Vychází každý den mimo ▼ neděli a svátek o 3. hod. odpoledni.

Předplácí le v administraci v Ostrovní ulici òfslo 1508—11.

v Praze:

poštou : 1 zl. 35 kr

měsíčné ,

. 1 sl. 10 kr.

čtvrtletně

. 3 „ 30 „

4 » - »

půlletné .

. 6 „ 60 „

8 „ — „

celoročně

. 13 „ 20 „

16 » “ .

Jednotlivá čísla 5 kr S nedělní prilohon 6 kr.

DOPISY frankované a podepeané přijímá redakce v Ostrovní ulici čís. 1508—II. Rukopisův nevracíme a nepodepeaných nedbáme.

REKLAMACE

neza

pečetěné poeýlány nefrantovány.

budtež

Inseráty počítáme nejlevnéji.

ČÍSLO 44.

V Praze, v patek dne 23. února 1894.

Ročník XXVI.

Skončení jubilea sv. Otce. *) V Římě, dne 20. února. (P. d. .Čecha“.) Biskupské jubileum sv. Otce, které po dlouhých přípravách se započalo 19 února 1893, prodloužilo se, jakož se dalo očekávali,­ na celý rok. Tohoto času využitkovali náležitě národové katoličtí ; Řím byl cílem nesčetných poutníků z celého světa, kteří se zbožnou touhou spěchali projeviti při tak vzácné příležitosti oddanost svému milovanému­ Pastýři, a vraceli se domů posíleui apošt. požehnáním. Vatikán byl svědkem nepřetržitých slavností jubil., ale nejpamát- nějšími body celého jubilea jest jeho za čátek a skončení ; velkolepěji nemohlo jubileum­ se začíti, a zdárněji se nemohlo skon čiti ; začátek a konec bisk. jubilea našeho Lva XIII. jsou památné události v Římě papežském a katolickém. Jubileum se skončilo v neděli dne 18. února slavnou mší sv. Jeho Svatosti v basi líce vatikánské sv. Petra. Zase jsme stáli pod obrovskou klenbou svatopetrskou, plni zbožného nadšení, které vypuklo ve vše obecný jásot ; měli jsme ještě v živé paměti onen okamžik loňského roku, kdy sv. Otec — kmet stříbroviasý — dal počátek radosti celému světu, a nyní zase těšili jsme se popatřili v tvář usmívavou svého Pastýře, který se tak stará o blaho Svých svěřených, očekávali jsme Jej s nedočkavostí, aby položil­ důstojný konec nevídané slavnosti. Ačkoliv počasí bylo poněkud chladné, již v prvních hodinách ranních bylo viděti na ulicích zvláštní ruch a život, množství kočárů jelo к basilice vatikánské, a o 6. hod. již čekal zástup z města i okolí u mříží chrámových, až se tyto otevřely o půl 7 hodině. V týž asi čas rozestavena byla po celé šířce náměstí sv. Petra pěchota krá lovská počtem asi 600 mužů, tvoříc dvojitý řetěz otevřený jen na dvou místech, kudy mohli projiti jen ti kteří byli opatřeni lístky ; zajisté tím vláda přispěla к okázalejšímu­ ukončeni jubilea, a zabránila tak možnému nepořádku při takovém návalu. Budovy kolem Vatikánu ozdobeny byly koberci­ s oken splývajícími. U vchodů do dómu přijímali úředníci papežští lístky. Obecenstvo vcházelo rozličnými­ vchody dle rozličných vstupenek : na tribuny se vcházelo ze sakristie ; v průčelí levou branou ti, kteří měli lístky barvy modré, prostřední branou vcházeli poutníci právě do Říma přibyli s lístkem bílým, a branou pravou vstupovali majitelé lístků žlutých. V předsíni chrámové zřízeny zábradlími­ tři oddělení dle trojího vchodu, aby se předešlo přílišné tlačenici. *) Ač jsme o slavnosti této uveřejnili již včera zprávu podle jiných pramenů, podáváme dnes přece i toto líčeni našeho dopisovatele, poněvadž obsahuje nové lajimavé podrobnosti. Red.

FEUILLETON. Nová kniha X. Dvořáka a česká poesie katolická. Píše P. Sigismund Rouška, 0. S. В (Dokončeni.) Vezměte ku př. ze S u r s u m corda báseň O salutaris hostial Uznáte sami, že báseň tu nemohl napsali nikdo jiný nežli nadšený kněz, vědomý sobě celé veleby svého úřadu. Jest nesmírně těžko pro bás nika pravdy dogmatické oditi v roucho poesie. Dvořák volí slova smělá, překvapující.­ Ta neurčitost a ostýchavost, kterou mu při předešlé sbírce a Stínem k úsvitu“ ,Lu mír“ vytýksl, v nové knize jeho nemá místa. Tak hned zmíněná báseň počíná: Ó moci ěarnplných slov, ó sílo I ó tvůrci „Bidl* jeí se rtů lidvkých hřimá: chléb, který ruka m(je chvící třímá, v něm cítím veliký tep, jak by bilo v nám ardos, které »věty obejimá. Jaká to mohutná poesie 1 Vytkl bych pouze tvrdý přechod mezi veršem třetím a čtvrtým (chléb, který.... v něm cítím­ .. .). Zmínil jsem se již dříve, že mám některé­ výtky proti knize Dvořákové, více rázu formálního, které však obyčejnému čtenáři vaditi nebudou Přál bych si totiž přesnější roztřídění v knize, něco, co výtečně­ umí v každé sbírce své provésti J. Vrchlický : soustavu jakousi, vnitrní stavbu celé knihy, která potom, byt i zdánlivě i

Chrám byl slavnostně vyzdoben. Celá srdečné přivítání, a pozdvihoval ruce, že- Illuminace byla dobrovolná a přece vše* pravá lod od kaple „del Sacramento“ až ke hnaje kolemstojící. Nadšení se neumenšo- obecná, ba velikolepější než roku předešlého, kapli „della Pietà“ byla uzavřena záclonami válo, potlesk se obnovoval a mnohé oko Všechny ulice osvětleny s velikou péčí a z červeného damašku. Od této poslední zvlhlo; tak to trvalo po celou čtvrt hodiny, vkusem, v některých domech nebylo okénka kaple až к oltáři papežskému, který jest a zástup se utišil teprve, když průvod do-: několika lampióny neosvětleného; dle toho uprostřed basiliky pod kopulí, dvojitým zá- del ku stupním oltáře. j se mohlo souditi na smýšlení majitelů, bradlim vyhrazena prostora pro průvod. Mše sv. započala ve tři čtvrtě na 10. jsou-li horlivými katolíky aneb jen katolíky. Socha sv. Petra na pravé straně v hlavní hod., při čemž přisluhovali dva biskupové. Uluminaco se vyjímala velmi krásné v dlou- lodi oděna v plášť velekněžský barvy čer- Oči všech obráceny byly na ctihodnou po- hých a přímých ulicích, jako ku př. Via vené s tiarou drahocennou na hlavě. U pro? stavu sv. Otce, který jsa 51 let biskupem, | Sistina ; rozumí se, že veliký podíl na tom střed a po stranách absidy byly zhotoveny obětoval tu oběť nekrvavou, na vyprošení měly kostely, kde neopomenuto žádného mí- tribuny, jiné po stranách a naproti papež, míru církvi a světu. Na počátku mše svaté stedka vhodného ku připevnění lampiónu, oltáři pro zvláště pozvané, pro rodinu Pecci, spustil sbor zpěváků o 100 hlasech „ Jubi- z níž sv. Otec pochází pro vyslance, pro late Deo omnísterra“ ; vznešenost zpěvu se velmistra řádu maltézského, a jiné světské podivuhodné spojovala s významností slav- i duchovní hodnostáře. Slavnosti přítomen nosti. Nejdojemnější okamžik nastal pro byl i msgr. Kneipp ; tribuny ověšeny koberci shromážděné, když Velekněz pozdvihova z červeného damašku a zlata, čestná stráž Oběť míru a lásky ; ctihodná postava ná-

a četníci papežští udržovali pořádek ve chrámu ; na rozličných mistech ustanoveny pomocné stanice, kdež během slavnosti několika­ osobám — po většiné paním — poskytnuta­ pomoc. O 8 hod. ohromná basilika již byla naplněna věřícími, místa na tribunách­ i na všech balkonech obsazena, a přece stále ještě lidí přibývalo, což lze snadno vysvěthti : byla to slavnost lásky, a synové si dali dostaveníčko, aby oslavili svého vzne šeného Otce, kterého mají na zemi. O 9. hod. sestoupil sv. Otec ze soukro mých pokojů do kaple „del Sacramento“, kdež před Nejsvétější Svátostí pokleknuv, činil přípravu ku mši svaté ; po čtvrt hodině­ odebral se odtud do kaple „delia Pietà“ nazvané tak dle sochy Panny Marie držící na klíně mrtvé tělo svého Syna ; tam před oltářem na kredenci rozloženy posvátné oděvy mešní, do kterých se sv. Otec s po mocí dvou kardinálů oblékl ; obdiv vzbuzoval­ nádherný ornát darovaný r. 1888 za příčinou kněžsk. jubilea a drahocenná mitra darovaná loni к bisk, jubileu od šlechtické gardy. O půl 10. hod. započal průvod z kaple „della Pietà* ku papež.ekému oltáři. Napřed kráčela četa Švýcarů malebné oděných, za těmi tělesná stráž papežská, kaplani s mi trou a tiarou, pap. komoří, kříž, sborkardi nálů v purpuru, mezi nimi i kardinál Galimberti,­ ceremonáři ; za těmi nesen svátý Otec na přenosném stolci mezi dvěma veh- cými vějíři; průvod zakončen druhou četou Švýcarů s obnaženou zbraní, tělesnou stráží a gardou šlechtickou. Jakmile objevil se sv Otec zavzněla hudba umístěná nad hlavním vchodem ; ale zvuky její ihned byly přehlušeny­ hlomozem shromážděných a hlasitým jrovoláváním : „Ať žije papež-král“, „Ať žije naděje Italie“, které se jako elektrická jiskra rozšířilo po celé prostoře basiliky ; hlasy české bylo slyšet i. Dámy, které neměly sily ku provolávání, vlály bí lými šátky Sv. Otec živě pohnut s tváří usměvavou děkoval svým věrným za tak

mnohdy, přece jako celek čtenáři se jeví. knize Dvořákové jdou básně za sebou často bez jakéhokoli pojítka Tím více překvapují­ poslední ostré, realisticky zabarvené skladby, které se mi nezdají dobře přiléhali celku, jsouce jiného ducha, jiného umění neodpovídají všude titulu knihy. Ale jsou věci jediné svého druhu v naší poesii. Upozorňuji na těžkou sice (jako vůbec skladby Dvořákovi většinou jsou těžké n e ) r o zábavu, ale pro meditaci psané!), ale neobyčejnou báseň Žebř­ a č к a. Básníku jistě tanul na mysli rříž na mostě Karlově v Praze. Kříž prázdný pod ním Pieta. U toho kříže stojí že iračka tisknoucí dítě své ve svá ramena, íolem jdou lidé — bez citu, lhostejně, lásník výtečně praví : lid mrtvý jdete kol, ti ide jiou i i v í. Ta lhostejnost davu básníka kruší. Sám [àmen mluví slovy : O vos omnes, qui.. ., ale zde není soucitu, аш ukrutnosti, která

by lepší byla než ta trpící bídě. Mnohého snad smělost slov >ude překvapovali, ale velkost básni té ne upře nikdo. Podobně o velikém soucitu básníkovu к trpící chudině svědčí hořká báseň D é- dici Kristovi a Žalm chudých. Mohutná jako spuštěný plný stroj varhan burácejících do bouře světa je poslední číslo knihy V è к XIX. — Jak kdy« Dante a bledým dřsem ? tváři hledím apráb ým okem v pekla bred, v «rdoe lidatva ehm, kde vie se iváh, a moo nemám Ho’ jim : ivětlo bod I

městka Kristova s očima obrácenýma na Nejsv. Svátost jest zvláštní zjev. Každé koleno se ohýbá, aby uctilo svého Spasitele, a oko' leskne se slzami radosti vniterné ; a srdce naše naplněno láskou к Bohu a Jeho náměstku. A uprostřed tohoto dojmu, za nastalého ticha jen tu a tam vzdechy pře rývaného zavzněly s hůry z kuple souzvuky stříbrných trub provozujíce „posvátnou harmonii“,­ která nás uchvacovala nejinak, než sbor andělů. Zajisté nebe spojeno bylo se zemí, v nebi větší radost než naše na zemi, v nebi přijata Oběť, kterou přinášel nej- vyšší kněz na zemi. Ne méně kouzelně účinkoval­ sbor „O salutaris Hostia“ po pozdvi- hcvání Po mši sv. sv. Otec odříkával modlitby a poděkování, při čemž sbor pěl „Oremus pro Pontifice“. Potom jeho Svatost přijav olášt velekněžský a maje po boku dva kar dinály zanotoval u stupňů oltáře „Te Deum“­ ; v hymnu pokračoval sbor zpěváků s věřícími, 60 000 hlasů děkovalo Bohu, že tak dlouho zachovali ráčil církvi Nejvyššího kněze, a díky vzdávalo zároveň za šťastné zakončení jubilea Po „Te Deum“ sv. Otec znova vystoupil­ na trůn přenosný a v tiare pod baldachýnem­ v témž pořádka jako dříve nesen byl zpět. Před oltářem se průvod zastavil, sv. Otec povstal a požehnal svým synům přítomným i rozptýleným po celém světě. Assistující kardinálové přečetli Breve pa pežovo, kterým byly uděleny všem přítomným odpustky. Hued ozval se ze všech stran ohlušující potlesk, který provázel sv. Otce, dokud nezmizel v kapli „della Pietà“. Po obřadech o půl 12. hodině množství­ se vyhrnulo jako veletok na náměstí, skytajíc překvapující pohled, ani za hodinu nebyl ještě dóm vyprázdněný. Večer všichni věrní katolíci ozdobili svá okna lampióny, dávajíce tím na jevo svou synovskou náklonnost к milovanému Otci. Tento den počítáme к nej krásnějším, které jsme v Římě prožili

Vlny kalné, těžké pře« mě éenen, ■ chechtem táhnou v šklebný vír mě níž : Bole, jdn-li v zem já zatracenou, ať jsem jiným «topném v blaha říš 1 — Tak končí kniha. Smělými slovy, skoro nich příliš mnoho stesku a pessimismu, ale verš poslední okazuje lásku básníkovu к těm bloudícím, hynoucím, ukazuje srdce soucitné, obětavé, srdce kněze 1 Také poesie, jako je Sursum corda, lépe řečeno některá její čísla, jsme dosud neměli. Je to dosud nejvyšáí bod, kam inspirace­ básníka katolického u nás dovedla. Važme si té knihy. Já ji nechtěl zde oceňovat,­ pouze na ni upozornit, čekal jsem dlouho, zda někdo povolanější sam se o ní nezmíní, a když se tak dosud nestalo, učinil­ jsem tak sám dle svého dobrého svédomí. — К tomuto referátu připojuji na místň tomto několik velmi vhodných gloss. Delší dobu stál jsem mimo „Vlasť“. Svého času

tak ku př. věže basiliky Santa Maria Maggiore,­ St. Trinità dei Monti byly obtíženy nesčíslnými světly, které v temnu nočním označovaly obrysy bání ; zdálo se, že Řím chce počtem svých světel vyrovnali se počtu hvězdiček na nebi. Nejvíce přivábeno diváků na náměstí sv Petra ; průčelí basiliky (ponejprv­ po roku 1870) sloupení kolem náměstí­ a ulice ústící do náměstí (Borgo nuovo) plynuly v moři světel Ve zmíněné ulici se připravovalo ještě něco přece neobyčejného: úderem sedmé hodiny večerní v jednom okamžiku­ bylo viděti všechny krámy i se zástupy­ ozářené přemnohými ohni bengálskými rozličných barev, které vzbuzovaly kouzelný a nevyslovitelný dojem na diváka, a to nejen­ na cizince, nýbrž i na občany. Tak skončeno jubileum 501etého biskupování­ našeho mocného, slavně panujícího Lva, tak oslavuje katolický Řím svého pa- peže-krále ! Oremus pro Pontifice nostro Leone.“

Sjezd katolických učenců v Bruselu. Věda katolíků víře své věrných, jejímuž názvu „věda katolická* často nesprávně se rozumí, má za našich dnů dvojí úkol : aby totiž na vědeckém zkoumání naší doby v každém směru účast brala a tak zlomila předsudek, že víra katolická jest s vědou nespojitelna, pak aby vyvrátila námitky, které se proti učením a zřízením církve vyskytují.­ Kdežto úloha druhá náleží hlavně apo- logetice a vědám profánním, obora jejího se dotýkajícím, náleží prvnější všem oborům vědění lidského, v nichž věrní katolíci mají zástupce své. Vzmáhání se nevěry v kruzích vědeckých­ mnohých zemí jest pro veliké massy věřícího lidu a zvláště pro mládež studující neustálým pohoršením, jest to takořka stálé vyznáni vystrojené vážnosti velké védy, abychom­ víru zahodili. Vůči tomuto pohoršení nastává katolické­ vědě již tím, že trvá, povinnost, aby se proti němu opřela, dokazujíc světu skutky, že člověk může býti vědecky vzdělán a zároveň­ katolicky věřícím. Tomuto úkolu pak může tím více vyhověli,­ čím intensivněji a důkladněji jest vy-

mrtvá lhostejnost chtěl jsem s prátely svými literáty zařídili

katolický list hlavně umění a poesii věnovaný.­ Tedy list jiného programu než je list „Vlast“. Měl jsem spolupracovníků mnoho mezi katolickými spisovateli i mezi laiky vlastními. Dnes jsem se rozhodl jinak. Jak čtenář ví, vstoupil jsem do družstva Vlasti.! Na široké půdě tohoto spolku, který má mnoho členů, prostředků i nadšení a který ponenáhlu obejimá veškeré naše kněžstvo, bude dosti místa pro myšlénku moji, která mi dávno a dávno již leží na srdci : zalo- {žiti spolek kMolických spisovatelů, hlavně básníků. Český Felibrige po způsobu

provenijalských a katalaoakých básníků katolických.­ Družstvo Vlast při valné hromadě­ povolilo a dalo 300 zl. pro první rok к disposici. Katoličtí básníci češti ! My musíme se sdružit a spojit ku plodné práci, к pilnému studiu') za týmž heslem a cílem. A všickni; ať ve Vlasti nebo mimo Vlast. V literárním odboru družstva Vlasti všichni budete vítáni. Je třebs, abychom se poznali, pochopili, uvědomili se o svých pracích,­ poradili se pro budoucnost, co a jak studovali máme, neboť bez práce nedosáhneme­ ničeho. Na tomto místě dávám к tomu první veřejný impuls, první výstřel, který nechať se rozlehne široko daleko. Přál bych si a prosím o to všecky starší osvědčené­ naše síly i všecky mladé síly a talenty, pokud jsem s nimi si ještě nedopisoval, aby mi nyní psali a řekli otevřeně svůj úsudek. Váickni ! My se musíme předem znáti, musíme­ jako felíbrové provenfalští býti jedna rodina, bratři mezi sebou. Mám v úmyslu navrhnouti vám sjezd letos o prázdninách a sice na svatyni české u Rodičky Boží na Svaté Hoře u Příbrami. Ne bez příčiny navrhuji místo toto. Katalooátí básníci, jejichž heslo jest „Patria, Fides, Amor!“ sjíždívaji se v národní svatyni ka- talanské na Montserratě u zázračné sochy *) Překlad „S n * * v. Jana“ vyjde br*y ve „Sborniku české akademie. Slibaji «i od toho pře- kDda moobo. Zde badou miti básníci katoličtí veli- kolepý vzor poesie nové, neinámé. Zde bnde notno studovali ! A tuším, le toto stadium ponese vsácné ovoce !