V> fhi7,i клШ * t* mime pe aedtli • «Titk«. Pŕedpláei •• v adminiatraei wmi alle* àin. llbOK-U. f PraMi «

,-tl.Mkr. Л. !• .

] si 36 kr. S . 76 . 15 . - .

Jednotlivá Mela po 4 kr. Za donáltnl do domo méslčné 10 kr.

^iel« 939.

V Prase, v páteh dne 21. ř4Jna ISSI.

X>OPltrr fraokoTOBé a podepsaaé pMjfms Г • d OklE C • ▼ Oftroml allei {. 1Ш-П. Rukopiedv neTrsdme a nepodepsaaýek nedbáme. REKLAMACE nesspečeténé posýláay badtei netrna- korány. laterity poätáme te aeJlemiJL

Ročnák Ж111.

Sociálni následky dělitelnosti ровешкй. 81. zemskému «němu aa uváženou odpomčuje P. K. (Pokr.) Francouzské milliardy tak mnohému­ pomátly rozum, jenž blahobyt země dle toho měří, mnoho li milliard válečné kontribuce­ případné může platit Štastná země, Mastní sedláci a řemeslníci, kteříž každého roku mají potěšení na 400 milionů franků platit úroků Rotschildům a jiným velmožům na hnrse ! a na proti, jak neštastným se musí cítit sedlák kdes na ostrově tichého moře. že břichopasný státní věřitel každého půlletí и berního úřadu nepraesentuje kupóny к vyplacení­ 1 Právě v tom vězí převrácenost moderního­ hospodářství, jež blahobyt země měří dle množství rent, kteréž musí ročně platit lenochům, zrovna tak, jako by výnosnost oulu měřila se dle množství zahálčivých trubců. Kďo s bursovního lupičství bez práce žije a týje, bude ovsem v žurnálech à la „Neue Presse“ velebiti tu přebohatou zem, kteráž tisíciletou-prací svých občanů tolik si nehospodařila,­ aby mohla nějakou dobu několik tisíc státních věřitelů živiti. 1 naši vlast z tétéž příčiny nazývají drahou perlou v koruně Habsburků, jelikož může poměrně největší daně piatiti Avšak tyto pijavice a raci na těle národa (velebitelé zásad a kumpáni aN. Fr. Presse*) nevědí, neb věděti nechtějí, že země česká po celé tisíciletí své křestanské kultury šetrné, pilně i svědomité­ užívala svéhó fysického i duševního kapitálu, t j. silných páží rolnictva a řemeslnictva, otcovské péče svých panovníků, důmyslu státníků, věhlasu učenců a důvtipu umělců. Tu dobu, v níž národ če. aký za Karla IV. zbožné paměti stál na výši slávy, moci a bohatství, snaží se bursovní lupičové­ a svobodomyslní patokáři koptem svých cadlávých rozumů zastříti, aby lid náš nevěděl,­ 'že povšechný blahobyt vlasti před 400 lety býval větší, než nyní, kdy svět neznal ještě burs a kdy у Čechách nebylo ani jediné spořitelny. V té zlaté době, kdy Církev na vrcholí moci své stojíc úroky bráti zapovídala a kdy české groře místo do záložen, do beček a koček se ukládaly, tehdy bohatý měštěnín nelpěl tak na mamoně, jako nyní, když mu banky platí úroky z úroků, tehdy bez velkého boje házel měšce zlatníků к dobročinným účelům na chrámy, školy a dobročinné ústavy. Postavme dva boháče vedle sebe, z nichžto by jeden směl peníze na úroky ukládati, drahý ale by nesměl, neb jen na velmi skrovné, kterýž z obou hořeti bude více „auri sacra fáme“, и kteréhož mamona bude miti více ceny a kterýž tedy bude dobročinnějším ? Praví se o jednom pražském měštanu, že otce vlasti Karla IV ve svém domě skvěle pohostiv, jemu po jídle mísu zlatníků darem dal. Možná o tomtéž domnívat! se, že kdyby v dnešní úrokové době žil, byl by si dříve prohlédnul zprávy z vídeňské bursy a že by řekl: К čemu teprv darova ? Koupím radéji rentu za 100 zl. nominelní ceny 90 zl. skutečné­ а к tomu ještě 5 úroků —- nebyl bych

blázen? Mohlo liž za světovlády katolického Říma bohatství v rukou několika v tě přímo děsné míře nahromadit! se. jako v dobé naší úrokové? Byl tehdy nijaký Rotschild, třeba jen v miniatuře,11 možný? Tehdy, nechtěl-H boháč mamonu svoji mrtvé v bočkách nechat ležet a před zlodějem starostlivě ehrárit, musel­ s ní zároveň fysicky i duševně pracovat, t. j. musel knpěit, nasel dloahé cesty pe zemi i vodě konat, musel s nehodami živelními i válečnými bojovat). Nyní možná za rok miliony­ i vydélati leže, penze stříháním kn» ponů Dříve kapitál potem lidským ze země vydobytý, protože i rozkaza církevního nenes úroky, musel nutné vraeeti se opět do zemé. nechtél-li mrtvé ležet zústati a vrahy a lupiče­ lákati. musel totiž vraeeti se ku práci rolníka, řemeslníka, kapce a pod,, aby tito za jeho pomocí práce a podniky své rozšiřovali­ a výnosnějšími činili. Však právě tu neúprosná­ smr boháčům kladla meze. aby stromy

na př. milionáři, nakoupivše státních úvěrních úpisů, zakládají si jmění rodinné, kteréž každou­ následující generací к výši úžasné vzrůstá­ Náš moderní úrok snahy socialistů bezděčné­ fedruje. Dokud člověk o žádném úroku nevéděl, musel pracovat!, i tehdy, když i značnější­ jmění si vypracoval, jelikož věděl, že kdyby chtěl pouze z kapitálu žiti, že by toho kapitálu víc a víc ubývalo a že by mu při nejistotě, zdaž déle uebude žít, nežli si sám myslí, v starobě ničeho nezbylo. Nyní vypočte si : Tolik a tolik mám ročně důchodů, nuže,mohu směle po celý ostatní život lenošit.­ Úrok tedy odchováválenóchy ke škodě ostatních pracujících tříd, kteréž v té též míře v pou hé pracující otroky klesají, v jakéž oněch úrokových lenochú'v zemi přibývá. Na této větě nedá se ani písmeny mě« niti. Přirozenou měrou bude každý, kdož přidržuje se moderního hesla; jez a pij, po smrti není rozkoše I — hledéti, aby buď poctivou.­ neb nepoctivou prací vyšinul se na takového úrokového lenocha. Proto i dnes slýcháme nejčastěji : uejlépe jest veliké terno vyhnit, hlavní výhra trefit a žít z úroků. V tom se rozeznává naše doba od dob středověkých,­ že teď možná žít z úroků bez ujmy kapitálů! — což jindy nebývalo. Dnes zámožný statkář, kterýž třeba ani groše nemá dluhů, vezme do ruky křída a počítá: za svůj statek — rozprodám-li ho — stržím 30.000 zlat, kteréž v státních papírech neb ve spořitelně bezpečně uloženy vynesou mi ročni renty 1200 zl. — Nyní dřu se s ro dinon mojí po celý rok a nevynese mi statek ani tolik. Vynášel by ovšem, ale tu přijde jeden rok přílišné sucho, druhý přílišné mokro, třetí mi potluče, čtvrtý stodola vyhoří,­ pátý dobytčí mor mi chlévy vyprázdní a konečné líná a nevěrná čeládka po všechna leta mi přebytky ztráví. Rozprodám- tedy statek a půjdu do města lenošit a tím spíše lenošit, jelikož tam děti své mohu do škol posýlat. Každoročními schodky a vždy novými státními půjčkami musí nutnč i úroků к pia

cení tudíž i lenochů přibývati, kteříž в úroků bez práce žijou : přibývati též otroků, kteříž lenochy ony mozoly svými živiti musí, živiti Ve spůsobu vždy Vyšších daní. Konečně to v také říši musí vždy dospěli tam, že obyvatelstvo sestávali bude hlavně ве dvou tříd : в bohatých lenochů a chudých, pracujících­ otroků. Vrhne-li se ještě, jako dnes ве děje, bohatý lenoch vší těhou na práci otroka a vykořistí-li ji známou svobodnou živností v té míře, že otroku tomu po celo denní práci ani kus suchého chleba a po celoročním­ dření ani kus hadru ku přikrytí nahoty nezbude, pak musí nutně nastali sociální­ převrat, jehož požární červánky na obzoru­ již se jeví. To jest železná kouše quence. Z Vidné, dne 19 října. Dožili jsme se zde nejnověji opět čistého­ židovsko-liberálního kou s к u. Jeden z předních závodů typografických,

jich příliš vysoko к nebesům nerostly. Nyní jenž zabýval se dříve výrobou akcií, priorit

a papírových peněz, poslední dobon ale opatřoval­ eráru ohromné zakázky tiskopisů ku prodeji tabáku, firma L. C. Z a m a r s к i, dostal­ se kupní smlouvou, v sobotu uzavřenou, dp rukou akciového závodu „Steyermühl“ za cenu ovšem nikoliv nepatrnou půl druhého nlílionu zlatých. Když byla „banka pro země rakouské“ nedávno udělala podobný „výnosný obchůdek,“ koupivši od pana Nossaua tarou „Presse* za 360.000 zl., tedy asi za trojná sobnou cenu, již se pan Nossau za závod ten zaplatit aspoň zavázal ; když dále paní Char- lotta - C o h n o v a minulý týden svůj obchod a promessami prodala rovněž za půl druhého milionu pražské „Unionbance“ — nebyla by kápni cena ani malá, ani však příliš nesty datá a nemohl by jí slušný člověk nic vyčítat.­ Nápadnou je však ta nepatrná okolnost, že, jak se zde v kruzích dobře zpravených ujistpje, pp SchepsaPol lak duševní to majitelé „Tagblattu“, při oué koupi, tak mimochodem, „vydělali“ po 300.000 zl. Nepřipadá nám to sice podivné, Že páni „c h efr e d ak t o ři“ „Tagblattu* při nějakém „obchodu“ provisi vydělali ; také tomu se nedivíme ani za mák, že si „chef- redaktoři“ „Tagblattu“ za velké peníze kou pili od Zamarskiho „Deutsche-Zeitung,* s kterouž­ se dost často dostávali do vlasů. Jen to je nám poněkud podivné, že oba ti pánové jsou a sice první předsedou a druhý správním radou kupující akciové společnosti „Steyer- mühle“ — a přece se neostýchali premonti (!) Onu „provisi?!“ U nás křestanů považuje se takový „výdělek“ za něco jiného a nikoli za „provis.* A lidé jako pan Schepsjenž sjezdu žurnalistů ve svém paláci skvělou hostinu­ vystrojil, která ho několik tisíc zlatých stála, měli by dle našeho křestanského náhledu­ od sebe odmítnout! „obchody,* jež upo- mínají je na „pinkl,“ s nímž se před nedávném­ do Vídně byli prišourali. Ovšem praví latinské přísloví : povaha, třeba vidlemi­ vyhozena, opět i opět se vrací... V Pešti, dne 19. října. O poměrn strany katolické kn straně liberální­ v Uhrách málo kdy v časopisech něčeho

•e dočítáme. Příčina tob» slnil bledati v tom, ie snad nikde nepannje v kruzích katolických taková nevilmavost vzhledem ku vzmáhajícíma se živla liberálníma, jako zde. Tanto indiffe- rentismas v kruzích katolických rozmohl se tou měron, te i v domech, kde bychom se toho nejméně nadáli, odebírány jsou zářivé listy liberální. *) V Peiti vycházejí alee dva katolické listy, avíak oba dohromady nemají tolik odběratelů,­ co jediný plátek r&dikálnický. Povím to bez obalo: naše duchovenstvo a obecenstvo katolické nepodporuje­ své časopisectvo ton miroa, jak činí to přívrženci liberalismo. Smntné to poměry, jež zaslnhnjl bezohledného a veřejného pokáráni! Biskupové uherští zvláště si dávají na tom záleželi, „aby nikoho nerozhněvali“, či jinými slovy, aby měli svátý pokoj. Ovšem, mírnmilovnost a snášelivost json krásné ctnosti, kde ale třeba hájili vlastni zájmy proti surovým­ útokům, kde třeba se postavili na obrana Církve a náboženství, tam váni není tak zvaná mírnmilovnost na svém místě! Přtkladův o této přílišné „ m (rumilo vnosti“ moha avésti celou řada Prozatím toto: V jisté uherské diecési přestoupil zámožný jeden obchodník к proto- staoiismu. Brzy na to se ale oběsil. Jeho příbuzní­ přáli si nyní, aby odpadlík a samovrah pobřben byl na hřbitově katolickém, čemuž se ovšem katolický správce dnehovni opřel. Rodina­ nešfastuého odpadlíka nchýlila se s žádosti svoji к biskupovi, kterýž na základě sonblaaa protestantského pastora (!) dovolil, aby samovrah a odpadlík pohřben byl dle ritu katolického. Zdaž není to přílišná ústnpnost a povolnost, jakou bezohledný liberalism nezasluhuje? A jaký dojem acini jednání takové na lid katolický? A co si má myeliti dnehovni správce, proti jehož­ vůli takto bylo rozhodnntó? У situaci velice nepříjemnou uvedeni byli katolíci nherští novým zákonem o manželství. Článek 48. zákona tohoto ustanovuje ku př., že ve sporných věcech mezi manželi různého vyznáni­ náboženského má býti rozhodnuto vedlo ustanoveni oné církve, к niž se ta či ona strana hlásí. A právě tímto zákonem ohrožena jeát institnce katolického manželství ; polygamie vzmáhá se tn vždy vlče. Každého roka možho zaznamenali množství případů, ie katoličtí manželé,­ aby mohli rozejiti se a v nové manželství vstoopiti, přecházejí ku protestantismu. Nejča- stěji činí tak manžel, kdežto manlelka katoličkou­ zůstává a pak ubohá murně svého práva se dovolává. Nynější zákony neposkytnou ji zastání žádného. V Uhřlch json nyní mužové, kteříž od katolicismu přestoupili ku kalvinismu a odtud opět к unitarismn a zároveň s vyznáním­ náboženským měnili i své manželky. Proti toma všema podnikají biskupové příliš málo ; namítá se sice, že by vielibé úsilí ve směru tem bylo marným, doknd v středa samé vlády živel protináboženský jest v převaze. Pak ale nepochopitelnou jest veliká ta ústupnost a povolnost našich konsistoři vzhledem к liberalismu.­ Každá smlonva na světě posuzována a *) Také и ná> v Čechách děje se v ohledu tom vselic- s, o čem až posed jsme mlčeli a. o čemž konečně­ — dHv či později — přece jen veřejně pro- mlnviti musíme! Red.

FEUILLETON. ^Tstd-plarvòi- Námořaký román od W. Clarka Rnsaela. (Pokračováni.) Hlava dvacátá pátá. Na druhé straně ulioe. V jakém stava se Dolly vynaebázela, když ji seznal, o tom netřeba se zmiňovali. Cely Mí' byt v Southbourne sestával tebdáž z je diné světničky a v té obhajovala pomocí jehly nuzný život Byla beze všech peněžitých prostředků­ a při tom měla dítě n prsou. Starý farář Newcome podporoval ji dle možnosti; udílel jí, bez čeho se při skrovných důchodech­ jen poněkud obejiti mohl a učinil jitím způsobem možno, zaplatili nájemné. Ale kn<tné toho bylo jí sebe i Nelly šatili a živiti a práce, které hotovila platily se jí špatně, atao mi seně. Bůh sám ví, jak se jí povedlo, protlouci­ se za oné doby bez dluhů! Když se jí doktor Coaway nabízel, odřekla mu co nej- roxbodněji, nebot srdce její náleželo, jak za to měla, setořelému cheti Potom však zemřel jediný její pHtel. farář Newcome. to jí do-

dak); octla se v nejtrpší bídě a nouzi a tudíž jest, by se švec a krejčí zaplatili

přišlo,1 ie konečné — pro své dítě — pros Mm nezbytného ženicha povolila a jemu ruku к sňatku podala a za ním do Harwichu šla, ale ее srdcem až к puknutí těžkým a s pocitem,­ jako by zlý skutek páchala. vi Nechovala žádné náklonnosti к novému choti. Železná netyhnutotnost dohnala ji к tem« manželství, a měla sobe samu v ošklivosti,­ Že byla tak slabou, tento krok učinili.

O darebném živobytí doktora Conwaye nemela ani tušení, ačkoliv měla tolik bystrozrakú, by shledala, že se mu jistých mravních vlastností­ nedostává, jejichž jsoucnest toliko cititi,­ ale nikoli dokázali lze. Po svatbě se znala, že byl prchlivý, lehkomyslný člověk, zhorka nakvašené mysli, jenž i při sobecké povaze své velikou nedbalost při opatrování svého prospěchu na jevo dával. Šlo to s ním už dolů, když ji za manželku­ pojal. Zvětšené vydaje, vzrostlé mu z jeho oženění, přispíšily jeho úpadek, jenž se podobal kolu, které se na počátku nakloněné dráhy zvolna otáčí a rychlosti nabývá, čím dále se od východišté vzdaluje. Nemocný po nemocným stával se mn nevěrným. Povadli se se svým domácím pánem jemuž byl peníze­ dlužen, a dostal výpověď. Po té přestěhoval­ se do malého bytu, v němž jsme jej nalezli a patřil na ten čas к velikému zástupu­ těch, kteří chovají jedno z největších tajemství společenského živote, — tajemství, bez peněz žiti krov nad hlavou a ani haléře v карее nemíti, e boty i kabát nosili, a n< vládnonti těmi prostředky, jichž zapotřebí

Beze vší pochyby bývá i dobrému člověku­ těžko, zachovali stejnoměrnon jasnou mysl poblízko ženy, která vždy těikomyslně povinnosti tvé koná a samym událostem velkého­ významu a váhy jen poloviční pozornost­ věnuje, která bez pntrže jako zosobněná výčitka chodí a každé životní úlohy s tváří výtýkavého mlčení ее podjímá. U maže, takové lehkovznětlé povahy my­

sli, jako byla Conwayova, muselo se poblízku takové vtělené trudnomyrinosti pořáde chytali,­ a dlužno přiznali, že Dollyoo chování nebylo dokonce podle toho, by ty plameny uhasilo. Její nemluvné a vážné odevzdání se svému osudu nebylo naproti tomuto muži zrovna na svém místě. Statná mužatka sva- lovitých rukou a jizlivého jazyka byla by jej к práci přidržela a neodolatelnou mocí svých, nehtami podporovaných slov, od zamilované hospody vzdálila. D lly, nemévší nikdy vřele srdce к tomuto­ muži, počala jím brzo opovrhovali. Ovšem vyuasnažovala se na počátku svého manželského života odvrátili jej prosbami a jemnou, pvemlouvavou mocí něžných pozorli- vostí od prostopášných mravů, ale v krátce upustila od všelikého podobného snažení. Vždyt viděla patrné, že zůstává bez výsledků! Od té doby mlčívala a jenom někdy učinila lebkou, kárající poznámku o způsobu ieho života, jenž byl zcela dle toho, by rodinu, již v chudobu kleslou, den ode dne do nekonečné­ bídy uvrhl. Podle odporu, jenž lidskon přirozenost zhusta ozoačnje, reptal nad její mlčením, ačkoliv­ si byl předobře vědom, že by jej každý projev její myšlének do vzteku přivedl. CítU te ještě valné pod vládou její krásy býti a byl na lásku její žehrav, která, jakož věděl, jen к toma maži se klonila, jejž oba za mrtvého měli Že její náklonnost jen tomuto náleží, doznal jednou, když ji slyšel e dítětem­ se modlili. Tu zaslechl, že na modlitbách toliko jméno Johna vyslovovala а к němá

hlasité volala, by dacha jeho sa svědka svých strastí brala, které ji dohnaly к skutku, pro nějž se musela nenáviděli. A když jedenkráte mírnost její těžce zkoušel a požár vášně plápolaje­ v prsou její se vzňal, tu jej na to připomenula,­ že mu před oltářem toliko míra, nikoli ale srdce slíbila, a vyznala se, že si sama sáhne na život, jestliže by se Bohu zlíbilo,­ dítě její, pro něž jediné posavád na světě dlí, před ní smrtí neuchovati. Život jest prý jí mukou, nebot bez přestání ialtge na ni hlas svědomí a činí jí trpké výčitky, že zračila­ přísaha věrnosti a poskvrnila památku vroucně milovaného chotě, vzdavši se osamělého­ živobytí, které stálé upomínce na něho zasvěceno zůstali mělo. 1 Ale Conwayova hrubost a občasná surovost­ nebyly snad důsledkem toho vyznání. Ona mn jen to vyslovila, co on hned s počátku­ svého manželství jasné prohlédl. Věděl už z prvopočátku, že ji toliko nejtrpčí bids chotí jeho nčinila, proto nebyl nahodilým opakováním­ její vyznání uražen. Chudoba a opilství­ slouli ti dva zlí duchové, co jej к pádů přivedli. Již chudoba sama byla by > to býVala, aby dílo to provedla. Nebot patřil k těm planým­ povahám, jež už pod velmi malou tíží klesají. Aao, byl jedním ■ oněch bídných slabochův, kteří sklesnuvše, nepokoušejí sa o povstání, alebrž v blátě se válejíce okolo- stojící kalem postřikuji a naplňují vzduch kletbou, křikem a nářkem. ' * (Pokračování.)