Strana 2. Číslo 37

KATOLICKÉ LISTY

Dne 7. února 1902.

Prusích) zavedeno bylo 16 děvčat z Lipska a jiní přijíti mají ze Šumperku u Berlína a z Drážďan. Vy- chovávací ústav ve Velkém Tylici přijal sedm dítek z Vratislavi a vyjednává s provincií saskou a s Ber- línem. Sirotčinec v Kobisavě převzal 8 dítek z Lands- bergu n. V., na spolek pro obecné blaho v Gramt- schen u Toruně 6 dítek ze Charlotenburku a z Llp- ska. Polští katoličtí sirotkové pak se odvážejí do zá) padních krajů německých. Myslím přece, že ubozí sl- rotkové jsou »vzácnější materia!«, než aby se k ta- kovým pokusům hodil! Kancléř Bülow řekl v říš- ském sněmě, že Polákům u nás se nezabraňuje mlu- viti, »jak jim zobák urostl«. Mnezí však myslí jinak. Kdesi šly školní dítky na naučení k sv. zpovědi do sousední dědiny. Učitel je pozoroval, jak po eestě mluvily, »jak jim zobák urostl«, totiž polsky. Učitel zajisté myslíl, že to je těžký hřích — proti 11. při- kázání, které všecka jiná převyšuje — a každé dítě od něho dostalo 9 hotových na živé. Ostatně víme, jak to se slovem říšského kancléře ve skutečnosti vy- padá, příkladů více. Jenom jedno chceme ještě zazna- menati od vlády gdanské. Tato vláda dne 16 srpna 1901 učitele Jerkevice v Salokově sesadíla, protože častěji s osobami, které prý už úplně německy umí (l), rozmlouval polsky. A ministr kultu už ho ani ve vládním okrese kozlinském za učitele nepřipustil. V »Zukunft« píše publicista K Jentsch ostře proti poněmčování Poláků. Závěr článku zní: »Pruská vláda si mohla z Poláků nadě- lati přátele a jich použíti jako trhavého klínu do ho- spodářsky shnilého (oho!) obrovského těla slovanské říše. Mohla dokázati, že umí zacházeti s podobnými národy cizích řečí právě tak moudře, jako Ruskoa Anglie s mimoevrovpskými poddanými. I tato naděje jest ta tam. Poláci byli vehnáni v náruč Ruska. Osud, zdá se, že nás chce v našich ugomských mezí zardousiti. Ti, kdož jsou sluhy tohoto osudu, nazývají se německými vlastenci.« V »Deutsche Revue« želí (!) německý ge- nerál velice stálé hudby míru která prý vyfouká ce- lého válečného ducha () z armády německé. Rovněž není ten dobrý nejmenovaný generál pro smírčí soudy mezi velmocemi, poněvadž jednak se míjí oílem a je- dnak brání »ráznosti v německém vojsku.« Dle něho je člověk snad zrozen pro boj a ne pro práci. Nizozemí. Amsterodamský dopisovatal do »Kölnische Zetung« horší se zle na poslance říš- ského německého sněmu dra. Spahna, protože ne- tvrdil sice, ale pravil, že s ním bylo sděleno, že pruská vláda hleděla svého času působiti na královnu (vladatku?) nebo na vládu nizozemskou v tom smyslu, aby nedovolila Jasuitům, by v Nizozemí směli se usa- zovati. Je to věru — volá dopisovatel — silnou od- vahou, považovati pruskou vládu za schopnu kroku, o jehož bezvýslednosti musila býti ubezpačena již předem! Jako by pruská vláda právě tehdáž byla ne- učinila tak mnoho, čeho byl by nikdo od ní nečekal! Než tato věc nás déle již nezajímá. Daleko zajíma- vější jsou sdělení o nizozemském zákonodárství. Po- ukazuje totiž vzpomenutý dopisovatal na to, že k ústavním ustanovením v Nizozemí patří »v první řadě úplná autonomie rozličných církví«. V pruském mocném Německu, u »prvního národa na světě« spa- třujeme tedy státní »církevní moc« a co nejmožnější obmezování církví, především ovšem církve katolické — v malém Hollandsku však úplnou autonomii církví. Která z obou zemí předstihuje tedy druhou? »A pokud se týče připouštění cizinců — pokračuje dopisovatel dále — ustanovuje zákon o cízlncích vý- slovně, že pobytu cizozemců v Hollandsku nesmí býti činěno žádných překážek, pokud mají dosti prostředků k své výživě a pokud neohrožují veřejný pokoja bezpečnost. Protože pak nizozemská vláda neučinila pobytu Jesuitů v zemi ani té nejmenší překážky, podán tím jasný důkaz, že neobávala se od Jesuitův ani toho nejmenšího porušení veřejného pokoje a bez- pečnosti, neb jinými slovy, že nikterak nepovažovala Jesuity za lidi státu nebezpečné. Z německé říše mu- sili však Jesuité odejíti právě proto, že byli prohlá- šeni za osoby státu nebezpečné. Kteréže zákonodárství a kteráže vláda je tedy rozumější a spravedlivější? Franeie. Generální chef námořnictva Bien- almé, jeden z nejlepších důstojníků na moři, vy- stupuje z armády proto, že nemohi se srovnati s ml- nistrem námořnictví, který proslul svým bojem proti všemu křesťanskému. Opakuje se tedy totéž, co v le- tech sedmdesátých udělal generál de Ponis, (pravý vojín Kristův) když nemohl patřiti na znásilňování všeho křesťanského v armádě. Italfe. Italský žurnalista De Csesare napsal do listu »Corriere di Napoli« dlouhý čiánek, ve kterém vyzývá katolíky Italie, aby konečně súčastnili se voleb a poslali své zástupce do italského parlamentu za tím účelem, by zabránili příjetí podaného zákona od so- cialistů na uzákonění rozvodu manžel- ského. Pan Caesare je velmi lstivý a chytrý diplo- mat, ale zmýlil se. Katolíci nesmějí vstoupiti na půdu nynější ústavy Italie, jinak by uznali její platnost a tím současně právní uznání revoluce a zabrání Říma.

V té příčině musí jim zůstati platný příkaz papežské stolice: non expadit. Katolíci nesmějí se súčastniti prací zákonodárných v oné Italii, která povstala re- volucí! Anglie. Rouhavé královské prohlášení při ko- runovaci anglické dosud není odstraněno, ač se všech stran došly zdroující posudky tohoto barbar- ství anglikánského. V poslední době podali protest katolíci z Nového Škotska. Z prohlášení vyjímáme — dle »Tabletu« — »Katolíci Nového Skotska rozhodně protestují proti útoku na jich náboženské nade vše drahé přesvědčení, proti útoku, který se má státi při přísaze nástupníkově. Jeho loyalní kanadští poddaní říše odmítají od sebe urážlivá tvrzení a podklady, které obsahuje přísaha . . . Poněvadž víra naše ka- tolická neumenšuje naši oddanost a nezdržuje nás pro- líti krev za zájmy říše, protestujeme proti každé po- haně každého článku víry naší se strany panovníkovy a žádáme odstranění oné pohany z deklarace králov- ské . . . Žádáme, aby resoluce naše byla doručena státnímu sekretáři kolonií.« — Stalo se totiž, že mi- nistr zadržel už projev katolíků australských, tak že musil kardinál Moran ve veřejné schůzi skutek mini- strův pokárati. Transvaal. K pokusu o mír v jižní Africe oznamuje se z Haagu, že deputace boer ských republík, která tam přibyla, vyslovila se o ob- sahu žluté knihy, která bude vydána v úterý, takto; Se zájmem četli jsme sdělení nizozemské vlády a od- pověď Anglie. Uznáváme dobrou vůli nizozemské vlády, učiniti přítrž neblahé válce a také umíme ji oceniti, jako vážíme si všeho úsilí zjednati takový mír, na jaký domníváme se míti právo. Rozumí se samo se- bou, že jsou žádoucí osobní styky mezi delegáty v Evropě a vládami v Africe. Tvrzení, že delegáti nemají od svých vlád žádných instrukcí a již od března 1900 žádného vlivu více u zástupců v jižní Africe a že při poradách nedbá se jejich hlasu, plyne jen z okolnosti, že pověřovací listiny pocházejí z oné doby. Jest to nepřípadný závěrek, jaký anglická vláda tak často činíla. Nehledíc ku sdělením, doručeným presidentem Krügerem před jeho příjezdem a po něm a občas jinými a se zřetelem k sdělením jiným, uve- řejněným Anglií, stačí, připomeneme-li, že když v čer- venci r. 1901 byla řeč o vyjednávání o mír, vládami jihoafrických republik, tyto vlády dokázaly zřetelně, že v tomto ohledu nechtějí učiniti níc, neotázavše se presidenta Krügera a delegací o radu. Anglická vláda zná notorickou souvislst,v nebo telegrafické jednání sprostředkovala. Od té doby nestalo se nic, co by plné moci delegátů nebo jejich vliv nějak změnilo, nebo mohlo zavdati nejmenší důvod k tvrzení angli- cké vlády. Odmítnutí návrhu nizozemské vlády nás nepřekvapilo. Potvrdilo naši domněnku, již naší spolu- občané v Africe sdílí, že od okamžiku, kdy Anglie vyvolala válku a donutila republiku k beji, anglická politika vždy usilovala o to, aby národ boerský byl vyhlazen a zmařeny byly od počátku všecky snahy, které mohly míti v zápětí mír pro nás čestný; žádná změna se nestala. Co se týče námitky anglické vlády, že cesta delegátů do jižní Afriky a zpět vyžadovala by tři měsíce času, budoucnost nás poučí, musí-li se považovati tato doba za příliš dlouhou na zjednání míru. Znění anglické odpovědi brání delegátům Boerů prositi o volný průchod anebo něco jiného. Zástup- cové Boerů tedy v mír nevěří a poslední projev lorda Salisburyho rovněž není dle toho. Při slavnostní ho- stiné »Junior Constitucional Clubu« měl předseda ministerstva lord Salisbury řeč, v níž podotkl, že Anglie nyní dospěla k takové periodě, ve kteréž bude činěno mnoho návrhů podobných krokům, které pod nikla vláda nizozemská. Zmiňuje sa o tom proto, po- něvadž prý návrhy ty činěny jsou v době, kdy sluší poslouchati více rozumu, nežli srdce. Mnozí rozmilí a výteční lidé přejí si snad, aby Anglie vše oběto- vala za cenu míru, který by přece jenom neměl trvání, leč tito lidé měli by povážiti, že o citových náladách nemůže nyní býti ani řeči. Anglie hledá bezpečnost a s radostí by přijala každé obnovení míru, při němž by práva království byla uznána a bezpečnost říše zajištěna. Tato bezpečnost jest jedinou náhradou, kterou Anglie chce dosáhnouti za všecky ztráty a oběti. Jsou prý ale ještě jiné otázky, jež musejí býti v úvahu vzaty, až bude válka skončena. Udržení anglické posice v Irsku jest nejdůležitější otázkou říše v nynějším okamžiku. Kdyby snahy k tomu směřující jednou selhaly, byla by říše uve- dena do největšího nebezpečí, jež kdy seznala, a to jsou mnohem důležitější otázky, než válka v jižní

A frice.

Zprávy církevní. Jeho Eminencí nejdůst. pan kardinál Skrbenský, kníže arcibískup pražský bude míti dnes ve velechrámu sv. Víta requiem ve vý- roční den úmrtí sv. Otce Pia IX. Na faru v Modletíně u Chotěboře prae- sentoval p. baron dr. Fr. Ladislav Rieger dp. Jana

Holejšovského, rytíře ze Slavětína, jenž byl do té doby vikaristou na Vyšehradě. Osobní. Pan Karel Schuster, c. a k. zkoušený profesor náboženství na c. a k. voj. kadetní škole v Praze, roz. v Bystřici na Moravě, byl dne 6. t. m. o polednách na c. k. německé Ksrlo Ferdinandově universitě prohlášen za doktora bohosloví.

Zprávy denní. * Kde mizí pravá víra, bují pověra. Tato stará zkušenost znova potvrzena jest následující událostí, která se tyto dny odehrála v Berlíně a kte- rou nyní tisk veřejně přetřásá. Na schůzi městského zastupitelstva v Berlíně a na říšské radé německé byl projednán tento případ: Ve veliké sule reálného gy- mnasia Falkova v Berlíně konaly se pravidelné schůze, které měly za účel rozšiřovati mezi žactem léčebnou soustavu metafysickou, kterou vynalezla americká Miss Eddy. Soustava ta spočívá v tom, že nemocný má se ustavičně modliti, aby se uzdravil. Stoupenci této methody jmenují modlení to »vědou křesťanskou«, která jest jen málo vyvolencům přístupnou. Slečna Schönova koná taková cvičení. Když jistý obecní starší prohlásil, že pro příště takové podvody se ne- mají trpěti, že školy mají rozšiřovati pravou vzděla- nost, nikoliv však podporovati šíření pověr, odvětil městský školní rada Voigt, že považuje celou věc za neškodnou! Jsou prý lidé, kteří se tímto modlením uzdravili. Obecní starší dr. Langerhans se vyjádřil, že celá věc jest událostí velmi smutnou. Jestliže se něco podobného děje, jest povinností městské školní rady přesvědčiti se o všem, co se tu děje, a hanebnému tomu podvodu učiniti přítrž. Že se takové škandální pověry šíří na vyšším městském učilišti, z toho padá hana na celé město. Na říšském německém sněmu mluvil o tom hrabě Posadowsky a pravil, ee stát ne- může zabrániti šíření se spiritismu a modlení na uzdra- vení a připojil, že když i jinak vzdělaní lidé na ta- kové podvody jdou, že tu jest marným všechen boj. Snad by se proti tomu daly upotřebiti trestní para- grafy na podvody a nekalé soutěže. — Zde to máme černé na bílém. Ta nevěrecká intelligence, která za- hrauje katolickou církev a katolické kněze potupami nejsprostšího druhu, můžete-li za každého lalka kato- líka, který koná náboženské povinnosti, vrhá se do víru nejhanebnějších pověr! Nuže, páni realisté, po- krokáři a socialisté, odpovězte na to. * Bahno sociálně-demokratické. V dnešní měšťácké společnosti je všecko prohnilé a nebude lépa dříve, pokud nebude sociální demokracii pozůsta- veno společnost uspořádati — takovým asi tonem ne- sou se všecky řeči sociálně-demokratických řečníků, tímže tonem píší také jejich listy. V Norimberku se ale občanům přihodil v poslední době malér, který celou tu stranu vždy ku kritice připravenou, do div- ného světla staví Soc.-dem. zemský poslanec a vy- nikající odborný spolkář Scherm byl ještě se třemi jinými soudruhy z norimberského socialistického spolku vyloučen. Po smrti soc.-dem říšského a zemského poslance Oertela povstala proti norimberskému vedení opposice, vytýkající tomuto vedení, že obč. Oertela vehnalo do náručí smrti tím, že jej o tískárnua prodej novin připravilo. Soudruzi ve vedení strany si ale proti opposici hleděl! pomoci podskokem a podlou lstí. Napsali falešnou zprávu a podepsavše ji jedním z vůdců opposice, zaslali ji svobodomyslnému listu »Fräuk. Kurier«. Tohoto falsifikátu pak užíváno proti opposici. Vyloučení nyní falšovatelé byli tak drzí, že ve veřejných schůzích onu zprávu opposici vytýkali a ze sepsání téže ji vinili. Nyní se ale celá věc vy- klubala a vinníci byli vyloučeni. Opposice tím ovšem dodělala se vítězství. Jeden z její předáků prohlásil ve veřejné schůzi, že kdyby byl něco podobného učinil, vyhledal by si největší kámen, uvázal jej ko- lem svého hrdla a skočil by do moře. Pro stranu, která na nikom poctivý vlas neshledá, je tento pří- pad charakteristický. Státní subvenee pro Prahu. Kdo proti Praze čeho podniká, jsou vždy Némci, kteří vyhlašují toto hlavní město království českého všude za nepří- stupné, nebezpečné, nezdravé. Kdykoliv v Praze se cos stane, Němci rozkřikují do světa a dělají z toho hroznou událost. Na jedné straně domáhají. se Němci toho, aby v Praze bylo vše rovnoprávné, totiž v přední řadě pro ně, na druhé straně hartusí, stane-li se co po právu. Odradli odtud skorem cízince a ve svých listech učinili z Prahy pařeniště všeho možného ; přes to tu zůstali, ač hrozili svým hromadným vystěhová- ním. Ono divně vypadá to němectví v Praze; sloupem zdejších Němců jsou židé a poctivý Němec rád podá Čechu ruku k smíru. Nebýti podvratných německo-židovských živlů zdejších, národnostní smír byl by rázem hotov, neboť venkovské německé plátky byly by německým vedením v Praze umlčeny. Ale kdo jest překážkou dohodnutí se mezi oběma kmeny v staroslavném království českém? Rvanice politické mezi oběma kmeny, oběma škodí na poli národoho- spodářském. Politika zabíjí finance a kdo nemá peněe,