1903.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDN

V Praze, v sobotu dne 3. ledna.

LSIY.

K číslu 3. Čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h

Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.

Česko-německé konference.

Z Vídně, 3. ledna. Dvorana pro česko- německé konference, drem. Körbrem svolané, jest připravena. Mramorové její stěny mraz jako led. Jest studená, jako jsou studeny ví deňské vlády k českému národu. Uprostřed je veliký stůl, povlečený zeleným suknem. Kolem něho stojí židle, patrně vypůjčené z nějaké kavárny nebo z některého hostince Dva veliké stříbrné svícny jsou určeny k se silování elektrického osvětlení. Jest to táž síň, kde konaly se roku 1900 první konfe rence Körbrovy — marné, bezůspěš- né, bezvýsledné. Do té chvíle není znám úplný a správný seznam účastníků. Z české strany nebu- dou mezi nimi dr. Engel, prof. Čela- kovský a zástupce agrárníků Prášek Dle »Vaterlandu« bude konservativní velko- statek mezi delegáty míti také bývalého předsedu ministerstva hr. Fr. Thuna. Některé listy uveřejňují za příčinou za- hájení dnešních konferencí úvodní stati, ve kterých neprojevují nikde valných nadějí ohledně zdaru toho pokusu. Všeněmci na Moravě, ze kterých pozváni dva: vůdce jieh Krumbholz a zemský posl. Fritsch, odpověděli na pozvánku dra. Körbra za- mítavě. Prohlašují, že i pouhý počátek česko-německých konferencí jest — uznáním českého státního práva. Poslanec Wolf uveřejňuje v »O st- deutsche Rundschau« dlouhou stat, ve které praví, že kdyby došlo k česko- německému vyrovnání, nezbylo by Němcům nic, než koupiti si provaz. Nikoli za něme- ckými účastníky konference stojí německý lid, nýbrž za Wolfem a jeho družinou. Tento

německý lid nechce sice boje za každou cenu, ale také nikoli míru za každou cenu. Pozoruhodno jest také, co bylo dle »Neues Wiener Tagblattu« prone- seno na konferenci Němců moravských. Pra- vilo se tam, že Němci protestovati musí proti uniformnímu projednávání otázky jazykové, pokud jde o Němce. Jak se časy mění! Roku 1894 Herbst v poslanecké sněmovně do- vozoval a hlásal, že Němci žádati musí, aby se s nimi všude stejně nakládalo, aťv Korutanech, Dol. Rakousích, či nechť jsouv Chebsku. Před desíti léty tedy Němci bez rozdílu chtěli, aby se s nimi nakládalo uni- formně. Dnes jsou autonomisty. Papež proti soubojům. Z Vídně, 3. ledna. »Neue Freie Presse« telegrafuje se z Říma: Z Vati- kánu oznamují, že papež pracuje na ency- klice proti souboji. Tato obsahuje vážné námitky ke všem vládám křesťanským, by učinily přítrž stůj co stůj tomuto středo věkému barbarismu.

Obchodní a celní smlouva. Z Vídně, 3. ledna. Z Pešti se ozna- muje, že konala se tam včera odpoledne ministerská rada, na které minister- ský předseda Szell podal referát o posled- ním jednání s drem. Körbrem ve Vídni. Obchodní a celní smlouva je ho- tova, pracují se v obou ministerstvech jen ještě důvodové zprávy k té předloze. Minister- ský předseda hodla odebrati se v pondělí do Vídně, aby tam blahopřál jmenem uherské vlády koruně a císařskému rodu a referoval o věcech parlamentních a politických. Demonstrace aktivních důstojníků. Z Vídně, 3. ledna. Z Nového Sadu sdělují, že tam jako každoročně také letos

na Sylvestra sešli se důstojníci a úřadníci vojenští. Generálmajor Wa wra pronesl přípitek císaři. Potom hrála hudba císařskou hymnu. Tu však se stalo, že někteří a ktivní důstojníci novosadského honvedského praporu mluvili, mezi tím co hymna byla hrána, hla- sitě maďarsky, že k c. a k. gene- rálmajoru a khudbě obrátili se zády a tím protestovali proti císařské hymně, což způsobilo prý dojem velmi trapný.

Stav saského krále.

Z Drážďan, 2. ledna. (V 101 hodiny večer.) (»Neue Freie Presse«). V celém Sasku rozšířeny byly včera poplašné pověsti o stavu královu. Naproti tomu budiž konstatováno, že bezprostředního nebezpečí není. Ovšem sil ubývá patrně. Z Berlína, 2. ledna. O 12. hodině v noci. (»Neue Fr. Presse«.) Dvorské zprávy, které sem došly v noci, oznamují, že stav zdravotní saského krále se zhoršil. Dr. Fie- dler musil ztráviti u lůžka králova přes 2 hodiny. Následkem horečky sil pacientových

ubývá.

Telegrafické zprávy.

Z Vídně, 3. ledna. (C.-B.) »Wiener Zeitung« oznamuje: Ministerský předseda jakožto správce ministerstva spravedlnosti přesadil radu zemského soudu Leopolda Kreitnera z Chebu do Litoměřic.

Potvrzený zemský zákon. Z Vídně, 3. ledna. (C.-B.) Císař po- tvrdil rozhodnutím ze dne 29. prosince m. r. sněmem království českého přijatý zákon, kterýmž se prodlužuje

FEUILLETON.

Nový „světový jazyk“.

Všeobecná dorozumívací řeč „Volapük“ jež řadu let zaměstnávala hlavy různých fantastů kteří nad míru vážnými a praktickými se tváří vyšla pomalu z módy — v naší době podléhá všechno módě, jak známo — a klesá rychle v zapomenutí. Za to vynořila se nad hladinu ja- zykotvorné moderny nová zářící hvězda, nový světový jazyk, jemuž dáno symbolické jméno „Esperanto“, což asi tolik značí, jako naděje nebo věc nadějná. A nejsou to jenom ledajací mudrlanti nebo blouzniví opraváři světa, kteří novému tomuto jazyku cestu razí aneb aspoň — lacinou reklamu dělají: sama francouzská akademie věd ujala se jí, doporučila ji, a vedle této akademie přimlouvají se za ni i mužové svě- tového jména, jako Arnošt Naville, Max Müller a hrabě Lev Tolstoj. Hrabě Tolstoj napsal o Esperantu: „Jazyk tento je tak snadný k učení, že jsem před šesti léty obdržev jeho mluvnici, slovník a sbírku článků v něm sepsaných, již za? hodiny, nikoli sice tímto jazykem psáti, ale v něm sběhle čísti se naučil.“ Esperanto má prý už na tisíce vyznavačů, zejmena ve Francii, ve Švédsku a v Rusku. Před dvěma léty, když za příčinou světové výstavy v Paříži četné kongressy se konaly a při tom nedostatek mezinárodního dorozumívacího ja- zyka živě se pociťoval, sestoupila se komise učenců ku poradě, jakým způsobem by se tomuto nedostatku odpomoci dalo, a také tato komise přeje prý Esperantu. V Paříži konají se tou dobou o novém svě- tovém jazyku veřejné přednášky. První konala se před čtrnácti dny v Lyceu Condorcelověa přivábila velmi četné obecenstvo. Professor Clarac vykládal tu, jak snadno se každý no- vému světovému jazyku naučiti může a vypra- voval o tom pravé divy. Dovolával se mimo jiné

také professora Meraye na universitě v Dijonu, člena pařížské akademie, jenž oznamuje, že švédský lékař Krikorz do Dijonu přijel, neznaje ani slova francouzského. V Dijonu seznámil se s jakýmsi Lambertem, který s ním začal mluvi Esperantem. A věc šla tak dobře, že se Krikorz s Lambertem záhy baviti dovedl o všech mož- ných věcech. Dále vypravoval, že rektor aka- demie v Grenoblu, pan Boirac, s jakýmsi Rusem výborně se bavil, který francouzsky neumí, ale několik hodin Esperantu se učil. — Rozumí se ovšem samo sebou, že tu přednášející i jeho zpravodajové silně nadsazují, aby obecenstvu dodali chuti k učení se nové „světové řeči“. Tvůrcem Esperanta je varšavský lékař dr. Zamenhof, který se s novým jazykem svým poprvé vytasil roku 1887. Základem svého vy- nálezu učinil zásadu, že se zásoba slov nového světového jazyka vzíti musí z kořenů, jež co možná největší části vzdělaných národů sroz- umitelny jsou. Světové jazyky pak jsou těmito měrami rozšířeny: anglicky mluví 125 millionů lidí, rusky 90 millionů, německy 75, francouzsky 55, španělsky 45, italsky 35 a portugalsky 12 millionů lidí. Velkou převahu má tedy živel ro- mánský, uváží-li se, že také anglický jazyk více než ze dvou třetin je původu klassického (z okrouhlého počtu 44.000 slov pochází 30.000 z jazyků klassických) a vezme-li se dále v úvahu, že vzdělanci ostatních národů každý aspoň jeden románský jazyk zná. Dr.Zamenhof učinil tedy základem svého nového jazyka jakousi vše- obecnou románštinu a docílil tím, že skoro všichni Romané a vzdělanci (kteří znají latinu nebo italštinu, španělštinu nebo portu- galštinu, frančinu atd.), Esperantu snadno poroz- Na doklad tomu budiž zde uvedena v novém jazyku sepsaná věta, jež mluví o povaze a snad- nosti Esperanta: „Simpla, fleksebla, belsona, vere internacia en siaj elementoj, la lingvo Esperanto prezentas

umějí.

al la mondo ciilizita la sole veran solvon de lingvo internacia; car, tre facila por homoj ne- multe instruitaj, Esperanto esta komprenata sen peno de la personoj bone edukitaj. Mil faktoj atestas la meriton praktikan de la nomita lingvo.“ Mluvnice nového jazyka je, co možná, nej- prostší. Všechna podstatná jména končí na o, přídavná končí vesměs na a, přislovce na e atd. Množný počet tvoří se vůbec jenom příponouj. Rod čili původ označuje se příponou id, na pří- klad bovo = býk nebo vůl, bovid = tele. Ženský rod označuje se slabikou čili vsuvkou in: bovo = býk, bovino = kráva. Re naznačuje opako- vání, dis rozptýlení atd. Dr. Zamenhof vydává „Adressario“, čili adressář, obsahující tisíce adres lidí, kteří prý Esperanto již umějí a jejichž pomocí se cestující ve všech zemích snadno dorozuměti mohou. V Epernayi vychází zvláštní časopis pro Espe- ranto a také pařížská „Konkordia“, orgán spo- lečnosti „Société d'Etudes et de Correspon- dance Internationale“ šíří znalost nového světo- vého jazyka. Kdo třeba jenom tyto řádky přečetl, nabyl zajisté přesvědčení, že se čásť evropské intelli- gence zase baví — hračkou, snad důmyslně se- strojenou a hladce upravenou, ale přece jenom hračkou. Kdo latinský a ještě nějaký živý román- ský jazyk zná, rozumí Esperantu ihned a naučí se také snadno jím mluvit, ale tací lidé doroz- umějí se snadno i bez nového „volapüku“, a kdo žádné románštiny nezná, tomu nebude ani Espe- ranto nikterak snadným. A což teprve ten famósní světový „adressář“ dra. Zamenhofa! Z toho mohl by se státi zname- nitý instrument k nadhánění cestujících všeli- jakým „kozákům“ a švindléřům, kteří Esperanto si osvojili a svoje adressy do „Adressaria“ za- slali, aby se ubohé oběti příležitostně samy u nich přihlašovaly! „Dorozumívati“ se tímto způsobem v cizích zemích, bylo by po případě velmi drahé!