ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 6 e0d3dc30-66ef-11dc-b9be-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 6
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
8.05, na duben 8.10, na květen 8.15, na červen 8.22, na červenec 8.30, na srýen 8.35, na září 8.02. Počasí: krásné
#2 alto_textblock #2
M. Z Vídně, 3. října. (Počátečn bursa.) Znamenaly: marky 117.27, 20franky 19.—, květnová renta 98.40, rakouská renta korunová —.—, stříbrná renta —.— rakouská zlatá renta —.—, uher. zlatá renta —.—, uher. kor. 92.40, kreditky 615.— (po —.—), uher. kred. 623.—, angiob. 259.— unionky 509.—, bank. jednota 420.—, länder- banka 385.—, státní dráha 617.— až —.— jižní dráha 77.—, dráha Karla Ludvíka —.—, polab. dráha 259.—, rak. zbroj. —.— tur. tabákové režie 276.—, alpinky 338.— rýmavsko - muráňské 417.—, pražské že- lezářské společnosti 1430.—, turecké losy 93.—, mostecké uhel. —.—, paroplavební —.—, buštěhradské A. —.—, buštěhrad. B. —.—, Lloyd —.—, silniční A. —.—, silniční Poldina huť —.—, české báň- ské —.—, vídeňské cihlářské —.—, severo- dráha Ferdinandova —.—. Smýšlení klidné. Z Nového Yorku, 2. října 1901. (Telegram »Národních Listů«.) Pšenice stálá, na místě 745/s na pros. 743/2, na březen —.—, na květen 7754. kukuřice na pros. 613/4, na květen 621/2. — Mouka 2.85. Dovozné za obilí 1. Cukr 35/1e. Káva 594. Směnky na Londýn 4.831/4. Stříbro 58 1/s.
#3 alto_textblock #3
Ze soudní síně.
#4 alto_textblock #4
Strážník bezpečnosti — vrahem.
#5 alto_textblock #5
(Pátého porotního období líčení patnácté.)
#6 alto_textblock #6
Neobvyklý trochu titulek, ale trpkou pravdu ob- sahuje. Před porotu pohnán dnes člověk, který pro- hřešil se těžce na své zákonné, služební i společenské povinnosti a který z malicherných zcela příčin užil služební zbraně své: revolveru, jehož užíti smí strážník bezpečnosti jenom v nejkrajnějším pří- padě, proti — bezbranné dívčině. Člověk, jehož před jakýmkoli insultem, ať slovním nebo brachiálním chrání litera zákona, dopustil se vraž dy. Uhodnete snad jméno tohoto ctihodného ochránce veřejného pořádku a blaha. Vždyť je ještě v dobré paměti jeho hrdinský čin, kterým vyznamenal se 15. července na libeňské ulici. Přece však nebude nemístným rekapitulovativ podstatných rysech tuto historii. Policejní strážník Antonín Vlasák — tot jméno libeňského heroa — zahořel planoucí láskou k dvacetileté krámské Antonii Kochmannově, za- městnané v krupařském obchodě svého poručníka Jana Byliny. Sličná dívka nenamítala zprvu proti uniformovanému svému nápadníku ničeho, ba když strážník ve vší formě o její ruku se ucházel, při- měla svého poručníka k tomu, by veškeré potřebné kroky k jejímu sňatku provedl. Po velikonocích mě párek jíti k oltáři.
#7 alto_textblock #7
K tomu ale nedošlo. Z podnětu dívčina, která, když Vlasák sobě přišel pro listiny ke sňatku po- třebné, kategoricky proti sňatku s ním se ohradila. Z jakých příčin, neudala a neudá již. Je na pravdě boží. Leccos ovšem šuškali si sousedé. Dle jedné verse měla prý Kochmannova hned při zmíněné ná- vštěvě prudký výstup se svým milencem, dle líčení jiných omlouvala nechuť svou ke vdavkám chura- vostí, dle jiných vyslovila se, že ho nikdy ráda ne- měla, že je velký lhář, že ho »nechce také pro tu jeho nemoc«, kterou stižen byl prý Vlasák ještě »u vojanských«. Také vůči své zaměstnavatelce paní Bylinové netajila se Kochmannova nechutí svou k osobě nastávajícího ženicha. S pláčem prý si stě- žovala, že teď bude, když místo ní už přijali jinou krámskou, bez chleba a když Vlasák tři dny potom opět přišel, řekla mu do očí: »Já vás neměla nikdy ráda a nemám vás ráda ani teď!« načež prý odešla do krámu a upadla do mdlob. Vlasákovi vrátila pak všecky jeho dary . .. Ženich slyšel mínění své nevěsty. Bylo perné, bylo proň snad i trpké, ale rozhodné. Děvče řeklo mu, že ho nechce. Dalo mu kvinde. A v případě po- dobném ví, vlastně má zajisté člověk i jen poněkud sebevědomé a mužné povahy vědět, co počíti. Rytíř jednou odmítnutý se podruhé už nevnucuje. Vlasák ale nebyl z těchto rytířů. Odmítnutí na- opak žár lásky jeho ještě více podnítilo. Kde mohl, dívce nadbíhal a pronásledoval ji i tehda, když na radu paní Bylinové přestěhovala se do Tejnky. Ne- pomohly rady, nepomohly výstrahy představených, jimž si Kochmannova na dotěrnost Vlasákovu něko- likrát stěžovala. Vlasák snažil se získati si zase lásku ztracenou. Neuvážil, že slovy surovými a vy- hrůžkami toho nedocílí. Stůj co stůj chtěl Kochman- novu přiměti k povolnosti. Však ho bude míti ráda. ukáže-li jí svou neústupnost, ne-li, dokáže jí, že musí ho mít ráda ... Tak argumentoval Vlasák a ve smyslu tom také pracoval. Navazoval nejprve styky s bratry Kochmannovy. Doufal, že diplomatické jich prostřednictví bude míti úspěchu. Když nemělo, zkusil to s vyhrůžkami. »Co taková potvora zasleuží, když mě nechce a můj život mně zkazila!« — toť byl jeden slovní výron jeho láskou překypujícího, roztouženého srdce vůči jednomu z bratrů milenčiných, která zatím, protože obchodu se nedařilo, vrátila se na své staré místo k Bylinovým. Nepomohlo ani to, ani ono. Kochmannova byla neoblomnou a Vlasáka si více nevšimla. Ve Vlasákovi cosi dozrávalo ... A snad dozrálo v něm nadobro, když 14. července mihl se kol něho u Tejnky kočár, v němž vracela se Kochmannova s několika družkami z Hvězdy. V okamžiku tom prý se společnost náhodou zrovna něčemu smála. Žárlivý policista odhodlal se k provedení svého úmyslu. Došlo k němu dopoledne 15. července. Vlasák oblekl se v oděv občanský a již po 7. h. ráno objevil se s bicyklem na trhu libeňském, kde vyptával se jedné prodavačky po »Tonince«. Po 8. hod. přišel do hostince Jeřábkova. Vypil limonádu a zanechav kolo v hostinci, odešel zcela klidně. Je- nom družky milenky své, Josefy Švondrovy, s níž se setkal, ptal se, čemu se včera Kochmannova smála, zda prý jemu. Slyšel odpověď zápornou. Nevěřil. »Dělá si ze mne blázny«, odvětil, »pomsta bude sladká!«
#8 alto_textblock #8
Dosud klidný Vlasák se při těchto slovech roz- čilíl. Muž slova dokázal krátce potom, že je také mužem činu. Ha, sladkou byla jeho pomsta! Šelrovnou ke krámu pí. Provazníkové. Nevešel. Čekal, až přijde ta, která mu »otrávila život«. Přišla. Ale ani tenkrát mu nepodala smírné ruky. Odbyla ho znova, znova mu řekla, že ničeho s ním nechce mít a spěchala po chodníku pryč. Snad teď aspoň bude od dotěry míti pokoj. Zmýlila se. Representant bezpečnosti pohlížel na věc s jiného stanoviska. Viděl záda bezbranné ženštiny. Vhodný okamžik k zjednání autority. Několik skoků. Dopadl zbabělou ženštinu hrdina. Pět ran z revolveru třesklo vzduchem — oběť skácela se k zemi. Autoritě uražené cti Vlasákovy učiněno zadost... Jedna rána zbyla v hlavni. Vlasák dovedl i ted být hrdinou. Střelil se do prsou. Netrefil se dobře. Co zbývá, než dát se — na útěk? Vlasák tak učinil. Levou ruku tiskl na levou stranu prsou — k srdci, pravou třímal revolver. Lidí shon. Občané a přivolaní policisté ženou se za ním... Než i v této chvíli hrdinný Vlasák duchapřítomnosti neztratil. Obrátil hlavně revolveru. ač již vypálené, proti — pronásledovatelům. Vlastní kollega srazil mu napřaženou ruku . .. Toť podstata činu Vlasákova. Milenka mrtva — on sám v šatech trestane- ckých předstupuje dnes před — porotu. Žalován je jednak pro zločin úkladné vraždy, jednak pro zločin veřejného násilí dle § 81. (proti úřadní osobě). (Dokonč.)
#9 alto_textblock #9
Zúřadních zpráv.
#10 alto_textblock #10
Dědictví. Václav Charvát, kdesi ve světě, nechť přihlásí se jako dědic po své matce Anně Charvátové, která zemřela 21. dubna 1896 na vý- měnku ve Svidnici, neučinivši poslední vůli, do dne a do roka u soudu v Králově Městci. Krumlovská stanice telegrafní při tamním poštovském úřadě má od 1. t. m. celodenní službu.
#11 alto_textblock #11
Kavárna „SPORT
#12 alto_textblock #12
Denně otevřena do rána.
#13 alto_textblock #13
3874
#14 alto_textblock #14
Sklep v Příkopě (Hotel „U černého koně“) Počínajíc dnešním večerem každodenně koncert 3812- Sieveringského terčetta.
#15 alto_textblock #15
Modní barchety
#16 alto_textblock #16
a flanely.
#17 alto_textblock #17
NOVOTIY 190t. Největší výběr a nejlevněji do- poručuje 3837 J. Novák v Praze, Vodičkova ul., „U Štajgrů“.
#18 alto_textblock #18
—
#19 alto_textblock #19
354 —
#20 alto_textblock #20
—
#21 alto_textblock #21
355 -
#22 alto_textblock #22
A pomohl! Ona sama vám to řekne! Já ji ošetřoval! Já ji nosil v náručí svém! Já hladověl pro ni! Měla mne ráda, ano jistě, sire. Zvala mne panem Dawesem!« Surový smích ozval se, ale ustal ihned. Soudce nachýlil se, aby se dotazoval. »Míněna jest miss Vichersova?« V okamžiku tom pohledl Ruf Dawes do síně a shledl Morice Frera, jenž na něj s divokou záští pohlížel. »Vidím vás, kapitáne Frere, vy lháři a zbabělče! Jej posaďte na lavici obžalovaných, pánové, ať vypravuje on svou historii! Však zaplete se jistě v rozpory! To vím jistě! O, a já myslil, že jest mrtva od té chvíle !« Soudci dostalo se odpovědi na otázku prve kladenou od tehdejšího úřadníka. »Slečna Vichersova byla té doby povážlivě nemoc- nou a omdlela nyní také právě v soudní sini. Vzpomíná na trestance, jenž s ní byl v člunu, jen s hrůzou a zdě- šením. Pohled na něj otřásl opět celou bytostí její. Tre- stanec sám byl znám jako arcilhář a podvodník a historku jím vyprávěnou vyvrátil už kapitán Frere . . .« Soudce, muž to, jenž byl přístupen lidským citům, jejž ale zkušenost učila, aby výpovědi všech odsouzencův přijímal velmi opatrně, děl vše, co mohl říci v případu tom — a tak tragedie těchto pěti let byla vložena v akta tímto rozhovorem: Soudce: Zde není místo k obžalobě proti kapi- tánu Frerovi a také ne místo, by odtud vésti se mohla stížnost proti utrpěnému domnělému bezpráví. Zakusil-li jste nospravedlnosti, vyslechnou vás příslušné úřady a zjednají vám po právu.
#23 alto_textblock #23
Ruf Dawes: Stěžoval jsem si, slavný soude. Posílal jsem přípis za přípisem vládě, ale nebyly nikdy odeslány. . Potom slyšel jsem, že Sylvie jest mrtva; po- slali mne do dolův uhelných a tam člověk neslyší nikdy již nic. Soudce: Nemohu vám naslouchati. Pane Mon- gler, máte ještě otázky, jež byste svědku klásti chtěl ? Mr. Mongler neměl již otázek, jež by svědku kladl. Někdo zvolal: »Matthew Gabett.« Ruf Dawes, jenž pokoušel se ještě mluviti, byl za řinčení okovů a za poznámek a hluku obecenstva odveden.
#24 alto_textblock #24
V procesu pokračovalo se bez další zvláštní pří-
#25 alto_textblock #25
hody. Sylvie nebyla předvolána, ale k úžasu mnohých svých nepřátel dal se kapitán Frere předvolati za svědk a vyprávěl velkomyslně ve prospěch Rexa. »Byl by nás mohl nechat vyhladověti. Byl by nás mohl dáti zavražditi — byliť jsme zcela v jeho mocil Zásoby potravin na brizze nebyly veliké a Rex, rozděliv je mezi sebe a soudruhy i mezi nás, projevil tak na muže jeho postavení hodně velkomyslnosti.« Takové svědectví působilo silně na prospěch tre- stance, neboť bylo známo, že kapitán Frere jest velmi rozhořčeným odpůrcem všech odbojných trestancův, takže jen velmi silný smysl pro spravedlivost a pravdu mohl ho přiměti k tomu, by podal svědectví takové. Ostatně i obrana Rexova byla velmi chytrá.