#1
alto_textblock
#1
Národní jednotě severočeské.
Praha. Hosté »u Fleků« věnují haléřovou
K 60.—
sbírku.
K tomu z č. 274. odp. ze dne 5. října 1901 K 13.540 91
#2
alto_textblock
#2
V celku odevzdáno K 13.600.91
#3
alto_textblock
#3
Na Husův fond.
Hlinsko. Občanská záložna .
. . . K 20.—
K tomu z čís. 261. odpol. z 21. září 1901 K 14.344.39
#4
alto_textblock
#4
V celku odevzdáno K 14.364.39
#5
alto_textblock
#5
Českoslovanské jednotě v Praze
#6
alto_textblock
#6
Hlinsko. Občanská záložna . . . . . . K 10.—
K tomu z č. 290. odp. ze dne 20. října 1900 K 536.—
#7
alto_textblock
#7
V celku odevzdáno K 546.—
#8
alto_textblock
#8
Akademickému spolku „Radhošť“.
Hlinsko. Občanská záložna
. K 10.—
K tomu z č. 115. odp. ze dne 27. dubna. 1901 K 992.40
#9
alto_textblock
#9
V celku odevzdáno K 1002.40
#10
alto_textblock
#10
Spolku „Ochrana“ zanedbaných
a opuštěných dívek v Praze.
#11
alto_textblock
#11
Hořice. Růžena a Marie Paulusovy věnují
na uctění památky pí. Anny Soukalové
místo věnce na rakev
. K 4.—
K tomu z č. 14. odp. ze 14. ledna 1901 K 246.26
#12
alto_textblock
#12
V celku odevzdáno K 250.26
#13
alto_textblock
#13
mučedník. — Číňané a jejich císařovna. — Člověk
miní... — Dojmy z Paříže. — Dojmy z venkova.
— Do Skoplje. — Do školy. — Dvě podobizny. —
Emanuele d'Astorga. — Epigramy od Danka. —
»Feuilleton.« — Haléřové sbírky. — Hladový . . . —
Hodina. — Hořec. — Chudáci. — Chudé osení. —
Chudobinka. — Jak jsem začal. — Jak láska skon-
čit může. — Její vlasy. — Když přišel den. — K no-
vému životu. — K saisoně cestování. — Kulečníková
partie. — Kus tragedie. — Lázeňská historka. —
Lipanská pouť. — Majitel záslužných medaillií. —
Malá tragedie. — Manžel z nouze. — Manželství. —
Marné snění. — Metamorphismus v přírodě i životě.
— Muemotechnika. — Moderní pracovnice. — Mrtvá
láska. — Na Rusi. — Na verandě. — Němý pro-
mluvil. — Nevěsta s padesáti tisíci. — Oběť idealismu.
— Od hranic českopruských. — Odpusť nám naše
viny ... — Otcovrah. — Osud. — Pan Vyšínskýz
Vyšínova. — Pod pohostinným krovem. — Pohádka
o zlém psu. — Poleno. — Pomsta. — Poslední mo-
dlitba. — Pouť u kostelíčka. — Povídka přítele. —
Professor Bosner. — Přijel v sedm hodin. — Přítel.
— Puškinovy talismany. — Rada pro domácnost. —
Rebelant. — Recept, jak možno milovati svou ženu.
— Roger Coněc. — Román. — Romantická noc. —
Rozřešená rovnice. — Rus v Italii. — Sama . . . —
Setkání. — Smrti. — Smutný den. — Společný slo-
vanský jazyk. — Stará Bechulová v nebi. — Sultán
a velmoci. — Svatojanské úvahy. — Třicátého
srpna. — Učitelka. — Umírání. — Upomínka na rok
1866. — Uštědřovatel krásy. — Vdova. — Velko-
závod firmy Smrtihlav a comp. — V mlze. — V Ná-
rodním se smejčí. — Voda. — V posledním oka-
mžení. — V předvečer noci svatojanské. — Vrátil
se. — Vzpomínka. — Z archivu města Kralovic. —
Ze Soluně. — Ze starých památek. — Ze zápisníku
lékařova. — Zimní večer. — Z jarní nálady. — Zz
našich dědin. — Z potulek Šumavou. — Zvěsti. —
Z výletu do Solné Komory. — Z vyšší politiky. —
Ženský rusko-slovanský spolek. — Život. — Žofie.
#14
alto_textblock
#14
(Zasláno.)
#15
alto_textblock
#15
Redakci časopisu »Čas« v Praze.
#16
alto_textblock
#16
K Vaší důvtipné lokálce v čísle 279. ze dne 10.
října t. r. »Také vzdělávací činnost«, odpovídám
takto:
Jest pravdou, že jsem se anekdotářského turnaje
v Roudnici jako mnohými cenami poctěný český
anekdotář na zvláštní pozvání zúčastnil, avšak pod
svým pravým, známým jmenem.
Kdybych měl ale někde vystoupiti dle Vaší vy-
brané mluvy jako »Wohlschläger«, potřeboval bych
nevyhnutelně k tomu dva pacholky, o jichž adresu
obrátil bych se na Vaši slavnou redakci, soudě dle
způsobu psaní Vašeho dopisovatele, že o ně —
(rozuměj adresy) — nebude u Vás nouze.
S veškerou úctou
#17
alto_textblock
#17
Leopold Schläger,
hodinář městský a spol. st. dráhy
na Kladně.
#18
alto_textblock
#18
Král. české zem. divadlo v Praze.
#19
alto_textblock
#19
Národní divadlo.
V sobotu 12. října.
Odpoledne o 1/23. hod
Představení pro studentstvo.
Romeo a Julie.
Tragedie o 5 dějstvích. Anglicky napsal Wiliam
Shakespeare. Nově přeložil J. V. Sládek. Režisér:
Jaroslav Kvapil.
Začátek o 7. hod.
20. hra v předplacení.
4. čtvrtka.
Šelna sedlák.
Komická opera o dvou dějstvích. Složil dr. Ant. Dvořák.
S textem od J. O. Veselého. Dirigent: Moric Anger.
Režisér: Robert Polák.
Po prvním dějství přestávka.
Konec po 9. hodině.
#20
alto_textblock
#20
Invalidnímu fondu Bratrstva řeme-
slníků a živnostníků v Praze.
#21
alto_textblock
#21
Praha. K uctění památky Václava Cmírala
věnuje společnost »Elektrika« v restau-
raci »u Rajtknechtů« na místo věnce . K 20.—
#22
alto_textblock
#22
ve Vidni.
#23
alto_textblock
#23
Spolku „Komenský“
#24
alto_textblock
#24
Kolín. Al. Kollmannova, učitelka, k uctění
památky zesnulého prof. V. Sobka zasílá K 10.—
Vodňany. Společnost shromážděná dne 4.
t. m. večer »u Voskářů« zasílá výsledek
sbírky . . . . . .
#25
alto_textblock
#25
6.—
#26
alto_textblock
#26
Úhrnem K 16.—
K tomu z čís. 274. odp. z 5. října 1901 K 42. 090.68
#27
alto_textblock
#27
V celku odevzdáno K 42.106.68
#28
alto_textblock
#28
Listárna redakce.
Neuveřejníme z různých důvodů tyto nám za-
slané práce, jako články neb feuilletony: Andělova
milenka. — Barbora. — Bouře. —
Českoamerický
#29
alto_textblock
#29
Zemřelí v Praze.
Dne 7. října 1901: Šídlo Václav, syn stříbr
níka, 1 rok, 40.I. Stockova Alžběta, dcera sluhy
31/2 měsíce, 761-I. Singer Ludvík, advokátní úřadník
60 roků, 1416-II. Pokorný Josef, zahradník, 81 rok,
450 III. Trma! Václav, syn soustružníka, 61/2 měsíce,
221-VIII. Bárek Josef, povozník, 76 roků, 390. II.
Burdova Blažena, dcera pekaře, 16 dní, 656- VII.
Skalická Anna, manželka dělníka, 52 roky, 403-VIII.
— Ve všeobecné nemocnici: Matějíčkova
Helena, dcera zedníka, 9 roků. — V josefovské
nemocnici: Vyskočilová Anna, posluhovačka,
65 roků. — U milosrdných bratří: Dušek
Alois, truhlářský pomocník, 42 roky. — U milo-
srdných sester: Kraus Josef, krejčí, 65 roků.
Dne 8. října 1901: Kutheilova Božena, dcera
poštovního assistenta, 18 roků, 151—IV. Šleger Jan,
zednický pomocník, 65 roků, 571—II. Radimský Ano
tonín, soukromník, 67 roků, 519—VII. Šnejdárek Jan
likvidator, 46 roků, 659—II. Pavlíčková Božena,
soukromnice, 40 roků, 1716—II. Patočka Josef, sla-
dovnický pomocník, 56 roků, 588—III. Hellerova
Anna, dcera strojníka, 7 měsíců, 497—VII. Pospíši
Alois, dělník, 37 roků, 652—VII. — Ve všeobec-
né nemocnici: Vosátka Josef, dělník, 15 roků.
— V josefovské nemocnici: Brenner Adolf.
vdovec, 74 roky. — U milosrdných bratří
Brixi Antonín, lampář, 74 roky. Mahler Josef, klo-
boučník, 63 roky.
#30
alto_textblock
#30
Švandovo divadlo na Smíchově.
#31
alto_textblock
#31
V sobotu 12. října.
Začátek o 7. hod.
Cyklus Arrongeův I.
Můj Václav.
Veselohra o 6 obrazech. Přeložil J. Böhm.
Režisér J. Kubík.
Poloviční ceny míst.
#32
alto_textblock
#32
Divadlo, Urania“ na výstavišti v Kr. Oboře.
#33
alto_textblock
#33
Ředitel V. Suk.
#34
alto_textblock
#34
24342
#35
alto_textblock
#35
V sobotu 12. října.
Začátek o 1/28. hod.
Poslední představení v této saisoně národně-
sociálního sdružení v Praze—VII.
Poprvé: Trestanci na Špilberku,
aneb: Myslivec Anton.
Původní obraz ze života o 5 odděl. Dle skutečné
události napsal J. Poláček. Vypravil režisér p. F. Šípek
#36
alto_textblock
#36
Pštěkovo divadlo na Kral. Vinohradech.
Začátek o 3/47. hod.
V sobotu 12. října.
Miláček štěstěny.
24359
Veselohra o 5 jedn. od K. Binote-Přeiferové.
#37
alto_textblock
#37
384
#38
alto_textblock
#38
381
#39
alto_textblock
#39
I zvolal:
»Přísám bůh — toť pěkný skok!«
Dodal pak v bezděčné bázni před deportovaným,
jemuž byl křiklavou křivdu způsobil:
»Tak zoufalý chlapík nelekl by se třeba ani vraždy,
kdyby bylo na něj zhurta doléháno! — Kam uprchl ?«
»Utíkal po ulici Maequarie a přímo k horám. Bylot
právé jen málo lidí na ulici! Pan Mays chtěl ho zadržeti,
ale on ho porazil. Pan Mays řekl: Chlap pádí jak
jelen!«
Frere, obrátiv se, děl:
»Nebude-li do večera polapen, musí býti vypsána
odměna na přistižení jeho. Mimo to měli byste zde po-
staviti zvláštní stráž. Takový útěk jest nakažlivý !«
Řka tak, zaměřil Frere ke kasárnám.
#40
alto_textblock
#40
»Ano, není nic lepšího, než dvojnásobná poutaa
krušná práce, aby sebe vzdornější muž skrotl.«
Když ale nyní — ještě za odpoledne — zvěděl
o překvapující zprávě, že se Ruf Dawes zbavil řetězů
a že za jasného dne vyšplhal se přes vězeňskou zed
a pak, že seběhnuv po ulici Macquarie, nyní nepochybně
již v horách bezpečně skryt jest — Moric Frere strnul
úžasem.
#41
alto_textblock
#41
V pravo, v levo, na východ a západ, celou osadou
trestaneckou zněly poplašné signály a stráže, davše se
velikou silnicí k New Norfolku, hledaly u velkém spěchu
a s horlivostí velikou stopy uprchlíka.
Leč blížila se noc a Dawes byl ještě na svobodě.
Stráž, znavená a zmalomyslnělá, vrátivši se, tvrdila,
že musil se skrýti v některé rokli hor, jež vztyčovaly se
nad městem, a že jej asi hlad donutí, aby sám se opět
vydal.
Nicméně obvyklá poselství rozeslána po celé zemi
a tak podivuhodná byla zařízení, jež byl reformátor Artur
zavedl, že dříve ještě, nežli nastalo poledne příštího dne,
již byla každá pobřežní stanice zpravena o tom, že č. 8942,
odsouzenec to na doživotí, zjednal si neoprávněně svobodu.
#42
alto_textblock
#42
Kapitán Frere, sotva že došel dvora vězeňského,
tázal se:
»Jak se to mohlo jen státi, Jenkinse ?«
Jenkins odvětil:
»Bůh mě trestej, jemnostpane, vím- li to sám dobře!
Byl již za zdí, dříve nežli mohl jsem jen vzkřiknout
»Stůj!« Scott střelil a chybil, pak slyšel jsem, že i druhá
stráž vystřelila, ale chybila také.«
Frere vzkřikl:
»Chybila jej také! Pěkní chlapi jste mi to, vy
všichni. Myslím, že byste netrefili na dvacet kroků ani
do kupy sena! A muž ten byl sotva tři stopy před jícnem
pušký vaší.«
Nešťastný Scott, jenž stál zahloubán a zachmuřen
před prázdnými kruhy železnými, mumlal cosi o tom,
že mu slunce svítilo právě do očí.
»Nevím, jak se to stalo, sire. Byl bych ho musil
jistě trefiti. Ano, myslím si, že jsem ho také skutečně
trefil, když zeď přelezal!«
Ztracen pro život.
#43
alto_textblock
#43
96