ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 ddbbe120-661b-11dc-ba57-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXl.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v pátek dne 20. září 190i.
#3 alto_textblock #3
Číslo 260
#4 alto_textblock #4
Na raaní a odpol. listy O přilohami (Nanéhý Obzor“ v středu a „Líterárni Hlidka v pátek) přodplšsi ne Praze v administraei K — k na měsle . . . 6 k —h na čtvzi leta . . . . s dvojí čonáškou 50h na měsíe 7K 50 h na čtvt lele ve fiialkšch 9 K80 na měsío . . . Poštou: na měsíe na čivrt jeta 3 . . . ke s dvojí zásllieu K son na měeí . uk žtvrt lel
#5 alto_textblock #5
V drobném prodelit ranní česlo o sobě . . . za Sh odpolediní . . . . zs vh Ve tlialkéch na venkověí ranní čidlo. . . . . odpolední . . . . . . . . sb Iuserá t plati se hetevě tepřeě Předplseeni a lnrarty přijínts odmninl- slrace v Marianské slici č. J. Tam saehšseit se tek radske Uiskárna a vapedive „Národnich Listů“. Bukoplny se nevracejl
#6 alto_textblock #6
Dva kompromissy. Hlasitý jásot rozléhá se širým táborem našich nepřátel nad leoninskou tou smlou- vou, již uzavřeli včera pod nátlakem s hůry »naši« konservativní kavalíři se šlechtou německo ústaváckou, postoupivše jí pro na- stávající volby 21 mandátů za statky nesvě- řenské, čímž dostane se Němcům na sněmu království našeho zastoupení nejplnějšího, jaké jim jen kdy připadnouti mohlo, zatím co národ náš zůstává tu nadále krutě a ne- spravedlivě zkrácen o dobrých 50 mandátů. v nehodné menšině 97 hlasů, aniž by mě vyhlídky, že tak brzy hroznému tomu bez práví bude konec. Pravda, nebylo nám lze za celých minulých 40 let jha jeho se zba- viti, jakkoliv nadešly v tom čtyřicetiletém ob- dobí momenty a příležitosti světodějné .. i jakkoliv energičtější a silnější generace »historické« šlechty trvala se stranou Pala- ckého a Riegra v nejdůvěrnějším spojení Však za těch čtyřicet let také vzrostl a zmo- hutněl národ náš do jiné síly a cítí tu po- tupu zrezivělých těch okovů Schmerlingo- vých jinak na svých mužných svalech, než aby lhostejně snesl, by za jeho zády privi- legovaní ti pánové z velkostatkářské kurie mezi sebou se smlouvali a místa ve sněmu si vyhrazovali — na jeho újmu a závadu. Neboť že každé sesílení nynější men- šiny německé, svorné od Wolfa až do Baerenreithra v nevýslovné zášti proti státnímu právu zemí koruny české, jest na újmu pro- spěchu a dobrému právu vlasti a národa našeho, přece každé dítě pochopí. Smutně a neblaze posloužila tudíž »historická šlechta« svým včerejším činem slabosti právu naší drahé vlasti, zavalivši mu dráhu k vitězství novým balvanem pře- kážek k radosti starého nepřítele a to zrovna v době, kdy on právě nejtroufaleji naparuje a rozpřáhá se k novému, bohda poslednímu nájezdu svého pangermánského furoru proti nám. Nikdy za celé to půlstoletí od národ ního probuzení našeho, ani za dnův agitaee frankfurtské roku 1848, ani po Hradci Krá- lové ani po Sedanu hnutí všeněmecké nedo- sáhlo podobné hrozivé síly proti žívotu ná- roda našeho jako v době nynější, kdy vzchází teprv kol hranic vlasti naší bujně setba Bismarkova pěstěná jeho rázným a či- lým odchovancem, až přerůstá již státníkům Rakouska přes slabě jich hlávy. V této neobyčejné, ba svrchovaně kri- tické situaci národ náš jsa první ze všech západních Slovanů na ráně — byl zajisté sobě a potomkům svým povinen ukázati, že není malý duchem a ctností vlasteneckou, že neleká se toho nebezpečenství ani počtu svých nepřátel, ale postaví se jim v hodině rozhodně znovu celou starou silou sve věrnosti k věci české, k sobě sa- mému. — K tomuto vznešenému »sursum corda!« volal již z jara letošního roku v jasný den letnic dr. Herold veškeren ohrožený národ český řečí nezapomenutelné vroucnosti, varuje co nejdůtklivěji před tím, abychom vůči sou- středěnému vražednému nájezdu mocných a fanatických nepřátel neskýtali obraz orga- nismu chorobného a zmítaného horečkou strannických choutek a třídních materiálních zájmův, obraz rozhárané duševně a politicky upadající společnosti malicherných, sobeckých
#7 alto_textblock #7
svárlivcův. To že by byla pohroma nejkru- tější, jaká kdy nás stihla. »Neblahý stran- nický duch bývá neštěstím; avšak rozvrat národa na politické třídění s pod- kladem hospodářským a sociálním jest více: jest nebezpečím úpadku !« Než pohříchu podobalo se, jakoby zlatá slova ta byla upadla v trní a na skálu. Zloduch strannické řevnivosti, svárlivosti zášti otravoval národní život náš dále a dále, podněcuje osočováním a křivdou nejjizlivější náš lid rolnický a dělnický proti národní straně svobodomyslné, touže ji udolat, aby na rozvalinách její zbudoval různé frakce hospodářské a sociální, jdoucí popředně za svými hmotnými, sobě odporujícími zájmy stavův a tříd společenských bez ohledu, co bude na konec z veliké ostavené věci národa. A ty ostatní naše strany národně poli- tické — konservativní a radikální? Nuže, ty stojíce opodál, přihlížely více méně lho- stejně a škodolibě tomu nespravedlivému osočování a pronásledování strany naší, az podobalo se, jako by jim ta štvanice a ten rozbroj všeobecný byly vítanou pohodou pro jejich naděje a plány strannické. — Takový obraz žalostný skýtal radujícím se vrahům našim tábor národa našeho před samou volební kampaní, na jejíž výsle- dek byl dychtiv tentokrát měrou nebývalou všechen politický svět rakouský věda, žev Čechách rozhoduje se budouenost Rakouska. Za takých okolností tedy jal se výkonný výbor národní strany svobodomyslné, vědom si své vlastenecké povinnosti, aby hleděl za- staviti osudný bratroboj před šikem nepřátel a soustředil veškeré vážné a opravdově vla- stenecké muže k pospolité obraně ohrožené vlasti a národa: — vyjednávati se stranami národními a státoprávními bez rozdílu jich konservalivnější neb radikální barvyo o příměří a dohodu pro nastávající volby, abychom tu — jsouce jen rozličnými pluky jedné armády — nestříleli před šikem ne- přátel pošetile a zběsile na sebe. Jest, tu- šíme, pochopitelno, že zejmena starší zá- pasníci a stoupenci strany naší, kteří byli svědky a účastníky dlouhých zarputilých bojů, svedených o zásady, jimiž tyto dvě strany se různily, a kteří s trpkostí vzpomí- nají dob, kdy politikové staročeské strany dali se koncem let osmdesátých směrem, vi- tální interessy národa přímo ohrožujícím, do poslední chvíle důtklivě od toho zrazovali, aby zahájeno bylo jakékoliv jednání se stra- nou nářodně konservativní čili staročeskou, majíce za to, že strana tato v národě našem se politicky vyžila. Jaký div, že rozhodnutí, aby s touto stranou za příčinou nastávajících voleb bylo vyjed- náváno, nestalo se za jednomyslného sou- hlasu všech členů výkonného výboru ná- rodní strany svobodomyslně. Není pochyb- nosti, že rozhodujícím byl jedinýl mo- ment, který přiměl většinu výkonného vý- boru strany svobodomyslné k jedné z nej- těžších obětí, jaké strana v zájmu vla- steneckém přinésti může a která jest téměř sebezapřením: to jest svrchovaná potřeba svorné obrany ohroženého bytu národního. Ano, jedině za touto nadějí blahou, je dině v tom pevném očekávání, že se tím v nynější svrchovaně kritické situaci prospěje veliké věci našeho národa, dá-li strana naše všemu lidu příklad vlastenecké obětovnosti až do sebezapření, podepsal včera v odvetu proti kompromissu aristokratů výkonný výbon
#8 alto_textblock #8
strany naší volební kompromiss s ná rodní stranou staročeskou ovšem beze vší újmy nejplnějš samostatnosti a veškerých zásad národn strany svobodomyslné a za úplné svobody vejíti v podobnou dohodu s radikái ními živly a frakcemi v národě našem pokud hlásí se ku pospolitému našemu pra poru: svobodného národa českého v osvobo zené nedílné vlasti! Nenaplňuje nás sice kompromiss uza vřený s konservativní stranou národní žád ným nadšením, nebyli jsme pro něj nikdy zaujati, ale rovněž nemůžeme s dobrým svědomím českým v dnešním položení národa našeho býti dnes po kompromissu velkostat- kářském býti proti němu, nýbrž musíme si jen přáti, aby těžká vlastenecká oběť stranou naš včera věci národa položená nebyla marnou, nýbrž aby příklad její stal se povzbuzujícím signálem všem upřimným Čechům k veli- kému, úchvatné v znešenému sou- středění se všeho národa po jeden a týž svatý prapor česko idey národní, pod ten prapor na- šeho Havlíčka, našeho Sladkov- ského a Julia Grégra, na němž psáno jest: »Věřme v sebe, ve svou slo vanskou pravdu, poctivost a sílu Zůstaňme věrni svobodě a práv svému, braňme této jediné odvěke vlasti své proti cizotě s touž obě- tovnou neohrožeností jako otcové naši, ažji vydobudeme znovu jeji bývalou sa- mostatnost, moc a slávul« — Za tou myšlénkou vzlettež a spojtež se svorným tlukotem všechna upřímna srdce česká v této osudně vážné chvíli: to bude ten nej lepšíanejpoctivějšíkompromiss na světěl
#9 alto_textblock #9
Car ve Francii- V Dunkerku. O prvém setkání se Loubeta s carem sdě lují se nyní k obšírným depeším prvolním někleré ještě zajímavé podrobnosti. Když Loubet výstoupil v průvodu Waldeck - Rousseauově Deleasséově na pulubu »Standartu«, očekávai ho již Mikuláš II., uchopil ihned ruku presidentovu a podržel ji delš dobu ve své. Potom Loubet přikročil k ea- rové a polibil jí ruku. Pak představována dru- žina. Přehlidce lodsiva byl Loubet přítomen na carské vachtě; k této přehlídcé seskupilyse do Dunkerku povolaně francouzské lodi válečne ve dvou řadách. »Standart« plul nejprvé podél prvé řady směrem k širému moři, po té obráti se a plul poděl levé řady lodí opět zpátky. P prehlidce vrátil se Loubet s ministry opět na loď »Cassini«. V jednu hodinu po poledni ozvala se na pobřeží dunkerském pronikavá velení. Vojáe nastoupili v šik a vzdávají zbrani čest. Hudební sbory hrají marseillaisu a děla na náspech hřmí Bélostný »Cassini« zvolna se bliži. Na zadní palubě viděti jest modrý, po stranách otevřený stan. Všechny oči obracejí se tam, doufajíce cara spatřiti. Viděti jest tam ale jen Loubela jak s Millerandem hovoří, na velitelském můstku pak admirála Gervaisa. Nikde cara nevidlěti Zklamání jest veliké. Někteří již hlásají, že car nepochybně jest zachvácen mořskou nemocí dli v kajutě. Vše jest netrpělivo. Car ale čekal zatím na »Standartu« venku mimo bassiny, az dostaví se příliv, jímž veliká loď o hlubokém ponoru teprve do bassinu vplouti může. Konečn o 12. hod. zjevuje se i »Standárt« a ploje
#10 alto_textblock #10
velmi zvolna bassinem. Vojáci na pobřeží vzdá vají opět čest. Hudba hraje nyní ruskou hymnu. Na přídě skvostné lodi stojí rušti ná mořníci v řadách. Když spatřili první vojáky francouzské, mávají čapkami a volají »Urá!. Obrovské davy na nábřeží odpovídají voláním »Vive la Russie! Vive le Tsar!« Docela na předku »Standartu« stojí důstojník a fotografuje scénu na břehu. Hudební sbor na zadní části paluby hraje »marseillaisu«. Lid očima hledá cara. Jen málo kteří poznávají ho ale na lodi mezi tolikerým uniformovanými osobnostmi. Car stojí ve středu lodi ve skupině důstojníků, v níž viděti jest dvě černě oděné dámy. Jedna z nich jest ca rová. Car oblečen jest v uniformu admirálskou, přepásanou rudou stůhou čestné legie a přecház sem a tam po palubě, aby těšil se pohledemna výjevy pobřežní, Když »Standart« pluje právě poděl jedn hráze přístavní, na níž vztyčeno jest několik plukovních praporů francouzských, car uklán se a rušil námořníci volají opět »urá« a mávaj čapkami. Rušti důstojníci s paluby salutuji Z obrněnců hřmí děla a ze všech stran burác volání slávy. Kolkolem bassinu nakupeny jsou obrovské massy lidu. Jest obava, že se každé chvile dře věně můstky pod takým břemenem prolomí Před budovou obchodní komory utvořen jes dvojitým špalírem vojenským polokruh, za nímt tísní se rovněž nepřehledné zástupy. »Standart« v bassinu dlouho manevruje a jest málem p třeti hodiny, když před budovou obchodní ko- mory zakotvuje. Car a carová sestupují po schůdkách vachty a vstupují na zemi. Loube kráčí jim vstříc a podává s úklonou nejprve ca- rové ruku, pak i caru. Vede je stanem do bu dovy obchodní komory, zatím co hudba opěo marseillaisu hraje. K hostině v obchodní komoře bylo přizváno na 80 osobaostí. Proslorná sín vyzdobena jest prapory a znaky obou zem spolčených.
#11 alto_textblock #11
Jizda do Compiegne. Po 4. hod. vsedli carští manželé, Loube a ministři do vlaku, by je odvezl do Compiěgne V Dunkerku položeny byly za tím účelem ko leje od hlávního nádraží až skorem k budově obchodní komory. Na rychlo položené kolejety vedou přistavem podél skladiště, továren a domků dělnických. Vojenský špalír zadržuje množství lidu, jež chce viděti — dvorní vlak. Před tímto jel zvláštní viak jen s oddělením I. třídy, vlak to žurnalistův, poslancův a úřad- nikův státních. O 4. hod. 10 m. hřmi opě děla z tvrzí a lodí až do ohluchnutí. Znamení to, že car vstoupil do vlaku. V několika minu- tách již odjíždí vlak carský velmi zvolna podě zástupův. První vůz jest spací, po tom násle- dují tři salonní vozy severní dráhy a na to uprostřed vlaku salonní vůz carský. Okna jsou otevřena. Car stojí trochu povzdáli od okna ale bylo ho dobře viděti. Oblečen byl v ruskou admirálskou uniformu, přepásanou stuhou čestn legie. Hlavu měl obnaženu. Vypadá mnohen lépe a plnější v obličeji, než když před 5 léty dlel v Paříži. Po pravici jeho stojí carová. Oděna jest v temný šat cestovní. Lid volá »Ať žije alliance ! Ať žije Rusko ! Ať žije car !e Car kyne hlavcu. A již mizí vlak lidu s oč Poslední vagony vlaku naplněny jsou až po stropy kvělinami.
#12 alto_textblock #12
V Compigne od prvních hodin večerních proudily davy ulicemi. Všude třepetají se pra pory; na stožárech uličních připjaty jsou rusk znaky s nápisy: »Dunkerk—Campiěgne—Remeš«
#13 alto_textblock #13
Obchodníci až z Paříže přibyvši trží spousty peněz za různé památky na carskou návštěvu. Od 6 hodin ulice od nádraží až po zámek byly vojskem pro obecenstvo uzavřeny. Na pro- stoře před zámkem čekají cara starosta cam- piěgneský pan Chovet a členové obecní rady. Text vítacího proslovu sturostova byl na žádost prefektovu změněn, jelikož v něm byla narážka na haagskou konferenci a projev naděje, že car zakročí za účelem ukončení války jihoafrické. Carští manželé přijeli teprve po 8. hodině. Po- zdraveni byli na poprvé ve skvostné sini, jež při nádraží k účelu tomu schválně zřízena byla a jeli pak v otevřených landaurech mezi dvo- jitým špalírem pěchoty ulicemi skvěle osvětle- nými do zámku. Na náměstí radničním dělí jízda zvolna jedoucí povozy od zástupů. Tyto zatím co hudby hrají střídavě marseillaisua ruskou hymnu, volají nepřetržitě: »Vivel Russie! Vive la France !« Po příjezdu do zámku konala se tam intimní hostina, načež caršti man- želé uchýlili se do komnat svých.
#14 alto_textblock #14
A Paříž? V Paříži byli dnes dopoledne ještě u ve- liké nejistotě, přijede-li car do Paříže čili nie. Dle »Echo de Paris« jest prý předseda obecní rady pařížské v té věci velmi optimi- stický a počítal určitě na návštěvu carskou, ale dnes dopoledne neměl ještě offieiální odpovědi. Přes to ale konaly se v Patiži připravy, jakoby návštěva byla jistou. Do Dunkerku poslal před- seda městské rady ještě tuto adressu »Jeho Veličenstvu caru Mikuláši II., gosu- daru vší Rusi! Sire! Představenstvo městske rady pařižské projevuje Vašemu Veličenstvu při příjezdu Vašem do Francie radost svou, kterouž i veškeré obyvatelstvo pařížské nad Vaší novou cestou do vlasti naší pociťuje. Vítáme uetive Vaše Veličenstvo i carovou a ujisťujeme vel- kého spojence francouzského národa nejucti- vější oddaností našlie De, atace přinesla tuto adressu do Dun- kerku a odevzdala ji carskému nejvyššímu hof- mistru. Přes onu nejistotu vykonala pařížská obec rada různé přípravy. Tak ředitel městských staveb učinil opatření, aby rozhled od mostu Alexandra. III. až k dómu invalidů zbaven byl všeho rušivého, aby caršti manželé, kdyby jel Elysejskými poli přes most Alexandra III k ruskému vyslanectvu, zřeli před sebou celý volný rámec světově výstavy loňské.
#15 alto_textblock #15
Dnešek
#16 alto_textblock #16
Dnes odebeře se car do Remeše, aby přítomen byl závěrečným manévrům v její okoli konaným. Bilzká tvrz Vitry značiti bude hlavní postavení nepřítele, kteréž má býti 120.000 muži dobyto. Caru má býti poskytnuta tak při- ležitost, aby viděl francouzské vojsko při útoku. V kasematách tvrze, kdež, jak jsme minule vy- ličili, pro neproniknutelnost stěn tyto jen s velikou námahou opatřeny byly nádhernými dekoracemi. bude uspořádána pro carské manžele snídané, při kteréž se opětně politické přípítky očekávaji Včera užito bylo v Dunkerku také telegratu bez drátu. »Figarem« najatá lod »Gascogne«, z níž sledována byla přehlídka loďstva, měla příslušný apparát na palubě. Depeše přijíma! vždy 10 minutách zpravodaj »Figara«, čekajíeí na pobřeží maloském. Vzdálenost měřila tr kilo metry. Apparát pracoval bezvadně.
#17 alto_textblock #17
Hlasy o návštěvě carově.
#18 alto_textblock #18
Ve francouzských politických kruzích dobř zasvěcených přiznává se, že návštěva carova má především pozadí politické. Politik francouzský pan G. Clemenceau kommentuje v
#19 alto_textblock #19
FEUILLETON.
#20 alto_textblock #20
Kolem Nerudových feuilletonů. Trocha vzpomínkové statistiky. Bylo třeba použiti rychlíku, abých se svou troškou do mlýna dojel ještě v čas v tom údobí vzpomínek na našeho mistra. Škoda! Ta Nerudova trať vine se krajinkou tak rozkošnou, že opravdu hříchem ji projeti bez zastávky od počátečné stanice č. 1865 až do poslední č. 1891! Ale stalo se, projel jsem a povím ze své cesty jen o tom, co leželo blízko tratě, anebo zvláště utkvělo v paměti. Snad i to bude zajímati. Bylo v roce 1865 15. června, když »Ná rodní Listy« po dvouměsíční pomlčce, kterou 13. dubna diktovalo jim péro Schmerlingovo oznamovaly v čele listu své splynutí s »Hlasem«, listem stejného směru a že redaktoři tohoto, pp Vincene Vávra, Jan Neruda a Karel Sladkovský přestoupili do redakce »Národních Listů«. Jméno Jana Nerudy na poli žurnalistiky datovalo o roku 1856, kdy byl v »Tagesbote aus Böhmene lokálkářem, později v roku 1861 feuilletonistou v »Čase«, kde téhož roku mezi 69 feuilletony poprvé objevuje se značka A. V »Hlase« r. 186 otištěno Nerudových prací 89 pod čarou, r. 1863 napočitali jsme 92 a r. 1864 dokonce až 98 V přechodném létě 1865, do 15. června nez »Hlas« zanikl, napsal Neruda 39 feuilletonů. O té doby až do jeho smrti náleží feuilletonistická činnost Nerudova výhradně »Národním Listům«. První rozmarné čtení, kterým Neruda představuje se čtenářům »Národních Listů«, je z 15. čer vna 1865 a má název »Česká společnost pro roz- šiřování politických traktátů — Ještě jednou Karel Zelinka (zesnulý právě redaktor »Nár Listů«. Pozn. pis.) — Spolky a udavačsivo — Divadelní nesmysl par excellence«. Nerudovy feuilletony z předních let obsahují po většině takto něko- lika větami naznačený obsah v záhlaví. Rok 1865 poskytl Nerudovi politickými i nepolitickými udá- lostmi dosti látky: pád Schmerlingův, jmenování Belereda ministrem, odhalení pomíku Čelakov- skému, ustoupení divadelního ředitele Liegerta Thoméovi, poléze úmrtí Fügnerovo »Nad Fůgne
#21 alto_textblock #21
*
#22 alto_textblock #22
rovým katafalkem«, kromě jiných na místo a čas nevázaných feuilletonů. Celkem 51. Rok 1866 zahájený divadelní kritikou »Le Misanthrope« na jevišti 5. ledna, vykazuje nejednu exkursi na jeviště a do literatury; »Česká veselohra« 13. ledna. »Potlesk v divadle« 19. října atd. Černý rámeček se šifrou Aobetkává jméno I L Kobra 30. května. »Výlety do kraje bídy« podniknuté třemi feuille- tony březnovými illustrují nouzi hořovických evočkářů... »Strach před Prušáky« (3. července) ličí útěk obyvatelstva z Praby a deset feuilletonů shrnutých pod názvem »Oküpační arabesky« se- znamuje nás nejen s »hosty« Prušáky, nýbrž i »Jak bydlili« (21. září) a »Jak jedli« (23. září) Celkem v roce tom 74 feuilletony. Roku 1867 zastaveny byly »Národní Listy« na tři měsíce o 1. května až do 30. července. Po tu dobu místo nich vycházely »Národní Noviny«: V údobí to, jak v »Národních Listech« tak »Národních Novi- nách« padá dohromady 101 Nerudova práce. Nezřidka promlouvá tu Neruda tři- až čtyřikráte týdné se čtenářstvem. V lednu vzpomíná na Pru- šáky »Selským vtipem« (20. ledna), v únoru za- létá několikráte do »Oblaků sněmovny«, neucház jeho pozornosti ethnografická výstavá v Moskve a bourání pražských hradeb, jásá nad navráce- ním koruny svatováclavské do Čech, smutkem obestírá si tvář při úmrtí dra. Podlipského a konči »prosincovkou«. Hojně si zacestoval po různých krajíeh v r. 1868. »Benátská zreadla«, čestopisná studie, »Na cirkvickém jezeře« a šest feuille- tonů »Poděl Uny« líčí pobyt v jihoslovanském kraji. První pouť Čechů do Kostnice od upá- lení Mistra Jana a soud klerikálů o ní obráží se v parallele »Kostnice« a dr. Borový, — t se nerýmuje.« 12. července. Čtrnácte konfiskací »N. L.« do měsíce srpna skýtá feuilletonistovi thema vhodně. »Lu- mír« byl zabaven jen jednou a každý se nato pamatuje jako na »neobyčejnou událost«, vol 9. srpna: jak velkou by musil míti člověk pa- měť, aby si pamatoval všechny konfiskace »N. L.« ? . . . O ministru Hasnerovi baví své čte- náře »Ze žurnalistické lože«, kamž se několi- kráte podíval. Položení základního kamen k Národnímu divadlu, návštéva přince Napo-
#23 alto_textblock #23
leona a císaře v Praze, pověstná deklarace srp nová a jmenování generála Kollera místodržite- lem pestři se mezi sujely 108 feuilletonů to- hoto roku. Na počátku roku 1869 klade si humorista otázku, »proč měl 1. a 2. ledna zlost«? V ma- sopustě pouští se nékolika návštévami na skluz- ské parkety Žofína, »O tanci« rozjímá obšírně v únoru a ani v květnu nemůže zapomenouti na Terpsychoru. »Dvě slova o baletu« napíná ve tři feuilletony a o »proslulých tanečnicíeh světa« vede důkladný schematism. Záhady sta- vitelské řeši »Belvederským návrhem« o tunelu a průplavu pod Letnou, rozloben na židy, ci- tůje Talmud a dokazuje v kolika feuilletonech, nadepsaných »Pro strach židovský«, jak jsou nám národem cizím a nesympatickým. Celkem v r. 1869 v »Národních Listech a »Našich Listech« 106 prací pod čarou. »Na táčkách u sebe« mešká Neruda dne 6. března r. 1870 a seznamuje několika feuille- tony v saisoně jarní damský svět s »pařížským modami«. — »Politickým arrestantům« ve svato- václavské trestníci dostává se potěchy 8. dubna vlasteneckým feuilletonem, 3. května věnuje Neruda posmrtnou vzpominku sochaři Levému, zabíhá na půdu maďarskou do »Peštské sně- movny«, kde zachycuje momentkou Deáka a Andrássyho. — Mezi 102 feuilletony tohoto roku dočítáme se o ministerstvu Hasnerovu,o Havlíčkově slavnosti v Jezdecké ulici, o mohyle Prokopa Holého, a 24. listopadu truchlíme s pi satelem nad úmrtím Karla Jaromíra Erbena. Rok 1871 otevírá Neruda »Vérným otiskem řeči, kterou o půlnoci novoroční neměl«, maso- pust odbývá »Literárně masopustním pojedná- ním«, v jarním ovzduší kupuje fialky, zalétá domácím cestopisem »Na záduší«, s katalogem v ruce prochází »Výstavou Umělecké besedy«. Ponudiv se důkladně »Příkopní fadessou« vy jíždí několika črtami do Bukurešti (7. dubna) a ředitelstvu Národního divadla nabízí veselou hru, která se může dávati »od fleku« s titulem »Česká panna« (7. května). Řudou feuilletonů »Masr el Kahira« předvádí nám několik pestrých cestopisných obrázků, koncem roku oplakáva úmrtí Mánesovo, dotknuv se mnezi 99 feuilletony
#24 alto_textblock #24
toho roku i běžných události politických, jako ministerstva Hohenwartova, královského reskriptu ze dne 12. záři i známek »německé smířlivosti« v Čechách. — Nově persekuce za Auerspergova mini- sterstva a druhého místodržitelování Kollerova, opělně uvěznění dra. Julia Grégra, zákaz Kol- lerův důstojníkům mluviti česky, odchod Sa binův z Čech, úmrti Zdeňky Havlíčkovy, jsou události, jichž nejeden ze 104 feuilletonů 1. 1872 se dotýká. Že »Židé překážejí všude«, dočítáme se 21. ledna; »Můj Schmerhing a můj Windisch grätz« objevuje se 23. března, skázání na vi deňský text: »Herr Gott, sakrment, die Czechen kriegen jetzt Haue« má Neruda o svatodušníeh svátcích. Do »severozápadních lázní českých« jmenovitě do Teplie, zatoulává se Neruda čtyrm feuilletony v červau a vzpomíná na to i v pod- jeseni téhož roku. Sporům »Mlado« a »Staro« o vstoupení do sněmu na jaře r. 1873 věnována ne jednou pozornost; dne 2. února »nějaký« Jan Hrubý řeší na konci feuilletonu, označeného A ve verších otázku, čím je šlechtic bez peněz- Únorová činže uvádí mu do péra silhouettu »Nynější domácí pán«. Zajímavým jest disput »Jak František Thun vykládal v kalolické besedě Japoncům katolické depulaci do Řimav. Světová výstava vídeňská, odkud Neruda dňem 1. května zaha- juje řádu dopisů, téší se podrobné kritice jeho humoristický živel překypuje ve feuillotonu »Warstelprater« a »Češi na světové výstavě«. — 19. října sděluje »Jak Borový a Karlaeh vyhráli při volbách na »celé čáře«, 26. října rozmarně líči dojmy z jevišté »Mistr Lev jako don Juan«. Několika feuilletony »Hlavičky z mo- ravské sněmovny« uzavírá řadu 97 feuilletonů. K událostem roku 1874 celkem málose připínají feuilletony Nerudovy. Leda z narážek připomeneme si, že Koller vystřídán místodr- žitelem Webrem, že ocitla se na sněmě sed mička Mladočechů, že odhalen pomník Žižkův k Přibyslavi. Za to čteme v lednu obšírný re- ferát o Sardounově dramatu »Andrea«, několik statí o »bálových titěrkách« v únoru, březnovou polemiku »s Pokrokem«, umělecké premenády
#25 alto_textblock #25
»Ze salónu Žofínských« (posudek o mladěm Václ. Brožíkovi a p.), záříjová epištola hospo- dyním »Proč je husa posvícenským ptákem«, v řijnu obdivuje Neruda geniálnost Julia Vernea, později v literarních listech seznamuje čtenáře s básníky Gollem a Dörflem. Feuilletonů napsal v roce tom 94. Trojdílnou statí »Soudy lásky« zahájen rok 1875, nepříliš bohatý politickými událostmi Smrt Ferdinanda Dobrotivého jest kulminačním bodem toho roku. Po různu roztroušena pojed- nání o nových básních Svat. Čecha, Otakara Červinky, Jos. V. Sládka. Kritika »Guslí« od Siegfrieda Kappra objevuje se 2. července, roz- pravy o Riegrovi, Skrejsovském a Sladkovském měsíe před tim. Na »Helgoland« uváděl Neruda své čtenáře 2. září! V ročníku umistil 87 svých feuilletonů. Leden roku 1876 zajímavý jest črtou »Berlínské tingltangle« a krilikou »Arria a Messalina«. Únor má obvyklé »Masopustní listy«. Po nich dostavují se »Popeleční my- šlenky« a dubnová rozprava o »vynášení popela v Praze«. — »George Sandová« blýská se v červnové toiletě fouilietonu, červenec přines úvahu o Hálkově oslavé na Závisti, střízlivý srpen literarní paběrky ze spisů Kar. Světléa Havlasy, řijnový sobjev nových korrespon- denčních listků«, na Dušičky vtipná causerie »Dva tucty mlynářů a jich děti«, prosinee přednášku dra. Woltmanna, že Čechy jsou ze všech zemí německých nejbohatší; za celý rok 96 feuilletonů. V roce 1877 hlásí se z 81 feuilletonů již titulem obsahy praci!» Pražšti posluhové«, »Z do- mácnosti«, »Al. Vojt. Šembera« (70leté naroz.), »V témdní ševců a krejčů«, »Přirodopisná po- zorování měšťákova o kočce«, »Z české koruny vypadlý drahokam«. Rok 1878 zahájený »Předvečerem tří- královým« v prvé polovici obsahuje šest feuil- letonů z malířské výstavy »Ze salonů žofin- ských«, podepsaných J. N., v půlietí druhém »kniktiskaři, pekaři, holiči a řezníci« mají po feuilletonu; literární listy pojednávají o řečech Sladkovského a o povídkách Schulzových »Osada dušiček« a »liumor vánočni« samý