Císlo 23.

„Nový Jihočeský Dělník“.

Strana 5.

Jindřichův Hradec - Počátky. Zklamáni. Dělnictvo u fy. Ign. Solpery v Jindř Hradci vedlo mzdový boj po celých 10 týdnů. Naše organisace autonomní i naše časopisy, zejména „N. Jihočeský Dělník“ přinášel zprávy o průběhu boje a nabádal k vytrvalosti a solidaritě. Hleděli jsme, by dělnictvo z boje tohoto vyšlo jako vítěz,a proto mravní podporu s naší strany mělo zajiště- nou. My vycházíme z toho stanoviska, když děl- nictvo vede boj za větší skývu chleba, že jest mravní povinností dělnictva ostatního stát při něm a pomáhat kde se může, třeba dělnictvo toto bylo mimo organisaci naší, neb v boji takovém form organisace musí rozhodně jiti stranou tam, kde se jedná o vítězství dělnictva. Tak na to pohlížíme my „separatisté“, jak nám přezdívá veškerý tisk centrální. Na základě toho všeho co jsme dříve viděli, doufali jsme pevně, že dělnictvo tento boj provede také zásadně a že do práce se vráti jako vítěz. Bohužel nestalo se tak. Minulý týden byl boj našich krejčí skončen po 10týdním zápasu za následujících podmínek. Jednáno bylo bez zá- stupce svazu a ujednán přídavek 40 K na rok na byt pro dělníka, což se rovná dennímu pří- davku ani celých 11 haléřů denně, neboli 77 hal. týdně. Sluší podotknouti, že firma tento obnos sama určila a žádného písemného ujednání ani závazku není. Vedle toho veškeří stávkokazové v dílně zůstali a požívají zvláštní ochrany zaměst- navatelů a jak nám bylo sděleno, musí ses nimi dělníci dobře snášet!! Vedle toho si firma vymínila, že dva ze stávkujících dělníků do práce nevezme a také nevzala! a dělníci si toto ne- chali líbit a nechali své druhy padnout. Zde se tedy nenechá mluviti o vítězství, spíše možno mluviti o porážce. Za okolností, jaké se nyní vyvíjí a po postavení domu pro dělnictvou Solpery nastanou, pravíme zcela určitě, že více- kráte dělnictvo nebude moci bojovati za upra- vení jejich mezd, ba naopak, jak jsme se do- slechli, jednoho po druhém vysadí ven a tu vidíme, že dělnictvo nebude míti tolik síly, by tomuto šarfmachrovství se mohlo postaviti na odpor a chrániti se před vyhazovem po mno- haleté práci. Když porovnáme boj krejčí v Te- plicích, vedený autonomní organisací, s tímto bojem, vidíme ihned, jak bortí se bajky „Oděv- níka“ a jiných centrálních orgánů o tom, že jen centrální organisace je boje schopna.

Třeboň - Lišov.

reservního fondu a proto jsou v očích inteli- genta, zvěrolékaře p. Hejdy, živlem nebezpeč- ným, s nímž není radno vcházeti v užší styky. Nelze si přece mysliti větší věrolomnosti, dle lo- giky inteligenta zvěrolékaře p. Hejdy a proto svou důstojnost a moc nechal pocítit svému če- ledínu Fr. Blažkovi plnou tíhou tím, že dal je- mu výpověď ze svých milostivých služeb. Ne- bylo by dobře, kdyby zamyslili se nad tím pp. zaměstnavatelé, jak by bylo nejlépe zbavit ten „venkov“ od té „červené“ přítěže? Zde ovšem činíme tu výjimku, že to nepadá na ty, kteří mají zcela jiný pojem o postavení každého jed- notlivého individua v lidské společnosti, než in- teligent zvěrolékař p. Hejda. Myslíme však, že nebude mnoho těch, jenž by šli v intencích p. Hejdy a jsme pevně přesvědčeni, že po letech zmíněný Fr. Blažek vzpomene, že také kdysi stával ve službách zvěrolékaře — inteligenta.

Doporučujeme našim rodinám

Kolínskou cikorku.

Z Nové Vsi. (Náš tatík.) Víte, co je to tatík? To je člověk, který se bohatému při po- hřbu modlí, při pohřbu chudého zůstane doma. Patrně je mu chudák málo vzdělaným, ježto ne- dovede mluviti třemi řečmi jako on. Umí česky, německy a uhersky, neboť sloužil v Uhrách u dragounů, bozi vědí před kolika lety, poněvadž již mu je k šedesáti, a přec to ještě nezapo- mněl. Jmenuje se takto Jan Urbánek, pře- svědčení národního, politického atd. „Čecha katolík“, jak rád o sobě s pýchou tvrdí. S tím češstvím to však nebude míněno upřímně, ježto v neděli 26. května při oblíbeném jeho posilu- jícím truňku, se vyjádřil, kdo posílá děti do české školy, že je osel. A proč? Jako kleriká by si raději podržel své děvče doma při práci, aby mu něco vydělala, vždvť — dle jeho mínění asi — děvče do školy choditi nemusí, beztoho to nebude v životě potřebovat. Co pak je u něho vzdělání? „Nikdo nic neví,“ to on přece musí vědět. On dovede přesvědčiti o tom kaž- dého svou logickou řečí, jako: „Co umějí do- ktoři? Všecko je příroda. V kom je smrt, tomu žádný doktor nepomůže. Když je doktor, ať ho uzdraví! Co by za to bohatí dali. A v kom smrt není, ten doktora nepotřebuje.“ Nebo: „At mi někdo poví, na čem svět stojí. A kdo-mi může dokázati, že je svět koule? To jsou samé hlou- posti.“ Každou neděli má na programu něco ji- ného. Jednou nadává na sociální demokraty, kterým jinak neřekne, než „domakrat“, podruhé na Čechy atď. Program nevyčerpatelný. Nám pozorovatelům je to již nepříjemné, poslouchati tyto moudrosti a radíme p. Urbánkovi, když je Čech a katolík, aby raději neštval české lidi proti sobě, neboť tím hřeší proti svému češstv katolictví

žádných daní neplatiti, aniž nějakých úroků a konati nějaké služebnosti. Učení toto vedlo nutně k rozchodu s církví římskou. I utvořili si svou samostatnou již r. 1420. Ale kommunistické zásady uplatňovány jen krátkou dobu — několik měsíců (v roce 1420) Táboři začali opět říditi se světskými zá- kony, osvojovati si osobní majetek, nekladli od- poru rozdílu stavovskému. Žižkovy listy psány a adresovány jsou: pánům měšťanům, řemeslní- kům, robotězům, hejtmanům, rytířům, panošům. purkmistrům, konšelům, obci panské, rytířské a městské. Žižkův řád z r. 1423 zná tyto rozdíly. Ar. 1437 přijímá již město Tábor od Zikmunda vý- sady. Eneáš Sylvius, jenž byl dvakrát na Táboře r. 1451, o této přeměně píše: „Před časy, ne- bylo na Táboře jmění zvláštního — ale již živí se každý o sobě sám, láska ku blížnímu usty- dla, jeden hýří a druhý mře hladem.“ Dle jiných spisů a dokladů: „Mohli obyvatelé Tábora se svým jměním již v r. 1421 podle vůle nakládati, s jiným dělati smlouvy, statek svůj vyměniti aneb dobrovolně se ho vzdáti, neb i část jeho prodati nebo zastavěti.“ — Nebo: „Umřela- hlava rodiny a zůstaly-li nedospělé děti, mohly tyto samy buď grunt prodati, nebo smlouvu uči- niti podle vlastní vůle své.“ Dále: „Týchž práv jako muži používali, tu i ženy a to vdané i svo- bodné, tudíž mohly s majetkem svým dělati, co libo — což veliký sociální krok v ženské otázce. Ukázka to, jak kommunismus nemá trvalé půdy. Není pro něho posud v lidstvu disposic. Ale někteří Táboři nechtěli ustoupiti od svých prvotních snah a zařízení kommunistické- ho, ba je ještě zostřovali. Ti sluli:

Adamité nebo Naháči.“

Sebe považovali za syny boží a ducha svého za ducha svatého a Krista měli za svého bratra. K jich vzniku dal podnět zvláštní článek, že bůh je vše, cokoliv jest — tedy názor pantheistický, proto, pokud člověk od přírody, od celku všeho- míra — boha — se nedělí, nehřeší. Když tedy člověk pudy přirozenými se nerůzní, ale spo- juje, koná dobře, protože pudy ty jsou božské; kdokoliv však co osvojuje si sobecky, jedná protibožsky. Tyto nauky vedly je k potření ná- boženství — neuznávali specielně boha ani ďábla — a k uskutečnění naprostého kommunismu. Ni- kdo nesměl nic svého míti, vše bylo všem spo- lečné a žen užívali veřejně beze studu a ně- kteří ve svém blouznění jali se choditi i nazí, aby návrat do ráje byl ještě více naznačen. *) Vavřinec z Březové: Kronika husitská. — Jan Příbram: Život kněží Táborských. — Do- brovský: Geschichte der böhm. Tikarrden und Adamiten. — J. Jireček ve spise Rukovět lite- ratury: Húska Martin, příjmím Loquis. — Vedle toho spisy: Rezkův, Svátkův.

Z Veselí n. Luž. V neděli dne 2. května v dopoledních hodinách konány volby delegátů do okr. nemocenské pokladny v Třeboni ve sku- pině II. Volby provedeny v naprostém klidua můžeme směle říci, že místní dělnictvo chápe důležitost této instituce, jelikož zvolení 17 de- legátů bylo jednomyslné a sice 84 hlasy. Zaměstnavatel inteligent. Jak shora sděleno, volby do okr. nem. pokladny v Třeboni pro naši skupinu provedeny ve vzorném pořádku, pokud se sice týče akcí, jež dělnictvu se nevymykají z jeho kompetence. Podotknouti ale sluší, že se strany mnohých pánů zaměstnavatelu, pokud se týče vydávání volebních legitimací, jež jim byly správou pokladny zaslány, nedělo se tak, jak toho potřeba vyžaduje a proto na příště bude se musit představenstvo pokladny postaratio jiný způsob vydávání volebních legitimací. Přes to však kliď nebyl nijak porušen se žádné stra- ny a proto jsme se musili velice diviti tomu. že se najde ještě člověk, jehož mohly naše vol- by rozrušiti do té míry, kde již není možno určit hranici mezi hrubostí a sprosťáctvím.A jelikož jest nám taková figurka velice zajímava a nutno zvěčnit jméno její pro budoucí časy, jelikož nelze předvídat, že i budoucnost bude tak štědrá na podobné exempláře. Žijeme v době- kdy probouzí se lidské vědomí a čím dále tím více nese se snaha porobených, by jim nebyly kladeny překážky při vykonávání svých občan- ských práv. To chápe dnes již kde kdo, jenom ne náš slovutný zvěrolékař p. Jos. Hejda Považte jenom, že čeledín p. zvěrolékaře Hejdy měl tu o dvahu jíti také volit ty zpropadené so- ciální demokraty. Taková sebranka; za dobu osmi roků nastřádala přes dvacet tisíc korun

Sociální poměry Slovanů. Středověk

(Pokračování.)

A sáhneme-li k původním jiným zprávám a pramenům, ještě více se dovídáme o Táborech. Z těchto zpráv jasno je, že Táboři jali se lu- štiti sociální rozpor kommunismem, jakje k tomu vedlo přirozeně písmo sv., jež bylo jim pro jich učení a snahy pilířem. Proto u nich majetek společný a peníze dávali do společné pokladny „kádí“, jež měli v Táboře, v Písku, ve Vodňanech. Peněz těch používalo se k dobru pro všecky. Práce konána opět na účet společný — byla mezi nimi obec řemeslníků, která potřeby řemeslné vyráběla, obec hospodářů atd. Písmo sv. také je nutilo, aby roztřídění rozvrstvení společnosti zavrhli, by byli si bra- třími, by tedy nebylo nejen majetkového rozdílu ale i společenského. Poněvadž manželství není v písmě sv. ni- kterak odůvodněno, zavádělo se společenství žen. Státu neuznávali, vlády rovněž ne, ani pod- danství, ani světských zákonů. Zákon boží byl jim nejvyšším, ten musil býti také hájen. Kázali

Hlídka sociální.

Připravy k novému celnímu tarifu. Z Vídně se sděluje ze dne 29. května: Ministr obchodu ryt. Rössler zaslal výnos obchodně politické ú- středně, ve kterém ji zve k vyšetřování účinků celního tarifu, který jest v platnosti od r. 1906 ohlašuje, že jeho resort provede předběžné práce v nejužším styku s hospodářskými korporacemi. Ministerstvo orby nastoupilo při předběžných pra- cích pro nastávající obchodně politickou kampaň novou cestu, na které doufá dospěti k positivním číselným základům k návrhům, které mají býti u- činěny v oboru zemědělských cel. Pro tento účel má býti totiž použito výsledků zemědělského účet- nictví a na tomto podkladě má býti pokud možno přesně vyšetřena rentabilita jednotlivých zeměděl- ských odvětví výrobních. Aby získán byl dostatečný bohatý materiál, pomýšlí se na zřízení pokud mož- no nejčetnějších účtáren, které mají postupovati podle jednotných zásad, vypracovaných konferenci předsedů nejčelnějších zemědělských korporací. Tuto akci podporuje ministerstvo orby poskytová- ním subvencí oněm zemědělským čelným korpo- racím, které zřídí takové účtárny a projeví ochotu

Ryzí pravda jest, že nejlepší uhli hnědé, smolné a kamenné má Matěj Stěpka, obchod uhlím v Pekárenské ulici 93. — Obchod tento co nejvřeleji doporučujeme P. T. obecenstvu v místě a okolí

o