#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXl.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 20. září 190i.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 260
#4
alto_textblock
#4
Na raaní a odpol. listy
O přilohami (Nanéhý Obzor“ v
středu a „Líterárni Hlidka
v pátek) přodplšsi ne
Praze v administraei
K — k
na měsle
. . .
6 k —h
na čtvzi leta . . . .
s dvojí čonáškou
50h
na měsíe
7K 50 h
na čtvt lele
ve fiialkšch
9 K80
na měsío . . .
Poštou:
na měsíe
na čivrt jeta 3 . . .
ke
s dvojí zásllieu
K son
na měeí
.
uk
žtvrt lel
#5
alto_textblock
#5
V drobném prodelit
ranní česlo o sobě . . . za Sh
odpolediní
. . . . zs vh
Ve tlialkéch na venkověí
ranní čidlo. . . . .
odpolední . . . . . . . . sb
Iuserá t
plati se hetevě tepřeě
Předplseeni a lnrarty přijínts odmninl-
slrace v Marianské slici č. J.
Tam saehšseit se tek radske
Uiskárna a vapedive „Národnich Listů“.
Bukoplny se nevracejl
#6
alto_textblock
#6
Dva kompromissy.
Hlasitý jásot rozléhá se širým táborem
našich nepřátel nad leoninskou tou smlou-
vou, již uzavřeli včera pod nátlakem s hůry
»naši« konservativní kavalíři se šlechtou
německo ústaváckou, postoupivše jí pro na-
stávající volby 21 mandátů za statky nesvě-
řenské, čímž dostane se Němcům na sněmu
království našeho zastoupení nejplnějšího,
jaké jim jen kdy připadnouti mohlo, zatím
co národ náš zůstává tu nadále krutě a ne-
spravedlivě zkrácen o dobrých 50 mandátů.
v nehodné menšině 97 hlasů, aniž by mě
vyhlídky, že tak brzy hroznému tomu bez
práví bude konec. Pravda, nebylo nám lze
za celých minulých 40 let jha jeho se zba-
viti, jakkoliv nadešly v tom čtyřicetiletém ob-
dobí momenty a příležitosti světodějné ..
i jakkoliv energičtější a silnější generace
»historické« šlechty trvala se stranou Pala-
ckého a Riegra v nejdůvěrnějším spojení
Však za těch čtyřicet let také vzrostl a zmo-
hutněl národ náš do jiné síly a cítí tu po-
tupu zrezivělých těch okovů Schmerlingo-
vých jinak na svých mužných svalech, než
aby lhostejně snesl, by za jeho zády privi-
legovaní ti pánové z velkostatkářské kurie
mezi sebou se smlouvali a místa ve sněmu
si vyhrazovali — na jeho újmu a závadu.
Neboť že každé sesílení nynější men-
šiny německé, svorné od Wolfa
až do Baerenreithra v nevýslovné
zášti proti státnímu právu zemí
koruny české, jest na újmu pro-
spěchu a dobrému právu vlasti
a národa našeho, přece každé dítě
pochopí. Smutně a neblaze posloužila tudíž
»historická šlechta« svým včerejším činem
slabosti právu naší drahé vlasti, zavalivši
mu dráhu k vitězství novým balvanem pře-
kážek k radosti starého nepřítele a to zrovna
v době, kdy on právě nejtroufaleji naparuje
a rozpřáhá se k novému, bohda poslednímu
nájezdu svého pangermánského furoru
proti nám.
Nikdy za celé to půlstoletí od národ
ního probuzení našeho, ani za dnův agitaee
frankfurtské roku 1848, ani po Hradci Krá-
lové ani po Sedanu hnutí všeněmecké nedo-
sáhlo podobné hrozivé síly proti žívotu ná-
roda našeho jako v době nynější, kdy
vzchází teprv kol hranic vlasti naší bujně
setba Bismarkova pěstěná jeho rázným a či-
lým odchovancem, až přerůstá již státníkům
Rakouska přes slabě jich hlávy.
V této neobyčejné, ba svrchovaně kri-
tické situaci národ náš jsa první ze všech
západních Slovanů na ráně — byl zajisté
sobě a potomkům svým povinen ukázati,
že není malý duchem a ctností vlasteneckou,
že neleká se toho nebezpečenství ani počtu
svých nepřátel, ale postaví se jim v hodině
rozhodně znovu celou starou silou sve
věrnosti k věci české, k sobě sa-
mému. —
K tomuto vznešenému »sursum corda!«
volal již z jara letošního roku v jasný den
letnic dr. Herold veškeren ohrožený národ
český řečí nezapomenutelné vroucnosti, varuje
co nejdůtklivěji před tím, abychom vůči sou-
středěnému vražednému nájezdu mocných a
fanatických nepřátel neskýtali obraz orga-
nismu chorobného a zmítaného horečkou
strannických choutek a třídních materiálních
zájmův, obraz rozhárané duševně a politicky
upadající společnosti malicherných, sobeckých
#7
alto_textblock
#7
svárlivcův. To že by byla pohroma nejkru-
tější, jaká kdy nás stihla. »Neblahý stran-
nický duch bývá neštěstím; avšak rozvrat
národa na politické třídění s pod-
kladem hospodářským a sociálním jest
více: jest nebezpečím úpadku !«
Než pohříchu podobalo se, jakoby zlatá
slova ta byla upadla v trní a na skálu.
Zloduch strannické řevnivosti, svárlivosti
zášti otravoval národní život náš dále a dále,
podněcuje osočováním a křivdou nejjizlivější
náš lid rolnický a dělnický proti národní
straně svobodomyslné, touže ji udolat, aby
na rozvalinách její zbudoval různé frakce
hospodářské a sociální, jdoucí popředně za
svými hmotnými, sobě odporujícími zájmy
stavův a tříd společenských bez ohledu, co
bude na konec z veliké ostavené věci národa.
A ty ostatní naše strany národně poli-
tické — konservativní a radikální? Nuže,
ty stojíce opodál, přihlížely více méně lho-
stejně a škodolibě tomu nespravedlivému
osočování a pronásledování strany naší, az
podobalo se, jako by jim ta štvanice a ten
rozbroj všeobecný byly vítanou pohodou pro
jejich naděje a plány strannické. —
Takový obraz žalostný skýtal radujícím
se vrahům našim tábor národa našeho
před samou volební kampaní, na jejíž výsle-
dek byl dychtiv tentokrát měrou nebývalou
všechen politický svět rakouský věda, žev
Čechách rozhoduje se budouenost Rakouska.
Za takých okolností tedy jal se výkonný
výbor národní strany svobodomyslné, vědom
si své vlastenecké povinnosti, aby hleděl za-
staviti osudný bratroboj před šikem nepřátel
a soustředil veškeré vážné a opravdově vla-
stenecké muže k pospolité obraně ohrožené
vlasti a národa: — vyjednávati se stranami
národními a státoprávními bez rozdílu
jich konservalivnější neb radikální barvyo
o příměří a dohodu pro nastávající volby,
abychom tu — jsouce jen rozličnými pluky
jedné armády — nestříleli před šikem ne-
přátel pošetile a zběsile na sebe. Jest, tu-
šíme, pochopitelno, že zejmena starší zá-
pasníci a stoupenci strany naší, kteří byli
svědky a účastníky dlouhých zarputilých
bojů, svedených o zásady, jimiž tyto dvě
strany se různily, a kteří s trpkostí vzpomí-
nají dob, kdy politikové staročeské strany
dali se koncem let osmdesátých směrem, vi-
tální interessy národa přímo ohrožujícím, do
poslední chvíle důtklivě od toho zrazovali,
aby zahájeno bylo jakékoliv jednání se stra-
nou nářodně konservativní čili
staročeskou, majíce za to, že strana
tato v národě našem se politicky vyžila.
Jaký div, že rozhodnutí, aby s touto stranou
za příčinou nastávajících voleb bylo vyjed-
náváno, nestalo se za jednomyslného sou-
hlasu všech členů výkonného výboru ná-
rodní strany svobodomyslně. Není pochyb-
nosti, že rozhodujícím byl jedinýl mo-
ment, který přiměl většinu výkonného vý-
boru strany svobodomyslné k jedné z nej-
těžších obětí, jaké strana v zájmu vla-
steneckém přinésti může a která jest téměř
sebezapřením: to jest svrchovaná
potřeba svorné obrany ohroženého
bytu národního.
Ano, jedině za touto nadějí blahou, je
dině v tom pevném očekávání, že se tím
v nynější svrchovaně kritické situaci prospěje
veliké věci našeho národa, dá-li strana naše
všemu lidu příklad vlastenecké obětovnosti
až do sebezapření, podepsal včera v odvetu
proti kompromissu aristokratů výkonný výbon
#8
alto_textblock
#8
strany naší volební kompromiss s ná
rodní stranou staročeskou
ovšem beze vší újmy nejplnějš
samostatnosti a veškerých zásad národn
strany svobodomyslné a za úplné svobody
vejíti v podobnou dohodu s radikái
ními živly a frakcemi v národě našem
pokud hlásí se ku pospolitému našemu pra
poru: svobodného národa českého v osvobo
zené nedílné vlasti!
Nenaplňuje nás sice kompromiss uza
vřený s konservativní stranou národní žád
ným nadšením, nebyli jsme pro něj nikdy
zaujati, ale rovněž nemůžeme s dobrým
svědomím českým v dnešním položení národa
našeho býti dnes po kompromissu velkostat-
kářském býti proti němu, nýbrž musíme si jen
přáti, aby těžká vlastenecká oběť stranou naš
včera věci národa položená nebyla marnou,
nýbrž aby příklad její stal se povzbuzujícím
signálem všem upřimným Čechům k veli-
kému, úchvatné v znešenému sou-
středění se všeho národa po
jeden a týž svatý prapor česko
idey národní, pod ten prapor na-
šeho Havlíčka, našeho Sladkov-
ského a Julia Grégra, na němž psáno
jest: »Věřme v sebe, ve svou slo
vanskou pravdu, poctivost a sílu
Zůstaňme věrni svobodě a práv
svému, braňme této jediné odvěke
vlasti své proti cizotě s touž obě-
tovnou neohrožeností jako otcové naši, ažji
vydobudeme znovu jeji bývalou sa-
mostatnost, moc a slávul« — Za
tou myšlénkou vzlettež a spojtež se svorným
tlukotem všechna upřímna srdce česká v
této osudně vážné chvíli: to bude ten nej
lepšíanejpoctivějšíkompromiss
na světěl
#9
alto_textblock
#9
Car ve Francii-
V Dunkerku.
O prvém setkání se Loubeta s carem sdě
lují se nyní k obšírným depeším prvolním
někleré ještě zajímavé podrobnosti. Když Loubet
výstoupil v průvodu Waldeck - Rousseauově
Deleasséově na pulubu »Standartu«, očekávai
ho již Mikuláš II., uchopil ihned ruku
presidentovu a podržel ji delš
dobu ve své. Potom Loubet přikročil k ea-
rové a polibil jí ruku. Pak představována dru-
žina. Přehlidce lodsiva byl Loubet přítomen na
carské vachtě; k této přehlídcé seskupilyse
do Dunkerku povolaně francouzské lodi válečne
ve dvou řadách. »Standart« plul nejprvé podél
prvé řady směrem k širému moři, po té obráti
se a plul poděl levé řady lodí opět zpátky. P
prehlidce vrátil se Loubet s ministry opět na
loď »Cassini«.
V jednu hodinu po poledni ozvala se na
pobřeží dunkerském pronikavá velení. Vojáe
nastoupili v šik a vzdávají zbrani čest. Hudební
sbory hrají marseillaisu a děla na náspech hřmí
Bélostný »Cassini« zvolna se bliži. Na zadní
palubě viděti jest modrý, po stranách otevřený
stan. Všechny oči obracejí se tam, doufajíce
cara spatřiti. Viděti jest tam ale jen Loubela
jak s Millerandem hovoří, na velitelském můstku
pak admirála Gervaisa. Nikde cara nevidlěti
Zklamání jest veliké. Někteří již hlásají, že car
nepochybně jest zachvácen mořskou nemocí
dli v kajutě. Vše jest netrpělivo. Car ale čekal
zatím na »Standartu« venku mimo bassiny, az
dostaví se příliv, jímž veliká loď o hlubokém
ponoru teprve do bassinu vplouti může. Konečn
o 12. hod. zjevuje se i »Standárt« a ploje
#10
alto_textblock
#10
velmi zvolna bassinem. Vojáci na pobřeží vzdá
vají opět čest. Hudba hraje nyní ruskou
hymnu. Na přídě skvostné lodi stojí rušti ná
mořníci v řadách. Když spatřili první vojáky
francouzské, mávají čapkami a volají »Urá!.
Obrovské davy na nábřeží odpovídají voláním
»Vive la Russie! Vive le Tsar!« Docela na
předku »Standartu« stojí důstojník a fotografuje
scénu na břehu.
Hudební sbor na zadní části paluby hraje
»marseillaisu«. Lid očima hledá cara. Jen málo
kteří poznávají ho ale na lodi mezi tolikerým
uniformovanými osobnostmi. Car stojí ve středu
lodi ve skupině důstojníků, v níž viděti jest
dvě černě oděné dámy. Jedna z nich jest ca
rová. Car oblečen jest v uniformu admirálskou,
přepásanou rudou stůhou čestné legie a přecház
sem a tam po palubě, aby těšil se pohledemna
výjevy pobřežní,
Když »Standart« pluje právě poděl jedn
hráze přístavní, na níž vztyčeno jest několik
plukovních praporů francouzských, car uklán
se a rušil námořníci volají opět »urá« a mávaj
čapkami. Rušti důstojníci s paluby salutuji
Z obrněnců hřmí děla a ze všech stran burác
volání slávy.
Kolkolem bassinu nakupeny jsou obrovské
massy lidu. Jest obava, že se každé chvile dře
věně můstky pod takým břemenem prolomí
Před budovou obchodní komory utvořen jes
dvojitým špalírem vojenským polokruh, za nímt
tísní se rovněž nepřehledné zástupy. »Standart«
v bassinu dlouho manevruje a jest málem p
třeti hodiny, když před budovou obchodní ko-
mory zakotvuje. Car a carová sestupují po
schůdkách vachty a vstupují na zemi. Loube
kráčí jim vstříc a podává s úklonou nejprve ca-
rové ruku, pak i caru. Vede je stanem do bu
dovy obchodní komory, zatím co hudba opěo
marseillaisu hraje. K hostině v obchodní komoře
bylo přizváno na 80 osobaostí. Proslorná sín
vyzdobena jest prapory a znaky obou zem
spolčených.
#11
alto_textblock
#11
Jizda do Compiegne.
Po 4. hod. vsedli carští manželé, Loube
a ministři do vlaku, by je odvezl do Compiěgne
V Dunkerku položeny byly za tím účelem ko
leje od hlávního nádraží až skorem k budově
obchodní komory. Na rychlo položené kolejety
vedou přistavem podél skladiště, továren a
domků dělnických. Vojenský špalír zadržuje
množství lidu, jež chce viděti — dvorní vlak.
Před tímto jel zvláštní viak jen s oddělením
I. třídy, vlak to žurnalistův, poslancův a úřad-
nikův státních. O 4. hod. 10 m. hřmi opě
děla z tvrzí a lodí až do ohluchnutí. Znamení
to, že car vstoupil do vlaku. V několika minu-
tách již odjíždí vlak carský velmi zvolna podě
zástupův. První vůz jest spací, po tom násle-
dují tři salonní vozy severní dráhy a na to
uprostřed vlaku salonní vůz carský. Okna jsou
otevřena. Car stojí trochu povzdáli od okna
ale bylo ho dobře viděti. Oblečen byl v ruskou
admirálskou uniformu, přepásanou stuhou čestn
legie. Hlavu měl obnaženu. Vypadá mnohen
lépe a plnější v obličeji, než když před 5 léty
dlel v Paříži. Po pravici jeho stojí carová.
Oděna jest v temný šat cestovní. Lid volá
»Ať žije alliance ! Ať žije Rusko ! Ať žije car !e
Car kyne hlavcu. A již mizí vlak lidu s oč
Poslední vagony vlaku naplněny jsou až po
stropy kvělinami.
#12
alto_textblock
#12
V Compigne od prvních hodin večerních
proudily davy ulicemi. Všude třepetají se pra
pory; na stožárech uličních připjaty jsou rusk
znaky s nápisy: »Dunkerk—Campiěgne—Remeš«
#13
alto_textblock
#13
Obchodníci až z Paříže přibyvši trží spousty
peněz za různé památky na carskou návštěvu.
Od 6 hodin ulice od nádraží až po zámek
byly vojskem pro obecenstvo uzavřeny. Na pro-
stoře před zámkem čekají cara starosta cam-
piěgneský pan Chovet a členové obecní rady.
Text vítacího proslovu sturostova byl na žádost
prefektovu změněn, jelikož v něm byla narážka
na haagskou konferenci a projev naděje, že car
zakročí za účelem ukončení války jihoafrické.
Carští manželé přijeli teprve po 8. hodině. Po-
zdraveni byli na poprvé ve skvostné sini, jež
při nádraží k účelu tomu schválně zřízena byla
a jeli pak v otevřených landaurech mezi dvo-
jitým špalírem pěchoty ulicemi skvěle osvětle-
nými do zámku. Na náměstí radničním dělí
jízda zvolna jedoucí povozy od zástupů. Tyto
zatím co hudby hrají střídavě marseillaisua
ruskou hymnu, volají nepřetržitě: »Vivel
Russie! Vive la France !« Po příjezdu do zámku
konala se tam intimní hostina, načež caršti man-
želé uchýlili se do komnat svých.
#14
alto_textblock
#14
A Paříž?
V Paříži byli dnes dopoledne ještě u ve-
liké nejistotě, přijede-li car do Paříže čili nie.
Dle »Echo de Paris« jest prý předseda
obecní rady pařížské v té věci velmi optimi-
stický a počítal určitě na návštěvu carskou, ale
dnes dopoledne neměl ještě offieiální odpovědi.
Přes to ale konaly se v Patiži připravy, jakoby
návštěva byla jistou. Do Dunkerku poslal před-
seda městské rady ještě tuto adressu
»Jeho Veličenstvu caru Mikuláši II., gosu-
daru vší Rusi! Sire! Představenstvo městske
rady pařižské projevuje Vašemu Veličenstvu při
příjezdu Vašem do Francie radost svou, kterouž
i veškeré obyvatelstvo pařížské nad Vaší novou
cestou do vlasti naší pociťuje. Vítáme uetive
Vaše Veličenstvo i carovou a ujisťujeme vel-
kého spojence francouzského národa nejucti-
vější oddaností našlie
De, atace přinesla tuto adressu do Dun-
kerku a odevzdala ji carskému nejvyššímu hof-
mistru.
Přes onu nejistotu vykonala pařížská obec
rada různé přípravy. Tak ředitel městských
staveb učinil opatření, aby rozhled od mostu
Alexandra. III. až k dómu invalidů zbaven byl
všeho rušivého, aby caršti manželé, kdyby jel
Elysejskými poli přes most Alexandra III
k ruskému vyslanectvu, zřeli před sebou celý
volný rámec světově výstavy loňské.
#15
alto_textblock
#15
Dnešek
#16
alto_textblock
#16
Dnes odebeře se car do Remeše, aby
přítomen byl závěrečným manévrům v její okoli
konaným. Bilzká tvrz Vitry značiti bude hlavní
postavení nepřítele, kteréž má býti 120.000
muži dobyto. Caru má býti poskytnuta tak při-
ležitost, aby viděl francouzské vojsko při útoku.
V kasematách tvrze, kdež, jak jsme minule vy-
ličili, pro neproniknutelnost stěn tyto jen s velikou
námahou opatřeny byly nádhernými dekoracemi.
bude uspořádána pro carské manžele snídané,
při kteréž se opětně politické přípítky očekávaji
Včera užito bylo v Dunkerku také telegratu
bez drátu. »Figarem« najatá lod »Gascogne«,
z níž sledována byla přehlídka loďstva, měla
příslušný apparát na palubě. Depeše přijíma!
vždy 10 minutách zpravodaj »Figara«, čekajíeí
na pobřeží maloském. Vzdálenost měřila tr
kilo metry. Apparát pracoval bezvadně.
#17
alto_textblock
#17
Hlasy o návštěvě carově.
#18
alto_textblock
#18
Ve francouzských politických kruzích dobř
zasvěcených přiznává se, že návštěva carova má
především pozadí politické. Politik
francouzský pan G. Clemenceau kommentuje v
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Kolem Nerudových feuilletonů.
Trocha vzpomínkové statistiky.
Bylo třeba použiti rychlíku, abých se svou
troškou do mlýna dojel ještě v čas v tom údobí
vzpomínek na našeho mistra. Škoda! Ta Nerudova
trať vine se krajinkou tak rozkošnou, že opravdu
hříchem ji projeti bez zastávky od počátečné
stanice č. 1865 až do poslední č. 1891! Ale
stalo se, projel jsem a povím ze své cesty jen
o tom, co leželo blízko tratě, anebo zvláště
utkvělo v paměti. Snad i to bude zajímati.
Bylo v roce 1865 15. června, když »Ná
rodní Listy« po dvouměsíční pomlčce, kterou
13. dubna diktovalo jim péro Schmerlingovo
oznamovaly v čele listu své splynutí s »Hlasem«,
listem stejného směru a že redaktoři tohoto, pp
Vincene Vávra, Jan Neruda a Karel Sladkovský
přestoupili do redakce »Národních Listů«. Jméno
Jana Nerudy na poli žurnalistiky datovalo o
roku 1856, kdy byl v »Tagesbote aus Böhmene
lokálkářem, později v roku 1861 feuilletonistou
v »Čase«, kde téhož roku mezi 69 feuilletony
poprvé objevuje se značka A. V »Hlase« r. 186
otištěno Nerudových prací 89 pod čarou, r. 1863
napočitali jsme 92 a r. 1864 dokonce až 98
V přechodném létě 1865, do 15. června nez
»Hlas« zanikl, napsal Neruda 39 feuilletonů. O
té doby až do jeho smrti náleží feuilletonistická
činnost Nerudova výhradně »Národním Listům«.
První rozmarné čtení, kterým Neruda představuje
se čtenářům »Národních Listů«, je z 15. čer
vna 1865 a má název »Česká společnost pro roz-
šiřování politických traktátů — Ještě jednou Karel
Zelinka (zesnulý právě redaktor »Nár Listů«.
Pozn. pis.) — Spolky a udavačsivo — Divadelní
nesmysl par excellence«. Nerudovy feuilletony
z předních let obsahují po většině takto něko-
lika větami naznačený obsah v záhlaví. Rok 1865
poskytl Nerudovi politickými i nepolitickými udá-
lostmi dosti látky: pád Schmerlingův, jmenování
Belereda ministrem, odhalení pomíku Čelakov-
skému, ustoupení divadelního ředitele Liegerta
Thoméovi, poléze úmrtí Fügnerovo »Nad Fůgne
#22
alto_textblock
#22
rovým katafalkem«, kromě jiných na místo a čas
nevázaných feuilletonů. Celkem 51. Rok 1866
zahájený divadelní kritikou »Le Misanthrope« na
jevišti 5. ledna, vykazuje nejednu exkursi na
jeviště a do literatury; »Česká veselohra« 13. ledna.
»Potlesk v divadle« 19. října atd. Černý rámeček
se šifrou Aobetkává jméno I L Kobra 30. května.
»Výlety do kraje bídy« podniknuté třemi feuille-
tony březnovými illustrují nouzi hořovických
evočkářů... »Strach před Prušáky« (3. července)
ličí útěk obyvatelstva z Praby a deset feuilletonů
shrnutých pod názvem »Oküpační arabesky« se-
znamuje nás nejen s »hosty« Prušáky, nýbrž
i »Jak bydlili« (21. září) a »Jak jedli« (23. září)
Celkem v roce tom 74 feuilletony. Roku 1867
zastaveny byly »Národní Listy« na tři měsíce o
1. května až do 30. července. Po tu dobu místo
nich vycházely »Národní Noviny«: V údobí to,
jak v »Národních Listech« tak »Národních Novi-
nách« padá dohromady 101 Nerudova práce.
Nezřidka promlouvá tu Neruda tři- až čtyřikráte
týdné se čtenářstvem. V lednu vzpomíná na Pru-
šáky »Selským vtipem« (20. ledna), v únoru za-
létá několikráte do »Oblaků sněmovny«, neucház
jeho pozornosti ethnografická výstavá v Moskve
a bourání pražských hradeb, jásá nad navráce-
ním koruny svatováclavské do Čech, smutkem
obestírá si tvář při úmrtí dra. Podlipského a konči
»prosincovkou«.
Hojně si zacestoval po různých krajíeh
v r. 1868. »Benátská zreadla«, čestopisná
studie, »Na cirkvickém jezeře« a šest feuille-
tonů »Poděl Uny« líčí pobyt v jihoslovanském
kraji. První pouť Čechů do Kostnice od upá-
lení Mistra Jana a soud klerikálů o ní obráží
se v parallele »Kostnice« a dr. Borový, — t
se nerýmuje.« 12. července.
Čtrnácte konfiskací »N. L.« do měsíce
srpna skýtá feuilletonistovi thema vhodně. »Lu-
mír« byl zabaven jen jednou a každý se nato
pamatuje jako na »neobyčejnou událost«, vol
9. srpna: jak velkou by musil míti člověk pa-
měť, aby si pamatoval všechny konfiskace »N.
L.« ? . . . O ministru Hasnerovi baví své čte-
náře »Ze žurnalistické lože«, kamž se několi-
kráte podíval. Položení základního kamen
k Národnímu divadlu, návštéva přince Napo-
#23
alto_textblock
#23
leona a císaře v Praze, pověstná deklarace srp
nová a jmenování generála Kollera místodržite-
lem pestři se mezi sujely 108 feuilletonů to-
hoto roku.
Na počátku roku 1869 klade si humorista
otázku, »proč měl 1. a 2. ledna zlost«? V ma-
sopustě pouští se nékolika návštévami na skluz-
ské parkety Žofína, »O tanci« rozjímá obšírně
v únoru a ani v květnu nemůže zapomenouti
na Terpsychoru. »Dvě slova o baletu« napíná
ve tři feuilletony a o »proslulých tanečnicíeh
světa« vede důkladný schematism. Záhady sta-
vitelské řeši »Belvederským návrhem« o tunelu
a průplavu pod Letnou, rozloben na židy, ci-
tůje Talmud a dokazuje v kolika feuilletonech,
nadepsaných »Pro strach židovský«, jak jsou
nám národem cizím a nesympatickým.
Celkem v r. 1869 v »Národních Listech
a »Našich Listech« 106 prací pod čarou.
»Na táčkách u sebe« mešká Neruda dne
6. března r. 1870 a seznamuje několika feuille-
tony v saisoně jarní damský svět s »pařížským
modami«. — »Politickým arrestantům« ve svato-
václavské trestníci dostává se potěchy 8. dubna
vlasteneckým feuilletonem, 3. května věnuje
Neruda posmrtnou vzpominku sochaři Levému,
zabíhá na půdu maďarskou do »Peštské sně-
movny«, kde zachycuje momentkou Deáka a
Andrássyho. — Mezi 102 feuilletony tohoto
roku dočítáme se o ministerstvu Hasnerovu,o
Havlíčkově slavnosti v Jezdecké ulici, o mohyle
Prokopa Holého, a 24. listopadu truchlíme s pi
satelem nad úmrtím Karla Jaromíra Erbena.
Rok 1871 otevírá Neruda »Vérným otiskem
řeči, kterou o půlnoci novoroční neměl«, maso-
pust odbývá »Literárně masopustním pojedná-
ním«, v jarním ovzduší kupuje fialky, zalétá
domácím cestopisem »Na záduší«, s katalogem
v ruce prochází »Výstavou Umělecké besedy«.
Ponudiv se důkladně »Příkopní fadessou« vy
jíždí několika črtami do Bukurešti (7. dubna)
a ředitelstvu Národního divadla nabízí veselou
hru, která se může dávati »od fleku« s titulem
»Česká panna« (7. května). Řudou feuilletonů
»Masr el Kahira« předvádí nám několik pestrých
cestopisných obrázků, koncem roku oplakáva
úmrtí Mánesovo, dotknuv se mnezi 99 feuilletony
#24
alto_textblock
#24
toho roku i běžných události politických, jako
ministerstva Hohenwartova, královského reskriptu
ze dne 12. záři i známek »německé smířlivosti«
v Čechách. —
Nově persekuce za Auerspergova mini-
sterstva a druhého místodržitelování Kollerova,
opělně uvěznění dra. Julia Grégra, zákaz Kol-
lerův důstojníkům mluviti česky, odchod Sa
binův z Čech, úmrti Zdeňky Havlíčkovy, jsou
události, jichž nejeden ze 104 feuilletonů 1. 1872
se dotýká. Že »Židé překážejí všude«, dočítáme
se 21. ledna; »Můj Schmerhing a můj Windisch
grätz« objevuje se 23. března, skázání na vi
deňský text: »Herr Gott, sakrment, die Czechen
kriegen jetzt Haue« má Neruda o svatodušníeh
svátcích. Do »severozápadních lázní českých«
jmenovitě do Teplie, zatoulává se Neruda čtyrm
feuilletony v červau a vzpomíná na to i v pod-
jeseni téhož roku.
Sporům »Mlado« a »Staro« o vstoupení do
sněmu na jaře r. 1873 věnována ne jednou
pozornost; dne 2. února »nějaký« Jan Hrubý
řeší na konci feuilletonu, označeného A ve
verších otázku, čím je šlechtic bez peněz-
Únorová činže uvádí mu do péra silhouettu
»Nynější domácí pán«.
Zajímavým jest disput »Jak František
Thun vykládal v kalolické besedě Japoncům
katolické depulaci do Řimav. Světová výstava
vídeňská, odkud Neruda dňem 1. května zaha-
juje řádu dopisů, téší se podrobné kritice jeho
humoristický živel překypuje ve feuillotonu
»Warstelprater« a »Češi na světové výstavě«.
— 19. října sděluje »Jak Borový a Karlaeh
vyhráli při volbách na »celé čáře«, 26. října
rozmarně líči dojmy z jevišté »Mistr Lev jako
don Juan«. Několika feuilletony »Hlavičky z mo-
ravské sněmovny« uzavírá řadu 97 feuilletonů.
K událostem roku 1874 celkem málose
připínají feuilletony Nerudovy. Leda z narážek
připomeneme si, že Koller vystřídán místodr-
žitelem Webrem, že ocitla se na sněmě sed
mička Mladočechů, že odhalen pomník Žižkův
k Přibyslavi. Za to čteme v lednu obšírný re-
ferát o Sardounově dramatu »Andrea«, několik
statí o »bálových titěrkách« v únoru, březnovou
polemiku »s Pokrokem«, umělecké premenády
#25
alto_textblock
#25
»Ze salónu Žofínských« (posudek o mladěm
Václ. Brožíkovi a p.), záříjová epištola hospo-
dyním »Proč je husa posvícenským ptákem«,
v řijnu obdivuje Neruda geniálnost Julia Vernea,
později v literarních listech seznamuje čtenáře
s básníky Gollem a Dörflem. Feuilletonů napsal
v roce tom 94.
Trojdílnou statí »Soudy lásky« zahájen rok
1875, nepříliš bohatý politickými událostmi
Smrt Ferdinanda Dobrotivého jest kulminačním
bodem toho roku. Po různu roztroušena pojed-
nání o nových básních Svat. Čecha, Otakara
Červinky, Jos. V. Sládka. Kritika »Guslí« od
Siegfrieda Kappra objevuje se 2. července, roz-
pravy o Riegrovi, Skrejsovském a Sladkovském
měsíe před tim. Na »Helgoland« uváděl Neruda
své čtenáře 2. září! V ročníku umistil 87 svých
feuilletonů.
Leden roku 1876 zajímavý jest črtou
»Berlínské tingltangle« a krilikou »Arria a
Messalina«. Únor má obvyklé »Masopustní
listy«. Po nich dostavují se »Popeleční my-
šlenky« a dubnová rozprava o »vynášení popela
v Praze«. — »George Sandová« blýská se
v červnové toiletě fouilietonu, červenec přines
úvahu o Hálkově oslavé na Závisti, střízlivý
srpen literarní paběrky ze spisů Kar. Světléa
Havlasy, řijnový sobjev nových korrespon-
denčních listků«, na Dušičky vtipná causerie
»Dva tucty mlynářů a jich děti«, prosinee
přednášku dra. Woltmanna, že Čechy jsou ze
všech zemí německých nejbohatší; za celý rok
96 feuilletonů.
V roce 1877 hlásí se z 81 feuilletonů již
titulem obsahy praci!» Pražšti posluhové«, »Z do-
mácnosti«, »Al. Vojt. Šembera« (70leté naroz.),
»V témdní ševců a krejčů«, »Přirodopisná po-
zorování měšťákova o kočce«, »Z české koruny
vypadlý drahokam«.
Rok 1878 zahájený »Předvečerem tří-
královým« v prvé polovici obsahuje šest feuil-
letonů z malířské výstavy »Ze salonů žofin-
ských«, podepsaných J. N., v půlietí druhém
»kniktiskaři, pekaři, holiči a řezníci« mají po
feuilletonu; literární listy pojednávají o řečech
Sladkovského a o povídkách Schulzových
»Osada dušiček« a »liumor vánočni« samý