#1
alto_textblock
#1
8.05, na duben 8.10, na květen 8.15,
na červen 8.22, na červenec 8.30, na
srýen 8.35, na září 8.02. Počasí: krásné
#2
alto_textblock
#2
M. Z Vídně, 3. října. (Počátečn
bursa.) Znamenaly: marky 117.27, 20franky
19.—, květnová renta 98.40, rakouská
renta korunová —.—, stříbrná renta —.—
rakouská zlatá renta —.—, uher. zlatá renta
—.—, uher. kor. 92.40, kreditky 615.— (po
—.—), uher. kred. 623.—, angiob. 259.—
unionky 509.—, bank. jednota 420.—, länder-
banka 385.—, státní dráha 617.— až —.—
jižní dráha 77.—, dráha Karla Ludvíka
—.—, polab. dráha 259.—, rak. zbroj. —.—
tur. tabákové režie 276.—, alpinky 338.—
rýmavsko - muráňské 417.—, pražské že-
lezářské společnosti 1430.—, turecké losy
93.—, mostecké uhel. —.—, paroplavební
—.—, buštěhradské A. —.—, buštěhrad. B.
—.—, Lloyd —.—, silniční A. —.—, silniční
Poldina huť —.—, české báň-
ské —.—, vídeňské cihlářské —.—, severo-
dráha Ferdinandova —.—. Smýšlení klidné.
Z Nového Yorku, 2. října 1901. (Telegram
»Národních Listů«.) Pšenice stálá, na místě 745/s
na pros. 743/2, na březen —.—, na květen 7754.
kukuřice na pros. 613/4, na květen 621/2. — Mouka
2.85. Dovozné za obilí 1. Cukr 35/1e. Káva 594.
Směnky na Londýn 4.831/4. Stříbro 58 1/s.
#3
alto_textblock
#3
Ze soudní síně.
#4
alto_textblock
#4
Strážník bezpečnosti — vrahem.
#5
alto_textblock
#5
(Pátého porotního období líčení patnácté.)
#6
alto_textblock
#6
Neobvyklý trochu titulek, ale trpkou pravdu ob-
sahuje. Před porotu pohnán dnes člověk, který pro-
hřešil se těžce na své zákonné, služební i společenské
povinnosti a který z malicherných zcela příčin užil
služební zbraně své: revolveru, jehož užíti smí
strážník bezpečnosti jenom v nejkrajnějším pří-
padě, proti — bezbranné dívčině. Člověk, jehož před
jakýmkoli insultem, ať slovním nebo brachiálním
chrání litera zákona, dopustil se vraž dy.
Uhodnete snad jméno tohoto ctihodného ochránce
veřejného pořádku a blaha. Vždyť je ještě v dobré
paměti jeho hrdinský čin, kterým vyznamenal se 15.
července na libeňské ulici.
Přece však nebude nemístným rekapitulovativ
podstatných rysech tuto historii.
Policejní strážník Antonín Vlasák — tot
jméno libeňského heroa — zahořel planoucí láskou
k dvacetileté krámské Antonii Kochmannově, za-
městnané v krupařském obchodě svého poručníka
Jana Byliny. Sličná dívka nenamítala zprvu proti
uniformovanému svému nápadníku ničeho, ba když
strážník ve vší formě o její ruku se ucházel, při-
měla svého poručníka k tomu, by veškeré potřebné
kroky k jejímu sňatku provedl. Po velikonocích mě
párek jíti k oltáři.
#7
alto_textblock
#7
K tomu ale nedošlo. Z podnětu dívčina, která,
když Vlasák sobě přišel pro listiny ke sňatku po-
třebné, kategoricky proti sňatku s ním se ohradila.
Z jakých příčin, neudala a neudá již. Je na pravdě
boží.
Leccos ovšem šuškali si sousedé. Dle jedné
verse měla prý Kochmannova hned při zmíněné ná-
vštěvě prudký výstup se svým milencem, dle líčení
jiných omlouvala nechuť svou ke vdavkám chura-
vostí, dle jiných vyslovila se, že ho nikdy ráda ne-
měla, že je velký lhář, že ho »nechce také pro tu
jeho nemoc«, kterou stižen byl prý Vlasák ještě »u
vojanských«. Také vůči své zaměstnavatelce paní
Bylinové netajila se Kochmannova nechutí svou
k osobě nastávajícího ženicha. S pláčem prý si stě-
žovala, že teď bude, když místo ní už přijali jinou
krámskou, bez chleba a když Vlasák tři dny potom
opět přišel, řekla mu do očí: »Já vás neměla nikdy
ráda a nemám vás ráda ani teď!« načež prý odešla
do krámu a upadla do mdlob. Vlasákovi vrátila pak
všecky jeho dary . ..
Ženich slyšel mínění své nevěsty. Bylo perné,
bylo proň snad i trpké, ale rozhodné. Děvče řeklo
mu, že ho nechce. Dalo mu kvinde. A v případě po-
dobném ví, vlastně má zajisté člověk i jen poněkud
sebevědomé a mužné povahy vědět, co počíti. Rytíř
jednou odmítnutý se podruhé už nevnucuje.
Vlasák ale nebyl z těchto rytířů. Odmítnutí na-
opak žár lásky jeho ještě více podnítilo. Kde mohl,
dívce nadbíhal a pronásledoval ji i tehda, když na
radu paní Bylinové přestěhovala se do Tejnky. Ne-
pomohly rady, nepomohly výstrahy představených,
jimž si Kochmannova na dotěrnost Vlasákovu něko-
likrát stěžovala. Vlasák snažil se získati si zase
lásku ztracenou. Neuvážil, že slovy surovými a vy-
hrůžkami toho nedocílí. Stůj co stůj chtěl Kochman-
novu přiměti k povolnosti. Však ho bude míti ráda.
ukáže-li jí svou neústupnost, ne-li, dokáže jí, že
musí ho mít ráda ...
Tak argumentoval Vlasák a ve smyslu tom také
pracoval.
Navazoval nejprve styky s bratry Kochmannovy.
Doufal, že diplomatické jich prostřednictví bude míti
úspěchu. Když nemělo, zkusil to s vyhrůžkami.
»Co taková potvora zasleuží, když mě nechce
a můj život mně zkazila!« — toť byl jeden slovní
výron jeho láskou překypujícího, roztouženého srdce
vůči jednomu z bratrů milenčiných, která zatím,
protože obchodu se nedařilo, vrátila se na své staré
místo k Bylinovým.
Nepomohlo ani to, ani ono. Kochmannova byla
neoblomnou a Vlasáka si více nevšimla.
Ve Vlasákovi cosi dozrávalo ... A snad dozrálo
v něm nadobro, když 14. července mihl se kol něho
u Tejnky kočár, v němž vracela se Kochmannova
s několika družkami z Hvězdy. V okamžiku tom prý
se společnost náhodou zrovna něčemu smála. Žárlivý
policista odhodlal se k provedení svého úmyslu.
Došlo k němu dopoledne 15. července.
Vlasák oblekl se v oděv občanský a již po 7. h.
ráno objevil se s bicyklem na trhu libeňském, kde
vyptával se jedné prodavačky po »Tonince«. Po
8. hod. přišel do hostince Jeřábkova. Vypil limonádu
a zanechav kolo v hostinci, odešel zcela klidně. Je-
nom družky milenky své, Josefy Švondrovy, s níž
se setkal, ptal se, čemu se včera Kochmannova
smála, zda prý jemu. Slyšel odpověď zápornou.
Nevěřil.
»Dělá si ze mne blázny«, odvětil, »pomsta bude
sladká!«
#8
alto_textblock
#8
Dosud klidný Vlasák se při těchto slovech roz-
čilíl. Muž slova dokázal krátce potom, že je také
mužem činu.
Ha, sladkou byla jeho pomsta!
Šelrovnou ke krámu pí. Provazníkové. Nevešel.
Čekal, až přijde ta, která mu »otrávila život«.
Přišla. Ale ani tenkrát mu nepodala smírné
ruky. Odbyla ho znova, znova mu řekla, že ničeho
s ním nechce mít a spěchala po chodníku pryč.
Snad teď aspoň bude od dotěry míti pokoj.
Zmýlila se. Representant bezpečnosti pohlížel
na věc s jiného stanoviska. Viděl záda bezbranné
ženštiny.
Vhodný okamžik k zjednání autority. Několik
skoků. Dopadl zbabělou ženštinu hrdina. Pět
ran z revolveru třesklo vzduchem —
oběť skácela se k zemi. Autoritě uražené cti
Vlasákovy učiněno zadost...
Jedna rána zbyla v hlavni. Vlasák dovedl i ted
být hrdinou. Střelil se do prsou.
Netrefil se dobře. Co zbývá, než dát se — na
útěk? Vlasák tak učinil. Levou ruku tiskl na levou
stranu prsou — k srdci, pravou třímal revolver.
Lidí shon. Občané a přivolaní policisté ženou
se za ním... Než i v této chvíli hrdinný Vlasák
duchapřítomnosti neztratil. Obrátil hlavně revolveru.
ač již vypálené, proti — pronásledovatelům. Vlastní
kollega srazil mu napřaženou ruku . ..
Toť podstata činu Vlasákova.
Milenka mrtva — on sám v šatech trestane-
ckých předstupuje dnes před — porotu.
Žalován je jednak pro zločin úkladné
vraždy, jednak pro zločin veřejného násilí
dle § 81. (proti úřadní osobě).
(Dokonč.)
#9
alto_textblock
#9
Zúřadních zpráv.
#10
alto_textblock
#10
Dědictví. Václav Charvát, kdesi ve světě,
nechť přihlásí se jako dědic po své matce Anně
Charvátové, která zemřela 21. dubna 1896 na vý-
měnku ve Svidnici, neučinivši poslední vůli, do dne
a do roka u soudu v Králově Městci.
Krumlovská stanice telegrafní při
tamním poštovském úřadě má od 1. t. m. celodenní
službu.
#11
alto_textblock
#11
Kavárna „SPORT
#12
alto_textblock
#12
Denně otevřena do rána.
#13
alto_textblock
#13
3874
#14
alto_textblock
#14
Sklep v Příkopě
(Hotel „U černého koně“)
Počínajíc dnešním večerem každodenně koncert
3812-
Sieveringského terčetta.
#15
alto_textblock
#15
Modní barchety
#16
alto_textblock
#16
a flanely.
#17
alto_textblock
#17
NOVOTIY 190t.
Největší výběr a nejlevněji do-
poručuje
3837
J. Novák v Praze,
Vodičkova ul., „U Štajgrů“.
#19
alto_textblock
#19
354 —
#21
alto_textblock
#21
355 -
#22
alto_textblock
#22
A pomohl! Ona sama vám to řekne! Já ji ošetřoval! Já
ji nosil v náručí svém! Já hladověl pro ni! Měla mne
ráda, ano jistě, sire. Zvala mne panem Dawesem!«
Surový smích ozval se, ale ustal ihned.
Soudce nachýlil se, aby se dotazoval.
»Míněna jest miss Vichersova?«
V okamžiku tom pohledl Ruf Dawes do síně a shledl
Morice Frera, jenž na něj s divokou záští pohlížel.
»Vidím vás, kapitáne Frere, vy lháři a zbabělče!
Jej posaďte na lavici obžalovaných, pánové, ať vypravuje
on svou historii! Však zaplete se jistě v rozpory! To
vím jistě! O, a já myslil, že jest mrtva od té chvíle !«
Soudci dostalo se odpovědi na otázku prve kladenou
od tehdejšího úřadníka.
»Slečna Vichersova byla té doby povážlivě nemoc-
nou a omdlela nyní také právě v soudní sini. Vzpomíná
na trestance, jenž s ní byl v člunu, jen s hrůzou a zdě-
šením. Pohled na něj otřásl opět celou bytostí její. Tre-
stanec sám byl znám jako arcilhář a podvodník a historku
jím vyprávěnou vyvrátil už kapitán Frere . . .«
Soudce, muž to, jenž byl přístupen lidským citům,
jejž ale zkušenost učila, aby výpovědi všech odsouzencův
přijímal velmi opatrně, děl vše, co mohl říci v případu
tom — a tak tragedie těchto pěti let byla vložena v akta
tímto rozhovorem:
Soudce: Zde není místo k obžalobě proti kapi-
tánu Frerovi a také ne místo, by odtud vésti se mohla
stížnost proti utrpěnému domnělému bezpráví. Zakusil-li
jste nospravedlnosti, vyslechnou vás příslušné úřady a
zjednají vám po právu.
#23
alto_textblock
#23
Ruf Dawes: Stěžoval jsem si, slavný soude.
Posílal jsem přípis za přípisem vládě, ale nebyly nikdy
odeslány. . Potom slyšel jsem, že Sylvie jest mrtva; po-
slali mne do dolův uhelných a tam člověk neslyší nikdy
již nic.
Soudce: Nemohu vám naslouchati. Pane Mon-
gler, máte ještě otázky, jež byste svědku klásti chtěl ?
Mr. Mongler neměl již otázek, jež by svědku kladl.
Někdo zvolal:
»Matthew Gabett.«
Ruf Dawes, jenž pokoušel se ještě mluviti, byl za
řinčení okovů a za poznámek a hluku obecenstva odveden.
#24
alto_textblock
#24
V procesu pokračovalo se bez další zvláštní pří-
#25
alto_textblock
#25
hody.
Sylvie nebyla předvolána, ale k úžasu mnohých
svých nepřátel dal se kapitán Frere předvolati za svědk
a vyprávěl velkomyslně ve prospěch Rexa.
»Byl by nás mohl nechat vyhladověti. Byl by nás
mohl dáti zavražditi — byliť jsme zcela v jeho mocil
Zásoby potravin na brizze nebyly veliké a Rex, rozděliv
je mezi sebe a soudruhy i mezi nás, projevil tak na muže
jeho postavení hodně velkomyslnosti.«
Takové svědectví působilo silně na prospěch tre-
stance, neboť bylo známo, že kapitán Frere jest velmi
rozhořčeným odpůrcem všech odbojných trestancův, takže
jen velmi silný smysl pro spravedlivost a pravdu mohl
ho přiměti k tomu, by podal svědectví takové.
Ostatně i obrana Rexova byla velmi chytrá.