#1
alto_textblock
#1
Číslo 63.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 6. března 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Rodakce, administracea
expedice
Praha, Pětrossova ulice.
číslo 200 II.
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Nezapečeténéreklamace
jsou porta prosty.
lnserty účtujeme levně
a při častějeí inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šestí
hodině ranní.
V pondělí a po svátk
vždy po dvanácté ho
dině polední.
Jednotlivé číslo za
Telefon redakce č. 1126.
#5
alto_textblock
#5
NAIULKÉ
#7
alto_textblock
#7
Předplatné
pr
Prahu
s donáškou do
domu
2.80
čtvruletné . ..
8.40
celoročně . . ..
K 33.60
Pro tuzemsko
postou:
měsíčně . . .. ..
3.—
čtyrtletně . . . K 8.—
celoročně. . .. K 36.—
Předplatné do cizozem-
eka: Němocka a Srbska:
čtertletné ... K 12.—
celoročně. . . . K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
ie, Anglie a Ruska:
čtvrtletně . .. K 13.20.
celoročně . .. K 52.80.
Telefon redakce č. 1126.
#8
alto_textblock
#8
měsíčně . . . ..
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází v 6 hodin 36 minut ráno.
Slunce zapadá v 5 hodin 48 minut odpol.
#10
alto_textblock
#10
Úterý:
#11
alto_textblock
#11
Sv. Bedřich, opat. — Sv. Koleta.
#12
alto_textblock
#12
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Jana Nep. na Skalce od 2.—6. března.
#13
alto_textblock
#13
Lev XIII Vítězitel,
#14
alto_textblock
#14
V Praze, 5. března.
Papež Vítězitel. V přívlastku tomto lze
zahrnouti cinnost jeho, jež beze všeho přehánění a
chvalořečení, jest epochální.
Nic by nebylo nemístnější, jako dythiramby na
Lva XIII., když při každém kroku zanechává po
sobě stopy lva.
Žijeme v době církvi nepřátelské a přece po
celém světě z úst přátel i nepřátel církve ozývá
se jednomyslná chvála a nejupřímnější úcta k ny-
nějšímu papeži.
Když se dne 2. března 1810 papežskému plu-
kovníku ve výslužbě narodil čtvrtý syn, jemuž na
křtu sv. dáno jméno Joachim, nalézal se Pius VII.
ve vyhnanství v Savonně; stolec papežský byl
osiřelý.
O svém císařském dnu 1810 pravil Napoleon
k zákonodárnému sboru: podmanil jsem celý díl
světa, a římský stát, nadání to fraucouzských cí-
sařů francouzských, jsem opět ku Francii připojil.
Bývalý papežský plukovník nenáviděl fran-
couzského panství, proto jeho synové nesměli vě-
novati se vojenské kariéře, nýbrž měli sloužiti
církvi. Roku 1815 zasedal papež opět na Petrově
stolci a vydobytel světa po ztracené bitvě u Wa-
terloo byl zavežen jako vězeň na osamělou skálu
v moři.
Dva měsíce po svém vysvěcení na kněžství,
sotva 28 roků stár, byl jakožto papežský legát
poslán do Beneventu. Již zde osvědčil se jako
mladé lvíče. V době krátké podařilo se mu lu-
piěství vyhubiti, pořádek v úřadech a klid mezi
lidem obnoviti zlepšením sociálních poměrů. Jeho
bystré oko poznalo, že především zvýšením po-
všechného blahobytu zlepší se též veřejná bezpeč-
nost. Kde mohl, mírnil přímé daně, stavěl silnice
a potíral zahnízděnou korrupci v úřadech. Tytéž
vlastnosti brzy na to osvědčil jako delegát ve Špo-
letě a v Perugii. Právě se zanášel velikými plány
k povznešení vzdělanosti hmotné i duševní, když
byl poslán jako papežský nuncius do Bruselu, te-
hdejšího to hlavního sídla evropské diplomacie za
vlády Leopolda I. Ve světě tomto žil pouze
tři roky, ale vydobyl si chválu, velikého politi-
ckého talentu, zasluhujícího obdivu: tak jej pojme-
noval král Leopold, avšak Ratazzi nazval ho tuhým,
neohebným charakterem při nejpříjemnějších obco-
vacích způsobech.
Po svém odvolání z Bruselu ztrácí se Joachim
#15
alto_textblock
#15
Pecci z diplomatického světa v hodnosti arcibi-
skupa do Perugie, kdež žije v jakémsi zátiší po
32 roky, aby najednou vynořil se na nejvyšší stu-
peň důstojnosti lidské na stolci Petrově — ovšem
ve stáří již 68 let.
Tehdy sám sobě delšího věku netušil a činil
prý svým volitelům výtku, že z něho učinili dru-
hého Hadriána II., jenž zemřel téhož roku po svém
zvolení za papeže. Tehdy otírali se o něho i vtip-
káři, z nichž jeden o něm napsal: Non é Pio,
non é Clemente, — é Leone mai
senza dente — není to Pius, ani Kliment, je
to Lev, ale bez zubů.
Lev XIII. nastoupil papežský stolec za po-
měrů pokud možná nejžalostnějších, jež tu podrob-
něji vyličovati není třeba, jsouť všem v živé pa-
měti. Německo, Rusko, Švýcařško všecky styky
s papežstvím přerušily.
Dnes máme před sebou obraz jeho 22leté
činnosti. Lev XIII. byl prvním papežem bez svět-
ského království a i přes to stojí dnes na papež-
ském stolci výše, nežli všichni, čili mnozí z jeho
předchůdců. V jakém to žalostném stavu nalézá
se dnes sjednocená Italie vedle papežství? Schází
ji na všem, v prvé řadě scházejí ji státníci, schá-
zejí ji peníze, sláva a moc, schází slovem všecko.
Ze všech koutů zeje úpadek při svrchovaně rozry-
tých sociálních poměrech. Panama šklebí se na
křeslech ministerských. Kterak vysoko nad Quiri-
nálem stojí dnes Vatikán! Kontrastu většího sotva
lze najíti na celém světě.
A rozhleďme se z Říma do šírého světa, ze
všech konců ozývají se jen vrumy va
Všecky jeho encykliky dýší ze sebe snahu
dokazovati, za co všecko svět má katolické církvi
děkovati, především svou hmotnou a duševní vzdě-
lanost; dokazovaly, že katolická církev nikdy ne-
přítelkyní vzdělanosti nebyla.
Jeho encyklika o sociální otázce zůstane věko-
památným jeho slovem, jímž boháče a mocné to-
hoto světa k plnění jejich povinností k dělnictvu
výstražně vyzývá.
Arcibiskup Ireland, republikán to od hlavy
až k patě, řadí Lva XIII. k největším papežům
církve, jehož zásluhou je, že v Americe tak zvaný
antiklerikalismus ztrácí se vždy více.
V Rusku pronásledování katolíků skoro na
dobro přestalo a na Východě jeví se hnutí po
po spojení s Římem. V Německu dobývají si ka-
tolíci vlivu vždy většího na zákonodárství. Po
všem světě lze viděti stopy kročejů lva tohoto.
#16
alto_textblock
#16
V Egyptě a jižněji ještě povznáší z libyjských
pouští jako zasypanou koptickou církev a vdechá
jí nový život.
V Severních státech amerických před 100
lety bylo jen 30.000 katolíků, dnes jich je tam 13
milionů. Ve Francii jest především jeho péčí, aby
katolíci smířili se s republikánskou formou, a aby
tím uvarováno bylo konfliktu následků přímo ne-
dozírných. Po hříchu, že tam právě jeden i druhý
biskup nechce intencím Lva XIII. rozuměti a že
jeden i druhý dosti nevčasně extemporuje. Slovem,
Lev XIII. slaví triumfy po širém světě. Lev XIII.
není papežem bojovným a přece čili právě proto
vítězí nad celým světem. Kéž by okolnost tato
všudež mezi kněžstvem nalézala patřičného poroz-
umění! Lev XIII. stojí tu na rozhraní věků jako
velikán, jemuž svět bezděčně se koří.
Hospodine, zachovejž ho!
#17
alto_textblock
#17
Zprávy politické.
#18
alto_textblock
#18
V Praze, 5 března.
K situaci. Volba prvního místopředsedy
sněmovny poslanecké ovládá pořád ještě všelikou
naši vnitřní politiku. Volba konána bude sice již
ve středu, ale způsob, kterak jednotlivé sněmovní
strany budou si při ní počínati, ustanoven dosud
není. Přes to napovídají vídeňské levičácké listy,
že nelze pochybovati o zvolení posl. Pradeho, jejž
v první řadě kandiduje německá lidová strana,
s ní pak téměř všecky ostatní strany německého
souručenství. Že německá menšina sněmovní nemá
když na křesle předsedy sedí také Němec, jest
jisto. Nesvědčí tudíž o žádné nesmířlivosti, když
kluby český a jihoslovanský prohlásily, že nebudou
voliti posl. Pradeho, nýbrž že dají své hlasy slo-
vanskému kandidátu, kterýmž bude nejspíše po-
slanec dr. Žáček. Dnes sestoupí se ještě jednou
výkonný výbor pravice, aby učinil o celé záleži-
tosti konečné platné rozhodnutí. Ve středu před
volbou sejdou se za stejným účelem všecky kluby
sněmovny poslanecké.
Pracovní program říšské rady vytčen
jest pro nejbližší dobu dle zpráv listů vídeňských
takto: Nejdříve konána bude debata o pilném ná-
vrhu, aby ministerstvo Wittkovo bylo dáno v ob-
žalobu. Zahájena bůde již ve středu, a protože
sami navrhovatelé neberou této záležitosti příliš
vážně, skončena bude podle vší pravděpodobnosti
velmi brzy. Hned potom stanou se předmětem
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
BABIČK A.
Obrazy venkovského života od Boženy Němcové. Pro jeviště
o 3 odděleních a dohře upravil Adolf Wenig. Hudbu složil
A. Vojtěch Horák.
#21
alto_textblock
#21
(Poprvé v Národním divadle dne 3. března 1900.)
#22
alto_textblock
#22
—er. Kdo z nás by neznal rozkošný obraz Bo-
ženy Němcové s tou milou postavou babičky, která
zasvětila celý svůj život modlitbě, práci a dobrým
skutkům? Již její zjev sálá teplem dobroty, její
slovo moudrou zkušeností života pevně zakotvené
u víře.
Jest to zajisté odvážno postavu, kterou snad každý
zná, každý ji vidí v onom prostředí útulného údolíčka,
stínu stromů kolem Starého bělidla, mezi tou bujnou
drobotinou, kterým jest babička sice zjevem z jiného
světa, ale při tom tak blízkým a milým. Dramatická
osnova toho nevyhnutelně žádá, aby tak mnohá cha-
rakteristická drobnůstka, tak mnohý důležitý detail
odpadl, byl vynechán k vůli celistvosti obrazu, čímž
se stává kolorit trochu mlhavým a neurčitým.
To přihodilo se také libretistovi p. A. Wenigovi.
Babička jest sice hlavní osobou, ale nikoliv hlavní
pákou děje, neboť to co ona činí, děje se tajně a
my se o tom dovídáme teprve později, když už vše
je hotovo. Víme to sice již ze čteni, ale z jeviště se
toho nedovíme.
Libreto hledí zachovati co nejpečlivěji děj Bož.
Němcové, dovede také nalézti vhodné pointy ku za-
#23
alto_textblock
#23
končení jednotlivých obrazů, ale přece jen »Babička«
ztrácí mnoho na svéráznosti, stává se podle našeho
zdání přece jen osobou vedlejší, jak ve své skromnosti
sama říká, v tom přívalu všech těch ostatních osob,
které přece na jevišti něco dělají, kdežto babička jen
chodí a pečlivě hlídá dítky.
Jsme přesvědčeni o dobré vůli a pietě autorově,
je patrna na každém slově, každé scéně, ale přece
ta »Babička« Boženy Němcové je teplejší, než ta
na jevišti.
Nechceme sice vypravovati celý děj; vždyť jest
všeobecně znám, zná ho dospělý i jinoch. Ale jen
k vůli úplnosti jmenujeme tu obrazy, z nichž no-
vinka sestává. První nás uvádí do Starého Bělidla,
kde poznáváme babičku, pana otce, kontessu, kněžnu,
myslivce; všichni se zastaví u babičky. Kristla a Míla
stěžují si jí do svého neštěstí. Druhý obraz v lese.
Setkává se tu kontessa s malířem, za bouře zabita
jest pomatená Viktorka bleskem. Třetí obraz uvádí
nás do dvora zámku ratibořského. Jsou obžinky.
Kněžna zasnubuje Hortensii malíři Albertovi a Kristle
dává z vojny vykoupeného Jakuba. V dohře babička
umírá.
K tomuto libretu napsal hudbu mladý skladatel
A. Vojt. Horák, který dodělal se před časem úspěchu
se svou prvotinou »Na večer bílé soboty«. Aktovka
nevyčerpávala arciť síly skladatelovy tolik jako práce
celovečerní. Tehdy byla patrna upřímná snaha, také
talent pro drobnou, subtilní malbu orchestrální, ač-
koliv nedostávalo se někdy dostatečných prostředků
výrazu. Proto zasluhovala práce ta rozhodně povzbu-
#24
alto_textblock
#24
zení. Práce nynější nepřináší však žádného pokroku
v práci hudební. Deklamace, které skladatel užívá,
jest mnohdy jednotvárná tím ustavičným stejnoměr-
ným spádem. Nejšťastnější jest zajisté skladatel, kde
imituje sloh a směr hudby Smetanovy, tam kde har-
monisuje píseň národní a národní tance. Proto nej-
účinnější jest akt třetí se slavností obžinkovou, v níž
případně také nápodobí vesnickou hudbu. Nejméné
působí obraz druhý, kde skladatel zápasí s případným
výrazem tak různorodých živlů, jež v něm jsou slou-
čeny. To zdá se nám pak největším nedostatkem
skladatelovým, že jest příliš přístupna dojmům cizím,
které vlastní jeho činnost velice ochromují. Mnohý
miniaturní obrázek se zamlouvá, ale skladatel ihned
myšlénku opouští a přidržuje se nevé. Tím jeví se
nám práce jako mosaika, někdy trochu mlhavá u vý-
razu. Instrumentace také trpí jednotvárností. Celkem
možno říci, že práce prozrazuje mnoho dobré vůle a
neobyčejné piety a píle, které nezdaří se vždy to, po-
čem touží.
Výprava, která věnována tomuto dílu, jest v pravdě
nádherná a kabinetním kouskem scenerie. Jest to
potěšitelno, ale nebylo by možno aspoň polovici aneb
dvě třetiny této píle věnovati operám Smetanovým?
To by byl skutek nejen záslužný, ale přímo jest to
povinností Nár. divadla. Doposud máme vypraveny
jen dvě Smetanovy opery.
Všichni spoluúčinkující přičiňovali se a podali
velmi pěkné charakteristické výkony.
Tolik prozatím; vrátíme se k dílu i provedení
ještě jednou.