#1
alto_textblock
#1
Ročník I.
#2
alto_textblock
#2
Č. Budějovice, dne 31. října 1902.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 19.
#4
alto_textblock
#4
NOVÝ
#5
alto_textblock
#5
Vychází každý týden v pátek. 0A Redakce, administrace a expedice 0A Předplácí se: pro Rakousko: ročně K 4’80, půlročně
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned ca Rudolfovská třída číslo 14. v Českých Budějovicích, ca. K 2-40, čtvrtletně K 1’20. Pro Německo na rok K 548
při objednáni.•Jednotlivá čísla za 8 haléřů.•Pro ostatní země na rok ^ 6*88.
#6
alto_textblock
#6
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Rudolfovská třída číslo 24.
#7
alto_textblock
#7
Zázračný pták.
Mračna táhnou českou zemí,
davy hřměly ulicemi,
zní křik: „Šláva!" a též „Robe!"
Ten Drozd skromný stále zobe.
Rok tak mnohý, žalný, skvělý,
bouře mnohé přeletěly,
mnohé křiky, mnohá lání —
Drozd však zobal bez ustání.
Tichá Činnost, prosta vády ...
Zasloužilť si velké řády.
Mravnosti štít čistý třímal
na poutích do města Říma.
Winkler, Wilt . . . již byli v kleci,
když on mužnou tyčil pleci...
Ve jménu Tvém, Čechů pane,
myslel, zobat že nepřestane.
Ted je konec. Zobal, zobal
až prask v kase bídný obal —
Před potopou každý běží —
jen pták schován pode věží.
#8
alto_textblock
#8
Před dušičkami.
Rozjímá Liga A 5.
Za několik dní nastanou nám opětně ony
zvláštní pochmurné dny, označené v kalendáři
jako dny »všech svatých« a »dušiček«. Pochmurné
nejen pro svou truchlivou podzimní
náladu, v jakou je celá příroda zahalena, ale
zejména pro vzpomínky, které těch dnů věnovány
jsou, dlouholetým působením církevní tradice,
výhradně našim drahým zemřelým.
V dny tyto putují sta a tisíce k místům,
kde těla zemřelých jsou uložena v klín matky
země, přinášejíce sebou věnce, různé okrasy
z papíru i plátna, ozdobují jimi hroby a roz-
žehují nesčetná světla, jak se říká: »za duše
v očistci« . . . Tradice ty jsou všeobecně tak
vžity, že toho dne i ten, který si jakživ na své
zemřelé přátely ani nevzpomene, putuje také
— jedenkrát v roce! — na hřbitov a zapaluje
svoji obětní svíci, a to kolikrát nad rovem nebožtíka,
jenž mu byl na živa třeba solí v očích
a jemuž by namnoze za živa nevěnoval ani
těch několik krejcarů, jež ho ta rozžatá a »obětovaná«
svíce nyní stojí . . .
#9
alto_textblock
#9
V tom právě jeví se ta faleš a to pokrytectví,
které jsou tak význačnou známkou velké
části pobožnůstkářského lidu při všech jeho
veřejných projevech: že vzpomínání zemřelých
určeno je církví na určité dny »všech svatých«
a »dušiček«, vzpomíná taková »zbožná duše«
také, třeba po celý rok ani si i po těch svých
nejbližších příbuzných nevzdechne, zvláště ne
má-li jich umrtím škody ... A kupuje rovněž
věnce, kupuje květiny, kupuje lampičky a sví-
čičky, protože to druzí dělají také, ale vlastní
věc, totiž vřelá vzpomínka drahým zesnulým, to
je při tom ponejvíce vedlejší.
Okázalost, nákladnost při okrášlení hrobu
a — — hodně zjevně ukazovaný »zármutek«
(k vůli lidem!), toť při tom první a poslední!
U žen pak k tomu ještě přistupuje příležitost
k ukázání podzimních šatů, žaketů, peľerin a klobouků-.
. .
Tak úkony, vzniklé původně z těch nejdojemnějších
a nejtklivějších citů, stávají se postupem
doby vlivem neuvědomělosti, neupřímnosti
a chvástavosti lidí, namnoze projevy,
plnými nechutnostmi a falše.
Nechceme předepisovati, jakým způsobem
mají lidé vzpomínati těch, kteří jim byli milými
a umřeli, to každý soudný, citlivý a v kolejích
všednosti slepě neběžící člověk dle povahy své
sám si zařídí, ale tolik chceme říci, že takovéto
hromadné, veřejné a většinou okázalé uctívání
mrtvých nemůžeme schvalovati!
Měl-li někdo někoho, jenž mu byl drahým
a jehož ztráty dosud těžce postrádá, má zajisté
stálou příležitost vzpomínati jej po celý rok.
Vždy najde si chvilku, kdy vzdálen ruchu života
ponoří se ve vroucí vzpomínky na krásné
i trpké chvíle, jež s ním prožil a někdy i dovede
si, pociťuje-li toho potřebu, uprázdniti chvíli,
kdy nepozorovaně uklouzne na to místo, kde
tělesná schránka jeho odpočívá a třeba i skrytě
si tam popláče. Taková skrytá a soukromá
vzpomínka zajisté jedině uspokojuje upřímného
člověka, neboť jen v takovém případě rozhodují
pouze city a nikoliv jiné, třeba hodně vedlejší
příčiny. Ale nechápeme, proč by někdo měl si
své vzpomínky schovati právě na jeden den,
církevně stanovený a smutek svůj pak veřejným
kritikám vystavovati!? A nevíme, proč by
měl dále v den tento věnce kupovati,
věnce, jimiž se vůbec ničeho ani pro
mrtvého ani pro živého nedosáhne a proč by
měl vydávati drahé peníze za svíce a světla, ze
kterých sice mají klerikálové od prodavačů
slušný rebach, ale jež nemají jinak žádného
účelu? ...
Toť zajisté jest zhola zbytečné a nemístné
a prozíravý člověk jistě nedá svým projevům
uchýlili na takovéto cesty. Pro něho zajisté
platí zásada: když vzpomínáme svých drahých
zemřelých, vzpomínejme jich nejčastěji, vzpomínejme
jich kdykoliv po celý rok, ale upusťme
při tom ode všeho, co k projevům takovým vůbec
nepatří a z čeho lidská spekulace udělala celé
»obchodní« odvětví...
Vzpomínáme-li svých drahých zemřelých,
vzpomínejme jich tedy jen v hloubí svých srdcí!
Vzpomínejme jich láskyplnými myšlénkami, ale
nevyhazujme při tom těžce vydělané peníze na
zbytečné svíce, kytice a věnce, jichž zbytky
beztoho za krátko na to hrobník sebere a hodí
na smetiště. To raději, chceme-li už peníze na
#10
alto_textblock
#10
něco vydali, místo koupení věnce a svíček,
ošaťme na zimu na uctění památky zesnulých
některého sirotka, jichž všade plno nedostatkem
šatu strádá; to bude stokrát lepší! Jen rozhodně
nedělejme z těch svých osobních citů nevhodné
okázalosti, jichž klerikálové vděčně využívají
k výročnímu doplňováni svých hlubokých
kapes!
#11
alto_textblock
#11
Klerikálové se svíjí...
Fenomální nehoda, jaká stihla veškeren kle-
rikální svět českoslovanský odhalením velmistra
dlouhoprsťáků monsignora Drozda, způsobila věčným
štváčům a šmokům tisku klerikálního nepříjemnou
lázeň. TecT však již, kdy tuhé to
sousto nutnosti vklouzlo jim do žaludku, zdvihají
klerikální kohouti znovu svůj hřebínek a
počínají se obvyklým sprosťáckým způsobem
zbavovali zodpovědnosti za prožluklou aféru.
Tak na př. orgán Jirouška a pátera Škrdle,
který ještě nedávno »dělal velkou vodu« se
spiskem téhož msgr. Drozda, vyšlého tiskem a
nákladem družstva »Vlast«, zříká se jako posedlý
špinavého toho kumpána. Jsou to dvě
pozoruhodné these, které rozvíjí nyní klerikální
tisk agitační: 1. že záložna Svatováclavská nebyla
podnikem klerikálním, 2. že msgr. Drozd
nebyl klerikálem, ale liberálem. Orgán Jirou-
škův o tom praví:
»Svatováclavská záložna jest ústavem čistě
klerikálním. Tak se hlásá dnes do světa
a »Právo Lidu« zpívá v křiklavém tom koncertu
hlavní melodii. Na to odpovídám: Nikoliv!
Svatováclavská záložna není ústavem
ryze klerikálním, nýbrž jest ústavem peněžním
a přijímá peníze od každého, klerikála i nekle-
rikála, kdo je do ní uloží a rovněž tak půjčuje
všem spolehlivým dlužníkům bez rozdílu kravaty
a karafiátu.« A na námitku, že záložna
byla založena klerikály a že klerikálové ji vedli,
odpovídá pisatel, že Reiffeisenovky založili na
stech místech rovněž kněží a proto přece nejsou
to ústavy klerikální.
A k bodu druhému:
»My, křesťanští socialisté, k Drozdovi se
nikdy nehlásíme, jako on nehlásil se nikdy
k nám. On do žádné schůze křesť. socialistů
nešel a žádného křesť.-soc. spolku nebyl členem
a zvláště nevšímal si těch, kteří veřejně platili
za klerikály — za rozhodné katolíky. Drozd
nebyl klerik ál, on byl liberál, a kdo
jediný do opravdy by se k němu mohl hlásiti,
byli by liberálové, — odpůrci katolíků. Jeho
život a kolegiálnost s radikálně-liberálním Ortem
a konsorty, nejlepším je toho důkazem.«
Zdá se, že tyto these budou hlavní zbraní
klerikálních janičárů v nejširších vrstvách lidových
proti nepopiratelným faktům, jež se stala.
Proto třeba v čas je zakřiknouti a shrnouti
přehledně vše, co záložnu i Drozda karakterisuje
jako eminentně klerikální.
Jezovitský obhájce vychází z předpokladu,
že o směru závodu rozhoduje okolnost, kdo
k jeho vzrůstu přispívá. Je to očividně nesprávné.
Máme podniky různých tendencí, a
přece, jedná-li se jim o zisk, přijímají jej vděčně
od kohokoliv. Tak tomu zvláště zde: záložna
přijme vklad od kohokoliv, neboť vklady jsou
hlavním zdrojem zisku. Není to tedy žádná
ctnost, nepřihlíželi k osobě vkladatele. S půj-