#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 146. ze dne 28. května 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Tajemný pokus vydírání. Z Terstu se ozna-
muje: Vdova člena panské sněmovny a bývalého
presidenta obchodní komory, baronka Reineltová, jež
nyní bydlí v Benátkách, dostala těchto dnů z Milana
dopis, v němž byla vyzvána, aby pro zasílatele do-
pisu složila u jedné terstské banky 360.000 korun.
jinak že uveřejní román, v němž baronka Reineltová
bude hráti hlavní úlohu. Zároveň obsahoval dopis
vyhrůžku, že román obsahovati bude skandální od-
halení o baronce Reineltové. Román jest prý již ho-
tov a uložen u terstského advokáta dra. Dompieria.
Baronka odevzdala vyhrůžný dopis policejnímu ředi-
telstvu v Benátkách, jež sem ihned vyslalo policej-
ního komisaře. Komisař odebral se ihned ke zdej-
šímu policejnímu presidentu Busichovi, jenž s ním
vyslal agenta zdejší policie do kanceláře dra. Dom-
pieria. Avšak doposud se nepodařilo vypátrati vy-
děrače.
= Millionář podivín. Majitel domů a pozemků
George Handyside, známý svým podivínstvím, zemřel
těchto dnů v Newcastle upon Tyne, Northumberland.
Započal jako příštipkář a zemřel jako několikaná-
sobný millionář. Ohromné svoje jmění získal tím, že
kupoval stavební pozemky a prodával je. V posled-
ních letech dával často bourat všechny domy v uli-
cích, jež byly jeho majetkem a dával je znovu po-
stavit v bývalém »slohu« a pronajal pak byty v nich
bývalým nájemníkům za předešlé nájemné. Zajímavý
byl způsob, jakým tento milovník patriarchálních
mravů ve »svých« ulicích vybíral nájemné: objevil
se s velkým zvoncem a s károu, sezvonil nájemníky
a házel peníze, které mu přinášeli, nedbale na káru.
Od nemocných otců rodin nebral nikdy nájemné, na-
opak, nabral ze své káry hrst peněz a strčil jimje
potají do kapsy. Jednoho dne vydal podivné posel-
ství, jímž vdovám mezi svými nájemníky oznámil, že
nepotřebují platit nájemné, pokud zůstanou nepro-
vdány. Když přes to některé podnikavější paničky
vstoupily na novo ve stav manželský, byl všecek
těžkomyslný, neboť nedovedl pochopit, kterak roz-
umná ženská se může raději provdati, než aby by-
dlila zadarmo.
= Jak se Řek chytil do vlastní léčky. Ze Soluna
se nám oznamuje: Jak známo, jsou Řekové dobří
přátelé Bulharů a hledí jim prokázati všemožné
laskavosti, by se jim dostalo zaopatření v tureckých ...
žalářích. K účelu tomu neštítí se žádného prostředku
a když se jim některý takový pokus nepodaří, stě-
žují si na bulharskou neuznalost a nevděčnost u ře-
cké vlády, která pak volá celý civilisovaný světo
pomoc a dá záležitosti světový politický význam-
jak to dělali již Starořekové, když vedli mez
sebou válku pro několik ukradených skopců nebo
vepřů. Z velké části byly také krádeže hlavní pří-
činou těch válek, jejichž popisy se mládeži ve ško
lách krade čas. Minulý týden objednal si jakýs
zdejší řecký obchodník bulharského dělníka na břeb.
by mu odnesl domů pytel se zbožím. Dělník pře-
vzal pytel, ale sotva že se vzdálil od břehu, zadrželi
ho dva tajní policisté, kteří prohledavše pytel, na-
lezli v něm dynamit. Po Řekovi nebylo ani
stopy, , neboť odevzdav Bulbarovi pytel, vzdá-
lil se rychle. Nebylo pochybnosti, že to byla od
Řeka nalíčená pasť, by poštval Turky proti
zdejším Bulharům a dokázal, že připravuji
#4
alto_textblock
#4
zase attentát na drahocenné životy Řeků a jejích
tureckých bratříčků. Ale Bulhar nepozbyl duchapří-
tomnosti, ač mu hrozilo největší nebezpečí. Vyňav z
opasku kouzlo, kterému žádné turecké srdce neodolá,
dva medžidije, objasnil tajným celou záležitost a do-
kázal jim, že vydělají velmi mnoho, když uposlech-
nou jeho rady. Důvody jeho obměkčily turecký mozek
tajných. Jeden z nich odebral se napřed do skladu
Řekova za záminky, že chce něco koupiti, druhý
však sledoval Bulhara zdáli. — Bulhar dosáhnuv
krámu Řekova, složil své břímě a žádal plat za svou
práci. Řek mohl sotva své leknutí utajiti, nemoha si
vysvětliti, proč nebyl Bulhar, kterého tajně policii
udal, zatčen, ale zároveň jsa zaměstnán s kupcem,
dal Bulharovi několik grošů, požádav ho, by položil
pytel do kouta. Vyhověl milerád jeho přání, ale
tomto okamžiku vstoupil do krámu druhý tajný,
který beze všech okolků prohledal pytel a naleznuv
v něm dynamit, zatkl poctivého obchodníka a odvedl
ho na policejní ředitelství. Zde se však stal druhý
turecký zázrak. Bohatý Řek, který vykonal zločin
ten ze vzpomenutých příčin, přiznal se k němu, ale
zaplatil policejnímu řediteli patřičný »bakšiš« a byl
pak puštěn na svobodu.
= Rodina zločinců. Eduard Hudson, 25letý, byl
před soudcem Newburgrem v generálních assisíchv
Nov. Yorku uznán vinným z loupeže 2. stupně a
odsouzen na 14 roků do státního vězení. Hudson
jest synovcem Petra Hudsona, který byl před časem
odsouzen na 17 roků do káznice a sice rovněž pro
loupež. — Bylo to v listopadu m. r., když Petra
Eduard Hudsonovi jakéhos Thomasa O'Connora vlá-
kali do bytu Petrova, kde jej zbili a oloupili. Petr
byl ihned zatčen a odsouzen, kdežto Eduard byl
zatčen později. Při prohlášení rozsudku pravil soudce,
obrátiv se k obžalovanému: »Váš otec byl svého
času uvězněn, poněvadž podnikl vražedný útok na
vašeho strýce, který se nyní nalezá ve vězení. Vy a
váš otec byli jste jedenkráte odsouzeni, poněvadž
jste se oba prohřešili na vaší matce. Váš strýc byl
poslán do vězení, poněvadž vašeho otce by byl bez-
mála zabil. Vy sám jste byl již jednou souzen pro
velkou krádež. Věru není to závidění hodná pověst.
jaké se vaše rodina těší. Vy pocházíte z rodiny zlo-
činců a považuji za svou povinnost poslati vás tam,
kam patří všichni zločinci, totiž do káznice.«
= Vzpoura slepců. Z Neapole se oznamuje: Po-
divná vzpoura vypukla v tyto dny ve zdejším ústavě
slepců. Nový ředitel ústavu, prof. Scuri, snažil se
přísnými opatřeními odstraniti některé zlořády, jež
se byly v ústavu zahnízdily. Onehdy ředitel oznámil
slepcům svoje rozhodnutí, aniž nová opatření setkala
se s protestem. Avšak během noci si slepci vše roz-
myslili a usnesli se, že projeví svoji nespokojenost
hodně hlučně. Ráno počala vřava. Jeden ze slepců
dal znamení ke vzpouře, zazvoniv na zvon ve dvoře.
Ze všech světnic vybíhali slepci, počtem as 150, kři-
číce a povykujíce a rozbíjeli s velkou dovedností ka-
mením okna. Jeden z buřičů vrhl se ve svém vzteku
na domácího správce Caligiona a těžce jej zranil.
Jiní zatím v úřadovně ředitelově rozbili všechny židle
a stoly; jeden z úřadníků, jenž se tu nalézal, pole-
kán seskočil s balkonu na dvůr. Vřava trvala tak
dlouho, až se dostavili policisté a četníci a zatkli 18
předáků buřičů. Toto zatýkání však zavdalo podnět
k nové bouři. Na rozkaz prefektův mělo být 18 zat-
čených vypovězeno z ústavu. Toto opatření vzbudilo
#5
alto_textblock
#5
hněv ostatních slepců, kteří prohlásili, že jsou so-
lidární se svými soudruhy. Když měl býti rozkaz
prefektův proveden, nabyla vzpoura povážlivých roz-
měrů. Slepci rozbili nejprve zbylá ještě okna a ná-
bytek, pak se zamkli do svýchpokojíků, aby k nim
nikdo nemohl. Někteří měli zcela vážně v úmyslu,
zapáliti budovu; chtěli počít se slamníky. Když se
četníci na novo dostavili, aby odvezli 18 zatčených,
vrhli se všichni ostatní statečně ze svých pokojíkůa
pustili se v zápas s ozbrojenou mocí. Jednomu po-
licistovi vytržen z ruky kord, na jiném roztrhána
uniforma, jednomu četníku byla ruka úplně — pro-
kousnuta. Slepci byli hrozně rozčileni; mnozí pla-
kali a četníci měli soustrast s těmito podivnými re-
bely a zdráhali se útočiti na ně. Konečně všechnov
míru skončilo. Prefekt odvolal vypovídací rozkaz
proti osmnácti náčelníkům vzpoury a slepci byli tím
tak nadšeni, že házeli čepice do výše a volali: »At
žije král!« Hudebníci mezi nimi vzali svoje nástroje
a zahráli královský pochod a hymnu Garibaldovu.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
#7
alto_textblock
#7
Dne 22. května 1904: Schönbeck Eduard, krej-
čovský pomocník, 82 roky, 453—II. Stránská Lotti)
vdova po obchodníku, 60 roků, 1522—II. Chroustova
Marie, dcera c. k. polic. strážníka, 4 měs.; 665—VII.
Šaller Antonín, býv. mlynářský pomocník, 58 roků,
1159—II. — Ve všeobecné nemocnici: Fen
Jan, učitel, 48 roků. Haubert František, pískař, 30
roků. Kugler Pavel, corrigend, 31 rok. Vrbová Anna,
manželka dělníka, 56 roků. — U Milosrdných
bratří: Novotný Čeněk, kupecký učeň, 14 roků. —
U Milosrdných sester: Ježdíková Kateřina,
66 roků. Turek Josef, dělník, 58 roků. — U Alž bě-
tinek: Sommrová Barbora, manželka c. k. účetního
rady v. v., 65 roků.
#8
alto_textblock
#8
Dne 23. května 1904: Kuriviálová Marie, vdova
po řeznickém pomocníku, 72 roky, 304—I. Synáčková
Josefa, manželka pekařského pomocníka, 31 r., 991—I.
Chalupa Antonín, syn skladníka, 9 měs., 608—VII.
Hroch Jaroslav, syn krejčího, 4 m., 315—II. Smrčková
Emilie, manželka zámečníka, 26 roků, 644—VII. —
Vevšeobecné nemocnici: Neumannová Anna,
manželka obchodníka, 40 roků. Nováková Karla, man-
želka dělníka, 39 roků. Lederer Julius, komptoirista,
21 rok. — V městském chudobinci: Hynková
Ludmila, vdova po domkáři, 83 roky. — U Alž bě-
tinek: Kopečková Františka, manželka zednického
pomocníka, 521/2 roku.
#9
alto_textblock
#9
Dne 24. května 1904: Schubertová Kateřina,
porodní bába, 52 roky, 671—II. David Jan, syn proda
vačky, 24 dni, 354—III. Smrčka Karel, kovář, 19 roků,
283—VII. Walter Antonín, sluha u dráhy, 72 roky,
1531—II. Janouškova Marie, švadlena, 20 roků,
1159—II. Kakač František, syn dělníka, 1 r., 198—II-
Horáčková Marie, manželka zedníka, 27 r., 247—VIII.
Procházkova Anna, dcera zahradníka, 7 r., 109—VII.
Friedova Helena, dcera dozorce, 16 dní, 613—VII. —
Ve všeobecné nemocnici: Mochanová Marie;
manželka nádenníka, 32 roky. Němeček Josef, ruka-
vičkář, 30 roků. Trmalová Petronila, služka, 34 roky.
— U Milosrdných sester: Danešová Kateřina,
žebračka, 81 rok. Feilová Kateřina, manželka dělníka,
67 roků. — U Alžbětinek: Malinová Anna, po
sluhovačka, 53 roky.
#10
alto_textblock
#10
— 444 —
#11
alto_textblock
#11
441 -
#12
alto_textblock
#12
Potom tiše obě ženy odešly.
Carlona opakovala, odcházejíc, ještě jen:
»Škoda ho! Byl tak hezoučký!«
#13
alto_textblock
#13
Hrabě Stack očekával Juanu i Carlonu mezitím
v hotelul.
Několik okamžiků po odchodu od Renéa vstoupily
již k němu.
Tázal se jich hned:
»Nuže ?«
»Jest dokončeno !«
»Jsi jista, že tobě nehrozí žádné nebezpečí?
»Žádné !«
»Nemohou tě podezřívati ?«
»Vykonala jsem všechna opatření potřebná z opa
#14
alto_textblock
#14
III
#15
alto_textblock
#15
Láska, jež usmrcuje.
#16
alto_textblock
#16
trnosti.«
#17
alto_textblock
#17
před
#18
alto_textblock
#18
To bylo vše.
Ni jeden, ni druhý neřekli více !
Usedli tváří tvář sobě a zůstali tak seděti nehybně
ohněm plápolajícím.
Stack přerušil konečně ticho tísnivé, tázaje se:
»Lituješ toho?«
Juana odtušila velmi živě:
»Nikoli — víš přece dobře!«
»Opravdu ?«
»Ujišťuji tě!«
Stack zvedl se a přistoupiv k ní, nabyl opět vlády
úplné nad vůlí svojí i autority své obyčejné.
Pojav ji za ruce, poklekl před ní a pravil:
#19
alto_textblock
#19
Když hraběnka Boceinellová opustila příbytek Renéa
de Riverolles, bylo devět hodin.
Od půl hodiny již byl mladý muž bez vědomí.
Ke konci hostiny byl vypil sklenku.
Byl rozjařen nanejvýše, rudý v obličeji a skorem
i opojen!
Nikoli, že byl by během hostiny požil množství vín
silných neb jiných lihovin. Naopak, nebyl požil skorem
ničeho!
Opravdoví milovníci ostatně žijí skutečně dle starého
pořekadla: živí se jen láskou svou a vodou, shlížejíce se
v zracích zbožňované ženy a zapomínají všeho ostatního.
Opíjí se polibkem, pohledem, stiskem ruky !
Parfum vlasů ženy milované stoupá jim do hlavy
více než vína nejsilnější.
Očekávání rozkoše, jež jim kyne, rozjaří je do míry
nejvyšší!
René de Riverolles pil tudíž velmi málo, ale opil se
vlastními slovy svými.
Zaprodáni nepřítelí.
#20
alto_textblock
#20
111