač po svém zvyku vedle kolébky ulehnuv, odfrkoval­ si, při každém šustotu venku sluchy zvedaje, zdaž pán nejde. Pán nepřieházeí. Stará Příkrá večer poslala mládence do zlaté Podkovy. Tento vrátil se a s významným úsměvem zvěstoval, že pán se židy ssebou do Prahy odjel. Stará Příkrá lomila rukama, tloukla se v čelo a vřeštěla:

o že jsem ho kdy tam posýlala, já, já si zou fám ! a Marie — omdlela, dítě jí z rukou vy- rouž ona oběma rukama uchopíc. pravila : i padlo, však hbitý Tarač, jako by mu velikou1 Marie vzkřikla! tváře rukama si zastírajíc, — pojďte předse na chvilku a vypravujte, ! kost byla hodila, tlamou svojí malou Lidušku jako by myšlenky té se zhrozila.

za muže, pro něhož jsem si na život sáhla) Mám ho, j«me svoji a jaký život в ním! Já samovražednice, mohla liž jsem něčeho podobného­ se nadití! — Co si mám nyní po- číti ? Jeti za Jindřichem ? Hledat ho po Praze, kdes po tajných hernách, po peleších rozkoše?­ — Nikoliv, toho neučiním. Necht Bůh šlohá jej výčitkami svědomí, necht zrada nevěstky­ rve mu srdce, necht opovržení a potupný­ smích těch, již jej o statky a čest oloupili,­ jest mu odměnou a spolu trestem za zradu n& mně spáchanou. Pak teprv, jest-li na dné jeho srdce jen jbkra lásky jest ke mně, vrátí se — snad ! ale v jakém stavu ? Asi jako onen marnotratný syn!

kterak jste se po celý čas měl? My dnes od-j zachytiv vedle sebe na zem položil a jí do jíždíme do Prahy, nežli zboží se složí, máme tvářiček důvěrně hleděl. Děvečky vedle v ku- nčkolik hodin času. Snad se mne nebojíte? — i chyni náraz na stolek zaslechly, přiskočily a dodala s úsměvem, načež mu sesli podala a [vidouce paní omdlelou, daly se do křiku, na proti němu si usedla. : avšak brzy se vzpamatovaly a paní opět Diana a Marie! Marie přibledlá v tvá-1 vzkřísily. Marie ulehla do postela. Chtěla se

— Co poroučíte milost paní? — tázala se děvečka, dveře pootevrouc — Nic, nic ! — volala paní, — nech mne samotnú. — - — Onen marnotratný syn — rozjímala po chvilce dále, — byl synem pouze a nebyl —

řích s očima temnomodrýma. Diana tváří, svým hořem zůstali samotna. Malá Liduškai— man — manže — lem, nebyl — — naehových a očí éernýsh plamenaých. Z očí lípadem svým ze sna se probudivši, očkama [ et — otcem, ach ani man — ie — lem, Marie zářil svátý klid, z očí Diany zžíravý, marné známou tvář matky hledala a uzříc nad ani — ot — cem! — oheň. Marie postavy poněkud slabé. Diana o sebou ošklivou tlamu Tarače, dala se do pláče. ‘

něco plnější, forem těla kyprých. Marie však [Zvedli ji a položili к matce, kteráž dítě uzříe aspoň o deset let mladší nežli Diana. To jala se bovořiti: a— a — e — ea usmí- byly nyní dvě soupeřnice. i vati. Úsměv tento matce proud slzí vyloudil — — — — a srdei ulehčil. Tarač večer vrátil se smuten domů —J — Ty jsi mým andělem strážným — ie- bez pána. Marie jako bleskem raněna u ко-'ptala, dítě к srdci tulíc, načež oči к ebrazu;řily, ciferník rafijí ukazoval teprv na jedená- lébky stanula. Srdce jf to sevřelo, v němžte Matky Boží bolestné pozvednonc zalkala : ston. — Tyk tak. tyk tak. kolik trapných

Slova tato Marie již jenom itkala, poduškou­ si tváře zakryla, ústa sacpala, aby krutá bolest hlasitě nemohla vytrysknoutí — a z očí lil se proud slzí. Úbohá Marie I Ubohá ženo, nebohá matko! Hodiny na stěně stejným kročejem : tyk tak, tyk tak čaa mě-

strašný oheň znřil. Ani slova nepromluvila,IMatko Boží bolestná orodnj za mněl Syn ani alzy nevyronila. Dítě své к srdei tulíc,1 tvůj podává mi kalich přehořký, smutnáf jest zadívala so — do prázdna. V první chvíli duše aá až к "smrti — kterak se to všechno nebyla myšlenky schopna. Торг? poznenáhla skončil Děj se vůle boží! Tak musím pykat

hodin jeětě do rána ? Mnoho li vzdechů a alzi se ještě vyroní?! (Pokračování.)